Linii Bulharska, současného předsedy EU, bude určovat Německo
Vladislav Gulevič
12. ledna 2018

Od ledna 2018 bude Radě EU půl roku předsedat Bulharsko a po něm nastoupí Rakousko. Podle vlivu, který na Bulharsko má Německo, je pochopitelné, že předsednictví v uvedeném období bude ve znamení Berlína. Neoficiálním poradcem bulharské vlády se již stal bývalý předseda Evropského parlamentu Pöttering. Berlín také stanovuje mantinely, kam až může současná předsednická země zajít. Vyzval premiéra Borisova, aby přiměl partnery z vládní koalice, aby pokračovali v proevropském kurzu. Především se to týká členů svazu euroskeptiků – nacionalistů Jednotní vlastenci (27 křesel v parlamentu), s nimiž musí Borisovova strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) po parlamentních volbách v roce 2017 v koalici vládnout, aby společně odolávaly Bulharské socialistické straně (80 míst).

Ve vládě mají Sjednocení vlastenci křeslo místopředsedy vlády pro ekonomiku a demografickou politiku (Simeonov) a ministra obrany (Karakačanov). Oba ministři jsou ostří kritici migrační politiky Bruselu. Karakačanov oznámil, že je připraven zarazit příliv migrantů z Turecka do Bulharska za pomoci vojska.

Pöttering bude přímo na místě kontrolovat, aby Sjednocení vlastenci nevnesli ideologický nesoulad do proevropské politiky Sofie. GERB je součástí Evropské lidové strany, která figuruje ve všech politických institucích EU a v níž má hlavní slovo CDU a bavorská CSU. CDU je stínovým zakladatelem nadace Konráda Adenauera, jejíž je Pöttering předsedou. Nadace pracuje s mládežnickým křídlem GERB a radí bulharské ministryni zahraničí Zacharijevové i dalším bulharským politikům. Pöttering považuje svoji působnost poradce bulharské vlády za uznání činnosti nadace v Bulharsku. Pracuje tam od roku 1994. Hlavní pákou Němců na Bulhary je ekonomika.

V roce 2016 určil tehdejší prezident Plevnělijev hospodářským vztahům s Berlínem status strategického významu. Nový Bulharský prezident Radev se v roce 2017 rozhodl pokračovat. V Bulharsku pracuje přes 4500 německých firem, 1200 jich má v zemi svá ředitelství a 60 % hodlá rozšiřovat svoji přítomnost. Jejich odchod z bulharského trhu by těžce dolehl na bulharské hospodářství. Německý kapitál považuje za hlavní hodnotu Bulharska levnou práci.

Bulharsko je členem EU 18 let, což je doba dostatečně dlouhá, aby se ukázaly úspěchy integrace. Namísto úspěchů země rok od roku ztrácí průmyslový potenciál a stává se agrární provincií Evropy.

Podle Eurostatu patří 40 % Bulharů mezi nedostatečně zajištěnou vrstvu, 45,6 % bulharských dětí žije v nevhodných ekonomických podmínkách. Obzvláště katastrofální podmínky má mládež do 16 let, pro 42,4 % z nich jsou maso a ryby příliš drahé, 40 % z nich si nemůže dovolit ovoce a zeleninu. Zato Německo tam má jasné výhody. Levnou pracovní sílu a provozy pro výrobky nízké výrobní ceny, což německý kapitál výhodně využívá. Cena bulharské práce je 4,4 EUR na hodinu a minimální měsíční mzda je 235 EUR.

Hlavními obchodními partnery Bulharska jsou Německo a Rakousko, přitom ono samo je pro Německo až na 45. místě. V roce 2016 vyvezlo Německo do Bulharska zboží celkem za 3,5 miliardy EUR.

Evropeizace Bulharska za doby jeho členství v EU pod patronací Německa mu přinesla úpadek. V roce 2007 bylo z hlediska svobody slova na 51 místě a v roce 2017 podle Reportérů bez hranic na 109 místě. Vláda strany GERB, která existuje od roku 2006, vyhrála třikrát volby do parlamentu a je nazývána stranou oligarchů. V zahraniční politice je fakticky zbavena nezávislosti, jak situaci charakterizuje bývalý ministr spravedlnosti Ivanov: „Mají-li Němci výrazný postoj, souhlasíme s nimi. … V jiných případech děláme to, co si přeje Evropská komise. Bulharsko nemá vlastní názor.“

Nyní v postavení předsedy Rady EU ohlásilo Bulharsko jako jednu z priorit na přání Berlína podporu integrace států Západního Balkánu. Pöttering potvrdil důležitost Sofie v záležitostech Západního Balkánu.

O Západní Balkán se rovněž zajímá Čína a Berlín to nevítá. Brusel zvažuje přijetí zemí Západního Balkánu do EU, avšak Peking těmto zemím navrhuje výhodné hospodářské dohody. V roce 2016 získal řecký přístav Pireus, který má být důležitým logistickým uzlem Středomoří v projektu Jeden pás, jedna cesta. Dále chce přeměnit Balkán na překladiště jím vyvážených výrobků do Evropy. Podepsal dohodu o strategickém partnerství se Srbskem, investuje do dopravních projektů v Makedonii a do rychlostní železnice Bělehrad – Budapešť. Poslední projekt již začala zkoumat Evropská komise, aby našla důvod odebrat jej Číňanům a žádat po ostatních, aby vedli proti Číně „jednotnou evropskou politiku“.

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz