Konec Mussoliniho
28. července 1943
Byl jsem rád, že se můj otec nedočkal Mnichova a 15. března. Dnes lituji, že není živ. Hanebné zmizení Mussoliniho v nečistém propadlišti vlastních vražd, lží a podvodů by Tomáše Masaryka velmi potěšilo. Nikdy toho nemravného tajtrlíka ani cítit nemohl.
Zle se hněval, když chudák Kramář prohlásil „Zaplať Pán Bůh za fašismus“, a stejně, když si agrární partaj zakoupila Gajdu a jeho černou košili. No, na Gajdu si ještě došlápneme.
Konec Mussoliniho je úměrný jeho hříchům. Rozumíte, co to znamená, když se diktátor vzdá. Je to po prvé v dějinách lidstva. Když všemocný pán Itálie po 21 letech prostě resignuje - dá na minutu výpověď svému bratranci králi Viktoru Emanuelovi. Mussolini měl totiž největší italské vyznamenání „Annunziatu“, která dává mu právo zvát krále „Milý bratranče“.
A Badoglio, vévoda z Addis Abeby, stává se Mussoliniho dočasným nástupcem. Dědictví rozhodně velmi povážlivé.
Ale ta resignace! Velcí gangsteři dějin - Caesar, Napoleon - se nevzdali, tento podvodný imitátor ano. A co tomu asi řekne pan Tiso, který se dává titulovat vódca a jehož garda je přesnou imitací zmizelé fašistické milice? A co admirál bez signálu Horthy a pan Kállay, který mně ještě nedávno vynadal za to, že neuznávám vídeňskou arbitráž. A co zeť Mussoliniova bratrance Boris Koburský, a co pan Antonescu a konečně, co si asi pobroukává Laval, který byl nejnadšenějším obdivovatelem toho dnes nezvěstného italského zloděje. A co takhle pan Beck a jeho přítel George Bonnet? Nezapomeňme, že na podzim 1939 dostal Dr. Beneš vzkaz z Paříže, aby tam nejezdil, poněvadž by se tím mohl vyvrhel Mussoíini cítit dotčen. A podle tohoto Dalaďierova a Bonnetova neslušného plánu chtěl dělat naši politiku i jeden bývalý československý polostátník!
A pak nezapomenout, že Mussoíini byl v Mnichově. Zas o jednoho Mnichováka méně. Už z nich zbývá jen Schickelgruber. A tomu musí dnes být všelijak. Mussoíini v tahu, Giovinezza dohrána, Itálie neschopna válčit.
Slavná, úžasná Rudá armáda nejen že se drží, ale útočí a ještě bude útočit. Německé divise u Orlu, v Calais, v Catanii a Norsku - ta německá harmonika je už napnuta na prasknutí a praskne, milí moji, praskne a to dost brzo. Hitler může teď studovat Mussoliniho životopis. Ale, bude-li ho chtít napodobit, bude to mít jeden háček; komu to předá Hitler? Že by snad Háchovi?
Nemesis s neúprosnou systematičností trestá všechny, kteří se provinili na vás, na nás a na Evropě. Dojde na všechny, ani jeden neuklouzne. Pereant sequentes, můžeme říci směle a s klidem. Exit toho, který zavraždil Matteotiho, ze zkrvavené arény fašistické luzy bezesporně zkrátí válku a uspíší naše a vaše vítězství a vaše vykoupení.
A nakonec, copak si asi vypráví pan Ciano s panem Sidorem?
Máme přesné zprávy o všem, co podnikají československá quislinčata a varujeme ty, kteří ještě nevědí, na kterou stranu se přidat. Zakrátko bude pozdě. Každý zločin proti národu československému je přesně zaznamenán, máme už velmi obsáhlý fascikl a nebude pardonu. Sic transit gloria černé košile.
Civilisovaný svět si oddechl, ale jen na minutu, musíme rychle dále do práce, do boje proti zbývajícím neřádům - Hitlerovi a jeho smečce. Mussolinimu bude zítra 60 let.
Dobře ti tak, ty pokoutný Kašpare.
Hlavy vzhůru, jdeme do poslední fáze této války a vaší Kalvarie, moji sladcí. Dobrou noc!
Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 253-254
reprint vydání z roku 1948