Křesťanský sociál, květen-červen 2008

K otázkám války a míru

„Mír neznamená jenom, že není válka, ani se neomezuje na pouhou rovnováhu střetávajících se sil, ani nevzniká z panovačné nadvlády, nýbrž správně a výstižně je zván ´dílem spravedlnosti´(Iz 32, 7) … míru nebylo nikdy dosaženo jednou provždycky, nýbrž je třeba neustále ho budovat. …Tohoto míru se na zemi nedosáhne, nebude-li zabezpečeno dobro osob … Pevná vůle mít v úctě ostatní lidi a národy i jejich důstojnost a snaha o uskutečnění bratrství je pro budování míru naprosto nezbytná. Tak je mír též plodem lásky, která jde i za to, co může poskytnout spravedlnost. …

Nedávné války způsobily našemu světu přetěžké škody hmotné i morální, a přesto ještě teď den co den v některé části země šíří válka své ničiví dílo. Ano, používá-li se ve válce vědeckých zbraní jakéhokoliv druhu, je nebezpečí, že její krutá povaha dovede válčící strany k daleko většímu barbarství, než bylo kdy v minulosti. Dále i složitost dnešní situace a spletitost mezinárodních vztahů dovoluje, aby se novými metodami, úskočnými a podvratnými pokračovalo v zastřené válce. V mnoha případech se považuje užívání teroristických metod za nový způsob válčení.

Tváří v tvář tomuto ponižujícímu stavu lidstva sněm chce především přijmout trvalou platnost přirozeného mezinárodního práva a jeho všeobecných zásad. … Jednání tedy, které jim vědomě odporuje, jakož i rozkazy, jimiž se takové činy nařizují, jsou zločinné, a ani slepá poslušnost nemůže omluvit ty, kteří je uposlechli. K těmto činům dlužno především počítat soustavné a promyšlené  vyhlazování celého obyvatelstva, celých národů nebo národnostních menšin.; to je nutno se vší rozhodností odsoudit jako hrozný zločin; a třeba naprosto schvalovat postoj lidí, kteří se nebojí otevřeně odporovat těm, kteří takové věci přikazují. …

Dokud bude nebezpečí války a nebude příslušná mezinárodní autorita vybavena dostatečnou vojenskou silou, potud se nebude moci upřít vládám právo na spravedlivou obranu, když byly vyčerpány všechny prostředky mírového vyjednávání. … Něco jiného však je, když se národy chopí zbraní ve spravedlivé obraně, a něco jiného chtít si podmanit ostatní národy. …Hrůza a zvrácenost války se nesmírně zvětšily rozvojem vědeckých zbraní. Použitím těchto zbraní mohou způsobit válečné akce ohromnou všestrannou spoušť, a proto daleko přesahují meze spravedlivé obrany. …

Každá válečná akce, směřující bez rozdílu k zničení celých měst nebo rozsáhlých území i s jejich obyvateli, je zločin proti Bohu a samému člověku, a je třeba ho s rozhodností a bez váhání odsoudit. …

Na přípravu stále nových zbraní se vydávají obrovské sumy, a přitom je nemožné dostatečně odpomoci tolikeré bídě celého dnešního světa. …

K budování míru je především zapotřebí, aby se vykořenily příčiny nesváru mezi lidmi, které podněcují války, zvláště nespravedlnosti. Nemálo jich pochází z přílišných hospodářských nerovností … . Jiné vznikají z panovačnosti a z opovrhování lidmi, z lidské závisti, nedůvěry, pýchy a jiných sobeckých vášní.

Řešení se má hledat podle učení Pia XII., Jana XXIII. a Pavla VI. (dnes můžeme dodat i podle Jana Pavla II. – pozn. red.) … v pokroku společenství národů a mezinárodních institucí. V současných okolnostech obecné blaho celé lidské rodiny vyžaduje, aby se všechny národy neodvolatelně a bezvýhradně zřekly práva na válku. … Jen mezinárodní organizace by měly disponovat ozbrojenými silami a mělo by se jich použít k zamezení pokusů o válku. … Jak zrození a uplatnění národní autority zabránilo kdysi válkám mezi obcemi a městy, tak pevná mezinárodní autorita by dnes rovněž mohla zabránit válkám mezi národy. …

Nerovnováha mezi bohatými a chudými zeměmi je neutuchajícím ohniskem války. …

Nakonec je nutné zavrhnout války, jimiž se sleduje vnucení určité ideologie. Je dobré vědět, že podle nauky sv. Tomáše …představitelé lidu a sám lid mohou a musí svrhnout svou vládu, jakmile jasně vidí, že se dobrodružně pouští do války, jež je příčinou mnoha škod a pustošení.“

(Karel Skalický, Radost a naděje, Křesťanská akademie, Řím, 1968, Pastorální konstituce O církvi v dnešním světě)

Jak křesťanské

V diskusi s M. Albrightovou šlo o děti, které zahynuly následkem embarga uvaleného na Irák S. Husajna

Redaktorka Lesley Stahlová: „Slyšeli jsme, že zemřelo půl milionu dětí, to je více než kolik jich zemřelo v Hirošimě, a … stálo to za to?“ M. Albrightová: „Myslím, že je to velmi těžké rozhodování, ale tato cena …myslím, že to stálo za to.“

Slova V. Havla v době NATO agrese proti Jugoslávii v roce 1999: „Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovu element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných důvodů, jejich povaha je výlučně humanitární.“ A tak se nám zrodil i nový světový pojem „humanitární bombardování“.  

V roce 1999 v době agrese NATO proti Jugoslávii jsme povolili aliančním letounům přelet přes naše území.V roce 2003, brzy poté, co osobně prezident Bush světu zvěstoval, že USA a jeho spojenci zvítězili ve válce proti Iráku, jsme do této porobené  země poslali vojenskou nemocnici, poté i instruktory pro výcvik „nových“ iráckých ozbrojených sil a strážní jednotku.

Když toto i další nezodpovědná dobrodružství náš národ bez větších a vytrvalejších protestů akceptoval, vyslali jsme do jedné z afghánských provincií rekonstrukční tým, v němž byli již i vojáci bojových jednotek. V době, kdy naše Poslanecká sněmovna rozhodovala o vyslání dalšího oddílu do Afghánistánu, zemřel zde již náš třetí voják. Vládní koalici, která o vyslání útočného kontingentu do války rozhodla, pomohlo tentokrát i dvanáct poslanců ČSSD. Když v prvním hlasování vládní návrh neprošel, poslanec M. Urban hlasování zpochybnil, v dalším hlasování podpořilo vládní návrh dalších dvanáct sociálně demokratických poslanců. V Britských listech v článku „Tucet poslanců ČSSD v českém parlamentu hlasuje válečným obětem navzdory“ označuje M. Černík, autor článku, tyto poslance za špinavce.

Skutečností je, že naše vojáky posíláme do Afghánistánu bez souhlasu RB OSN, a dokonce bez jejich zařazení do sil NATO. Skutečností je, že více než 70% dotázaných občanů podle šetření agentur o veřejném mínění nesouhlasí se zahraniční i domácí politikou vlády, zejména s umístěním radarové základny USA a i s tzv. reformami stabilizace veřejných financí.

Koalice vládne dál bez ohledu na vůli lidu a dokonce proti této vůli. Kolik vojáků bude muset ještě zemřít či prolít svou krev, aby ti, co je posílají do bojů, prohlédli? Vždyť i řada válkychtivých poslanců, senátorů a ministrů je ještě ve vojenském věku. Mohou jít válčit do Afghánistánu i se svými dospělými dětmi. Pokud poznají, co to agresivní válka je, pokud budou i oni oplakávat své blízké padlé v bojích, nechť teprve rozhodují o životě či smrti svých spoluobčanů.

Naše armáda má sloužit pouze k obraně našeho území. Nesmí se podílet na jakékoliv nespravedlivé válce, agresi, okupaci!  To by Vlasta Parkanová, ministryně obrany, i jako křesťanka měla vědět. Pokud činí jinak, je to ostudou celé KDU-ČSL. Jediným spravedlivým z jejich poslanců je Ludvík Hovorka. Ten a jemu podobní jsou nadějí lepší budoucnosti.

J. Skalský

20. 3. 2008 byla V. Parkanové, ministryní obrany, zaslána následující petice:

„Vážená paní ministryně obrany!

V souladu s čl. 18 Listiny základních práv a  svobod a petičním zákonem mi dovolte, abych tímto dopisem vyjádřil svůj protest proti tzv. misím našich vojáků v zahraničí, ať už jsou dislokovány v Afghánistánu, Iráku či Kosovu nebo kdekoliv jinde na světě. Politický systém po roce 1989 plánovitě zrušil vojenskou základní službu v naší zemi a výcvik našich vojáků k obraně své vlasti a vědomě udělal z našich vojáků žoldnéře, jímž eufemisticky říká profesionální armáda.

Naši vojáci v zahraničí musejí za žold zabíjet, aby sami nebyli zabiti. Zkušenosti z podobných žoldnéřských armád, např. z US Army, ale i jiných dosvědčují, že půl roku stráveném v bojovém stresu v kontaktu s nepřítelem, vojáky negativně psychicky poznamenává na celý život. Domů ze světa se naši žoldnéři zatím vracejí živi a zdrávi, za svou „práci“ pobírají vysoký plat, u každého doma vládne pohoda. Ale v těch oblastech světa, kam jsou naši chlapci posíláni na tzv. mise, bude zcela jistě boj mudžahedínu za  národní, náboženskou i politickou svobodu eskalovat, a naši chlapci budou přiváženi domů ve stále ve větším počtu v rakvích.

Zabraňte, prosím, tomu! Udělejte všechno pro to, aby tzv. zahraniční mise naší armády skončily, aby se naše armáda neúčastnila žádné tzv. vojenské mise v zahraničí. Další nepříjemností pro naši veřejnost, související přímo s naší tzv. vojenskou misí, může být fakt přenesení boje na naše území ve formě pumových útoků apod., čehož jsme už byli svědky ve Španělsku, v Anglii. Jiná otázka je, kdyby kterákoli země v alianci NATO potřebovala na svou obranu naši vojenskou pomoc – ale taková situace nenastala. Pro naši vládu a vedení armády by mělo být ve věci tzv. zahraničních vojenských misí směrodatné a legitimní pouze rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Jsem přesvědčen, že se naše vláda vysláním žoldnéřů hrubě vměšuje do vnitřních záležitostí zemí, do kterých nám nic není.

S pozdravem Vlasti zdar!

ThMgr. Ladislav Malý

Pozn. red :. Odpověď pan magister již dostal. Jejím autorem byl pan Čírtek. Podle toho také vypadala. Nestojí ani za řeč, vyjádřil se signatář petice.

„Ne, nikdy více válku, která ničí životy nevinných, učí zabíjet a ničí i životy těch, kteří zabíjejí, válku, která zanechá trvalou stopu hněvu a nenávisti a ztěžuje spravedlivé řešení problémů, které ji vyvolaly!“ (Jan Pavel II, encyklika Centesimus annus, str. 67)

Pět let války v Iráku

Richard Král

Irák se během pěti let války a americké okupace stal nebezpečnějším místem. Infrastruktura je v horším stavu než za Saddama. Nemůžeme tvrdit, že život za Saddama byl pro Iráčany procházkou růžovým sadem, ale byl určitě lepším než život za americké „demokratické okupace“.

Krach iráckého dobrodružství předznamenal úpadek americké moci ve světě. USA utratily za válku asi 3 biliony dolarů bez viditelného výsledku. Každý měsíc války stojí USA dalších asi 12 miliard dolarů. Snaží se proto do války zatáhnou maximum svých vazalů (oficiálně nazývaných  „spojenci v boji za demokracii“ nebo ještě lépe „v boji proti terorismu“), což se projevuje hlavně v Afghánistánu.

USA prohrávají vojensky, ekonomicky, politicky i morálně. Neexistuje fronta, na které by neprohrávaly. Jen Irák pro ně znamená 4 000 mrtvých, a dalších 30 -100 000 zraněných (oficiální statistiky jsou utajené nebo zkreslované, odhady se různí). Počet mrtvých Iráčanů, v drtivé většině civilistů, se pohybuje mezi 600 000 – 1 000 000. Takový je účet amerického šíření demokracie. Přes dva miliony Iráčanů, hlavně Sunnitů, uprchly do Sýrie a Jordánska.

A jak demokracie v Iráku vlastně vypadá? Opevnila se v Zelené zóně v Bagdádu a obklopila se po zuby ozbrojenými vojáky. Když z něj vyjíždí irácký loutkový premiér Malíkí, má ještě početnější doprovod, než měl ten odporný diktátor Saddam.

Američané očekávali, že budou moci s Iráčany zacházet jako s Němci a Japonci v roce 1945. Jako Britové v 19. století s Indy. Jenže to byl krutý omyl. Mučení zajatců v Abú Grajbu, masakr v Haditha, fosforové peklo ve Fallúdže, nic z toho Američanům neprošlo. Iráčané totiž začali bojovat až poté, co Bush slavnostně vyhlásil vítězství.

Éra USA jako velmoci končí. Dolar padá jako kámen, ještě více upadla americká prestiž ve světě. Válku už financují Američanům hlavně Japonci, Číňané a Saudové, kteří mají dost peněz na skoupení amerických vládních dluhopisů. Deficit federálního rozpočtu USA má být v roce 2008 410 miliard dolarů, při předpokládaném růstu HDP 2,7%. Tato utopická pohádka znamená, že skutečný deficit bude mnohem větší. Čínští a japonští bankéři čekají.

USA, symbol světové moci 20. století, bankrotují před očima celého světa. Zatím to ví a vidí jen zlomek zasvěcených a média nesmějí vyvolávat paniku. Máme totiž pokročilou globalizaci. David M. Walker, hlavní účetní americké vlády ve své zprávě Kongresu 17. prosince 2007 napsal, že vláda ztrácí kontrolu nad finanční situací. Ke dni 30. září 2007 měl činit dluh USA neuvěřitelných 53 bilionů dolarů. Pan Walker na svou funkci nedávno rezignoval.

Amerika nikdy nesplatí své dluhy. Neoconům už zbývají jen dluhy a pak červená tlačítka od jaderných zbraní. Nebezpečná kombinace.

www.zvedavec.org/pohledy, 7. dubna 2008

Dalších 100 obětí na oltář agresokracie

R. Král

Čím více Američané své válečné dobrodružství v Afghánistánu prohrávají a stahují se, tím více se angažuje Česká republika. Před pár dny ukázal afghánský odboj svoji sílu, když rozprášil slavnostní přehlídku, které se za nejvyšších bezpečnostních opatření účastnili nejvyšší představitelé okupačních sil a loutkový prezident Karzáí. Největší ironií bylo, že přehlídka byla uspořádaná k oslavě výročí vyhnání sovětských okupantů. Jedni okupanti tedy slavili vyhnání předchozích. Ovšem současní okupanti brzy pochopili, že je může potkat stejný osud. Na každé větši televizní stanici byly k vidění záběry, jak Karzaí, vrchní americký velitel generál McNeill, britský velvyslanec Cowper-Col a další utíkají jako zajíci, zatímco je slyšet střelba.

Morální rozklad a úpadek OSN přispěchal potvrdit jeho generální tajemník Ban Ki-moon, který prohlásil, že „takový útok proti legitimním institucím afghánského státu a lidu je neakceptovatelný.“. Jak vidno, pan generální tajemník má o legitimitě státní moci svérázné představy. Zřejmě pokud je státní moc udržována hlavněmi zbraní americké armády a dalších armád NATO, je o legitimitu postaráno. Legitimita OSN zase možná stojí na tom, že podstatnou část rozpočtu OSN hradí USA.

Větší důkaz kolapsu okupačního režimu a snahy nastolit prozápadní „demokracii“ nemůžeme chtít. Za této situace je třeba najít dostatečně servilní a ochotné vazaly, kteří vyšlou za své vlastní peníze vojáky do prohrané války.

Kolik bude dobrodružství další stovky prostějovských vojáků stát? Počítejte ve stovkách milionů. Ačkoli se bojuje ve svaté válce po boku amerických mírotvorců a každý by měl jít osvobozovat s nadšením a „parkanovským vlastenectvím“, přesto je třeba dávat vojákům k platu a všem benefitům ještě zvláštní příspěvek 6621 dolarů na osobu a měsíc. Ozbrojení šiřitelé svobody a demokracie patří mezi nejlépe placené státní zaměstnance. Proč asi?

Vyslání českých vojáků se podle ministerstva jmenuje – a to se podržte – „protiteroristická operace Trvalá svoboda v Afghánistánu“. Chybí snad jen něco o osvobození a nastolení demokratického ráje.

V českém parlamentu pak slyšíme výroky, které zní jak z padesátých nebo sedmdesátých let minulého století. Poslanec Tomáš Dub z ODS říká, že „vysláním 601. skupiny speciálních sil chráníme naši zemi i spojence před nebezpečím terorismu a před nebezpečím nesymetrického konfliktu. Je to náš strategický zájem.“ Nepřekvapila pěvkyně oslavných písní ministryně obrany paní Parkanová: „Účastníme se přece proto, abychom sdíleli odpovědnost za západní civilizaci, která přes všechny své nedostatky je světem svobody a demokracie“. Co dodat? Mučení waterbardingem je asi pro civilizaci, jak si ji představuje paní Parkanová, typické.

Vrchol demagogie předvedl mluvčí Parkanové Ondřej Čírtek. Čeští vojáci prý v Afghánistánu chrání nás všechny a „čelí tomuto nebezpečí, aby se nedostalo k nám a nebyli ohroženi naši občané“. Máme tedy být tak hloupí a obávat se, že afghánský talibanský odboj vtrhne s kalašnikovy i k nám, do Čech. Bububu!

Upřímněji hovořil Cyril Svoboda. Místo prázdných klišé o osvobozování a boji proti terorismu řekl, že se nemá utíkat z boje. Ano, ale Američané už utíkají, pane Svobodo. Před pár dny dokonce pádili o život i jejich nejvyšší velitelé. Okupace se hroutí a idea agresokracie maskovaná zprofanovaným pláštíkem demokracie selhala.

Vyslání dalších sto vycvičených a královsky odměňovaných  vojáků naší vládou pokazila nepříjemná událost, další český voják zemřel, další 4 byli zraněni. Živí poletí tam, další rakve se budou vracet leteckým speciálem zpět. Díky našemu spojenectví s šiřiteli míru už máme i my Češi svůj malý Vietnam. Platíme si ho z daní, obětujeme životy českých vojáků a ještě z nás dělají Čírtkové hlupáky.

www.zvedavec.org/pohled, 2.5.2008

Válečná okupace

je z hlediska mezinárodního práva pouze dočasný stav. Územnímu státu zůstává i nadále svrchovanost nad okupovaným územím. Po dobu válečné okupace přechází na okupační mocnost výkon některých oprávnění vyplývajících z územní výsosti, takže je oprávněna vykonávat na tomto území, v určitých mezích, svou státní moc.

Okupační mocnost má především učinit všechna opatření k obnovení a udržování veřejného života. Základní práva obyvatelstva okupovaného území jako čest, rodinná práva, život, náboženské přesvědčení a obřady, musí být okupující mocností respektována.

Okupované území zůstává podle mezinárodního práva pod suverenitou dotyčné válčící strany a zůstává mezinárodněprávní součástí jejího teritoria.

Okupující stát vykonává pouze určitou územní, nikoli personální jurisdikci.

(Základy mezinárodního práva, JUDr. J. Ondřej, Praha 1998, str. 183-4)

Postupuje  USA jako okupační mocnost v souladu s mezinárodním právem? Jen v Iráku v době americké okupace padlo několik set tisíc civilních osob, které se přímo odporu nezúčastnily. Jejich právo na život nebylo respektováno. Pohádky o vedlejších škodách nelze již akceptovat, zvláště když jsou tak početné. Byl obnoven v Iráku a Afghánistánu veřejný pořádek? Nikoliv! Obyvatelstvo nepředstavitelné strádá. USA své povinnosti jako okupační mocnosti neplní. –red.

Ze zpráv AKT- INFO

Ofenzíva Spojených států proti šiítským bojovníkům se dostává do své nejkrvavější fáze. Nemocnice v bagdádské čtvrti Sandr City uvedly. Že při úterním americkém útoku zahynulo 50 lidí a na 130 jich bylo zraněno, přičemž velkou část tvořily ženy a děti. Při tomto leteckém útoku byly zničeny nejméně tři obytné domy, pod jejichž troskami zůstaly pohřbeny celé rodiny. Americká armáda popírá výpověď místních očitých svědků tvrzením, že zabíjela pouze ozbrojené bojovníky. Za poslední měsíc, od počátku tvrdého nátlaku proti ozbrojeným milicím šiítského duchovního Muktady Sadra, bylo zabito více než 500 lidí.

Soudce amerického Nejvyššího soudu Antonio Scalia veřejně prohlásil, že mučení vězňů neporušuje americkou ústavu, která zakazuje „kruté a neobvyklé tresty“. Scalia to prohlásil při interview s Lesley Stahlovou ve zpravodajském pořadu televize CBS. Lesley Stahlová se zeptala: „Když je někdo zadržen neplatí v tom případě zákaz „krutých a neobvyklých trestů“? Soudce Scalia odpověděl: Ne. Ne. A dále vysvětloval, že mučení není „trest“ ale spíše metoda získávání informací. Podle Scalia striktní právnický výklad americké ústavy dovoluje mučení vězňů za účelem získávání informací, nesmí však být formou trestu.

Deník New York Times píše, že americké Ministerstvo spravedlnosti před Kongresem prohlásilo, že američtí agenti jsou oprávněni legálně používat vyslýchací metody, které jsou zakázané americkými i mezinárodními zákony, pokud to udělají ve snaze zabránit teroristickým  útokům. Nedávno zveřejněné dopisy z Ministerstva spravedlnosti poukazují na to, že Bushova vláda posoudila, že má pravomoc ignorovat jak Ženevské konvence, tak rozsudky Nejvyššího soudu, které mají zabraňovat mučení vězňů. V těchto dopisech ministerstvo uvádí, že právní platnost  některých metod výslechů záleží právě na důvodech, pro které jsou použity.

Noviny Washington Post uvádí, že nejvyšší americký důstojník potvrdil, že Pentagon plánuje „potencionální vojenské zákroky“ proti Iránu. Admirál M. Mullen řekl, že vojenský zásah je jednou z možností, které mohou být použity proti Iránu. Mullen dále obvinil Irán ze „stupňujícího se krvavého vlivu“ v Iráku. Minulý týden americký ministr obrany R. Gates uvedl, že Irán „šíleně usiluje o výrobu jaderných zbraní“.

( Akt-info je alternativní neziskový zpravodajský servis. Poskytuje informace, které nejsou, ale měly by být v běžných médiích. Mezinárodní zprávy A-I jsou překladem zpráv programu DemocracyNew, televizní stanice Pacifica.  Web adresa: Akt-Info@seznam.cz )

Zpráva z tisku:

„Na třicet lidí včetně žen a dětí utrpělo zranění poté, co v sobotu dopadlo v areálu nemocnice v Bagdádu několik raket vypálených armádou USA. Střely zničily 14 sanitek před vchodem do nemocnice a srovnaly se zemí čekárnu pro návštěvy zemřelých příbuzných. Americké velení útok potvrdilo s tím, že směřoval proti ´kriminálním živlům´.

Je to zločin okupantů. Snaží se rozbít infrastrukturu země a zabránit lékařům v práci, reagoval zástupce iráckého ministerstva zdravotnictví, který přišel obhlédnout situaci.“ (Právo, 5. května 2008, str.9)

Když US Army si takto počíná, má vůbec smysl se podílet na nějakých rekonstrukčních činností v Iráku a Afghánistánu?

Co je „Projekt pro nové americké století“

Projekt pro nové americké století (PNAC) je think-tank, výzkumné politické sdružení, které vzniklo v roce 1997. PNAC požaduje, aby vzniklo globální americké impérium, jehož vůli se budou muset podrobit všechny národy. Členům tohoto sdružení vadí, že Spojené státy, které jsou poslední zbývající supervelmocí, nevyužívají více své hospodářské a vojenské moci, aby přiměly svět, aby se podrobil novému „americkému míru“ …

V tomto dokumentu vypočítává PNAC, co je nutno učinit, aby si Amerika mohla vybudovat své globální impérium, musí:

Přesunout své permanentní jednotky do jižní Evropy, do jihovýchodní Asie a na Blízký východ;

Zmodernizovat americkou armádu, včetně modernizace stíhaček, ponorek a válečných lodí;

Vybudovat globální obranný protiraketový systém a ovládnout strategicky vesmír;

Ovládnout „mezinárodní společný prostor“ internetu;

Zvýšit výdaje na obranu na minimum 3,8 procent amerického hrubého národního produktu. (Britské listy, 23.4.2007)

Pozn. red.: Mezi přední členy PNAC patří známí američtí neocons, s jejichž záměry nesouhlasí většina Američanů, která je schopna, jak věříme, změnit dosavadní americkou politiku.

Čínsko –indická výzva Západu

Senzační novinka, že nedávno proběhly společné čínsko-indické manévry, ruský tisk prakticky ani nezaznamenal. Mnozí experti si ale myslí, že historicky první velké vojenské cvičení dvou velkých východních velmocí znamenají začátek konce unipolárního světa, jehož nevyhnutelným následkem budou hluboké globální změny světové geopolitické situace. …

Postupně, ale o to uvědoměleji se budují Spojené státy jihoamerické v kooperaci s Kubou a některými zeměmi třetího světa. Budují se na vizi socialismu a ekonomického vývoje s vyloučením vlivu USA a „západní“ Evropy. Ovšem ten socialismus je rozpředen od křesťanského konceptu teologie osvobození přes konzervativní dirigistický socialismus po anarchoautonomismus. Do pěti let budou tyto integrující se země velmocí. Jejich propojování na Rusko a Čínu se dá očekávat. …

Teheránský politolog: ŠOS se může brzy stát novým geopolitickým mocenským centrem

Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS) se brzy stane nejvýznamnější regionální organizací na světě, tvrdí iránský politolog Bahram Amirahmadin z Výzkumného ústavu Ruska, Střední Asie a Kavkazu. …

Stálými členy ŠOS jsou Rusko, Čína, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán, pozorovateli jsou Mongolsko, Indie, Irán a Pákistán.

Podle iránského experta rozvoj spolupráce Moskvy a Pekingu povede k vytvoření multipolárního světa, což znemožní plány Washingtonu jednostranně dominovat na mezinárodní scéně. …

Účastníci ŠOS nemohou jednotlivě čelit USA a jejich spojencům v regionu, kteří se snaží o závody ve zbrojení a návrat do doby studené války. Avšak společně lze vytvořit nové geopolitické mocenské centrum, řekl ruské tiskové agentuře RIAN na závěr politolog.

(Z internetových textů, zejména z BL)

Místo válek mír, místo zbrojení odzbrojení, místo násilí rozvoj

Půjdeme-li touto cestou, získáme potřebné finanční prostředky i na řešení světových sociálních problémů.

V současné době vzrostly ceny potravin, rýže, hlavní potraviny v rozvojovém světě, o 75% a ceny pšenice poskočily dokonce o 120%. Pro nejchudší část obyvatelstva se tak základní potraviny stávají téměř nedostupnými. Zhruba 100 milionům lidí hrozí hlad. Přestože úroda byla velká. Část z nich však byla využita pro výrobu biopaliv. Některé státy omezují vývoz potravin. S potravinami se však také spekuluje.

K hladovým bouřím došlo na Haiti, v Egyptě, na Filipínách, Kamerunu, Nigeru a Indonésii a i jinde.

Světový potravinový program OSN předpokládal, že do 1. května tr. soustředí 500 milionů dolarů na pomoc v této těžké sociální krizi.

Šéf OSN pro výživu a zemědělství (FAO) Jacques Diouf považuje za nutné zajistit rozsáhlou pomoc chudým zemím, které by měly mít možnost i nadále nakupovat potraviny, jež potřebují.

Podle našeho názoru je svět dostatečně bohatý, aby lidé nemuseli hladovět a jejich děti podvýživou umírat. Charita je velmi důležitá, zachránila již životy mnoha lidí. V systémovém řešení však jde  o víc, o spravedlivé rozdělování tohoto bohatství. Tady mají velkou příležitost skuteční bojovníci za lidská práva, poněvadž mohou bojovat za  životy milionů lidí.

Princip sociální spravedlnosti a solidarity je neoddělitelnou součástí evropské civilizace. O takovou civilizaci však musíme usilovat nikoliv zbraněmi, násilím, vnucováním určitých společenských pořádků a posíláním lidí, aby za nějaké  ideály, které ti, jimž jsou vnucované, chápou převážně negativně nebo dokonce jako zlo,  umírali,  nýbrž konkrétní a dostačující pomocí potřebným a pochopením. Skutečný rozvoj lidské společnosti je alternativou válek.

V podstatě jde o řešení, které slibovaly již ideály listopadu 1989. Vraťme se k nim! Zachráníme tak krev a životy našich vojáků a i těch, kteří by padli v boji s nimi nebo by ztratili své životy jako oběti „vedlejších škod“, jimiž bohužel zpravidla bývají staří lidé, ženy a děti. Těmto lidem přece nemůžeme brát jejich životy. Nemáme k tomu žádné právo, přestože se zaštitujeme hesly o „protiteroristickém bojem“, šíření lidských práv a demokracie. O jaký boj za tyto vznešené ideály může jít, když lidem, bez rozdílu věku, pohlaví,  bereme násilně a hromadně jejich životy?

Krev zabíjejících, byť jde o žoldnéře, i jejich obětí padá především na hlavy těch, kteří o jejich vyslání na bojové mise rozhodli.

Dr. V. Beneš

Česká národní politika

Otevřený dopis M. Bursíkovi, ministru životního prostředí

Londýn, 4.4.2008

Vážený pane ministře,

byl jsem informován, jak vážně berete otázky oteplování a že žádáte, aby se šetřilo energií všude i na Hradě. Plně s Vámi souhlasím.

Sám jsem na straně environmentalistů, ale … Buší se do nadužívání civilních letadel, ale zapomíná se na stovky náletů denně na Středním východě a jinde. Přehlíží se doprava tisíců družic na jejich oběžné dráhy matičky země, vymýšlejí se a vystřelují se zkušebně vojenské rakety pro „hvězdnou válku“. Napadáme nadužívání osobních aut, ale na válečná vysoko kubaturní vozidla, transportéry, pancéře a tanky zapomínáme.

Anglická vláda v roce 2006 vydala „Zelený zákon“ (Green Bill) na ochranu životního prostředí, ale „zapomněla“ v něm na znečištění našeho ovzduší vojenskými akcemi a válkami. Češi by měli upozornit na tyto rozpory.

Jsem přesvědčen, že jedna patrona do pušky, samopalu či kulometu vydá za deset minut jízdy malým osobním autem. Kulomet vypálí průměrně okolo 500 nábojů za minutu, a kolik se jich denně „spotřebuje“ v Afghánistánu, Iráku, Palestině a jinde po světě! Kdo tohle spočítá? Češi by měli!

Jaké znečištění způsobilo bombardování Jugoslávie či Iráku v poměru k civilním světlům a „hořákům“, si dovedeme jen mlhavě odvodit ze snímků výbuchů a hořících měst.

Taková věc jako znečišťování a ohřívání naší planety se ovšem nestane den ze dne. Musíme nutně připomenout dvě drtivé světové války minulého století, včetně výbuchů atomových bomb a zkušebních explosí, které tomu předcházely. Jen namátkou připomeňme bubnovou palbu poslední německé ofensivy v červnu 1918, tzv. „Kaiser Offensive“ za první světové války, kdy bylo použito 6000 (slovy šest tisíc) kanonů. Kde jsou zbombardovaná hořící města druhé světové války, jak vítězů, tak poražených – Londýn, Coventry, Berlín, Drážďany, Hirošima, Nagasaki i Praha. A tak dále a tak dále. To byly ohníčky! Sám pamatuji, jak vila Grébovka hořela a čoudila tři dny …

Ledních medvědů, o kterých se mluví, jak trpí oteplováním, je mi zajisté líto, ale co si chystá člověk na člověka! Zvažme co bombardérů je všude připraveno, kolik bomb čeká na svržení!?! Kolik nových typů torpéd i raket se zkouší a připravuje k odpálení na lodích, v ponorkách, silech i transportérech po celé planetě a pro co? Pro třetí světovou válku!?!

Má jistý smysl zdaňovat kouřící náklaďáky, ale kdo zdaní desetitisíce tanků a vojenských vozidel? Vojenské znečišťování životního prostředí má zelenou! Je to boj proti teroristům, ledním medvědům nebo proti nám všem?

Prosím a žádám Vás, předneste tyto skutečnosti ve vládě a přeneste diskusi na toto téma na mezinárodní forum. Ukažme prstem na válečnou mašinérii!

Díky za porozumění.

Váš dr. B. Kobliha

24. – 25. 2008 Sdělení poslancům (Praha)

Vážení přátelé, odpůrci nového vstupu cizí vojenské boty na naše území.

Nedávno skončenou úspěšnou akci „Poslanci nás neobejdou, obejdeme poslance“ jsme udělali první krok, který upozornil poslance na skutečnost, že existují občané. Byli upozorněni, že naše vláda odmítá respektovat většinový názor občanů, voličů. Dostali nepřehlédnutelnou informaci, 76% občanů je pro referendum, 67% proti radaru. Zmíněná procenta jsou názorem široké vrstvy občanů a jsou tak i průřezem postojů politických stran, sdružení a hnutí. Dostatečně  důrazně byli upozorněni, že z pohledu volebních programů politických stran nemají k jednání o vybudování cizí vojenské základny v ČR mandát. Podle toho by také měli hlasovat.

Zde je další moment, který je nezbytné poslancům připomenout: „Vážení poslanci, volí vás občané. Občané vám vkládají do rukou mandát, který vznikl na základě toho, proč vás volili, a věřte, podle obličeje to nebylo.“

Podařilo se nám oslovit jen část poslanců a je na místě informovat všechny poslance Poslanecké sněmovny o postoji výrazné většiny občanů. Obracíme se proto na Vás, vážení přátelé, se žádostí o účast na druhé části sdělení adresovaného poslancům: 24.4. od 8. 00 hodin „Kdo myslíte, že vás v krajských, celostátních volbách bude volit“ a předat každému jednotlivému poslanci jedním účastníkem historický i současný symbol státnosti ČR.

25.4. od 8.00 hodin „Dnes vy o nás, příště my o vás“, kde účastníci formou piketů a volebních lístků připomenou poslancům preambuli Ústavy ČR – zdrojem moci jsou občané. …

Nejsme a nechceme být „ovčané“a je jen v našich rukách, zda tomu tak bude, či ne.

Za iniciativu Ne základnám

Ing. J. Tamáš, I. Novomestská, J. Májíček, M. Landergott, V. Novotný.

Zákulisní jednání vede naše vláda do finiše, co na to Občanská iniciativa Ne základnám?

Občanská iniciativa Ne základnám (OI NEZA) uspořádala v minulém období po celé republice množství přednášek, vysvětlovacích akcí a hepeningů proti umístění amerického radaru v České republice (ČR). Z významných událostí v hlavním městě stojí za povšimnutí, že OI NEZA zorganizovala ve dnech 7-11. a 24. a 25. dubna skupiny svých stoupenců, kteří v průběhu celého dne chodili kolem Poslanecké sněmovny  oblečení do piketů, na nichž byly vylepeny různé argumenty proti umístění proti americkému radaru v ČR a oslovovali jednotlivé poslance, zejména při příchodu do sněmovny. 24. pak každému příchozímu poslanci předali text poslaneckého slibu a v sáčku kus české země s připomínkou, že právě ji se zavázali chránit. 25. každému poslanci předávali kartičku s textem, že toho poslance, který zvedne ruku pro radar, volit nebudeme.

Byl jsem svědkem toho, jak premiér a většina poslanců vládní koalice doslova prolítli s pohrdáním kolem individuálně pochodujících lidí s protesty proti americkému radaru. Pan ministr Gandalovič se dokonce obrátil na hlídkující policisty, aby udělali pořádek. Zaslechl jsem, když jedna účastnice protestu při předávání vzkazu OI NEZA se obrátila na poslance ODS, aby na nás myslel při hlasování o radaru, ještě ve dveřích uštěpačně s posměškem vzkázal „To víte, že jó!“ Věcné vzkazy koaliční poslanci, pokud je přijímali, přijímali velmi neochotně, pouze jeden poslanec ODS se s námi zastavil a snažil se lichotivými slovy přesvědčit nás o tom, že radar nikomu neuškodí; když proti němu vyšli zástupci OI NEZA s věcnými argumenty, zmizel neúspěšně za dveřmi sněmovny.

Vstřícně nás přijímali opoziční poslanci. Ochotně přijímali naše věcné vzkazy a mnozí se s námi dal do hovoru a slibovali, že zůstanou s nám a budou hlasovat proti radaru. Komunistický poslanec, který je znám jako odborník ve fyzice, dokonce vytvořil na chvilku zájmovou skupinku, které odborně vysvětloval nebezpečí s umístěním radaru a dodal, že se opakovaně obracel na vládní činitelé, zejména na ministryni Parkanovou, a nikdy se mu nedostalo kvalifikované odpovědi, od ministryně dokonce žádné.

Každý den kolem sněmovny v době konání protestních akcí kroužilo několik kameramanů a fotoreportérů, ale jen zřídkakdy v podmínkách embarga většiny medií na protivládní akce něco do hromadných sdělovacích prostředků proniklo. Současně s protestním pochodováním kolem sněmovny působil na Malostranském náměstí státek OI NEZA s petičními archy za referendum.

Další významnou akcí, kterou OI NEZA uspořádala, byla protestní demonstrace 5. května na Václavském náměstí. Ta byla původně plánována  jako protest proti ohlášenému příjezdu americké ministryně zahraničí na mezinárodní konferenci o protiraketovém štítu, kterou připravilo ministerstvo zahraničí na 5. května a spojovalo ji se zamýšleným podpisem česko-americké smlouvy o umístění amerického radaru v Brdech. Condoleezza Riceová však, jak známo, nepřijela.

Nicméně plánovaná konference i protestní demonstrace se konaly. Na protestní demonstraci s krátkými projevy vystoupilo několik významných řečníků. Mluvčí OI NEZA, Jan Tamáš, který se právě vrátil z Itálie a před několika dny ze Spojených států, tlumočil pozdravy tamějších přátel, s nimiž jednal. Vyzval občany, aby v nadcházejících dnech vyhledávali poslance a vytvářeli na ně argumentační tlak před hlasováním v Poslanecké sněmovně o umístění amerického radaru v Brdech. Současně informoval přítomné o tom, že počet podpisů pod petičními archy za referendum se přibližuje sto tisícům. (Mládežníci na petici požadující informaci veřejnosti o jednáních s USA a odmítající současně jakékoli cizí základny na našem území, už získali přibližně 160 tisíc podpisů.) Po Janu Tomášovi vystoupil trokavecký starosta Jan Neoral, který ve svém projevu řekl, že vláda marně vyhodila na propagaci ve prospěch radaru od daňových poplatníků 20 milionů Kč a poukázal na aroganci vládních představitelů. Tentokrát pranýřoval zejména vicepremiéra Vondru za to, že když mu bylo sděleno, že více než dvě třetiny obyvatel jsou proti umístění radaru a vůbec proti cizím základnám na území ČR a tři čtvrtiny jsou pro referendum, odvětil, že je mu to jedno, že radar prý tu stejně bude. Starosta vyzval všechny přítomné, aby si tyto postoje vládních představitelů dobře zapamatovali, až půjdou na podzim k volbám.

Místopředseda Poslanecké sněmovny ohlášený jako stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek kritizoval vládu za to, že nikdy nepřipustila, aby Poslanecká sněmovna hlasovala o návrhu opozice, v němž se žádá ukončení jednání o radaru s americkou vládou. Protože mu to nebylo nikdy umožněno v Poslanecké sněmovně, vyzval vládu z demonstračního shromáždění. Současně vyslovil osobní přesvědčení, že americký radar v ČR sněmovnou neprojde. Mimo jiné také uvedl několik perel z projevu premiéra na právě konané mezinárodní konferenci. Po něm vystoupila místopředsedkyně zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Kateřina Konečná, která kritizovala veřejnoprávní media za to, že manipulují s informacemi, které pouštějí do éteru, a tak intenzivně působí na myšlení občanů, aby nekriticky přijímali současnou protilidovou politiku koaliční vlády a dokládala to především na vztahu veřejnoprávních médií vůči postoji většiny občanů, kteří nesouhlasí s radarem a žádají referendum. Informovala také o tom, že nyní, ve dnech, kdy se z našich vojenských misí za zájmy cizí velmoci do vlasti vracejí další mrtví a ranění vojáci a byla naděje na zamítnutí dalších kontingentů do Afghánistánu, 12 sociálně demokratických poslanců nakonec změnilo názor a tak umožnili vyslání dalšího kontingentu do této rizikové oblasti. Shodou okolností je stejný počet sociálně demokratických poslanců, jejichž hlasy neumožnily realizaci požadavku komunistického poslance, aby ministryně obrany v Poslanecké sněmovně zdůvodnila zákaz protestního pochodu 19. dubna na kótu 718 v Brdech; americký velvyslanec tam v následujících dnech měl volný přístup.  Byla to tudíž nepřímá výzva sociálně demokratickým poslancům, aby všichni vydrželi až do konce s odmítavým postojem vůči budování cizích vojenských základen na území ČR včetně hlasování v Poslanecké sněmovně.  Představitelé Strany zelených Arnold Novák a Anna Voňavková informovali o tom, že ve straně je silná opozice vůči radaru. Uvedli, že čím silnější budou protesty proti radaru ve společnosti, tím nadějnější bude prosazení jejich postoje ve Straně zelených. Shromáždění burácelo: „Odvolejte Bursíka!“

Poté zástupkyně OI NEZA přečetla trefné poselství univerzitního profesora Jana Kellera z Ostravy, které bylo shodné s jeho kritickým článkem vůči Topolánkově vládě uveřejněným téhož  dne v Právu. Na závěr P. Uhl vyzval hnutí OI NEZA, aby neochabovalo v úsilí proti radaru, v opačném případě by Topolánkova vláda vyvinula ještě více iniciativy, aby přiměla Bushovu vládu smlouvu o radaru podepsat.

Poté se shromáždění odebralo průvodem centrem Prahy před budovu předsednictva vlády. Mezi demonstranty bylo slyšet, že budova zdědila snad své jméno po těch, kteří v ní zasedají. Rovněž jsem zaslechl, jak se v davu ozvalo mně neznámé vysvětlení zkratky ODS: „Okrádají děti i starce“. Před Strakovou akademií se krátkými projevy ještě představili někteří reprezentanti OI NEZA.

Před demonstrací a v jejím průběhu jsme získali další podpisy pod peticí žádající referendum, ale také pod peticí vyzývající vládu, aby v zájmu respektování mezinárodního práva neuznala samostatnost Kosova; někteří přítomní ochotně podepisovali i petici žádající zrušení poplatků ve zdravotnictví a další odmítající prudké zvýšení cen životních potřeb.

Závěrem poznamenávám, že OI NEZA podporuje všechny akce, které pořádají demokratické síly této společnosti proti instalaci amerického radaru v ČR. Tak se někteří její členové zúčastnili protestního shromáždění a pochodu v Míšově, který v dubnu pořádala KSČM V současnosti OI NEZA vyvíjí solidární a podpůrné akce se skupinou Greenpeace, jejíž členové se usadili na neomezenou dobu na kótě 718 v Brdech.

Doc. PhDr. Ota Lev, CSc., zmocněný zástupce KSH u OI NEZ

Organizace Greenpeace,

jejíž členové v současnosti provádějí blokádu kóty 718, kde je plánována výstavba amerického radaru, nám zaslala poděkování za podpis Výzvy americkému Kongresu. Citujeme: „… Projekt radarové základny je v ČR prosazován způsobem, který hrubě odporuje demokratickým principům. Aby se projekt nestal předmětem veřejné a politické diskuse, rozhodli se jej čeští politici i americká administrativa utajit až do konání parlamentních voleb v ČR. Více než 2/3 českého obyvatelstva jej přitom dnes odmítá. Stejně tak i obyvatelé dotčeného území projekt v referendech jednoznačně odmítli. …

Naše zásadní otázka Vám zní. Jste ochotni pokračovat v prosazování projektu i proti vůli většiny českého obyvatelstva a za cenu, že takový postup dále poškodí obraz USA coby obhájce demokracie? …“. (-red.)

Mám cíl, nebýt cíl (email od Greenpeace, 7.5.)

Milý pane, rádi bychom Vás informovali o naši současné aktivitě v kampani proti výstavbě radarové základny na území ČR. Před týdnem jste od nás obdržel email o počátku blokády kóty 718. V současné době jsou naši aktivisté stále na místě a staví Most setkání, který značí spojení lidí, je symbolem setkávání a komunikace. …

Kromě kampaně proti radaru vedeme kampaň za ochranu oceánů, na ochranu klimatu, proti toxickému znečišťování a proti geneticky modifikovaným organismům (GMO), které také potřebují Vaši podporu. ….

Děkujeme Vám, že jste aktivně vystoupil proti radaru a doufáme, že podpoříte i naše další kampaně. Chraňme společně mír, životní prostředí a zdraví lidí.

Ing. Jiří Tutter, výkonný ředitel Greenpeace ČR

Křesťanskosociální hnutí podporuje zejména mírové aktivity OI NEZA i současné aktivity Greenpeace. Považuje je za velmi významné pro budoucnost ČR. Proto vyzýváme členy a příznivce, aby se jejich akcí dle svých možností zúčastňovali.

Předsednictvo ÚV KSH

Chudoba je hrozbou až pro jeden milion Čechů

Statistické údaje svědčí o tom, že  sociální rozdíly se v České republice prohlubují. Již nyní se nachází pod hranicí chudoby asi 44% nezaměstnaných, téměř 7% důchodců, více než 40% neúplných rodin a téměř 29% rodin s třemi a více dětmi.

Vnucuje se  přímo otázka, jak je to možné? Žijeme přece v období značné hospodářské prosperity. Přesto však více než dvě třetiny pracujících pobírá menší než průměrnou mzdu. Hodnota tohoto ukazatele je již delší dobu téměř neměnná. Z toho pak vyplývá, že z hospodářského rozvoje má užitek jen část české populace.

K šíření chudoby v republice napomáhají i tzv. reformy zdravotnictví T. Julínka. Pokud se nepodaří je zastavit, stane se zdraví obchodovatelným artiklem. Opět  špatná zpráva pro obyčejného českého člověka.

Na samé periférii společnosti žijí bezdomovci. Stává se pro nás běžnou zprávou, že ten či onen z nich zmrzl, či umřel následkem neposkytnutí potřebné lékařské péče. Je jich několik desítek tisíc. Jejich řady jsou stále početnější. Jak tento sociální problém řešíme? Snažíme se je dostat z očí movitých občanů. Vyháníme je z center měst, nádraží. Kde přežijí zimu, je přece, jak tvrdí naši mocní, především jejich starostí. Je jejich vinou, že se octli tam, kde jsou. A tak dále, a tak dále.

Když si v těchto souvislostech uvědomíme, že naše školství a kultura jsou dlouhodobě značně poddimenzované, což přináší další květy zla, a zatím přelom k lepšímu je v nedohlednu, můžeme přijít k souhrnnému závěru, že vládnoucím koaličním stranám, ať již je to kterákoliv, jsou obyčejní občané a jejich starosti naprosto něčím zcela vzdáleným, cizím, co leží mimo oblast jejich zájmů.

V naší republice tedy nejde jen o zvyšující se deficit demokracie, ale také především o sociální problémy, které „vládnoucí elita“ nejen neřeší, nýbrž svými asociálními opatřeními je dále prohlubují.                                                                          J. Kovář

Z projevu V. Havla na Letenské pláni v listopadu 1989:

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemí obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků … Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“

Byla to pravda, či lži? Kde jsou i další ideály listopadu 1989? Zbrojíme, jsme v NATO a posíláme za naše vlastní peníze zabíjet i umírat české vojáky na tzv. mise do zahraničí. Panu exprezidentovi  však ještě velmi chybí  americký radar a jiné „demokratické“ vymoženosti u nás i jinde. Proto se chce i nadále společensky exponovat. My říkáme: „Chraň nás, Bože, před jeho „dobrými“ úmysly a aktivitami! –red.

Václav Havel chce šířit pravdu a lásku

Tento týden stál u zrodu Evropské nadace pro demokracii. … Jejím cílem má být podpora a prosazování demokratických hodnot za hranicemi Evropy. Spolu s Havlem jsou dalšími iniciátory například současný předseda Evropské komise Barroso, bývalý předseda EK Delors, německý exprezident von Weizsäker , nebo ředitel společnosti Člověk v tísni, Šimon Pánek. V minulosti nás mnozí z nich o prosazování „demokratických hodnot“ v jejich režii již výmluvně přesvědčili. …

Obdobně se chová například podobná instituce, fungující ve Spojených státech – Národní nadace pro demokracii, organizace (NED), která se v poslední době angažovala a angažuje zejména v oblastech východní Evropy a Kavkazu. Je to NED, který například podporuje „demokratického“ kandidáta, gruzínského prezidenta Saakašviliho. Ano, toho demokrata, který podivným způsobem vyhrává volby a nechává bít pokojné demonstranty. Ovšem demokratický je – hájí v oblasti zájmy současné vlády USA proti zlému Rusku. …

Máme tedy za demokracii považovat vůli většiny obyvatelstva, nebo úzké skupiny politických elit, které sami nejlépe vědí, co je pro koho dobré? …

Co když ale šíření demokratickými prostředky selže, ba co hůř, pokud většina občanů té které země bude s poměry spokojena? A když nepomohou ani ekonomické sankce?

Vyloučeno není nic a mějme proto na paměti někdejší Havlova slova: „Domnívám se, že existuje za NATO intervencí na Kosovo element, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární …“

Tak nějak zemi a lidi, kteří se octnou v hledáčku Evropské nadace pro demokracii, předem lituji. Jestli skutečně úpí pod vládou autokracie a má jim být pomoženo právě importem demokracie výše zmíněného podobného typu, napadá mě přirovnání o cestě z deště pod okap.

(Z článku Václav Havel chce šířit pravdu a lásku, O. Šlechta, Res publica, 24.4.08)

Na petici, jíž jsme publikovali v KS leden, únor 2008, str. 22-24, která se týkala tzv. reforem ve zdravotnictví, a proto byla adresována ministru zdravotnictví MUDr. T. Julínkovi,

jsme dostali odpověď z MZ v rozsahu téměř tří stránek. Vyjímáme: „K Vašim dotazům sdělujeme, že zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, je plně v souladu se zákonem č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku ČR, protože ústava, i při své velkorysosti, počítá s tím, že veřejné zdroje jsou omezené, a proto ukládá zákonodárcům právo zdravotní péči upravit zákonem. …“.

V další části odpověď MZ na naši petici, podepsaná ing. Ivanou Jenšovskou, ředitelkou odboru dohledu nad zdravotním pojištěním, se zabývala jen dalšími „reformními kroky“ ministerstva.

Proto jsme 4.4.2008 se obrátili znovu na MUDr.T. Julínka, ministra zdravotnictví. Píšeme: „Nejdříve chceme konstatovat, že tato odpověď, ač několika stránková, neodpovídá svým obsahem § 5 odst. (3) petičního zákona. V odpovědi nebylo uvedeno stanovisko k obsahu petice, petici nadto paní inženýrka považuje za dopis, tak o ní píše, a ani způsob jejího vyřízení. Naše petice ze dne 18.1.2008 obsahuje čtyři body, na které jmenovaná neodpověděla. Líčení o tom, jaké další části reformy zdravotnictví připravuje ministerstvo, jsou, podle našeho názoru, jen snahou vlastní odpovědi se vyhnout a na konkrétní otázky vznesené naší peticí neodpovědět.

Vracíme se k našim původním čtyřem bodům, které v plném znění jsou součástí i tohoto našeho podání, a k nimž dále dodáváme:

1) Citujeme opětně čl. 31 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

Sama Listina základních práv a svobod obsahuje interpretační pravidlo k chápání zakotvených práv a svobod. „… Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ (Z čl. 1 Listiny ).

„Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod“. (Čl. 4, odst. 1 Listiny)

„Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.“ (Čl. 4 Listiny, odst. 2)

„Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.“ (Čl. 4, odst.4)

Zastáváme stanovisko, že zák. 261/2007 Sb. porušil meze práva na bezplatnou zdravotní péči, je s tímto ústavním právem v konfliktu, který musí být odstraněn změnou zákona tak, aby byl v souladu s Listinou.

Pane ministře, budou občanům zaplacené poplatky vráceny po vyhlášení očekávaného nálezu ústavního soudu? …

2) Vámi stanovené poplatky nejvíce postihují rodiny s malými dětmi, zvláště neúplné rodiny, a seniory. Jde o velmi početné sociální skupiny obyvatel, které jsou obecně považovány za sociálně nejslabší. Tato skutečnost je Vám jistě známá. Přesto jste se rozhodl, je dále zatížit poplatky a jejich sociální situaci tak výrazně zhoršit. V důsledku toho pak i ztížit dostupnost k zdravotní péči. Zkoušet na nejchudších lidech své asociální experimenty je zavrženíhodné. Trvat na nich, i když na Slovensku a v Maďarsku od nich odstoupili, je do nebe volajícím hrůzným činem.

Toto Vaše jednání vnímáme jako sociálně necitlivé až přímo hrubě asociální. I proto Vás vyzýváme, abyste na funkci ministra zdravotnictví v čase co nejkratším rezignoval a tak vyvodil ze svého jednání i lidskou odpovědnost.

3) Péče o zdraví občanů podle Listiny nemůže být nějakou obchodovatelnou komoditou. Vaše cesta „liberalizace“ zdravotnictví je v rozporu s Listinou. To je další skutečnost, která by měla vést k Vašemu odchodu z Ministerstva zdravotnictví České republiky.

4) Náš stát má právní a demokratický charakter. Proto, pokud neupustíte od svých tzv. reforem zdravotnictví, by otázka nejen poplatků ve zdravotnictví, ale i tzv. liberalizace zdravotnictví, měly být předloženy přímo lidu, aby o nich v referendu rozhodl. Mohli-li tak učinit občané Maďarska, můžeme tak učinit i my, občané ČR. Podpoříte uspořádání takovéhoto referenda?

Doc. MUDr. Josef A. Tichý, CSc.                                             JUDr. Ogňan Tuleškov

Na tuto petici jsme v nedávných dnech dostali odpověď

Především jsme se dozvěděli, že regulační poplatky nebudou plátcům vráceny, i když by Ústavní soud rozhodl o jejich neústavnosti. MZ nesouhlasí s názorem, že vybírání poplatků je silně asociální. Dále jsme ubezpečování, že pan ministr se nikdy nebránil věcné diskusi o problémech jeho resortu, vymýšlí si tedy Lékařská komora nebo MZ?

V odpovědi, kterou podepsal MUDr. P. Hraboň, náměstek pro zdravotní pojištění, jsme si mohli přečíst, že pan ministr nehodlá rezignovat.

Institut civilizačních chorob

Pan

Ludvík Hovorka

poslanec PS PČR

Praha 1, Sněmovní 4

Vážený pane poslanče,

píšu Vám kvůli Vašemu křesťanskosociálnímu smýšlení, které se snažíte uplatnit ve sněmovně. Pracuji ve zdravotnictví řadu let tady i v zahraničí. Byl jsem po rozpadu ČSL místopředsedou KSU. Jen pro letmou informaci.

V současné koalici včetně Vašich stranických kolegů se mohou slyšet silná slova o sociálním cítění, ale skutky se podstatně odlišují, čehož je dokladem Julínkova reforma i mnohé zákony dřívější.

Současná špatná situace ve zdravotnictví je v mnohém srovnatelná s celospolečenskými problémy. Samozřejmě, že „regulační poplatky“ dětí jsou asociální, třeba nové kapitalistické Německo žádá procentuálně definované poplatky až od 18 let.

Ovšem odejmout nemocenskou podporu práce neschopným první tři dny je postup, který směřuje k předložení štrasburskému soudu. Samozřejmě, že negativních stránek v oblasti zdravotně sociální je balík, který do dopisu nepatří. Vážím si Vaší snahy. Problematika je obsáhlá a složitá, škoda, že Vaše úsilí bez adekvátního počtu dalších bude bezvýsledné. Globální solidarita je teze Jana Pavla II. a ta v českých zemích silně pochybuje. Ovšem historie se opakuje, a proto stále platí a bude platit klasické quo usque tandem…

S pozdravem  Zdař Bůh!

Doc. MUDr. Jos. A. Tichý, CSc.

Pokud jsme dobře informovaní, pak podobných podpůrných dopisů obdržel bratr poslanec L. Hovorka několik. –red.

Zásadně nesouhlasíme s rozhodnutím vlády udělat z fakultních nemocnic „nevýdělečné“ akciové společnosti

Prohlášení Univerzity Karlovy

Tisková zpráva Akademického senátu UK a rektora UK

Univerzita Karlova vzala na vědomí informaci, že vláda schválila věcný záměr zákona o univerzitních nemocnicích a univerzitních zdravotnických pracovištích ve znění, které předpokládá transformaci stávajících fakultních nemocnic na „nevýdělečné“ akciové společnosti.

Univerzita s politováním konstatuje, že vláda tak učinila navzdory mnohokrát opakovaným konkrétním argumentům o nevhodnosti této právní formy z pohledu nepřekročitelných (a zde situaci velmi komplikujících) principů platných pro obchodní společnosti. Jedním z těchto principů je i expertními posudky právních autorit doložená nemožnost zákonem vyloučit převod akciového podílu – „záruka neprivatizace“ je tedy zcela lichá.

Univerzita se stejným politováním opakuje, že v situaci minoritního akcionáře (pokud vůbec bude možné, aby se jim v daných podmínkách stala) nebude moci reálně ovlivňovat organizační strukturu odborných pracovišť nemocnice (nebo např. zabránit pronájmu nemocnice pro jiné účely) ani personální politiku a jakkoliv tedy garantovat úroveň zdravotnické péče v takovéto „univerzitní“ nemocnici. Důsledky nemožnosti univerzity mít reálný vliv na zabezpečení výuky studentů lékařských či farmaceutických fakult nebo na uskutečňování vědy a výzkumu nelze ani odhadnout, tento vliv bude plně v rukách již ne státní příspěvkové organizace, ale zcela jinými principy se řídící obchodní společnosti.

Univerzita Karlovo proto v souladu se všemi dosavadními stanovisky vyjadřuje principiální nesouhlas s dnešním usnesením vlády ČR a věří, že při dalších jednáních bude možné dosáhnout zásadní korekce nebezpečného směru, kterým se dnes v jinak žádoucí transformaci fakultních nemocnic vykročilo.

V Praze dne 9. dubna

Prof. RNDr. Jan Hála, DrSc.                                    Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

(Britské listy, 11.4.2008)

Z dopisu prezidenta České lékařské komory lékařům (6.5.08)

… Jak jistě víte v listopadu 2007 nám ministr Julínek předal v rámci sjezdového jednání návrhy věcných záměrů 7 tzv. „reformních zákonů“ spolu se slibem, že ČLK se jako profesní samospráva lékařů bude moci spolupodílet na přípravě reformy. Ačkoliv jsme v určeném termínu ministerstvu řádně zaslali své připomínky, nebyla ČLK pozvána k jejich vypořádání v rámci připomínkového řízení a ministr ani nevyhověl našim opakovaným žádostem o jednání mezi vedením ministerstva a představenstvem ČLK. Přípravu zcela zásadních změn, které ovlivní profesní život nás všech, tedy zákonem ustanovená profesní samospráva lékařů neměla možnost nijak ovlivnit. …

Neodůvodněný experiment, který zkrachoval na Slovensku a v Maďarsku. Posílení role pojišťoven na úkor lékařů i pacientů. Monopoly likvidující soukromé lékaře. Tlak na snižování ceny práce zdravotníků … Tak hodnotili reformní záměry účastníci konference ČLK v Milovech 25.-26. dubna, na kterou se navzdory opakovanému pozvání bez omluvy nedostavil žádný představitel ministerstva, který by s námi mohl diskutovat. (www.lkcr.cz)

Situace je opravdu velmi vážná. Tento týden by mělo ministerstvo konečně dodat koaličním partnerům návrhy paragrafovaného znění chystaných zákonů tak, aby již příští týden experti koaličních stran a posléze členové jejich vedení mohli návrhy schválit.  ČLK oficiální cestou z ministerstva žádné návrhy zákonů nedostává. Z neoficiálních textů … však vyplývá, že se v ničem podstatném neliší od likvidačních záměrů schválených vládou. Jde tedy opravdu pouze o reformu ku prospěchu zdravotních pojišťoven a jejich budoucích privátních (patrně zahraničních) vlastníků na úkor lékařů i pacientů! …

Reformní ministerské návrhy kritizuje nejenom politická opozice … . Odmítají je však také odbory, pacientské organizace, studenti, univerzitní hodnostáři … Návrhy vzbuzují zděšení mezi lékařskými organizacemi v celé Evropě. …

MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK

Z internetové stránky ČLK – Byznys století

Julínkova reforma v zájmu vlastníků pojišťoven na úkor lékařů i pacientů

Stát bude nadále zákonem nutit všechny občany platit zdravotní pojištění, čímž zajistí stálý příjem vlastníkům pojišťoven. Výdaje na zdravotní péči si naopak budou zdravotní pojišťovny určovat samy svými pojistnými plány, v jejichž rámci budou rozhodovat o tom, jakou zdravotní péči budou hradit, s kterým zdravotnickým zařízením uzavřou smlouvu, i o tom, kolik a za jakých podmínek za ni zaplatí.

Neexistují žádné objektivní důvody pro rozbíjení fungujícího zdravotnictví v ČR. Desítky miliard korun, které nám pojišťovny nezaplatily za práci, čekají na jejich účtech jako bonus pro privátní investory. Nekalá konkurence monopolů majetkově provázaných se zdravotními pojišťovnami zlikviduje soukromé lékaře. Vzájemná konkurence zdravotnických zařízení cenou služeb vytvoří tlak na snižování kvality lékařské péče.

Řízená péče znamená ztrátu svobody pacientů volit si lékaře i ztrátu autonomie lékařů léčit podle svých znalostí „lege artis“.

Obětí experimentu, který zkrachoval na Slovensku a v Maďarsku, se mají stát občané ČR. (www.lkcr.cz)

Jak ovládnout 220 miliard v českém zdravotnictví

Princip je velmi jednoduchý. Chce to založit akciovou zdravotní pojišťovnu, kam bez práce každý měsíc natečou miliony Kč ze zdravotní daně. …

Jak na to? Prostě neproplácet zdravotní péči pacientům a zdravotnickým zařízením. Říkáte, že to není možné? Ale je, díky reformním zákonům ministra Julínka. Vytvoří se monopol, kde skupina lidí bude vlastnit zdravotní pojišťovnu, nemocnice, ambulantní lékaře, lékárny, laboratoře atd. Monopol si bude určovat ceny zdravotní péče ve svých zařízeních, pro konkurenční pojišťovny vysoké ceny a tím je finančně zlikviduje. Tak získají další pojištěnce a tím další peníze. Pacient tak ztratí možnost svobodné volby zdravotní pojišťovny. A co bude následovat? To, co bylo napsáno na začátku – zdravotní pojišťovna si bude chtít udržet peníze pro sebe. Jak to udělá? Zavede model „řízené péče“ známý pod názvem Manager health care, který byl zaveden v USA. Principem řízené péče je to, že zdravotní pojišťovna „řídí“ pacienta a své lékaře-zaměstnance tak, aby zdravotnická péče byla poskytnuta co nejlevněji nebo vůbec ne. Říkáte, že pacient má nárok na zdravotní péči, přesto jsou standarty zdravotní péče (péče hrazená ze zdravotního pojištění)? To není tak úplně pravda. Standardy  zdravotní péče záměrně nejsou, a ani nebudou a už vůbec nebudou zakotveny v zákoně. A co není v zákoně, nemusí se dodržovat. Takže, to bude zdravotní pojišťovna, která bude rozhodovat, co pacientovi uhradí a co nikoliv. Budete potřebovat nákladnou péči jako např. transplantaci srdce, chemoterapii při leukémii … Existuje taková obligátní formulace: „tuto péči Vaše pojistka nepokryje, je mi líto.“ A co budete dělat? Kde se domůžete svých práv? Na ministerstvu zdravotnictví, na soudu, na chystaném Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami?  Nikde. Protože zdravotní pojišťovna bude akciová společnost-soukromá a zákonem nebude dáno, kterou péči Vám musí uhradit. Namítneme a co lékaři, ti přece musí poskytnout potřebnou zdravotní péči? Nemusí, protože budou zaměstnanci zdravotní pojišťovny a podmínkou pracovní smlouvy bude, že budou léčit tak, jak jim zdravotní pojišťovna nařídí.  To ti lékaři přece nedopustí a odejdou do jiné nemocnice!!! Ale kam?  Bavíme se tady o monopolu a tomu nebude vadit, že mu odejdou lékaři. Proč? Protože tím méně péče budou poskytovat a tím zase ušetří peníze. …

A co regulační poplatky? Jakou v tom hrají roli? Jsou velmi důležitým krokem k prolomení ústavního zákona o bezplatné zdravotní péče. Jakmile bude zákon prolomen, zavedou se další poplatky, (které jsou běžné v řízené péči např. v USA)  jako jednorázový roční poplatek, povinná 12-20% spoluúčast na každém výkonu apod. Bude to další zdroj financí pro zdravotní pojišťovnu a zároveň limitací pro pacienta, aby zdravotní péči vyhledal.

A teď jak to uvést do praxe?

1. krok – založit si akciovou zdravotní pojišťovnu. To není problém. Od 1.4.08 vstoupila na trh Agel  Insurance a.s. (vlastněná Tomášem Chrenkem) povolená ministerstvem zdravotnictví.

2. krok – zaregistrovat nejméně 50 000 pojištenců – žádný problém. Zaměstnanci oceláren, nemocnic a ostatních firem pana Chrenka mají příkaz se u této pojišťovny zaregistrovat.  A to stále není vše. Mají najatou agenturu, která na Ostravsku obchází sídliště a přemlouvá lidi na ulici, aby se zaregistrovali u Agel Insurance a.s., že nebudou muset platit regulační poplatky. Také v supermarketech nabízí lidem 100 Kč na jejich nákup, pokud se na místě zaregistrují.

3. krok – zprivatizovat si nemocnice a ostatní komplement (laboratoře, lékárny, rentgen apod.), také žádný problém. Agel (vlastněný T. Chrenkem) spravuje 12 nemocnic, 6 poliklinik, síť lékáren, firmu dodávající léčiva a zdravotní materiál (Repharm a.s.), rentgen (Radioterapie a.s.), transfúzní službu a.s., atd. …

Tento projekt byl připravován několik posledních let. Čekalo se na to, až se ODS dostane do vlády a prosadí se zákony k dokončení celého projektu mocenského a hlavně finančního ovládnutí českého zdravotnictví. …

Občané ČR, prosím, ptejte se Ministerstva zdravotnictví, co je řízená péče, kterou tady hodlají zavést. A mimo to, si sami zjišťujte na cizojazyčných webových stránkách veškeré informace o řízené péči. Tam totiž zjistíte, že to co ministerstvo chce zavést, nefunguje  nikde na světě – ani v USA, jak se u nás mylně uvádí. V současných prezidentských volbách v USA je reforma zdravotnictví jedním z hlavních témat. …

(Anonymní text šířený na internetu, připravil ing. J. Chromík)

Evropští lékaři: z české reformy máme obavy

Čeští kolegové našli pro své protesty proti reformě zdravotnictví podporu v zahraničí. Evropská federace lékařů zaměstnanců označila reformní plány české vlády za nevyzkoušený experiment, který odporuje evropským tradicím zajišťování zdravotní péče na solidárním principu. Vyjádřila také obavu o zhoršení zdravotní péče v Česku.

V tomto smyslu se vyjádřil Claude Wetzel z Francie, prezident FEMS. Usnesení schválili zástupci lékařských organizací z 12 evropských zemí jednomyslně.

Připravil ing. J. Chromík

Claudie Wetzel: „Zdravotní péče je v Evropě považována za službu ve veřejném zájmu, jejíž poskytování nelze ponechat pouze tržním mechanismům. …Zachování dostupné zdravotní péče pro každého, kdo ji potřebuje, bez ohledu na jeho finanční situaci, to je jeden ze základních úkolů civilizovaného státu, je to otázka sociální soudržnosti vaší společnosti. Nenechte si zničit, co slušně funguje.“ ( Právo, 20.5.08)

Za dostupnost zdravotní péče odpovídá stát a kraje!

(Připravil J. Truxa)

Podle Ústavy ČR ve smyslu potvrzeném Ústavním soudem odpovídá za všeobecnou dostupnost zdravotní péče stát a v přenesené působnosti kraje. Tato odpovědnost je svázána s vlastnictvím prostředků k jejímu zajišťování, například s vlastnictvím nemocnic. Ústavou daná odpovědnost nemůže být přenesena na soukromou osobu a to omezuje možnosti změny vlastnictví.

Prodeje nemocnic, například ve Středočeském kraji, jsou v rozporu s ústavním právem, protože kraj nyní nemá pod kontrolou dostatečnou kapacitu pro patřičnou lůžkovou péči.

Stát také odpovídá za fungování veřejného zdravotního pojištění a organizaci jejich naplňování a používání v hospodárném neziskovém režimu, čímž se myslí patřičné odměňování smluvně zajištěných a účelně poskytnutých služeb. K tomu je potřeba mít pod kontrolou veřejnou zdravotní pojišťovnu pracující ve veřejnoprávním režimu.

Ani odpovědnost za veřejné pojištění a veřejné peněžní fondy nelze přenést na soukromé fyzické osoby nebo právní osoby.

Všude v kulturních státech jsou oporou veřejného zdravotnictví státní a veřejnoprávní nemocnice a již podíl 15% soukromých nemocnic je považován za kritický. V rozporu s tím se MZ rozhodlo převést nejcennější, stále ještě státní nemocnice na akciovou formu vlastnictví a v druhém kroku privatizovat. Záminka by se našla, asi by to byla obětavá pomoc soukromého kapitálu. Tak někdo vymyslel zneužití zákona č. 92/1991 Sb., který má povahu revolučního opatření z období 90. let minulého století a měl s ohledem na tehdejší naléhavost revoluční privatizace umožnit vládě, konkrétně ministru financí, bez správního řízení a bez možnosti odvolání a soudního projednání předat subjekt do soukromých rukou předem určených nebo formou aukce. Zákon není zrušen, ale snad není třeba zdůrazňovat, že jeho použití dnes je nemravné, v případě nemocnic dokonce protiústavní.

Privatizace fakultních i nefakultních nemocnic vlastněných státem podle zákona č. 92/1991 Sb. je v rozporu s ústavním právem, protože tento zákon neumožňuje ani známou výmluvu, že akcie zůstanou v držení státu. Umožňuje pouze volbu formy prodeje, vždy však do soukromých rukou, na které ústavní odpovědnost spojená s nemocnicí nemůže být přenesena. Pouze se předstírá, že nabyvatel je čehosi zárukou a je tak laskavý, že se nemocnice ujme. V případě dosud provedených privatizací šlo především o ztrátu kontroly nad prostředky k zajišťování ústavou garantované zdravotní péče, dále o zcizení obrovského majetku nevýhodnými prodeji a nesmyslnými pronájmy a zatížení veřejného zdravotnictví vyššími náklady.  Tyto změny také zhoršují postavení většiny lékařů a zdravotních sester, kterým nezaručují ani to, čeho by dosáhli ve veřejných službách.  Z toho plynoucí nestabilita personálního zajištění nemocnic již začala ohrožovat pacienty.

Reforma má být dovršena privatizací pojišťoven a odevzdáním fondů veřejného zdravotního pojištění do soukromých rukou. Porušuje to Ústavou chráněná vlastnická práva a všechna pravidla o zacházení s veřejnými prostředky. Je to zvlášť nebezpečné pro obtížnost nápravy po pádu této vlády. O kolik přijdou pojištěnci, prozradil majitel jedné z privatizovaných pojišťoven na Slovensku. Náhradou za omezení v čerpání zisku chce 15 miliard korun. Absurdnosti a extrémnosti výše uvedených plánů je těžké uvěřit, ale jsou popsány černé na bílém ve věcných záměrech příslušných zákonů.

Podíváme-li se v tomto kontextu na zavedení poplatků, pochopíme, že poplatky nejsou to hlavní. Nestačí se spoléhat na Ústavní soud, i když jsou v něm dobří a nezávislí soudci. Je nutné projevit svůj občanský názor  a vůli odporu.

Ing. Josef Mrázek, CSc., viceprezident Svazu pacientů ČR

Vysoce destruktivní působení vlády ODS

Současná vláda získala podvodně rovnováhu s ČSSD (viz Kubiceho zpráva a p.) a obdobně získala pro své protilidové zájmy přeběhlíky. Veškeré návrhy zákonů jsou nejen nepopulární, protiústavní, ale někdy přímo  pro národ zničující.

Přisluhující strany – SZ a KDU-ČSL – zcela nesmyslně odsouhlasily za pouhé sliby určité zatímní redukce Julínkových návrhů výprodej zdravotnictví. Touto cestou je přeměna zdravotních pojišťoven a dokonce i Fakultních nemocnic na akciové společnosti. Ve vyspělých státech Evropy je považován podíl 15% nemocnic v soukromých rukou za kritický. Tím jsou poslanci (krom čestných výjimek např. L. Hovorka) těchto stran  obdobně nedůvěryhodní jako poslanci ODS. Neprosadili ani minimální osvobození od poplatků pro děti a seniory, ani jakékoli jiné úlevy.

A v plnění slibů je ODS přeborníkem v jejich nedodržování. Viz slib zákazu privatizace pro tzv. rodinné stříbro, slib nezvyšování poplatků ve zdravotnictví, přidání tisíce korun pro každého důchodce, zřejmě by neplatilo ani omezení zisku na 15% při slibované privatizaci důchodového pojištění pro novodobé zbohatlíky. Takto by byla nastoupena cesta do pekel nebo na úroveň zdravotnictví v USA, kde značná část obyvatel nemá zajištěnou standardní lékařskou péči a je odkázána na charitu. A tamní prezidentští kandidáti se předhánějí ve slibech dosáhnout toho, co my bychom chtěli zrušit. Záměrně se zamlčuje, že z placeného zdravotního a důchodového pojištění zbývají miliardové přebytky, které vláda používá k jiným než původně určeným účelům.

Plně lze potvrdit jen někdejší nedohlídaný výrok premiéra Topolánka: „Kdyby lidé věděli, co připravujeme, tak by nás nevolili!“ Nyní to lidé již ví, a proto v nadcházejících volbách by neměli volit ODS a kandidáty SZ, KDU-ČSL,  kteří podporují asociální kroky současného vedení ODS.

Bude rok 2008 znamenat konec modré totality? Záleží to  především na tom, jak využijeme svého volebního práva, které strany a jaké kandidáty budeme volit již v blízkých podzimních volbách.

F. Truxa

Politici pracují pro elitu

Následující citát ukazuje, jak se dívá část americké vzdělané veřejnosti na politiky své země.

„Politici už nejsou politiky. Pracují pro světovou elitu a nereprezentují prosté lidi ani zemi. Jsou vysoce placení promývači mozku, facilitátoři vizí, podvodníci, lháři a zloději. Jsme nuceni platit jejich mzdy. Jsme nuceni financovat všechny iniciativy globální vlády, která doslova rozkradla bohatství, majetek, úspory a bezpečnost každého prostého člověka na této planetě. Bohatství, které nashromáždili během minulých 30 let tito zločinci, přesahuje chápání … prostých lidí. Žijeme ve stavu nezměřitelné nevědomosti. Byli jsme sprostě okradeni, stále ještě se vzpíráme přiznat krádež našich peněz, našich zdrojů obživy, našich dětí, potencionálu, našeho národa a budoucnosti.“

www.whatreallyhappened.com

Pravda proniká do hlavních médií se zpožděním mnoha let

„… Pravda přichází (pokud vůbec) s mnohaletým zpožděním. Kdyby se pravda napsala hned, celá propagandistická mašinérie by přestala fungovat. Kdyby média jen nekriticky nepapouškovala účelová tvrzení politiků, například o iráckých zbraních hromadného ničení, nemohla by být zahájena řada válek a vražedných „kampaní“. Dosavadní zkušenosti nám bohužel předpovídají stále stejný scénář. Všechno je velice dobře promyšlené a ochotná a ovládaná média budou pro budoucí plány opět plně k dispozici.“                                                                    www.messin.estranky.cz

Prezident dr. Edvard Beneš o našem protinacistickém odboji:

„Politický odboj v zemích českých i na Slovensku byl neobyčejně rozrůzněný a rozsáhlý – účastnil se ho skutečně národ jako celek ve všech možných formách. Nelze zatím krátce a synteticky zachytit ty nesčetné jeho formy a způsoby – byl to opravdu odboj národní, lidový, spontánní a ideově demokratický. Vojensky projevoval se vedle obou zmíněných povstání slovenského a pražského, především rozsáhlým hnutím partyzánským, jež vykonalo činy opravdového válečného hrdinství.

Co se stalo v Praze o revolučních dnech květnových, byla věc mezinárodně i národně velmi důležitá.

Zdůrazňuji, že pražské povstání mělo dalekosáhlý význam, že přes všecky obtíže a nedostatky bylo v celku organizováno dobře, že mělo svůj účel – tak jako povstání pařížské a podobné zjevy jinde – a že svého cíle dosáhlo.

Když jsme nemohli bojovat na začátku války, mohl svět aspoň vidět, že chceme bojovat na jejím konci, a že duch odboje je v celém národě naprosto spontánní.“

O významu pražského povstání prezident L. Svoboda napsal:

„Největší klad pražského povstání vidím v tom, že Pražané tímto povstáním znemožnili přípravy Němců k vybudování dokonalé obrany Prahy, jak o tom svědčí německé doklady z dubna 1945. Jinak je pravděpodobné, že i Prahu by byl stihl osud Budapešti nebo Vídně, to jest, že Rudá armáda by musela bojovat o každou ulici, o každý most, dům od domu. … z Prahy by bývala zůstala hromádka sutin a kamení a počet obětí civilního obyvatelstva i rudoarmějců by byl několika násobně vyšší.“

Květnové povstání českého lidu

začalo v Přerově 1.5.1945. Téhož dne večer bylo nacistickými vojsky potlačeno. Na české straně bylo 52 mrtvých.

Přesto již 2. května osvobodili partyzáni Velehrad, následujícího dne Vizovice a 4.5 se podíleli na povstání ve Vsetíně. Následovaly partyzánské akce ve východních a středních Čechách. 5.5 vypuklo povstání v Plzni.

K prvním nepokojům v Praze došlo již 4.5 podvečer. Povstání propuklo již 5. května.

Květnového povstání českého lidu se zúčastnilo asi 100 000 aktivních bojovníků, z nichž padlo nebo bylo zavražděno asi 8000 osob.

O osvobození naší vlasti se zasloužily spojenecké mocnosti

144 000 sovětských vojáků padlo na našem území, desítky tisíc Rumunů a Poláků a stovky Američanů. V protinacistickém odboji nebo na frontách zahynulo asi 360 000 Čechů a Slováků. Nezapomínejme na to, že oni zemřeli, abychom my mohli žít!

Je hanbou, že o této části slavné naší minulosti tak málo mluvíme. Je cílem ztráta historické paměti českého národa, která je pouze nutným předstupněm revisionismu či dokonce revanšismu? –red.

Proč Merkelové Schöble neusiluje o zákaz NPD?

Fašisté s „užitnou hodnotou“

S pobuřující provokací zahájila NPD svůj nejnovější útok proti Levici hlavního města: fašisté přednesli návrh přejmenovat náměstí, které nese jméno Anton Seefkow na náměstí Waldemar Past. Vzpomínka komunistických odbojářů na Antona Sefkowa, který jako mnoho jiných soudruhů zemřel za lepší Německo na popravišti, by mělo být vymazáno. Představitel bílé soldatesky Noske, který po listopadové revoluci v r. 1918 dal rozkaz k zavraždění Karla Liebknechta a Rosi Luxemburgové, má zakusit „klid a čest“, jak NPD požaduje i pro zbraně SS.

Občanům SRN se má vsugerovat, že pravicový extremismus je snad pozůstalost po NDR. Tak je v současné době o „následcích výchovné diktatury SED“ žvaněno.  Škola za doby NDR měla být „výchovný ústav“, ve kterém se měla „každému chovanci individuelně křivit páteř“! Tento „autoritářský odkaz“ je snad pramenem neonacistických aktivit, vyhlašují profesionální lháři.

Ve skutečnosti má být historická pravda potlačena, aby restauraci starých mocensko-vlastnických poměrů na německém západě vznikly objektivní podmínky, aby NPD, založená v r. 1964 jako následník NSDAP, mohla vstoupit na jeviště. Velmi brzy vstoupila do zemských sněmů v Hesensku, Bavorsku, Dolním Sasku, Schleswig-Holstein, Brémách, Porýní-Falcku a Baden-Wirtemberku. Po více než 40 let patří ke stranickým oporám SRN.

Ještě masivněji než dosud se má lidem „vyhnat“ socialistická idea z hlav, neboť 75% občanů Spolkové republiky vnímá třicetileté poměry jako nespravedlivé, a většina považuje „socialismus za dobrou věc, která byla jen špatně předložena“. Zde se jeví vhodný přinejmenším „hradní mír“ s NPD.

Pro novou nacistickou stranu se otevírá po připojení NDR s „osvobozením“ jejich občanů od národního vlastnictví, deindustrializace, kolonialismu teritoria mezi Labem a Odrou, a proměnou této části země na „pole experimentů“ pro delší nezaměstnanost, kratší nároky na dovolenou, minimální práci, „prekérní“ pracovní podmínky a nízké důchody, na „ideální“ pole působnosti. Četní funkcionáři NPD se okamžitě přestěhovali na východ, budovali zde své základny a převzali vedoucí funkce.

V r. 1999 vůdce NPD Voigt doporučoval svůj podnik jako „sociálně revoluční hnutí obnovy“. Kopíroval taktiku bratrů Strasserových. Jako Strasserovi vystupovala také NPD pro „svobodné a sociální podnikání“. Aby nedošlo k žádnému nedorozumění vysvětlují: „Sociální politika po přeludu totálního blahobytného státu neplní svou úlohu a je nesociální“.

Přesto, že razí příležitostná hesla jako např. „práce pro miliony místo zisku milionářů“, podporovala NPD kurs Schröder-Merkelová v pokračujícím přerozdělování zdola nahoru.  „Agenda 2010“  totiž zabezpečuje pravicové radikální straně politickou munici.

Po Voigtem zadanou „strategií uchopení slova“ prohlašují jeho funkcionáři všude, že NPD bude jedinou stranou, která vystoupí „bezvýhradně pro životní zájmy německého národa“. Ačkoliv NPD opovrhuje parlamentním systémem, akceptuje jej jako pramen financí.  Vstupem do zemského sněmu v Sasku a Meklenbursku-Pomořanech získala 1,9 mil. euro z daní. Při „boji o ulici“, kamarádi obutí v holinkách, se snaží vytvořit „národní osvobozené zóny“ na školních dvorech, v obytných komplexech a pouličních průvodech.

Sociální demagogií a provokativními slavnostními pochody ovlivňují společnost. Hesla jako „Cizinci pryč“ nebo „Antiněmecká lůza na kůži“ vedou k dalším přepadům. V tisku a internetu jsou za masovou nezaměstnaností obviňováni cizinci. Předseda frakce NPD v saském sněmu, Apel, smí beztrestně označit cizince jako „arogantní blahobytné černochy“. Funkcionář NPD Gansel „varuje“, že Německo může být „cizí rasou rozloženo“. Slogany jako „Německo Němcům“ NPD odhaluje zatížení SRN cizím vlivem. NSDAP pěstovaný mýtus o „národní společnosti“ je u nových nacistů v kursu.

Propastně hluboký antisovětismus je resuscitovaný. Bräuninger, šéf berlínské NPD, na jedné „vzpomínkové akci“ na bitvu vedenou jednotkami SS v r. 1945 o maďarské hlavní město, řekl v r. 2007 na Náměstí hrdinů: „Na východě proudily hordy ze stepí centrální Asie do Evropy, aby naše ženy znásilňovaly, děti odvedly a muže zavraždily a náš národ nechaly vyhladovět. Žádné zvíře nemohlo být tak kruté, žádný čert tak šílený, jako tito sadističtí zločinci, komisaři a propagandisté Rudé armády, tyto bestie v lidské společnosti.“ Připomínám tyto věty pocházejí z úst uznávaného „politika“ SRN.

Klademe otázku: Bude nečinností ministra vnitra zákaz této strany záměrně blokován? Jakou „užitnou hodnotu“ má neofašistická strana?

Levice váže část destruktivního potencionálu neonacistů. Politická funkce NPD, spojená s požadavkem „minulost nechat odpočívat“, spočívá především v tom, že přitahuje k sobě mladé lidi, aby je získala pro fašistickou doktrínu. NPD též usnadňuje pravicovým konzervativcům ve vládě ovlivňovat společnost SRN ve fašistickém duchu. A konečně je funkcí NPD být záchytným bodem pro mnohé z těch, kteří – zklamáni oficiální politikou – v současnosti tvoří velkou skupinu nevoličů. Úkolem NPD je zabránit, aby se tento reservoár pohyboval doleva.

Pravicový extremismus se zakořeňuje znova v sociálních strukturách, které již za císařství, Výmarské republiky, za „Třetí říše“ Hitlera a nyní v SRN, ovlivňovaly společnost. Jeho překonání vyžaduje důslednou změnu systému.

 Autor: Prof. dr. Georg Grasnick                                                Překlad: Irma von Tirb

Petr Uhl se stane nositelem Karlovy ceny landsmanšaftu,

P. Uhl zaslal landsmanšaftu dopis tohoto znění: Cenou Karla IV. se cítím poctěn. Léta se stýkám hlavně s členy Ackermannovy obce. Přesvědčil jsem se, že sudetští Němci jsou nejen důsledně protinacističtí, ale jsou i opravdovými demokraty. Evropského poslance a mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta považuji za svého přítele, je to skutečný Evropan. Cenou jsem poctěn i proto, že mi v české, ale i německé společnosti stále chybí zhodnocení násilí a bezpráví, jehož oběťmi bylo německé obyvatelstvo v Československu v letech 1945 – 1946. Takzvaný odsun považuji za vyhnání, které v podmínkách československého státu, jenž chtěl být demokratický, nelze ospravedlnit nacistickými zločiny, jež právem odsoudil celý svět, včetně Němců a sudetských Němců samých. Dialog mezi sudetskými Němci, či spíše potomky těch Němců, kteří byli po válce vyhnáni z Československa je nejen možný, ale i nutný. A je to dialog nejen česko-sudetoněmecký, ale i česko-český a německo-německý. Pomůže odstranit ´bílá místa´ naší společné historie a společného soužití v Evropské unii. Ta nesmí stát na utajování a zastírání minulosti.

Do jaké společnosti se tak P. Uhl dostane? Laureátem Karlovy ceny z roku 1960 byl zakladatel a první mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu, Rudolf Lodgmann von Auen, zuřivý odpůrce samostatné Československé republiky a arcinacista. Takto děkoval Hitlerovi při příležitosti vstupu německých vojsk do českého pohraničí: „ V den vstupu německých vojsk Vás z celého zdraví zdravím, můj Vůdče, jako zástupce Říše. Děkuji Prozřetelnosti, že mi bylo umožněno prožít tento den, v jehož příchod jsem doufal už od svého mládí.  … Vy jste nám dal otčinu a vlast, německému lidu sebevážnost a víru v nacionální ideu, Evropě jste ukázal cestu, bez které by byla vydána napospas nepředstavitelnému zničení. Byl to Lodgmann von Auen, kdo na podzim roku 1938 prosazoval řešení židovské otázky a plánovitý přesun tohoto neklidného elementu za spolupůsobení celé Evropy. …

Jeden z dalších držitelů ceny, Hans-Christoph Seebohm (cenu dostal v r. 1968), byl na přelomu let 1938/39 jedním z vykonavatelů tzv. arizace severočeské uhelné společnosti.

O lásce Otty Habsburka, laureáta z roku 1970, k České republice, není třeba ani hovořit. A Walter Becher, někdejší mluvčí landsmanšaftu a bývalý člen NSDAP, který obdržel Karlovu cenu 1983? Jako novinář z henleinovského deníku Die Zeit publikoval v letech 1938/39 tak odpudivé židovské články, že se svou minulostí v poválečných letech, kdy dštil oheň a síru proti Československu, raději nechlubil.

Dalším vyznamenaným byl hesenský zemský ministr Roland Koch, který na loňském tzv. Dni vlasti v Berlíne, organizovaném Svazem vyhnanců, vystoupil s projevem vůči České republice ještě útočnějším než ostatní řečníci. …

Daniel Strož,Haló noviny, 4.4.2008

Domníváme se, že tento krok P. Uhla je ještě nešťastnější a nebezpečnější, než ten, který s jeho pomocí vedl ke zvolení M. Bursíka předsedou Strany zelených. Důležité však je, že nyní všichni víme, kam pan Uhl patří. Údajně pro jeho některé kolegy z Charty77 není Uhlova vstřícnost vůči landsmanšaftu překvapením. –red.

Lepší zítřek Strany zelených a KDU-ČSL ?

někteří komentátoři se domnívají, že ze SZ  zbývá Martin a Džamila, jiní soudí, že Martin s Kateřinou. My se domníváme, že SZ nyní drží především poslankyně Zubová a Jakoubková. Ti dvě, rovněž některé místní organizace SZ a jejich funkcionáři, např. dva z nich, členové Republikové rady SZ, vystoupili na nedávné demonstraci OI NEZA, představitelé SZ v Praze 1 nesli transparent Zelení v Praze 1 proti radaru, představují lepší budoucnost této strany a alternativu pro celkovou změnu politiky.  

Pokud se někteří poslanci KDU-ČSL dávají slyšet, že těžko budou hlasovat pro „reformní“ zákony ve zdravotnictví, pokud církve nedostanou své, pak je to velká katastrofa nejen pro „křesťanské demokraty“, ale pro větší část národa. Obchod tedy by měl proběhnout následujícím způsobem: Dejte církvím peníze, my budeme hlasovat pro změny ve zdravotnictví.

Všichni víme, jaké těžké důsledky by Julínkovy reformy měly pro obyčejné lidi. Jsou si toho „křesťanští demokraté“ vědomi? Jistě ví, o co jde. Vždyť jim to stále připomíná spravedlivý L. Hovorka, poslanec PS PČR. Přesto pak jsou připraveni hlasovat pro „reformy“? Budeme-li slušní, můžeme jim vytýkat nejen nedostatek nadhledu, ale i absenci demokratických a křesťanských principu v jejich počínání.   

Zatímco řady Zelených, kteří požadují změnu politiky, jsou početnější, u křesťanských demokratů jde bohužel o jedince, kteří smýšlí křesťanskosociálně. Snažme se přesto věřit, že tato strana ze svého výletu do panské koalice se bude pomalu vracet domů, do středové polohy, která jí náleží. Přejme jí, aby našla i nové skutečně lidovecké vedení. –red.

Slova chvály o „zelených ministrech“

Günther Beckstein, bavorský premiér, společně s B. Posseltem, představitelem landmanšaftu, chválili na sjezdu odsunutých Němců vstřícnost ministrů Schwarzenberga, Lišky a Stehlíkové. Schwarzenberg nemluví o odsunu, ale o vyhnání, Liška je ochoten jednat v Mnichově o změnách v českých učebnicích. Stehlíková si zasloužila pochvalu za prohlášení, že Češi mají vůči Němcům v ČR velký morální dluh.

Ano, podle skutků je poznáme! Víme, kam patří! –red-

Proč je třeba předsedu organizace odbojářů vláčet soudy

Již od roku 1992 trvá restituční spor státu s dědičkami po velkostatkáři, protektorátním kolaborantu, šlechtici Hugonu Nikolausi Salm-Reifferscheidtovi. Ve hře jsou obrovské majetky státu – zhruba dvanáct tisíc hektarů půdy, státní zámek (druhý byl již zachráněn), několik velkých pil, dvě elektrárny, šamotové závody, stavební a jiné parcely ve městech Blansko a Rájec, na kterých dnes stojí desítky domů a staveb, a též rozsáhlé parcely ve státní přírodní rezervaci Moravský kras, které mohou zabránit volnému vstupu do jeskyní. Historii sporu a údajů o rodu Salmů přebírám podle informací manžela.

Můj manžel, PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, potomek starých rodů Jarošů, Dačických z Heslova a Nickelli, které na území naší republiky mají pětisetletou tradici, se začal restitucí Salmů zabývat nejenom z hlediska záchrany státního majetku. Měl též osobní rodinný důvod. Manžel pochází z rodiny, kde byli legionáři a odbojáři v obou větvích – po otci i po matce. V jeho rodině bojovali proti nacismu nejen legionáři, vojáci a Sokolové, ale též komunisté. Čtyři strýcové byli zapojeni do odboje, tři zahynuli. Jeho dědeček, ruský legionář, se jako odbojář zapojil též. Odbojáři z otcovy strany manžela působili v Letovicích, ve Svitávce, a ve Zboňku, odbojáři z matčiny strany manžela pak v Doubravici, v Lesním Hlubokém a v okolí Lysic a Drnovin. Letovišti odbojáři byli prozrazeni po výbuchu hotelu Lamplota, kde byli hájoti (Hitlerjugend), a v Osvětimi zahynul strýc manžela MVDr. Červinka. V Doubravici byli odbojáři prozrazeni udavačkou rájeckému nacistovi Tugemannovi.

Tugemann byl vrchní účetní statku knížete Salma, blockleiter NSDAP a člen Kriegerkameradschaft. Před jeho udáváním se třásl celý Rájec. Tugemann v letech 1942 až 1944 se rovněž stal dosazeným starostou Rájce. Jako Samův zaměstnanec pobíral tehdy obrovský plat 6.500 protektorátních korun. Měl nejvyšší hospodářskou funkci  po řediteli Salma Veselkovi, rovněž nacistovi a kriegerkamarádovi. Tugmann bydlel v panské Salmově ubytovně v čísle 85. Hugo Salm, od roku 1930 přihlášený Němec při sčítání lidu, se přihlásil k němectví podruhé Fragebogenem 29.9. 1939 s celou rodinou. Nacista Veselka mu Fragebogeny osobně předepsal kurentem a Salm jej s rodinou podepsal. Tento fakt později osvětlil i případ soudního sporu.

Alfred Valentin Chwatik-Tugemann byl původem karpatský Němec z Popudína (Szent Istvánfalu) u Močidlian na Záhoří.  Tam bylo habsburské alodní panství, kde se Tugemann narodil. Absolvoval německé školy a hospodářskou německou akademii v Hodoníně. Narukoval do c.k. armády. Po pádu monarchie se dostává na Moravu do služeb knížete Salma, rovněž veterána první světové války.

Kníže Salm sloužil ve 14. pluku dragounů, později u autokolon. Kníže Salm byl na srbské frontě v úseku Šabac-Obrenovac, tedy v Šumadiji a na Holubaře, kde se vedly nejhorší rakouské a německé ofenzivy. Tam také Rakušané nejvíce řádili na civilním srbském obyvatelstvu. Pan Salm má údaje o službě  na srbské frontě zapsány ve vlastním kmenovém vojenském listě, který uchovává Ústřední vojenský archiv v Praze-Invalidovně. Pan Salm byl na srbské frontě v letech 1914 až 1916. Pak byl převelen na jihozápadní úsek fronty v Mariboru, asi v polovině roku 1916 Od roku 1917 do konce války byl odvolán do Vídně a poté byl v habsburské panské sněmovně do konce války. Pan Salm byl vyznamenán zlatou záslužnou rakouskou medailí, kterou později nepřiznal do kmenového vojenského listu čs. armády, přiznal jí však do nacistické dokumentace za 3. reichu. Ve vojenském kmenovém listu se rovněž podepsal jen neutrálním jménem Hugo Salm-Reifferscheidt, a nepoužil druhé Nikolaje ani zčeštěné Mikuláš. Proto z kmenového listu nelze vyčíst národnost pana knížete.

Obhájci pana Salma tvrdí, že jak přísahal věrnost čs. armádě, tak nastoupil do bojů o slovenské pohraničí proti Maďarům s legiemi a Sokoly. Z kmenového vojenského listu podle mého manžela nic takového nelze potvrdit.  Pan Salm má zapsanou službu v autokoloně v Košicích, v Michalovcích a v Užhorodu. Z kmenových listů nelze doložit žádné bojové akce. Je známo, že tehdy se bojovalo například o Komárno a o Nové Zámky. Ovšem v době služby p. Salma již byly boje u konce. Kdyby pan Salm měl bojové zásluhy, byly by zapsány do kmenového listu.To se však nestalo. Navíc, po skončení služby byl pan Salm demobilizován a od té doby veden jako rezervista s jedním povýšením na nadporučíka. Republika se chovala slušně i k těm, kdo bojovali za monarchii. Např. generálu Böhm-Ermollimu dala penzi, i když velel u Tvorova proti legiím. To jen Rakušané legionáře věšeli a nacisté je zabíjeli.

To se právě stalo dědečkovi manžela. Byl to ruský legionář Jan Holík, který sloužil v Rusku od Bachmače až po Vladivostok. Po válce byl již nemocen, ale aktivně pracoval pro Sokol. Za okupace se dal se svým zetěm Aloisem Štěrbákem, náčelníkem Sokolské župy krále Jiřího, do odboje. Připravoval třaskaviny pro sabotáže na vlaky. Po udání doubravické skupiny Tugemannovi gestapo provedlo zátah v Doubravici a Sokoly, včetně Štěrbáka, věznilo v Kounicových kolejích a na gestapu. Současně z Brna gestapo jezdilo vyslýchat Jana Holíka. Manželova strýce Ščerbáčka  pak odvezli přes několik vězení do Osvětimi, kde byl umučen r. 1942. Popel A. Ščerbáčka vdova nesměla pohřbít ve dne, musela jej zakopat v noci a zaplatit výlohy Osvětimi. Jan Holík nevydržel výslech gestapa a zemřel.

Manželovi vyprávěla teta Ščerbáčková příběh rodiny, ukázala mu strýcovy osvětimské šaty a pověděla o Tugemannovi a udavačce, která mu napsala z Doubravice. Tato udavačka byla po válce souzena, avšak Tugemann nikoli. Toho 27. května 1945 odvezly orgány sovětské kontrarozvědky z Rájce do Boskovic a poté jeho stopa mizí. Když manžel odešel do důchodu, chtěl vypátrat další podrobnosti tragické události. V archivu v Kunštátě nalezl listinu Kriegerkameradschaft, kde byli uvedeni Weselka pod č. 1, Tugemann pod č. 2 a pan Salm pod č. 11. Listina byla řádně evidovaná ve fondu jako pozůstalost nacistických funkcionářů NSDAP, tamější letovické organizace, a značena jako spolek Kriegerkameradschaft. Manžel v té době srovnával materiály o p. Samovi s tím, co tvrdili jeho obhájci a přišel na řadu spojení Tugemanna s p. Salmem, počínaje jeho funkcí vrchního účetního (Oberbuchhalter) a konče jeho zapsáním ve spolku Kriegerkamarádů. Ve spolku byli zapsáni i další Samovi zaměstnanci jako ředitel Weselka a ředitel Augustin, další nacista, člen freikorpsu, který spáchal celezradu proti ČSR za mobilizace 1938 a po válce byl hledán polním prokurátorem. Nakonec manžel zjistil, že všichni vedoucí úředníci, které p. Salm zaměstnával, byli buďto nacisté, nebo Velkoněmci ve významných funkcích.

Po těchto zjištěních se manžel rozhodl zřídit pamětní desku, kde by celý případ byl stručně glosován jako paměť dějin.  Nechal vytesat text, že v domě v Doubravici žil legionář Holík a odbojář Štěrbáček, člen skupiny Jindra, který byl odvlečen do Osvětimi společníkem pana Salma Tugemannem. Tato první pamětní deska vyvolala frenetickou nenávist prvního právníka Salmů advokáta Nevřely, který ji označil v TV a v tisku za „sprosťárnu“. (!) Na manžela se snesla první lavina tiskových osočení. Marně vysvětloval v Národním Osvobození a jinde, že termín společník je běžné označení součinnosti zaměstnance a zapsaného válečníka. Samovy dcery žádaly odstranění slova Salm. Proti Listině práv, proti historii. Na radu právníka, který navrhl, aby slovo „společník“ bylo zaměněno slovem „kriegerkamerad“, doloženým v archiválií státu, manžel nakonec desku vyměnil za novou s termínem „zapsaným kriegerkameradem Salma“. Ani toto doložené spojení se Salmovým dědičkám nelíbilo. Žalovaly znovu a manžel byl pohnán před krajský soud.

U krajského soudu stály proti sobě dva právní názory. Obhájce manžela JUDr. Tyrner tvrdil, že manžel pravdivě doložil spojení Tugemanna s panem Salmem již jen existencí zápisu – registrace ve spolku válečných kamarádů. Dále doložil spojení zaměstnanecké a ubytovací. Proti byl pan předseda senátu. Ten požadoval doložit přímo přihlášku p. Salma v Kriegerkameradschaftu. Marně manžel předkládal lustrační spis policie ČSR, kde je Salm zaznamenán jako člen spolku od r. 1940. Pan soudce prohlásil spis za „založen na dvou svědcích“ a listinu za „soukromou, psanou dnes nezjistitelným pachatelem“. Manžel byl odsouzen k omluvě a hned se proti němu rozpoutala kampaň MF, tisku. Dcery Samovy žádaly dále půl milionu pokuty, odstranění manželových spisů z veřejných knihoven atd. To však soud zamítl. Manžel byl vyslýchán, ač byl po dvou mozkových mrtvicích, a výslech typu otázka – okamžitá odpověď mu působila potíže. Horší však byly anonymy, které dostávala naše rodina po soudu – jako „Benešobolševiku, desku rozbijem, tebe zabijem“. Nám se vyhrožovalo, že nám zapálí domek , kde jsme bydleli.

Manžel se však nevzdal. Podal odvolání k Vrchnímu soudu do Olomouce. Podnikl další bádání, které odhalilo postupně celou pravdu. Po soudu jako odsouzený se konečně dostal k doposud nedostupnému státoobčanskému spisu p. Salma, kde se nacházel „důkaz pravdy“. Byl to protokol 5 komisařů MNV Rájec z roku 1945, léta tajený před ředitelkou muzea Blansko, před právničkou města Blanska a před manželem. Tento protokol uváděl všechna fakta o kolaboraci p. Salma a výhodách jeho rodiny za Třetího reichu v Rájci. Tak pan Salm nejen zaměstnával nacisty, ale sám platil třem složkám nacistickým příspěvky – byly to organizace Deutsche Arbeitsfront, Bund Deutscher Osten a Kriegerkameradschaft. Komisaři dokonce uvedli to, že pan Salm si podal přihlášku dne 15.11.1939 a od 1.1.1940 se stal členem (!). A přitom pan předseda senátu tvrdil, že prý „neexistuje nic, co by dokazovalo, že pan Salm do spolku vstoupil“(!). Dále se dokládá, že Salm poskytl kriegerkameraden wehrmachtu na Winterhilfe obrovský dar – 40.000 protektorátních korun. Dále bylo doloženo, že pan Salm byl fotografován pro Album Kriegerkameradschaft Rájec, které bylo uloženo u vedoucího NSDAP – nikoho jiného než Tugemenna.(!). Konečně se dokládá, že u pana Salmana zámku byl uložen prapor rakouských veteránů – což byli rovněž kriegerkameraden! Zde lze spatřovat zásadní pochybení soudu I. instance. Soud měl poskytnout žalovanému možnost dohledat důkazy a použít je u řízení, když je bez vlastní viny nemohl dohledat předtím.

Při dalším bádání se objevily další okolnosti. Manžel tušil, že archivy nevydaly dosud vše. Požádal branně bezpečnostní výbor Parlamentu, aby dohledal v archivech to, co on sám neměl možnost zjistit. Po opatření poslance doc. Titze, CSc., se ukázalo – Pan Salm nebyl zapsán v jednom seznamu, nýbrž ve dvou seznamec. Druhý byl nacistický lustrák (Beilege zum Lichtbildernakten). Nyní bylo jasno, jakému účelu seznamy sloužily. Nebylo však známo, kdo je psal. Manžela napadlo porovnat rukopis úředně známého podavatele Fragebogenů ředitele Weselky s rukopisem seznamů. Řadu měsíců hledal grafologa – soudního znalce. Ani komora grafologů v Praze mu nepomohla. Nakonec se tento rozbor uvolil provést soudní znalec Mgr. et Bc. Kamil Pospíšil. Jeho rozbor jednoznačně potvrdil –pisatelem obou seznamů byl Samův správce Weselka, kriegerkamerad č. 1 v Rájci! Manžel tak zodpověděl všechny otázky soudu I. instance.

Vrchní soud v Olomouci přistoupil k jednání z opačného hlediska, než krajský soud. Ztotožnil se s obhájcem JUDr. Tyrnerem v názoru, že žalovaný na desce nikde netvrdí nic o členství p. Salma ve spolku, nýbrž uvádí jen jeho spojení formou zápisu. Vrchní soud tak ponechal otázku členství p. Salma stranou. Zajímala jej zcela jiná otázka. To, zdali manžel náhodou – byť i neúmyslně – „nevyvolával dojem, že by Salm se byť jen mohl nebo dokonce podílel na odvlečení do Osvětimi“ s Tugemannem. Soud pak dospěl k názoru, že „text desky je nejasný a nešťastný“, a že žaloba je „nešťastně postavena“ (cituje manžel z ústního projednávání). Dále se jeden z přísedících soudu  dotázal paní Marie Salmové (první žalobkyně), zdali je pravda, že Tugemann bydlel na zámku, a že byl zaměstnancem, a že byl fotografován na svadbě druhé žalobkyně Idy Schoellerové r. 1944 v zámecké kapli.  (mazěl přitom jen ukazoval foto Tugemanna na zámecké lavici v kapli s esesákem v pozadí.) Paní Salmová neochotně přiznala, že „bydlel ve dvoře“, a že „dělal účetního“. Neuvedla nejvyšší hospodářskou funkci vrchního účetního, ani neuvedla, že její sestra Ida pracovala jako úřednice (Beamtin) v tomtéž podniku jako Tugemann(!). Na dotaz o fotografování jen rozhořčeně tvrdila – „dělal tam stafáž, ale rozhodně pozvaný nebyl“. Manžel pak k Nejvyššímu soudu doložil opak – našla se pozvánka na svatbu v Tugemannově kartotéce, jejíž kopie je uložena v archivu MV ČR(!). Vrchní soud pak setrval rozsudkem na odstranění jména Salm, avšak omluvu dědičkám osvíceně zamítl. Ke druhé žalobkyni je třeba dodat – manžel rozkryl fašistická a ustašovská vyznamenání jejího manžela, naciválečníka wehrmachtu 6 pluku těreckých kozáků, jemuž vzácnou medaili IV. stupně řádu Koruny krále Zvonimíra udělil sám úřad válečného zločince Chorvatska Ante Pavelče!  

Mezitím byl manžel dvakrát vyznamenán za postoj k restituci Salm a za zásluhy o ČSBS a legionářské tradice – medailí „Za vlast a za svobodu 1914-1919 – 1939-1945“ a „Za zásluhy o šíření legionářských tradic“. Ironií osudu druhou medaili dostal po těžké operaci chlopně a po infarktu v době, kdy Nejvyšší soud znovu rozhodl o zrušení rozsudku vrchního soudu v otázce osvobození od omluvy. Přitom se vůbec neřešily nově podané důkazy o členství p. Salma v Kriegerkameradschaftu ani pozvánka Tugemanna na svatbu. To vše teď čeká manžela znovu po čtvrté u vrchního soudu v Olomouci. Manželovi se doposud neprokázalo v podstatě nic. Je souzen za „vyvolání dojmu“.

Závěrem chci povědět tolik. Celá kauza Salm nemá obdoby jak v délce sporu, tak v otázce „praní protektorátní kolaborace“.  Zvláštní jednání soudů v kauze mého manžela podle mého laického názoru připomíná „ obrovskou pračku na nacismus“. Když se totiž zdaří „vyčistit dobré jméno pana knížete“ od jakéhokoli členství a spolupráce s nacistickými složkami DAF, BDO a Kriegerakameradschaft, a prohlásí-li se pak jeho podpisy přihlášek Fragebogenů za jakýsi „výsledek nátlaku nacistů“, pak by se takto preparovanému panu šlechtici mohlo „navrátit čs. občanství“ – a dědičky by mohly restituovat. Podle mne nejde o „čest pana knížete“ – jde o peníze, o majetky a revanš za spravedlivou konfiskaci státu roku 1945! Dcery Samovy se mohly očištění pana otce domáhat již od roku 1945 a pak přes mezinárodní soudy. Výmluvy na „bolševismus“ neobstojí. Dnes tak činí až v době restituce. Proto je nutno vláčet mého manžela – potomka obětí gestapa a příbuzného obětí Osvětimi – po nekonečných soudech. A toto se vše děje v demokratickém státě. Pan stát se nepostaral nikdy o pamětní desku manželova dědečka a strýce. Pan stát napřed dovolil pořádat Memoriál A. Štěrbáka v Doubravici až do r. 1949. Pak jej zrušil a nahradil „Štafetovým během Líšeň“. Pan stát dovolil Sokolům pojmenovat v Jedovnicích  lodici jménem „Alois“. V 50. letech byla lodice zlikvidována. Vdova po A. Štěrbákovi zemřela v zapomenutí státem, bez odškodnění a bez poct. Dokumentaci o p. Samovi pan stát strpěl rozkrást a můj manžel byl soudem téhož státu žádán, aby tuto dokumentaci předložil!

V Rájci v ceně 340 000, dále bylo ukradeno album kriegerkameradů (cca 100 000) a konečně prapor kriegerkameradů ze zámku Rájec (dalších 100 000!). Takový je obraz  „celostátních poměrů“ v této kauze. Nioho nezajímá, že soudem je vláčen nemocný člověk po mrtvicích, infarktu a těžké operaci srdce, člověk, který jen zapsal historickou pravdu na kamennou desku! Můj manžel se zasloužil o dvě významné technické památky, má řadu vědeckých publikací, výstav, věnoval městu Boskovicím astronomický dalekohled a stará se o odbojáře. Dědičky Samovy nepřinesly republice nic, než jen nekonečné soudy a hnusné tahanice o majetek, patřící po zásluze státu. Přesto média oslavují „nebohého pana knížete“ a mého manžela hrubě pomlouvají. MF Dnes přinesla článek, jakoby již byl dopředu odsouzen. Kde zůstala presumpce neviny? Potomek legionáře a příbuzný odbojářů si zaslouží aspoň slušné jednání a právo na spravedlivý proces a hodnocení podaných důkazů. Trestat člověka za zapsání historické pravdy však právě nepatří do souboru Listin práv a svobod.

Mgr. Ludmila Jarošová, Brno

Cui bono restituce II

2. dubna se konala v Praze tisková konference k uvedené publikaci, jež byla vydána s významnou podporou Evropského parlamentu. Iniciátorkou vydání publikace byla ing. J. Bobošíková, poslankyně EP. Prof. JUDr. V. Pavlíček zdůraznil roli času při rozhodování jednotlivých kauz, kdy historická paměť je oslabena. „Znát minulost, to je problém restitucí.“  Vystoupili i autoři jednotlivých kapitol. Jde v ní o kauzy rodů Salm-Reifferscheidt, Des Fours-Walderode, Colloredo-Mannsfeld, Thun-Hohenstein a Möse.

Europoslankyně poděkovala ČSBS, že umožnil vydání publikace Cui bono restituce I. Š. Helmichová poukázala na to, že dnešní žurnalisté neznají materiály z druhé světové války, nevědí o nacistickém spisu Konečné řešení české otázky, ani o tom, jaké jsou skutečné cíle landsmanšaftu. Také upozornila, že „české šlechtě, která se národu nezpronevěřila, byl hned po roce 1989 majetek vrácen. Nelze však připustit, aby byl vrácen Salmům a jim podobným“.

Publikace vyšla v nákladu 1000 kusů, je neprodejná a směřuje do institucí státní správy a samosprávy, k soudům a do univerzitních výzkumných pracovišť.

Madam, nelžete o pánu, který se lísal ke gestapu

Místopředsedkyně dolní komory Parlamentu ČR paní Lucie Talmanová (ODS) v Lidových novinách z 26.10.2007 halasně obhajuje restituční nároky rodiny Colloredo-Mansfeld na zámek Opočno ve východních Čechách a na další rozsáhlé majetky , které definitivně zamítl Ústavní soud svým nálezem z roku 2004. Paní Talmanová vykládá národu pověsti o šlechtici, který ochraňoval staletý majetek získaný „rodovou pílí“, majetek rodu, který prý je neprávem považován za „cizáckou šlechtu“. Neinformovaný čtenář nabude dojmu, že „zlé české soudy“ spáchaly na Colloredech tu „největší křivdu v dějinách“. … Ve skutečnosti je pravdou pravý opak. … Colloredové jsou původem italsko-rakouská šlechta. … Jejich kreditem v dějinách byla služba Habsburkům a Vídni. … Historikové prokázali, že Colloredové patřili ke germanizátorům. Sama panství Opočno bylo konfiskováno po bělohorské tragedii českém u rodu Trčků z Lipé a darováno Colloredo za zajetí generála Schaffgottsche, účastníka Valdštejnovy vzpoury proti Habsburkům. … Dr. Josef Colloredo-Mannsfeld se vyznával ze své lásky k říši, dopis gestapu končil pozdravem Heil Hitler. …

Místopředsedkyně sněmovny státu protifašistické koalice nemá proč obhajovat prokázanou kolaboraci k III. říši. …

J.J.Nickelli, ČSBS Boskovice, z časopisu Hlas legionářů

Ano, i my se ptáme, kde je tak často zmiňovaná vlastenecká tvář ODS?-red.

M. Topolánek nedávno mluvil o tom, v jak krásné době žijeme.

To si však nemysleli  dva mladí vynikající studenti, Monika Bakešová a Jakub Křížek. Na protest proti systému, v němž byli nuceni žít, spáchali sebevraždu. Dozvíme se o jejich činu, o dopisu na rozloučenou vůbec ještě něco? –red.

Křesťanskosociální mírové fórum

Latinská Amerika se posunuje doleva?

Je skutečností, že teologie osvobození  přežila těžké období svého dlouhodobého pronásledování. Její hlasatelé, teologové, biskupové i kněží, byli umlčováni. Přesto v současnosti se teologie osvobození dočkala opětného vzestupu, ba dokonce obrody. Opět inspiruje katolická hnutí Latinské Ameriky v zápase o sociální spravedlnost. Rozkvět prožívá např. v Brazílii. Současní prezidenti Ekvádoru a Paraguaje patří mezi odchovance její kultury.

Připravujeme samostatnou brožurku o vývoji v Latinské Americe. Vyjde nejpozději v září letošního roku. –red.

Lidové fórum proti sociální nespravedlnosti

probíhalo souběžně se schůzkou politiků Latinské Ameriky a EU v peruánské Limě. Účastníci setkání, které zorganizovalo hnutí na obranu domorodých obyvatel, sociální a levicové politické strany, upozornili, že rostoucí ceny potravin, podnícené zejména výrobou biopaliv, způsobují chudobu dalších desítek milionů lidí na všech kontinentech.

R. Ojedaová, představitelka Federace drobných podnikatelů V Peru, odmítla z tribuny na limské univerzitě neoliberalismus, jenž se snaží udržet systém nadvlády.

Lidový tribunál, vytvořený bojovníky za lidská práva již v r. 1979 v Itálii, odsoudil asociální aktivity některých nadnárodních společností, zejména nizozemské společnosti Shell PLC,  španělské ropné společnosti Repsol YPF a chemického koncernu Bayer AG ze SRN. Postižení poukazovali na to, že nadnárodní společnosti, jejichž činnost má devastující účinky na životní prostředí, je za pomocí vlád vyhání z jejich odvěkých domovů, -red.

Spravedlnost pro Lužické Srby !

Memorandum k další existenci lužickosrbského národa v Německé spolkové republice

Lužičtí Srbové museli ve své 1400-leté historii trpět nacionálně šovinistická vyčlenění a zákazy stejně tak jako následky extenzivní těžební politiky, které od roku 1924 padalo za oběť přes sto obcí. V neposlední řadě přežili částečným přizpůsobením i odporem také „reálněsocialistickou“ NDR. Asimilací a germanizací jejich počet neustále snižovali.

S opětovným sjednocením Německa a rozšířením Evropské unie se otevřely nové šance. Lužičtí Srbové jsou jako autochtonní národ uznány Německou spolkovou republikou a mají nárok na ochranu a podporu své identity.

Přesto jsou lužická srbština  a její dva spisovné západoslovanské jazyky existenčně ohrožené. Lužickosrbská kultura, která se od dob reformace vyvinula v odlišnou vyspělou kulturu, je ve svobodomyslném a demokratickém Německu v ohrožení. V pozadí této situace je rostoucí podfinancování Nadace pro lužickosrbský národ prostřednictvím degresivních podpor spolkové vlády. Léta nevyřešený spor o kompetence ve financování mezi Spolkovou republikou a zeměmi Sasko a Braniborsko zatěžuje německou menšinovou politiku a dodnes brání uzavření nové smlouvy o financování, která měla vstoupit v platnost v lednu 2008.

Nadace pro lužickosrbský národ byla zřízena v roce 1991 společně Spolkovou republikou, Saskem a Braniborskem s cílem zachovat jedinečnou lužickosrbskou kulturu, vzdělávací a vědecká zařízení a umožnit nutnou projektovou práci. Měly být prezentovány a rozvíjeny lužickosrbské umění, kultura a národní tradice pro účinné posílení tolerantní společné existence Srbů a Němců.

Všechny tři smluvní strany neustále veřejně dávaly najevo svou vůli podporovat lužickosrbský jazyk a kulturu, naposledy při 15. výročí Nadace v listopadu 2006.

Přes všechny sympatizující projevy stojí profesionální instituce a zaevidované spolky Lužických Srbů na začátku ledna 2008 před dilematem: klesající výše financování ohrožuje splnění nejdůležitějších jazykových, kulturních a vědeckých úkolů a tím též budoucnost lužickosrbského národa. Nadace pro lužickosrbský národ v roce 2008 zdaleka nedisponuje prostředky, kterých by bylo potřeba pro naplnění cílů Nadace (bylo by potřeba minimálně 16,4 mil. euro a roční přizpůsobení vývoji cen).

Zdá se nepochopitelné, že země otevřená světu jakou je Spolková republika Německo, která podepsala všechny evropské standardy pro práva menšin, podporu lužickosrbského národa vidí jako zátěž.

S největšími obavami o lužickosrbskou národní podstatu zbývající identifikační centra Lužických Srbů, jejich kulturní a vědecká zařízení, jejich spolky a jejich sympatizanti vyzývají zodpovědné osoby Německé spolkové republiky, jakož i Spolkové země Sasko a Spolkové země Braniborsko, aby byla zajištěna činnost Nadace pro lužickosrbský národ přiměřenou, dlouhodobě pevně danou podporou, která bude též ročně navyšována o inflaci. Vyzýváme německou a mezinárodní veřejnost, aby se u spolkové vlády zasadily o to, aby Nadace mohla i nadále realizovat svou práci pro blaho autochtonní menšiny v Lužici.

Dále očekáváme, že spolková vláda a spolkový sněm, vlády a parlamenty v Drážďanech a Postupimi rychle vyřeší kompetence pro ochranu a podporu Lužických Srbů v Německu. Žádáme od politicky zodpovědných osob konečné uznání, že podpora autochtonní národní menšiny se nemůže redukovat pouze na podporu kultury v kompetenci jednotlivých spolkových zemí. Je spíše celostátní záležitostí, která zahrnuje všechny oblasti života.

Další zavírání lužickosrbských či německo-lužickosrbských vzdělávacích, kulturních a vědeckých institucí by lužickosrbský život, který byl kdysi v Německu považován za méněcenný a nekulturní a byl pronásledován a utlačován, předurčilo k postupnému zániku.

Domovina, Budyšín, únor 2008

Úporný boj Lužických Srbů o uchování národní existence

17. března tr. se konala v Budyšíně velká demonstrace Lužických Srbů a sympatizujících německých spoluobčanů proti neustálému omezování ročních příspěvků pro Nadaci lužickosrbského národa. Bráníme se proti vykrvácení lužickosrbské jazykové a kulturní krajiny, uváděly lužickosrbské instituce. Na demonstraci se sešlo přes 600 lidí. Před budovou okresního úřadu se střídaly dvojjazyčné projevy, zvýrazňované provoláváním hesel.

12.3.2008 předsednictvo Domoviny potvrdilo své finanční požadavky vůči Braniborsku a Sasku ve výši minimálně 16,4 mil. eur a v dalších letech s úpravou odrážející inflační růst.

27.-28.3. Braniborsko i Sasko odmítly tento lužickosrbský požadavek. Podporu zkrátily na 15,2 mil eur, která měla být každoročně snižována o dalších 100 000 eur. Na protest proti tomu opustili lužickosrbští zástupci jednání rady Nadace s odůvodněním, že souhlas s takovými podmínkami by mohl vést k likvidaci lužickosrbské kultury. Rada Nadace přesto následně odsouhlasila přeložený plán. Pro něj hlasovalo 6 zástupců Braniborska a Saska, kteří přehlasovali 3 německé zástupce komunální politiky.

Plán Milbradta (CDU), ministerského předsedy Saska, aby napříště Nadace lužickosrbského národa byla financována ze spolkových prostředků, se nezdařil. Vláda SRN naopak uvádí, že financování Nadace je záležitostí spolkových zemí. Je ostudou německé vlády, že není schopná dostatečně podporovat více než tisíc let utiskované Lužické Srby, kteří žijí již jen na zlomku svého původního území, na němž jejich početný národ žil samostatně téměř  čtyři staletí. Němci jsou na tomto území přistěhovalci, Lužičtí Srbové jsou ve své domovině.

Podle údajů OECD výdaje na školství jsou v SRN více než dvakrát tak velké jako v ČR. Jak ale vypadá lužickosrbské školství? V celé Lužici zůstalo jen pár lužickosrbských škol, z nichž ale ve skutečnosti s alespoň částečným lužickosrbským vyučováním zbyla jen jedna, a to v Rakvicích! V ostatních školách veškerá výuka probíhá v němčině a lužická srbština je jen jedním z povinných vyučovacích předmětů! Skutečné střední školy jsou jen  dvě – Hornolužické gymnázium v Budyšíně a dolnolužické v Chtěbuzi. I zde jsou všechny předměty vyučovány v němčině. Takže v současných středních lužickosrbských školách je srbské jen to, že žáci jsou zde vedeni navíc k různým kulturním aktivitám souvisejících s lužickosrbskou kulturou. Pro chybějící tři žáky, a to přes odpor i mezinárodní veřejnosti, byl likvidován 2. stupeň v ryze srbských Chrosčicích a v letošním roce i v Pančicích-Kukowě.

Na silnicích v Lužici jsou dvojjazyčné názvy jednotlivých osad a měst. Je však šokující, když přijedeme do Budyšína a vidíme jen samé německé nápisy. Skromné lužickosrbské jsou jen na několika lužickosrbských institucích.

SRN v případě Lužice dělá ze sebe Popelku. Nemá údajně peníze. Přesto však každoročně vydává ročně miliony korun přímo nebo přes různé instituce na „pomoc“ německé menšině v ČR. Tyto dary jen dále posilují její privilegované postavení nejen mezi dalšími národnostmi v republice, ale také ve srovnáním s českými organizacemi. Další miliony jsou určeny ve prospěch německých menšin po celé Evropě. Jde jistě o miliony eur. SRN tak viditelně podporuje němectví v Evropě  a současně omezuje slovanský národ v Německu. S jakýmikoliv pokusy byť o postupnou germanizací Lužických Srbů nikdy nebudeme souhlasit! Nesmíme však mlčet ani k současnému tlaku na Lužické Srby!  

Velkým pomocníkem našich lužickosrbských bratří je J. Kohlíček, poslanec Evropského parlamentu. Věříme, že o všech zjištěných negativních skutečnostech bude jak informovat na půdě EP, tak i současně usilovat o radikální nápravu.

(S použitím informací z Česko-lužického věstníku)                                        F. Truxa

Sdružení Jana Šrámka pokračuje

SJŠ je osvětovou organizací vlastenecké tradice. Ve svých aktivitách pro sympatizující veřejnost pokračuje i v letošním pro náš národ jubilejním roce. Na poslední květnovou neděli je připravena přednáška PhDr. B. Lukeše z Prahy na téma: „Účast křesťanů na politickém životě našeho státu v proměnách času“. Je to příspěvek k blížícímu se 90. výročí vzniku Šrámkovy Čs. strany lidové v letech 1918 -1919.

Na podzim SJŠ uvažuje o dvou akcích. V září odezní přednáška „Drama r. 1938“, jde o společnou akci s Českým svazem bojovníků za svobodu. Důstojně vzpomeneme i 90. výročí vzniku Československé republiky.

S. Lukáš, tajemník SJŠ

Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.:

„Dnešní den 21. května roku 2008 potvrzuje, že léta končící na osmičky přinášejí pro naši republiku, pro český národ často osudové události. Dnešní den a rok 2008 znamená pro český národ DEN HANBY, DEN ŠPINAVOSTI, protože je spojen s pošlapáním naší cti i suverenity, když jsme uznali samostatný stát quasi-republiku Kosovo, když jsme zneuctili OSN a její rezoluci, když jsme odhodili bratrské vztahy se srbským národem, když jsme se dobrovolně přihlásili do stavu poslušných vazalů  a zůstali hluší k informacím o novopečené quasi-republice. Vláda, která toto krajně zákeřně provedla, přes odpor veřejnosti i zvolených představitelů národa, včetně prezidenta, si nezaslouží, aby nám dále vládla. To není otázka jedné nebo druhé politické strany, je to otázka národní cti.“

Ostrava, 21. května 2008

Konstatujeme, že současná koaliční vláda

složená ze zástupců ODS, KDU-ČSL, SZ, podporovaná dvěma přeběhlíky z ČSSD, vládne bez ohledu na přání lidu, který podle ústavy je  zdrojem veškeré státní moci.

Velká většina našich občanů zastává stanovisko, že jedině referendum může rozhodnout o příp. zřízení americké raketové základny v Brdech, téměř 70% občanů je proti této základně, většina občanů je proti poplatkům a tzv. reformě ve zdravotnictví, proti „reformám“ v sociální oblasti. Demokracie je vláda lidu. Tato vláda však nevládne v souladu s přáním většiny lidu, ani v souladu s jeho zájmy.

,Proto plně souhlasíme se stanoviskem prof. R. Dolečka, že „vláda … si nezaslouží, aby nám dále vládla“.

Redakční rada

Uloupené Kosovo

18. dubna 2008 jsem měl možnost shlédnout hodinový český dokumentární film „Uloupené Kosovo“, které je  dílem scénáristy, kameramana a režiséra V. Dvořáka. Producentem filmu, který by měl vidět každý, kdo se o tuto problematiku zajímá,  je A. Bednář.

Hodinový dokument pojednává o historii a současnosti vyhánění Srbů a dalších nealbánských etnik z jihosrbských provincií Kosovo a Metochije  Tento film byl nabídnut ČT v roce 2004. V r. 2007 měl být odvysílán ČT. Dosud k tomu však nedošlo. Pravdivost díla je zřejmě v rozporu se snahou propagandisticky sloužit pouze jedné straně.

Film vysoce ocenil i srbský ambasador v Praze                                             Dr. O. Tuleškov

K úmrtí prof. JUDr. F. Šamalíka, DrSc.

Světovost Ledna

„Už Masaryk u nás chápal českou otázku jako otázku sociální. I když se oboje proměňovalo, trvalo toto vědomí souvislosti. G. Husák napsal v třicátých letech na Slovensku: „ Vyrůstala generace, která se nezavírala před světem a učila se z něho, chcete-li, byla internacionalistická a nově chápala národní problém jako problém miliónů dělníků, rolníků, pracujících lidí, tj. jako sociální otázku s národním akcentem nebo národní otázku se sociálním obsahem.“ (Kultúrný život 19/1967). Pro tuto linii československého marxismu není ´národ´ náhradní vírou plynoucí ze zklamání socialismem, neboť v ní jsou oba prvky přítomny organicky; jejich syntézu považuje za trvalý úkol. …

Leden (1968, pozn. red.) je dějinně významný a světový popud, pokud jeho principy vyjadřovaly nadlokální nutnost; pokud československá krize byla součástí, výrazem a produktem hlubší krize soudobého socialismu, krize ´blokové´organizace světa a jeho rozdělení do ´sfér vlivu´; pokud byl projevem vratkého postavení malých států a slabin jejich mezinárodně právní ochrany; pokud byl momentem v překonání velmocenského hegemonismu; pokud usiloval o nový a vyšší typ socialistického kolektivismu a humanismu; pokud usiloval o ´spoutání státu´ samosprávou společnosti; pokud hledal nová nebyrokratická  ohniska politické, hospodářské, kulturní a jiné iniciativy. …

V těchto a jiných věcech překračovala československá iniciativa národní  hranice a dokonce i hranice socialismu - ´blokového´ i skutečně světového -, protože usilovala o nové formy civilizace. …

Masarykovské ´překonání´ konservatismu a radikalismu v koncepci realismu bylo ve své době z řady důvodů moderním řešením. Ale už tehdy řešením neúplným a následující řada dějinných zkušeností ukázala nutnost nové syntézy – syntézy realismu a radikalismu. Zdá se mi být úplně zřejmá nutnost tohoto intelektuálního činu, za nímž pak ovšem musí následovat i čin politický a kulturní. Bez této velké syntézy a bez politiky a politiků, kteří ji prakticky provedou, bez kultury šířící a organizující jejího ducha bude naše aktivita vždy podlomena a zmalomyslněna  ´údělem´ ospravedlňujícím – a proto i šířícím – mravní i jinou malost. To je poučení z dějin i dějinný úkol pro nás.“

Z knihy Československý problém, Index, Kolín n/R, SRN, 1972, str. 335-341, autorem díla je prof. Šamalík, který zvolil pseudonym A. Ostrý.

Doc.PhDr. L. Kohout, CSc., vzpomíná  na prof. Františka Šamalíka, svého blízkého přítele,  jako na vzdělaného erudovaného právníka i jako špičkového politologa, sociologa, historika i filosofa. Několika větami z  díla zemřelého si chceme připomenout tohoto velkého člověka a uctít jeho  památku. Připomínáme, že články prof. F. Šamalíka jsou obsaženy i v dílu „Hlasy k českým dějinám“ I-VIII., které jsme vydali v r. 2006.

O událostech kolem roku 1968 a v předlistopadovém období roku 1989 v Československu pojednává dílo „Místo A. Dubčeka v československých dějinách “, I. –II., jehož autorem je doc. PhDr. Luboš Kohout, CSc. V r. 2006 oba díly vyšly v našem samizdatu.

Vydává ÚV KSH. Redakční uzávěrka byla 21. května 2008. Kontaktní adresa: dr. Ogňan Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6. Web. stránka: www.ksl.wz.cz , e-mail: Vydavatel@seznam.cz