Landsmani měli přehnané představy o volebním vítězství koalice KDU a STANu

Naproti tomu si velmi skromně, téměř křesťansky vzorově, představoval povolební situaci pan P. Bělobrádek, předseda KDU. Těch 15%, ne-li dokonce 20, dosáhneme si fandil. Dále svým představám nekladl meze. Již možná se viděl ve funkci předsedy vlády ČR, v níž by ministrem zahraničí byl zřejmě velmi zasloužilý a odvážný muž, pan Daniel Herman. S nadsázkou, jak se ke svým vyjádřením pan Bělobrádek občas vyjadřuje, se viděl později dokonce na prezidentském stolci.

Ale funkcionáři a členové KDU pro koalici se Stanem neměli pochopení. Dokonce se mnozí stavěli proti ní. A tak pan Bělobrádek přišel, jak byl přesvědčen, o své skvělé vítězství, zvláště  když ještě i voliči pochybili. KDU se sice dostala do parlamentu, ale s odřenýma ušima. Velkolepé  plány  pána Bělobrádka padly pod stůl. Na rozdíl od něj a jeho bojovné skupiny se domníváme, že zaslouženě. Pýcha předchází pád! Žádný strom neroste do nebe!  Skromnost je křesťanskou ctností! A právě na toto téma se bude muset pan Bělobrádek se svou družinou hodně zamýšlet, pokud hodlá ještě dále setrvat v politice.

Ještě hůře dopadl proslulý a neúnavný bojovník za „sudetoněmeckou věc“, pan Daniel Herman. Voliči ho nezvolili ani do Poslanecké sněmovny PČR. Jaké překvapení? Pan ministr kultury se přece tak zasloužil o koupi vepřínu v Letech téměř zadarmo, ze státních peněz šlo na tento bohulibý účel pouhých necelých půl miliardy. Skvělý výsledek, co tomu říkáte? Nesmíme zapomenout ani na nehynoucí zásluhy pana ministra v boji proti nehorázným čínským ambicím v republice, jímž čelil i v ruku v ruce s dalajlámou. Nevděku se dočkal i od pana prezidenta Zemana, který odmítl dekorovat jeho mimořádně zasloužilého „příbuzného“. A to ještě nemluvíme o zásluhách, co pan ministr sklízel v Bavořích od milých krajanů,  landsmanů. Byl dekorován, mnohokrát ústně vyzvednut. To by byl ministr zahraničních věcí! Přímo snový! Ale nepovedlo se. A nejen to! Pan Herman se asi jen velmi těžko k dalšímu ministerskému křeslu dostane. Je to nespravedlnost, zřejmě si myslí ten či onen jeho stoupenec. Ale realita je realita.  K dalšímu angažmá ve vládě mu těžko pomůže i jeho funkce předsedy Sdružení Ackermann-Gemeinde, která má tak blízko k mnichovské Ackerman-Gemeinde, jedné ze základních složek „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, že pro necvičené oko neodborníka oba subjekty téměř splývají.

Vše špatné je k něčemu dobré, říkali naši předkové. Platí to i pro pana Bělobrádka a pana Hermana. Budou zřejmě ušetřeni ministerských povinností a starostí a tak budou mít více času na studium českých dějin i mezinárodního práva. Pak snad dokonce i pochopí, že je rozdíl mezi přesídlením a vyhnáním, že přesídlení německého obyvatelstva z Československa nebylo etnickou čistkou a že nebyl při něm  ani uplatněn.princip kolektivní viny.

Možná nad svoje povinnosti se seznámí i s platnými mezinárodními dohodami, např. z Postupimi, z Paříže, a budou požadovat na Německu náhradu škod za to, co nám Němci za války ukradli, co zničili. Oni přece patřili k těm, kdož hlásali, co bylo ukradeno, musí být vráceno:  Při svém studiu zjistí totiž, že agresor je povinen nahradit své oběti škody, které jí vznikly agresí. Snad po důkladném studiu přijdou k závěru, že my jsme byli oběťmi Němců a Němci agresory. A pak dost možné, že i s námi natáhnou ruku k Německu, aby nám konečně zaplatilo válečné reparace. I dnes se zázraky dějí. Snad takováto nějaká podobná změna se dotkne i obou jmenovaných pánů především. Dej, Bože, nechť konečně prohlédnou! J. Kovář