Listy č. 2

(Studijní  texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

 

Landes-Zeltung č. 24 - 20.11. 2001

V uplynulých letech přinášelo každé číslo Landes-Zeitungu úvodník pod titulkem Editorial, jehož pravidelným autorem byl prezident Shromáždění Němců, H. Korbel. Nyní tuto tradici převzala nově zvolená prezidentka Irene Kuncová.

Vrací se ještě k říjnovému podzimnímu volebnímu zasedání Shromáždění, připomíná úkoly v následujících letech, mj. zdůrazňuje nutnost překonání různých sporů a nejednoty regionálních svazů německé menšiny, potřebu větší soudržnosti. Je to zřejmě její oblíbené téma - podobně vystoupila i na uvedeném zasedáni a psala v prvním povolebnírn čísle Landes-Zeitungu. Je možno soudit, že vztahy mezi svazy jsou zřejmě dosti napjaté.

 

Největší počet příspěvků tohoto čísla LZ je věnováno česko- /sudeto/ německým aktivitám v uplynulém měsíci říjnu. Na 1. straně pod titulkem "Dějiny úspěchu se stínem - Hospodářská kooperace trojúhelníku Čechy-Bavorsko-Rakousko" popisuje třetí 'setkání na Zlaté stezce' v Prachaticích ve dnech 25. - 26. října. Organizovaly jej německé nadace Hans Seidel - Stiftung  /blizká bavorské CSU/ a pražská Unie pro dobré sousedství česky a německy hovořících zemí. Projednávaly se především otázky hospodářské spolupráce mezi východním Bavorskem, jižními Čechami a Horním Rakouskem. Bilance těchto styků je v posledních letech úspěšná, uvedl pracovník mnichovské nadace dr. K. Fiesenger, což prokazoval mj. konkrétními statistickými údaji. Mj. uvedl, že Německo je po Nizozemí druhým největším investorem v České republice, před třetím Rakouskem. Jako stíny lze označit problémy v infrastruktuře, zvl. dopravní spoje. Dalším řečníkem byl předseda představenstva a generální ředitel mladoboleslavské Škoda-Auto, V. Kulhánek. Poukázal na to, jak současná pevná koruna je nevýhodná pro tento podnik. Další referenti uváděli jak dobré příklady přeshraniční spolupráce, tak i její stíny. Velká pozornost byla věnována nastávajícímu vstupu ČR do Evropské unie a odrazu v hospodářství všech tří zemí.

"Vzpomínat - ale jak?" je název příspěvku v LZ, věnovanému 8. německo-českému symposiu Sudetoněmecké mládeže a jejich českých partnerských organizací. Konalo se  26.-31. října v bavorském Furth im Wald za účasti studentů z P1zně, Liberce, Olomouce, Opavy a dalších měst. Jako seminární tématický úvod byla celodenní návštěva někdejšího koncentračního tábora Flossenbülrg. V rozhovoru s ředitelem památníku byla posuzována úloha památníků v současné společnosti. Bylo mj. řečeno, že ,,každý zná Osvětim, Terezín nebo Dachau. Každý tento tábor mobilizuje obrazy a dějiny; Flossenbürg nemobilizuje nic. Jenom pro některé specialisty je někdejší koncentrační tábor v severním Bavorsku pojem." Bylo kritizováno, že na terasách, kde byly dříve baráky pro vězně, postavili po válce sudetoněmečtí vyhnanci obytné domy.

Další dny symposia byly ve znamení dialogu několika skupin. Na př. se hovořilo o osudu chebských Židů apod. V závěrečný den přišla na pořad diskuse o mottu symposia, k tomu pak proběhla nejbouřlivější debata. Mj. bylo řečeno, že ,,hlavni problém v porozuměni mezi vyhnanými sudetskými Němci a Čechy se jeví v rozdílné kultuře vzpomínek. S výročími 1918, 1938 a 1945 spojují Češi a sudetští Němci naprosto rozdílné věci". Člen předsednictva "sudetoněmeckého landsmanšaftu" Robert Leiter uvedl, že od konce 1. světové války až dodneška byla na sudetských Němcích páchána křivda a bezpráví. Tato křivda je z české strany jen velmi zřídka akceptována, většina Čechů se až dodneška dívá na sudetské Němce, jako na viníka a ne jako na oběť bezpráví."

Účastníci symposia byli přijati i starostou města a při této příležitosti byla na radnici slavnostně otevřena výstava pražského malíře Michala Kadlečka /viz přílohu tohoto čísla LZ /.

 

Ve dnech 27.- 29. října 2001 se konal v mnichovském sudetoněmeckém domě seminář, jehož hlavním tématem byla péče o společné kulturní dědictví. Uspořádala jej kulturní rada Sudetoněmeckého krajanského sdružení pro kulturní referenty středisek setkávání I Begegnungszentren - BGV Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Přestože pozvánku obdržela všechna BGZ v České republice, zúčastnily se pouze tři - Havířov, Plzeň a Opava. Nový spolkový kulturní referent Sudetoněmeckého krajanského sdružení R. Vogler uvedl, že úkolem semináře je posoudit, jak by mohlo krajanské sdružení podpořit úsilí Němců, kteří nebyli odsunuti a zůstali po válce v Československu, v jejich péči o společné kulturní dědictví. Další  referent, prof. Pietsche, ukázal na praktické příklady této péče pokud jde o přednášky, obnovu památek, pomníků, kostelů, hřbitovů apod. Veřejnost tak má vidět, že "Němci jsou nejen viníky války, ale měli i velký vliv na českou kulturu." Byly posuzovány i projekty na společné výstavy. Mj. bylo uvedeno, že by bylo vhodné v rámci sudetoněmeckého dne, který se bude konat v r. 2002 v Norimberku, instalovat výstavu o činnosti německých svazů v České republice.

"Německá jednota a evropské sjednoceni" je název dalšího semináře, který se konal 20. 9. - 5. 10. 2001 v Bad Kissingen pro Němce z Liberce, Rumburku a Znojma - jak "vyhnané", tak ty, kteří zde zůstali. Referáty přednesli experti z Německa a pan Scholz z Liberce. Bylo zdůrazněno, že Češi se dosud nevyrovnali se svou minulosti, konkrétně s vyhnáním Němců, což je velkou překážkou na cestě do EU.

"Učit se z dějin pro budoucnost" byl název semináře o soužití Čechů, Němců a Židů v českých zemích, který byl uspořádán v půli října v Litvínově. V informaci o jeho průběhu si LZ všímá hlavně internačního tábora pro Němce v Terezině v letech 1945 - 1948.

Doc. Dr. W. Baumann je autorem obsáhlého příspěvku "10 let rozhovoru s Němci a Čechy" o p1zeňském doprovodném programu, v jehož rámci se dosud dostalo 412 českých studentů germanistiky na různé studijní pobyty, semináře a stipendia do Německa. Mj. pobývali v zařízení Sudetoněmeckého krajanského sdružení Heiligenhof v Bad Kissingen a Hohenberg. Autor příspěvku ukazuje na nutnost seznamovat studenty objektivně s nedávnou česko-německou minulosti. Uvádí, že v době, kdy se hodně diskutovalo o tzv. brněnském pochodu smrti  /při kterém údajně zahynuly stovky Němců/ v r. 1945, brněnští studenti germanistiky "do diskusi nezasáhli a nevyzdvihli, že brněnská Masarykova univerzita za okupace ztratila velký počet profesorů a studentů odvlečených do Mauthausenu." Píše dále: "Vzal jsem několik studentů na sudetoněmecký den 2001 v Augsburku. Šli jsme tam ke stánku brněnských Němců, museli jsme ale konstatovat, že jejich zástupci sice rádi debatovali o pochodu smrti Němců, ale o transporty našich českých kolegů do Mauthausenu neprojevili naprosto žádný zájem". Nyní chce jet profesor bohemistiky dr. Baumann se svými studenty do Mauthausenu, aby vzpomněli českých oběti z Masarykovy univerzity a města Brna.

"Myšlenky o budoucnosti německé menšiny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" je název ankety, která byla vyhlášena v č. 23 Landes-Zeitungu. V tomto čIsle jsou publikovány tři příspěvky. Autorem prvního ,,Dnes jednat pro zítřek" je Horst Löfftler. V obsáhlém příspěvku nejdříve uvádí alarmující zjištěni, že proti všemu očekávání se k německé národnosti při loňském sčítání lidu přihlásilo mnohem méně občanů České republiky, než bylo očekáváno. Přitom z těch, kteří se přihlásili, jen zlomek je členem některého svazu německé menšiny. Odpovědní představitelé těchto svazů a všechno členstvo musí udělat maximum pro to, aby se tato situace změnila, na nich značně závisí budoucnost německé menšiny v České republice. H. Löffler dále uvádí příčiny tohoto stavu, proč místo růstu počtu Němců se jejich počet snižuje. Jako jednu z hlavních příčin vidí v nedostatečné hrdosti hlavně mladých Němců na svůj německý původ. Zvýšeni sebevědomí nelze ale omezovat jen na poslední desetiletí, ale na dosažení vědomí u Němců i Čechů, že Čechy, Morava a Slezsko jsou v kulturním, historickém a v neposlední řadě hospodářském bohatství společným dílem Čechů a Němců, na což můžeme být také společně hrdí. Autor příspěvku se dále podrobně zabývá tím, proč se jen malá část německé menšiny hlásí k německým svazům. Hlavní důvod vidi v trvalých sporech jednotlivých svazů a reprezentantů německé menšiny. "Společnost, jejíž zástupci jsou rozhádaní, má málo přitažlivosti..."

"Vyhlídky do budoucna německé menšiny na Hiučlnsku" nazval svůj příspěvek Horst Kostritza. Uvádí, že v r. 1995 založený Německý kruh přátel /Deutsche Freundeskreis – DFK/ má tč. 397 členů a tímto počtem je v malých Kravařích na Hlučínsku nejsilnějším svazem. Vypočítává úspěchy, kterých spolek dosáhl, zvláště zdůrazňuje dobrou spolupráci s městským zastupitelstvem. V zachování identity německé národnostní skupiny mají velký význam Landes-Zeitung a rozhlasové vysílání. "Naše snaha o znovuoživení německé řeči patři k nejdůležitějším úkolům. Čím dříve to pochopíme, tím lepší to bude pro přežiti německé společnosti."

Činnost německého svazu se odráží v každé vesnici, kde jde o výuku v německém jazyce, o bohoslužbu v německém jazyce, o německé zvyky a tradice, o kulturní slavnosti v německém jazyce. "Na činnost naši domovské světnice, našich místních skupin je často nazíráno jako na něco cizího, protože je financována výlučně z prostředků vlády Spolkové republiky Německo.

Zatímco pro jiné národnostní menšiny žijící v České republice jsou od české vlády přidělovány daleko větší finanční příspěvky, měla by existovat alespoň možnost částečně z veřejných prostředků udržovat zdejší střediska setkávání IBGV'.

Autorem třetího příspěvku "Funkci musím provádět v praxi..", je Richard Šulko. Zdůrazňuje význam činnosti na veřejnosti: "Po léta nazývaná 'funkce mostu' by se měla více provádět v praxi. Příklady: sociální zařízení, renovační práce, poutě, atd." Lidé, kteří patři k německé menšině, by se měli více podporovat a dodávat si více odvahy, což by měl být hlavně úkol místních skupin. "Jedním z nejvýznamnějších úkolů by mělo být, revidovat obraz sudetských Němců, ba dokonce ještě víc: probudit v nich pocit hrdosti. My můžeme být skutečně hrdi na činy svých předchůdců."

 

Před nedávnem byla v pražském lobkowickém paláci představena kniha německého autora Wolfganga Scheura "Ve službě společné věci". Při této příležitosti pronesl Petr Pithart projev, který ve zkráceném zněni přináší toto číslo Landes-Zeitungu. Projev nevybočuje z mezi u Pitharta již dlouhá desetiletí obvyklých, které lze charakterizovat jako bezbřehá servilnost Němcům revanšistického raženi. Potvrzuje rozhodující pomoc těchto Němců a Německa našemu někdejšímu antisocialistickému disentu, bez této pomoci /a ideového řízení/ by nebyl disent tím, čím po celá léta byl. Jen  několik citátů z této "lobkowické" řeči:

"Již na počátku šedesátých let postřehli čeští intelektuálové, jejichž podíl na myšlenkové přípravě a potom na průběhu Pražského jara 1968 byl tak významný, že ze Spolkové republiky přicházely myšlenkové podněty, odpovědi na otázky, které mnozí z nás disidentů tehdy zpracovávali...proud západoněmecké odborné literatury se stal intelektuálnim pramenem řadě českých historiků a filozofů."

Podle Pitharta, kontakty s Německem /před rokem 1938/ a jeho myšlením osvobodily české vědce a jiné intelektuály ze strachu před německým revanšismem. ,,Reakce německé veřejnosti na reformní hnuti roku 1968 a invazi do Československa v srpnu 1968 nenechala v propagandistické kulise o německém přízraku kámen na kameni".

Nadpis čtyřstránkové přílohy naznačuje, čemu je věnována: "Obrazy MIchala Kadlečka chtějí prolomit mlčení o vyhnání." Pojednává o výstavě, kterou mu uspořádala ve svých prostorech radnice bavorského pohraničního města Furth im Wald. V úvodu píše redaktor Alfons Adam: ,,Mlčení o zločinech /pozn. red.: myšleno Čechů spáchaných na Němcích/ je určujícím tématem Kadlečkovy umělecké práce." Kadleček je mladý český malíř, svůj ateliér má v Praze-Podolí. Vědomě staví holocaust na Židech do jedné řady s vyhnáním Němců a luk napíná až k dnešnímu nepřátelství vůči cizincům. Vyhnáni však hraje ústřední úlohu v jeho díle. Říká, že cítí špatné svědomí u mnoha Čechů, když jsou upozorněni na vyhnání. Toto mlčeni ze špatného svědomí chce svou prací zlomit." Adam uvádí, že Kadlečkovy obavy narážejí u Čechů na nepochopeni, zvláště střední generace má velké těžkosti s jeho výstavou. Mladší lidé jsou otevřenější a obrazy si prohlížejí s neskrývaným zájmem. Malíř jen těžko hledá galerie čí muzea, ochotné instalovat jeho výstavu. Zatím vystavoval dvakrát v Praze, nabídku má z Litoměřic a Klatov. Sám 33-letý malíř pak v obsáhlém příspěvku k reprodukcím svých maleb v příloze otištěných uvádí:

,,Jen díky naší neinformovanosti a našim předsudkům je možné, že stále mluvíme o 'odsunu' a spravedlivém trestu, místo o 'vyhnání' a bestiální mstě. Píše o české "neodůvodněné" aroganci a hysterické reakci na každou zmínku o 'odsunu', Sudetech nebo Benešových dekretech, přitom se dějiny národa nedají vygumovat."..."Měli bychom znát pravdivá fakta o nerovnoprávném postaveni německé menšiny za první Československé republiky, o vyhnání tří milionů Němců z jejich vlasti a o jejich mučeni a vražděni na podkladě neakceptovatelného principu kolektivní viny." Kadleček pak uzavírá, že hodlá tuto putovní výstavu ukázat ve více místech České republiky a Německa.

 

Summa summarum: V tomto čísle Landes-Zeitungu je zařazeno poměrně hodně závažných příspěvků. Menši část z nich lze označit za objektivní přínos v prohlubováni českoněmeckých vztahů a života německé menšiny v České republice. Větší část článků však rozhodně tomuto neslouží a je v nich znát ledový dech revanšismu, vanoucí z Mnichova.

 

Landes-Zeitung Č. 25 - 4. 12. 2001

Úvodní sloupek prezidentky Shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Kuncové se zmiňuje o nedávném velkém kulturním setkáni svazů německé menšiny a poté informuje o zasedání prezídia Shromážděni Němců, na kterém byly mezi jeho členy rozděleny konkrétní úkoly, zvl. stanovena odpovědnost za pracovní úseky. Dále uvádí nově zvolené členy redakční rady tiskového orgánu Shromážděni, Landes-Zeitungu.

Téměř celou titulní stranu LZ zabírá obsáhlý příspěvek Alfonse Adama „ 90 dní lhůty" s podtitulkem "Výbor pro lidská práva OSN odsoudil Česko za případ Walderode." Jak již název napovídá, příspěvek se zabývá problematikou restituce majetku dr. Karla Des Fours Walderodeho, po jehož smrti usiluje o navráceni jeho vdova. Detailně popisuje celý případ a jasně se staví na stranu Walderodeho s ostrými protičeskými výpady. "Nejen Benešovy dekrety zde hrají roli, ale někdy i pochybené obcházení vlastního zákonodárství českými úřady a politiky po politickém obratu před 12 lety."

A. Adam uvádí, že Výbor pro lidská práva OSN odsoudil 30. října Českou republiku za nerespektování mezinárodního paktu o občanských a politických právech z r. 1966 a dal Česku lhůtu 90 dní, aby informovalo o tom, co v této věci učinilo k nápravě. V závěru uvádí, že zmíněný výbor nemá sice žádnou moc rozsudek prosadit proti vůli české strany, nicméně může být brzdícím kamenem pří jednání o vstupu České republiky do Evropské unie.

 

Podstatná část příspěvků v tomto čísle LZ byla věnována aktivitám Shromážděni Němců. resp. regionálních svazů německé menšiny. Na prvním místě to je celostránková informace o listopadovém kulturním setkání regionálních svazů v Praze, kterého se zúčastnili zástupci všech svazů z celé republiky. Tato setkání mají již tradici, letošní, jehož se zúčastnilo na 400 osob, se konalo již popáté. Celý program zahájila krátkým projevem prezidentka shromáždění Němců I. Kuncová, která poté také celý pořad moderovala. Po řadě tanečních, pěveckých čísel a recitacích byl čas na rozhovory a přátelské posezení. V rámci setkání byla uspořádána i výstava o činnosti regionálních svazů.

Vzdělávací seminář pro senlory v Černém dole v Krkonoších uspořádalo Shromáždění Němců pro své starší členy 8. - 14. října. Besedy, přednášky, výlety, návštěva krkonošského muzea - to byl program akce, které se zúčastnil jako referent i E. Brosch z Domovského kruhu Hohenelbe /Vrchlabí/ z Mnichova.

"10 let Svazu Němců - Krajina Chebsko", tak nazval svůj obsáhlý příspěvek jeho předseda R. Šulko. Podrobně popisuje, co všechno se za uplynulých 10 roků od vzniku svazu udělalo. Zvláště vyzdvihuje význam založeni Střediska setkáváni !BGV, které je nazváno po místním slavném rodákovi Baltazaru Neumannovi a stálé kontakty s Němci, kteří byli odsunuti po válce z Chebska do Německa. Děkuje také Sudetoněmeckému krajanskému sdruženi za to, že zvalo členy svazu na své roční setkáni - na tzv. sudetoněmecký den. Svaz má svůj vlastni věstník /nazvaný v dialektu Eghallind-Bladl/ a Homepag /internetová stránka/, kterou vyhledalo již 4 000 návštěvníků.

"Čilá činnost vzdělávacího a setkávacího střediska v Brně - zpráva od 1. července do 31. října 2001" - tak je nazván příspěvek Dory Müllerové. Je poněkud neobvyklé informovat o činnosti za krátké období 4 měsíců. Souvisí to zřejmě s tím, že autorka příspěvku, stojící v čele brněnské organizace Němců, je pro některé funkcionáře německé menšiny poněkud kontroverzní osobou a proto chce nyní prokázat, jak Brno pracuje aktivně i v létě, kdy aktivity většiny organizací utichají. Z jejího příspěvku zaznamenejme, že několik členů brněnské organizace se zúčastnilo koncem října výročního zasedáni sociálně-demokratické odnože Sudetoněmeckého krajanského sdruženi Seliger-Gemeinde v německém Brannenburgu. Krátké informace se týkají např. Svazu Němců ze Šumperka, z Nového Jičína aj. Dory Müllerové se týkal dopis, zařazený v rubrice „Z poštovního pytle". Jeho autorem je předseda tzv. Domovského svazu Němců - vyhnanců z Brna v Německu /BRUNNA/ K. W. Ziegler. Reaguje v něm na příspěvek D. Müllerové ,,10 ztracených let", uveřejněný v 23. čísle LZ. Píše, že tehdejší článek v LZ je směsicí šikovného slátáni básniček a pravdy, že obsahuje pasáže odporující pravdě, že osočuje jeho organizaci BRUNA. Hlavně vytýká D. Müllerové, že ona zavinila rozpory mezi. brněnskými Němci. Není na nás, abychom rozsuzovali spor mezi. Müllerovou a Zieglerem. Svědčí však o vážných problémech, které existují mezi organizacemi německé menšiny, jak o nich již vícekrát hovořila a psala nová prezidentka Shromážděni Němců I. Kuncová.

Příloha LZ se pod nadpisem "Smířeni přes hroby" zabývá činností Lidového svazu německé péče o válečné hroby / Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge - VDK/ v České a Slovenské republice. Úvod přílohy je však informací o VDK vcelku. Má čtvrt milionu členů a jeho úkolem je vyhledávání a péče o hroby padlých Němců ve válce v zahraničí. Podporuje setkávání mládeže na místech pohřebišť. Prostředky k činnosti získává zvláštními dary a příspěvky, např. pří uličních a domovních sbírkách, organizovaných jedenkrát ročně. Spolková vláda pomhá tam, kde tyto příspěvky nestačí. VDK byl založen po 1. světové válce v r. 1918 a obnoven v r. 1946. V současnosti se pod jeho patronací nachází 724 válečných pohřebišť ve 43 státech světa s 1,9 miliony mrtvých. VDK má 522 stálých zaměstnanců.

3. a 4. strana přílohy se zabývají Českou republikou a Slovenskem: "Celkový počet padlých vojáků na území bývalého Československa se odhaduje na nejméně 178 000. V dnešní České republice se nacházelo 18.368 hrobů německých padlých ve 2. světové válce v 1 635 obcích. VDK v uplynulých 10 letech zfídil16 sběrných hřbitovů. Tam je pohřbeno tč. 32.000 válečných mrtvých. Po dokončeni posledního pohřebiště v Praze-Vinohradech budou veškeré stavební práce v České a Slovenské republice uzavřeny. Těžiště činnosti VDK v obou zemích se pak soustředí na vyhledávání válečných mrtvých, jejich exhumaci a pohřbení.

O civilních mrtvých / oběti vyhnáni/I je Lidovému svazu jen málo známo. Vzhledem k chybějícím podkladům nebude možno již nikdy s konečnou platnosti stanovit přesně jejích počet. Dále je zde připomenuto, že péče o hroby německých mrtvých v České republice umožňují Smlouva mezi Německem a Československem o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z r. 1992 a Německo-česká deklarace z r. 1997.

V jednáni je bilaterální smlouva o válečných hrobech, která by dala činnosti VDK v České republice přesný zákonný podklad a tím i zavázala české smluvní partnery, např. obecni zastupitelstva. Vedoucí stavebního oddělení VDK H. Wehmeyer si stěžuje na předsudky mnoha obcí v České republice proti německým válečným pohřebištím.

Po tomto krátkém úvodním textu následují fotografie a popisky devíti již existujících pohřebišť německých mrtvých v České republice: v Brně, Jihlavě, Karlových Varech, Mariánských Lázních, Opavě, Pacově, Plzni, Rakovníku a ve VaIašském Meziříčí. U Olomouce je poznámka, že stavební práce na úpravě hřbitova pro 800 německých vojáků byly započaty, dokončeny mají být v r. 2002. V Praze bude zřízen sběrný hřbitov pro německé oběti 2. světové války na Vinohradech, na místě bývalého německého evangelického hřbitova. Smlouvu o jeho výstavbě podepsal 27. září 2001 na pražské radnici generální tajemník VDK B.Nipper za přítomnosti pražského primátora J. Kasla a německého velvyslance M. Líbala. Odhaduje se, že zde bude 4000 až 5000 hrobů. K bohoslužbám má být k dispozicí zdejší kaple Československé církve husitské. Se začátkem stavebních prací se počítá ještě koncem roku 2001, ukončeny budou v roce 2003.

Poslední stránka přílohy informuje o dobrovolných pracovních brigádách mládeže různých zemí Evropy, které se konají zvláště o letních prázdninách a zaměřených na péči o hroby a pohřebiště mrtvých z 2. světové války.

 

Summa summarum: zatímco poslední čísla LZ byla plna závažných příspěvků k problematice německé menšiny v České republice a k česko-německým vztahům, pak toto číslo má převážně informační povahu, dávající trochu více nahlédnout do běžné činnosti regionálních svazů. Výjimkou je snad jen příloha LZ, poskytující jednostranný pohled na tématiku pohřebišť padlých vojáků wehrmachtu /a také příslušníků zločinecké organizace SS/ v České republice za 2. světové války. Není však naším úkolem toto komentovat.

 

Landes-Zeitung č. 26 - 18. 12. 2001

Předvánoční a poslední číslo Landes-Zeitungu v tomto roce je uvedeno úvodníkem prezidentky Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Kuncové v tradičním vánočním pojetí. Hlavní příspěvek o vstupu České republiky do EU a několik dalších článků na následujících stranách k různým otázkám vnitřní i zahraniční politiky ČR jsou převzaty bez vlastního komentáře redakce z Monitoru Deutsche Welle-Radio Prag. Toto je novinkou v tomto čtrnáctideníku; není jasné, zda jde o začátek nové tváře LZ, nebo jen o nedostatek vlastních příspěvků a proto východisko z nouze.

 

Jako vždy, i tentokrát uveřejňují LZ informace o akcích překračujících hranicí, zaměřených na mládež. Příspěvek "Posilovat zájem mládeže na spolupracující Evropě" hovoří o studentském semináři v Hohenbergu 11. - 16. 11. 2001. Byly projednávány otázky blížícího se vstupu České republiky a Polska do EU a vzájemných vztahů ČR, Polska a Německa a úloha mládeže v těchto souvislostech. Vedoucí semináře dr. Hübner pozval do Hohenbergu 30 polských a českých studentů z univerzit v Brně, Krakově a Novém Sadu. "V Bayreuthu bylo založeno německo-české fórum mládeže". Ustavujícího zasedání se zúčastnilo 40 chlapců a dívek ve věku od 16 do 26 let, kteří zvolili své mluvčí a organizační tým, který bude připravovat příští akce, propagovat fórum na veřejnosti a hlavně získávat mládež z obou stran hranice pro dialog. Příští zasedání fóra se má konat v únoru v Terezíně.

"Plzeňský studentský doprovodní program 1991 - 2001 se osvědčil" - tak nazval svůj příspěvek doc. dr. Baumann. Navázal tím na svou podrobnou informaci o tomto programu, uveřejněnou v LZ před měsícem. Týká se studentů germanistiky, nyní zahrnuje zvláště studenty univerzit v Praze, Budějovicích a Opavě. Autor článku spolu s dalšími spolupracovníky podnítil nyní založení fóra Střední Evropa, p1zeňský program zůstane jeho součástí spolu s politickým fórem Východ-Západ, existujícím ve Furth im Wald v Německu. Jeho posláním je zajišťovat studijní pobyty germanistů a jiné akce v celé střední Evropě.

 

Pod titulkem "Zámky a šachty" se skrývá informace o prvním vzdělávacím semináři, který uspořádalo středisko setkávání /BGZ/ v Hlučíně. Ve dnech 10. - 17. října 2001 se ho zúčastnili i členové BGZ Liberec a další hosté. Účastníci semináře vyslechli přednášku o kulturní činnosti hlučínského regionálního svazu Němců, např. o jeho spolupráci s místními školami, hovořilo se o zkušenostech z práce přítomných členů různých BGZ. Horst Kostritza z Kravař referoval o spolupráci s německými spolky v sousedním Polsku, na přetřes přišla i otázka vyhnání Němců po 2. světové válce a jejich přijetí v tehdejším západním Německu a v NDR, ale i osud Němců, kteří v Československu zůstali, jakož i vyhlídky německé menšiny do budoucna. Velká pozornost byla věnována poslednímu sčítání lidu a novým zákonům o národnostních menšinách. V rámci týdenního pobytu navštívili účastníci mj. hornické muzeum, jehož součástí je i bývalá uhelná šachta a vyslechli vyprávění o těžké práci horníků. Také zajeli autobusem „do blízkého poutního místa Cukmantlu, jehož poutní kostel byl renovován díky příspěvkům Němců-vyhnanců z vlasti a české a polské pomoci".

"Osobnosti z Lanškrouna" - pod tímto titulkem byl uspořádán seminář seniorů v Moravské Třebové ve dnech 29. - 6.10.2001, jehož se zúčastnilo 30 členů Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z celé republiky. Shromáždění Němců pověřilo jeho uspořádáním I. Kuncovou, která se také zhostila úkolu průvodkyně Moravskou Třebovou, její historií, kulturou i současností. V dalším hovořila zasvěceně o řadě německých osobností z Lanškrouna a okolí, od středověku po nedávnou minulost, které se proslavily doma i ve světě. Další přednáška H. Preisenhammerové z Winnendenu v Německu se zabývala německou obcí bratrskou v Lanškrouně, mezi jejíž významné postavy patřil i Amos Comeníus.(!)

Součástí semináře byl i zájezd do Brna a návštěva brněnského střediska setkávání BGZ. Zde seznámila účastníky semináře Dora Mülllerová s německou menšinou v Brně, kulturní činností a spoluprací s dalšími národnostními menšinami. V Moravském muzeu byli účastníci seznámení s moravskými kroji a jejich zvláštnostmi.

"Hájit lidská práva - být mostem" - pod tímto heslem se konal Sudetoněmecký den 2001 v Augsburku. Toto heslo přimělo Christu Štrosovou k napsání obsáhlé úvahy do tohoto čísla Landes-Zeitungu. Hledá v ní různé možnosti jak být mostem, o kterém hovoří Sudetoněmecké krajanské sdružení. Některé myšlenky jsou skutečně zajímavé: ..."Každá generace musí své úkoly nově definovat a formulovat. Nebuďme proto hned kritičtí, když mladí zodpovědní dělají něco jinak, než bychom to dělali my...Proto moje rada: nechme mládež, aby si sama nalezla svůj směr! Pochopitelně je přitom důležité, že máme starost o to, aby měla k tomu potřebné znalosti o dějinách a politických souvislostech o tom, co bylo před vyhnáním a po něm..."

Jiné myšlenky nevybočují z přehlíživého stereotypu nadřazenosti Němců nad Čechy...

"Minulý listopad jsem jela do Chebska, do Mariánských Lázní... Pohled na zpustošenou krajinu mě přiměl k tomu, že jsem si začala představovat, jak by tomu bylo, kdyby zde opět sídlili němečtí lidé, kteří by z této země opět udělali to, co jednou již bylo, kvetoucí zemi v srdci Evropy. Zde by mohly opět jednou stát krásné selské dvory...", atd.

A samozřejmě, že v úvahách Ch. Štrosové nechybí ani konstatování, že ,,naše vyhnání bylo a je, nazíráno z hlediska mezinárodního práva zločinem proti lidskosti, a takové činy se nikdy nepromlčují".

 

Tak jako v každém čísle Landes-Zeitungu, i tentokrát nechybí příloha. Její nadpis hovoří za celý její obsah: "Vánoce jsou tu!" Obsahuje vánoční básničky /jedna o vánočním večeru v Ústi n. L. je psána v dialektem/, povídání o tom, jaké byly vánoce za starých dobrých časů, druhá o adventním zajícovi. Obsáhlý příspěvek Erharda Krauseho ,,ZImní domovina Sudety" je podrobným popisem všech možných míst v tzv. Sudetenlandu, kde se sportovalo, od lyžaření přes sáňkování a bruslení až po pěší turistiku. Samozřejmě, že všechna jména měst, vesnic, kopců, hor, pohoří, horských středisek, jsou uváděna jen v němčině, takže pro čtenáře, který nemá k dispozici staré mapy s dvojjazyčným názvoslovím je obtížné najít místa, o kterých autor píše.

Summa summarum: V porovnání s minulými čísly Landes-Zeitungu je tentokrát dosti neurovnaný obsah. Ani v minulém čísle LZ, ani v tomto čísle není zařazena anketa "Myšlenky o budoucnosti německé menšiny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Že by nebyl mezi členy Shromáždění Němců a čtenáři Landes-Zeitungu zájem a redakce neměla potřebné příspěvky?

 

Přeložil PhDr. Vladimír Novák, CSc.,

redakce J. Řezníček,

připravil JUDr. O. Tuleškov

 

Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s OR KČP Praha 10  pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizaci. Neprošlo překladatelskou ani jazykovou úpravou. Praha, prosinec 2001.

Texty dostaly elektronickou podobu v únoru 2010.

 

Webová stránka : www.ksl.wz.cz                E-mail: Vydavatel@seznam.cz