O pomníku Marie Terezie se uvažuje snad vážněji. Již je údajně v vybráno místo, kde by měl stát. Někde v prostoru poblíž pomníčku kpt. Morávka, hrdiny protiněmeckého odboje. Čím se vlastně Marie Terezie zasloužila o Prahu nebo země Koruny české? Nic mi o tom není známo. Naopak není žádný důvod k tomu, aby nám pomník Marie Terezie připomínal velmi nepříjemná historická fakta. Totiž to, že tato panovnice Koruně české prohrála téměř celé Slezsko a své prohry platila českou krví a českými penězi. Ztracená země a ztracení její obyvatelé se již k zemím Koruny české nevrátili. Posílili Prusko a následně císařské Německo. Prusové Slezany postupně a bezohledně zgermanizovali. Takže místo pomníku Marie Terezie, ani v Bratislavě, kde jej též chtěli postavit, zřejmě iniciátoři neuspěli, bychom mohli postavit malou symbolickou zeď nářků, kam bychom mohli chodit smutit a oplakávat naše padlé v habsburských službách, oplakávat zgermanizované Slezany, ztrátu Slezska a třistaletou porobu našeho národa v habsburském žaláři.
Pokud nám D. Herman, známý tím, že koupil téměř za půl miliardy státních peněz prasečinec u Let, a jeho prodloužené ruce strkají do Panteonu Národního muzea Františka Josefa I, pak podle koněvovského mustru Prahy 6 jen s vysvětlením na zvláštní tabulce, že jde o císaře, který stál u vzniku první světové války, v níž zahynulo přes 30 milionů lidí. Zvlášť bychom měli trvat na tom, aby byly vyčísleny i české škody, která nám vznikly v souvislosti s touto válkou, především počet mrtvých, raněných a invalidních našich vojáků, počet žen a dětí, které v zázemí zahynuly na důsledky hladu, infekčních nemocí, v důsledku nezvládnutelného zásobování a zdravotní péče c. a k. úřady. I ty bychom měli u symbolické Zdi nářků zbudované na Praze 6 chodit oplakávat.
Na Praze 6 "naši" zástupci zapomínají snad, že Praha je hlavní město ČR, a že by měli hledat někoho z českých řad, kdo si tu poctu skutečně zaslouží. Víme, že topáci na radnici mají velké slovo. Snad i oni ví, že jejich idol, Karel Schwarzenberg, prohlásil, že se necítí být Čechem, ale Böhmem. Ale ať se zeptají lidí z Prahy 6, zda jsou Čechy nebo Bémáky. Odpověď bude jistě jednoznačná. Cítí se jistě ve velké většině být Čechy. A podle toho by "naši" konšelé měli také jednat. Dočkáme se toho? Nebo se dříve dočkáme jejich nuceného odchodu, v důsledku nezvolení, z jejich funkcí?
A tak šestkovští konšelé, mám pro vás návrh: Postavte přednostně a urychleně Zeď nářků, abychom se u ní mohli i vyplakat z toho, co všechno na Praze 6 děláte.
Dr. O. Tuleškov