Listy
č. 64
Landeszeitung č. 22 – 23. října 2007
Pracovní kolektiv
německých spolků a Zemského shromáždění Němců z Čech, Moravy a Slezska se
setkal na své podzimní schůzi.
Praha.
Všechno
zůstává jako vždy. Irena Kuncová je stará a nová prezidentka. Ve své roli se
osvědčila a byla znovu zvolena 32 hlasy. Ve svých prvních slovech poděkovala za
důvěru delegátů. Se slzami přijala úřad.
Chce
v dalších třech letech navázat na své předchůdce. Tím míní další
demokratický vývoj Zemského shromáždění. Mínění jiných by mělo být
s respektem přijato. „Shledávám na
škodu, že dva největší kritici naší práce nebyli zvoleni do presidia, a to Hans
Mattis a Horst Westphal. Je jednoduší dohodnout se na naších schůzích
s kritikou a připomínkami.“ Kuncová lituje, že za ty dva dny vyslechla
hodně negativních výroků a teprve na podzimním jednání se k nim mohla
vyjádřit.
Hans
Mattis v sobotu předložil papír s deseti body k diskuzi. Rozčílení
bylo velké. Mimo jiné vyzval Mattis Landeszeitung silněji zapojit. Myslitelná
je pro něho společná redakce. Předsedkyně Kulturního svazu Irena Nováková
k tomu řekla, že oni žádného redaktora nemají. S Kuncovou a šéfredaktorem
Landeszeitung jsme se dohodli na zesílené spolupráci. Tak budou také napříště
kontaktní adresy a jubilea uvedena v novinách. Kuncová a Nováková se budou
rovněž v jiných bodech propojovat.
Celkově
bylo 40 delegátů oprávněno hlasovat. To jsou právě zvolení zástupci Svazů.
Nevolí jen prezidentku, nýbrž také prezidium. Dvanáct kandidátů bylo řádně
navrženo pro volbu do prezidia. Delegáti obdrželi volební lístek, na kterém
bylo zapsáno dvanáct kandidátů. Podle stanov smělo být zvoleno jen devět osob.
To znamená, že delegáti směli dát hlas devíti kandidátům.
S 37
z 40 hlasů byli zvoleni Erika Vosáhlová, Jan Bartoš a Martin Dzingel.
S 35 hlasy byli zvoleni Mojmír Kolář a Věra Straková. Pěkný signál ! Neboť
první čtyři osoby s nejvíce hlasy patří nejmladší generaci. To je důležité
kvůli tomu, že na společném víkendu bylo téma „ chybějící dorost“ docela nahoře na jednacím pořádku. Ale ještě stále nevíme řešení otázky , jak
můžeme mládež získat pro práci ve Svazu ?
Další
členové prezidia jsou Hilde Sura a Gertrud Trepková, obě s 28 hlasy, a
s 24 hlasy Gertrude Polčáková. Regiony Čechy a Morava jsou zastoupeny
stejným dílem. S 18, 14 a 13 hlasy
nemohli být do prezidia zvoleni Hans
Mattis, Horst Westphal a Josef Abel .
Landeszeitung
č. 20 z 25. září 2007
Věrný
německé menšině
Walter
Piverka mluví o své cestě do politiky
Dlouhé
roky zastupuje Walter Piverka zájmy německé menšiny v Čechách. Angažoval
se v národností komisi a v české Národní radě. Piverka je spoluzakladatelem Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které
nyní slaví patnácté výročí. S jeho prvním prezidentem hovořil Lukáš
Novotný.
Pane Piverko,
již dlouho se angažujete v zájmu německé menšiny v Čechách. Jak
k tomu došlo ?
V roce
1960 jsem se přestěhoval z jižních Čech do západních Čech, Tam jsem se
angažoval v národnostní komisi okresu Sokolov. Prostřednictvím této komise
jsem byl navržen v květnu 1968 do České národní rady ( bezpartijní).
V lednu 1969 byla Národní radou vyslána delegace do Federálního
shromáždění. Od této doby jsem tam zastupoval německou menšinu. Také po
převratu 1989 jsem zastupoval německou menšinu , v letech 1990 až 1992
v českém parlamentu, pro volební obvod Praha.
Můžete popsat
tehdejší náladu v národnostní komisi v Sokolově ?
Nálada
proti Němcům nebyla , protože v závodech pracovalo hodně Němců. Bylo to
horší, když jsem byl zvolen do Národní rady. V jedněch českých novinách se
psalo, že byl nalezen Čech, který by mohl zastupovat německou menšinu v parlamentu.
Autor článku se ptal, proč to má být Němec. Odpověděl jsem článkem „ Pozor,
okres Sokolov je v německých rukách“.
Jak si můžete
vysvětlit, že jste na jedné straně byl zvolen a že na druhé straně jste byl tiskem pronásledován ?
Svoboda
tisku tehdy začínala vznikat, takže toto mínění bylo jednoduše zde. Rovněž já
jsem mohl svoje mínění otevřeně říci. Toto bylo narušeno napochodováním vojsk.
Pak nebyla žádná taková diskuse připuštěna.
Říkal jste, že
jste v roce 1960 přišel do Sokolova ze Šumavy, proč ?
To
je docela jednoduché. Byl jsem v jižních Čechách, opravil jsem si tam
dokonce domek a chtěl jsem zde vlastně něco postavit. Tehdy jsem dělal tříleté
večerní studium. Po studiu se všichni, kteří měli horší známky
než já, dostali přede mne. Tehdy mi
pomohl Josef Lenk z Ústřední rady odborů. Dostal jsem možnost jít do
západních Čech, kde také žilo více Němců.
Vám se
přestěhování do hornické oblasti Sokolov určitě nezdálo snadné ?
Ne,
nebylo to pro mě lehké. Moje celá rodina žila v jižních Čechách. Ale neměl
jsem jinou možnost. Buď tam budu znemožněn, nebo musím hledět, abych šel někam
jinam. V západních Čechách jsem mohl pracovat na
dole. Tehdy bylo ještě heslo: „Jsem horník, kdo je víc ?“ Byl jsem
v Sokolově dobře přijat. Na osobním oddělení na šachtě mi bylo řečeno, že němčina
je hrubý jazyk a hodně Čechů odchází, když tento jazyk slyší.
Několik
let později přišel pan Lenk ke mně a chtěl protislužbu, abych se zasadil o to,
aby Volkszeitung vycházely jako
týdenník. Byl rok 1963 a já jsem to nemohl akceptovat. Lidé to nechtěli.
Dostávali třikrát týdně informace v německém jazyce, jak to bylo
naplánováno v rámci odchodu německé menšiny. Zde jsem nespolupracoval.
Samozřejmě jsem se s Lenkem poradil. V roce 1968 šel do NDR. Když se
v roce 1970 vrátil, stal se šefredaktorem Volkszeitung, ve kterých jsem
v mezidobí pracoval jako redaktor.
Kdy jste se stal
redaktorem Prager Volkszeitung ? (
Pražské lidové noviny, PVZ)
Bylo
to v říjnu 1968. Jako poslanec parlamentu jsem myslel, že vazbou těchto
dvou činností mohu pro německou menšinu udělat více. To se také potvrdilo, jezdil
jsem do krajů a ptal se lidí na jejich problémy.
V článcích
jsem jsem psal o tom, co se lidem
nelíbí. V PVZ vlastně nebyla žádná cenzura. Oblastní redaktoři se scházeli
jednou týdně a prodiskutovali vše,o čem chtěli referovat. Informoval jsem o tom,
co Němci potřebovali, obdobně jsem si počínal v obci Za to jsem byl kritizován. Říkalo se, že svými
články podkopávám socialistický režim. To mi bylo také předhozeno potom, co se
stal šéfredaktorem Lenke.
V této době
jste se podílel na zrodu Kulturverband der Bürger deutscher Nacionalität der ČR(
Kulturního sdružení občanů ČR německé národnosti )
Našli
se někteří redaktoři, mezi nimi Fritz Schalke a Gerhard Hünigen, kteří Kulturní
sdružení vybudovali. Protože jsem byl v parlamentu, přizvali mě
k tomu. Rovněž přizvali komunistu Heriberta Panstera z Federálního
shromáždění ČSSR. Byl od začátku u toho, ale stáhl se zpět po vstupu
armád Varšavské smlouvy. Vlastně nic
neudělal. V roce 1970 jsme byli vyloučeni ze Svazu novinářů. Proč jste nepřeběhl k jiné straně, byla
by to snadnější cesta ?
Nemohl
jsem stát na jiné straně. Nemohl jsem se ztotožnit se vstupem vojsk a vládou
komunistů. To nepřipadalo vůbec v úvahu !
Proto jste musel
také redakci opustit. Sledoval jste potom Volkszeitung ?
V následujících letech jsem noviny plně nesledoval. Dostal jsem práci ve velkém
podniku ČKD v Praze jako elektrikář. A v Praze nebyl problém německé
menšiny a Prager Volkszeitung tak aktuální, takže jsem se o to mnoho nezajímal.
Až
do převratu jsem pracoval v ČKD. Přijali mne tam dobře, protože jsem uměl
německy. Mysleli, že bych mohl pomoci při komunikaci s NDR. Trvalo to šest
let, než jsem obdržel povolení k výjezdu do zahraničí. Od roku 1970 jsem
byl hodně na cestách, v NDR, Rusku a Jugoslávii. Později jsem pracoval
jako překladatel, složil jsem dokonce všeobecnou státní zkoušku z němčiny.
Že byl Prager
Volkszeitung zastaven, to jste přece zjistil , Co k tomu řeknete ?
O
zrušení PVZ se mluvilo již v roce 1989. Rosemarie Knappová, tehdejší
předsedkyně Kulturního sdružení, a šefredaktor PVZ, Pavel, chtěli své noviny a
„Landes Anzeiger“ ( Zemský oznamovatel) sloučit. Všechno už bylo připraveno.
Nevím, proč k tomu nedošlo. Měli jsme Radě národností předložit společný
rozpočet. Paní Knappová, ale v poslední chvíli řekla, že předloží vlastní
rozpočet. To by byla nejvhodnější doba
ke sloučení, neboť do konce roku 1998
existoval „Landes Anzeiger“ v Prager Zeitung ( pražské noviny) a od 1999
měly vycházet samostatně „Landeszeitung“ ( Zemské noviny). Mohl to být nový
začátek. Vedení PVZ a KV se cítily ještě dostatečně silné na to, aby mohly jít
svojí vlastní cestou.
Proč po převratu
vznikl Svaz Němců v Československu ?
To
je docela jednoduché. V Občanském fóru jsem založili národnostní
komisi, do které přišli Němci, kteří
dříve založili KV. Sešli jsme se se zástupci KV a řekli, že by se měl KV
demokratizovat, tedy provést změnu starých struktur a pak společně vytvoříme nový spolek. Bylo
řečeno, že se tím bude zabývat Ústřední rada a že nás k tomu přizvou. Diskuse proběhla, ale my jsme k tomu
nebyli přizváni. Všichni se nechali
potvrdit ve svých funkcích.
V Prager Volkszeitung jsme pak četli, že zástupci Občanského fóra
neměli o jednání zájem. Na základě toho jsme řekli, že musíme vytvořit nový spolek.
Podařilo
se jim propašovat mezi nás svého muže, Pavla Heinische. Měl se stát předsedou spolku.
Jak se ukázalo, byl během normalizace členem strany a teprve v prosinci
1989 vystoupil. To nebylo pro nás a pro Občanské fórum akceptovatelné. Heinisch
tajně přeběhl k Kulturverein. Tam chtěl založit „Svaz pro Němce – Kulturní
spolek ještě před námi. Nemohli si ale nechat registrovat název. Neboť nám se
podařilo 9. srpna 1990 společně s Občanským fórem a Mnichovem, „Svaz Němců v Československu“ registrovat.
Proč byla
komunikace mezi Kulturverband a Národnostní komisí tak komplikovaná ? Mnoho
komunistů přece po převratu na svou stranu zanevřelo.
Kulturverband
ne. Nemohli sice poslance Panstera udržet.
Byl v létě 1990 okresem Sokolov odvolán a pak se již nestal předsedou
Kulturního sdružení. Na jeho místo byl zvolen Walter Sitte. Ale generální
tajemník Bienert, který měl moc v rukou, stále ještě zůstával. Přispěl během normalizace v roce 1970 k naší
perzekuci. Naší práci a všechno jsme ztratili a byli jsme z KV vyhozeni.
Nemohli jsme s nim mluvit, lépe řečeno, on nechtěl mluvit s námi.
V době
rozpadu Československa v roce 1992 jste byl spoluzakladatelem Zemského
shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Landesversammlung, LV).
Na jaké úspěchy se můžete podívat zpět po 15 letech ?
Již
při přípravě rozdělení Československa bylo založeno Zemské shromáždění Němců
v Čechách, na Moravě a Slezsku. Byl jsem posléze mluvčím LV. Po odstoupení prvního předsedy Erwina
Scholze, ze zdravotních důvodů, jsem byl zvolen do funkce předsedy . V roce 1998 jsem již
nešel do voleb. Od roku 1998 do 2005 jsem byl zástupcem LV v koordinační
radě Německo – českého fóra (KOR). V minulých letech nám stačilo, přes mnoho
rušivých opatření z různých směrů ( domácích i zahraničních), jednotlivé
Spolky německé menšiny držet pohromadě. Zakládali jsme nadace, užitečné
společnosti a školy, například Bohemii,
Busow, Základní školu německo - českého porozumění a Gymnázium Thomase Manna.
Později jsme mohli uvést do života Landeszeitung, abychom tím také získali
respekt německé menšiny doma i v zahraničí.
Nepodařilo
se nám ovšem sjednotit celou německou menšinu nebo prosadit restituční nároky
či humanitární gesta pro německou menšinu, která v zemi zůstala. Všechny
úmysly skončily, podle mého mínění, na chybějící politické vůli účastněných .
Mnoho díků za
rozhovor. Lukáš Novotný.
Landeszeitung
č. 24 z 20. 11.2007
Velké
shromáždění se slavnostní aktem
U
příležitosti patnáctého výročí vyznamenala prezidentka Irena Kuncová mnoho
zasloužilých členů Zemského shromáždění
Každoročně se koná
v listopadu v Praze velké shromáždění německých svazů z České
republiky. Regionální svazy presentují svou kulturní činnost. V letošním
roce k tomu byla zvláštní příležitost: Zemské shromáždění slavilo 15.
výročí svého založení v roce 1992. Z tohoto důvodu bylo přítomno
mnoho čestných hostů.
Praha.
Kuncovou
potěšilo účast mnoha hostů. Někteří přijeli ze vzdáleného Slezska. Celkem bylo
v publiku 450 členů Zemského shromáždění.
„
Milí hosté, chtěla bych využít příležitosti, poděkovat se za věrnost a za
odhodlání, které jsem při posledním shromáždění zažila.“ Prezidentka hovořila
v svém pozdravném projevu v zastupení v říjnu zvoleného předsednictva. „Nemůžeme to vždy všechno udělat správně, ale
snažíme se , udělat to co nejlépe. Věřím
v podporu Německého velvyslanectví, ministra kultury a Rady pro
národnosti“.
U
příležitosti 15. výročí bylo rovněž důležité, že byli přítomni i bývalí prezidenti,
především ti, kteří jsou stále aktivní v Zemském shromáždění. Mezi hosty
byl Erwin Scholz, první president. „ Jím jsme pro současnost získali dobrého
řečníka. Může podat dobrý přehled o uplynulých 15. letech“ ,řekla Kuncová. Mimo
to pozdravila jeho nástupce, Waltera Piverku, a Christu Štrosovou, bývalou ředitelku školy
Thomase Manna, pozdějšího stejnojmenného gymnázia. „Co by to bylo za velké shromáždění, kdyby
zde nebyli čestní hosté.“
Míněni byli Václav Appelt
z Českého ministerstva kultury, Andrej Sulitka, generální tajemník Rady pro národnosti České vlády, a kulturní
atašé německého velvyslanectví Jürgen Bachmann.
Bachmann
je teprve 3 měsíce na velvyslanectví v Praze. Předtím byl v Káhiře.
Již v prvních pracovních dnech byl pozván do Moravské Třebové na německo –
české kulturní dny. „Měl jsem dojem, že jsem u vás hned jako doma“. Chválil
Irenu Kuncovou jako skvělou hostitelku. Zejména byl vděčný za slova prvního
prezidenta. „Váš projev mi souhrnně řekl v jednom balíčku, jak to je
s vámi, co jste z toho udělal, co jste rozvinul a velmi Vám za to
děkuji.“ Jako výraz poděkování udělovala
prezidentka Kuncová pamětní medaile. Mohly být realizovány finanční sbírkou
z Německa. V létě obdržela od pana Kipplinga 500 Euro. Za tuto čásrku
bylo možné medaile a diplomy nechat zhotovit.
Dobrý
důvod k oslavám
Projev prvního prezidenta
Erwina Scholze k patnáctému výročí Zemského shromáždění.
Velmi
vážená paní prezdentko, dámy a pánové, mám otázku: je 15 let dlouhá nebo krátká
doba k rekapitulování a slavení ? Myslím, že dnes máme důvod jak k rekapitulaci,
tak ke slavení. LV slaví 15. narozeniny právě dnes.
Demokratické
síly po sametové revoluci se shromažďovaly. Do této doby spadá také založení
našeho centra setkávání, za pomoci Spolkové republiky Německo. Vymoženost, o
které se nám o tři roky dříve ani nesnilo.
Přípravy,
které vedly k založení naší LV, probíhaly již od roku 1990. Na podnět
Waltra Piverky z Prahy, tehdejšího vedoucího Svazu, toto bylo vzpomenuto
na posledním plenárním zasedání LV. Byly vysloveny názory, že je nutné, ty mnohé, dlouholeté problémy
naší menšiny dovést k řešení.
Byly
v mnoha oborech. Ve školní, sociální a humanitární oblasti,
v prohloubení spolupráce se Spolky našich vyhnaných krajanů, v požadavku kvalitního kulturního
vyžití. Především ale v úsilí zajistit práva menšin.
Dnes,
s ohlédnutím zpět, ukazuje se jako
velmi zajímavé, že se již v roce 1990 tolik Svazů cítilo být těmito plány spojeno. Mezi
požadavky doby patřilo i založení zastřešujícího
svazu – a to Zemského shromáždění – a to
se stalo reálným.
Třiatřicet
delegátů zvolilo 7. listopadu 1992 v Koloseu v Liberci osmičlenné
prezidium, které odsouhlasilo odmítavé prohlášení k založení Sudetoněmecké
strany a které si ve statutu a závěrech uložilo cíle, které se ještě dnes, bez
přehánění, dají označit jako vysoké, ano skoro jako vysoce výbušné. Dovolte mi
připomenout malou vzpomínku.
Po
zakládající schůzi se tisk na mne vrhl. Očekával jsem , že se budou ptát na
naše plány. Tak to nebylo. Chtěli více méně vědět, proč právě 7. listopadu,
v den Velké říjnové revoluce v Rusku, v Liberci v Koloseu,
památníku dělnického hnutí, ve kterém byla v roce 1921 založena německá
sekce Komunistické strany, ano pro boha, v bývalém hlavním městě Sudet.
Musel jsem jim tehdy říci, že to byla
náhoda. Ani jedno ani druhé nebylo námi myšleno. Důležité Pro nás bylo důležité
najít sál.
Již
o půl roku později rozhodlo plénum LV, za pomoci Společnosti pro ekonomickou spolupráci ze
Spolkové republice Německo, poskytnout podnikatelům německého původu bezúročné
kredity. Z tohoto důvodu byla založena nadace Bohemia. Ještě nyní je toto
sdružení jako prospěšná společnost činné. Již sama skutečnost, že do konce roku
2006 bylo poskytnuto 169 půjček ve výši přes 83 mil. korun, ukazuje na
obzvláštní službu, Z těchto kreditů bylo mezitím vráceno téměř 80 mil korun.
A co představuje zvláštní hodnotu, je skutečnost, že rizikové půjčky, tedy ty,
které nebyly úspěšné, obnášejí jen 2 mil. korun.
Další
nadace, vzdělávací a sociální systém LV,
jako poradní a exkluzivní orgány prezidia LV, byly činný ve společenské,
sociální a humanitární oblasti. Jde, mimo jiné, o rekreaci pro děti a dospělé
doma i v zahraničí, jazykové kurzy, semináře, publikační činnost, školení
a více podobných činností. Jedinečnou zkouškou při akcích pomoci, zmírnění
utrpení postižených při velkých povodních v roce 1997. prošly
úspěšně. . Jejich práce při
rehabilitačních akcích pro naší menšinu, ve spolupráci s Německo – českým
fondem budoucnosti, je obzvlášť pozorovatelná a uznávaná. Za důležitý krok může být považován úspěšný vstup
do Federace evropských menšin. Nyní je LV váženým partnerem Federace
v evropském měřítku. Ne nezmíněná by měla být činnost zástupce LV
v Radě pro národnosti při vládě ČR, v Německo – českém fondu
budoucnosti a jiných institucionálních zařízení naší republiky.
Nyní
vás prosím o pochopení, že nebudu podávat zprávu o mnohostranných aktivitách
našich Svazů a organizací. Důvod je jednoduchý, práce Svazů je rozsáhlá. Co
k tomu ještě dnes říci? Chci projevit všem těmto mnoha funkcionářům a
členům velkou úctu a dík. Ostatně upozorňuji na naše noviny Landeszeitung, také vymoženost. Na to by se
nemělo zapomínat. Přináší zprávy o činnosti Svazů.
Možná
se nyní ptáte, proč vlastně nemluvím o těžkostech, které nás logicky potkávají,
také o ztrpčujících střetnutích, probíhajících v našich řadách nebo vnášených do našich
řad. Doufám, že se můžeme shodnout na tom, že pro tyto analysy není na této
akci pravé místo.
Jedno
má být ještě řečeno. V minulých 15ti letech jsme nezůstali sami.Jsou
s námi i další. To platí zejména pro
vládu Spolkové republiky Německo a její ministry, pro velvyslanectví
v Praze. To platí rovněž pro ministerstvo kultury a školství, to platí
pro Radu pro národnosti vlády České
republiky . Od Parlamentu České republiky
jsme ovšem očekávali trochu více porozumění, více reality a méně šovinismu.
Mohli jsme si být jisti solidaritou
našich vyhnaných krajanů. Sudetoněmecká nadace hodně vykonala především
v humanitární oblasti. Sudetoněmecké vzdělávací a sociální středisko bylo
dobrým partnerem. Domovské okresy přispěly hodně k tomu, že se naše vazby
na naše krajany ve světě dále aktivně vytvářely. Sudetoněmecký Landsmannschaft, částečně také jako prostředník
Spolkové republiky Německo, byl stále připravený nám pomáhat. Věřím, že
současnost a možná i budoucnost by nás měly poučit o tom, co mohlo být
provedeno lépe. Za to ale, co bylo až dosud vykonáno, budiž vám všem vysloven
dík, přičemž myslím na ty, kteří nás opustili a odešli do říše věčnosti. Děkuji
za pozornost.
Landeszeitung
č. 1 z 2. ledna 2008
Válečné
náhrady pro oběti nacizmu ukončeny
Praha.
Německo - český
fond budoucnosti ukončil platby českým obětem nacizmu, oznámil vedoucí Tomáš
Jelínek v Praze.
S koncem
roku byly ukončily činnost dva podpůrné fondy, ze kterých bylo vypláceno
odškodnění. Peníze obdrželi bývalí vězňové koncentračních táborů a též i
dělníci na nucených pracích.
Fond
budoucnosti obdržel před několika lety více než 100 000 požadavků na odškodnění
českých občanů. Tyto požadovaly náhrady
za dobu strávenou v koncentračních táborech. Přes 76 000 z toho
přijal Fond jako oprávněných. Odškodnění bylo poté poukázáno.
Odpovídající suma peněz souvisela s postižením žadatelů.
„
Přímo z rozpočtu Fondu budoucnosti byly peníze nejprve proplaceny pro
skupinu asi 7 000 osob. Tato skupina se časem zmenšovala. Posledních 3 300 osob
obdrželo platbu v tomto roce“, vysvětlil Jelínek. Vězňové koncentračních
táborů obdrželi celkem asi 45 milionů Euro.
.
Dalších
asi 86 000 českých občanů bylo za nucené práce odškodněno právním nástupcem bývalé
německé Říše. V tomto čísle jsou také započítány osoby odškodněné
Rakouskem. Jim bylo poskytnuto kolem 210
milionů Euro . Odškodnění obětí nacismu bylo umožněno na základě německo- české
dohody.
Potřebujeme
vás jako most k vlasti našich předků
Novoroční
přání německé menšině, německé menšině v České republice, tedy
v historických zemích Čechy, Morava a Rakouského Slezska, přeji do nového
roku od srdce , aby ti staří pokud možno zůstali mladí a ti mladí zestárli; aby
jejich síly narůstaly, a aby ti,kteří ještě dnes stojí stranou drželi pospolu.
Jste
naši bratranci a sestřenice, a my vás
potřebujeme jako most k vlasti našich předků, mezi Čechy a Němci, mezi
zeměmi v srdci Evropy. Jste podstatnými nositeli naší společné kultury,
kterou společně zachováváme, ale také dále rozvíjíme a chceme přenést do
dalších generací.
V tomto duchu vám přeji hodně štěstí a
božího požehnání a těším se v budoucnosti na dobrou partnerskou spolupráci.
Váš Bernd Posselt,
člen Evropského parlamentu a spolkový předseda Sudetoněmeckého Landsmannschaftu
Německý
spoluobčan vzpomíná
Chomutov.
Muzeum
v severočeském Chomutově udělalo smířlivý krok. Nedávno byl na tamějším
hřbitově zasvěcen pamětní kámen s pamětní deskou, která „ má uctít mnoho
generací německých chomutovských občanů“, jak to formuloval ředitel musea
Stanislav Děd ve své krátkém proslovu. Pamětní deska mohla být postavena za pomoci domovského okresu Chomutov a
chomutovského Svazu Němců. Pro Hedwig Gemmrig-Helmich z domovského okresu je to symbol nových kvalit sousedství.
„Velmi vítáme to, že město Chomutov
tento pamětní kámen zřídilo a převzalo o něj péči“, řekla Gemmrig-Helmich.
Slavnostní chvíle na 150 let starém chomutovském hřbitově, na kterém je
pochováno 40 000 německých Chomutováků,
se účastnili také členové Svazu Němců v Chomutově a Kulturního
svazu. Zazpívala pěvecká skupina žen obou svazů pod vedením Heide Hurnik.
Máme
velký morální dluh vůči Němcům
Vážení
a milí občané německé národnosti,
dovoluji
si Vás pozdravit s přáním hodně štěstí a zdraví do nového roku 2008.
Aktivity německé menšiny, které česká vláda podporuje, tvoří osoby pamětnického
věku. Přeji Vám proto, abyste našli dostatek sil pro svou činnost i v nadcházejícím
roce.
Uvědomuji
si některé problémy, které Vás tíží, dosavadní jakákoliv výborná spolupráce
Vašich organizací s orgány samosprávy a státní správy je nevyřeší. Česká
republika, jako nástupnický stát Československa, má vůči Vaší společnosti stále
velký morální dluh. V novém roce to bude právě 60 let, kdy se
Československo dostalo do područí Moskvou dirigované komunistické strany. Její
režim znemožnil dlouhá desetiletí svobodnou reflexi nešťastných událostí
spojených s vyhnáním a odsunem československých Němců. Čeští zločinci
z té doby nebyli potrestáni, naopak řada aktivních německých antifašistů
byla ponížena a oloupena o svůj
majetek. Dlouhodobě
indoktrinovaná a morálně devastovaná
česká společnost však nebyla sto ani po demokratické transformaci jasně a
srozumitelně odmítnout princip kolektivní viny. Důsledky postojů české
společnosti, médií a politických garnitur jste Vy, jako poslední ostrůvek kdysi
zářné a bohaté německé kultury v českých zemích, museli nést na svých
bedrech.
Naše
společnost se však mění. S otevřením se do Evropy, zapojení, do
integračního procesu a osobním setkáváním a spoluprací s jinými národy
postupně získává tolik potřebný nadhled a toleranci. Pevně věřím, že nový rok a
další léta přinesou Vám, ve věku moudrosti, prožití klidného a důstojného stáří
a Vám, mladé naději německého dědictví, pevné a důležité místo v měnící se
tváři naší společnosti.
S výrazem
úcty a srdečným pozdravem
Dr. Džamila Stehlíková,
ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
Společná
předsevzetí s Kulturním svazem
Nejlepší
přání pro německou menšinu
Přeji německé menšině a jejím orgánům úspěšnou práci rovněž
v roce 2008. Nechť se jí dále daří získat pro svou práci mladé lidi a s nimi objevit i chopit se
nových úkolů.
Přeji
ji ještě, aby se utěšený začátek spolupráce mezi Zemským shromážděním Němců
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Kulturním svazem občanů České republiky německé
národnosti v tomto roce zintensivnila a v mnoha pospolitostech byla
navržena nová předsevzetí.
Ctěné
nové a staré presidentce Zemského shromáždění, paní Ireně Kuncové, přeji rovněž
nadále šťastnou ruku při řízení osudu jejího shromáždění.
V neposlední
řadě přeji Landeszeitung hodně věrných čtenářů také v roce 2008.
Helmut Elfenkämper, velvyslanec Spolkové republiky
Německo v Praze.
Místo komentáře: Výše
uvedené organizace německé menšiny v ČR dále prokazují, jak jsme
přesvědčeni, že mají blíže k sudetoněmeckému landsmašaftu a jeho vidění reality než k ČR. Své němectví, ne nemnozí, kladou zřejmě výše,
než občanskou loajalitu.
Překlad a redakce: Irma von Tirb Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo
Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky
vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí
NR Klubu českého pohraničí , Praha, 15. ledna 2008
Webová
stránka: www.ksl.wz.cz
E-mail:
Vydavatel@seznam.cz