Listy 88

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Albert Steinhauser: Rehabilitovat bojovníky za svobodu!

V Rakousku by měla být zpracována éra Dollfussova. Oběti austrofašismu nebyly dosud rehabilitovány. Jenom v důsledku povstání dělnictva proti ohrožení demokracie bylo 12. února 1934 vyneseno za stanného práva 21 rozsudků smrti a více než 10 000 lidí bylo z politických důvodů zavřeno.

Na podzim 2009 Národní rada Rakouské republiky rehabilitovala soudní oběti nacismu. Oběti Dollfussovy éry musí ještě na takové opatření čekat. Sociálně demokratičtí bojovníci za svobodu proti austrofašismu jsou soudně a politicky neustále považováni za zločince, což nemůže nechat SPÖ bez povšimnutí, nyní po 75 letech od únorových bojů. Dollfussova éra byla specificky rakouská a klerikální interpretace nastupujícího fašismu – temné kapitoly rakouských dějin.

Die Presse, 13.2.2010, str. 32

Sudetoněmecká vzpomínka na březen 1919

4. března 1919 vzpomeneme na 54 obětí, kteří padli za právo na sebeurčení a příslušnost k Rakousku. Vzpomínáme také na více než 241 000 mrtvých strašného nelidského vyhnání. Hodina vzpomínek se letos koná 6. března 2010 v domě setkávání na Mariahilfestrasse ve Vídni. Promluví advokátka Eva Marie Barklová na téma: Odepřené sebeurčení včera a dnes. SP, 14.1.2010

Wilhelm Jun: Sběrný tábor v Melku po skončení války 1945

Většina sudetských Němcům, kteří po válce našli útočiště ve Vídni a v Dolních Rakousích museli v r. 1946 zemi opětovně opustit a většinou přes tábor Melk přesídlit do Německa. Všichni se tenkráte snažili tábor se špatnými sanitárními poměry co nejrychleji opustit.

První tábor pro utečence byl zřízen v klášteru Melk. Počátkem r. 1946 byl uveden do provozu sběrný tábor v kasárnách Birago v Melku. Aby se zabránilo šíření infekčních chorob, byly zřizovány zdravotnické stanice. K zajištění pořádku bylo ve sběrném táboře policejní velitelství, které mělo 8 mužů Podle postupimských protokolů směli být v táboře pouze Němci z Československa a Maďarska (Volksdeutsche). Transportní vlaky mívaly 40 vagónů. V každém vagóně byl starší, který odpovídal za kázeň. Transporty byly doprovázeny rakouským důstojníkem jako vedoucím transportu. Jemu byli k dispozici 3 policisté. V nemocničním vagónu byl lékař a většinou 2 zdravotní sestry. Nejvyšším představitelem transportu byl ruský důstojník, který byl provázen dvěma muži. Cíl transportu nebyl předem znám. Byl v americké zóně Německa.

Vedoucí transportu se vracel do Melku, kde odevzdával transportní zprávu ve 4 vyhotoveních. Přesídleno bylo až 300 000 přesídlenců. Velké transporty byly ukončeny v polovině r. 1947. Koncem r. 1948 byl sběrný tábor likvidován.

SP, 14.1.2010, str. 8-9

Bernd Posselt: Žádné podvodné usmíření

Sudetští Němci nejsou pomíjející jev, nejsou jepicemi, nevznikli jsme vyhnáním a nezmizíme po životě jedné generace. My, sudetští Němci, jsme národnostní skupina s více než tisíciletou historií v srdci Evropy. Jsme národnostní skupina, která je rozhodnuta, že také v 21. století chce vývoj ovlivňovat a spoluvytvářet, v čemž má sudetoněmecká mládež rozhodující úlohu. K sudetské mládeži, která ještě nenašla cestu k landsmanšaftu a do organizací národnostní skupiny, chci zvolat: potřebujeme vás!

Děkuji a gratuluji sudetoněmecké mládeži, která klade důraz na svébytnost, své pozice sama formuluje a je též kritická. Mládež je cennou složkou naší svébytnosti. Potřebujeme usmíření a porozumění. Rozhodující je porozumění, které bez usmíření není možné. Žádné povrchní podvodné usmíření formulek, nýbrž jasná slova i o nepříjemnostech, a navázání na společnou kulturu obou národů českých zemí. To činí sudetoněmecká mládež vzorně. To je důvodem, abychom dřívějším generacím sudetoněmecké mládeže a současným aktivistům poděkovali za jejich prvotřídní činnost. Sudetoněmeckou mládež potřebuje také Německo, Bavorsko a Evropa, která bez sudetských Němců by byla mnohem chudší. Přeji sudetské mládeži štěstí a boží požehnání. SZ 22.1.2010, str. 3 a 5

Pozn. red. Prosím, zamyslete se nad formulací „obou národů českých zemí“.O které národy jde?! Nevíte? Podle Posselta, jak se dá odvodit z jeho výše uvedených slov, v českých zemích žije, nebo má žít, společně národ český a národ sudetoněmecký. V budoucnosti půjde jenom o to, aby se sudetoněmecký národ, který se dnes současně označuje též za národnostní skupinu nebo za bavorský kmen, vrátil do své vlasti, do českých zemí, aby byl odškodněn, viníci vyhnání byli potrestáni, a nakonec aby měl takový stupeň autonomie, která by mu umožňovala realizovat právo na sebeurčení, tj. na odtržení od českých zemí a připojení k Německu. Jistě, takovýto program v mnohém připomíná ono pověstné a zlověstné „domů do Říše“, nacistické bojůvky, prolévání naší krve, vyhánění Čechů a Židů z pohraničí, protektorát a genocidu našeho národa.

Pro takové cíle nemáme porozumění. Smířením mezi českým a německým národem rozumíme něco zcela jiného.

Termíny v Sudetoněmeckém domě v Mnichově

3. února 2010 Ukrajinská svobodná univerzita propůjčí čestný doktorát B. Posseltovi. SdZ, 29.1.2010

Představení spisu „Německy mluvící menšiny v Evropě 1945“

Historik Fritz Peter Habel (nar. 1931 v Brně) představil tuto publikaci, která obsahuje příspěvky německých historiků Manfreda Kittela a Horsta Müllera a jejich českých kolegů Jiřího Peška a Oldřicha Tůmy. Publikace vyšla v Mnichově a má 85 stran.

Němečtí autoři se zabývají problémem pátých kolon, ideologií vyhánění a Postupimských dohod. Čtenář se dočte i o německých menšinách na Západě v r. 1945. Benito Mussolini a Hitler částečně provedli nucené vysídlení německého obyvatelstva v Jižních Tyrolích. SdZ, 29.1.2010, str. 8

Pohřebiště v Chebu bude vysvěceno 11. září 2010

Ze nejdůležitější termín roku označil Lidový spolek pro německé válečné hroby 11. září. Toho dne má být vysvěceno nové pohřebiště pro německé vojáky. Lidovým spolkem vyčíslený počet 5500 pochovaných Cheb akceptoval. Slavnostní vysvěcení začne ve 14 hod.

Okresní svaz Horní Franky zajistí při dostatečném zájmu i potřebné autobusy.

SdZ, 29.1.10, str. 1-2

Umělecké „spojení“

Pomocí projektu „spojení“ chtějí Galerie umění v Karlových Varech a Umělecký spolek Horní Franky v bavorském Selbu posílit kulturní vztahy mezi Německem a Českou republikou. Řada akcí bude zahájena 7. března 2010 v divadle Rosenthal v Selbu výstavou asociace umělců z Karlových Varů.

SP, 4.2.2010, str. 11

Marie Zimmelová : Ztracená vlast – Vitorazsko

Co víte o nešťastných 13 obcích v okrese Gmünd (Dolní Rakousy), které teprve v r. 1920 byly Čechy obsazeny a k ČSR připojeny? Jen pouhých 18 let – takové nic v dějinách – patřilo toto území k ČSR. Původní obyvatelstvo muselo snášet nelidské podmínky, přišli o dům i o dvůr -. Po 600 letech příslušnosti k Rakousku, nový stát lidem k srdci nepřirostl… V březnu 1938 bylo Rakousko připojeno k Německu a o něco později Vitorazsko bylo připojeno k Dolnímu Podunají (Dolní Rakousy). V r. 1939 muži museli narukovat a mnozí válku nepřežili.

24. května partyzáni provedli vyhánění. Lidovým soudem bylo 12 mužů a 2 ženy odsouzeno k trestu smrti. Před popravou museli odsouzení podepsat rozsudek, který zněl: „ Já (jméno) prohlašuji, že jsem zradil Československou republiku, za zradu zasluhuji smrt. Podpis.“ Snad generace, která dříve ani nežila, snad jednou vyřeší dřívější konflikty. SP, 4.2.2010, str. 12

Nezaměstnanost téma i pro děti

V době krize také děti ve svých myšlenkách se zabývají nezaměstnaností. Podle jedné studie téměř polovina (48%) šesti až dvanáctiletých dětí má starost o pracoviště svých rodičů.

Podle časopisu „Eletern Family“ z dotazů u 731 dětí na otázku, co je nejvíce zaměstnává, když přemýšlejí o světě, odpovědělo 60%, že jim na srdci leží osud četných chudých dětí, kterým se nedaří dobře. Pro 44% je i nezaměstnanost vzrušující téma. SZ, 16.2.2010, str. 9

Kassian Storch: Katolíci v CSU končí spolupráci s CDU a založili vlastní fórum

Počátkem března 2010 svolává bývalý bavorský ministr věd, Thomas Goppel (CSU), své stoupence, aby založili „Christ Sozialen Katholiken“ (CSK) v CSU. Také mluvčí evangelických pracovních kruhů v CSU Ingo Friedrich řekl, že se těší na spolupráci s CSK. V koalici CDU/CSU to občas i vře. Častá je kritizována premiérka Angela Merkelová. SZ, 17.2.2010, str.6

Milan Kubes: Novému pražskému arcibiskupovi blahopřál Posselt

Nástupci kardinála Vlka blahopřál Bernd Posselt, mluvčí SL, takto: „K Vašemu jmenování pražským arcibiskupem naším Svatým Otcem chci Vám ze srdce blahopřát a přát hodně štěstí, úspěchů, zdraví a boží požehnání. Po desetiletí jsem sledoval Vaše požehnané působení… jako bojovníka proti komunistické diktatuře, jako svědka křesťanské svobody a lidských práv, českého vlastence a přesvědčeného Evropana.“ SdZ, 19.2.2010, str. 1-2

Konec kauzy Steinbachová, Posselt: Jsem zklamán

Konflikt o obsazení nadační rady plánovaného Berlínského památného místa „Útěk, vyhnání, usmíření“ skončil. Předsedkyně Svazu vyhnanců se vzdala svého místa v grémiu. Kompromis, při kterém podle Steinbachové „neexistuje vítěz, ani poražený“, musí ještě jako novela zákona projít parlamentem. Jednání předsedy frakce CDU/CSU, Volkera Kautera, Birgit Hamburger (FDP) a předsedy zemské skupiny CSU ve Spolkovém sněmu, Hanse-Petera Friedricha, přineslo následující výsledek: Počet členů Nadační rady se zvyšuje ze 13 na 21 míst, Svaz vyhnanců (BdV) má právo podat návrhy na 6 členů (dříve jen 3). Další místa v Nadační radě obdrží evangelická a katolická církev, rovněž i Rada Židů v Německu.

Výstavní plocha v sanovaném Domě Německa na Anhaltském nádraží bude rozšířena o 748 m2 na 3000 m2. Použitelné údaje z archivu v Bayreuthu budou digitalizovány a začleněny do výstavy. Předsednictvo BdV uvítalo výsledky jednání a rozhodlo, že Steinbachová „již nemusí zastupovat BdV v Nadaci.“

Mluvčí SL, B. Posselt, litoval, že Steinbachová se vzdala svých nároků, poněvadž existují jen dva lidé, kterým lze poděkovat za vznik střediska: jedním je sociální demokrat Peter Glotz a druhá Erika Steinbachová (CDU). Glotz již nežije a Steinbachové jsme nedopřáli místo v radě. Proč byla FDP proti Steinbachové; je to pokus obnovit genscherismus z doby studené války, který se nehodí do současné Evropy, řekl Posselt.

SdZ, 19.2.2010, str. 1,hf

Film Veita Harlana „Žid Süss“ lze vidět na internetu

Antisemitický propagační film z r. 1940 dnes není ani zcenzurován, ani zakázán. Pro Hitlerův „Mein Kamf“ stanovil Spolkový soudní dvůr v r. 1979, že tato kniha není žádným nástrojem propagandy, jelikož není namířena proti ústavnímu pořádku SRN. Prodej antikvárních exemplářů mimo neonacistických řad je přípustný.

Pokud jde o Harlanův film je jeho promítání a distribuce trestná.

Oskar Roehler, režisér nového filmu o Halamově filmu, je citován výstižnou tezí: „Když ukážeme nějakým braniborským neonacistům film „Žid Süss“, tak oni pak natáhnou své bojové obleky a napochodují směrem židovská synagoga.“

Harlanův „Žid Süss“ po málo klicích může být sledován na internetu

SZ, 26.2.2010, str. 16

Jürgen Langenbach: Lesy vhodnou půdou

Symbolem pro německé masy je les, to věděl nejen Eliaas Canetti, to věděli sami Němci, především ti, kteří hnědé masy dávali do pohybu. Přitom nepřísahali jenom na „krev a půdu“, ale také na téma „věčný les“. Tento mýtus přinesli Němci v r. 1938 k okupovaným sousedům v Rakousku. Tam nepotřebovali žádnou velkou reklamu ani propagandu. Práci někdo za ně udělal. U rakouských říšských lesníků bylo nadměrné přilnutí k nacismu.

Překvapení přinesly rekonstrukce některých statistických údajů: v r. 1939 ze 612 zaměstnanců ve službě jako říšští lesníci bylo 70-75% ve straně NSDAP. Z toho bylo 256 starých členů, dokonce před rokem 1938 (tedy ilegálně). Při následném odnacifikování z 1161 zaměstnanců bylo shledáno 461 jako „nezatížení“. Počet zatížených nacismem činil 40%, což je mnohem více, než bylo na znacizovaných školách (univerzitách apod.), kde procento zatížených nacismem bylo jen 20-30%.

Židovští majitelé lesů přišli za nacistů rychle o své lesy. Hermann Göring nařídil, že státní podíl na lesích v okupovaném Rakousku musí stoupnout z 12% na 25%. Restituce probíhaly po roce 1947. Došlo 36 žádostí, z nichž bylo 7 zamítnuto.

Die Presse, 3.3.2010, str. 24

Srbsko se dožaduje vydání Ganiče

Den po zatčení bývalého bosenského politika Ejapa Ganiče v Londýně, Srbsko požádalo o jeho vydání. Vyčítá bývalému prezidentu muslimsko-chorvatské federace Bosna a Hercegovina mimo jiné, že v r. 1992 byl odpovědný za útok na jugoslávský vojenský konvoj v Sarajevu, při kterém přišlo o život více než 40 vojáků. Tyto skutečnosti sdělila ministryně spravedlnosti Sněžana Makovicová 2.3.2010 v Bělehradě. SZ, 3.3.2010, str. 8

Redakce a volný překlad: Ing. Jaroslav Liška

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Českým národním sdružením a Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Praha, březen 2010.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: info@ceskenarodnilisty.cz