Kragujevac 1941, poprava 4000 srbských rukojmí

Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.

Do dnes mě mrazí, když si vzpomenu (bylo mi tehdy 16 let), jak mluvčí německé okupační armády v Srbsku Felix BENZLER v druhé polovině října 1941, po přepadení Jugoslávie 6.dubna 1941, prohlásil:

-„Minulého týdne byl popraven veliký počet Srbů ne pouze v Kraljevu, ale i v Kragujevci, jako odplata za vraždu příslušníků Wehrmachtu, a to v poměru 100 Srbů za jednoho zavražděného Němce, 50 za zraněného…“

Podle německých údajů bylo během dvou dnů popraveno, jako rukojmí, v srbských městech Kraljevo a Kragujevac (kolem 100 km jižně a jihovýchodně od Bělehradu), 4 000 Srbů (1700 a 2 300). Podle místních zdrojů jich bylo přes 10 000. Popravy v Kragujevci se konaly v lesících parku Šumarica. Chlapecké gymnázium v Kragujevci je asi jediné gymnázium na světě, ve kterém byli popraveni VŠICHNI žáci nad 15 let, včetně ředitele a celého profesorského sboru. Na místě, kde kulomety Wehrmachtu (ne tedy SS) popravovaly chlapce, je u pomníku veliký kámen s černým nápisem STŘÍLEJTE – MNĚ I TEĎ PROBÍHÁ VYUČOVÁNÍ ! Byl jsem opakovaně na tom místě plném smutku a nevýslovného hněvu nad tím zločinem „nositelů kultury“. Rodiny popravených nedostaly z Německa žádné „kompenzace“, nikdy se o tom ani nejednalo.

Jugoslávie byla přepadena Německem, když srbští důstojníci, vedeni generály Dušanem Simovićem a Borou Mirkovićem, svrhli 27. března 1941 v Bělehradě vládu (do Bělehradu vpochodovala Šumadijská divize s několika tanky), jako projev nesouhlasu, že 25.března vláda před tím přistoupila k paktů tří (Berlin-Řím-Tokio), který už podepsaly Bulharsko, Maďarsko a Rumunsko.

Hitler zuřil, protože musel stáhnout řadu elitních divizí, které měl připraveny na útok proti SSSR, plánovaný na květen, který musel odložit o řádově 5-6 týdnů, čímž byla vlastně později zachráněna Moskva. Hitler nařídil zničit Jugoslávii a tvrdě potrestat Srby. Jeho agrese se účastnily i Bulharsko, Itálie a Maďarsko. Bělehrad byl po více dnů těžce bombardován, zahynulo několik tisíc lidí (snad přes 5 000 !), byla bombardována i řada srbských měst. Chorvatský Záhřeb, kde davy vítaly kvítím německé tanky, nebyl bombardován, ani jiná chorvatská města. Jedinou maličkou radost při té hrůze jsem měl, když jsem viděl jak jugoslávské stíhačky sestřelily dva německé bombardéry (leželi jsme na louce, za městem). První zničující bombardování Bělehradu probíhalo na Květnou neděli (6.dubna 1941). Podobně byl Bělehrad mnohokrát bombardován, zase i 11.dubna na Velikonoce, během 78 dnů trvající NATO agrese proti Svazové republice Jugoslávii v roce 1999.

Kolem 10 kilometrů od Bělehradu, ve vesnici Jajinci, bylo německé popraviště, kde bylo během války (1941-1945) popraveno na 80 000 lidí, hlavně Srbů, pak i Židů. Hlavně byli popravování lidé jihoslovanské armády v otčině generála Mihailoviće a příslušníci Titových partizánských oddílu.

Nicméně největší ztráty utrpěl srbský národ v ustašovském, fašistickém Nezávislém státě Chorvatsko (1941-45), kde chorvatská zločinecká organizace ustašovců a část bosensko-hercegovských muslimů povraždily na 700-800 000 Srbů, jak o tom svědčí i zprávy různých německých a italských generálů, zpráva německého „létajícího diplomata“ pro Balkán H. Neubachera, pracovníka americké zpravodajské služby OSS (Office of Strategic Services), Chorvata S.Krizmana. V chorvatském vyhlazovacím táboře Jasenovac bylo povražděno na 400 000 (až 600 000 ?) Srbů, 35 000 Romů a přes 20 000 Židů. Na Kosově a Metohiji zavraždili kosovští Albánci kolem 10 000 Srbů, přes 100 000 vyhnali.