Listy č

Listy č. 4

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Výňatky z Landes-Zeitung č. 1 z 3. 1. 2002, čtrnáctideník Shromáždění Němců v Čechách na Moravě a ve Slezsku ( dále jen LZ ). První číslo nového roku přináší dva příspěvky nepřekračující rámec novoročního rozjímání.

Tak jako v každém čísle LZ je věnována pozornost několika seminářům, které proběhly k různým tématům v posledních týdnech. V Liberci jej organizovalo ve dnech 23.- 24. listopadu loňského roku středisko setkávání /Begegnungszentrum - dále jen Ss/ s vydatnou podporou několika sponzorů, mj. ministerstva kultury ČR. Prvním tématem byly problémy a analýzy ke vstupu ČR do Evropské Unie. Vedoucí Ss Věra Straková hovořila na téma Výsledky sčítání lidu a činnost prezidia SN. Třetím tématem bylo místní německé nářečí, ve kterém byly předneseny i některé básničky. Na závěr navštívili účastníci /vesměs členové Svazu Němců VdD v Liberci/ muzeum v Českém Dubu. V tomto muzeu byla "nově" upravena výstava o " Karolíně Světlé" /ostatně německé rodačce z Prahy, narozené jako Rott/..."

Třetí týden v srpnu byl uspořádán seminář v Lokti, spojený s návštěvou nejen Lokte, ale i jeho okolí. Byly předneseny přednášky o dějinách a současnosti Lokte, Chebu apod. V nich byly vyzdviženy německé osobnosti, které v tomto kraji pobývaly, zvl. pak J.W. Goethe.

V Pardubicích proběhl v listopadu třídenní seminář o organizování seminářů mládeže, o metodice mládežnických seminářů, které pořádá JUKON /mládežnická organizace ZS/, 26 účastníků tak získalo poučení, jak dál s mládeŽÍ pracovat, jak v místních organizacích německé menšiny, tak ve střediscích setkávání. Bylo připomenuto, že začátkem roku 2002 se bude konat výroční shromáždění JUKON, na kterém bude zvoleno i nové vedení /pozn.: nynějším předsedou JUKON je M. Dzingel, který byl vloni zvolen 'viceprezidentem a jednatelem SN/...

Pod nadpisem Plzeň v akademickém vzestupu je podána obsáhlá informace o činnosti plzeňského Ss v r. 2001, kdy mj. slavilo desáté výročí svého vzniku. Zvláště je vyzdvižena těsná dlouholetá spolupráce tohoto Ss, které nese jméno šumavského spisovatele K. Klostermanna, s plzeňskými vysokoškoláky - studenty germanistiky pod vedením docenta Dr. W. Baumanna. Týká se to především studentského doprovodného programu, jehož se od r. 1991, kdy byl založen, zúčastnilo již 412 studentů. Mnohé akce tohoto programu se konaly v r. 2001 přímo v Ss. Např. seminář na téma Bavorsko-české vztahy, o husitství, o východobavorských slavnostech apod. Plzeňské Ss pod vedením Gertrudy Trepkové uskutečnilo společně s Technickou univerzitou v Chemnitz seminář o Chebsku, který byl financován Česko-německým fondem budoucnosti. Tento fond financoval i několika týdenní zasedání na téma Atlas německých nářečí v České republice. Vědečtí pracovníci z Rakouska, SRN a České republiky prozkoumali na 600 jazykových odlišností. Toto je jen malý výčet z činnosti plzeňského Ss, které je otevřeno po celý rok, i o letních prázdninách.

Lékařská a sociální podpora německé menšiny

Informace o tiskové konferenci v opavské pobočce Ss, na níž autor tohoto příspěvku H. Korbel hovořil o péči o německé občany na severní Moravě, financované z různých zdrojů. Tuto péči organizuje ZN, jakož i jednotlivé regionální svazy německé menšiny. Mezi ty, které přispěly této péči jmenoval i spolkové ministerstvo vnitra Spolkové republiky Německo. Uvedl, že tato lékařská a sociální podpora je sice určena občanům německé menšiny, ale fakticky prospívá všem obyvatelům tohoto regionu. V závěru Korbel uvádí: ,,Z pozvaných medií na tiskovou konferenci všech regionálních jakož i celostátních novin, Českého rozhlasu a televize - se zúčastnily jen některé noviny, rozhlas a televize. Je to důkaz, že o německé menšině se referuje jen tehdy, když je možno napsat něco negativního. V zaslané pozvánce na tuto tiskovou konferenci jsme uvedli, že výrazný příspěvek pro lékařskou a sociální péči německé menšiny poskytlo spolkové ministerstvo vnitra v r. 2000 - 1 883 000 Kč. Pro to však mají sdělovací prostředky zřejmě zacpané uši. Když lze ale Němcům nadávat, jako například článek pana Pavlíčka v Právu, jsou ihned připraveni". /pozn.: H. Korbel má zřejmě na mysli obsáhlý příspěvek Prof. Dr. Pavlíčka o Návrhu na odškodnění občanů německé národnosti, předaném 15. srpna 2001 Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny/.

Pamětní deska na hlučínském hřbitově

Podává informace o tom, že 11. listopadu byla na novém hřbitově v Hlučíně odhalena starostou města pamětní deska padlým a pohřešovaným vojákům 1. a 2. světové války s uvedením jejich jmen. Čestnou stráž u pamětní desky stáli dva čeští vojáci, poctu padlým vyjádřil i plukovník se třemi vlajkonoši české hlučínské posádky. Finanční náklady zhotovení desky převzala hlučínská obec, podnět k jejímu zřízení přišel od hlučínského Německo-českého Kruhu přátel. První pamětní deska padlým na Hlučínsku byla odhalena péčí Slezsko-Německé společnosti v Boleticích v r. 1992, což mělo za následek represálii ze strany Čechů. Dnes jsou pamětní desky pro válečné oběti již v deseti obcích Hlučínska.

V poznámce Ve vlastní věci apeluje nová šéfredaktorka Margit Řehoříková /předtím působila jako redaktorka Prager Volkszeitung a Prager Zeitung/ na zvýšení počtu čtenářů, zvláště dopisovatelů. Koncem roku 2001 odebíralo Landes-Zeitung 1150 předplatitelů, z toho 300 ze zahraničí. Uvádí, že počet členů z různých regionálních svazů činí 5 000 osob, což ukazuje, že tu jsou ještě další možnosti zvýšení předplatitelů a apeluje proto na členy regionálních svazů německé menšiny, aby se stali stálými odběrateli Landes-Zeitungu: "Jestliže končí většina nákladu novin v koši na papír, znamená, že oprávněnost tohoto media je vystavena v potaz. Takto si asi bude muset dárce peněz rozmýšlet subvencování těchto novin v budoucnosti. "

Summa summarum: Toto novoroční číslo Landes-Zeitungu nijak nepřekračuje průměrnost novin v uplynulém roce. Vyznačuje se většinou objektivitou pokud jde o německo /"sudetoněmecko"/-české problémy. Vybočením je jen závěrečná pasáž příspěvku H. Korbela, ve kterém na několika řádcích napadá česká media. I tentokrát chybí jakékoliv příspěvky do ankety o budoucnosti německé menšiny, vyhlášené v čísle 23 z 8. listopadu 2001. A také se ani slovem nedotýká Návrhu na odškodnění příslušníků německé menšiny, předanému petičnímu výboru parlamentu. Petiční výbor zasedne k projednání tohoto návrhu 10. ledna 2002, tedy až týden po tomto vydání LZ.

Výňatky z Landes-Zeitungu č. 2 z 15. 1. 2002

Tradiční úvodník prezidentky Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku připomíná některé akce, které se budou konat v tomto roce.

Předtím se ještě vrací k prosincovému zasedání Rady pro národnosti, která uvolnila prostředky pro vydávání LZ....Chtěla bych poděkovat Ministerstvu kultury ČR. Bez jeho pomoci by nemohly naše regionální svazy pravidelně pracovat a pěstovat staré obyčeje, tance a písně. A právě tato činnost je pro naši národnostní skupinu velmi důležitá... "

Téměř celá 4. strana novin je recenzí na knihu: "Vynucený rozchod, vyhnání a vysídlení z Československa 1938-1947 v porovnání s Polskem, Maďarskem a Jugoslávií", vydanou v r. 1999 německy a slovensky. Jde o sborník vědeckých prací českých, německých, slovenských a maďarských autorů. Pojednává o přípravě a zpracování plánů na vysídlení a provedení vyhnání v několika středoevropských zemích ve stejné době. Ukazuje se, že vysídlení sudetských Němců je zapotřebí vidět jako součást mnohostranného vývoje. "Vyhnání sudetských Němců není pouhým reflexem na protičeská opatření nacionálního socialismu." Z českých autoru, kteří přispěli do sborníků, cituje V. Kurala, který se zabývá otázkou českého hnutí odporu během 2. světové války, jak prosadilo myšlenku plného vysídlení všech Němců z českých zemí. Alena Misková pojednala o plánech na vysídlení Čechů. Zmatek nacionálních socialistů pokud jde o kompetence a průběh války nedovolil uskutečnit ani avizovanou germanizaci českého prostoru, ani později Hitlerem favorizovanou germanizaci lidí.

O chování sudetských Němců v posledních letech války píše V. Zimmermann. Doslovně uvádí, že "v Sudetengau nedošlo v r. 1945 k odporu proti nacionálně socialistickému panství proto, že sudetští Němci měli strach ze ztráty vlasti a českého teroru". Počtem obětí vyhnání se zabývají studie M. Rhodeové a R. Overmanse. V této otázce panují značně rozdílné názory, uvádějí se čísla od 30 000 do 270 000 obětí. Autoři uvádějí důvody tak odlišných odhadů. R. Overmans uzavírá, že velikost ztrát ,,nemůže však být žádným měřítkem pro bolest a vinu". Celá 5. strana novin je věnována - pod titulkem Pětka za řečtinu životní cestě jednoho ze zakladatelů SN v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Fritzi Schalekovi. Narozen v r. 1903 v Blatnu u Chomutova, za první republiky člen komunistického svazu mládeže a dalších antifašistických skupin, ve kterých byli Češi i Němci, po Mnichově uprchl před nacisty do Prahy. "Česká policie v Praze ale německé uprchlíky pochytala a v policejním doprovodu je posílala zpět do Sudet, přestože věděla, že pro některé to bude mít špatné následky". Schalekovi se však podařilo utéci a nějaký čas se skrýval u jedné české rolnické rodiny nedaleko Mnichova Hradiště. Koncem roku 1938 se mu podařilo dostat přes Polsko do Anglie. V r. 1941 vstoupil do britské armády a byl přemístěn do československé tankové brigády. Jako antifašista mohl zůstat v Československu, což využil. Jeden čas pracoval v téže továrně v Litoměřicích, kde před válkou, potom na ministerstvu vnitra jako překladatel - uměl perfektně česky, německy a anglicky. Stal se obětí čistek, pracoval jako pomocný dělník. Naštěstí ne dlouho. V r. 1951 stál u zrodu prvních německých novin vycházejících u nás po skončení války "Aufbau und Frieden", které se později přejmenovaly na ,,Prager Volkszeitung". Po r. 1968 se stal jejich šéfredaktorem, zůstal u nich až do odchodu do důchodu. V r. 1969 stál u zrodu Kulturního svazu občanů československo-německé národností, v r. 1990 pak patřil mezi zakladatele Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde ve svých 89 letech je aktivní i dnes.

Horst Kostritza nazval svůj příspěvek Německý jazyk a červený pas. Věnuje se v něm problému, který je na Hlučínsku zdrojem trvalé pozornosti a někdy i rozmíšek mezi tamními obyvateli. ,,Kdo z českých občanů v HlučÍnsku s pohledem na několik generací zpět může podat důkaz, že jeho předkové byli před rokem 1914 a dříve německými státními příslušníky, může na základě příslušnosti k německé národnosti získat německou státní příslušnost a německý pas. Tisíce obyvatel proto dnes vlastní vedle českého pasu i pas německý. Přestože procedura podání žádosti a povolení je často dlouhodobá a probíhá dost těžce, mají tito lidé dnes právo ve Spolkové republice Německo být uznáni za Němce." Dále autor uvádí, jak jim tento německý pas /červené barvy/ umožňuje získat v Německu a také stále víc v Nizozemí dobře placené zaměstnání. Vyplatí se proto žít odděleně od rodiny, která zůstává zde. Dále Kostritza pokračuje: "České úřady jsou proto rády, že zaměstnáním těchto českých občanů na Západě výrazně poklesne nezaměstnanost u nás, ale současně musí s politováním konstatovat, že daně zůstanou v zahraničí." Tito čeští občané s červeným pasem vydělají podle autora tohoto článku šesti- až sedminásobně víc než doma. Kostritza si stěžuje, že tito majitelé červeného pasu neumí z domova ani pořádně německy a místo, aby užili pobytu v Německu k zdokonalení německého jazyka, tak mezi sebou hovoří česky a jen při práci lámanou němčinou, takže po návratu domů mluví stejně špatně německy, jako předtím. Po návratu pak tito majitelé červených pasů - např. v Kravařích - místo, aby šli na pravidelné nedělní bohoslužby v německém jazyce, raději chodí na bohoslužby české.

H. Kostritza si dále stěžuje: ,,Majitel německého pasu by se měl také doma hlásit k němectví...Až do obdržení červeného pasu se s celou svou rodinou k němectví také hlásí, ale jakmile má pas v tašce, necítí již žádné povinnosti." Při loňském sčítání lidu se mnozí tito majitelé červených pasů k němectví vůbec nepřihlásili. Kostritza kritizuje, že tito občané s červeným pasem sice využívají všech výhod, které jim poskytuje Spolková republika Německo, ale přitom je ani nenapadne, aby se doma zapojili do činnosti německých svazů. "Od majitelů německých pasů nestačí jen vnitřní přihlášení se k němectví, aniž by se chtěli i politicky angažovat... Němectví na Hlučínsku má pro budoucnost velké šance. Využijme jich".

Jsme si vědomi naší minulosti, díváme se ale i do budoucnosti je název informace o výročním zasedání sudetoněmeckého Pracovního kruhu chebských kulturních pracovníků v Marktredwitz. Jeho hostem byl i chebský starosta Václav Jakl, který také na zasedání vystoupil. Z toho hlediska jsou zajímavé první dva odstavce této obsáhlé informace:

"Co se stalo, nelze již vzít zpět, lze ale společně pečovat o to, aby se nic takového již neopakovalo. Smíření nebude dosaženo stále novými požadavky, při kterých je jeden vítěz a jeden poražený."

Starosta Chebu Václav Jakl se tímto výrokem a dalšími podobnými dostal na kraj toho, co česká hlava města může před sudetskými Němci vůbec říci. Účastníci zasedání zřejmě právě proto odměnili tento výrok srdečným potleskem.

Krátce o několika dalších příspěvcích tohoto 2. čísla LZ: Německo-český fond budoucnosti: Na prosincovém čtvrtletním zasedání správní rady fondu bylo schváleno 25 česko-německých projektů, pro které byla vyčleněna částka 8 mil. Kč. Většina projektů se týká kultury, vzdělávání a školství, dále pak stavebnictví a také obnovy kostelů. Např. renovace Loreta s kostelem Nanebevzetí Panny Marie nedaleko Chebu, poutního místa, kam přicházejí i mnozí Němci... Lze uvést, že zpravidla je schváleno k restauraci dvě třetiny žádostí.

Vysoké vyznamenání děkana Otte: Článek informuje o tom, že kardinál Vlk instaloval duchovního spolkového přísedícího Ackermann-Gemeinde slavnostně kanovníkem kapituly Sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Vyzdvihl přitom zvláště angažovanost děkana Otte pro česko-německé porozumění a neúnavné úsilí v duchovní péči o německé věřící v Praze a v celé České republice. Mezi četnými hosty této slavnosti byl i spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu B. Posselt.

Tradiční čtyřstránková příloha LZ je věnována tématu Historické lékárny. Je zpracována velmi kvalitně a zajímavě, s četnými fotografiemi exponátů. Krátce se zmiňuje i o dějinách zařízení lékáren a léčiv.

Summa summarum: V den, kdy toto číslo LZ vyšlo, byl již znám výsledek zasedání petičního výboru parlamentu k Návrhu na odškodnění příslušníků německé menšiny v České republice. Dlouhá výrobní lhůta LZ nedovolila zaujmout stanovisko. Na první pohled je však znát, že LZ zřejmě nesdílí vyhraněný tón, kterým překypují některé formulace Návrhu a jeho přílohy pojmenované Historický exkurs. Jako již v několika posledních číslech LZ, i v tomto 2. čísle převažuje objektivní přístup k existujícím nesrovnalostem v česko-německých vztazích. Diskutabilní je např. příspěvek o hlučínských "Němcích", který naznačuje vážné problémy v tomto malém kousku naší republiky. Zda ale cesta, kterou autor naznačuje, je reálná, lze pochybovat.

Nový velvyslanec Čechů v Belríně Boris Lazar úřaduje jako nový velvyslanec vlády České republiky u německé vlády v Berlíně. On, dnes 55letý, žil po r. 1968 v Mnichově a je od r. 1992 ve službě pražského Ministerstva zahraničí. Mezi r. 1995 a 1999 byl vedoucím konzulárního oddělení u Spreevy. V posledních dvou letech byl poradcem vedoucího českého vyjednavače pro vyjednávání vstupu do Evropské unie, Pavla Teličky. Především mu přitom nasbírané zkušenosti budou ve vyslanecké funkci obzvláště potřebné. K okruhu jeho německých známých patří také v Bruselu a Strassburku nejvýše vlivný poslanec evropského parlamentu a spolkový předseda "Sudetoněmeckého landsmanšaftu", Bernd Posselt.

Předseda Senátu, dr. P. Pithart k dekretům prezidenta republiky a k odsunu:

"...Všichni se zatím shodneme jedině na tom, že Benešovy dekrety rušit nebudeme. Bylo by však třeba podrobně vysvětlit, proč. Z naší strany právě to by měl být předmět dialogu. Sám za sebe bych hned na začátku řekl, že je nebudeme rušit nikoli proto, že se s tehdejším řešením ztotožňuji - ony dekrety zjevně uzákonily kolektivní vinu všech, i nevinných Němců, a na druhé straně kolektivní nevinu všech našinců: všechna zvěrstva, kterých se dopustili vůči Němcům, byla jedním aktem prezidenta republiky zapomenuta a odpuštěna.

Problém není jen v tom, že se na takovém hodnocení Benešových dekretů my Češi ani zdaleka všichni neshodneme. Je také v tom, že německá / obávám se, že zdaleka ne jen sudetoněmecká/ strana soudí, že když řekneme "A", musíme říci i ,,B" - že když dekrety odsoudíme, musíme je i zrušit. Že z logiky odsouzení dekretů musíme zrušit i dosud platný mezník. ...

25. únor 1948 je ona jediná možná, totiž relativně nesporná hranice - druhou takovou je pak už jen den "V", totiž den vyhnání z ráje...Pro budoucnost dobrých česko-německých vztahů je však zároveň třeba řešení, obsažené v těchto dekretech principiálně odsoudit. ...

Obávám se, že obhajitelné však nejsou - dají se vysvětlit, ale nikoli omluvit. Vyhnání, které jsem odsuzoval veřejně už za minulého režimu, bylo zajisté již odplatou, která však nečiní zlo menším. Bylo ve skutečnosti přijetím nacistických prostředků, tentokrát rádoby k ospravedlnitelnému cíli. ...také naprostá nepřipravenost na dialog způsobuje, že se jej obáváme. ...

Vedle dialogu /a hlavně přípravy na něj/ by bylo žádoucí zbavit se co nejdříve obav z euroregionů a maximálně je podporovat.

- ,,Právo na vlast' a "právo na domov" stěží můžeme akceptovat jako konkrétně zavazující právní instituty. ...

- Majetkové odškodnění je třeba striktně odmítnout, ačkoli je představitelné jen jako oboustranné, a tedy pro nás nakonec asi výhodnější. ..,

A abych si zadal a provždy se zkompromitoval: přiznám, že také já se obávám, že vyhnání Němců a etnické čištění v Bosně je v principu jedno a totéž. /Petr Pithart, Logika, která neplatí, a pravda, které neutečeme, Hospodářské noviny 17. 6. 1994/

Přeložil: PhDr. V. Novák, CSc.

Redakce: J. Řezníček

Připravil JUDr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnuti se spolupráci s OR KČP v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizacI. Text neprošel řádnou autorskou ani jazykovou úpravou. Praha, únor 2002.

Texty dostaly elektronickou podobu v únoru 2010.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz