Klaus Medersbacher -Teroristická supervelmoc - Spojené státy

Indikátorem zdravotnické úrovně jednotlivých zemí i planety je počet lidí, umírajících na epidémie a nemoci, jímž se dá předcházet.

Mor zvaný „černá smrt“, jedna z hrůz středověku, byla v Evropě vymýcena, ale tu a tam se ve vývojových zemích stále ještě vyskytuje. Prvním předpokladem pro výskyt a šíření této nemoci jsou samozřejmě nevyhovující hygienické podmínky. Naštěstí máme dnes prostředky k jejímu vyléčení.

Velmi nebezpečnou nemocí byly i neštovice. I tato nemoc si vyžádala miliony životů, zvláště v oblastech, kde proti ní lidé postrádali imunitu, což byl případ amerických indiánů.

Neštovice patří k mým „oblíbeným nemocem“. Za prvé proto, že byla vymýcena, a  „pouze vymýcená epidemie je dobrá epidemie“, a za druhé proto, že jsem se jejího vymýcení v sedmdesátých letech minulého století v jediném úspěšném programu Světové zdravotnické organizace sám zúčastnil.

I cholera byla velmi vážnou nemocí. Může se neomezeně šířit všude, kde je nedostatek pitné vody,   a voda dostupná je kontaminována vodou odpadní.

Výskyt cholery, úplavice a tyfu, nebezpečných zvláště pro děti a osoby přestárlé, prozrazuje, že v dané oblasti chybí čistá voda.

Možná si vzpomenete na 500 000 dětí v Iráku, zabitých sankcemi, jež byly na Irák uvaleny po tzv. válce v Zálivu. Ano, těch dětí, o kterých tehdejší americká ministryně zahraničí Madlene Albrightová promluvila v tom smyslu, že za „tu cenu„ (vyhnání Iráčanů z Kuvajtu), ty mrtvé děti stojí. Úmyslně píši „zabitých“ a ne tedy „zemřelých“ jak západní média psala, pokud se o věci vůbec zmińovala. Podle mého názoru šlo o masovou vraždu nevídaného rozsahu, spáchanou ve spolupráci i se souhlasem celého západního světa včetně OSN, organizace, pracující pod bičem amerického ministerstva zahraničí.

Ve Washingtonu i v Londýně jistě vědí, že ubohé hygienické podmínky šíření epidemií pomáhají. Představuje však tenhle fakt zábranu pro počínání nejagresivnějšího darebáckého státu naší doby?

Nikoliv, letadly bombarduje a ničí elektrárny, systémy rozvodu pitné vody, kanalizační odpadové systémy, a to buď on sám, či v rámci různých „koalic“.

A potom?

Potom uvalí na poničenou zemi sankce, aby jí znemožnil přísun materiálu, potřebného na opravu zničených zařízení. Anebo se postará, aby se do postižené země nedostaly potřebné potraviny a léky či cokoliv jiného, co kriminální mozky různých řídících center považují za příhodné v zájmu ztížení či zničení života lidí, kteří NEPOSLOUCHAJÍ. A tak se dříve nebo později dostaví očekávaný efekt, který nelze nazvat jinak než jako naplánovanou masovou vraždu.

To vše se v minulých letech událo v Afghánistánu, v Iráku, v Libyi, v Sýrii a nejčerstvěji pak v Jemenu a v Gaze.

Fakt, že se západní média se o těchto zločinech proti lidskosti nezmiňují, činí z těchto „svobodných médií“ stejné zločince, jak jsou ti, kteří je páchají, a staví je plně na roveň médií nacistických.

Všimněme si v té  souvislosti zajímavé okolnosti: USA zcela zjevně nemají zájem ty a ty země okupovat - stačí jim zanechat je po svém útoku natolik bezmocné  a bezbranné, aby se agresivním ambicím supermocnosti, usilující o světovládu, už nedokázaly postavit.

A tak mnoho milionů lidí zabitých, zmrzačených či vyhnaných ze svých domovů, bude pro teroristickou supervelmoc i v budoucnu „cenou, která za TO bude stát“. Ať to bude vyžadovat cokoliv.

Nejde samozřejmě o nic jiného, než o světové tažení proti lidskosti a humanitě, provázené přezajímavým úkazem. A to tím, že jak zmiňovaná  teroristická velmoc, tak i všechny její teroristické a represivní složky se přes všechny své zjevné zločiny proti míru a humanitě, těší ve světě stále ještě poměrně dobré pověsti i respektu. Což může být jedině rysem i symptomem světa, jehož duševní stav se nalézá hluboce v oblasti pathologie. I zde se tedy zřejmě jedná o epidemii. O mor, zasahující lidské mozky.

Existuje imunní systém, který nás přece jen před tou epidemií a tím i před naším zničením ochrání?

Jestliže soudíte že ano, vy sami součástí tohoto imunního systému jste. Nebo se jí můžete stát.

Z článku na webu Antiwar.com vybral a přeložil Lubomír Man