L I S T Y č. 61

Kleiner Brünner Gassenbote

(KBG je vydáván přáteli a členy Deutscher Sprache und Kulturvereins Brno/Brünn – DSKV)

(I když překlad vychází značně opožděně, je dobré, vzhledem k jeho zajímavému a důležitému obsahu, si celé toto číslo Listů přečíst. –red.)

KBG březen-duben 2006

K.W. Ziegler - Bruna

… na naše schůzky přijeli i krajané z Brna… i bývalý primátor a jeden z jeho náměstků… brněnský biskup a jiní brněnští duchovní.

Praha, 5.11.2005, Divadlo komedie

Pražský festival německé řeči

Perzekuce

Postoloprty a Brno (dva divadelní dokumenty)

Pražský festival německé řeči začlenil do svého programu vážný pokus čs. umělců vnést světlo do dvou temných kapitol národních dějin.

Jde o pokus prezentovat tyto události pomocí filmu, jevišť, publikováním pramenů a diskuze.

Režisér Mir. Bambušek, předseda spolku „Mezery“, se zprvu zabýval následky občanských válek na Balkáně. Za dramata „Písek“ a „Porta apostolorum“ dostal druhou cenu Radoka. Působil v Ústí n.L. a Chebu.

Komentář D. Kovaříka

Historik T. Staněk popisuje události v Postoloprtech. Začátek koncentrování Němců se vztahoval k datu 28.5.1945. Internovaní byli biti, šikanováni a mučeni. Na konci došlo k masovým popravám. První divadelní kus obsahuje výslechy vyšetřovací komise Bezpečnostního výboru Ústavodárného národního shromáždění z července 1947. Vyšetřovaní lhali, přestože byly důkazy masové exekuce. Zapomněli na zabití mnoha dětí a příslušníků Hiterjugend… a na mnohé bedny zlata a šperků. Všichni byli zbaveni viny. Velkým dojmem zapůsobila televizní reportáž z dnešních Postoloprt. Starosta a občané jakoby se báli mluvit o událostech z minulosti. Návrh na instalování pamětní desky odvrhli.

(Jakmile začneme zkoumat dějiny, zvláště jednotlivé události, až od května 1945, dostaneme historicky pokřivený a zcela neobjektivní obraz dějin, který z obětí dělá viníky a ze zločinců oběti. Tento způsob zcela běžně používají sudetští Němci a čeští kolaboranti, kteří za peníze či jiné výhody jsou schopni poplivat část minulosti našeho národa. –pozn. red.)

Druhý dokument se týká brněnského pochodu smrti (správně řečeno: tzv. pochodu smrti). Byl představen podobně jako ten, který byl uveden 1.10.2005 v kapli na Špilberku. Čtení dokumentů z r. 1945 a především téměř cynické zprávy V. Žampacha. Proti tomu byli postaveny výpovědi účastníků a obětí, vybrané z publikace Bruny „Němci ven“. Poté opět televizní reportáž z Brna.

(Opět vše zkresleno a lživě vylíčeno. Objektivní osvětlení celé události podává prof. dr. V. Žampach, CSc., ve svém díle Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6. – 7.7.1945, jehož zkrácené vydání má redakce k dispozici. Je též k přečtení na internetu (www.ksl.wz.cz).

(K objasnění tehdejší situace v Brně citujeme z materiálu Archivu Úřadu předsednictva vlády, vláda 23. května 1945: „23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě delegace národního výboru Brna. Sdělila mu´, že tam mají ve vězení asi 1600 zajištěných osob, z nichž asi 1500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob. Národní výbor musel před vězením umístit kulomety. Situace je povážlivá, neboť hrozí nebezpečí, že zajištěné osoby budou buď lynčovány, nebo že národní výbor k jejich ochraně bude muset střílet do českého lidu …“…. Zvěrstva, kterých se Němci na českém obyvatelstvu dopouštěli celou válku, vehnala lid do ulic, aby žádal potrestání zločinců. Vysídlení německého obyvatelstva z Brna bylo i formou jeho ochrany. –pozn. red.)

Následovala diskuse. Zúčastnili se: švýcarský historik Adrian von Arburg z UK Praha, dr. O Tůma, vedoucí ústavu dějin nového věku při AV ČR, J. Škrábek, spisovatel, M. Bambušek, K. Švarzenberk. Moderoval Marek Wollner z ČT 1. Jeho první otázka byla, zda se má o minulosti mluvit.

K. Švarzenberk … poválečnými zločiny se musíme zabývat kvůli svému svědomí. (Povedený ministr zahraničí ČR. –pozn. red.)

Wollner informoval o spoustě hanlivých dopisů, psaných zřejmě jednou osobou.

Bambušek prohlásil, že nedostali žádnou podporu od sudetoněmeckého landsmanšaftu. Vyprávěl o své práci na Balkáně.

Škrábek, autor knihy „Včerejší strach“. Byl pro diskuzi o minulosti. Uvedl, že často šlo o akty pomsty. Doporučil, aby Češi udělali „tlustou čáru“ a ukončili své výčitky adresované Němcům.

(Škoda, že nedoporučil, aby i Němci konečně tu tlustou čáru udělali. Jinak my bychom měli mlčet a oni dále kritizovat nás za „zločiny“. Tak bychom se stali viníky. –pozn. red.)

Tůma byl pro diskuzi a hledání pravdy.

A. Arburg mluvil česky o zhodnocení archivních materiálů, o Žampachovi se vyslovil diplomaticky, že se dnes ve zkoumání došlo trochu dále. Ví se, že B. Pokorný, odpovídající za brněnský pochod smrti, vydal první pokyny 11.5.45. Dr. Beneš o probíhajících akcích byl informován a schvaloval je.

P. Kohout se vyjádřil, že minulost má být vysvětlena a zdokumentována.

Útěcha polní cesty

Brněnský pochod smrti jako divadelní představení. Premiéra byla 15.1.2006 v prostorách bývalé slévárny hliníku, Praha - Holešovice, Přístavní 22.

Čs. rozhlas napsal na svých webových stránkách: „ V květnu 1945 přišly o život stovky Němců díky nuceným opatřením ´Rudých gard´. (Správný název byl Revoluční gardy. – pozn.. red.) Před pěti lety Brno jako první čs. město vyjádřilo své politování těchto událostí.“

Bambušek nedávno uvedl ve své hře „Porta apostolerum“ masakr 800 Němců v Postoloprtech.“

Kurt Gödel

nar. 1906 v Brně, zemřel 1978 v Princetonu (má pamětní desku na Pekařské ulici č.5). Vědec, matematik a logik, přítel A. Einsteina.

K ČSR měl velmi kritický poměr. Již jako gymnazista říkal, že se cítí „jako Rakušan v exilu“. Nikdo z jeho spolužáků neslyšel, že by pronesl jediné české slovo. 26.2. 1929 se zřekl nemilovaného československého občanství a 6.7.1929 obdržel občanství rakouské.

Ondřej Liška, známý jako vedoucí MIP, před několika lety požadující, aby Brno poprosilo za odpuštění za pochod smrti z r. 1945, pracuje v evropském parlamentu a patří k současným špičkám Strany zelených v ČR.

Díky Vaňkovce končí „éra útěku z města“

Friedrich Wanieck, bývalý továrník v Brně, se stal mecenášem Německého domu v Brně. Josef Wiedermann, obchodní vedoucí, řekl čs. médiím: „… je známo, že po strašném vyhnání svých německých občanů upadlo město Brno po dlouhá desetiletí do zapomenutí … a stalo se z něj provinční špinavé město.“ (Opět ta z minulosti dobře známá německá arogance. – pozn. red.) … Společnost ECE, vlastník „Galerie Vaňkovky“, má 82 obchodních nákupních středisek.

Společná konference o vzdělání Brna a Stuttgartu se konala v prosinci 2005.

Prosba přátelům kláštera uršulek v Brně o finanční příspěvek na opravy. Sestra Edith Brendl, Lesnická 3, Brno 613 00.

Moravské vyrovnání 1905

Na toto téma, kterým se v jubilejním roce zabývalo Brno, je vydán sborník s 395 stránkami za 15 Euro. 9 kapitol obsahuje, zejména: zprávu o politické situaci před 100 lety, znění zákona, historicko-politické prostředí, přípravy Bruny na uspořádání akce, plné znění přednášek z 17.9.05, slavnostní mše na Petrově.

Markwart Lindenthal

V r. 1975 zemřel Edmund Nowotny, předseda Bruny.

Bruna – Köln, mluvilo se o moravském vyrovnání. Hlavním bodem bylo přihlášení moravského obyvatelstva k německé či české příslušnosti. Z toho pak vycházel školský systém. Ke zřízení čs. univerzity v Brně však nedošlo.

KBG květen – červen 2006

Úvodem

V minulých letech zvala vždy Bruna brněnské Němce na společenské odpoledne. Letos mohlo DSKV pozvat Brunu do svého „Setkávacího střediska“ v Brně.

Brünn

Panický strach Čechů před slovem „Brünn“

Můžeme to vidět všude – velmi zřetelně na pamětních deskách bývalé Waniieck továrny. Platí to i při uvádění německých křestních jmen, které rády jsou počešťovány. Totéž platí i při skloňování německých jmen.

Proč existuje toto křečovité zamlčování a utajování německé minulosti tohoto města, když bylo i v německé literatuře až do r. 1918 užíváno označení „Brünn“ a ne Brno.

Můžeme klidně říci, že je to stejný křečovitý pokus – řečeno vulgárně – ututlat „etnickou čistku“ – vyhnání Němců z českého státu. (Nešlo o etnickou čistku. Šlo o odsun znacizovaného německého obyvatelstva. Po odsunu zbylo v ČSR asi 200 000 Němců – antifašistů. –pozn. red.)

Od doby, kdy slovanská hranice, jako výsledek bláznivé Hitlerovy války, byla posunuta daleko na západ, rádo se zahlazuj vše německé.

Má tedy být v Musilově knize „Muž bez vlastností“, kde dlouze horuje o Brünn, zaměňován v budoucnu název Brünn Brnem?

Nesmí se tedy v hodinách dějepisu zmiňovat o příměří v Nikolsburgu, mír v Pressburgu, o bitvě u Austerlitz, musí to být vždy Mikulov, Bratislava a Slavkov? (Abychom vyhověli politice?)

(Drážďany byly původním slovanským sídlištěm. V důsledku vyhubení či germanizace Polabských Slovanů se z nich stal Dresden. Užívají snad Němci původní slovanský název Drážďany a jiných slovanských sídlišť či jejich poněmečtělé názvy? U sebe to považují za normální. U nás za násilnost, přestože vždy v ČSR všechny staré české sídliště měly původní slovanské názvy, z kterých nyní vycházíme. – pozn. red.)

Utěšujme se spolu se Schopenhaurem, který řekl: „Pravda má dlouhý život, může čekat … a jak známo, vítězí.“

(Ve všech textech KBG jsou vždy uváděny jen německé názvy našich českých měst a vesnic. Např. Křtiny – Kiritein, Mladá Boleslav – Jungbruzlau, Adamov – Adamstal atd. Jakým právem nás vrací do doby Rakouska-Uherska a do doby protektorátu? V Kosmově kronice /12. století/ je uváděno „urbs Brno“, str. 68. –pozn red.)

Místa soudržnosti – Koperníkův dům je místem domova německé národnostní skupiny

Ještě v roce 1989 platilo, že v Polsku nejsou žádní Němci. Dnes německá národnostní skupina, jižní část východního Pruska, čítající 40 000 členů, disponuje v Allensteinu atraktivním Koperníkovým domem.

Koperníkův dům … byl získán za podpory svobodného státu Bavorska, nadace pro německo-polskou spolupráci.

Vaňkovka – Wanieck Gallery

Pojmenován a je po známé strojírenské továrně Friedrich Wannieck Co., Brünn. Protože zakladatel byl Němec, dalo se předpokládat, že galerie bude pokřtěna jako Wannieck – Galerie.

První zajímavostí je obraz zakladatele F. Wanniecka. Obraz byl v roce 1944 zachráněn v bombami zasaženém bytě v Mnichově. Tento obraz daroval Wannieckův pravnuk Wolfgang Wannieck. Bohužel, obraz v galerií není. Později jsme byli informováni, že je u restauratéra.

Je pozoruhodné, že o pamětních deskách není nikde zmínka. ..Nacházejí se v zadním traktu. Jsou to dvě pamětní desky F. Wanniecka a G. Kindenthala. Je na nich napsáno, že Wannieck se narodil v Brně. V jedné zprávě v bavorském archivu z r. 1805 je město pojmenováno Brünn a ne Brno. Je tedy zřejmé, že se tak jmenovalo i v r. 1819, kdy se Wannieck narodil. Na desce je napsáno, že založil továrnu Vaňhovka. Továrna s takovým jménem tehdy neexistovala. Česká část pracujících v továrně si pozměnila jméno Wannieck ve „Vaňhovku“ …Pak měl být Wannieck jmenován za své zásluhy čestným občanem Brna. Zřejmě k jeho zásluhám patřila i iniciativa ke stavbě „Německého domu“, i když to na pamětní desce není vzpomenuto. Na listině udělení čestného občanství z r. 1891 je napsáno Brünn a ne Brno. … Mají být záměrně na těchto dvou pamětních deskách sice poctěni dva významní občané Brna a přitom zastírat, že to byli brněnští Němci?

G.H.

Bruna v Brně, mše u sv. Jakuba

Stalo se již pevnou a milou tradicí, že během návštěvy členů německé BRUNY se slouží mše v německém jazyce. V minulých letech tak tomu bylo v Dómě na Petrově, letos jsme se vrátili ke svým kořenům – do kostela sv. Jakuba, který byl po staletí německým farním kostelem. Modlili se tu společně zdejší Češi s bývalými brněnskými obyvateli, také v myšlenkách na tragické události z 30.-31.5.1945.

Bohoslužba započala vstupem malého poselstva brněnských střelců pod vedením jejího velitele Vlastimila Schildbergra. K. W. Ziegler, předseda BRUNY, připomenul v krátkém proslovu vyhnání, ale i dík za to, že přes všechnu tragiku jsme se mohli opět sejít na tomto místě ke společné modlitbě. Pater Daniel … vyzval k překonání minulosti.

KBG červenec – srpen 2006

Procházka poutníka, vracejícího se domů

Procházející se u nás zpravuje jinak o svých zrakových vjemech než v r. 2004; zdá se, že podléhá změně dosud platný názor, že Beneš udělal pro nás něco dobrého. Vyhnal Němce a založil čistě národnostní stát (o nějakém čistě českém státě se sotva dá mluvit, když zde žije spousta menšin ( – pozn. red. KBG ).

Jistě – jedna vlašťovka ještě jaro nedělá – ale část mládeže začíná pochybovat o tom, zda vše se událo tak, jak se jim předkládá a začínají se ptát. Toto můžeme pouze uvítat. Je to pochopitelné. Stejně jako v Německu generace „68“ považuje chování rodičů i prarodičů za vhodné zavržení (je to snad trochu nadsazené, ale mládí je už takové) – tak se ptá dnes i mladá česká generace, zda vše, co dělali její předchůdci, bylo správné. To, že tak činí až dnes, se dá vysvětlit desetiletími komunistických dezinformací, kdy pro děti a školáky neplatily žádné jiné verze.

Zvláště v Brně se nedá přehlédnout německá minulost města – dokonce i na jednotlivých kanalizačních poklopech; otázek je stále více a na štěstí jsou stále častěji spojovány se snahou po znovunavázání komunikací. Toto je přirozeně obtížné, protože generace vyhnanců se z pochopitelných důvodů stále více rozplývá. Jen málo přeživších je ještě schopno odpovídat na otázky, týkající se „tehdejší minulosti“, a to na základě vlastních zážitků.

Takto může tázající se mládež hledat odpovědi jen v archivech – pokud ovšem i tyto se nestaly obětí tehdejšího obrazoborectví a jsou ještě k mání.

Co si tedy odnese neutěšený poutník ze své staré do nové vlasti? Naději – téměř již jistou – že se zdá, že stará vlast spěje k úsudku, že působení Němců ve městě nesmí být omezováno pouze na léta 1939 – 45 a že za bezpráví, přičiněná Čechům v té době, by měli být více obviňováni poslové „Třetí říše“, než samotní němečtí spoluobčané. (To, co brněnští Němci spáchali v uvedených letech na Češích, zejména v Brně a okolí, znemožnilo po válce další jejich spolužití s českým národem. „Poslové Třetí říše“ většinou dovedli včas odjet domů a ponechali domácímu německému obyvatelstvu „zaplatit účty“ – jinými slovy „vypít hořkou číši až do dna“– pozn. red..KBG).

Mládeži by nemělo rovněž být zamlčováno, že existovalo i dost ku spolupráci ochotných Čechů (kolaborantů), kteří se ke konci války dovedli představit v opačném světle a klidně a beztrestně si užívat klidu.

Ještě jedna poznámka – mluva kanalizačních poklopů

(Jako svědci německé minulosti Brna jsou dokonce používány kanalizační poklopy na ulicích. –pozn. red.)

Město udělalo jistě hodně pro úpravu ulic a chodníků, přesto však doporučuji se dívat při chůzi pod nohy … můžeme zpozorovat zajímavé detaily. Začněme u kanalizačních poklopů, na kterých je napsáno „Gemeinde Brünn“ (tj. obec Brno) a ne „Stadt Brünn“ (město Brno). Bylo by zajímavé zjistit, z které doby pocházejí. Najdeme jich hodně – např. na ulici Novobranská, přestože tato byla sanována. …

… někde najdeme i poklopy s dvojjazyčnými nadpisy – česky i německy … Na ulici Minská můžeme najít poklop s nápisem „Made in GDR“ – svědek bratrského spojenectví s GDR. Pro mne bylo obzvláštním potěšením, když jsem nalezl na Benešově ulici poklop s ryze německým nápisem. Na Masarykově ulici se nacházejí poklopy s nápisy „Be-und Entlüftung“ a „Schreiber“. Pravděpodobně to nejsou žádné německé pozůstatky – nebo snad jde o něco jiného?

Můj zážitek s kardinálem hrabětem z Galenu

Po válce jsem byl v jihoitalském zajateckém táboře Crodallo. Byl to tzv. utajovaný tábor, o kterém se nesmělo psát. Byli zde příslušníci SS, výsadkáři a jiní. AQsi rok po válce se kardinál graf von Galen odněkud o těchto táborech dozvěděl a požádal tehdejšího papeže Pia XII., aby mu vymohl u spojenců povolení jeden tábor navštívit. Toto povolení dostal…

A tak nadešel den, kdy k nám kardinál přišel. Slíbil, že podá zprávu našim blízkým, jejichž jména si zapamatuje (nesměl totiž si nic o táboru zapisovat), o tom, že žijeme … Vzájemně jsme si slíbili, že ten, kdo z nás jako první zemře, přimluví se za nás u Boha. …

Krátce poté kardinál zemřel; několik dnů poté jsme dostali povolení psát svým blízkým. Zanedlouho jsme byli všichni propuštěni. Bylo nás tam několik tisíc ve věku od 15 do 40 let a pokud si vzpomínám, všichni od té chvíle začali věřit v Boha. Já osobně si myslím, že kardinál je v nebi mezi světci.

Heinrich Krelitz

(Pan Krelitz – úspěšný dopisovatel časopisu Gassenbote sám přiznává, že byl v táboře pro „prominentní“ válečné zajatce – naše dobře známé SSmany – pozn red.)

Fotografie z účasti na Sudetoněmeckém dnu 2006 v Norimberku

Paní Kuncová a manželé Löfflerovi s předsedou BRUNY Zieglerem, paní Pechová, R. Sulko se svou skupinou z Krušných hor, studenti…

Úryvky z knihy „Böhmerwald“ od Franze Strunce ( v nářečí)

…zpočátku bylo i pro mne nesrozumitelné, ale postupně jsem se seznamovala s hrdiny knihy a jejich osudy a s Fürstenhut – malém a chudém místě v Českém lese (Šumavě), který byl pro ně středem světa… je tu … prof. Rudolf Kubíček, který se sice ve Fürstenhutu nenarodil, ale hodně se o něj zasloužil …zabýval se zvláštnostmi jeho nářečí a dokumentoval ho. Organizoval různé akce a byl vážen v celém okolí … zemřel v r. 1945 – zavčas, aby se nemusel dožít konce těchto časů.

Po roce 1919 bylo toto místo, od nepaměti známé jako Fürstenhut, náhle a úředně přejmenováno na Knížecí Pláně …

Poté reportérka Mariance Hawlitz, z radia „Pravda“ v Pardubicích, podala zprávu o projevu v Prachaticích; tatáž ve svých reportážích informovala lidi „z vnitrozemí Čech“ o problémech německých občanů „okrajových území“ a o masivním počešťování; při tom se seznámila se „svým“ Johanesem Petersnem, který – jak jí sám vysvětlil – náhle se měl nebo dokonce musel jmenovat Jan Petersen. Vznikly problémy, kvůli kterým lidé o novém státě pochybovali. Zmiňovat se o nich by šlo nad rámec této recenze. Mohlo by se o tom všem znovu vyprávět, ale když jsem o tom hovořila se svými českými známými, byl jejich údiv přece jen nelibý; vždyť přece se učilo, že sudetští Němci se připojili k Hitlerovi a poté k nacistům s vlajícími vlajkami a z čistého šovinismu. Již tyto stránky stojí za přečtení celé knihy. Měly by být vytištěny na plakátech. Tak důrazně bylo vylíčeno, co Wenzel Jaksch v pražském parlamentu tak vehementně, avšak bezvýsledně, pranýřoval. Tak to šlo dál, přišel zábor a pak úplný konec.Dnes již Fürstenhut neexistuje, i když je označen na mapě jako Knížecí Pláně. …

6.6.1946 byli zůstalí obyvatelé Fürstenhutu „naloženi“ na náklaďáky a převezeni k transportu do Německa.

V květnu 1956 pozorovali z blízkosti hranice, jak buldozery boří jejich domy. Kostel byl vyhozen do vzduchu. To byl opravdový konec. Byl to konec?

Kniha Franze Strunce „‘Český les“ bude zařazena do malé, ale hezké knihovny DSKU.

(Je až udivující, jaké výslovné a pomatené lži KBG obsahuje. Je otázka, jak tyto vědomé lži může vůbec v naší republice nerušeně šířit. –pozn. red.)

Blahopřání

Biskup Vojtěch Cikrle – 60 let, časopis přináší jeho životopis a blahopřání k životnímu jubileu.

Irena Koncová, předsedkyně Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezku, byla vyznamenána za zásluhy spolkovým prezidentem Horstem Köhlerem.

KBG září – říjen 2006

Úvodem

KBG se bude dále považovat za mladšího bratra či kmotřence Brünner Haimatbote. V obou těchto časopisech se budou i nadále objevovat příspěvky, kdy často bude na stejné téma nahlíženo z různé perspektivy – GHB jako spolkového časopisu vyhnaných Brňanů do Německa; u KBG z pohledu zakladatele německé identity Němců, žijících v Brně.

Echtanon a ničení nápisů

Když jsem spatřil vyškrábané nápisy na bývalé lesní školce Viktorie v Schöllschitz (?), nechtě jsem si vzpomenul na Echtanona …

Vraťme se do Schöllschnitz. Jsem přesvědčen, že jak tam, tak i jinde vyškrábané a odstraněné nápisy podnítí fantazií a pátrání. … To sice dnešním obyvatelům Schöllschlitzu nic nepomůže, nebudou však alespoˇjako Echtanou vymazáni z historie. PhDr. Šebela, člen obecního zastupitelstva Morbesu/Moravy prohlásil na setkání obyvatel jazykových ostrůvků v Erbachu (Würtemberg): „Každé zabývání se ještě dnes žijících lidé svou minulostí a minulostí jejich rodného místa, nezbytně dovede k němectví.“ Snad potom opět se objeví nápisy, snad opět v originální (prvotní) němčině s dostatečným českým překladem. Německé texty nebyly politické, byly psány pouze řečí, která měla být z dějin vyobcována. To ale nefungovalo již u Echtanoua

Na památku utrpeníplného vyhnání Brněnských Němců.

Železný kříž, báseň od Brünhilde Frömer

Železný kříž je jedním z mnohých vyznamenání II. světové války. Má svou vlastní historii. Mnoho lidí si myslí, že má svůj původ v letech 1939-45. Jeho historie je však mnohem starší. Již 10.3.1813 ho uděloval pruský král Fridrich Vilém III. všem zasloužilým za statečnost ve válce. V obou světových válkách byly německé válečné vozy označovány železným křížem. Od roku 1956 jim označuje své válečné vozy, a to jeho původní formou, i dnešní Bundeswehr.

Daniel Horak, vybráno ze „Schlezier“ (Slezan)

Výlet do bývalého německého ostrůvku

Má přítelkyně Marta Neuwirth, která pochází z německého ostrůvku kolem Wischau (Vyškov) mi často vyprávěla o tamních vesnicích a jejich obyvatelích. Již dlouho jsme měli v plánu podívat se do rodiště Marty. Jmenuje se Tschechen – dnes Čechyně. Počátkem srpna jsme se tam vydali. Nachází se blízko Rousínova. V Rousínově jsme se zastavili na hřbitově, kde bylo mnoho pomníků s německými jmény. Rousínov byla čistě česká obec, protože však Němci v Tschechen neměli hřbitov, pohřbívali své mrtvé zde…

Jméno Tschechen dostala ves po majiteli jednoho statku, který byl Maďar a jmenoval se Tschech (Název „Čechyně“ pochází ještě ze středověku –pozn. red.). Celá ves byla výslovně německá. České děti musely z ní chodit do školy do Rusínova; proto daly raději přednost německé škole ve vsi…

V jednom hostinci jsme vyslechli téměř neuvěřitelnou příhodu. Mariin strýc byl německý voják, který po válce sice byl v Německu, po určité době se však vrátil do Čechyně. Jednoho dne se v hospodě strhla rvačka, při které Mariin strýc stanul na straně hostinského. Při jeho odchodu z hospody naň čekali tři mladíci, kteří ho zmlátili tak, že krátce nato zemřel. Přivolaný lékař konstatoval: „Je to Němec, ti mládenci jsou synové komunisty, takže se jim nic nestane. Proto napíši na úmrtní list – „selhání srdce“. A to se stalo v roce 1955! I tehdy byl ubohý strýc pouze Němcem. (Určití Němci si dovedou vytvářet skutečnosti na základě poslechu i neuvěřitelných příhod. –pozn. red.)

Daniel Horak

Překlad a redakce: ing. arch. Nina Žečeva K tisku připravil:dr. O. Tuleškov

……………………………………………………………………………………………………………..

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s brněnskou MO Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Publikace je určena pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Brno, Praha, květen 2007.

Webová stránka :www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz