Listy č.10

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Výňatky z Landes-Zeitung č. 9 z 23. 4. 2002, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN).

Spolupráce a soudružnost víc než žádoucí, je název úvodního příspěvku prezidentky ZSN I. Kuncové. Informuje v něm o zasedání německých regionálních svazů v ČR a Zemského shromážděni Němců 6. a 7. dubna v Praze. Jde v podstatě o výčet akcí těchto německých institucí v posledním půlroce. 9. listopadu 2001 zasedal petiční výbor parlamentu České republiky, aby projednal petici Zemského shromáždění Němců, která mu byla předána v srpnu 2001 s požadavky německé menšiny v ČR. I. Kuncová konstatovala, že na toto jednání nebylo Zemské shromáždění Němců pozváno a o tom, co bylo projednáno, se dověděla z novin. Stěžovala si proto předsedovi petičního výboru, C. Svobodovi. Ten v odpovědi stanovisko nezaujal, ale pozval zástupce Zemského shromáždění na následující zasedání petičního výboru 10. ledna 2002. Toto zasedání sice petici plně neodmítlo, ale doporučilo, aby ji Zemské shromáždění Němců přepracovalo, pokud jde o právní stránku petice.

V lednu 2002 se 1. Kuncová zúčastnila zasedání výboru pro menšiny pří ministerstvu kultury, který se zabýval projekty menšin. Posuzováno bylo celkem 135 projektů. Je škoda, že německé svazy nevyužívají možnosti projektů, které jsou finančně dotovány. Prezidentka Zemského shromáždění dále hovořila o svých poznatcích z práce Sudetoněmeckého landsmanšaftu, když se zúčastnila jeho zasedání v únoru 2002. V únoru se rovněž sešla v Mnichově s představiteli Ackermann-Gemeinde a projednala s nimi těsnější spolupráci, mj. společný seminář „Setkání tří generací".

5. března 2002 zasedala Rada pro národnosti, na níž byli zástupci menšin ČR vyzváni, aby podali písemnou zpravu o své menšině. Kuncová pokračuje: "Vyzvali jsme všechny německé svazy ke spolupráci a všem jsme zaslali dopis. Z 21 svazů odpovědělo jen několik. Spolu s paní Knapovou, předsedkyní Kulturního svazu občanů ČR německé národnosti, jsme vypracovaly požadovanou zprávu a včas odeslaly. 7. a 8. března zasedalo Diskusní fórum německo-českého fondu budoucnosti v Berlíně, kterého jsme se také zúčastnili. Přímo z Berlína jsem odjela do Brannenburgu, kam jsem byla pozvána spolu s panem Dzingelem (pozn.: tajemník Zemského shromáždění Němců) na zasedání Domovských rad landsmanšaftu. Tématy jednání byly kultura, dějiny, společnost, tisk a politika. I. Kuncová dále sdělila, že Zemské shromáždění obdrželo pozvánku od střediska sudetoněmeckého landsmanšaftu Heiligenhof na seminář ,,O lidech a menšinových právech". 22. března byla ve Stuttgartu na zasedání zemské skupiny landsmanšaftu Bádenska-Würtemberska, na kterém přednesla referát o německé menšině v České republice. Autorka uzavírá, že tím vším je informována veřejnost u nás i v zahraničí o činnosti regionálních německých svazů a německé menšiny v ČR vůbec.

Příspěvek Dějiny pomalu mizí ze škol ve prospěch jiných předmětů má podtitulek „Vyhnání a Benešovy dekrety v české výuce dějepisu", který naznačuje, o čem tento příspěvek L. Claussové a S. Schultheusové pojednává. Historička H. Dolezelová uvádí: "V německých školních učebnicích nehraje vyhnání - a tím víc Benešovy dekrety - vůbec žádnou roli. Pokud jde o české učebnice, tak např. v Dějinách zemí koruny české, je téma vyhnání popsáno dobře. V novější učebnici J. Kuklíčka je tématu věnován jen odstavec. Uvádí, že se zloba národa (po válce) zaměřila především proti Němcům, podle principu kolektivní viny. "Se souhlasem Spojenců došlo k vysídleni Němců, zvláště z Polska a Československa". V novější době, v r. 1998 vyšly Dějiny českých zemí autorů J. Harny a R. Fischera. Obsahově se příliš neliší od Kuklička. Tato kniha věnuje pár řádků i "divokému odsunu". Tolik k učebnicím. A pokud jde o učitele dějepisu? "Podle článku v Lidových novinách, záleží v prvé řadě na osobnosti učitele, jak se s vyhnáním Němců po válce vyrovná". Podle historika V. Poppa, který. učil dějepis na gymnasiu v Chebu, se mnozí učitelé dějepisu nevěnují dostatečně nejnovějším dějinám. Ale existují učitelé starší generace, kteří nemají rádi dějiny 20. století.

Jak reagují žáci a studenti na výuku nejnovějších dějin? Část z nich, zvláště v pohraničí jako je Cheb, přejímá negativní obraz o Němcích od svých rodičů. Na druhé straně však V. Popp uvádí, že "naprostá většina našich školáků se o tyto otázky (pozn.: vyhnaní Němců apod.) nezajímá. Je to pro ně tak vzdálené téma, jako když s nimi hovoříme o řecko-perských válkách". Opačný názor má ale J. Neradová, učitelka dějepisu na pražském gymnasiu T.Manna: "Toto téma je pro školáky velmi zajímavé. K novým dějinám se rádi sami vyjadřují a mají tendence o tom diskutovat". J. Neradová vidí problém jinde, v malém počtu hodin dějepisu.

Žádné černobílé malování, je název příspěvku prof. dr. H. Lemberka, podtitulek napoví, oč jde: "Šťastný pokus o popsání německo-českých poměru v 80 statích". Je to recenze publikace "Češi a Němci. Dějiny - kultura - politika", která vyšla souběžně v českém a německém jazyce. Autory statí jsou historikové, sociologové, literární kritici, spisovatelé a literární vědci, politici a další. Na 480 stranách jsou následující tématické celky: 1. Dějiny a historické vědomí; 2. Kultura a paměť; 3. Společnost, všední den, životní styl; 4. Politika a ekonomika; 5. Stereotypy; 6. Společně a proti sobě. Široká rozmanitost příspěvků umožňuje srovnávat české a německé tématiky Nejsou zde však jen německo-česká témata, ale i mnohá vnitroněmecká, resp. vnitročeská, např. prusko-bavorské vztahy, česko-moravské vztahy, nebo pojmy jako Lužičtí Srbové, Romové, Chodové, dokonce takové jako "gastarbajtři"

V Opavě byl uspořádán seminář na téma Pravicový extremismus v Německu a Česku. Jeho pořadateli byly pražsky Goethe Institut a Nadace Friedricha Eberta. Mezi jeho 70 účastníky byli většinou učitelé němčiny z České republiky a Polska, členové německých středisek setkávání v ČR a také studenti. Na semináři byly mj. představeny časopisy a písně, které vznikly na půdě pravicově nacionalistických skupin. Velká pozornost byla věnována textům, z nichž velká část má heroické a mystické zabarvení se vztahem k „Třetí říši" a svázanost s dneškem. Bylo konstatováno, že hudební skupiny, jako např. Orlík, mají stále větší oblibu mezi mládeží, která zná jejich texty nazpaměť a zpívá je spolu se skupinou při jejím vystoupeni, aniž si přitom uvědomuje obsah toho, co se zpívá

Pod titulkem Životní osudy prostého českého občana je otištěn příspěvek určeny "Milým Němcům, Rakušanům, Maďarům a Čechům, milým Evropanům", jehož pisatelem je Vilibald Žalio a do němčiny přeložený A. Březinovou. Pan Žalio v něm líčí všechny možné hrůzy, které sudetským Němcům byly způsobeny Čechy po skončeni 2. světové války, za odsunu i později. Vypráví jak jeho rodina obdržela v pohraničí přepychovou vilu po Němcích, kteří byli odtud vyhnáni. Za to hluboce styděl a tak si postavil v r. 1973 vlastní dům. Ve stylu novokolaboranta Doležala, ktery předloni nabadal Čechy k odškodnění vyhnaných Němců, V.Žalio píše: „Ze svobodné vůle a se vší vážností chci se zpětnou platnosti uhradit nájemné v domech, v'e kterých jsme bydleli a které patřily původně Němcům a tu od roku 1949 do roku 1978. Přesně 29 let, resp .348 měsíců či 10 440 dní. Symbolické nájemné jednu korunu za jeden den, to znamená 10.440 Kč“.

K tomu poznámka: Tentýž článek (nebo dopis?) byl uveden v 16. čísle týdeníku sudetoněmeckého landsmanšaftu Sudetendeutsche Zeitung z 19 dubna 2002. Jako autor byl uveden Vilibald Zalio, městský zastupitel Zábřeh. Překladatel příspěvku prc SdZ Walter Sitte, k tomu uvedl, že p. Zalio předal onu částku 10.440 Kč Svazu Němců severní Moravy - Orlických Hor.

Proti Hitlerovi i německý odboj v českých zemích - tak zrn nadpis čtyřstránkové přílohy LZ a ukazuje tak. čemu je věnována. Podnětem k tomu byl zřejmě Zemanův výrok. že sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera. Autor přílohy tentokrát se Zemanem nepolemizuje, ale věnuje se konkrétně německému odboji a tak nechává na čtenáři, aby si sám učinil úsudek. V jakési "preambuli" celé přílohy je celkem přesně a objektivně ukázáno na činnost henleinovců, na vzah Sudetoněmecké strany k hitlerovským nacistům, na podporu, kterou měli henleinovci u široké masy sudetských Němců. Píše, jak ihned poté, co začal wehrmacht po Mnichovu obsazovat české pohraničí, přišlo „gestapo a celý aparát zločinného nacistického režimu. Vedle vyhnání Čechů, žijících v pohraničních územích, patřili Židé a němečtí sociální demokraté a komunisté k prvním obětem nacionálního socialismu na území Československa“.

V první časti přílohy se hovoří o německé emigracI v Československu po převzetí moci Hitlerem v sousedním Německu. Vyzdvihuje, jak se u nás tiskly pokrokové noviny a knihy, které pak byly ilegálně dopravovány do Německa. připomíná, že spisovatel Heinrich Mann získal občanství. resp. domovské právo v českém městečku. V další částí se zabývá emigrací přes Prahu na Západ, když Německo obsadilo i zbytek českých zemí v březnu 1939. Uvádí, že v Československu bylo 20 000 až 25 000 Němců - uprchlíků, z nIchž část žila v uprchlických táborech. S pomocí různých mezinárodních organizací směřoval proud tisíců Němců na Západ, hlavně do Británie.

Začátek teroru, tak zní nadpis líčení činnosti gestapa a dalších německých orgánů, které spustily v r. 1939 hon na německé emigranty, kteří u nás ještě zůstávali. Odboj mezi Němci pracoval v nesmírně těžkých podmínkách, kdy mj. značná část Němců byla nadšena Hitlerem. "Většinu v německém odboji proti Hitlerovi a proti nacistickému systému tvořili komunisté, sociálni demokraté a katoličtí kněží". Autor poté popisuje zvlášť činnost německých komunistů v okupovaném pohraničí, uvádí, že existovala, např. v ilegální Rudé pomocí spolupráce s německými sociálními demokraty. Odboj sudetských Němců byl zvláště v severních Čechách, např. sabotáže v dolech a významných továrnách. Pokud jde o katolickou církev, tak v průběhu války bylo zatčeno 110 duchovních, do koncentračních táborů, zvláště do Dachau, bylo posláno asi 85 kněží, nejméně 23 nepřežilo nacistický teror.

Summa summarum:

Z příspěvku prezidenky Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. Kuncové, a z celkového obsahu tohoto i dalších čísel Landes-Zeitungu vyplývá stále těsnější provázanost ZSN a regionálních německých svazů v České republice se sudetoněmeckým landsmanšaftem. Nejde již jen o náhodné kontakty, ale o systematickou a promyšlenou vazbu. Vezmeme-li v úvahu ideologii i praktickou činnost sudetoněmeckého landsmanšaftu, pak tato vazba ZSN a sudetoněmeckého landsmanšaftu není žádným přínosem pro německou menšinu v České republice.

Sudetendeutsche Zeitung č. 20 ze 17. 5. 2002

Toto číslo SdZ vyšlo v den zahájení sudetoněmeckého dne v Norimberku 17. 5. 2002 a je označeno jako slavnostní s rozšířeným počtem stránek na 28. Podstatná část uveřejněných příspěvků se zabývá tzv. Benešovými dekrety, požaduje jejich zrušeni Na titulní stránce je uveden pozdrav bavorského ministerského předsedy Stoibera účastníkům 53. sudetoněmeckého dne: Benešovy dekrety zatěžují Evropu. Ostře v něm napadá výroky M. Zemana o tom, že sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera a uvádí, že „kolektivní vyhnání sudetských Němců nelze ničím ospravedlnit, dekrety byly a jsou bezprávím". Stoiber vytýká spolkové vládě a osobně jejímu předsedovi Schröderovi, že se málo zajímá o sudetské Němce a tím neplní svou povinnost „být ochráncem občanů SRN". V závěru pak napadá rezoluci poslanců českého parlamentu z 24. dubna 2002, odmítající zrušení dekretu.

Článek Vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu u patrona informuje o tom, že se v rámci příprav 53. sudetoněmeckého dne sešlo vedeni SL s bavorským ministerským předsedou (s patronem SL) E. Stoiberem. Pod vedením mluvčího sudetských Němců a předsedy bavorského zemského sněmu J. Böhma a předsedy Sudetoněmeckého landsmanšaftu a poslance Evropského parlamentu B. Posselta, byly projednány otázky chystaného rozšířeni EU na východ, neslučitelnost Benešových dekretů s evropským právním pořádkem a průběh nastávajícího sudetoněmeckého dne, ve kterém přednese hlavní projev Stoiber. Vedeni SL poděkovalo kancléřskému kandidátovi za CDU/CSU Stoiberovi, že do svého vládního prohlášení zařadil pasáž proti Benešovým dekretům a za právo na vlast.

Téměř dvě stránky novin zabírá příspěvek „Žádné místo pro Benešovy dekrety v domě Evropa“ o jednáni zemského sněmu SL v Hessensku. Většina řečníků se zabývala Benešovými dekrety a ostře je odsoudila. Např. hesenský ministr financí velmi tvrdě napadl spolkovou vládu a kancléře Schrödera za její postup ve věci přijetí České republiky do EU. Předseda okresního vedení CDU v Limburku, vědecký spolupracovník katedry mezinárodního práva, M. Dehmel, řekl, že experti mezinárodního práva jsou jednotn1 v tom, že vyhnání bylo protiprávní. „Existuje právo na vlast, lidské právo. Nejde o to revidovat poválečné uspořádáni. Bezpráví však nutno označovat jako bezpráví". Jménem své okresní organizace navrhl, aby bylo do závěrečné rezoluce zařazeno, že „přijeti České republiky do Evropské unie je závislé na zrušeni Benešových dekretů." V obsáhle desetibodové rezoluci se brojí proti názorům M. Zemana., že sudetští Němci představovali pátou kolonu, proti usneseni českého parlamentu, odmítajícího zrušení dekretů. 4. bod rezoluce uvádí: „Beneš platí za praotce etnických čistek v Evropě. Již v roce 1938 plánoval vyhnaní sudetských Němců a později se chlubil, že přesvědčil Stalina a Roosevelta o nutnosti vyhnání Němců“. Poslední bod rezoluce pak zní: „Delegáti děkují českým intelektuálům a novinářům, kteří vystoupili za zrušení Benešových dekretů a tím se zasadili o právo a spravedlnosť'.

Téměř v každém čísle SdZ jsou uveřejňovány i články českých autorů, stojících v podstatě na platformě sudetoněmeckého landsmanšaftu a sehrávají v České repubIice funkci páté kolony revanšismu. Čtenářům SdZ tak nejsou neznámá jména Doležal, Mandler, Mlynárik… Nyní k nim přibylo jméno další: Martin Komárek. Pod nadpisem „....protože to napsal idiot" přetiskuji jeho glosu z česky psaného německého deníku Mladá fronta dnes. Aby ji německý čtenář lépe pochopil, uvádějí ji stručnou poznámkou: "V Mladé frontě dnes uveřejnil Martin Komárek satirický článek pod nadpisem ´Dekrety neplatí, Beneš byl nepříčetný“. Při všem temnu, které vane kolem hrobařů československé demokracie, nechceme našim čtenářům zastírat, že i v České republice už není Beneš nedotknutelnou osobou'".

Do rozsáhlé kampaně, kterou vede sudetoněmecký landsmanšaft proti dekretům prezidenta Beneše, spadá i lnterview Bernda Posselta v české televizi, zveřejněny v tomto čísle SdZ v plném znění. Došlo k němu 24. března v pořadu Na ostro.

V procesu přípravy České republiky na vstup do Evropské unie připadá významná úloha komisaři EU pro vstup nových zemí, Günteru Verheugenovi. Pravicové síly v Německu a Rakousku mu nejsou, včetně revanšistů, příliš nakloněny, naopak. Vytýkají mu, že ustupuje požadavkům a názorům těchto zemí. Tomu odpovídá následující výzva, uveřejněná v tomto čísle SdZ, jakož i dalších médiích: "Sudetoněmecký landsmanšaft: podporuje iniciativu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku. Široce založenou poštovní dopisnicovou akci, jakož i akční stránkou na internetu, je komisař Evropské unie Günter Verheugen vyzván učinit odstranění Benešových dekretů předmětem jednání o vstupu České republiky do Evropské unie. Zúčastněte se s námi! Poštovní dopisnice jsou zdarma k dostání v Sudetoněmeckém landsmanšaftu, Hochstrasse 8, 81669 München.. nebo při sudetoněmeckém dni ve všech informačních stáncích. Nebo zašlete vaši dopisnici on line přes sudetoněmecký landsmanšaft přímo panu Verheugenovi!“

Za více než padesát let trvání sudetoněmeckého landsmanšaftu byly v jeho rámci nebo v těsné spolipráci vytvořeny nejrůznější instituce - domovské světnice, noviny časpisy, vědecké ústavy, nadace apod. Jedna významná však dosud schází – muzeum. Není však daleká doba, kdy i muzeum bude zřízeno. Podrobnou informacii o tom přináší SdZ pod nadpisem lnventarizace muzejních sbírek - Přípravné práce pro budoucí sudetoněmecké muzeum. Uvádí: „Zřízení ústředního sudetoněmeckého muzea je dávným přáním mnoha sudetských Němců. Již několik let, veřejností nepovšimnuty, probíhají konkrétní přípravné kroky pro jeho vytvoření". V mnichovském sudetoněmeckém domě se pravidelně schází, s podporou sudetoněmecké nadace, pracovní kruh, který projednává vše, co s muzeem souvisí. Na nynějším sudetoněmeckém dni byl rozdáván leták, který poprvé předložil veřejnosti muzejní projekt. O podrobnostech pak informovali představitelé sudetoněmeckého archivu, který je hlavním hnacím motorem pro vybudováni muzea. Toto zařízení budou financovat Zemský úřad pro nestátní muzea a sudetoněmecká nadace. Nyní probíhají v sudetoněmeckém archivu inventarizační práce. Článek v SdZ se podrobně zabývá touto inventarizací.Mezi hlavní problémy v nynější etapě příprav zřejmě patří otázka fininančních zdrojů a místa uskladněni sbírek: „Ujasnění obsahových stránek muzea je stejně významné jako zajištění finančních potřeb. Rozšíření sbírek ztroskotává na těsných finančních

hranicích. Tak například získání nabízených jedinečných exponátů je nutné často, bohužel, odmítnout pravě z důvodů finančních. Také nemáme vhodné depot, ve kterém by byly uschovány sbírky až do doby otevření muzea i (a část z nich i poté). Dosavadní depot v někdejších kasárnách v Mnichově je již nyní přeplněno. Vyřešeni těchto otázek bude příštím krokem na dlouhé cestě k sudetoněmeckému muzeu“.

Obsáhlý článek Barokní městečko Valeč se chopilo iniciativy má podtitulek Bavorská spořitelní organizace pomáhá obcím okresu Karlovy Vary. Podrobně se rozepIsuje o pomoci z Bavorska, která se dostává tomuto městečku s věhlasným kostelem a zámkem. Nejdříve popisuje územní a správní reformu, která nyní probíhá v České republice a jak se tato reforma dotkne obce Valeč. Líčí vývoj této obce po 2. světové válce, co odtud byli odsunuti němečtí obyvatelé. Kostel i mnohé domy jsou nyní v tak špatném stavu, že jim hrozí zkáza. Díky starostovi obce dr. P. Sušankovi se však nyní vše začíná měnit k lepšímu a to nejen samotné v samotné i, obci, ale i v okolí. P. Sušanka se obrátil o pomoc do Bavorska a bylo mu vyhověno. Bavorské spořitelní organizace. které pomáhaly finančně na vnější restauraci farního kostela ve Valeči, se nenechaly dlouho prosit a žádostem starosty vyhověly. Největší pomocnou akcí se stalo zřízení počítačové sítě, do které jsou zapojeny vedle Valče i okolní obce. Bavorské spořitelny pomohly mj. dodáním desítek počítačů a dalšiho technického zařízení. Pří slavnostním zahájení provozu této sítě starosta Sušanka uvedl, že ve Valči se „vytvořily mezí vyhnanými krajany a českými obyvateli přátelské vztahy. Ty překročily přirozený zájem o dějiny a společné úsilí zachránit kulturní dědictví“.

Summa summarum: V Německu i jinde probíhá již delší dobu kampaň proti dekretům prezidenta Beneše, požadující jejich zrušení. To by ale konec konců vedlo k faktickému popření výsledků 2. světové války a rehabIlitaci nacismu. SdZ jako orgán sudetoněmeckého landsmanšaftu se do teto kampaně plně zapojil a dává své stránky k dispozici všem, kteří hodlají tuto kampaň podpořit. Obsah tohoto čísla SdZ tedy není náhodný, ale vědomě zaměřen na podporu kampaně.

Sudetendeutsche Zeitung č. Zl z 24. 5. 2002

Podstatná část tohoto čisla SdZ je věnována 53. sudetoněmeckému dni, který proběhl v Norimberku pravě před týdnem. Hlavní projev na tomto revanšistickém srazu měl předseda bavorské vlády a kandidát na funkci kancléře dr. Edmund Sloiber. Jeho text však uveřejněn nebyl (zřejmé až v příštím čísle), pouze výňatky. Hlavním tématem celého jednání se fakticky staly tzv. Benešovy dekrety a na ně navazující okruh dalších otázek, jako je vstup České republiky do Evropské unie, majetkoprávní otázky apod.

Stoiber i další řečnici ostře napadli usnesení parlamentu k prezidentským dekretům a vyjádření ministerského předsedy Zemana a místopředsedy Špidly Např. na adresu V. Špidly Stoiber řekl, že "vyhnání není žádným pramenem míru, jak on cynicky tvrdí. Vyhnání je trvající ranou a přetrvávajícím bezprávím". K usnesení českého parlamentu o platnosti dekretů řekl: "Uprostřed Evropy je demokratický parlament, který považuje v roce 2002 následky vyhnání a bezpráví tři a půl milionu osob za spravedlivé. 57 let po vyhnání, uprostřed Evropy, je demokratický parlament, který nenachází jediné slovo lítosti a omluvy pro vyhnání bývalých krajanů. Uprostřed Evropy je demokratickým parlamentem potvrzeno bezpráví".

Stoiber hovořil i o majetkových požadavcích sudetských Němců, které pokládá za oprávněné. A pokud je tento majetek v jiných rukách a nelze ho vrátit pak má bavorský ministerský předseda řešení: „v České republice je dostatek ladem ležící a neobdělávané půdy ve státním vlastnictví,í která by mohla být využita k navrácení majetku či jako kompenzace".

V projevech řady řečníků byla vysoce oceněna účast olomouckého arcibiskupa a moravského metropolity, předsedy české biskupské konference, Jana Graubnera, který, před zahájením hlavního dne srazu celebroval mši a kázání vedl v němčině. Předseda landsmanšaftu Bernd Posselt připomněl ve svém vystoupeni osočování, které musel Graubner v Česku vytrpět kvůli své účasti na srazu. „Arcibiskup Graubner zde není ani jako politik, ani jako politizující kněz, ale jako zástupce víry, která nás všechny spojuje“. Šéfredaktor SdZ Gernod Wildt vidí úlohu Graubnera trochu jinak a otevřeně píše: „Nepolitické a přece s politickou dimenzí bylo kázání arcibiskupa Jana Graubnera z Olomouce." A.:Graubner do třetice: Pod fotografií arcibiskupa je text: „Jeho vystoupení na sudetoněmeckém dnu bylo nepolitické a přece pro Miloše Zemana a další to bylo politikum". Dodejme k těmto třem citátům: I kdyby Graubaer ani necelebroval mši a nedržel kázání, již samotná jeho přítomnost na tomto revanšistickém srazu byla by vysoce politickou záležitostí, odrazem jeho vztahu k pořadateli srazu, k sudetoněmeckému landsmanšaftu a jeho požadavkům.

E. Stoiber ve svém vystoupení několikrát zaútočil na spolkovou vládu a kancléře, vyčetl jí, že se nestará o odsunuté sudetské Němce, že snížiIa finanční podporu landsmanšaftu a jeho požadavkům apod. Poté slíbil, že až se stane kancléřem,jeho vláda zastaví krvácení prostředků, které začala nynější rudo-zelená spolková vláda. Spolková vláda vedená CDU/CSC bude prostředky opět krok za krokem zvyšovat“.

Pozdravný projev za spolkovou vládu přednesl ministr vnitra Otto Schily. Rozhodně to nebylo formální vystoupení, které se vyhýbá problémům, ale naopak. Také vyvolalo velkou odezvu, více odmítavou, než souhlasnou. Odpovídala tomu, že ministr je člen sociálně demokratické strany (vládní koalici tvoří SPD a strana Zelených), zatímco naprostá většina účastníků srazu tvořili členové pravicových křesťanských stran CDU/CSU. Úvodní pasáže jeho projevu vyvolaly souhlas účastníků: "Česka strana by měla ve smyslu německo-české deklarace z roku 1997 a jejího dalšího vývoje rozhodnout a zrušit Benešovy dekrety a tím udělat konečnou čáru za tím, co bylo. Schily pak pokračoval: "Když budou Benešovy dekrety zrušeny, tak musí byt z německé strany současně vyjádřeno, že toto zrušeni nepovede ke kladení požadavků na odškodnění nebo na vráceni majetku". S touto druhou částí projevu již publikum nesouhlasilo, což dalo podnět k projevům k projevům odporu. Schily dále uvedl, že se nemá zapomínat na to, že prvními vyhnanci byli v r. 1938 Češi, kteří museli opustit anektovaná sudetoněmecká území.

S pozdravným projevem vystoupila i bavorská ministryně Christa Stewensová, do jejíž kompetence spadá patronát vlády nad sudetoněmeckými „vyhnanci". Mj. oznámila, že v Mnichově se připravuje otevření ústředního sudetoněmeckého muzea. Přislíbila všestrannou pomoc v' jeho přípravě a vyzdvihla význam teto instituce pro sudetské Němce a jejich organizace.

Shodou okolností je v tomto čísle SdZ uveřejněn příspěvek pražského spolupracovníka sudetoněmeckého landsmanšaftu a SdZ, Felixe Seebauera, o otevření muzea na jižní Moravě, týkajícího se rovněž sudetských Němců: „Bez jakékoliv materiální či finanční pomoci od kohokoliv (včetně Fondu budoucnosti) připravuje na okraji městečka Eibenschitz (Ivančice) prostý český občan Vojtěch Halámek Muzeum bezpráví, které bylo povýšeno na zákon. Uskutečňuje ta svoji ideu dokumentovat svým krajanům vyhnání Němců v letech 1945/46, aby měli před očima nelidskost, která se tehdy stala“. Současně s otevřením muzea je otevřena výstava „Brněnský pochod smrti – doba před ním a po něm“. Otevření muzea a výstavy se zúčastnila delegace vyhnanců z Brna, generální vikář brněnské diecéze Mikulášek aj. „Český tisk nepřišel, nepokládal tuto událost za hodnu pozornosti, stejně tak správa města“. F. Seebauer uvádí, že texty k exponátům jsou bohužel jen v češtině, což odpovídá převážné části návštěvníků. Dá se ovšem předpokládat, že přijdou i návštěvníci z Německa i odjinud a těm české texty nic neřeknou. Zřízení tohoto muzea ukazuje na to, že – podle Seebauera – část českého obyvatelstva si již klade otázku, zda vyhnání Němců bylo správné a oprávněné.

Několik stránek tohoto čísla SdZ je věnována zprávám o průběhu výročních volebních schůzí, konaných v místních až okresních organizacích sudetoněmeckého landsmanšaftu. Hlavním bodem byly volby nových výborů, o kterých jsou podány poměrně podrobné informace. Dále jen několik témat, která se objevila téměř ve všech organizacích: Nesouhlas s výroky předsedy vlády ČR Miloše Zemana, že sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera. Např. na výroční schůzi v Tachertingu uvedl předseda Urbánek, že „přes 80% sudetských Němců volilo až do roku 1935 ty politické strany, které v ČSR nesly vládní spoluodpovědnost, konkrétně sociální demokraty, křesťanské sociály a svaz zemědělců. Přes 80% Němců vyslyšelo v roce 1938 mobilizaci armády a bylo připraveno bránit ČSR proti hitlerovskému Německu“. Na výroční schůzi okresní organizace v Adelsdorfu řekl – v souvislosti s výroky M. Zemana – předseda H. Fischer: „my doufáme, že po českých volbách 15. června dojde k politické výměně generací v Česku a k oné úpravě sudetoněmeckých a českých vztahů.

Summa summarum:

53. sudetoněmecký den byl již plně ve znamení nadcházejících voleb nového spolkového sněmu – Bundestagu, kdy je kandidátem na funkci spolkového kancléře E. Stoiber, nynější bavorský ministerský předseda. Pokud CDU/CSU zvítězí, bude prvním kancléřem z Bavorska, což se svého času nepodařilo ani F.J. Straussovi.

Landes-Zeitung č 10 ze 7.5.2002, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN).

Kampaň proti tzv. Benešovým dekretům a tím spojeným požadavkům na majetkové vyrovnání sudetských Němců Českou republikou , podnícená sudetským landsmanšaftem, trvá již několik měsíců. Do této kampaně přidávalo svůj hlas i ZSN, mj. prostřednictvím svých novin Landes-Zeitung. Ty uveřejňovaly řadu příspěvků, hrubě a lživě napadajících Českou republiku a její české obyvatele. I v tomto čísle LZ najdeme příspěvky, které opouštějí konfrontační trend a hledají pozitivní cestu v česko-německých vztazích.

Tc platí především o úvodníku, který napsala prezidentka ZSN Irene Kuncová. Blíží se tomu i rozhovor, který poskytli novinářům jednatelé sekretariátu Německo-českého Fondu budoucnosti, T. Kafka a H. Wemer, s titulkem Téměř vše ,je možné. V tomto rozhovoru nás však zaujala i jiná otázka. Na poznámku redaktora LZ, že otázka majetku je centrálním bodem české diskuze o dekretech, Herbert Werner odpověděl: „Na české straně je příliš málo pozornosti věnováno tomu, co já nazývám 'zraněné právní vědomí´ na straně sudetských Němců. Když dnes hovoříte se starými sudetskými Němci, tak většina z nich vám řekne, že čekají jen na to, že Češi řeknou, že kolektivní vyhnání bylo bezprávím.

Pak by se otázka majetku jevila pro tyto lidi ve zcela jiném světle...Kdyby česka politika nyní řekla, že litujeme toho, co se stalo. ale prosíme vás o prominutí, tak věřím, že by sudetoněmecká strana rovněž prohlásila: To se již nedá změnit.''' Pan Werner ovšem hned připouští, že tomu tak nemusí byt: „...nemohu žádnému sudetskému Němci zakázat, aby v Evropské unii podal žalobu proti českému státu. Mohu pouze doufat, že organizace řeknou, pro nás to již není žádné téma".

Autorem příspěvku Německo-české sousedství se musí zdařit je olomoucký arcibiskup a moravský metropolita, předseda české biskupské konference Jan Graubner. Píše: „Stálá rada české biskupské konference (BK) se v minulých dnech zabývala diskusí o prezidentských dekretech a povalečnými dekrety Československé republiky, které se týkaly vztahů k spoluobčanům německé a maďarské národnosti. Představitelé katolické církve se chtějí vyjádřit k německo-českým vztahům v širších souvislostech, z jim vlastního duchovního hlediska". V dalším pak mj. uvádí informaci, která zřejmě bude pro většinu občanů překvapivou novinkou, i když se udála před padesáti lety: „Katoličtí biskupové Československé republiky v pastýřském listě ze 14. listopadu 1945 vyzvali k tomu, aby s viníky nebyli postiženi i nevinní. Církev již tehdy jednoznačně odmítla princip kolektivní viny". Pod pojmem kolektivní vina je skryt odsun Němců. Katolická církev tak, podle Graubnera, byla první, kdo tento odsun odmítl.

V roce 1990, krátce po převratu u nás, si vyměnily německá a česká biskupská konference dopisy, v českém se mj. uvádí: "Češti biskupové vyjadřují politování nad vyhnáním Němců z jeJich vlastI s použitím nespravedlivého principu kolektivní viny. Současně vyjadřují poděkovaní za pomoc, kterou křesťané v Německu poskytovali v těžkých letech komunistické nesvobody, církvi sousední země". Kontakty katolických církví v Německu a České republice jsou mimořádně čilé, obsahují především vzájemné návštěvy, mládežnická "přeshraniční" setkání, společné poutě, bohoslužby, konference a sympozia.

Z několika příspěvků o kontaktech Němců v ČR a sudetských Němců, uvedeme alespoň jeden: Seminář na zámku Schney, který se konal 12. - 14 dubna 2002. Jeho pořadatelem byl Domovský kruh Plzeň - Stříbro, sdružující odsunuté Němce z těchto dvou mést, kteří pozvali na tento seminář i 60 Němců z dnešního Slřibra a jeho okolí. První referát na téma „Udrženi sudetoněmeckého kulturního dědictví je v zájmu každého z nás" přednesl prof. K. Spies, ve druhém, člen domovského kruhu H Schmiedl, seznámil účastníky semináře se svými zkušenostmi ve věci navrácení majetku vysídleným Němcům z Československa. O činnost německé menšiny v České republice hovořil 2. viceprezident Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Richard Šulko z Chebu.

V krátké informaci Praha souhlasí se zřízením válečného pohřebiště německých vojáků se uvádí, že magistrát hlavního měst! Prahy vydal souhlas ke zřízení ústředního německého válečného pohřebiště na bývalém evangelickém hřbitově ve Strašnicích. Ve spolupráci s německým Lidovým svazem pro péči o německá válečná pohřebiště, sem budou přemístěny tělesné pozůstatky všech německých vojáků z 2. světové války, které nyní leží v Praze a okolí. Toto uvedl na setkání s novináři starosta Prahy 10 Karel Výrut. Podle odhadu jde asi o 5 000 hrobů. Pohřebiště má být vysvěceno do jednoho roku a být potom jistým symbolem usmíření..

Příloha tohoto čísla LZ nese název Chomutov včera a dnes a je věnována tomuto severočeskému městu při příležitostí letošních oslav 750. výročí jeho založení. Historii Chomutova popsala Helena Stübigerová a popsala ji víc než černobíle. Na jedné straně „Chomutov vzkvétal pod panstvím Řádu německých rytířů" a jejich německých následovníků, na druhé úpěl pod knutou husitů a Čechů: "Nejvíc trpělo město pod fanatickými husity v roce 1421. Začalo zde děsivé krveprolití, během něhož bylo utlučeno 2 000 občanů a město zapáleno. Ženy a děti, které zůstaly na živu, byly zavlečeny do městských sadů a tam upáleny. Naživu zůstalo jen 30 mužů a několik žen a děti"… A několik století později: "Konec 2. světové války byl pro německé obyvatele katastrofou. Nenávist Čechů proti nim neznala hranic... Soldateska, která v Chomutově řádila, si vymýšlela ta nejhorší trápení. 9. května 1945 se museli všichni muži ve věku od 15 do 75 let dostavit na náměstí, kde údajní SS-mani byli ubiti k smrti" V podobném duchu se pak popisuje i odsun. Němci ze všeho vyšli jak nevinni beránci, jak v dávné minulosti, tak v době vlády nacismu.

Summa summarum:

Místo závěru jen jedna poznámka: Téměř v každém čísle LZ najdeme jeden i více příspěvků o tom, jak Němci v Československu trpěli pod vládou Čechů, hlavně Beneše, po zřízení republiky v r. 1918/19, během existence Československé republiky s zvláště pak skončení 2. světové války, při odsunu. Z jednotlivých případů, které se skutečně, bohužel, udály, dělají zveličující závěry, přecházejí ke lžím a polopravdám. Tato (sudeto) německá, protičeská propaganda v poslední době graduje, zřejmě v souvislosti s předpokládaným vstupem ČR do Evropské unie. Výše uvedený příspěvek o dějinách Chomutova předčil téměř vše, co dosud bylo u nás na toto téma uveřejněno. Maně mi tak napadá otázka: Které město přijde na stránkách Landes-Zeitungu příště?

Landes-Zeitung č. 11 z 21. 5. 2002

Úvodník pochází z pera prezidentky Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN), Irene Kuncové. Konstatuje v něm, že německá menšina v České republice nemá stejná práva jako česká většina a vyslovuje se dosti skepticky k tomu, jak dosáhnout vyrovnáni. Skeptická je i v postoji k naši poslanecké sněmovně, která v dubnu přijala usneseni, kterým se staví za tzv. prezidentské dekrety: „Klademe si otázku, zda vůbec můžeme očekávat od někoho pomoc v řešení našich problémů (pozn.: to znamená německé menšiny v ČR). Tuto iluzi si můžeme nyní ušetřit, když poslanecká sněmovna přijala nedávno dokument který jasně naznačuje, že není zájem propracovat poválečnou dobu".

V závěru úvodníku Kuncová píše: „Žijeme v demokracii, Zemské shromáždění je nadregionální, nadstranický svaz a před lety si vytyčil cíl, pěstovat a chránit mateřskou řeč, kulturní bohatství a tradice, do praxe prosadit menšinová práva a vykonávat výchovnou činnost a práci s mládeží a seniory. Není toho málo, stále se musíme učit. Někdy to zřejmě nejde ani moc rychle, jak bychom si přáli. Všichni si musíme ale přiznat, že se přece jenom leccos zdařilo. V jiných zemích, které mají stejné problémy jako my, také nebylo všechno hned vyřešeno. Trvalo několik let, než se něco změnilo. My všichni potřebujeme ještě nějakou dobu a musíme být trpěliví".

Současně s tímto úvodníkem je na titulní straně pod heslem Nezměnitelné vlastnické poměry otištěn doslovný text usnesení českého parlamentu z 24. dubna 2002 k poválečnému uspořádání, k zákonům a dekretům prezidenta republiky.

Dále je zde uveřejněna zpráva o zasedání Sudetoněmecké rady, kterou tvoří delegáti Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jednotlivých politických stran, na kterém byla kritizována rezoluce českého parlamentu. Pod titulkem Náprava podle mezinárodních měřítek jsou uvedeny výhrady rady k této české rezoluci a závěrečný požadavek na nápravu křivd, které utrpěli Němci po 2. světové válce.

Autorem příspěvku Havlův zprošťující manévr pro Edvarda Beneše je prof. dr. Adolf Hampel známý z tisku sudetoněmeckého landsmanšaftu svými nenávistnými protičeskými výpady. Píše: „Dlouho čekala veřejnost v již šest měsíců probíhající vzrušené diskusi o Benešových dekretech na jasné slovo českého státního prezidenta. Hlasy v jeho okolí k tomu poskytovaly naději. Věřilo se, že Havel vystoupí jednoznačně pro dějinnou pravdu a pro lidská práva. Jeho dlouho očekávané slovo se objevilo koncern dubna v tisku, ale uvedené naděje nenaplnilo. Ve svém stanovisku Havel opět jednou prokázal obzvláštní schopnost odvrátit pozornost od jednoho konkrétního případu k všeobecné schopnosti lidi vůbec. Čtenáři se tak konkrétní zločin vyjeví jako normální rezultát lidského chování". Na lavici obžalovaných pak podle Havla nesedí zločinec Beneš, ale všeobecná neschopnost řešit tehdejší problémy. Prof. Hampel pak pokračuje: "Tento zprošťující manévr pak umožňuje politikům menšího kalibru, jako jsou Zeman a Klaus, drzost vyhnáni třetiny státních občanů obhajovat jako legitimní prostředek politiky...Havel, mistr slova, zná účinek slova. Soustavně hovoří o vysídlení místo o vyhnání. Havel rád srovnává. Když staví Beneše na roveň de Gaulla, vedle nizozemské královny Wilhelmíny a Churchilla, kdo si potom troufne srovnat Beneše s Miloševičem, protože Beneš je odpovědný za větší a brutálnější etnickou čistku, než srbský vůdce".

Když Hampel píše o dekretech, neváhá vyrukovat s takovými nesmysly, jako "Dekrety Havlova předchůdce v úřadu prezidenta umožnily, aby Čech, který v srpnu 1945 nerespektoval zákony o lovu a zastřelil tři zajíce, byl potrestán, když ale utloukl deset německých žen a děti, platí v českém zákonodárství i dnes za nevinného". Hampel se dále rozepisuje o plánech Beneše ,,na etnickou čistku největšího rozsahu. Její provedeni mělo probíhat pod heslem mnohonásobné odplaty Tedy nejen oko za oko, ale daleko více". Autor závěrem uvádí: "Státu, který i dnes považuje profylaktické vyhnání a mnohonásobnou odplatu za legitimní a nechává si toto potvrdit parlamentem, by nemělo být umožněno s tímto postojem zatížit vnitřní atmosféru Evropské unie. Bude-li Česká republika s tímto stavem své politické kultury členem EU, lze očekávat značné poškození evropské hodnotové společnosti". A pokud jde o Havla?

Po konstatování, že politika Beneše byla provázena masovými zločiny proti Němcům, prof. Hampel uzavírá: "Václav Havel pomocí slova s mnohým pohnul, neměl by však slova přeceňovat. Ani nejšikovnější formulace nemohou nahradit čestné rozpracování minulosti".

K tzv. Benešovým dekretům Landes-Zeitung uveřejnily více příspěvků od vlastních redaktorů a dopisovatelů, tak citací z dopisů čtenářů. Např. pod titulkem Návrat do doby před r. 1945 je otištěn dopis R Hawigera z Karlsruhe, určený prezidentu Havlovi jako "reakce na rezolucí českého parlamentu k tzv. Benešovým dekretům". Pisatel uvádí, že nedávno navštívil Brno, přitom bohužel poznal že "většina českých občanů je toho mínění, že vyvlastnění, zbavení práva a vyhnání Němců v roce 1945 bylo správné. Toto myšlení je přímý důsledek těchto neblahých dekretů". Pisatelem příspěvku Vyhnáni - dějinná událost je Leo Cieslik z Krnova. Píše, že německý imperialismus v r. 1939 způsobil Čechům bezpráví, hodně utrpení a škod. Benešovy dekrety jsou však ještě větším bezprávím, které končilo vyvlastněním majetku a vyhnáním lidí z jejich domoviny. "Vyvlastnění je také bezprávím vůči Němcům, kteří zde zůstali a je dodnes udržováno".

V Landes-Zeitungu není zvykem uveřejňovat příspěvky, vyjadřující jiný názor na historii a současnost, než má ideologie sudetoněmeckého landsmanšaftu, resp. Zemského shromáždění Němců. V tomto čísle učinily výjimku a pod titulkem Diagnóza: Symptomy posedlosti vlastizrady zařadily obsáhlou odpověď prof. dr. Jaroslava Valenty na článek E. Kobzové ,,Kdo je nyní vlastizrádce" v 7. čísle LZ. Podstatná část stanoviska dr. Valenty se týká zvláště otázek kolem vzniku Československa v r. 1918, v závěru pak odsunu. Mj. uvádí: "V první republice měly všechny menšiny, i německá, všechna práva dokonce v širším rozměru, než přikazovala mírová smlouva. Od roku 1926 seděli dva, později dokonce tři němečtí ministři v pražské vládě... Jistě, že Československo nevzniklo v zemi nikoho. Západní část vznikla na podkladě historických hraníc českých zemí - byly to také jediné hranice těchto zemí, které se v průběhu 1000 let psaných dějin nikdy neměnily (s výjimkou ztráty Slezska v 18. stol.), což je evropská zvláštnost... ."

Pokud jde o odsun, prof. Valenta píše: "Transfer byl vždy myšlen jako zamezení proti možnému budoucímu zneužití menšiny ze strany Německa. Tento účel byl bezesporu naplněn. Transfer byl zamýšlen jako celoevropské bezpečnostní opatření před dalši válkou. Nikdo nemohl tehdy garantovat, jak se bude Německo držet po dalších dvaceti létech. Byl to přece teprve přísný demokratický postoj spojeneckého obsazení, který umožnil demokratický rozvoj pozdější Spolkové republiky Německo. To byl důvod souhlasu vítězných mocností s transferem, nikoliv přání Československa a Polska".

Summa summarum:

Sudetoněmecký 1anďsmanšaft rozvinul před několika měsíci nehoráznou kampaň proti tzv. Benešovým dekretům, do které se postupně zapojily i různé neonacistické a revanšistické síly v Rakousku. Tato kampaň je součásti úsilí o revizi výsledků 2. světové války a poválečného uspořádání Evropy, jak je mj. upravila i Postupimská konference spojeneckých mocností.

Toto číslo Landes-Zeitungu ukazuje, že do této kampaně se stále více zapojuje i Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku., které tak splývá stále více s ideologií i praktikami landsmanšaftu, namířenými proti České republice.

Přeložil: PhDr. Vladimír Novák, CSc.

Redakce: J. Řezníček

Připravil: JUDr. O. Tuleškov

Vydalo Ktesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Texty neprošly jazykovou úpravou. Praha, červenec 2002.

Texty dostaly elektronickou podobu v únoru 2010.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz