Kohl, Havel a pražská “past”

Rukojeť v příběhu:

Už prošel čas, ale při 20. výročí Česko-německé deklarace se objevuje vysvětlení minulého, znovu se vynořila vysoce explozivní otázka: S jakým návrhem se v květnu 1991 obrátil tehdejší československý prezident Václav Havel na kancléře Helmuta Kohla? Ve svém článku o deklaraci z roku 1997 („Unikátní dokument“), napsal Karl-Peter Schwarz ve FAZ, že Havel měl v té době nabídnout Kohlovi „poskytnutí československého občanství sudetským Němcům výměnou za vzdání se restitucí“.

Promptně reagoval Dr. Günter Reichert, předseda výboru domovské politiky Spolkového shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL): novinář asi chybně informoval. V dopise listu Frankfurter Blatt, který byl nyní zveřejněn v „Sudetendeutschen Zeitung“ se ptal Dr. Reichert: „Jaký by byl smysl?“ Byla by to naopak bota. Sudetští Němci byli československé občané, kteří dodatečně obdrželi německé občanství, takže v důsledku pražských privatizačních zákonů 1990/92 buď žádali  o restituce nebo nakonec koupili kupony na zabavený německý majetek, takže jejich bývalý majetek po malých částech mohli koupit.

„Ale to, co je sotva uvedeno v literatuře, “říká Dr. Reichert, „je bývalý protinárok Havla: Spolková republika Německo by měla prohlásit Mnichovskou dohodu z roku 1938 za neplatnou od začátku.

To ale všechny spolkové vlády odmítly, včetně Brandtovy/Scheelovy ve smlouvě s Prahou v roce 1970. „V tajném setkání se zástupci Prahy v září 1991 měla ale německá strana, včetně ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera a bavorského premiéra Maxe Streibla, konstatovat, „že otázka vlastnictví sudetských Němců tímto způsobem nemůže být vyřešena.“  Toto bylo, podle dr Reicherta, který byl blízkým spolupracovníkem tehdejšího předsedy frakce CDU/CSU Dr. Alfreda Dreggera, „uvedeno“ v průvodním dopise k Česko-německé smlouvě z roku 1992.

Závažnější je ale skutečnost, že podmínky týkající se účasti na privatizaci byly změněny v České republice v roce 1996 tím, že  „bylo požadováno nepřerušené československé občanství od konce druhé světové války“.

Při realizaci Havlova návrhu by jak Spolková republika Německo, tak zúčastnění sudetští Němci, „vešli do pasti.“ Dr. Reichert: „Za prvé, mnichovská dohoda by byla neplatná, Sudetští Němci by mohli získat české občanství a předložit žádosti v privatizačním kampani. Tam však bylo předpokladem pro účast v procesu nepřerušené občanství. To znamená, že zájemci, sudetští Němci, by i přes vysoké náklady zůstali s prázdnýma rukama a německá spolková vláda by se blamovala."

V roce 1993 totiž bývalý český premiér Vaclav Klaus jasné stanovil , že žádné restituce nebo jakékoliv jiné formy náhrady za vyvlastnění před komunistickým převratem v únoru 1948 nebudou. V Havlovi připisovaném dopise byl Kohl rovněž požádán mimo jiné o německý úvěr ve výši dvou miliard DEM, o kterém podle všeho nebyla ani německá, ani česká veřejnost informována. Když se pražský ministr zahraničí Jiri Dienstbier dotazoval dne 6. června 1991 na večeři v Bad Godesbergu svého německého protějška Genschera (FDP) po odezvě na Havlův „balíček“, ukázalo se, že Kohl sám neinformoval své koaliční partnery.

To nechrání německou politiku proti stále novým spekulacím. Německá vláda, napsal v roce 1995 Dr. Rudolf Hilf ve své knize „Němci a Češi“, nikdy nejednala o návrhu z Prahy, „a tak ani nepředala tento návrh sudetským Němcům, údajně proto, že byly připojeny pro sudetské Němce  nepřiměřené podmínky“. Pravda, jakáž pomoc, je jistě odlišná: „Návrh nebyl projednán se sudetskými Němci, protože se očekávalo, že by přijali návrh Havla a tento předpoklad by měl rozhodující vliv na domácí německou diskusi o problému dvojího občanství pro cizince ve Spolkové republice.

To by se stalo průlomem ke stanovisku opozice v této otázce. A to se zdálo mnohem důležitější, než řešení problému míru ve středu Evropy.“

Sudetenpost, 6.4.2017, str. 6, (FAC)

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf