Když s něčím nesouhlasím, argumentuji

To je obvyklý postup v diskusích, ať již ústních či písemných. Pan Bělobrádek však jen prohlásí:

„... děkuji za Vaše názory z dopisu ze dne 25. července 2017. Já s nimi nesouhlasím." Hotovo, a basta! Jakákoliv argumentace je zřejmě podle pana Bělobrádka zbytečná.

Pokud jde o dotazy, pak na ně odpověděl pan Bělobrádek "souhrnně". Čili neodpověděl vůbec.

Je velmi důležité si uvědomit, o jaké dotazy jde. Uvedeme příklad z dopisu z 25.7.2017:

„…když jste  66. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu  v r. 2015 poslal videozdravici, oslovoval jste v ní hned na jejím počátku dva muže, a to váženého H. Seehofera a milého B. Posselta. Ve svých následných projevech tito  nás napadli a obvinili ze zločinů.

 Bavorský premiér, Horst Seehofer, řekl:... 70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden…

Předseda a mluvčí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, Bernd Posselt, byl k nám mírnější. Prohlásil: Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.

O několik měsíců později na Dni vlasti v Rakousku jsme dostali cejch genocidních zločinců.“

Když jsem se Vás tázal, ať v petici nebo v dotazu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, zda jste jako místopředseda vlády ČR proti těmto nepravdivým protičeským útokům učinil potřebné kroky, dostal jsem od Vás převážně vyhýbavé a téměř nic neříkající odpovědi. Korunou všeho Vašeho počínání bylo, když jste mi napsal, že petici jste vzal na vědomí a pokud jde o můj dotaz  na základě zákona o svobodném přístupu k informacím mi Úřad vlády ČR odpověděl, že žádost se zamítá, atd.

Že šlo v uvedených  projevech Horsta Seehofera, bavorského předsedy vlády, B. Posselta, předsedy „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, i později na Dni vlasti rakouského landsmanšaftu, o hrubé a zřejmě lživé protičeské útoky,  je skutečnost. A proto se ing. P. Rejf ptal, jaké kroky proti nim pan P. Bělobrádek jako místopředseda vlády ČR, učinil. Ptal se několikrát, a to i na další věci, ale nikdy nedostal žádnou skutečnou odpověď. Nedostal ji ani tentokrát.

Místo skutečných odpovědí pan místopředseda vyslovil několik svých názorů a stanovisek, z nichž některé jsou až scestné, aniž by se obtěžoval argumentací. Dlouhodobě nám „dialog“ pan Ing. P. Rejfa a místopředsedy vlády ČR připomíná monolog. Ing. Rejf se ptá, o něčem jiném mluví místopředseda vlády, který již dlouhodobě kličkuje, vyhýbá se odpovědím, zaštiťuje se vším možným. Přitom, pokud plnil své povinnosti ústavního činitele, bylo možné jednoduše napsat, že se dotázal  pana premiéra Seehofera na vysvětlení jeho předmětného výroku. Jeho odpověď mě uspokojila. A citovat ze svého dopisu Seehoferovi a z dopisu Seehofera jemu.

Podle našeho názoru tak pan Bělobrádek neučinil, a proto nemohl odpovědět na vznesenou otázku, podobně jako na jiné.

Ale jsou i další věci, které se nám na panu P. Bělobrádkovi, místopředsedovi vlády ČR, nelíbí. Přejímá, podobně jako ministr D. Herman,  některé termíny tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, které nás poškozují. Mluví např. o kolektivní vině, o vyhnání německého obyvatelstva z Československa. Dokonce pan Bělobrádek položil v „Sudetoněmeckém domě“ v Mnichově kytici se stuhou v národních barvách obětem vyhnání. Fotografie to dosvědčuje.

J. Kovář