Kdo jsou našimi milými krajany?

Jsou to vždy a jenom skuteční naši krajané z různých států světa, v žádném případě k nim nemůžeme počítat tzv. sudetské Němce

 

Naši krajané jsou rozseti nejen po Evropě, po Podkarpatské Rusi, ale i na Ukrajině, zvláště na Volyni, Rusku, v Srbsku a též i v Bulharsku, ale i na dalších kontinentech světa. Pro ně snad všechny jsou Čechy stále nezapomenutelnou vlastí, na níž vzpomínají.


Kromě našich krajanů v těchto i dalších státech žijí nám blízcí Slováci, Lužičtí Srbové, kteří prožívají těžké doby v Německu, Rusíni, Srbové, Slovinci, Rusové a i jiní.


Naše politika, ta oficiální, moc s nimi nepočítá. Jak by také mohla, když léta byl ministrem zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, jenž se necítil být Čechem, ale Böhmem. Nyní je předsedou Zahraničněpolitického výboru Poslanecké sněmovny PČR. Nejen že se nepočítá k nám, samozřejmě necítí ani slovansky, a je spíše protiruský. Každým pádem je však silně proněmecký a sudetofilní. Jakou asi můžeme pootom dělat politiku ve světě, vůči krajanům a blízkým slovanským národům, když tento pán má dlouhodobě velký vliv na naší zahraniční politiku?


Ani ta novější a současná politika není o moc lepší. V čele MZV stojí dr. L. Zaorálek, který má přezdívku "oranžový Schwarzenberg". Ta vystihuje velmi dobře jeho směřování - k Německu a k sudetům. A co nejblíže! A nikdy jinak! S nimi na věčné časy!


Již po několik let jezdí naši vládní činitelé do Mnichova. A tam řeční a řeční. Tuto nechvalně známou řadu orátorů započal Petr Nečas, premiér ČR, který v před bavorským zemským parlamentem pronesl tak podbízivou a historicky zcela falešnou řeč, dovozující téměř, že Bavoři jsou našimi bratranci, bez kterých se nemůžeme obejít, mnozí z nás se otřásali hlubokým znechucením, jež ještě dnes při „vzpomínce“ na jeho řečnický výkon, nás zachvacuje. Tehdy ho již poslouchali i sudeti. Když je oslovil jako milé krajany, byly tak potěšeni, že mu tleskali ve stoje.


Pak následoval, a to již na sjezdu sudetů, pan ministr D. Herman. Oslovil sudety jako milé krajany, přibližně o rok později tak učinil i P. Bělobrádek, první místopředseda vlády ČR. Ten se mimo další proslavil tím, že o sobě prohlásil, že je sudetským Čechem, Sudety politické s vekou benevolenci rozšířil o Šumavu a Brno. Na druhé straně se můžeme setkat s citlivostí některých funkcionářů Shromáždění německých spolků v ČR. Jejich předseda, M. Dzingel, o sově tvrdí, že je český Němec. Tento výraz považuje, jak sám výslovně uvedl, v českých podmínkách za vhodnější než pojem sudetský Němec. Snad bychom měli doporučit panu P. Bělobrádkovi, aby šel do učení k tomuto českému Němci.

 

V době mezi těmito sjezdy se v Mnichově dveře netrhly s našimi návštěvníky. A když sudety premiér Sobotka označil za naše spojence, jejich radost neznala mezí. Sobotka je též autorem výroku, že sudety nemůžeme považovat za nějaké pohrobky nacistů.


Historická pravda v uvedených i dalších projevech a prohlášeních byla tvrdě atakována a zaplakala a stále pláče. Z hlediska řady takovýchto dobrodruhů jako bychom slyšeli nevyřčená slova: tím hůře pro pravdu. My si naopak myslíme, že lež má krátké nohy, a kdo lže, jak říkali naše babičky, ten i krade a do pekla se hrabe.

J. Skalský