Křesťanský sociál, květen – červen 07

 

Pražská výzva

Účastníků Mezinárodní konference proti militarizaci Evropy

 

Mír nepotřebuje nové rakety

Říkáme ne protiraketovému systému USA v Evropě

 

Konfrontováni s novými vojenskými plány Spojených států, jež 10. května zahajují oficiální jednání s českou a polskou vládou, signatáři této výzvy prohlašují:

 

Vyjadřujeme svůj protest proti plánům Bushovy administrativy na umístění „národního systému protiraketové obrany“ (NMD) Spojených států na území České republiky a Polska. Většina lidí v Česku a Polsku stejně jako v ostatních evropských zemích tyto plány odmítá. Odmítáme oficiální důvody uváděné pro výstavbu NMD jako pouhé záminky.

Realizace plánu USA nepovede ke zvýšení bezpečnosti. Naopak povede k novým nebezpečím a nejistotám.

Ačkoli je plán vykreslován jako „defenzivní“, ve skutečnosti umožní Spojeným státům útočit na jiné země bez obavy z odvety. „Hostitelské“ země také postaví do frontové linie budoucích válek USA. …

Co skutečně potřebujeme, je odzbrojení jako předpoklad míru a opravdové bezpečnosti lidí. Abychom čelili nastávající ekologické krizi, potřebujeme mezinárodní spolupráci a důvěru, ne konfrontaci. …

Náš protest chápeme jako součást globálního odporu proti všem cizím vojenským základnám  a jiné infrastruktuře využívané k agresivním válkám. Je to příspěvek k vytváření míru v Evropě a ve světě …

Žádáme ty, kdo nesou odpovědnost v Evropské unii, zejména prezidenta Klause a prezidenta Kaczyňského, aby naslouchali vůli lidu Evropské unie. Požadujeme, aby jednali demokraticky a aby uspořádali referenda o umístění prvků NMD ve svých zemích. …

Vyzýváme všechny lidi, aby se zúčastnili demonstrací, aby se ústně a písemně obraceli na své zvolené představitele a řekli jim, že si nepřejí novou politickou konfrontace a že na to budou pamatovat u volebních uren.

Účastníci Mezinárodní konference proti militarizaci Evropy

Praha, 5. května 2007

 

Dnešní svět se však vydává jinou cestou. Bohatství Země se kumuluje v rukou malé slupiny multimiliardářů a multimilionářů, zatímco podoby stále rostoucí chudoby jsou více a více úděsnější a postihují miliardy lidí.

Na řešení sociálních problému nejsou peníze. Nejsou také ani na opatření, která by mohla účinně působit na hrozící klimatické změny. Proč nejsou finanční prostředky ?

USA, nejbohatší stát světa, který je v současnosti tak zadlužený jako nikdy v dějinách předtím, zbrojí, buduje vojenské radarové a raketové základny, jejichž síť začíná obklopovat území Ruska a Číny. Ty nemohou toto vznikající nebezpečí ignorovat, zvláště když služební politici, koupená média se usilovně snaží, aby svět začal vidět v Rusku nepřítele, který je hrozbou pro ostatní svět.

Válka v Iráku stojí USA asi 200 milionů dolarů denně. Celkově si údajně vyžádala již více než 400 miliard dolarů. Berme tato čísla jen jako přibližná. Co stojí válka v Afghánistánu? Další miliardy. Proto americký vojenský rozpočet představuje  asi polovinu světových výdajů na zbrojení.

To jsou již známé údaje. Válka má však vždy i jiné dodatečné výdaje. V březnu letošního roku se objevily v článku Kolik stojí válka (New Statesman) velmi zajímavé informace. Američtí ekonomové, mezi nimiž je J. Stiglitz,  nositel Nobelovy ceny za ekonomii, ohromili veřejnost, včetně Bushovy administrativy, tvrzením, že několik desítek let léčby a péče o veterány může stát asi 2,5 bilionu dolarů.

Několik set tisíc veteránů z první války proti Iráku pobírá v současnosti invalidní dávky. Podle údajů Centra pro veterány se v jeho 207 zařízeních, často nepředstavitelně přetížených,  léčí přes 200 000 veteránů z Afghánistánu a Iráku, z nichž asi 20 % má vážná zranění mozku, páteře,.

Ano, slova papeže Jana Pavla II., že válka ničí i životy těch, kteří zabíjejí (Centesimus annus) jsou pravdivá.

Představme si, kolik zdrojů, finančních prostředků pohltí další zbrojení, pokračující a nové války!

Touto cestou většina lidstva nechce jít. Přesto  mocní světa nás na tuto cestu, která znamená smrt,  zranění mnohých, především civilního obyvatelstva, navádějí, ať již skrytě nebo zcela otevřeně. Vymýšlejí spoustu nejrůznějších záminek, kterým prodejná média se snaží dodat aspoň špetku důvěryhodnosti.

Lidstvo je na rozcestí. My říkáme jednoznačné ne cestě smrti, nespravedlnosti a bídy! Našim cílem je mírové lidské společenství. Proto dnes se musíme postavit proti americkým vojenským základnám, proti zbrojení a snahám rozpoutat další studenou válku. Chceme demokracii, zreálnění lidských práv a svobod, sociální spravedlnost, která je základním předpokladem skutečného míru vnitřního i vnějšího.

Psát a mluvit o výše uvedeném je chvályhodné. Musíme si být však vědomi toho, že jen dlouhodobá, cílevědomá, obětavá a usilovná činnost vede k dosažení zmíněných cílů. Udělejme vše, co je v našich silách, k vítězství dobra nad zlem.

Dr. O. Tuleškov

 

Děkujeme

Klub českého pohraničí v Rýmařově na svých webových stránkách během několika měsíců zpřístupnil několik desítek našich titulů. Pro nás je tato spolupráce velmi důležitá. Zatímco na našich webových. stránkách máme návštěvnost  několik set čtenářů měsíčně, jejich stránky se těší mnohem větší pozornosti, kolem 10 000  čtenářů využívá jejich internetové služby.   –red.

 

Vydává ÚV KSH. Uzávěrka tohoto čísla byla 15. května 2007. Kontaktní adresa: dr. O. Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6 – Dejvice

 

Naše webová stránka:www.ksl.wz.cz   E-mail:Vydavatel@seznam.cz

 

 Hegemonie nebo přežití s podtitulem americké tažení za globální nadvládu

Je název knihy, jíž napsal známý americký politolog Noam Chomsky (vydala Mladá fronta, Praha 2006). Uvedu z ní několik myšlenek a citátů.

„V září 2002 Bushova administrativa uveřejňuje plán Národní bezpečnostní strategie. Ten deklaruje právo vojenského zásahu v případě jakéhokoliv ohrožení nedotknutelné americké globální hegemonie. … Spolu se svými spolupracovníky prezident Bush  trvale pracuje proti mezinárodnímu úsilí směřujícímu k redukci vážných nebezpečí, která ohrožují svět, v němž žijeme. Vymlouvá se přitom na důvody za nimiž lze jen stěží skrýt zájmy soukromého sektoru. …

Bushova administrativa zablokovala snahy Spojených národů, které usilovaly o zákaz militarizace vesmírného prostoru coby hrozby lidskému přežití. Bushovo vedení také ukončilo mezinárodní vyjednávání o eliminaci biologických zbraní. A hned nato se, přes mohutné protesty nemající v historii obdoby, pustilo do obhajování nevyhnutelnosti útoku na Irák. …Jeden vládní zdroj z Washingtonu, který měl v té době na kontě dvě desetiletí v tajné službě, tehdy poznamenal: ´Tato vláda je schopná vypustit jakoukoliv lež, jenom aby dosáhla prosazení svých zájmů v Iráku. …

Podle velké imperiální strategie mají Spojené státy právo vést ´preventivní válku´, jestliže to uznají za vhodné. Mluvím o preventivní válce, ne preemptivní válce. …Preventivní válka spadá do kategorie válečných zločinů. …

Pohrdání mezinárodním právem a institucemi bylo zvláště zřetelné za éry Reaganovy a Bushovy vlády. Jejich nástupci potom pokračovali v prosazování práva Spojených států ˇsamostatně bez ohledu na ostatní rozhodovat podle toho, co je potřeba´, a to včetně práva rozhodnout ´o použití vojenského zásahu´- pokud jde o hájení životně důležitých zájmů, jakými jsou ´zajištění neomezeného přístupu na klíčové trhy, ke zdrojům energie a strategickým zdrojům.´…

Lidé a státy se budou muset naučit vnímat svět jinak než přes ´optiku OSN a mezinárodního práv, na níž přivykli v minulosti. Budou si muset zvyknout na svět založený na identifikaci´, kde priority určují Spojené státy. …

Právo intervenovat ´v zájmu humanity´ bylo ustaveno díky odvaze a altruismu Spojených států a jejich spojenců, kteří předvedli, co dokážou – především v Kosovu a Východním Timoru. Podle expertů se bombardováním Kosova ustavilo nové pravidlo, podle něhož pro vojenský zásah není třeba souhlasu Rady bezpečnosti. …

V časopisu, který Akademie vydává, líčí dva experti na mezinárodní vztahy provokativní plány Spojených států, jež prý touží po ´vyhrocení konfliktů a konci politických kompromisů´. …

Problémy s domácí správou se výrazně přiostřují v momentu, kdy vládnoucí autorita začne prosazovat politiku, která jde proti většinové populaci. 

V 20. století se uplatňovala v části světa demokracie. Tato doba však také přinesla zrod nadnárodních společností a velký vliv médiím. Tyto slouží nadnárodním společnostem, aby je chránily před demokracií a jejími požadavky. „Neoliberálové se během posledních třiceti let přiklánějí k názoru, že veřejný prostor je třeba omezit… V případě, že se veřejnost postaví zlehčování své role a nepodlehne pasivitě, dochází ke ´krizi demokracie´. Tu je třeba podle liberálních intelektuálů překonat. Navrhují soustředit se na umírnění institucí zodpovědných za ´idoktrinaci mládeže´- škol, univerzit, církve a podobně – v krajním případě, pokud samoregulace nestačí, dokonce na vládní kontrolu médií. … na planetě pravděpodobně stále ještě existují dvě supervelmoci – Spojené státy a světové veřejné mínění (Spojenými státy se v tomto případě myslí státní moc, nikoli názor americké veřejnosti nebo dokonce nějaké elity.“ (str. 10 -31)

Postavit se proti hegemonistickým plánů Bushovy administrativy, neocons, neznamená nějaký nepřátelský krok vůči Spojeným státům, jejichž veřejnost se v současnosti ve velké většině distancuje, a částečně i velmi aktivně, od politiky její vlády, která usiluje o dosažení, třeba i vyvoláním lokálních konfliktů, cílů, jež jsou cizí a nepřijatelné nejen pro mezinárodní, nýbrž i pro většinu americké veřejnosti.

Jak na evropskou veřejnost může působit tvrzení M. Gorbačova, bývalého sovětského prezidenta, že USA chtějí pomocí protiraketového deštníku ovládnout Evropu? Jistě zneklidňujícím způsobem. Proto je lépe, tak převážně uvažují média, takovéto zprávy raději utlumovat. Obdobně si média počínala s myšlenkami a návrhy prezidenta RF. V. Putina, obsažené v jeho projevu, který přednesl 10.2.2007 na 43. mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově. Obzvláště odezva jeho projevu v našich mediích byla odstrašující. Protiruské tóny se snoubily s tvrzením, že Putin rozpoutává novou studenou válku. Skutečnost že Rusko se obává rozmístění základen USA, NATO v postkomunistických zemích a ex-sovětských republikách, že považuje plány na rozmístění protiraketových systémů ve střední Evropě za národně bezpečnostní hrozbu a destabilizující faktor, bereme jaksi málo na vědomí. Ruská vojska neobkličují USA, nemají základny na Kubě, ale americká vojska vytvářejí síť základen kolem RF, nově jsou zřízeny americké základny v Bulharsku a Rumunsku. To je fakt, ke kterému Rusko nemůže zůstat lhostejným. Bude muset reagovat.

Jsme součástí světového veřejného mínění. Jeho síla spočívá také a především v informovanosti. Média hrají důležitou úlohu v utkání mezi Bushovou administrativou a světovou veřejností. Bohužel svou funkci, kterou mají v demokratickém společenství, plní převážně málo dostatečně nebo vůbec, či se svými produkty dokonce staví i proti demokracií samé. Tuto skutečnost můžeme pozorovat i v naší republice.

Kolik objektivních zpráv média přinesou o dlouhodobém úsilí občanů o referendu a jeho využití při rozhodování, zda v ČR má být zřízena radarová stanice USA? Velmi málo. Spíše rozšiřují  myšlenkové perly nejen JUDr. Parkanové, ministryně obrany. Že je alibista nebo zbabělec ten, kdo usiluje o referendum. Jsem přesvědčen, že jde o výroky, které jí dekvalifikují jako političku i jako právničku a zbavují ji i křesťanského štítu.

Zdá se mi, že většině medií jde o to, zlomit odpor většiny občanů proti radarové základně, proti „sociálním reformám vlády“. Můžeme očekávat, že v tomto směru udělají hodně.

To je jeden z řady důvodů, proč je nutné podporovat jakýkoliv nezávislý tisk, samizdaty, např. materiály občanské iniciativy Ne základnám, ale i našeho Křesťanskosociálního hnutí, které, byť jsou jen kapkou v moři, jsou důležité proto, aby někteří občané dostali aspoň část potřebných informací. Jen tak můžeme být a zůstat součástí světového veřejného mínění, které je konkurující silou ve vztahu k mocenským, hegemonistickým snahám Bushovy administrativy a   svými cíli pro společnost vysoce nebezpečnými neocons.

Silné a aktivní světové veřejné mínění může zabránit dalším válkám, udržet mír a postupně obnovit spravedlnost ve světě. Zda se to povede, záleží na každém z nás! Naše všestranná, konkrétní a trvalá angažovanost je toho však základním předpokladem. Tak budeme současně přispívat k dodržování jednoho z desatera Božích přikázání, Nezabiješ! Jsme-li křesťané, je to naší nejvlastnější povinností.

JUDr. O. Tuleškov

( K této knize, vzhledem mimořádné závažnosti jejího obsahu, se v druhé polovině roku opět vrátíme. –red.)

 

Redakce ne vždy se plně ztotožňuje s obsahem publikovaných článků. Za obsah zveřejněných statí odpovídá autor.

 

Trokavec o radaru

„Motto: Mnozí říkají, marný je boj proti mocným. Není to pravda. Mnohokrát jsem v poslední době s oněmi mocnými hovořil – a došel postupně k názoru, že není možné vždy jen slepě přijímat oficiální autority, že s rostoucí svobodou roste i nutnost vlastního osobního rozhodování občana.

Pokud mocným dáme vědět, že si nenecháme líbit jejich nabubřelou aroganci, jejich opovrhování našimi názory, jejich rádoby dalekosáhlá rozhodnutí navíc v době, kdy nemají k takovým rozhodnutím žádný mandát, činíme dobře.

Jestliže se ale budeme chovat jako stádo ovcí, dobře nečiníme. Dáváme jim najevo, že s námi mohou v budoucnu dělat, co sami uznají za vhodné. …

Naše motto vychází ze samotných ústavních a lidskoprávních základů České republiky. Právě základních lidských práv občanů se výstavba radarové stanice bytostně dotýká. …

Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory a svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace bez ohledu na hranice státu. ..

Podle čl. 11 Listiny má každý právo na ochranu zdraví. Podle čl. 35 Listiny má každý právo na příznivé životní prostředí. Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a životních zdrojů.“         (Z internet.materiálů)

 

V této souvislosti si opětně připomeňme i naše některé požadavky v listopadu 1989. Chtěli jsme zrušení Varšavské smlouvy i NATO, chtěli jsme stažení sovětských vojsk z našeho území a Československo bez cizích vojenských základen a vojsk.V současnosti zastáváme stejné stanovisko. Jen V. Havel a většina chartistů se těmto i dalším požadavkům odcizila. Z humanisty Havla se stal usilovný bojovník za „humanitární bombardování“, za zřízení amerického radaru v ČR, který je arogantně nesnášenlivý k jiným názorům a stanoviskům, který uráží i mínění většiny našeho národa.

Buďme věrní  těmto ideálům listopadu 1989! Ano, jiný svět je možný! – red.

 

Včasné varování

Eur Ing Dr. Bohumil Kobliha

Začátkem tohoto roku Čína sestřelila  jakousi „povětrnostní“ družici. Ovšemže jako varování, že ten či onen nebude moci tamtoho nebo tohohle beztrestně napadnout, natožpak výsostné území Číny, a že oni už dále nehodlají mlčet. Bylo to především varování Americe (a také jistě Izraeli) před napadením Iránu. Červený praporek je pochopitelný, poněvadž značnou část iránské nafty odebírá především Peking, a Irán je pro něj ekonomickým spojencem.

Američané okolo sestřelení rozviřovali skandál s tím, že Čína chce zneužít hvězdný prostor pro válečné účely. To ovšem vzápětí zhaslo, poněvadž i chytřejší foxteriér, který se o věci zajímá, ví, že USA od „Šestidenní války“ Izraele s Egyptem výzvědné družice válečně používá a dokonce informace dává tomu, komu chce. Současně obnovuje svoji dávnou zamýšlenou „Hvězdnou válku“ (Star war). To vidí ten foxteriér také, pokud očuchává pražské rohy, a navíc ví z českých přísloví, že „zloděj volá: chyťte zloděje“! Takže taková spojenecká propaganda už je jen pro lidi s I.Q. pod psa.

Připomeňme si pro osvěžení politické paměti, že už předloni Tel Aviv chystal mobilizovat a připravoval bombardování a napadení teheránských laboratoří pro obohacování uranu, a Ariel Sharon, tehdejší ministerský předseda Izraele, se na to rozjížděl dle své přezdívky jako buldozer, leč nedojel. 4. ledna 2006 ho cosi kleplo. Podobně jako krátce před tím jeho odpůrce Yasa Arafata. Měla se totiž měnit politika na Středním východě a zabránit předčasné další válce.

Vraždění jen potvrdilo, že vládnou všude už jen tajné služby podílné jakési světové všemocnosti. Ta se chudák uchýlila k pradávným antickým vzorům, kdy se nesnáze všeho druhu a nevhodní jedinci likvidují jedem, dýkou do ledvin. Moderněji bouchačkou. Ať je to princezna, ministerský předseda  a nedej kulkou prezident.

Jistě, zabíjení je nutné k zachování míru.!?! Ha, ha. Ha…

Ovšem řešit věci odkráglováním může být nebezpečné pro každého ve hře, a tedy ti nahoře, co nesou odpovědnost, by se měli včas domluvit, že takhle dál to nejde, poněvadž by to skončilo jako v Hamletovi. Totiž mrtvolami plné jeviště. Ale to je jen moje skromné doporučení.

Letos v lednu se také a znovu objevily články, jak Izrael bude bombardovat „neškodnými“ atomovkami Irán.

Po čínském sestřelení „povětrnostní“ družice válečné izraelské bubnování nápadně utichlo. Inu, on nikdo „tygra za krkem nemá rád“. Natož pak toho čínského (byť by byl jen papírový, ale kdo ví).To už se zpívalo ve skautské písni „Záhadná je to zem, kde tam-tam duní pralesem“.

Před rozjetím jako „buldozera“ Sharona, je nový ministerský předseda Izraele Ehud Omert varován. Odřel si přece už, přes podporu Bushlandu, kůži v Libanonu minulého roku.

Bushland se cítí samozřejmě výroky svého náčelníka a nepochybně i s podporou prof. Klause, jeho strany a ČR vůbec, neskonale silný. Kocourkovsky bych se divil, kdyby pan Bush neuskutečnil výstavbu svých opatření proti nepřátelským raketám na území naší republiky, byť by pan Putin projevil sebevětší nedůvěru.

Rodilý Čech „neví“, že kdyby k něčemu došlo (totiž k nějaké větší střílečce), že první, co bude bombardováno druhou stranou, bude radarová stanice a všechna tykadla „včasného varování“ (Early warning) Hvězdné války.

To by se pochopitelně neobešlo bez obětí na životech civilních obyvatel. A tak krev a mrtvé budou mít na svědomí odpovědní činitelé, tedy česká vláda a parlament, včetně tolik ustaraného a celého šedivého prof. Klause, a všichni co vrtichvostí Bílému domu. 

Na konečné válečné šachovnici totiž vítězství amerického kondora a izraelských buldozerů totiž není vůbec jisté. Spojení čínského draka a ruského medvěda v případném světovém konfliktu bude nevyhnutelné. Proti jejich více než jedna a půl miliardy  a odpovídajícímu válečnému i průmyslovému potencionálu je tři sta milionů, etnických směsí, kteří si říkají Američané, včetně třinácti milionů světových a izraelských Židů, nepřesvědčivou silou.

Zbytek světa se sotva k Američanům a Izraeli přidá. Byl včas varován příběhy odevšad, kde zasáhl „mírový“ americký námořník.

Tedy a závěrem bych chtěl vyslovit jen politování pro všechny české odpovědné, poněvadž za svá rozhodnutí budou tentokrát muset počítat s mimořádnými následky.

 

Opět k otázce vojenské základny – radary

Podmínky americké vlády ohledně statusu své případně vojenské základny v České republice jsou de facto státem ve státě. Praha by neměla právo vstupu do základny, možnost kontroly jakýchkoliv aktivit americké strany. Navíc by zaměstnanci základny byli vyjmuti z jurisdikce soudů České republiky po celém území státu. Takovéto právní imunitě se netěší ani diplomatický sbor zahraničních ambasád. Proč bychom na území republiky měli připustit pro vojáky cizí mocnosti privilegia, která přísluší ústavním činitelům ČR?

Jaké mají zkušenosti s americkou vojenskou přítomností v jiných zemích? Nebylo by od věci podívat se trochu na historii základny USA v Thule v Grónsku. Tato vojenská báze byla původně meteorologická stanice, tajně v padesátých letech přestavěna na vojenskou základnu v rámci projektu „Blue Jay“. Nikdo se nikoho na nic neptal.V roce 1968 došlo v oblasti Thule k vážné nehodě, která mohla skončit katastrofou. Zřítil se do moře bombardér B-52 se čtyřmi vodíkovými bombami na palubě. Nikdo nikoho o ničem neinformoval. Naopak rozběhla se dezinformační kampaň. V roce 1991 studie o radioaktivním pozadí podala exaktní důkazy o nadměrném množství plutonia, které se používá jako materiál pro iniciaci výbuchu vodíkové bomby. Jedna z vodíkových bomb nebyla nalezena. V komplexu základny byly tajně skladovány nukleární zbraně bez vědomí Kodaně. Teprve v roce 1995 Dánsko přiznalo vinu a zaplatilo odškodnění obyvatelům Dánska a Grónska, kteří byli vystaveni radioaktivitě při práci na americké základně, šlo o sumu zhruba 15 000 000 dolarů. Proč bylo finanční odškodnění za americkou havárii a americké nukleární hlavice přeneseno na dánského daňového poplatníka, nemám zdání.

V roce 2001 se prezident Bush obrátil osobním dopisem na premiéra Grónska, aby intervenoval v prospěch modernizace radarů v Tule. Kodaň protestovala, protože Grónsko je mandátním územím Dánska. Odpovědí emisarů USA na „odborných konferencích“ o „dvojité slabosti“ Dánska bylo, že … Dánsko je slabá evropská ekonomika a člen NATO“. Jistě povzbudivý signál z americké strany pro ČR nebo Polsko.

Teď se podívejme poněkud blíže na některé technické aspekty radarové techniky a z toho plynoucí rizika a dopady na životy lidí. Třeba takový radar na stíhacích letounech se na zemi nezapíná mimo případy, kdy pozemní personál provádí testy a údržbu. V tomto případě je testující technik oblečen ve speciálním olověném testovacím obleku. Výkon tohoto zařízení je řádově v kW. Radar systému Aegis 4 na lodích US Navy má plný výkon okolo 20 MW. Při bombardování v Kosově 1998 udělala obsluha radaru amerického křižníku USS CG-žý (67?) Siloh chybu a zapnula radar v blízkosti italského pobřeží u přístavu Neapol. Byla zničena některá technická zařízení meteorologických stanic a operátorů mobilní sítě, která byla několik dní mimo provoz.

Jaké byly dopady na zdraví lidí, nám může přiblížit situace v Azerbejdžánu. Tajná služba Azerbejdžánu odmítla poskytnout informace ohledně možných zdravotních rizik při provozu dvou radarů US v oblasti Astara a Khizy. Studie šéfa Nezávislého centra pro výzkum životního prostředí uvádí, že devětkrát vzrostl výskyt rakoviny, třináctkrát onemocnění jater a devatenáctkrát vzrostl počet dětí narozených  s vrozenými vadami. Nepodařilo se mi bohužel zjistit, jaký radar tam je. …

Radar určený pro americkou základnu v ČR je kolos o pulzním výkonu 1000MW. To je dvacetkrát tolik než výkon radarů, o kterých byla řeč. Negativní dopady se projeví řádově v okruhu desítek kilometrů. Navíc i při bezchybném provozu může dojít k odrazu vln o ionosféru. Pro zajištění provozu je nutný zdroj energie okolo 5 MW. Na základně má být 200 lidí. Zdroj energie musí být nezávislý na okolí. Vezmeme-li v potaz ještě požadavky na bezpečnost a utajení objektu, je téměř jisté, že půjde o podzemní atomový reaktor.  Základní technická specifika musí mít česká strana k dispozici, přesto o nich naše „svobodná nezávislá privátní média“ neinformují. (Dokonce ne ani ta „veřejnoprávní.“ –pozn. red.)

Obyčejní lidé jsou elitami degradováni na masu, která nemá být informována o negativních skutečnostech a už vůbec nemá mít právo být zapojena do schvalování tak závažného procesu, jakým bezesporu je vybudování US vojenské základny mimo jakoukoliv pravomoc ČR. Vláda ani parlament nemají mandát k takovému rozhodnutí bez referenda. (Přestože uvedená jednání mezi vládou ČR a vládou USA probíhají několik let, nebyla otázka zbudování americké vojenské radarové stanice na našem území součástí volebního programu politických stran a ani otázkou volební kampaně, což je v demokratické společnosti nemyslitelné. Vláda chce tak s parlamentem rozhodovat o nás a bez nás.–pozn. red.) Nemluvě o pozici vlády stojící na dvou přeběhlících a hlasech Strany zelených, která ve svém volebním programu slíbila podporu referenda a odpor vůči atomové energetice. …

Záměrně jsem se vyhnula geopolitickým hlediskům ohledně toho, proti jaké hrozbě má být základna postavena. Samozřejmě mám na to svůj názor, ale domnívám se, že Česká republika je malá hustě osídlená země. A radar o těchto technických parametrech bude mít značný negativní dopad na tisíce občanů Česka a my nebudeme mít možnost to vůbec ovlivnit.

Mysleme na budoucnost! A budoucnost a bohatství každého národa jsou jeho děti!

Iva Frauenbergová, pro tisk připravila mp

Úvodem

Autorem následujícího článku je prof. Otakar Krejčí, vedoucí katedry na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů, který pracuje též v Ústavu politických věd Slovenské akademie věd. Byl poradcem dvou předsedů federální vlády. Publikoval sedmnáct knih.

Výňatky z jeho článku budou obsáhlejší, poněvadž jeho obsah je mimořádně politicky závažný. Proto jej občanská Iniciativa Ne základnám přiřadila do brožurky, jejíž náklad dosáhl 8 000 výtisků. Text celé brožurky je na internetové stránce ob. Iniciativy Ne základnám.

Prosíme, věnujte textu náležitou pozornost. Můžete z něj čerpat důležité informace, které nám naše média podávají ve zkreslené podobě nebo rovnou zatajují.  –red.

 

Velké problémy malé základny.

(Výňatky z článku psaného pro Britské listy)

 

Poprvé v našich dějinách má být v Česku postavena americká vojenská základna. A to ne ledajaká: má to být základna, která bude sloužit globálním cílům a případné světová jaderné válce. I když politici, kteří její výstavbu hájí, tvrdí, že má sloužit obraně Česka a Evropy, nikdy tomu tak nebylo. Jedná se o základnu, která má být součástí Národní protiraketové obrany (NMD, National Missile Defense), což je program obrany Spojených států.

Program NMD má bohatou historii a jeho dnešní podoba vyrůstá z direktivy NSD 23. prezidenta Georgie Bushe z prosince 2002. Je to neuzavřený program, a to nejen z hlediska technického, ale i politického. Řečeno jinak, tento program může být proměněn na systém, který by měl bránit i jiné země – například NATO, Evropu, státy zahrnuté v Programu Partnerství pro mír atd. Jenže  evropský systém je sice diskutován, nikoliv však budován. U nás chystaná základna NMD má sloužit obraně USA. Navíc představa, že by v blízké budoucnosti s někým dělili o své výsledky ve vojenském výzkumu či o rozhodování o použití NMD je nereálná.

I.

Současné zdůvodnění potřeby NMD se opírá o Strategii národní bezpečnosti Spojených států amerických, kterou americký prezident Georgie Bush podepsal v září 2002. Jádro tohoto pozoruhodného dokumentu tvoří vojensko-politická strategie USA obsažená především v pasážích, které jsou součástí V. kapitoly nazvané Zabránit nepřátelům, aby vyhrožovali nám, našim spojencům a přátelům zbraněmi hromadného ničení. V ní je kromě zdůvodnění orientace na preventivní války „vůči vznikajícím hrozbám ještě před tím, než se plně zformují,“ ještě jedno důležité sdělení: přestalo fungovat odstrašení.

„Odstrašení“ je pojem, který označuje schopnost přesvědčit soupeře o nevhodnosti uchýlit se k určitým akcím tím, že tento protivník předjímá nežádoucí účinky takových akcí. Zakládá se na psychickém ovlivnění rozhodovacích orgánů prostřednictvím vyvolání strachu z možného potrestání nebo prostřednictvím vytvoření podmínek pro racionální kalkulaci, podle níž by eventuální zisk byl nesouměřitelný se ztrátou. Rovnováha Spojených států a Sovětského svazu v době studené války se opírala právě o takovéto odstrašení: ani Moskva, ani Washington si nedovolily útok proti sobě, protože výsledkem by bylo sebezničení.

 

Problém KLDR a Iránu

Podle Bushovy strategie žádný z dnešních „darebáckých států“ (mezi něž Washington v roce 2002 počítal státy „osy zla“, tedy KLDR, Irán a Irák) nedisponuje tak zhoubnými zbraněmi, jako kdysi Sovětský svaz. Povaha a motivace těchto států však prý naznačují, že jsou odhodlanější zbraně hromadného ničení použít. Zastrašit tyto státy možnou odpovědí nelze, neboť jejich vůdcové jsou ochotnější riskovat, připraveni hazardovat životy vlastních lidí a bohatstvím národů. Dnes USA neohrožují státy, ale „katastrofické technologie zahořklých jedinců“.

Od doby podpisu Bushovy strategie přestal být Irák samostatným bodem na ose zla. Zůstaly jen Severní Korea a Irán. Problémem politiky KLDR a Iránu je především malá čitelnost. Ta je, zvláště v případě Pchjongjangu, součástí politické taktiky. Na druhé straně ale vývoj raketové techniky v obou těchto zemích jde mnohem pomaleji, než tvrdí autoři NMD. …

Podle některých autorů Bushovy strategie měla KLDR a Irán představovat raketové ohrožení Spojených států  už kolem roku 2003. Právě vize ohrožení Česka či USA ze strany Iránu a KLDR patří k nejčastějším legendám zdůvodňujícím potřebu americké vojenské základny v Česku. Technicky toto nebezpečí ale neexistuje a ve střednědobém horizontu existovat nebude. …

Jako důkaz proradnosti Iránu a KLDR je ale nejčastěji uváděn jejich jaderný program. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o tom, že Teherán a Pchjongjang porušují Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). To je velmi závažné obvinění, neboť NPT je jádrem všech dohod o kontrole zbrojení. Obvinění se týká podezření z pokoutní výroby či případné přípravy výroby jaderných náloží. Část pravdy na tom je. Jenže to není celý problém. NPT se opírá o tři pilíře: (a) nešířit jaderné zbraně, (b) zlikvidovat jaderné zbraně, (c) právo na mírové využití jaderné energie. …

Podle článku IV nic v NPT „nesmí být vykládáno tak, aby se dotýkalo nezadatelného práva všech smluvních stran rozvíjet bez diskriminace a v souladu s články I a II této smlouvy, výrobu a využití jaderné energie pro mírové účely“. Všechny strany se zavázaly „napomáhat co nejúplnější výměně zařízení, materiálů, vědeckých a technických informací k mírovému využití jaderné energie a mají právo podílet se na  takovéto výměně“. Zároveň se skupina vlastníků v preambuli a v článku VI smlouvy zavázala k „zastavení závodů v jaderném zbrojení v blízké budoucnosti a k jadernému odzbrojení,   rovněž o smlouvě o všeobecném a úplném odzbrojení pod přísnou a účinnou mezinárodní kontrolou“. Signatář po tříměsíční výpovědi může od smlouvy odstoupit. Dozorem nad plněním NPT je pověřena Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). V roce 2006 byla spolu s oficiálními jadernými mocnostmi (ČLR, Francie, Rusko, USA a Velká Británie) smluvními stranami NPT 189 států. Mezi země, jejíž podpis na NPT chybí, patří i neoficiální jaderné státy – Indie, Pákistán, Izrael a KLDR.

Z tohoto stručného přehledu je zřejmé, že splněním NPT nemá problémy pouze KLDR. Dlouhodobý nezájem na plnění článku VI je patrný u oficiálních jaderných mocností nebo alespoň u některých z nich. …

Za počátek krize ve vztazích KLDR a USA se zpravidla pokládá rok 2003, kdy Severní Korea odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a obnovila činnost svých dvou jaderných reaktorů schopných produkovat plutonium pro jaderné bomby. … Podle smlouvy mezi KLDR a USA z roku 1994, podepsané za prezidentství demokrata Billa Clintona, měly být oba zmíněné reaktory odstaveny. Podle téže dohody byla započata stavba jaderné elektrárny, která měla odstavené energetické zdroje do roku 2003 nahradit lehkovodními reaktory, které plutonium neprodukují. Američany vedené konsorcium podepsalo v prosinci 1999 kontrakt za 4,6 miliardy dolarů na výstavbu dvou takových reaktorů. …

Úspěchy Clintonovy diplomacie byly založeny na přímých jednání s KLDR. …

Republikány ovládaný kongres USA od počátku pokládal tyto dohody ze nepřiměřené usmiřování s totalitní komunistickou diktaturou. V roce 2001 pak příchod republikána Georgie Bushe do Bílého domu znamenal zásadní změnu. Přímá jednání byla zastavena. Zastavena byla i práce na nových reaktorech, ale i další pomoc a spolupráce. KLDR byla vyhlášena za „darebácký stát“ na ose zla a invaze do Iráku byla signálem, jak by se s takovými zeměmi mohlo zacházet. Navíc autoři jako Henry Kissinger varovali, že uklidnění na Korejském poloostrově by mohlo ohrozit přítomnost amerických jednotek v celém regionu, a to včetně Japonska. Následně KLDR oznámila odstoupení do NPT. Nová eskalace napětí byla nastartována. 9. října loňského roku pak KLDR provedla svůj první jaderný test….

Po odstoupení Severní Koreje od NPT byla v Pekingu zahájena šestistranná jednání – USA, KLDR, Korejská republika, Rusko, Japonsko a Čína – o severokorejském jaderném programu. … Pchjongjang dává najevo, že základem všech ujednání musí být dohoda KLDR a USA o neútočení a vsadil na to, že nikdy žádný stát nezaútočil na zemi, která vlastní jaderné zbraně.

Dalším problémem v oblasti šíření jaderných zbraní je Irán. Jeho nukleární program začal v 50. letech za podpory Spojených států. Orientaci na výstavbu jaderných elektráren oznámil šáh počátkem 70. let minulého století; elektrárna v Busheru měla být již tehdy první iránskou jadernou elektrárnou. Pomoc USA byla zastavena o islámské revoluci v roce 1979. V roce 1995, po odchodu západních firem, převzalo výstavbu jaderné elektrárny v Busheru Rusko, přičemž jeho spuštění se očekává letos. Tento redaktor neprodukuje plutonium.

Irán má ale též laboratoře, v nichž se pokouší vytvořit podmínky pro cyklus potřebný pro jadernou energetiku – tedy k produkci obohaceného uranu.Právě v této souvislosti se vede spor. Proces výroby paliva pro reaktory a nakládání s vyhořelým palivem je totiž velmi obtížné oddělit od výroby obohaceného uranu a plutonia pro jaderné zbraně. A to již NPT zakazuje, respektive iránský podpis na této smlouvě obsahuje závazek takovéto zbraně nevyrábět. …

Inspektoři IAEA přímé důkazy o porušení NPT ale nepřinesli. Přesto ale Rada bezpečnosti OSN přijala loni v prosinci a letos v březnu rezoluce, které vůči Iránu zavádějí omezené sankce.

Zdaleka ne všechny státy souhlasí s tvrdým postupem vůči Iránu. Diplomatické neúspěchy jsou vyvolány především dvojími standarty západní diplomacie. Loni v září IAEA odmítla návrh rezoluce předložený 20 státy – mezi nimi bylo 15 arabských vyzývající Izrael zastavit snahu získat jaderné zbraně  a připojit se k NPT. Dalším příkladem dvojího přístupu západní diplomacie může být Indie. Ta již jaderné zbraně odzkoušela a odmítá se připojit ke smlouvě NPT. Přesto loni americký prezident Bush poprvé po třech desetiletích odsouhlasil spolupráci USA a Indie v oblasti nukleární energie, hlavně jedná-li se o nákup zařízení ve Spojených státech. …Nejde pouze o to, aby se nešířily jaderné zbraně, ale také, aby se nešířily dvojí standarty.

 

Rusko a NMD

Že Rusko není výstavbou základny v Česku bezprostředně ohroženo, je bezesporu pravda. Jenže nikdo  neví, jaký bude další vývoj NMD. Ale jak věřit politikům, kteří veleli k útoku na Irán se zdůvodněním, že Bagdád má zbraně hromadného ničení a ohrožuje svět jimi svět?  Tvrzení, že NATO a Rusko spolu jednají, je sice pravdivé, ale nic neříká o tom, zda jsou schopny v dané otázce dosáhnout kompromisu. Možnost takového kompromisu je nabouraná i faktem vypovězení smlouvy o omezení protiraketové obrany, což prezident Bush provedl v prosinci 2001 a 13. červan 2002 Spojené státy od smlouvy odstoupily.

Smlouva o omezení systémů protiraketové obrany (ABM Treaty) byla podepsána jako součást SALT 1 v květnu 1972. Tato smlouva se opírá o logickou úvahu, že pouze ten, kdo si v podmínkách vzájemného zaručení zničení pomoci odvetného úderu zajistí obranu, může si dovolit zaútočit. V tom je též základní bezpečnostní problém Česka související s případnou americkou základnou: každý, kdo by chtěl na USA zaútočit nebo se před nimi bránit, musí zničit jejich protiraketovou obranu. Tedy i udeřit na případnou základnu v Česku, a to nejsilnějšími možnými zbraněmi. Z toho hlediska znamená základna USA na našem území jednoznačně zvýšení bezpečnostního rizika.

Nesouhlas s vypovězením smlouvy ABM nedávaly počátkem 21. století najevo pouze Rusko a Čína, ale i další státy, například Francie a Německo. Hlavní argumenty obou stran lze shrnout takto:

Pro vypovězení: Smlouva ABM v mnohém zastarala. Opírala se o jinou podobu mocenské rovnováhy a o jiné technické možnosti – Sovětský svaz neexistuje a například ruské mezikontinentální rakety Topol M již nepotřebují podzemní sila a jsou mobilní.  Vztahy USA s KLDR , Iránem a Irákem jsou problematické, přičemž vojenské možnosti těchto zemí mohou růst. Většina americké veřejnosti s programem NMD souhlasí.

Proti vypovězení: Porušení smlouvy ABM vYvolá nové kolo zbrojení – realizace programu NMD zvýhodní USA, neboť kvalitnější obrana umožňuje útok. Výsledkem NMD  tak budou nové závody ve zdokonalování balistických raket. Zároveň efektivnost i cena systému NMD jsou neurčité. A navíc: největší ohrožení nepředstavují rakety států, které by americká odpověď vymazala z mapy, ale jaderný terorismus – a s ním i zbraně hromadného ničení chudých, tedy chemické a biologické zbraně.

Lze samozřejmě namítnout, že budování systému NMD není přímo zaměřeno proti Rusku. Jenže kde vzít důkaz? Loni byl  v prestižním americkém časopise Foreign Affairs otištěn článek Keira Liebera a Daryla Presse nazvaný Vznik nukleární nadřazenosti USA. Základní ideou této stati je teze, že padesát let trvající možnost vzájemného zaručeného zničení mezi USA a Ruskem zmizela. Už prý neplatí, že v případě překvapivého napadení Ruska by byly Spojené státy ohroženy odvetou. „Po skončení studené války byl (americký) nukleární arzenál významně vylepšen,“ a to ve všech charakteristikách. Naopak ruský upadal.  Citovaný článek zdůrazňuje, že modernizace jaderných sil USA nebyla namířena proti „darebáckým státům“ či teroristům.

Současné a budoucí jaderné síly USA jsou projektovány tak, aby byly „schopny preventivního odzbrojovacího úderu proti Rusku nebo Číně. Autoři tvrdí, že vypočítali, že překvapivým americkým útokem může být ruský i činský jaderný arzenál zničen a případné jeho zbytky mohou být zachyceny novou protiraketovou obranou. Dlužno ale dodat, že Lieberovy a Pressovy výpočty se staly v USA předmětem kritiky, a to i v časopise Foreign Affairs.

Každá obrana vyžaduje zničení obrany útočníka. Na vypovězení smlouvy ABM mohou Rusko a Čína odpovědět formou asymetrické strategie, které budou levnější a v konečném důsledku dostatečně efektivní. Má-li se Rusko v této situaci zajistit před prvním úderem, musí zaměřit své zbraně na základny NMD. Buď střely s plochou dráhou letu nebo rakety středního doletu. Lze přehodnotit i zákaz umístění systému MIVR na mezikontinentální balistické rakety. …

Význam programu NMD se po letošním 11. lednu významně snížil. Ten den Čína raketou středního doletu sestřelila vlastní meteorologickou družici ve výši 865 km nad Zemí. V tomto okamžiku se základní navigační systémy NMD staly snadno zničitelné – jak to ostatně předvídali už kritici Reaganovy koncepce hvězdných válek počátkem 80. let minulého století. Ostatně sami Američané provedli obdobný test v roce 1985. Rusko – přesněji Sovětský svaz – je jednostranně v 80. letech zavázalo tyto testy neprovádět. Jenže situace se mění. Rusko se sice na základě dohody z roku 1987 zřeklo raket středního doletu, ale od slibu se dá odstoupit a smlouvu lze vypovědět – jak to učinila Bushova vláda v případě smlouvy ABM.

Nikdy nebylo otázkou, zda je smlouva ABM z roku zastaralá, ale jakým způsobem má být překonána. Její překonání mohlo mít dvojí základní podobu (a) vypovězení, jak to předvedl Bush, (b) nahrazení novou, moderní smlouvou buď mezi USA a Ruskem, nebo na širší bázi. …

Kdyby existovaly „darebácké státy“ a bylo by nutné vytvářet protiraketovou obranu, pak stabilizujícím řešením by byla nová definice cílů amerického programu NMD, která by celý program internacionalizovala.To znamená, že by kromě obrany území USA zahrnula i ochranu Evropy včetně Ruska, ale i dalších velmocí, především Číny a Indie, přičemž by do projektu zahrnula i politickou a vědeckotechnickou spolupráci těchto center moci. Zároveň je důležité mít na paměti, že po celá desetiletí Čína a Rusko navrhují mezinárodní konvence o zákazu války v kosmu i zákazu její přípravy.

Z toho je zřejmé, že výsledkem případné výstavby americké základny v Česku bude zhoršení bezpečnostní situace naší země. A nejen to – zhoršení politické atmosféry ve světě. Řešením pak nejsou závody ve zbrojení, ale přímá diplomatická jednání Washingtonu s Teheránem Pchjongjangem. … U hranic NATO není žádný iránský voják. Naopak státy NATO mají u hranic Iránu přibližně 200 tisíc vojáků, a to na všech azimutech.

II.

Obhajoba NMD je pozoruhodná i tím, že je novým odůvodněním starého programu. Tím byla Strategická obranná iniciativa (SDI, Strategic Defense Initiative), známá jako program „hvězdných válek“. Ten byl oficiálně vyhlášen americkým prezidentem R. Reaganem v březnu 1983. …

SDI neměla být obranou proti nepředvídatelným „darebáckým státům“, ale měla zazdít „okna zranitelnosti“ USA. …jedním z nejnešťastnějších aspektů iniciativy usilující o hvězdnou válku je skutečnost, že byla zahájena bez jakéhokoli pokusu projednat ji seriózně a předem se sovětskou vládou.

III.

Probléme i případné americké vojenské základny v Česku je i skutečnost, že se naše politická kultura od americké v řadě rozměrů liší. To platí i o strategickém myšlení, a to přinejmenším ve třech ohledech: v představě o bojové hranici, v iluzi o řešení politických problémů technologickou převahou a ve významu militarismu.

OBRAZ HRANICE JAKO FRONTOV0 LINIE není pouze výplod  geopolitického myšlení, které vnímá stát jako rostoucí a umírající bytost. Pravdou je, že hranice USA byla posouvána dobýváním „svobodného území“ (kultivací půdy a bojem proti indiánům), až se dostala ke své „přirozenému rozhraní“ – pobřeží Tichého oceánu. Americký historik Frederick Turner vše „vysvětlil“ pomocí teorie dynamické hranice. … Podle této vize je americkému způsobu života vlastní expanzivní charakter … Po dosažení pobřeží následoval vstup do oblasti Pacifiku, kolonizace Filipín …

ÚSILÍ o TECHNOLOGICKOU PŘEVAHU je v západním vojenském myšlení patrné od 15. století. Kombinace techniky a vojenského umění je spojena s mimořádnou krutostí, nemilosrdností, pohrdáním tradicemi a zvykovými normami. Válečná důslednost v podobě nehumánnosti se stala „civilizační“ samozřejmostí.

Vize vojensko-technologické převahy jako řešení politického problému doprovází rezignace na možnosti kontroly zbrojení a odzbrojení. Tato témata se po porážce Sovětského svazu ve studené válce vytratila z velké politiky. …

Dosavadní praxe skutečně prokazuje, že mocnosti většinou neberou vážně kontrolu zbrojení tehdy, ukáže-li se nevýhodná pro realizaci jejich zájmů. Přitom ústup od programu NMD by pro USA znamenal zřeknutí se technologických a ekonomických výhod, které Spojené státy mají ve srovnání s ostatními mocnostmi. Rozvíjení programů kosmických válek jim – alespoň na první pohled – umožňuje upevňovat hegemonistické postavení. Na druhé straně vývoj v průběhu studené války ukázal, že se  nenaplnily nejhorší obavy o masovém šíření jaderných zbraní a o zákonitém vypuknutí jaderné války v důsledku růstu jaderných arzenálů. I dohody o kontrole zbrojení s omezenou působností spoluvytvářejí kulturu soužití v jaderném věku. Jejich nedokonalost by neměla znamenat rezignaci na cíle kontroly zbrojení a ideály odzbrojení, ale zvětšení úsilí za jejich naplnění.

MILITARISMUS, který byl pro otce zakladatele Spojených států jedním z největších nebezpečí pro mladou republiku, se stal realitou USA.

Už v roce 1961 prezident Eisenhower při odchodu z prezidentské funkce varoval před nebezpečím toho, co nazval „vojensko-průmyslovým komplexem“ pro americkou společnost. Přitom ekonomický, politický a dokonce i ideologický vliv vojensko-průmyslového komplexu pokládal Eisenhower za patrný v každém městě, v každém orgánu státní správy, na každém ministerstvu federální vlády a varoval před potencionální možností katastrofického růstu jeho moci.

Údaje SIPRI upozorňují, že bezkonkurenční nejvyšší vojenské výdaje připadají na Spojené státy – v roce 2005 tvořily 48 % světových výdajů. … na fiskální rok 2008 Bílý dům požaduje pro „obranu země ve válce“ rekordních 661,9 miliardy dolarů. Pro srovnání lze uvést, že podle amerického analytika Winslowa Wheelera tvořily výdaje USA na obranu během studené války v průměru 366,1 miliardy dolarů ročně, a to včetně války v Koreji a Indočíně.

Spojené státy jsou přezbrojenou společností. Jejich vojenské výdaje přesahují jakoukoliv rozumnou politickou potřebu – jsou bezkonkurenčně nejsilnější, přesto dál ženou vpřed vývoj i výrobu nových zbraní. Tím destabilizují sebe a celý světový politický systém. A nejen to: přemrštěné zbrojení USA zachovává za sebou nesmazatelnou stopu ekologickou a ohrožuje trvale udržitelný rozvoj vyčerpáním omezených světových zdrojů.

Je zřejmé, že současná fáze rozmisťování amerického systému NMD je pouze začátek. Jakmile se totiž jednou otevře Pandořina skříňka „hvězdných válek“, těžko zabránit zbrojní pandemii. Návrh rozpočtu pro příští fiskální rok požaduje 10 miliard dolarů na systém NMD. Jakmile ale bude první generace systému NMD rozmístěna, fantazii se meze nekladou. Lze měnit politické zaměření systému i jeho technické části. Když už jednou budou sila pro rakety vykopány, lze rakety vyměnit. Totéž platí o radaru. …Všude bude co modernizovat a kam vložit peníze. Má-li být systém NMD funkční, jeho financování nezná hranic. Je to černá díra, ve které může zmizet neomezené množství peněz – ale i důvěra mezi státy.

 

Vojenské výdaje Spojených států po 2 světové válce

Problémem militarismu v USA je fakt, že zbrojní výdaje slouží v USA jako jeden z nástrojů řízení ekonomiky. Projekt NMD má důležitou funkci: zajistit přerozdělování zisků ve prospěch vybrané části vojensko-průmyslového komplexu, což je cíl, který nemusí být vždy spojen s propočtem vojenské efektivnosti a politické výhodnost nového zbraňového systému. Zastavit NMD či mu dát jinou orientaci vyžaduje obtížný zásah do ekonomiky USA a lobbystického ovlivňování americké politiky. Takovouto zásadní změnu mohou pravděpodobně přinést pouze prezidentské volby.

Rozhodnutí o tom, že americká vojenská základna v systému NMD nebude v Česku, je ale možné přijmout snadno a dnes.

 

Závěr

V souhrnu lze říci, že zřízení americké vojenské základny USA v České republice jako součásti Národní protiraketové obrany Spojených států:

*Je v rozporu s přísliby o tom, že na našem území nebudou žádná cizí vojska. Tento příslib, který byl formován v době odchodu Sovětské armády, se stal součástí nové státní ideje v tom smyslu, že byl přijat většinou veřejnosti a politické elity jak při formování nového režimu po 17. listopadu, tak i při vzniku samostatné České republiky.

*Zřízení základny NMD znamená pro Česko velké bezpečnostní riziko. Česko se stane součástí obranného systému, který bude chránit stát, jehož zahraniční politika je rozporuplná. Svým kontraproduktivním pojetím tzv. války proti terorismu si masově vytváří protivníky, kteří si mohou za cíl svých aktivit vybrat i základny na našem území.

*Vytváření nové protiraketové obrany USA je vnímáno jako snaha získat převahu nad Ruskem a Čínou. Převaha v obraně se chápe jako možnost zahájit útok – hovoří se o tom, že modernizace jaderného arzenálu plus nová NMD by měla umožnit útok Spojených států na Rusko a Čínu, po němž zasažené země ztratí sílu na odvetný úder. To vyvolává nejen nepříznivou politickou reakci ze strany Moskvy, ale též odpovídající změny v zaměření ozbrojených sil Ruska: hrozí nebezpečí, že na základny NMD u nás budou zacíleny ruské střely s plochou dráhou letu či rakety. A  není důležité, zda na těchto základnách budou rakety nebo „pouze“ radary.

*Funkčnost NMD je velmi sporná: každá země schopná vyslat rakety s dlouhodobým doletem bude schopna NMD zničit., program je založen na špatných technických kritériích  a testy se neopírají o vyhodnocení pravděpodobných opatření. Zdá se, že idea vybudovat na území Česka část NMD slouží víc jako test loajality místní politické elity než jako snaha vytvořit funkční protiraketový deštník.

*NMD je součástí zbrojních programů, které představují nezměrné plýtvání omezenými zdroji Země.

*Zatím  od jakéhokoliv případného útoku kohokoliv na Česko i USA více odrazuje apokalyptický potencionál NATO pro odvetný úder než děravá protiraketová obrana.

*V případě, že raketové nebezpečí ze strany tzv. darebáckých států je reálné, je nutné vybudovat evropsko-americkou obranu, ne obranu USA na území Evropy. Na výstavě takovéto obrany se musí podílet i Rusko (a pokud možno i další mocnosti, a to nejen evropské), protiraketová obrana nemůže být zaměřena proti němu.

*Základem trvalého řešení bezpečnostních hrozeb tohoto typu mohou být pouze přímá jednání Spojených států s KLDR, Iránem a dalšími obdobnými státy, za nimiž budou následovat úmluvy garantované mezinárodním právem a světovým společenstvím.

***

 

Průmysl antiterorismu

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha

 

V druhém týdnu po letošních Velkonocích se zajímavým způsobem ozval britský ministr pro mezinárodní rozvoj (International Development Secretary) pan Hilary Benn k termínu „Válka proti terorismu“ War on Terror).

Připomeňme, že tento termín začala razit Bushova administrativa hned po sražení dvojvěží WTO v New Yorku 11. září 2001.

Pan ministr Benn prohlásil, že termín je nevhodný, a že nejrůznějším, často malým skupinkám s úplně „jinými“ zájmy, dodává důležitosti čehosi daleko většího a významnějšího. Měl patrně na mysli ty jiné, než iluzivní Al-Kejdu (Al-Qaedu). Poznamenejme, že Hilary Benn není nějakým náhodným prťoministrem, ale je budoucím kandidátem na místopředsedu Labouristické strany. Reprezentuje tedy cosi více než každý jiný člen parlamentu, a jistě více než kterýkoliv „člověk z restaurace“ (jak se nyní v Anglii říká). Oficielní místa   v  Británii  výraz „Válka proti terorismu“ prý dále užívat nebudou. Nebudou? Jeho  znepokojení  není  náhodné, a bezesporu vyjadřuje rostoucí nechuť k situaci, která se po „11/9“ vyvinula,  či   spíše byla vyvinuta.

My jdeme s naším nazíráním a vědomostmi ještě trochu dále. Už Miroslav Dolejší nás upozornil, že v politice se vše připravuje dlouho dopředu. Nejen výběr vhodných lidí pro funkce, ale i konstrukce politických situací.

V roce 1990 jsem se setkal čistě náhodou na podniku, který pořádal sám milionář Soros, se zajímavým člověkem. Na závěrečné recepci, při sklence dobrého červeného, jsme se sblížili natolik, že mi vyprávěl o své práci. Vyhledával a vytypovával osoby vhodné pro vlády a na místa prezidentů! Při jeho očividné fyziognomii a orientaci, jistě lidí vhodných pro záměry neoconu (neosionistů). Tak se řídí demokracie…

Podobně byl kruhy německých průmyslníků a militaristů/revanšistů vybrán kdysi ve dvacátých letech minulého století i Adolf Hitler, a byla mu dána – demokraticky (!), příležitost a podpora, aby vynikl.

Zákulisní příprava velkých událostí je poměrně náročná a z notorického opakování pamatujeme, jak i soudruh Lenin byl připravován a poslán v zapečetěném vagónu s miliony marek do Petrohradu, atd.

S velkou válkou proti terorismu je to obdobné, ale „projekt“ zahrnuje daleko více než nějaké bezpečnostní akce. „Válka proti terorismu“ se týká celého světa.

Ne dlouho po mých angažmá po „Sametové revoluci“ mne Miroslav Dolejší seznámil s ing. Jiřím Sprušilem. Ten, jak je dosud v dobrém povědomí, byl lidoveckým ministrem vnitra Sachrem jmenován krajským policejním ředitelem se sídlem v Ostravě. Do jeho kompetence spadalo vše, co se bezpečnosti týká. Podivuhodné je, že v této funkci byl vyslán na školení do USA. Kurs pořádal Státní department., a nastojte kdo specificky (!?!). Úřad protiteroristických programů (Office of Counterterrorist Programs(! A o čem že to bylo? Pro nás až překvapivě už koncem léta roku 1990 (!) vyučování o boji proti terorismu (Antiterrorism Assistance Program)!!! Tedy prakticky deset let dříve, než celý kolotoč antiterorismu byl rozjet naplno. Dá se střízlivě odhadnout, že základní jednání/usnesení, politická příprava, výběr lidí a samo ustavení této vládní instituce muselo probíhat nejpozději začátkem osmdesátých let.

Vládní kruhy USA, už tehdy řízení neocon a ovlivněné izraelským lobby (viz mé články „Oslavili jste?“ z 30.11.2006 a „Naděje pro rok 2007“ z 6.12.2006), byly nejméně od počátku osmdesátých let minulého století nasměrovány k pojetí nové cesty suverenity USA. To dostalo vyjádření v práci předního člena neocon prof. Paula Wolfowitze „Pro směr USA v budoucím století“, publikované v roce 1992. Původní jeho návrh dovoloval i prioritní použití atomových, chemických a biologických zbraní. Bylo to tak drastické, že ani Bushův jestřáb – (šlo o Bushe staršího, dřívějšího prezidenta jak CIA, tak později prezidenta USA!), Dick Cheney návrhy nemohl přijmout. Studie byla v roce1997 Wolfowitzem a jeho kolegy přepracována a učesána, a nazvána oficielně Projekt pro nové americké století (Project for a New Američan Century).V roce 2000 skupina neocon spekulovala, že se musí stát něco „tak katastrofického a katalyzujícího jako byl Pearl Harbor, aby se zajistila americká globální moc“! (doslova – viz The Sunday Times, 20.3.2005, Comments, str. 19)

Tento narok byl perfektně obstarán sražením věží WTO „11/9“ v následujícím roce 2001!!! Za vším jsou prachy, prachy a zase prachy! Války, která roztáčí nejvíce průmysl a ekonomii, byly po druhé světové válce OSN dány mimi zákon. Ovšemže správně, poněvadž válka je vždy především krádeží na civilním obyvatelstvu, a to pak také její největší obětí. Poněvadž války byly zakázány, přes všechny „osvobozovací“ boje a revoluce všeho druhu, které zbraně spotřebovávaly, se objevila pro lumpenkapitalisty potřeba něčeho neotřelého, daleko většího, a co nikdo nemůže zakázat. Něco, co bude ve velkém permanentně roztáčet kola průmyslu a ekonomie.

K tomu posloužila geniálně vymyšlená idea „války proti terorismu“ perfektně!

Do chodu byl uveden multi-miliardářský průmysl antiterorismu.

Wolfowitz –Bushova doktrína „dovoluje“ Americe nejen zasahovat všude po celém světě, kde „mohou být zájmy USA ohroženy“, ale umožňuje všude nastolit USA vasalské vlády, policejní a dohlížitelské režimy, o kterých se ani utopistům jako Georgie Orwell v jeho „1984“ vůbec nesnilo. Hitler a Goebbels, kdyby se probudili dnes, by Bushovi a Blairovi nemohli nezávidět.

Je cosi shnilého v systému demokracie, že umožňuje i na nejvyšší místa v řízení států dosadit paranoidní „osobnosti“, lidi naprosto nevhodné a nekompetentní.

Marně tedy potom v roce 2002 a 2003 volal Hans Blix, šéf inspektor OSN, že v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nejsou. Průmysl antiterorismu nemohl a nesměl zastavit. O tom podal svědectví na britském Radio4 v pořadu „On The Ropes“ 24. dubna 2007 v devět hodin ráno.

Na hlídání proti teroristům se policejní aparát rozrostl o antiteroristická oddělení a departmenty, jako např. ten Negropontův v USA, s celkovým rozpočtem kolem šedesáti miliard dolarů. Vybavení „policistů“ antiteroristických jednotek jistě není za „pakatel“, když se díváme jen na to, do čeho jsou navlečeni a čím zasahují. Ulice jsou vyšperkovány stále novými a novými „bezpečnostními“ kamerami. Je jich specializovaně desítky druhů. Každý občan Velké Británie je fotografován denně až šestsetkrát. Musíme se učit podezírat a dohlížet jako za komunismu! Kdokoliv může být totiž potencionální terorista, a má-li snědou plať možná i vytypovaný terorista - muslim (jako ten chudák nevinný Brazilec, zastřelený v Londýně).

Průmysl antiterorismu, a tedy hlavně průmysl zbrojní, který musí čelit tolik nebezpečnému bosonohému Bin Ladenovi a jeho tajemné Al-Kajdě, do které pan prezident Bush mistrně zařadil už kdekteré muslimy, stojí občany USA nejméně čtyři sta padesát miliard ročně. A ty dolárky padají zpět do klína výrobcům stále nových zbraní, výstroje, vozidel (jako nezničitelný a neprůstřelný americký Cougar), letadel, robotů, špionážních satelitů a dohlížitelských kamer. Počáteční investice do sražení věží WTO se ohromně vyplatila. Mrtví se nepočítají, životy jsou pro lumpenkapitalisty laciné.    

Idea OSN zakázat války byla vznešená, ale um a vynalézavost těch, co chtějí prachy, prachy a zase prachy, je nepřekonatelný.

Nevýhodu to má, že takhle „spotřebované“ (lépe řečeno ničené) světové bohatství zdrojů a především energetický potenciál nás zpětně  všechny vyždímá a posléze zahubí. Král Midas na zlato zašel …

Dnes tedy pokračuje boj proti terorismu, pro lumpenkapitalisty výhodně, jak v Afghánistánu, tak Iráku okupačními válkami. Poněvadž to ale Molochovi válečného průmyslu nestačí, spustili Britové přípravu útoku 22. března 2007 průnikem dvou hlídkových člunů do výsostných vod Iránu. Chtěli zabít několik much jednou ranou.

Předně zkoumat jaká je prostupnost iránských hranic pro případné vylodění námořních výsadků. Za druhé chtěli povzbudit britské veřejné mínění proti Iránu a „barbarským“ muslimům vůbec. Příprava byla provedena v tisku, a zejména ve světovém The Suday Times 25. března 2007 hned na první straně, kde informovali britskou veřejnost, že „fanatický“ prezident Mohmaoud Ahmadinejad může Brity popravit pro špionáž (což by skutečně mohl). Za třetí průnik člunů s patnácti vojáky a jejich dobrovolné vzdání se (jak to, že se nebáli?) a očekávané negativní důsledky, které měly dát důvod Britům, USA i Izraeli k bombardování a útoku na Irán, ke kterému se Izrael už dva roky chystá. Mapy pro jeho útok byly dokonce publikovány rovněž v The Sunday Times dne 7. února 2007.

To vše na neštěstí pro Brity překazili Iránci, když Royal Marines i námořníky, včetně hysterické vojačky, v civilních oblecích a jako civilisty vrátili po 13 dnech civilním letadlem z Teheránu do Londýna. 

Trapná dohra s publikováním hrůzostrašného údělu „nevinných“ Britů v zajetí vyvolala negativní veřejnou odezvu i pro vládu trapnou a nepříjemnou, že to pak sám premiér skrečoval. Vojáky poslali na dovolenou, aby se pozapomnělo. Nicméně 24. dubna 2007 už opět pan Blair prohlásil, že globální terorismus je i nadále hrozbou a v boji proti němu, ať v Afghánistánu, Iráku či kdekoliv jinde,musí být pokračováno!

Jsem přesvědčen, že my všichni se svými názory a svým fanděním západní svobodě, demokracii a zejména „zemi svobody“ USA, silně zaostáváme za skutečností. Cesta antiteroristického totalitarismu, kterou Západ nastoupil, začíná být nepříjemně souměřitelná s komunistickou diktaturou za Stalina.

Londýn, 27. dubna 2007

 

Česká národní politika

 

Příklad pro ostatní

Nejen v obci Trokavec se konalo referendum, v němž se téměř všichni občané vyslovili proti zřízení americké vojenské radarové stanice, ale i v obci Vísky a v Příkosicích. I zde se občané postavili proti americkému radaru.

V obci Vísky se konalo referendum na základě požadavku místních obyvatel. Referendem obecní zastupitelstvo je zavázáno, aby podniklo všechny možné kroky k tomu, aby zamyšlené výstavbě radaru zabránilo. Obyvatelé si dokonce a zcela správně nepřejí, aby radarová stanice byla vybudována kdekoliv v ČR.

Místní referenda o radarové základně budou i nadále probíhat. V nejbližší době se uskuteční např. v Hvožďanech, Těni, Hurkách. Během června se uskuteční referendum v dalších sedmi obcích na Příbramsku, též v Rožmitále pod Třemšínem, který má okolo 4,5 tisíce obyvatel. Je téměř jisté, že obyvatelé těchto i dalších obcích se postaví proti výstavbě radarové základny. Podle průzkumů více než 60 % obyvatelstva ČR se staví proti americké radarové základně. „Hlas lidu, hlasem Božím!“ To platilo a mělo by platit pro všechny politiky bez rozdílu. Přesto v Poslanecké sněmovně např. pan dr. C. Svoboda, poslanec za KDU-ČSL, hřímá, proč se má vlastně Poslanecká sněmovna ČR zabývat referendem, když, jak řekl, „Referendum je jen divadlo pro veřejnost.“

Pomíjí-li pan poslanec „hlas lidu, který je hlasem Božím“, takto, prokazuje, že jeho politická i právní kvalifikace je naprosto nedostačující, že naprosto postrádá demokratické cítění. Skutečný demokrat, a to i „křesťanský“, nikdy nemůže oslyšet hlas většiny občanů, která, přes soustavný proradorový mediální tlak, si zachovala zdravý lidský rozum a  víru v demokracii, pro níž vždy platí princip většiny, vstoupila do zápasu za republiku bez cizích vojenských základen a cizích vojáků. Zdař, Bože, jejich i našemu úsilí!                                                                                                                  Dr. V. Beneš

 

K návrhu evropské ústavy

Některé kruhy v Evropské unii stále ještě tvrdí, že záporné výsledky referend ve Francii a Nizozemsku neznamenají změnu tohoto návrhu a že postačí jej trochu zkrátit nebo upravit, anebo, že by si třeba mohly Francie a Nizozemsko svá platná referenda zneplatnit jejich opakováním, a bylo by vše v pořádku. O vzkříšení propadlého návrhu se zasazuje všemi silami také německá kancléřka Merkelová a jednala o tom i v Praze.

Je proto jistě zajímavé a důležité znát, jaký je právní a politický stav této záležitosti (zvláště v samotném Německu), a nebýt odkázáni na neúplné a jednostranné zvěsti v ČR, prezentované sdělovacími prostředky a některými politiky. Náš informační deficit však přece jen může alespoň částečně prolomit zajímavé a zasvěcené sdělení, které jsem v podobě dopisu z letošního 26. ledna obdržel od představitele mnichovského spolku Mehr Demokratie Romana Hubera. Je to dopis bohatý  na přesně formulovaná fakta a bylo by na újmu věci, kdyby byl jen převypravován a zkrácen. Zde je tedy jeho plné znění v mém překladu, pouze s vynecháním oslovení a ukončení:

„Německý lid se často zabývá pochybnostmi o osudu chystané Evropské ústavy ve Velké Británii. Mehr Demokratie to velice dobře chápe a zná tyto názory. Jako nevládní organizace se zasazujeme o větší participaci občanů na politice a byli jsme v tom zatím dost úspěšní.

Rádi bychom vzbudili Vaši pozornost v souvislosti s některými důležitými skutečnostmi: Bruselská vláda EU se snaží přesvědčovat veřejnost, že Německo – jako největší členský stát EU – její návrh Ústavy pro Evropu přijalo a že vzhledem k tomu je to nejdůležitější vykonáno.To však není pravda!

Zaprvé: Německý Spolkový sněm, sice s návrhem ústavy vyslovil souhlas, ale jeho slovutný člen dr. Gauweiler (Křesťansko sociální strana) učinil proti „Ústavě pro Evropu“ kroky u Ústavního soudu Spolkové republiky Německo. Právním poradcem dr. Gauweilera je prof. Schachtschneider, profesor ústavního práva na Norimberské univerzitě. Ten ve svém rozkladu o dvou stech sedmdesáti sedmi stránkách podrobně uvedl všechna práva, jež občanům zaručuje Ústava Spolkové republiky Německo a která jsou však přitom chystanou Ústavou pro Evropu porušována.

Jedna skupina členů Spolkového sněmu sice požádala Ústavní soud, aby stížnost pana poslance Gauwrelera nepřijal, soud však naopak rozhodl, že se jeho stížností zabývat bude. Vzhledem k dnešní situaci v EU je ovšem nutno předložený text stížnosti považovat za neaktuální. Ústavní soud proto zahájí práci na této záležitosti, teprve až se všech dvacet sedm členských států shodne na tom, že znění návrhu Ústavy pro Evropu zůstane bez jakýchkoliv změn. Až do té doby není totiž Ústava pro Evropu ratifikována. Teprve pak Ústavní soud začne zkoumat, zda zamýšlená Ústava pro Evropu je skutečně slučitelná s Ústavou Spolkové republiky Německo.

Pro jistotu se však Ústavní soud dohodl s prezidentem republiky (což je zcela neobvyklé) na tom, že prezident nepodepíše výsledek parlamentního hlasování, dokud o stížnosti v této věci nerozhodne Ústavní soud, pokud by se jí vůbec zabýval.

Z toho je možné usuzovat, že Ústavní soud shledává důvody, jež ve své stížnosti uvádí dr. Gauweiler, respektive prof. Schachtschneider, za velice závažné.

Avšak i pokud by Evropská unie předložila nové znění ústavy vzhledem k odmítnutím dosavadního znění v referendech ve Francii a Nizozemsku, i potom by se stalo vykonané hlasování německého parlamentu neplatným. Pro tento případ rozhodl německý ústavní soud takto : ˇPokud by došlo k nějakým změnám nebo doplňkům ve znění této smlouvy o ústavě nebo připojených protokolech, pak parlament a Spolková rada musejí znovu rozhodnout o znění celého textu. Teprve poté bude možné opět proti němu podniknout nové ústavní kroky´.

Zadruhé: Je sice pravda, že Spolkový sněm vyjádřil s Ústavou pro Evropu souhlas, avšak když byli někteří jeho poslanci po hlasování dotazováni televizními reportéry, odpovídali: ´O tom, bohužel, nic nevím.´ Skutečnost, že němečtí občané se na přijímání Ústavy pro Evropu vůbec nepodíleli, je závažná.

Kdyby jim bylo dovoleno hlasovat, byl by býval výsledek hlasování ještě katastrofálnější než ve Francii a Nizozemsku. Bezprostředně po referendech v těchto státech se dotázaly nejrozšířenější německé noviny BILD na názor tří set devadesáti tisíc šesti set čtyř německých občanů. Devadesát šest celých devět desetin procenta se k návrhu ústavy vyjádřilo odmítavě: NE!

A tak tvrzení Evropské unie, že v Německu je celá záležitost už vyřízena, a to v souladu s demokratickými a právními normami, je naprosto lživé. Nikdo by neměl být na omylu, pokud jde o březnové plánované jásání v Berlíně: bude to jen propagandistická záležitost pořádaná Bruselem a naší vládou. Doufáme, že Vám bude  pro Vaše politická stanoviska naše informace užitečná   Dalibor Plichta (NO, 15.3.2007)

 

Aktuálně z Lužice

V současnosti je opět těžkou ranou pro autochtoní národ Lužických Srbů další krácení dotací od Záložby za serbski lud na rok 2007, téměř o 90 tisíc eur méně než v předešlém roce. Toto snížení ohrožuje poslání nakladatelství vydávat  a šířit lužickosrbské tištěné slovo ve formě knih, novin, časopisů. V praxi to znamená, že nemůže být např. vytištěna učebnice dolní lužické srbštiny pro dospělé (přestože je již přes rok rozprodána), nebudou moci být vytištěny ani další připravená vydání knih pro děti a bude muset být redukován rozsah běžných periodik jako je Rozhlad, Nowy Casnik a Serbske nowiny. Musí se zrušit Sokolské listy a německá příloha Serbskich nowin.

V 16. čísle Týdne bylo uveřejněno pětistránkové pojednání o Lužických Srbech. Mluvilo se zde o vřelém vztahu Lužických Srbů k našemu národu, a to i přes to, že nejvstřícněji z naší vlády se k nim choval expremiér M. Zeman a poslední finanční pomoc v částce pár desítek tisíc od naší vlády byla poskytnuta v r. 2002. Není jisté, zda s reorganizací slavistického ústavu nezanikne výuka lužické srbštiny na UK, kde se srbština přednášela jako první v Evropě od r. 1901.

Závěr hezkého článku je optimistický tvrzením, že poslední 2-3 roky je srbština znovu „in“ a mladí se k ní začínají hrdě hlásit.                                                                        F. Truxa

(SRN či Sasko a Braniborsko vystupují ve vztahu k Lužickým Srbům div ne jako velmi chudé země. Finanční toky do lužickosrbské pokladnice rok od roku slábnou. Podle informací, které máme k dispozici, však příspěvky odsunutým Němcům tato vláda zvýšila, ač sama si musí být vědoma, že jejich činnost má negativní dopad na česko-německé vztahy.-pozn. red.)

 

Vítaný nakladatelský počin

V nedávných dnech vydalo nakladatelství a vydavatelství OREGO, knihu Necenzurované obrazy z dějin jihoslovanských bratrů, s podtitulem „Kdo rozbil Jugoslávii?“, jejímž autorem je prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.

Publikace obsahuje více než dvacet částí, které KSH delší dobu vydávalo pod názvem „Obrazy z dějin jihoslovanských národů.“ Obsah je rozdělen na následující části: Události do roku 1945, Titova Jugoslávie, Příprava a průběh rozbití Jugoslávie, Absolutní zkorumpovanost absolutní moci. V závěru knihy je ukázka z připravované publikace o Kosovu a Metohiji s úvodem od prof. dr. Jiří Frajdla, CSc.

Kdo má vztah k nám velmi blízkému srbskému národu, má možnost si přiblížit jeho dějiny i nedávné krvavé okamžiky v jeho životě, když byl v rozporu s Chartou OSN a mezinárodním právem přepaden a zbaběle bombardován  letectvem i raketami NATO. 

Kniha má celkem 440 stránek a stojí 200 Kč, je tedy laciná. Můžete-li, kupte si ji. Pro ostatní malé utěšení. Jistě bude časem k vypůjčení i v některých knihovnách, např. v Knihovně B. Smetala.

Jsme rádi, že další knihu, jež prošla našim samoizdatělstvem, uvedlo na širší trh  skutečné nakladatelství, které tím jistě posloužilo veřejnosti.                     Dr. O. Tuleškov

 

Československá strana lidová po první světové válce

Strany jsou definovány svým počátečním programem. Pokud zásady tohoto programu opustí, měly změnit i svůj název. KDU – ČSL se v mnohém s původním programem předválečné ČSL rozchází a proto jsou ve vedení strany politici, kteří usilují o změnu názvu (Parkanová aj.).

První program ČSL vznikl na základě dohody představitelů dvou největších křesťanských (katolických)  stran – křesťanskosociální a katolickonárodní. Ačkoliv druhá jmenovaná měla zejména v důsledku opory katolické hierarchie silnou pozici, páteří poválečného programu ČSL se staly zásady křesťanskosociální strany jak české, tak moravské. Zahrnovaly v sobě nejenom obranu katolické víry a tradičních hodnot (soukromé vlastnictví), ale i sociální a demokratické reformy (např. hlasovací právo pro ženy), které se staly po vzniku republiky velmi aktuální. Rozvrácená poválečná ekonomika a existenční zajištění dělníků a rolníků hýbalo poválečnou politickou scénou.

Bývalá katoliockonárodní strana byla více svázána s konzervativní katolickou politikou, napojenou na císaře.  Důraz na české zájmy projevovala v jazykové a ekonomické oblasti české národnosti (českého katolíka). Byla také na rozdíl od sociálů úzce spjatá s katolickou hierarchií, která byla v německých rukou a hledala oporu v rakouském trůnu. Proto se po válce do vedeni křesťanské politiky prosadili jak v Čechách, tak na Moravě křesťanští sociálové, a to nejenom aktivní podporou státní samostatnosti, ale také důrazem na sociální otázky většiny společnosti tj. „malého českého člověka“, který se hlásil o slovo.

První poválečný program zemské moravské organizace ČSL je ukázkou moderní demokratické a sociální politiky lidové strany, která dokázala spojit zájmy nejchudších občanů i živnostníků.                                                                          PhDr. Bohumil Lukeš

 

Z programu Československé strany lidové z r. 1919 (Brno)

1. Žádáme Československý stát na základech národně-demokratických a sociálně reformních.

2. Žádáme všeobecné, rovné, tajné a svobodné hlasovací právo pro muže a ženy s poměrným zastoupením, a to do všech sborů zákonodárných i samosprávných.

3. Jsem pro ústavní formu republikánskou.

4. Žádáme svobodu církve ve státě, ochranu a svobodu svědomí pro všechna vyznání, katolickou školu pro katolická dítka a nábožensko-mravní výchovu naší mládeže (dle zásad J.A. Komenského).

5. Žádáme částečné vykoupení velkostatků a velkopodniků, aby se poskytla malému lidu půda a výživa.

6. Žádáme zachování soukromého vlastnictví, poněvadž komunismus by způsobil úpadek pracovitosti a novou nerovnost.

7. Žádáme svobodu shromažďovací a tisku.

8. Nejsme pro bezohledný třídní boj, nýbrž pro vyrovnání příkrých protiv na základě křesťanské lásky, spravedlnosti a lidskosti.

9. Za potřebný základ ideálního vývoje národa pokládáme odkaz Cyrillo – Methodějský, o jehož zachování budeme pracovat.

10. Jsme proti militarismu a neplodnému velkokapitalismu.

                                                                                                                    PhDr. B. Lukeš

Několik výňatků z programu Československé strany lidové z roku 1920 (Praha)

„Kapitalismus pro svou ziskuchtivost a mamon … stojí v příkré protivě proti křesťanské mravouce a křesťanské nauce sociální. „Kapitalismus a křesťanství stojí proti sobě jako oheň a voda“ … .

Křesťanští sociální politikové, kteří stáli na stráži doby, vedli ode dávna boj proti kapitalismu, upozorňovali, že individualistický kapitalismus žene vítr do plachet sociální revoluce. …jest velkou lží …., že křesťanství hájí zájmy kapitalistů a celou hospodářskou soustavu kapitalistickou.

Starší, nežli socialistická bible: Marxův ´Kapitál´, jest bible křesťanská, v níž je zakotvena myšlenka sociální spravedlnosti. …Po bankrotu liberalistického hospodářství žádáme dnes … novou hospodářskou soustavu: k ř e s ť a n s k ý   s o c i a l i s m u s.

Militarismus

Neštěstím a metlou lidstva jest militarismus. On ohrožuje mír mezi národy a zatěžuje jejich produkci ohromnými a nesnesitelnými daněmi. Celou hrůzu a nesmyslnost militarismu ukázala světová válka, jež ožebračila svět a veškerou civilizaci uvrhla do hrobu. Uvádějí-li se úžasné miliardy, jež ve válce této lehkomyslně a bezmyšlenkovitě se promarnily, mimoděk se člověk zamyslí a řekne si, kdyby tyto miliardy byly věnovány na prospěch člověčenstva, jak mohl býti vyvinut náš průmysl, kolik budov, železnic, průplavů postaveno, oč rozmnoženy zdroje výdělku pro pracující lid, kolik slzí chudých vdov a sirotků usušeno! A tento hrozný systém chtěli bychom si přinést i do nové doby demokracie a svobody? Tímto obrovským břemenem chtěli bychom zatěžovat i náš mladý stát? (Tyto věty by si měli pozorně přečíst dnešní „vůdcové“ KDU-ČSL.)

Společnost mezinárodní

Po stránce sociální budíž mezinárodně upraveny všechny otázky, jež se týkají sociální spravedlnosti a demokratizace všeho pracujícího lidu vůbec. Tak zvláště pojišťování dělnictva, pracovní doba, právní ochrana a zvláště demokratizace hospodářského života. Socializaci společnosti nelze provést v jediné zemi …Veliké hospodářské a sociální reformy nutno provádět mezinárodně.“

Obnova lidské společnosti, program a zásady Československé strany lidové v Čechách, v Praze 1920

K uvedenému je nutné uvést následující: Program ČSL zemské organizace na Moravě a ve Slezsku, jakož i program zemské organizace v Čechách, vycházel z programu Křesťanskosociální strany, přijatého v r. 1894 v Litomyšli a v r. 1899 konkretizovaném na sjezdu na Velehradě. Ještě je nutné si připomenout, že J. Šrámek byl zakladatelem a prvním předsedou Křesťanskosociální strany na Moravě.

                                                                                                       Připravil:dr. O. Tuleškov

Ke změně názvu KDU-ČSL

K důvodům, které vedly od názvu ČSL k jeho rozšíření o část KDU, se nebudu zmiňovat. Zřejmě zde bylo již nakročeno k tomu, aby v budoucnosti se z názvu strany odstranila část ČSL. Najednou tuto změnu nešlo udělat, poněvadž hrozilo riziko, že část členů po přejmenování strany na KDU, zůstane mimo ní.

V současnosti je situace jiná. Dr. B. Lukeš má pravdu. KDU-ČSL opustila řadu programových principů, formulovaných J. Šrámkem, F. Světlíkem aj. Někteří současní politici KDU-ČSL chtějí jít ještě dále. Po „reformování“ strany ji zamýšlejí obdařit i jiným názvem. To je cesta, která povede ke vzniku zcela jiné strany, než byla ČSL.

Nelze v budoucnosti vyloučit ani zásadně jiné řešení vzniklého problému. A to návrat k původním křesťanskosociálním a lidoveckým principům. Pak by se strana mohla vrátit k původnímu názvu – Čs. strana lidová. A ti „křesťanští politici“ jako Parkanová  a jí podobní by měli stranu opustit a založit zcela jiný politický subjekt. Je na čase se takových politiků, kteří do strany vnesli zcela cizí názory a stanoviska, např.i tzv. liberální, jako dr. Pithart, se zbavit. Tito chápali stranu především jako výtah k mocenským postům, a to na úkor skutečných lidovců a lidovectví.

Vzpomeňme na encykliku Rerum novarum Lva XIII. a na tehdy stanovenou zásadu, že liberalismus a křesťanství jsou neslučitelné. Tato encyklika inspirovala v přemnohém zakladatele Křesťanskosociální strany, jak v Čechách, tak na Moravě. V ní můžeme, kromě mnoha dalších,  tedy hledat původní kořeny křesťanských politických subjektů.

Vraťme se k původním pramenům našeho lidovectví!   To je řešení, které by mohlo značně změnit náš současný stranicko-politický systém, aby opět začal fungovat demokraticky, citlivě k tradičním křesťanským hodnotám, sociálně spravedlivě a protimilitaristicky. Tak bychom mohl přispět ke světu bez válek, zbrojení, vytváření soustavy cizích vojenských základen po světě, ohrožujících jiné státy, destabilizujících tak nutné mírové soužití lidstva, které nemá alternativu.                                  

  Dr. O. Tuleškov

 

Jde vládní koalici o skutečné reformy nebo jen o přerozdělování společenských hodnot materiálních a mocenských ve prospěch bohatých?

Určité daně právnických osob a fyzických osob vláda hodlá značně snížit a některé dokonce zrušit, např. z kapitálových výnosů. Tak přijde státní rozpočet o několik desítek miliard korun příjmů, které dostanou darem nejrůznější společnosti. Již nyní jsou většinou značně ziskové. Ročně některé z nich převádějí do zahraničí zisky celkově ve výši 100 až 150 miliard ročně.  Jak tento finanční výpadek nahradit? Vládní koalice se rozhodla snížit tzv. mandatorní výdaje. Jde o nejrůznější sociální dávky, zejména o nemocenské, důchody. Na nich nám dnes vládnoucí hodlají ušetřit ony ztracené miliardy příjmů. Budou tedy postižení příjemci oněch dávek, tedy lidé zpravidla s nižším příjmem.

Tím vše však nekončí. Ač Listina základních práv a svobod výslovně říká, že „Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“, pan ministr Julínek vyhláškou hodlá nově stanovit poplatky za návštěvu u lékaře, za každou položku receptu, za pobyt v nemocnici a dále zvyšuje i spoluúčast pacientů při úhradě léků. Toto opatření, které je podle mého názoru v hrubém rozporu s Listinou základních práv a svobod, se opět silně finančně dotkne, pokud bude schváleno, nejvíce rodin s dětmi, zejména menšími, osob dlouhodobě nemocných, lidí s částečným či plným invalidním důchodem a důchodců, kterým jejich věk přináší nemoci,

Privatizace nemocnic, či jiných léčebných zařízení, je dalším zhoršením situace obyčejných lidí. V Kanadě se renomovaní lékaři  delší dobou zabývali otázkou, co přinese privatizace zdravotnictví lidem. Před několika lety došli k závěru, že privatizace znamená celkové zdražení zdravotní péče, což opět postihne lidi s nižšími příjmy, a větší úmrtnost. Umírat budou především ti, co nebudou moci dát na svou léčbu potřebnou finanční částku.

Zatím je zdravotní pojištění u nás povinné. Každému by se tedy, vzhledem k tomu, že dlouhodobě odvádí nemalé částky na zdravotní pojištění, potřebné lékařské péče mělo dostat.. Nelze rozlišovat péči standardní a nadstandardní. Pokud k tomu trvale dojde, budou opět postiženi lidé s menšími příjmy, zejména rodiny s dětmi, dlouhodobě nemocní, invalidé a důchodci. Tedy značná část společnosti. Tudy cesta nesmí vést.

V televizi hlasatelé, zrovna tak jak mnozí novináři v tisku, horlivě sledují, v kterém dni v roce končí daňová povinnost, a z celé záležitosti dělají téměř věc zásadní. Menší odvody na zdravotní péči znamenají výhodu jen pro majetnější. Ti si totiž již nyní často „připlácejí“ na svou léčbu. Ve světě jsou i jiné modely. V USA není zdravotní pojištění povinné. Mnozí občané Spojených států ani nemají peníze, aby si mohli platit vůbec nějaké pojištění. Jejich počet je velký. Pohybuje se od 40 do 50 milionů. Jistě si dovedete představit, jaká pozornost se pak věnuje jejich potřebné léčbě. Vždyť i u nás již lidé umírají před nemocnicemi. Zatím jde „jen“ o bezdomovce. Jak to může vypadat zítra?

Vzhledem k uvedenému můžeme říci, že tzv. reformy jsou ve skutečnosti společenskými deformami, které mohou mít velmi citelný dopad na životy obyčejných lidí. Jsou tedy asociální, zpátečnické,  pro společnost naprosto nepřijatelné, poněvadž ohrožují značnou její část. Ano, je pravda, že bohatí z nich budou mít další zisky, kdežto chudí ještě více zchudnou.

Deformace mají také své politické pozadí. Jejich nosnými sloupy je ODS, KDU-ČSL a Strana zelených. Toto uskupení však nedisponuje většinou v Poslanecké sněmovně PČR. Díky  poslancům Melčákovi a Pohankovi, kteří byli zvoleni za ČSSD, však zřejmě bude moci pravice prosadit větší část svého programu.

Malé zamyšlení o přeběhlících v PS PČR. Nejsou ničím novým. Když se rozbíjela Česká a Slovenská federativní republika, museli se přidat na stranu těch, kteří bojovali za její zničení, dva poslanci ČSSD, a to Valter Komárek a Josef Žanda. V Poslanecké sněmovně PČR, když pravice potřebovala nějakého poslance do počtu, aby mohla vládnout, našli se opět nějací poslanci ČSSD. Byl to např. poslanec Teplík, který později vstoupil rovnou do ODS, a  poslanec J. Wagner, též zvolený za sociálnědemokratické barvy. Všimněte si, prosím, že vždy nějaký poslanec z levice, z KSČM se svého času odtrhla hnedle většina poslaneckého klubu, aby pod názvem Levý blok požívala a zažívala poslanecké výhody až do konce volebního období, umožnil, aby pravice mohla vládnout. Proč nikdy pravicový poslanec nepřešel k vládnoucí levici nebo k levici, která počtem svých poslanců byla vrovnaná s pravicí ? Toť otázka, na níž hledejme každý sám odpověď. Můžeme dojít ke skutečně důležitým závěrům!

Vraťme se však k vládnoucí koalici. Ta je asociální. Ale též do určité míry nedemokratická. Vezměme např. boj o uzákonění celostátního referenda. Levice, ČSSD i KSČM, potřebné návrhy zákonů neustále předkládají, aby pravice je zamítla. Dokonce SZ, která ve svém programu má podporu referenda, pod nejrůznějšími záminkami dosud referendum odmítá. O co jde pravici? Jakmile by byl přijat ústavní zákon o referendu, mohlo by dojít, a pravděpodobně by došlo, k referendu i o Senátu. Ten, jak víme je obecně považován za zcela zbytečný. Pravice má však v něm svou baštu. Proto i pro prebendy  se senátorskou funkcí spjaté se Senátu nehodlá vzdát. Ač jeho zrušením bychom mohli ušetřit několik miliard ročně.

Dalším  důvodem pravice proti přijetí ústavního zákona o referendu je fakt, že by lid, který podle Ústavy ČR je jediným zdrojem státní moci, mohl rozhodovat a také rozhodoval v  nejzávažnějších politických případech. Nyní se vláda v čela s Topolánkem chystá ve spolupráci s parlamentem sama projednat a následně schválit smlouvu s USA o zřízení americké radarové základny na našem území. To je cesta, za pomoci firmy Melčák, Pohanka a spol., průchodná. Vládnoucí koalici je ukradené, že většina občanů je proti radarové základně. Nyní si představte, že by referendum bylo již právně zakotvené. Celá současná vládnoucí politická garnitura by byla vedle jak ta jedle. Občané by se s jistotou vyjádřili proti základně. Ano, současná koalice je, řekněme raději mírněji, pouze omezeně demokratická. Její politika je i v rozporu s původními listopadovými ideály.

Ale nejen to. Přestože z úst vládních činitelů stále slyšíme, že na to či ono nejsou peníze,

na budování žoldácké armády a vysílání jejích části na „zahraniční mise“, ve skutečnosti i do bojů proti obyvatelstvu v protiprávně okupovaných státech, nějaká stovka milionů se vždy najde. Zbrojíme. Kupujeme pro armádu materiál za miliardy, abychom jej použili ve službách agresorů. Nemáme na odpovídající platy vědeckých pracovníků, učitelů, máme však desítky tisíc měsíčně, nebo i více, pro naše žoldnéře. To je zvrácenost!

Na jedné nedávné přednášce jsem slyšel jednoho představitele pravice, že bychom měli být nejen jednoznačně pro zřízení americké radarové základny u nás, ale měli bychom se na jejím vybudování i finančně podílet. Možná, že i na to dojde, zpočátku samozřejmě utajeně.Militaristický kurz vládnoucí koalice je nepochybný.

Proto si můžeme přát především jedno. Odchod této koalice, která  bez potřebného mandátu od voličů, provedla značné čistky i v nejrůznějších ústředních orgánech, aby jim nepohodlné lidi odstranila a nahradila svými věrnými, která dosud nepředstavitelným způsobem ničí politickou a právní kulturu, jakož i kulturu mezilidských vztahů, která devalvuje tradiční společenské hodnoty, a to bez zbytečných odkladů.

Jedno však je jisté, že lidé musí mít ještě nějaký čas, aby sami na své kůži poznali důsledky koaličního vládnutí. Nelze však již připustit, aby tato vláda iniciovala a ve spolupráci s většinou v PS PČR uskutečnila nějaké nevratné, nebo jen těžko napravitelné tzv. reformy. Nezapomínejme v této souvislosti i na pomoc, již se dostává vládě od velké většiny médií. Tato proces občanského uvědomování si pravé podstaty současné vlády  může značně zkomplikovat a zdržet. Proto v současnosti je důležité podporovat média, která jsou relativně slušná, dále skutečně nezávislá média až po samizdaty. V budoucnosti bude třeba zajistit, aby média se alespoň částečně vrátila ke svému poslání v demokratické společnosti.

                                                                                                                             J. Skalský

Pomozme české rodině!

Liberálně politický systém tradiční politické instituce a hodnoty devalvuje. Jeho „morálka“ je v rozporu s křesťanskými morálními hodnotami. Jeho rozkladný vliv, který není vyvážen životnou křesťanskou vírou, působí  i na naše rodiny. Ty se těžce vyrovnávají s diskriminací rodiny, skrytou či zjevnou, s níž se lze setkat např. v zaměstnání. Negativně působí i nepřímé vnucování nového životního stylu, zůstat dlouho svobodným a bezdětným, a to nejen mediálními prostředky, ale i postihem projevujícím se v životní úrovni vícečetných rodin. Mateřství by se mělo těšit trvalé úctě celé společnosti. Děti by měly být našim největším bohatstvím. V tomto smyslu by rodiny měly být také podporovány

Je zcela ostudné, že u nás dosáhla rozvodovost 67 %. Dvě třetiny manželství končí rozvodem, zatímco v EU pouze kolem 40 %. V některých zemích, jako je Irsko, Malta a Polsko, jsou rozvody naprosto ojedinělé. Tato pozitivní skutečnost jistě je dána pevností zažitými a pevnými křesťanskými postoji občanů těchto států.

Je prokázáno, že rozvody vždy psychicky  těžce poznamenají děti a někdy vedou až k nenávisti k jednomu nebo oběma rodičům. Jak pomoci k obnovení funkčnosti úplné rodiny, kterou nelze nahradit ničím a rozhodně ne drahými náhradními výchovnými zařízeními. Ze statistik vyplývá, že životní podmínky vícečlenných rodin jsou zpravidla značně horší, než rodin s jedním dítětem. Proto je nutné v prvé řadě těmto rodinám pomoci sociálně, např. vyššími sociálními dávkami, zejména progresivitou dětských přídavků, a revalvací rodiny jako instituce, která je základem celé společnosti, státu. Výchovná funkce rodiny je nezastupitelná. Nebude-li ji moci rehabilitovaná rodina plnit, postupně se celá společnost octne na nakloněné rovině.

Důležitý je i příklad, který svým rodinným životem dávají známé osobnosti, přední politici, umělci i sportovci. Pokud bude v republice možné, aby bez jakýchkoliv důsledků měl premiér s manželkou děti a současně čekal s přítelkyní, jež získala parlamentní funkci i jeho přičiněním, další dítě, pak je to zcela opačný příklad, než by měl ostatním spoluobčanům dávat. V ústraní by měl čekat na zapomnění.

Jednou z pomocných cest je stanovení viny jednoho z účastníků rozvodového řízení s tím, že nejen prodlouží (s možností lepšího rozvážení)  samo řízení dnes nesmyslně krátké, ale i určí pro děti přímo viníka jejich narušeného dětství. Pak bude možné viníka sankcionovat i finančně. Z těchto finančních prostředků by bylo možné přispívat tomu z rodičů, kterému byly děti svěřeny do péče za předpokladu, že plní svou výchovnou funkci.

Finančně by snad bylo možné postihovat i tu stranu, která znemožňuje druhé přístup k dítěti či dětem. Stát by měl na sebe brát povinnost finančně zajistit rodiny a od neplatičů alimentů pak vymáhat výživné.

I když je zřejmé, že stupňující se násilí v rodině je v podstatě jen odrazem celkových společenských poměrů, je nutné domácí násilí, které by mělo být soustavně na pranýři, tvrdě postihovat.

Je třeba i více dotovat školky a další předškolní zařízení a skutečně znatelně soustavně více finančně podporovat vícečetné rodiny. Všechny sociální prostředky, které vedou k vyšší porodnosti, je nutné plně využívat. Zatímco Francie, Irsko a severské země vykazují na jednu ženu více než 1,8 dítěte, u nás pak bohužel toto číslo je značně nižší, pouhých 1,28 dítěte, čímž patříme mezi posledních šest států v Evropě. Polsko již přestalo vymírat. Více dětí se rodí i třicetiletým ženám.

Přeplněným dětským domovům by pomohlo usnadnění osvojení dětí anebo lepší zajištění financování náhradní rodinné péče, která je levnější a hlavně úspěšnější než ústavní.

Tento článek je výzvou našim legislativcům (i poslancům), aby účinněji pomáhali společnosti dostat se ze současného začarovaného kruhu. Je výzvou celé společnosti, zvláště těm, kteří se ohánějí křesťanskými základy naší civilizace, aby pro rodinu mnohem více dělali než dosud. Jinak nás čeká národní pohroma.

F. Truxa

Několik slov k Šrámkovi

První etapou politické činnosti Msgre J. Šrámka jsme se zabývali v jedné z nedávných příloh Křesťanského sociála. Pro Křesťanskosociální hnutí je Šrámek, jeden ze zakladatelů Křesťanskosociální strany a zakladatel a dlouholetý předseda ČSL, stále jednou z nejvýznamnějších osobností našich novějších dějin, k níž se vracíme a jehož myšlenky jsou pro nás i dnes návodem i inspirací.

Zejména v současné době  čerpáme z jeho tradičního antimilitarismu, který se výrazně projevoval již v době, kdy byl poslancem vídeňské Říšské rady. V této funkci se stavěl na odpor proti vzrůstajícím vojenským výdajům i militarismu v Rakousku. V tomto smyslu často vystupoval jako poslanec nejen na půdě ŘR, ale i ve svém volebním obvodu a na širší veřejnosti.

Když tyto jeho postoje a poučení, která plynou z některých  mírových encyklik, z prohlášení jiných církví a z podstaty křesťanství, myšlenkově shrneme, pak se dostáváme k dnešním našim postojům, projevujícím se i přičleněním k širokému zápasu proti americké radarové základně, o jejímž zřízení na území ČR se v současnosti jedná.

Zájem o život a dílo Msgre Jana Šrámka však trvá i v dalších určitých vrstvách národa. K jeho uspokojení jistě poslouží i publikace „Zemřel pod cizím jménem“, jejímž autorem je historik Jiří Šindar. Je to útlá knížečka o 182 stránkách s bohatým obsahem. Své znalosti o Šrámkovi můžeme rozšířit o období, počínající rokem 1948. Je to část jeho života, která byla a dosud je méně známá. Dílo vydalo Karmelitánské nakladatelství v tomto roce. Jeho cena není nízká, téměř 200 Kč. K této knize se vrátíme, jak jsme již dříve slíbili, v našem samoizdatělstvu již v druhé polovině tohoto roku.  –red.     

 

Revizionismus na Slovensku

V letech 1945 až 1946, tedy v době, kdy na základě rozhodnutí Postupimské konference, jsme odsunuli převážnou část Němce z Československa, kromě asi 200 000 německých antifašistů, zvláště Slováci usilovali, po válečných zkušenostech s fašizovanou maďarskou menšinou,  o jeji přesídlení. Avšak jen s malým výsledkem. Na Slovensku zůstalo několik set tisíc Maďarů.

Po roce 1989 se aktivizovali. Začali vytvářet vlastní politické strany. Pochopili, že prosadit své požadavky mohou úspěšně jen společně. Tak vznikla Strana maďarské koalice (SMK). V nedávných letech, kdy jejím předsedou byl Béla Bugár, patřila k vládnoucím stranám. Ale již v tu dobu Miklós Duray silně kritizoval slovenskou vládu za její „neústupnost“ vůči požadavkům maďarské menšiny. Jeden z jeho projevů, který pronesl v Maďarsku za přítomnosti tehdejšího předsedy vlády V. Orbána, jenž snil o 15 milionovém maďarském národu, byl natolik protislovenský, že M. Duray byl i tehdejší slovenskou vládou a slovenskými politickými stranami silně kritizovaný.

Nyní se opět objevil na politickém výsluní, je místopředsedou SMK. Co požaduje? Nic víc a nic méně než odškodnění maďarské menšiny za konfiskované majetky v poválečných letech na základě dekretů prezidenta republiky a za pokusy o reslovakizaci. Naštěstí zůstávají tyto dekrety mezinárodními dohodami dané   pro slovenskou politickou scénou nedotknutelné.

Celý problém má však i určité mezinárodní souvislosti. Na řadě sjezdů Němců odsunutých z Československa se často objevují požadavky na zrušení dekretů prezidenta republiky a odškodnění nejen Němců v ČR, ale i Maďarů ve SR. Němci zcela zapomínají na mezinárodní pařížskou dohodu o reparacích, jíž je Československo signatářem a která jej zavazovala, aby zkonfiskovalo veškerý německý majetek tak, aby se nikdy již nedostal do německých rukou.

Náhradu za zkonfiskovaný majetek požaduje též značná část německé menšiny v ČR. Na štěstí pro nás není zdaleka půlmilionová jako je maďarská na Slovensku. Dovedete si představit, co všechno by německá menšina dělala v ČR, aby dosáhla svých cílů, když by byla alespoň přibližně početná, jako je ta maďarská  ve SR? Můžeme děkovat svým dědům a otcům, že v poválečné době udělali vše, samozřejmě v souladu s mezinárodními dohodami vítězných velmocí, aby v zájmu vnitřního klidu a zachování míru v budoucnosti, tak i zdůvodňovali  velmoci své rozhodnutí o přesídlení německých menšin z několika států, vysídlili Němce, kromě antifašistů.

Je samozřejmé, že zastáváme stejné stanovisko o nedotknutelnosti dekretů prezidenta republiky jako zdrcující většina slovenské veřejnosti. Rozhodně odsuzujeme revizionismus maďarské menšiny stejně silně jako revizionismus odsunutých Němců a některých jiných německých kruhů.                                                           Ing. P. Šuranský

 

Naše zemědělství – výrobce levných potravin, čelí likvidačním tendencím

Již od začátku „sametové revoluce“ tvořilo naše zemědělství polštář proti sociální nespokojenosti produkcí levných potravin, a to i za cenu vlastního ohrožení.

Při tom toto odvětví, které více než zdvojnásobilo svoji produktivitu práce, oceňuje své pracovníky ve srovnání s jinými odvětvími jako předposlední. Necitlivá privatizace měla leckde za následek ztrátu či podstatné zeslabení vysoce kvalitních stád skotu. Při privatizaci se zcela zapomnělo na někdejší družstevní mlékárny a další združstevněný zpracovatelský průmysl, který by lépe rozdělil tržby ve prospěch výrobců.

Veškeré tyto negativní podmínky zapříčinily ztrátovost a celkovou vyčerpanost resortu. Přitom se jedná o strategické odvětví, jehož prosperitu si na západě pečlivě hlídají. Velká většina příjmů v EU jde ve prospěch zemědělských prvovýrobců. Podpora státu má nejrůznější formy.

V současnosti na příklad v Polsku vydává stát 15 mld. zlotých na podporu zdravotního a sociálního zabezpečení zemědělských prvovýrobců a průměrný zemědělec v Polsku je tak zvýhodněn 60-70 tisíci, což mu umožňuje snižovat ceny. Je tak přirozené, že český zemědělec potom nemůže obstát v pěstování zeleniny proti polské konkurenci. Zelená zpráva Ministerstva zemědělství ČR  vybírá jen vrchol ztrátovosti tím, že označuje len a průmyslové brambory za ohrožené plodiny.  U lnu poklesla výroba na cca pouhých 2 572 ha – srovnatelná Belgie má len na 19 tisíc ha.

A třeba na trhu atraktivní naše zelené zlato – chmel – kde je saldo zahraničního obchodu stále velmi kladné, nemůže pro nedostatek financí rozšířit plochy chmelnic, které jsou podle Z. Rosy ze Svazu pěstitelů chmele, přestárlé. Plochy chmelnic se u nás snížily o jednu čtvrtinu. V Německu berou pěstitelé 48 eur dotací na jeden hektar chmelnic. 

Po vstupu do EU vzrostl silně vývoz dobytka. V současnosti tak máme nejnižší stavy skotu za posledních 170 let.

Je velice poučné srovnat výkupní ceny dobytka u nás a v cizině. Zatímco cena býčků je u nás 42 Kč/kg, tak v sousedním Rakousku a Německu se pohybuje kolem 80 Kč/kg. U vepřového masa umožňují doplňující dotace producentům v Rakousku a Německu prodávat vepřové maso o 10 centů pod výrobní náklady. Výsledně se však v ve SRN vykupuje 1 kg za 45 Kč a v Rakousku za 48 Kč/kg.

Je zarážející, že v této situaci dovážejí cizí obchodní řetězce vepřové maso z Rakouska v takovém rozsahu, že to likviduje naše chovatele prasat. Takže zákonitě musí vzniknout podezření, že tento dovoz je záměrně dotován vládami sousedních států za účelem likvidace našeho zemědělství. Zde se již nelze ohánět neviditelnou rukou trhu.

Každému občanu ČR musí být jasné, že levné potraviny u nás mohou být jen díky produkci našich zemědělců. Jakmile by tato hospodářská politika naše zemědělství zlikvidovala, vzrostly by ceny potravin okamžitě na úroveň drahých potravin ve SRN a Rakousku.

Pokud současná vláda prosadí zvýšení DPH u potravin z 5 na 9 %, dojde k dalšímu zdražení jídla a tím ke značnému zhoršení životní úrovně většiny národa. Do krajnosti vyčerpané zemědělství a jeho pracovníci již přistoupili k razantním protestům. Pomozme jim alespoň tím, že nebudeme kupovat maso z dovozu, zejména  z obchodních řetězců, které, zřejmě jako některé sousední státy EU, mají za cíl likvidaci našeho zemědělství a našich zemědělců. Kupujme jen české maso, pomůžeme tím českým zemědělcům!

F. Truxa, bývalý agronom

„Ovesní baroni“ na Šumavě

Skupinka držitelů půdy, lidově nazývaná „ovesní baroni“, sehrála v době, kdy Hitlerův náhončí Konrád Henlein započal v pohraničí své nekalé působení, velmi neblahou úlohu. V kraji byli ovesnými barony nazýváni statkáři, většinou německé národnosti a případně nižšího šlechtického původu,  či majitelé i drobných statků. Scelování feudálních panství, probíhající od počátku 18. století až do století devatenáctého, vynechalo zcela šumavské podhůří. Šlo o krajinu velmi chudou a ekonomicky nezajímavou. Tím pádem na Šumavě zůstala jako historický anachronismus feudální roztříštěnost typu, co ves, to panství a zámek. Pouze jen několik ovesných baronů podnikalo ve větším rozsahu, jako např. těšovský Ziegler, Schreiner v Nemilkově či krušecký Fuchs. Jím ale přisluhovala řada českých vlastníků podobných statků. Tak například statkář Kordík ze starého českého šlechtického rodu byl patronem při otevření nové německé školy  na Čachrově, a to navíc v rámci oslav jubilea císaře Viléma II.!

Nejvýznamnější postavou mezi těmito „barony“  byl bezesporu Gustav Schreiner, majitel nemilkovského panství. On to byl, kdo se pasoval na hlavu všech germanizačních snah na Šumavě. Vlastnil i další statek v Horním Stankově, v Nýrsku působil jako notář. Působí ironicky a žel i výmluvně, že jeho otec Martin všude oficiálně uváděl, že je české národnosti. Spolu s dalšími – např. důchodním hohenzollernského velkostatku v Bystřici u Nýrska, dr. Fischelbachem, či soudním radou Hikischem se výrazně podíleli na poněmčení oblasti kol Nýrska a Železné Rudy. Schreinerův vliv se výrazně projevil v obcích kol Nemílkova tím, že zde výrazně přibylo německého obyvatelstva (např. v obci Svinná). Nešlo o migraci obyvatel, kdepak. Ti, kdož chtěli být zadobře s pánem, čili mít práci – museli se tedy podvolit a na své češství raději ani nevzpomínat. Podobně si počínal statkář Ziegler jak v Těšově, tak v okolí. Jestliže statistika z roku 1921 uvádí, že v Horním Těšově bylo ze 613 obyvatel 178 Čechů, o deset let později klesl počet Čechů na 60! Ovesní baroni měli účinného pomocníka v německém agrárním poslanci Zierhutovi. Ten svým vlivem pomohl G. Schreinerovi do několika funkcí při rakouské vládě a tím i k získání finančních prostředků. Tyto potom se rozdávaly jako „finanční injekce“ ve formě subvencí – jak jinak – německým sedlákům a statkářům na rozvoj pastvin, luk, chovu dobytka. V Nýrsku zase baronům pomáhala proněmecká židovská klika (bohužel!) kolem zdejšího advokáta dr. Moritze Singera. Že ovesní baroni dokázali leccos, o tom svědčí příklad jednoho z nich, a to Zdenko Foerstera – byl třikrát ministrem železnic v rakouské vládě … A ten, kdo se zabýval historií, jistě mu bude znám hrabě Eduard Taaffe, ten to dokonce dotáhl na předsedu rakouské vlády. Pocházel z Nalžov, a patřil mezi vůdčí osobnosti německého živlu na Šumavě. Shrneme-li, skupinka těchto „baronů“ tvrdě a bez skrupulí prosazovala poněmčení zdejšího kraje. A měla i další pomocníky, vždyť tenkráte spolkový život byl velmi čilý. Napomáhaly jim Böhmerwaldbund, Kulturverband, Schulverein, Bund der Deutschen in Böhmen a další.                                                                                        

                                                                                                                            J.   Sedlák

 

Americké základny, zloděj křičí: chyťte zloděje!

Tuto absurdní, leč zloději prospěšnou situaci připomíná stav kolem radarové základny v ČR a raket v Polsku. Myslící občané jsou uraženi, za jaké hlupáky je mají současní vládní politici ČR (neříkám čeští nebo naši, tak nelze nazvat posluhovače cizích zájmů), papouškující nesmyslná tvrzení o ochraně i nás před raketami teroristů z Iránu nebo dokonce ze Severní Koreje. Irán takové rakety nemá a rakety z Koreje by podle zákonů balistiky musely létat do USA opačným směrem.

Nesmyslnost oficiálních tvrzení potvrdil i stínový ministr zahraničí ČSSD, L. Zaorálek, v diskusním pořadu Václava Moravce 18.2.1007 na ČT 1. Je to americká lež stejného druhu jako lži o zbraních hromadného ničení v Iráku, zdůvodňující agresi proti této zemi. Nás by připravované americké základny vůbec nechránily, na naše území by jen dopadaly  kusy sestřelených raket, případně s jadernou nebo chemickou náloží.

Pravé důvody

Není náhodou, že vláda USA poslala žádost o zřízení své základny na našem území několik hodin po vzniku podvodné pravicové vlády ČR pomocí dvou zrádců svých voličů. Nač ten spěch? Američtí zbrojaři a naftaři a jejich představitelé ve vládě USA spěchají obsadit svými základnami i střední a východní Evropu, co nejblíže k území Ruska. Tyto raketové základny a radar s dosahem několika tisíc km zcela zřejmě ohrozí Rusko i Čínu

A naruší strategickou rovnováhu mezi jadernými mocnostmi, čímž podnítí nové kolo zbrojení. To chce zajistit americký vojensko – průmyslový komplex k zvýšení zbrojení a tím i svých zisků před odchodem Bushe z funkce. Náklady USA na zbrojení představují dnes polovinu světových nákladů tohoto druhu.

Dalším důvodem je vazalské připoutání středo – a východoevropských zemí k světovládným snahám USA. Z. Brzeziňski v knize „Velká šachovnice“ říká otevřeně: „Evropská unie pro Ameriku představuje především základní geopolitické předmostí na euroasijském kontinentu“. Nikoliv obranné, ale útočné cíle a ohrožení jiných států americkými základnami potvrzuje i výrok polského premiéra Jaroslava Kaczyňského při setkání s českým premiérem ve Varšavě 19.2.2007: „ Je známo, jaký je cíl základny. Není namířen proti žádnému normálnímu státu, má tvořit zabezpečení proti případné činnosti států, které se nechtějí podřídit principům obvyklým ve světě.“ Jakým principům? Kdo je určuje? Spojené státy, osobující si právo vojensky zasahovat proti těm státům, které se nepodřídí jejich zájmům? Jako Jugoslávie, Irák, Afghánistán. Jaké „národní zájmy“ hájí USA tisíce kilometrů od svých břehů?

Pro celý svět nebezpečným dlouhodobým záměrem kapitálu ovládajícího zahraniční politiku USA je pokrytí a ovládnutí světa vojenskými základnami, doplněnými systémy v kosmickém prostoru. Ne příliš stabilní hospodářství USA s velkými dluhy se dočasně posiluje válečným oživením ekonomiky. Proto války – zatím místní – potřebuje a vyvolává. Plýtvající americké hospodářství spotřebovává stále více ropy ( a zamořuje ovzduší 20% světových exhalací při 5 % podílu obyvatelstva planety). Po zásobách ropy na Blízkém východě zbývá nerostné bohatství Ruské federace. Budování vojenských základen je cestou k získání strategické převahy před zřejmě připravovanou válkou o neobnovitelné zdroje – naftu, plyn a pitnou vodu a snahou o zabezpečení vlastní země před odvetným úderem napadeného. Kdo přichází v úvahu?

Evropská komise, „vláda“ českými politiky tak vychvalované Evropské unie, navrhla Energetickou chartu, mezinárodní úmluvu, umožňující rychlé ovládnutí ruských přírodních zdrojů nadnárodními monopoly. Rusko to pochopitelně odmítá. Na summitu NATO v Rize v r. 2006 hrozili někteří představitelé – americký senátor R. Luger a generální tajemník NATO Jap de Hoop Scheffer přímo válkou o energetické zdroje, na níž se musí NATO připravit. Nový ministr obrany USA R. Mates zařadil Rusko na seznam států, proti nimž je plánován preventivní jaderný úder. Jak se v těchto souvislostech jeví „obranný účel“ amerického radaru v ČR a raket v Polsku?

Odpověď Ruska

Na toto ohrožení odpovědělo Rusko přiměřeně a důstojně. Na konferenci o mezinárodní bezpečnosti, konané v Mnichově 10.2 2007, řekl prezident Putin přímo a pravdivě: „Rusko, tedy nás, stále někdo poučuje o demokracii. Avšak to, co nás učí, se kupodivu sami učit nechtějí. ..Vidíme stále větší opovržení základními principy mezinárodního práva. A nejen to – jednotlivé normy, dokonce, dá se říci, - celý právní systém jednoho státu, především samozřejmě Spojených států, překročil své národní hranice ve všech sférách… Podle názoru Ruska  může militarizace vesmíru vyprovokovat nepředvídatelné důsledky pro světové společenství – nebudou o nic menší, nežli se zahájením jaderného věku. …Rovněž nás nemohou nechat v klidu plány na rozmísťování prvků systému protiraketové obrany v Evropě. Kdo má zájem na dalším kole nevyhnutelných, v tomto případě, závodů ve zbrojení?... Máme právo položit otevřenou otázku: proti komu je namířeno toto rozšiřování? A co se stalo s těmi garancemi, která nám dávali západní partneři při rozpuštění Varšavské smlouvy? …A samozřejmě, chtěli bychom spolupracovat se stejně odpovědnými a taktéž samostatnými partnery, s nimiž bychom se mohli podílet na vybudování spravedlivého světového uspořádání s cílem zajistit bezpečnost a blahobyt v něm nejenom pro vyvolené, ale pro všechny.“

Velitel raketových vojsk Ruské federace Nikolaj Solovcov upřesnil nutná protiopatření: „Jestli se k tomu Polsko a ČR rozhodnou, naše raketová vojska zařadí tyto objekty mezi své cíle. Z každých 100 raket je 97 až 98 každou minutu, každou sekundu připraveno k plnění bojového úkolu. „Ruskou techniku není radno v žádném případě podceňovat.“

Zloději křičí

Jak na moudrá slova ruského prezidenta a na varování vojenského odborníka odpovídají představitelé pravicové vlády ČR? Předseda Topolánek řekl ve Varšavě: „Shodli jsme se, že na tu nótu obě země odpoví pozitivně.“ Ministr  zahraničí ČR Schwarzenberg (rakouský a švýcarský občan, který by měl raději své výroky  nechat překládat  do češtiny) prohlásil: „Jestliže někdo vyhrožuje, tak tím spíš nás to utvrzuje v našem názoru. Bláboly druhého ministra zahraničí Vondry a exprezidenta Havla, vynálezce „humanitárního bombardování“ o „ruských výhrůžkách“ a „obzvláště skandálním a nehorázném postoji Ruska“, není třeba ani komentovat. Co se v těchto výrocích „politiků“ projevuje více: hlupácká arogance či aristokratická degenerace?

Ministryně zahraničí Spojených států Riceová přispěchala 21.2. 2007 s pochybnou podporou amerických záměrů, když označila ruský odpor k základnám za „mimořádně nešťastné poznámky“. Paní Condoleeza by měla vědět, co věděl každý kauboj z divokého západu: namíří-li někdo svůj colt, ten druhý musí učinit totéž. V případě raket s atomovými hlavicemi však nejde o spor svou desperátů, ale o ohrožení existence lidstva případně i života na zemi. To by byla příliš vysoká cena za dočasné zisky globálního imperialismu.

Důsledky radaru

Nadšení propagátoři amerických zájmů u nás vědomě lžou a zamlčují závažné skutečnosti. V ČR má být „jen“ radar, nikoliv rakety. Co je však tento radar? Naváděcí nařízení, tedy oči raket. Ty by musely být prvním cílem odvetného nebo preemptivního úderu. ČR by byla zničena v prvních minutách Západem připravované příští války, obětovaná za beztrestnost USA.

Radar připravovaného typu s dosahem několika tisíc kilometrů potřebuje zdroj energie v řádu 1.000 KW, což může zajistit jen podzemní jaderná elektrárna. V případě zničení radaru radioaktivní zamoření rozšíří oblast bez života. Jak daleko? To nevadí tzv. zeleným, odpůrcům jaderných elektráren? Jaké jsou účinky vyzařování radaru o výkonu asi 20 KW v Azerbajdžanu? Nezávislá organizace pro výzkum životního prostředí zde zjistila devětkrát vyšší výskyt onemocnění lidí rakovinou, třináctkrát více onemocnění jater a devatenáctkrát vyšší počet novorozenců s vrozenými vadami. Jak bezpečný by byl pro obyvatelstvo daleko silnější radar v Brdech? Jen 60 km od Prahy!

Konečně chceme dát své území do pravomoci cizího státu, bez možnosti jakékoliv kontroly a uplatnění našeho právního řádu a našich zákonů?

Ohrožení Slovanů

Závažná mezinárodně politická rozhodnutí mají nezanedbatelnou stránku mravní. Snaha Západu postavit Slovany proti sobě je zákeřnou hanebností, pokračováním protislovanského „Drang nach Osten“. Tomu slouží i současná nenávistná protiruská propaganda. Proč tedy Rusové zachraňovali náš národ před vyhubením německými okupanty? Za co padlo jen na území Československa 114.000 rudoarmějců? Nevděk je zločin, volající po dějinném trestu. Necháme-li se zapřáhnout do cizího chomoutu proti svým pokrevním bratřím, podruhé nás nikdo zachraňovat nebude. Zapomětlivým, neznalým a překrucujícím dějiny je třeba připomenout, že to byla sovětská armáda, která nesla hlavní tíhu boje s německo nacistickým barbarstvím a že zachránila západní Slovany před vyvražděním či poněmčením podle plánů, prováděných Heydrichem  a podobnými zločinci, západní Evropu pak před otroctvím Hitlerovy „Nové Evropy“. Tuto nezpochybnitelnou skutečnost dokládá i známý Churchillův výrok: „Byla to sovětská armáda, která zlomila německou válečnou mašinérii.“ Taková je historická skutečnost, ať se to bezectným ostouzečům Sovětského svazu a Ruska líbí nebo ne.

Znepokojení Ruska nad nesporným ohrožením raketovými a radarovými americkými základnami ve střední a východní Evropě je plně oprávněné a pochopitelné. Stejně nutná jsou protiopatření Ruska za mlhou lží připravovanému útoku. Americký zloděj a jeho evropští služebníci hlasitě křičí: chyťte zloděje – Rusové nám vyhrožují. Dělat z oběti útočníka je dnes častý propagandistický trik agresorů a jejich obhájců, počínaje sudeťáckými překrucovači dějin a konče izraelskými sionofašisty a jejich spojenci, zaslepenými vidinou zisků a světovlády.

Právo rozhodnutí patří občanům

Jednoznačná většina Čechů i Poláků americké základny odmítá. Ani západoevropští politici, kupř. německý ministr zahraničí Steinmayer, nejsou tímto vývojem nadšeni.  Jsou jen rádi, že se cíle prvních úderů příští války přesouvají z jejich území dále na východ, že úlohu obětovaného mouřenína přebírá někdo jiný. Rusové se bránit musejí, jinak by jednali proti pudu sebezáchovy.

Arogantní pravice ČR odmítá občanům právo rozhodnout v tak závažné věci referendum, chce národ obejít rozhodováním v parlamentu (jak se stalo při nezákonném rozbití Československa a při následném zatažení ČR do NATO a hanebné účasti na agresi proti bratrské Jugoslávii). Na to nemá žádná politická strana mandát, žádná neměla v programu cizí základny, proto o nich nemůže rozhodovat. Neodmítnou-li sami občané důrazně rozhodování „o nás bez nás“, pak američtí uchazeči o světovládu, jejich agenti v evropské politice a občanská lhostejnost zavěsí nad český národ Damoklův meč atomové smrti v prvních minutách globálními válečnými zločinci připravovaného střetu. Střetu bez vítěze, ale s miliony obětí!

Doc. RNDr. J. Minář , DrSc.

 

NE americkým základnám v Evropě

5. května 2007 se na Filozofické fakultě UK konala Mezinárodní konference proti militarizaci Evropy, kterou zorganizovala Iniciativa Ne základnám! Na konferenci bylo přítomno na 150 účastníků. Kromě zástupců sdružení zapojených do Iniciativy byli tu zahraniční delegáti z Německa, Polska, Maďarska, Francie, Itálie Velké Británie, Belgie, Řecka a USA. Mluvčí všech zastoupených národů ostře vystupovali proti americkým vojenským základnám tam, kde už jsou, mluvili o tom, jaké bojové akce už mají za sebou a dodávali odvahu těm, kteří sbírají síly k odporu proti budování nových amerických vojenských zařízení v Polsku a v České republice.

Italští hosté mluvili o úspěšné dvousettisícové demonstraci, kterou uspořádali v únoru na protest proti rozšiřování americké vojenské základny ve Vincenzi. Belgický představitel vyprávěl o tom, jak jeho krajané, míroví aktivisté blokovali vlaky, když americké vojáky přesouvali do Antverp, aby odtud pokračovali do války v Iráku. Připomíná to hrdinný čin francouzského bojovníka za mír Henri Martina, který více než před půl stoletím dal svůj život šanc a svým tělem bránil průjezdu vlaku, který odvážel francouzské vojáky do špinavé války ve Vietnamu.

Němečtí kolegové mluvili o mnohostranné činnosti proti militarizaci Evropy. Zahrnuli do ní jednak aktivity proti americké základně v Ramsteinu, kde je 68 tisíc amerických vojáků a 25 tisíc britských, což představuje jedno z největších evropských předpolí války v Iráku. V bavorském Ansbachu se nachází velká helikoptérová základna Severoatlantického paktu, kde se piloti připravují na válku v Iráku. Němečtí bojovníci za mír mají v obou těchto lokalitách při svých aktivitách podporu Američanů žijících v Evropě a vystupujících proti Bushově dobrodružné válečné politice. Také delegátka z Velké Británie připomněla různé formy odporu britských bojovníků proti americkým vojenským základnám v jejich zemi. Maďrský host seznámil konferenci s tím, že původně měl být americký radar vybudován v těsné blízkosti jejich hlavního města. Ale maďarští občané psali protestní dopisy a Budapešťané se v referendu vyslovili z více než devadesáti procent proti radaru. Je známo, že původně se za státy, vybrané pro budování americké vojenské základny v Evropě, považovaly Polsko, Maďarsko a Česká republika; zůstaly už jen Polsko a Česká republika.

Odpolední jednání konference se skládalo ze tří problémových bloků a o strategii Spojených států, Evropy a Ruska. Druhý okruh problémů se týkal vztahu mezinárodního práva a Národního raketového obranného systému USA a reakcí zemí bývalého sovětského bloku na tento „obranný“ systém. Třetí okruh zahrnoval hodnocení konference a přípravy budoucích aktivit.

Autoritu konference podpořili svými vystoupeními některé významné osobnosti politického a vědeckého života. Mezi ně lze počítat například poslance Evropského parlamentu Jaromíra Kohlíčka z ČR, Tobiáše Pflügera ze Spolkové republiky Německo a Tanasise Papilise z Řecka, dále pak univerzitního profesora Oskara Krejčího či dr. Miroslava Polreicha.

V závěrečném dokumentu konference, nazvaném Pražská výzva se mimo jiné praví: „Důrazně odmítáme pokud dát plánům USA oprávnění postranními cestičkami, prostřednictvím rozhodovacích procesů v NATO a EU. Obracíme se k napříč širokou paletou národností a společenských vrstev: udělejme společně vše, abychom zabránili přeměně Evropy na jeviště nových závodů ve zbrojení a nové politiky konfrontace.

Vyzýváme všechny lidi, aby se účastnili demonstrací, aby se ústně a písemně obraceli na své zvolené představitele a řekli jim, že si nepřejí novou politiku konfrontace a že na to budou pamatovat u volebních uren.“

Konference proběhla v přátelské atmosféře, byla významným povzbuzením i pro mnohé zahraniční hosty a podtrhla nutnost vzájemné koordinace protimilitaristické činnosti v jednotlivých evropských státech. Současně informovala o nejbližších velkých protimilitaristických akcích. Za takové je možné považovat připravovanou velkou demonstraci v Praze 26. května. 9. června se setkají různé protiválečné proudy v Římě, aby tam demonstrovaly právě v době, kdy tam bude na návštěvě americký válečník, prezident Bush. 15. a 16. června se uskuteční mírová konference v Bruselu.

Přestavitelé Iniciativy Ne základnám! Vás, vážená čtenářko, vážený čtenáři, srdečně zvou na demonstraci 26. května v 15 hodin na Václavském náměstí pod Myslbekovu sochu svatého Václava a těší se s Vámi NA SHLEDANOU!

Doc. PhDr. Ota Lev, CSc., účastník mezinárodní konference

 

 

Mezinárodní konference proti militarizaci Evropy

Štěpán Kotrba, Jan Brousek

„5.5. 2007 v Praze, na půdě Filosofické fakulty Univerzity Karlovy se šedesát dva let po Pražském povstání konala konference proti militarizaci Evropy. Akce probíhala v symbolický den začátku Pražského povstání – začátku ozbrojeného odporu proti okupantům a v těsné blízkosti vpravdě symbolického místa, kde byli v roce 1945 pohřbeni první padlí rudoarmějci při osvobozování Prahy a kde se v roce 1968 upálil student Jan Palach na protest proti okupaci „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy. Na 150 lidí, zastupujících 14 protiválečných iniciativ z 9 evropských zemí, se sešlo v Praze, aby prodiskutovali další postup v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě.

Mezi řečníky byli Marek Hrubec z Centra globálních studií FF UK, Tobiáš Pflüger, poslanec Evropského parlamentu za německou stranu Die Linke a politolog Oskar Krejčí. Mezi posluchači byli mimo jiné filosof Erazim Kohák, poslanec Evropského parlamentu Jaromír Kohlíček, novinář a bývalý předseda vládní Rady pro lidská práva, člen Rady České televize Petr Uhl či bývalý ministr zahraničních věcí a bývalý předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan.

Účastníci odmítli oficiální zdůvodnění tohoto projektu jako pouhou záminku. V závěrečné deklaraci z konference je napsáno ´vyzýváme všechny lidi, aby se účastnili demonstrací, mluvili a psali svým zvoleným zástupcům, členům vlády a hlavám států, že nechtěji novou konfrontační politiku, a že na to budou pamatovat, až půjdou k volbám.´ Konference také projednala další společný postup při vytváření celoevropské protiválečné sítě a rozvíjení vzájemné spolupráce.“

 

Z vystoupení některých účastníků konference

Andrej Konieczny, Stop Bazom USA

Stop Bazom je sdružení nestranné, nezávislé. Snažíme se zastavit výstavbu raketové základny v Polsku, kterou chtějí Spojené státy, vedení Bushem. Trápí nás účast naší armády v Iráku jako součásti imperialistické politiky. Jsme jakoby v područí USA a závidíme ČR, protože tady u vás se o umístění radaru diskutuje a hledá řešení. …Nesouhlasíme se zbrojením, globální militarizací imperialistické politiky, kterou reprezentují Spojené státy.

Alexandr Solyom, Civilek a Mecsekert Mozgalom –CMM – maďarská iniciativa z Pécze

My jsme organizovali mnoho velkých akcí, tyto akce zabránili výstavbě a následné instalaci radaru a americké základny v Maďarsku. Radar, který se nyní plánuje, měl být 16 km za Peští. … Vše se děje, tak že se prostě obchoduje se strachem. Budeme se snažit zpochybnit radar i před soudem. Radar je otázkou celoevropskou….

Olol Jackson, No Dal Molin – iniciativa proti účasti Itálie v systému NMD

V Itálii ve Vicenze byla základna, která byla privatizována. V současné době se počítá s výstavbou vojenské základny Spojených států. Organizujeme demonstrace, kterých se účastní velké množství lidí. Tady ve Vicenze je většina proti základně. Více než 80 % obyvatel je proti základně. …

Hans Lammerant, bombspotting – belgická mírová akce

Mezinárodní tribunál řekl, že existence amerických jaderných zbraní v Belgii je nelegální. Snažili jsme se provádět inspekce těchto zařízení. … Transport armády USA projížděl územím Belgie do Antverp. Postavili jsme se proti takovémuto transportu a zablokovali ho. Mnoho našich aktivistů bylo následně zatčeno, ale vedlo to k vládní krizi. … Vláda naše argumenty přijímá, ale tlak na NATO je slabý.

Susanne, Flughafen Leipzig Natofrei – německá iniciativa Lipské letiště bez NATO

Lipské letiště se pro logistické lety NATO stalo strategické. Situace je tak závažná, neboť zde přistává velké množství vojáků NATO z Afghánistánu. Provoz letiště je rušný a denně zde přistávají stovky vojenských letadel. … Všechno se tutlá. Veřejnost je opomíjena.

Boris André Meyer, Ansbacher Apell, ansbacherská mírová koalice, SRN

Chceme rozpoutat diskuzi o přítomnosti armády USA v Německu. Chtěli bychom dosáhnout zrušení základen USA v Německu.

Roland Nivet, Yves-Jean Gallas, Mouvement de la Paix – francouzské mírové hnutí

Naše organizace sdružuje lidi, kteří si myslí, že ne zbraně, ale demokracie a dodržování lidských práv přispějí ke svobodě a bezpečnosti lidí. Spolupracujeme ve věci míru na Blízkém východě. Máme asi 20 000 spolupracovníků. Bojujeme proti novému kolu zbrojení a šíření jaderných zbraní. .. Důležité je informovat veřejnost… .

Kate Hudson, CND – Campaign for Nuclear Disarmament, Velká Británie

Ve Velké Británii je mnoho vojenských základen, přesto se staví další … .

Elsa Rassbach Američan Voices Abroad – Americké hlasy v zahraničí

Jsme organizací, která sdružuje Američany v zahraničí. Američanů, kteří žijí na světě mimo území USA, je více než sedm milionů. Mnoho lidí jde do armády USA za jistotu kariéry a s tím spojených sociálních jistot. Ministerstvo je nutí dlouhodobě sloužit tzv. vlasti. Je velmi těžké odmítnout sloužit Spojeným státům, hraje se na city, vyhrožuje soudy a vězením. Je znám případ vojáka US ARMY v Německu, kdy tento voják – lékař dezertoval, ale posléze byl chycen, odsouzen a jeho služba byla prodloužena.

Athanasios Pafilis, Světová rada míru, Řecko

Vystoupili jsme proti válce v Jugoslávii, Iráku a dalším mezinárodním konfliktům. Brojíme proti vojenským základnám, které budují Spojené státy. … Co je zjevné, že tzv. protiraketová obrana je jenom snahou USA mít převahu ve světě… .

 

Oskar Krejčí, politolog, Univerzita Matěje Bella, Slovensko

Geostrategické zájmy USA, racionalita a iracionalita politiky

Světová válka byla největším selháním lidského rozumu v dějinách. NMD je rezignací nad kontrolou zbrojení. Bush začal hru se strachem přesvědčením, že lze silou nadiktovat podobu světa. Způsob vidění světa, v němž je každý protivníkem. I zbrojní firmy jednoduše se strachem obchodují. Většina politiků nepřemýšlí v kategoriích národních zájmů, natožpak světového blaha, přemýšlí v kategoriích zájmů individuálních a skupinových. Rusové a Američané budou v září jednat o základnách v České republice a Polsku, stejně jako 8. června při příjezdu Bushe do Prahy. To ale ještě neznamená racionální jednání. Nedovedu si představit dohodu mezi NATO a Ruskem, nedovedu si představit velení tomuto systému.

Třetím rozměrem iracionality je iracionalita mediální. V  podvědomí mnohých novinářů je ne snad  xenofobie, ale neporozumění.

Měli bychom mít stále v paměti jednání o válce v bývalé Jugoslávii, kdy Rusko přišlo s návrhem na řešení, bohužel USA ve svém narcismu návrhy Ruska přešly mávnutím ruky a Jugoslávii vybombardovali pod záštitou NATO. Spojené státy si hrají na policajta, který všechno zlo světa vidí a zasahuje po americky, to znamená rychle, tvrdě a bez jakékoli racionality. To, čemu dnes čelíme je strach z Iránu a KLDR. Ale když do toho dáme rozum a dávku racionality, poznáme, že strach byl uměle vyvolán. Iracionalismus je o to větší, když se do hry dostávají taková média, jako České televize, které cíleně         filtrují a dezinpretují informace. Pravda začíná tam, kde končí signál České televize. Počítejme s tím, že do iracionality diskuzí vstupují i ekonomické zájmy vojenskoprůmyslového komplexu. Problém je v tom, že v Americe je zkomercionalizovaný strach. Nikdo si nedovolí bojovat v Americe s koncepty, které vám mají přinést bezpečnost. Hlavním úkolem je pěstovat rozum v politice.

Jaromír Kohlíček, poslanec Evropského parlamentu, KSČM

Američané jsou předurčeni k tomu, aby svůj typ civilizace, své pojetí demokracie rozšiřovali po světě. Je to vidět v Afghánistánu, kde to nefunguje, či v Iráku. Je to vidět i při způsobu jednání s EU. Odmítají respektovat rozhodnutí mezinárodního soudu pro lidská práva v Haagu. Oni také proto, že své názory preferují, se nepřipojili ke Kjótskému protokolu…

Štěpán Kotrba, politický analytik, Britské listy

Narcismus, arogance bílého muže je řídícím prvkem americké politiky už sto padesát let. Bílý muž nikdy nerozuměl cizím kulturám a přesto je podroboval. My hledáme multipolaritu jako záruku bezpečí. Američan si prohlíží opasek a hledá kolt, aby vystřelil.

Oskar Krejčí, sociololog, politolog

Řídící ideou je stále ono „my jsme ti nejlepší, ostatní si musí vzít z nás příklad“. To, s čím se dnes potýkáme v USA, je iracionalismus jacksonovské tradice a unilateralismus. Vize zjevného předurčení Spojených států je obecná, ale s příští administrativou už nebude nejspíše spojená s tím, že ten okolní svět je tak úplně nepřátelský. Jestli se nemýlím, tak nová administrativa bude sice opět věrná vizi zjevného předurčení, ale prostřednictvím mezinárodních institucí. Pravděpodobným ministrem zahraničí bude Richard Hoolbrooke.

Miroslav Polreich, bezpečnostní analytik

Zájem Američanů je postavit základny .- opírají to o tři důvody, Koreu, Irán a nebezpečí budoucnosti. Bude to také v zájme vojenského průmyslu. Nedávno jsem se zúčastnil diskuze o severní Koreji na americké ambasádě. USA a Korea zahájí odstranění Koreje ze seznamu  „darebáckých zemí“. Bude složena speciální komise, která na to bude dohlížet. USA a Korea se spojí ve spolupráci v oblasti ekonomické, energetické a při řešení bezpečnosti v Asii. Irán nikdy nevedl agresivní válku. Hussajn byl podporován USA, když napadl Irán. Spojené státy se pokoušely dostat k jednacímu stolu Pákistán a Indii, a nepodařili se jim to. Podařilo se to ale Iránu a smlouva byla podepsána v Havaně. Rusko nabídlo spolupráci a pomoc. Pokud nazýváme Irán darebáckým státem, pak proč? Vždy Irán dokázal to, co nikdo jiný … Spojené státy provádí podvody stejně tak jako podvedly Československo. Rozšířením NATO se jejich vztahy k Rusku zhorší … Jsou zde opět snahy narušit atmosféru spolupráce – ze strany České republiky. Mnoho věcí se ale v Americe mění. My se na Ameriku musíme spoléhat, a doufat, že se zlepší…

Málo hovoříme o NATO, která jako bezpečnostní organizace skončila. Dnes NATO působí jako servisní organizace USA…

Tobiáš Pflüger, poslanec EP, Die Linke

Nyní stojíme před velkou příležitostí. Musíme dát jasně najevo, že stojíme o celoevropskou síť proti vojenským základnám. Jde o to, jak ji vytvořit. Se systémem NMD získávají USA možnost, jak jednat s Ruskem jako s nepřítelem. Ten systém nezajišťuje bezpečnost, jde o to mít možnost zaútočit. Nejde jen o obranu, ale o závod ve zbrojení. USA a EU shromažďují své jednotky v okolí Ruska. Existuje skutečná hrozba ze strany Iránu či Koreje? … I bez USA dochází k určité militarizaci EU. O Rusku se mluví jako o hrozbě. Při diskuzích většina členů výboru pro obranu EP hovoří o tom, co špatného Rusko udělalo. Pozice protiválečných hnutí musí být taková, že si nepřejí novou studenou válku, protože ten, kdo je systémem protiraketové obrany opravdu ohrožen, je Rusko.

Oskar Krejčí

USA jsou jediným státem, jehož celé dějiny jsou dějinami rozpínání. Pokud má ale idea humanismu vyhrát, musí mít na své straně USA. Základním úkolem protiraketového systému bude obklíčit rusko-čínský prostor. Strategie EU říká: dodržujme mezinárodní právo a multilateralismus. …

Je celá řada dalších diskusních příspěvků, která odezněla na konferenci, ale vzhledem k jejich rozsahu, velmi litujeme, nemáme možnost je uveřejnit. –red.

 

Radar v Brdech ? – Ne!

Jakmile se rozšířila zpráva, že na Rokycansku poblíže obce Trokavec má být vybudován radar pod patronací US Army, jsme denně masírováni spoustou informací, úvah a názorů jak novináři, tak politiky. Záběr a rozsah zpráv je věru široký, od podbízivého gesta vlády, přes rady „odborníků“. Americký velvyslanec dokonce šel i na sjezd jedné politické strany, aby zdůvodnil onen zájem jejich vlády….

Jestliže se minulé éře vyčítá, že tu sověti měli rakety, a nikdo se nás neptal, je to pravda. Ale jak se zachází s dnešním míněním nás, brdských obyvatel zejména? Chlácholení, vytáčky či dokonce odkazy na „vděčnost“, to přece není seriózní jednání. A věřit politikům typu Vondry, „pana knížete“, či exprezidenta nebo současného premiéra, tak to raději věřit na božský zázrak, který nás zbaví americké radarové základny. Vyjde to nastejno. Jejich postoje a snahy jsou v jejich – ne v našem zájmu. …

Proč svěřit rozhodování o zřízení radarové základny poslancům a senátorům, když víme, jaký je to vydařený sbor. Mandát většiny senátorů je tak slabý, byli zvoleni jen zcela nepatrným počtem voličů, že mohou ještě tak rozhodovat o tom, kdo kam a kdy pojede na „služební cestu“. Inu, je třeba se ozývat, aby „tyhle pomazané hlavy“ pochopili, co jim po referendu vzkázal jeden místní starosta – my vás volili, vy máte povinnost tak i potom dle toho jednat.                                                                                                      J. Sedlák

 

Odmítáme uměle vyvolávaný strach, který má sloužit k omezování lidských, občanských, politických a sociálních práv, k dalšímu zbrojení, militarizaci společnosti a následným válkám za zájmy neocons a jejich spojenců!

 

Fyzici USA proti americké nukleární hrozbě

„Jako fyzikové, příslušníci oboru, který nastolil existenci jaderných zbraní, naléháme na Kongres USA, aby přijal závazné legislativní normy, které by omezovaly moc prezidenta USA nařídit jaderné údery nejaderným státům.

Mezi malými taktickými jadernými zbraněmi a těmi velkými neexistuje žádný pronikavý rozdíl, právě tak jako mezi jadernými zbraněmi zacílenými na určitá zařízení a těmi zacílenými na armádu nebo města. Překročení nukleárního prahu, byť i použitím zbraní nižší účinnosti by odstranilo 60 let trvajícího tabu nepoužití jaderných zbraní a zvýšilo by i pravděpodobnost jejich použití jinými státy. Pokud by obětí útoku  byl nejaderný stát, takový akt by zničil nebo přinejmenším velmi vážně otřásl Smlouvou o nešíření jaderných zbraní, což by mělo katastrofální důsledky pro bezpečnost Ameriky a celého světa.

U vědomí stoupajícího napětí kolem Iránu a narůstající možnosti a veřejného prohlášení prezidenta G. Bushe, ml., v dubnu 2006, že jaderný úder proti Iránu je jednou z možností ležících na stole, věříme, že je nanejvýš důležité, aby se Kongres touto záležitostí naléhavě zabýval v co nejkratším čase.

V případě nejaderných protivníků neexistuje vypjatá naléhavost spojená s reagováním či předpokládáním jaderného útoku na USA či na jeho spojence. Jsme pevně přesvědčeni, že Kongres by měl mít právo se vyjádřit k tomu, jaké nasměrování akcí by nejlépe posloužilo americkému lidu použitím těchto strašlivých zbraní, jež nás vědecký obor pomohl vytvořit.

Rozhodování, které by mělo výrazný dopad na běh dějin a jež by mohlo koneckonců ohrozit přežití civilizace, by nemělo být svěřeno výhradně do rukou prezidenta, pokud to není naprosto nevyhnutelné. Vyzýváme kongres, aby přijal závaznou zákonnou normu zakazující použití jaderných zbraní Spojenými státy proti zemím, které jaderní zbraně nevlastní, s výjimkou schválení takové akce Kongresem.“

Toto prohlášení zveřejnil list International Herold Tribune 14. 2. 2007. Prohlášení podepsalo 22 čelných představitelů amerického jaderného výzkumu včetně 12 nositelů Nobelovy ceny za fyziku. (HóN 11.3.2007)

 

Čína: lidská práva porušují USA

Čína včera naprosto adekvátně vytkla Spojeným státům pokrytectví. Důvodem se stala výroční zpráva amerického ministerstva zahraničí, která Číně vyčetla loňský nárůst zastrašování, sledování, zadržování i věznění novinářů, spisovatelů, aktivistů a advokátů.

Podle Pekingu Spojené státy nemají žádné právo očerňovat jiné země, a to tím spíše, že ignorují vlastní problémy s respektováním lidských práv.. Jako v předchozích letech americké ministerstvo zahraničí ukázalo prstem na stav lidských práv ve více než 190 zemích světa, včetně Číny, ale vyhnulo se zmínce o situaci ve Spojených státech, praví se ve zprávě čínského ministerstva zahraničí. Úryvky z ní zveřejnila oficiální agentura Nová Čína.

Čínská diplomacie obvinila USA, že díky své vojenské síle porušuje svrchovanost jiných států a porušuje lidská práva v jiných zemích.

Spojené státy zjevně drží rekord v porušování ženevské konvence systematickým zneužíváním zajatců v irácké a afghánské válce. Dokument poukazuje i na porušování občanských práv a rasismus v samotných USA, kde etnické menšiny žijí na dně společnosti a rasismus je hluboce zakořeněn i v americké justici. USA se panovitě nadřazují nad jiné země, které kárají za přístup k lidským právům, ale ignorují vlastní problémy. Svědčí to o dvojím měřítku a hegemonii na poli lidských práv. (HóN 11.3.07)

 

Boj proti terorismu á la Bush

Kubánský exulant Luis Posada Carriles byl obviněn Kubou z útoku na letadlo, při němž zahynulo 73 osob. Byl vězněn ve Venezuele, odkud se mu, díky pomoci, jež mu poskytla americká zpravodajská služba, pro níž pracoval, podařilo utéct.  Přestože Kuba i Venezuela vícekrát požadovaly na USA, aby jim byl vydán ke stíhání za teroristický útok, byl v nedávných dnech propuštěn americkým soudem na svobodu.

Na druhé straně jsou americké ozbrojené síly při stíhání teroristů tak horlivé, že při svém úsilí o jejich fyzickou likvidaci, např. v Afghánistánu, bombardují domnělé cíle, při nichž umírají stovky civilních obyvatel. Bezpočet zabitých civilních obyvatel vedl i vládnoucí proamerické síly k protestům proti tomto počínání.

Situace není o nic lepší ani v Iráku. Mučení Iráčanů při výsleších, ve vězení je stále  otřesnou skutečností. Irácký národ velmi strádá. Podle odhadů bylo již zabito 100 tisíc až 200 tisíc Iráčanů. Každým dnem jejich počet vzrůstá. Za jejich smrt nesou odpovědnost především  okupační síly. Jediným řešením, které může situaci uklidnit, je co nejrychlejší a úplné stažení amerických vojsk a jednotek jejich spojenců.Za zločiny tam spáchané okupačním vojskem by měli nést odpovědnost nejen jednotliví vojáci, ale i ti, kteří o jejich nasazení rozhodovali. Irák musí být opět svrchovaným státem.                     

Velkým zločinem bushovské tzv. protiteroristické války je  vyvolávání strachu po celém světě a v jeho atmosféře pak postupné oklešťování lidských, občanských a sociální práv.                                                                                                    Dr. V. Beneš

 

Vznikne z US Army velký trestní oddíl ?

Bushův režim verbuje do americké armády ve stále hojnější míře i těžké kriminálníky. Americká armáda, která má tradičně v době války potíže se získáváním potřebného počtu nových příslušníků, je na tom v současnosti hůře než obvykle.

Při přijetí rekruta se záznamem v trestním rejstříku musí udělat výjimku příslušný vojenský úřad. S těmito výjimkami bylo v minulém roce přijat  asi každý čtvrtý z naverbovaných mužů.

Americký poslanec Sněmovny reprezentantů, Marty Methan, tuto skutečnost zdůvodnil tím, že v současné době, kdy americké ozbrojené síly jsou enormním tlakem,  je uvedený způsob jedinou možností, jak naplnit stavy armády. (Podle internetových materiálů)

 

ICC: Bush a Blair mohou jít k soudu

Generální prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Luis Moreno Ocampo si dovede představit, že by britský premiér Tony Blair a americký prezident G. Bush mohli jednoho dne stanout před tímto orgánem a zodpovídat se v souvislosti s událostmi v Iráku. Moreno to prohlásil při rozhovoru pro britský list The Sunday Telegraph. Uvedl, že je připraven vést vyšetřování.

Každá země, která se stane členem ICC, si je vědoma toho, že tento tribunál může soudit každého, kdo se na jejím území dopustil zločinu, řekl Moreno. Irácký velvyslanec při OSN Bajáti oznámil, že jeho země hodlá podepsat římský statut (smlouva o zřízení) ICC . Británie je signatářem smlouvy.     Spojené státy pravomoc tohoto   soudu odmítají.

Ještě je čas zahájit řízení.

Moreno zdůraznil, že ICC může vyslyšet žádosti arabských států, pokud podepíší jeho statut. Tribunál pak může zahájit vyšetřování, jestliže jej o to požádá OSN nebo některá z členských zemí. Rovněž může vyšetřovat ty trestné činy, kterých se dopustila země, které byly na území členského státu spáchány. The Sunday Telegraph napsal, že svržený irácký prezident Saddám Husajn měl údajně několik dní před invazí spojenců do Iráku v roce 2003 v úmyslu římský statut soudu rovněž podepsat. Kdyby tak učinil, pak by činy Spojených států v této zemi spadaly pod jurisdikci ICC. Moreno v interview zdůraznil, že stále je možné zahájit vyšetřování zločinů západních zemích na iráckém území, jestliže se Irák připojí ke statutu soudu.                                 (Z internet. materiálů)

 

Hugo Chávez: Socialismus je demokratický, demokracie je socialistická

Venezuelský prezident Hugo Chávez poskytl zpravodajce severoamerické televize Watersové. Mimo jiné řekl: „Já věřím, že vítězí nová éra, protože nevěřím, že je rozpor mezi demokracii a socialismem, náš socialismus je demokracií. Věřím, že to, co je tady v rozporu je demokracie elit, demokracie bez lidu.“

Latinská Amerika, kde je 200 milionů chudých, z nich téměř 100 milionů žije v bídě, se probudila. Jedna z příčin jejího utrpení je neoliberalismus, s kterým, v podobě návrhů volný obchod, volný trh, privatizaci, přichází právě Bushova vláda. (Z internet.materiálů)

Protestní hnutí občanů – hlasujte pro referendum

Milan Valach

Arogance českých politiků dosahuje vrcholu. Své pohrdání občany, které považují ze nezodpovědné a v podstatě hloupé stádo ovcí, se již ani nesnaží příliš skrývat. Podle nich nejsme schopni rozhodovat o vlastní zemi, a tak toto právo přisuzují jen sami sobě, a to včetně práva na faktické postoupení části území ČR cizí armádě a rozhodnutí o našem podílu na dalším kole světových závodů ve zbrojení.

Údajní zástupci občanů tím zaprodávají nás občany agresivní zahraniční politice současné americké administrativy a zájmům na ni napojených vlivných skupin.

Je něco takového vůbec možné?

Také jsem v listopadu 1989 demonstroval za svobodné volby, společně se stovkami tisíc dalších spoluobčanů. Všichni společně jsme byli podvedeni! Svobodné volby nejsou příliš svobodné a zvolení politikové nezastupují naše zájmy.

Kdo očekával, že změnu přinesou nové tváře a morální kvality zvolených osobností, je praxí usvědčen z naivity. Takto to v politice nechodí. Jak je velmi dlouho známo, „každá moc korumpuje“. …

Proč nám to trvalo tak dlouho, než jsme to pochopili?

Především proto, že nám chyběla zkušenost s praktickou politikou, a proto mnozí z nás rádi uvěřili moralistním frázím nových politiků, kteří slibovali, že nebudou jako „oni“.

Dnes přichází fáze vystřízlivění a politické dospělosti.

Jen velmi málo závisí na slibech politiků, vše závisí na nás občanech, na naši aktivitě, na našem odhodlání „nedat se“ a veřejně projevit svůj postoj. Jak jsem již tady jednou napsal, budeme žít jen v takové společnosti, jakou  sami utvoříme.

Jaké je tedy řešení této politické bídy?

Odpověď na tuto otázku je rovněž známá velmi dlouho a spočívá v uzákonění práva občanů na kontrolu politiků prostřednictvím metod přímé demokracie.

Její skutečný význam vidíme právě dnes, kdy se jedná o tak zásadní věc, jakou je výstavba americké vojenské základny u nás a kdy politikové neberou žádný ohled na názory a přání drtivé většiny občanů.

Konečně jim ukážeme, že nejsme tím stádem ovcí, za které nás považují!

Obracím se proto na všechny demokraticky smýšlející občany, kteří se mnou sdílejí přesvědčení o našem právu rozhodovat o našem společném státu s následující prosbou.

Brněnská skupina Ne základnám zahájila emailovou kampaň za uzákonění obecného referenda a odmítnutí americké základny u nás.

Pomozte nám dosáhnout nejbližšího cíle 5 000 podpisů. Připojte se, prosím, k této kampani, šiřte o ní informace a poproste své přátele a známé o podpis pod tento požadavek, který je zasílán ústavním činitelům a předsedům poslaneckých a senátních klubů. …

Pro jednotlivého člověka je to jen malý čin, pro nás všechny je to velký skok.

(Autor je mluvčím brněnské skupiny Ne základnám)

 

Několik vět o Iráku

Kromě 160 000 koaličních vojáků je v Iráku více než 100 000 dobře placených žoldnéřů v „soukromých armádách“. Jejich úkolem je, kromě práce pro firmu, brutální pacifikace  „vzbouřených měst“, provádění teroristických útoků, které mají v očích světové veřejnosti diskreditovat irácký odboj, vyvolávat rozpory mezi kmeny i v rámci obcí, vyvolávat občanskou válku a destabilizovat Irák. Činnost žoldnéřů je mimo jakoukoliv kontrolu. V Iráku působí i eskadry smrti.

Zvláštní skupiny CIA, MI6, SAS jsou odpovědné za akce typu „sekání hlav“, teroristické akce s cílem roznítit náboženské vášně.

Podle iráckých zdrojů dosahuje počet mrtvých amerických vojáků kolem 35. 000.

(Z internetových materiálů- Muslimské listy)

Křesťanskosociální mírové forum

 

Křesťanskosociální mírová problematika

je obsažena ve značné části celého současného dvojčísla Křesťanského sociála. Již více než patnáct let se KSH zabývá mírovou problematikou. Vždy jsme stáli v řadách těch, kteří se stavěli proti zbrojení, válkám a usilovali o spravedlivý mír. Tento náš postoj byl vpravdě křesťanský, byl  pokračováním našich křesťanskosociálních a lidoveckých tradic. Nyní máme možnost toto mírové úsilí uplatnit v širším celku, a to v blízké spolupráci s Iniciativou Ne základnám a dalšími. Předsednictvo ÚV KSH pravděpodobně v červnu t.r. rozhodne o široké podpoře uvedené iniciativy.

Přesto již  nyní opětně doporučujeme všem našim členům a příznivcům, aby s Iniciativou Ne základnám podle svých možností spolupracovali. Celé dnešní dvojčíslo KS svědčí o tom, že tuto spolupráci, byť  zatím neformální, bereme velmi vážně a že ji chápeme i jako naplňování našich programových cílů. 

Velmi si ceníme, že představitelé Iniciativy nás pozvali na mezinárodní konferenci, která v těchto dnech proběhla v Praze. Fakticky nás zastoupil doc. dr. O.Lev, CSc., který o průběhu konference napsal pro KS velmi informativní výše uvedený článek. –red.

 

To už není ani krize

Ve stavu řícení dnešního světa si mnohý z nás klade otázku: Máme se snažit ještě zastavit regresi lidských institucí, nebo mávnout rukou s českým příslovím: „Kdo chce kam, pomozme mu tam“? To mne znovu napadlo,, když jsem v katolickém týdeníku Světlo (6/2007, str.8) četl o petici kardinálů a biskupů papežovi Benediktu XVI.s cílem vyhlášení Panny Marie jako Spoluvykupitelky.

Už po několik let jsme naráželi na propagaci matky Ježíše ve směru spoluspasitelství, a podobné návrhy. Všechna Mariánská zjevení, počínaje devatenáctým stoletím, katolickou veřejnost jistě rozrušovala, připravovala a vedla směrem důležitosti Panny, a zázraky začaly potvrzovat její moc. Střízlivý pohled evangelíků i jiných tím směrem byl bagatelizován.

Propagandistické kvality stěžejních katolických funkcionářů, novinářů i spisovatelů jistě nelze upřít, ale víme také, že kritických pohledů na salta důvěřivosti katolických teologů přibývá.

Je jistě vznešené věřit, ale je důležité vidět jak a kde jsou meze důvěřivosti a víry.

Připomeňme rovnou situaci v ne příliš dávném Vietnamu. Tam bratrovražedná válka „sever proti jihu“ prakticky začala v září 1961, a do ní se významně zapletly i Spojené státy koncem léta 1964. Viet Kong, podporovaný komunisty, ale nakonec i válkou unavenými vietnamskými venkovany, začal ponenáhlu vítězit, i přes mohutné americké ofenzivy a zběsilé bombardování, snad horší než to nedávné v Iráku. Když nic nepomáhalo, katolíci Jižního Vietnamu se obrátili v poslední naději k Panně Marii. Celá zem pak jí byla katolickými hodnostáři zasvěcena a dána pod ochranu. Američané bombardovali i „Ho Chi Minhovu stezke“ v džungli, vrhali napalm a ničili celou zem bezvýsledně. Padlo při tom přes 45 tisíc amerických vojáků a válka Ameriku stála přes 100 miliard dolarů. Přesto Jižní Vietnam s obrovskou záštitou USA (a Panna Marie?!) padl. 31. dubna 1975 komunistické tanky severe vstoupili do Saigonu, a Američané a jejich poslední chráněnci odlétali ze střechy amerického velvyslanectví helikoptérami…

Co z toho plyne, že co my lidé zbabráme, tam nepomůže Panna Marie, ani žádná božská intervence. Deus ex machina hraje jen v řeckých tragediích. Co člověk zaviní, člověk musí odpykat a odčinit. Došel jsem k přesvědčení, že život je zkouška duše v obtížných podmínkách hmoty. Tedy logicky, proč by se měl Stvořitel za nás angažovat a tahat horké kaštany lidské hlouposti a politiky z ohně nesmyslných válek a ze všeho toho, co si my lidé zapříčiňujeme? Berme už konečně jednou vážně české přísloví „co si nadrobíš, to si sněz“!

Praxe potvrzuje, že všechny tragédie a války jsme si vždy (!) museli vytrpět až do dna.

Už dávno každého normálního člověka znepokojuje klanění se obrazům a sochám ve všech náboženstvích a ohledech, a přesto klekáme znovu a znovu, před „bohy ukydanými“. I když před ním varoval už Starý zákon! Křesťanům, katolíkům, jaksi a z neznámých důvodů jejich sochy a obrazy nejsou modlami!

Je pravda, některým katolickým duchovním, jako poctivému jesuitovi Františku Rochlovi v Londýně, kdysi armádnímu „padre“, vadilo, že se všude zveličuje role a oslavování Panny Marie a všech svatých a uctívají se jejich „milostná“ zobrazení. Rev. Rochla tvrdil, že de facto ubývá místa pro pravého Ježíše Krista. I když mu to právě zesnulý Rev. Dr. J. Lang (+ 21.3.2007) vymlouval, nebylo to přesvědčivé.

Opravdu, jako by Ježíš byl neustálým povyšováním Panny Marie a jejich milostných obrazů a plačících sošek zastíněn, umenšován, či jejími vyznavači až vytěsňován.

Našim matkám, tedy i matce Ježíše, zajisté přináleží láska, o tom nemůže být pochyb. Daly nám život, výchovu, postavily do života a nejednou pomohly. Mohou být ale  oslavovány za to, co dosáhly jejich děti samotné? U Panny Marie dokonce, že se zasloužila na díle Ježíšova vykoupení či spasitelství.

To už není ani logické, ani rozumné! Kdo tohle navrhuje, nezná pořádně ani Bibli (viz Matouš 12, 47-50 „Kdo je má matka…“?).Kdybychom pokračovali v logice prelátů, mohli bychom za spoluspasitele považovat sv. Josefa, který zuřivý  žárlivostí, mohl přece Marii za „nelegální“ těhotenství vyhnat a vydat ji k ukamenování – jak se tehdy praktikovalo – a bylo by po všem, co mohlo být započato a vykonáno teprve Ježíšem. Mohli bychom dát stejnou váhu spoluvykupitele i Pilátovi, poněvadž kdyby neposlechl rozdrážděný židovský dav a nenechal Ježíše ukřižovat, bylo by po vykoupení a spasení.

A tak bychom mohli jít dále, až třeba z jiného škopíčku, k matce inženýra Eiffela. Může být jí dán titul spolukonstruktérky Eiffelovky!?! Říkám to všechno záměrně hranatě, aby jasně vystoupila  svedená horlivost naivních věřících, a upřílišněnost (jen upřílišněnost?) petici podávajících kardinálů a biskupů.

Je potom už jen trapný „objev“, jako udělal Antony Valle při interview s arcibiskupem Malcomem Ranjithem (viz Světlo, 13/2007, str. 6., článek Rozhodne Svatý otec), když zjišťuje, že církev je v krizi! Že se katolické kostely vyprázdnily a věřící odcházejí z kostelů nové mše a obřadů  spíše nahněvání atd. Jaká novinka! Připomeňme samotného kardinála Ratzingera, co říkal v půli osmdesátých let (!) v knize O víře dnes, „moje diagnóza zní: Jedná se o skutečnou krizi, kterou je třeba léčit a vyléčit …“

Přesto kardinál Ratzinger, nyní papež Benedikt XVI. a jiní nepřestávají chválit II. Vatikánský koncil, který je tím výrazným začátkem dnešních konců. Chtějí se sice vrátit k Tridentské mši a doufají, že ta to spraví. Jiní se touží k nebi vlichotit a žádají pro záchranu jmenovat Pannu Marii spoluvykupitelkou. Nepřipomíná to drastickou situaci v prohrávajícím Vietnamu, jak jsme uvedli nahoře!?! A ty konce!

Budou se bourat dvojoltáře, které v pilnosti a oddanosti vystavěli a kam vsadili i svaté ostatky (jako v jezuitském kostele v londýnském Mayfairu)? Můžeme se ptát těch, co fandí petici: Je katolický Bůh tak slabý, že potřebuje k ruce spoluvykupitelku  a spoluspasitelku? Je-li, tak se dejme rovnou ke Gaie (pozn. aut.:Gaia či Gaea byla řeckou  bohyní Země), dokud je čas, a než budeme mít božských osob co svatých, nebo jako v hinduismu. To už není ani krize, to je propad.                                                     

                                                                                                       Londýn, 7. dubna 2007

Bez spolupracovníků v terénu by Křesťanský sociál nemohl žít

S námi spolupracuje především řada stálých autorů., jiní jako občasní dopisovatelé. Patří k nim však i další, kteří stojí tak trochu v pozadí. Čtenář je zpravidla nezná. Pro KS i pro činnost KSH jsou nepostradatelní. Pomáhají s kolportáží jak časopisu, tak i brožurek. Někteří vypomáhají i s kopírováním. Zároveň se od nich dovídáme cenné informace o postojích a názorech lidí na současnost, veřejné a politické události. To vše je cenným materiálem a velkou pomocí redakci.

O to více si je třeba takových lidí vážit. Jedním z nich je i Josef Sedláček z Klatov. Kontakty s námi udržuje již řadu let. Sociální otázky jsou pro něj prvořadé. Vždy prosazuje zájmy drobných lidí. Pochopitelně, že narážel na známé praktiky v politice, přesto je stále činným.Přes veškeré tlaky jsem nikdy od něj neslyšel – „nezlob se, nestíhám, nemohu“. Ve městě pod Černou věží máme dobrého a věrného pomocníka.

                                                           ***

Je skutečností, že o obětavé pomocníky je bída. V Plzni máme jednoho, který vyniká nad ostatní. Jedná se o předsedu oblastního výboru ČSBS Jaroslava Maršáka. U něj nacházíme v případě naléhavosti pomoc a podporu. Přitom vedle jím zastávané náročné funkce, je třeba vzít v úvahu i jeho věk. V máji r. 1945 se ihned po návratu z tábora v Německu – s americkými vojáky – zapojil do osvobozování města od Němců. Do dneška dále pracuje ve veřejném životě. Jak jej znám, pomoc nám neodmítne ani v budoucnu.  –se-

(I když zpravidla neuvádíme jména našich spolupracovníků, musíme i my učinit výjimku. Naší pochvaly a vděčnosti si zaslouží Plzeňák, Josef Sedlák, dřívější redaktor, který v dobách normalizace musel opustit své zaměstnání. Je autorem brožurky „Vzpomínky na léta 1938 – 1945 na Šumavě a Chodsku“. Nyní pracuje na dalším titulu. Přejeme mu hodně zdaru a dlouhá léta. –red.)

Celá naše činnost spočívá na řadě obětavých důvěrníků v místech. Na Moravě je jich několik, kteří kopírují a dále rozšiřují Křesťanského sociála i další naše tiskoviny. Ojediněle počet takto nově získaných tiskovin činí i několik desítek od každého titulu. Jim i dalším patří naše díky. V této souvislosti můžeme uvést S. L. i ing. P. Šuranského.

Na Rakovnicku pracuje br. ing. F. H. Jen za poslední dobu získal více než 50 podpisů na petici za uspořádání referenda o umístění základny Národního raketového systému obrany Spojených států v České republice. Br. František Truxa je jedním ze zakládajících členů Křesťanskosociálního hnutí. Je autorem snad stovek článků, publikovaných nejen v KS, ale i v řadě dalších periodik. Jako autor je znám v širší veřejnosti.

Není možné zapomenout na ty, kteří, ač sami pobírají velmi nízký důchod, nikdy nezapomenou nás několika větami podpořit a zaslat vždy finanční příspěvek. K těmto patří např. manželé Sojákovi z Uherského Hradiště a R. Plachetka. Dávají z mála velmi hodně. Možná, že je to zvláštní, když těmto i dalším občas napíšeme, aby nám finanční příspěvky posílali méně často, a oni posílají peníze dále.

O opačných příkladech je lepší se ani nezmiňovat. Jsou, na štěstí jde o skutečně jen o máločetné výjimky.

Děkujeme i za kritické poznámky a upozornění na některé nedostatky, včetně občas se vyskytujících se chyb. Jsme samizdat, děláme vše sami, jak umíme.  I přes uvedené si naše tiskoviny zaslouží Vaši další podporu. Narušujeme, společně s dalšími nezávislými tiskovinami, monopol nám dobře známých médií, česky psaných, leč v cizích rukou, převážně německých, jejichž informace jsou v tom lepším případě jen zavádějící, v jiných až manipulativní,  nepravdivé. –red.

 

Smysl vývoje společnosti spočívá také v tom, aby každý člověk měl více volného času na život!

Prodlužování pracovní doby ve společnosti, kde je stabilně statisíce či miliony nezaměstnaných, je cestou zpět, nikoliv do budoucnosti. Je cestou, vedoucí jen k zbohatnutí malé skupiny jedinců. Dnešní společnost, pokud se vyhne zbrojení, válkám a sociálně nespravedlivému rozdělování bohatství, je schopna každému člověku zajistit důstojný lidský život. 

Přispějme k dosažení tohoto cíle! Bůh přece daroval Zemi a její plody celému lidskému pokolení, aniž by někoho zvýhodňoval, či někoho vylučoval.

Je to tak.

 

 

 

Dnešní svět se však vydává jinou cestou. Bohatství Země se kumuluje v rukou malé slupiny multimiliardářů a multimilionářů, zatímco podoby stále rostoucí chudoby jsou více a více úděsnější a postihují miliardy lidí.

Na řešení sociálních problému nejsou peníze. Nejsou také ani na opatření, která by mohla účinně působit na hrozící klimatické změny. Proč nejsou finanční prostředky ?

USA, nejbohatší stát světa, který je v současnosti tak zadlužený jako nikdy v dějinách předtím, zbrojí, buduje vojenské radarové a raketové základny, jejichž síť začíná obklopovat území Ruska a Číny. Ty nemohou toto vznikající nebezpečí ignorovat, zvláště když služební politici, koupená média se usilovně snaží, aby svět začal vidět v Rusku nepřítele, který je hrozbou pro ostatní svět.

Válka v Iráku stojí USA asi 200 milionů dolarů denně. Celkově si údajně vyžádala již více než 400 miliard dolarů. Berme tato čísla jen jako přibližná. Co stojí válka v Afghánistánu? Další miliardy. Proto americký vojenský rozpočet představuje  asi polovinu světových výdajů na zbrojení.

To jsou již známé údaje. Válka má však vždy i jiné dodatečné výdaje. V březnu letošního roku se objevily v článku Kolik stojí válka (New Statesman) velmi zajímavé informace. Američtí ekonomové, mezi nimiž je J. Stiglitz,  nositel Nobelovy ceny za ekonomii, ohromili veřejnost, včetně Bushovy administrativy, tvrzením, že několik desítek let léčby a péče o veterány může stát asi 2,5 bilionu dolarů.

Několik set tisíc veteránů z první války proti Iráku pobírá v současnosti invalidní dávky. Podle údajů Centra pro veterány se v jeho 207 zařízeních, často nepředstavitelně přetížených,  léčí přes 200 000 veteránů z Afghánistánu a Iráku, z nichž asi 20 % má vážná zranění mozku, páteře,.

Ano, slova papeže Jana Pavla II., že válka ničí i životy těch, kteří zabíjejí (Centesimus annus) jsou pravdivá.

Představme si, kolik zdrojů, finančních prostředků pohltí další zbrojení, pokračující a nové války!

Touto cestou většina lidstva nechce jít. Přesto  mocní světa nás na tuto cestu, která znamená smrt,  zranění mnohých, především civilního obyvatelstva, navádějí, ať již skrytě nebo zcela otevřeně. Vymýšlejí spoustu nejrůznějších záminek, kterým prodejná média se snaží dodat aspoň špetku důvěryhodnosti.

Lidstvo je na rozcestí. My říkáme jednoznačné ne cestě smrti, nespravedlnosti a bídy! Našim cílem je mírové lidské společenství. Proto dnes se musíme postavit proti americkým vojenským základnám, proti zbrojení a snahám rozpoutat další studenou válku. Chceme demokracii, zreálnění lidských práv a svobod, sociální spravedlnost, která je základním předpokladem skutečného míru vnitřního i vnějšího.

Psát a mluvit o výše uvedeném je chvályhodné. Musíme si být však vědomi toho, že jen dlouhodobá, cílevědomá, obětavá a usilovná činnost vede k dosažení zmíněných cílů. Udělejme vše, co je v našich silách, k vítězství dobra nad zlem.

Dr. O. Tuleškov

 

Děkujeme

Klub českého pohraničí v Rýmařově na svých webových stránkách během několika měsíců zpřístupnil několik desítek našich titulů. Pro nás je tato spolupráce velmi důležitá. Zatímco na našich webových. stránkách máme návštěvnost  několik set čtenářů měsíčně, jejich stránky se těší mnohem větší pozornosti, kolem 10 000  čtenářů využívá jejich internetové služby.   –red.

 

Vydává ÚV KSH. Uzávěrka tohoto čísla byla 15. května 2007. Kontaktní adresa: dr. O. Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6 – Dejvice

 

Naše webová stránka:www.ksl.wz.cz   E-mail:Vydavatel@seznam.cz