Křesťanský sociál

listopad, prosinec 2009

Z projevu T.G. Masaryka

Je tomu deset let, co vykoupený národ vzal do svých rukou správu věcí svých; je tomu deset let, co se ukončil odboj nikoliv čtyřletý, ale staletý – odboj proti cizovládě, zlovládě, nesvobodě; odboj, který byl částí obecného zápasu o lepší, svobodnější, demokratičtější řád světa.

Nemůžeme dnes nevzpomenout na všechny ty, kdo před námi národ budili a byli nám za rakousko-uherského utlačení vzorem odrakouštění…

Zbudování republiky opravdu demokratické je akt velké víry: víry v právo a spravedlnost, víry v dějinné poslání, víry v budoucnost…

 Nový stát zejména přebírá správní funkce ve vývoji hospodářském a sociálním. Intenzivní hospodářský a sociální vývoj je v nové době dán; dnes každá korporace, každý jednotlivec se musí pilněji a pozorněji starat o hospodářský a finanční blahobyt. Totéž platí o státu. Tato zvýšená starost o hospodaření nemusí být neoprávněným materialismem; láska k bližnímu, která konec konců je smyslem všeho společenského soužití, nesmí být pouhým kázáním lásky, nýbrž účinnou prací pro vlastní a svých bližních dobro. Láska k bližnímu, humanita v demokracii není již jen filantropií a almužnictvím, nýbrž odhodláním  umožnit každému občanu slušné živobytí zákonodárstvím. Demokracie není jen politickou, nýbrž také hospodářskou a sociální…“.

Praha, Hrad, 28. října 1928

CNN: Afghánistán jako další Vietnam

Lehká většina Američanů si myslí, že se nynější válka v Afghánistánu mění v další Vietnam, zjistil to průzkum veřejného mínění provedený televizí CNN. A šest desetin Američanů rovněž odmítá vysílání dalších vojáků do Afghánistánu.

Coby nový Vietnam vnímá osm let trvající válku v Afghánistánu 52% Američanů, zatímco 59 % odmítá další posilování amerických vojsk  v této zemi, přičemž bezmála třetina, 28%, požaduje, aby Washington okamžitě z Afghánistánu všechny americké vojáky stáhl… …

Průzkum přichází v době, kdy vrchní velitel amerických ozbrojených sil v Afghánistánu generál Stanley McChrystal požaduje vyslání dodatečných 80 tisíc mužů, ale které Pentagon podle všeho ani nemá.

T. Spencerová, 20.10.09, www.czechfreepress.cz

Nevidím důvod, proč být v Afghánistánu, končím tady,

řekl americký diplomat

Stále více soudných lidí i na vysokých postech americké administrativy a Pentagonu si uvědomuje marnost a nesmyslnost války v Afghánistánu.

Když Matthew Hoh nastupoval na začátku letošního roku na americké ministerstvo zahraničí, čekalo se od něj, že bude podporovat veškeré iniciativy svého resortu, mimo i jiné i přítomnost spojeneckých vojsk v Afghánistánu.

O několik měsíců později ale překvapil bývalý voják z Iráku a dosavadní vysoký diplomat USA v Afghánistánu ministerstvo výpovědí s nečekaným odůvodněním. Hoh svým nadřízeným poslal dopis, v němž uvedl, že válka, kterou mezinárodní jednotky vedou na afghánském území, podněcuje povstalecké hnutí.

„Přestal jsme chápat strategické důvody americké přítomnosti  v Afghánistánu a ztratil jsme v ně důvěru,“ napsal Hoh v dopise s datem 10. září, který na začátku týdne zveřejnil americký list The Washington Post.

„Mám pochybnosti a výhrady ohledně současné strategie a připravované budoucí strategie. Moje rezignace však není reakcí na to, jak tuto válku vedeme, ale proč!!!“

Zvědavec, 27.10.09

USA vyčlenily miliardu na úplatky pro Taliby

Po nedávném skandálu, v jehož rámci se provalilo, že Italové upláceli Taliban, aby s ním nemuseli v Afghánistánu  bojovat, se ukazuje, že v tom Berlusconiho vojáci nejsou až tak sami… Jak konstatuje BBC, americká vláda má vyčleněno 1,3 miliardy dolarů na podporu „neintegrace do afghánské společnosti“. Peníze jsou určeny pro ty Taliby, kteří se zřeknou násilí.

V praxi se tak naplní vize některých amerických činitelů, že po osmi letech marného válčení je na čase začít platit ty talibanské skupiny, které nepatří k těm nejideologičtějším.  Americký senátor Carl Levin to označuje za způsob, jak pomoci bývalým bojovníkům talibů chránit své komunity“.

V této souvislosti není bez zajímavosti zpráva New York Times, podle níž je bratr afghánského prezidenta Walí Karzáí na výplatní listině CIA. Walí, někdejší guvernér provincie Kandahár, je přitom považován za významný článek v řetězu masivního pašování drog…                                                           

www.czechfreepress.cz, 28.10.09

Zbraně s ochuzeným uranem: Mrtvé děti v Iráku a Afghánistánu jsou smutnou skutečností

Hrůzy americké kampaně s použitím Agent Orange ve Vietnamu… by mohly být překonány hrůzami, jaké způsobily zbraně s ochuzeným uranem, které začaly Spojené státy používat v roce 1991 ve válce v Zálivu (300 tun) a které byly v mnohem větší míře použity v zalidněných oblastech během irácké války a teď v zesílené válce v Afghánistánu.

Ochuzený uran (DU) není… zbaven radioaktivity ani toxicity. Termín  „ochuzený“ znamená pouze to, že je zbaven izotopu U-235 potřebného ke štěpení v nukleárních reaktorech… Zatímco pro průmysl, který stále nenašel způsob, jak se nebezpečné látky zbavit, znamená jen obtíž, stal se z něho ideální kov pro využití v řadě zbraní  a Pentagon z něho vytloukl kapitál. 

Jako 1,7krát  těžší než olovo a mnohem tvrdší než ocel a navíc se schopností hoření při velmi vysoké teplotě, se DU osvědčil jako ideální proražeč pro hlavice raket, které mají proniknout silným pancéřováním nebo do betonových bunkrů ze železobetonu a oceli. Jakmile ochranu prorazí, zahoří na teplotu, která spálí všechno uvnitř… Proto si našel cestu do munice pro kulomety… zvláště těch, které používají ve velkém měřítku bojová letadla… v Iráku a Afghánistánu (stejně jako v Kosovu), do hlavic pro tanky Abrams a používán je zřejmě také do bomb… Kromě toho je ochuzený uran používán ve velkém množství do pancéřování tanků a další výzbroje. Tento materiál se stává toxickým zdrojem zamoření ve chvíli, kdy se tanky stanou terčem útoku a hoří…

Existují zprávy o dramatickém nárůstu případů deformovaných dětí narozených ve Fallúdže, kde zbraně s DU ve velké míře použila americká námořní pěchota v listopadu 2004. Britská televize SKY UK minulý měsíc ve zprávě, o níž se nezmínila žádná z hlavních amerických informačních agentur, upozornila na výrazný nárůst porodů poškozených dětí v tamních nemocnicích. Vysoký počet takto narozených dětí se objevoval po řadu let rovněž v Basře na jihu Iráku, kde byl DU použit jak v roce 1991 při válce v Zálivu, tak v roce 2003 během útoku na Irák.

Mimoto zpráva, kterou generálnímu tajemníkovi OSN zaslal irácký ministr pro ženské záležitosti od roku 2006, dr. Nawál Madžíd as-Sámarráí, uváděla, že v září 2009 se ve fallúdžské hlavní nemocnici narodilo 170 dětí, z nichž 24% zemřelo během prvního týdne života. A co horšího, 75% dětí narozených v tomtéž měsíci se narodilo deformovaných. Ve srovnání s tím se v srpnu 2002, šest měsíců před americkou invazí, ve městě narodilo 350 dětí, z nichž během prvních sedmi dnů zemřelo jen šest a pouze jediné z nich bylo deformované. Je zřejmé, že se ve Fallúdže stalo něco hrozného a řada lékařů z toho podezírá prach obsahující ochuzený uran, který se po městě rozšířil.

Skutečný dopad prvního rozsáhlého použití zbraní s ochuzeným uranem v zalidněném městském prostředí (DU byl rozsáhle použit zvláště v roce 2003 v Bagdádu, Sámarrá, Mosulu a dalších velkých iráckých městech) se ovšem projeví teprve po letech, jak odhaluje postupně rostoucí počet případů rakoviny, porodů deformovaných dětí a dalších genetických vad v Iráku a v Afghánistánu. Toto je jedovaté dědictví amerického válečného zločinu.

Samozřejmě, stejně jako v případě Agent Orange ve Vietnamu, jedovaté dopady tohoto použití toxického materiálu americkou armádou v boji budou po léta na sobě pociťovat muži a ženy, kteří byli posláni, aby v těchto posledních amerických válkách bojovali…

Deformované a mrtvé děti v Iráku by nás měly vyzvat, abychom požadovali odchod z Iráku a Afghánistánu, lékařskou pomoc obětem a zákaz veškerých zbraní obsahujících ochuzený uran.                                           Dave Lindorff, Zvědavec, 29. 10.09

Erdogan: Pokud chcete bezjaderný Irán, vzdejte se i svých

jaderných zbraní

Země, které nesouhlasí s iránským jaderným programem, by se měly vzdát svých vlastních jaderných zbraní, prohlásil turecký premiér Recep Erdogan s tím, že sankce vyhlašované proti Iránu jsou projevem „arogance“. Zároveň zdůraznil, že si přeje Blízký východ i celý svět bez jaderných zbraní.

Během své návštěvy v Iránu, který sousedí s Tureckem, Erdogan podpořil „právo Iránu na mírovou jadernou energii“ a postoj Teheránu při jednáních ze Západem označil za „pozitivní“.

Erdoganova cesta do Iránu jen posílila obavy, že jediná islámská země NATO mění svou zahraniční politiku směrem k muslimskému světu a ke svým západním spojencům, kteří odmítají její vstup do EU, se pomalu ale jistě obrací zády…

T. Spencerová, 31. říjen 09, www.czechfreepress.cz

Blackwater zapleten do útoků na Bhuttovou a Harírího

Bývalý velitel štábu pákistánské armády, penzionovaný generál Mirza Aslam Beg, prohlásil, že americká soukromá bezpečnostní společnost Blackwater (která si později změnila název na Xe) byla přímo zapojena do atentátů na bývalou pákistánskou premiérku Benazir Bhuttovou a bývalého libanonského premiéra Rafika Harírího.

Generál pro suadskoarabský list Al-Watan uvedl, že bývalý pákistánský prezident Parvíz Mušaraf dal Blackwateru zelenou, aby prováděla teroristické operace ve městech Islámábád, Rávalpíndí, Péšavár a Kvéta. Američtí představitelé vždycky udržovali přítomnost Blackwateru v Pákistánu v tajnosti, protože se obávali možných útoků na americkou ambasádu a konzuláty v zemi.

Během rozhovoru pro pákistánskou televizi v neděli 27. září Aslam Beg řekl přímo, že Benazir Bhuttovou zabily Spojené státy, protože se rozhodla vycouvat ze smlouvy, na jejímž základě se po devíti letech exilu vrátila do země…

2. září americká velvyslankyně v Islámábádu  Anne W. Petersonová intervenovala u jednoho z největších pákistánských sdružení The News International, aby ho přiměla zrušit deset let se pravidelně objevující sloupek dr. Širín Mazáríové, v němž tato bývalá ředitelka islámábádského Institutu strategických studií hodlala 3. září otevřít otázku přítomnosti Blackwateru/Xe v Pákistánu. The News International nátlaku podlehl a Mazáríovou propustil. Ta pak přešla jako redaktorka k nezávislejšímu deníku The Nation.

Tam v prvním sloupku 9. září napsala: „ Teď, i kdybychom pominuli obrovské skupování země Spojenými státy, pak v pochybných způsobech, mezi něž patří rozšíření americké ambasády a hrozivé aktivity Spojených států i jejich ´spojence ve zločinu´ Blackwateru, neregistrované přílety a odlety amerického personálu charterovými lety, je obtížné vidět cokoli jiného než známku sílící americké okupace. Není divu, že se objevil termín Af-Pak: Afghánistán Američané kontrolují přímou okupací volně podpořenou rezolucí OSN, Pákistán okupují díly tomu, že jim minulé i současné vedení ochotně předalo suverenitu.“…

Americký novinář Seymour Hersh kromě toho obvinil z účasti na zavraždění Harírího bývalého amerického víceprezidenta Dicka Cheneyho. Ten byl prý členem tajného týmu, který měl řídit atentáty na přední politiky. Po vraždě R. Harírího v roce 2005 Spojené státy a řada dalších zemí obviňovaly Sýrii, i když nikdy nebyly předloženy přesvědčivé důkazy potvrzující její účast na vraždě.

www.czechfreepress.cz, 5.10.09

Dopis panu JUDr. R. Ficovi, předsedovi vlády Slovenské republiky

Vážený pane předsedo vlády,

na internetu jsem si přečetl Vaše údajné výroky při příležitosti konference ministrů obrany států (zločinecké organizace) NATO. Měl jste se vyjádřit, že pokud budete předsedou vlády, nebudete souhlasit s umístěním prvků raketového, resp „protiraketového“ systému NATO, resp. USA na Slovensku. Údajně jste též řekl, že v „Iráku jde jenom o ropu…Pokud je to pravda, tak Vám za Vaše slova děkuji a vyjadřuji svoji hlubokou úctu a podporu „člověka z lidu“…

S úctou

JUDr. Ján Zvalo, Ottawa, Kanada

Připravil ing. J. Chromík, www.prop.sk , 29.10.09

Irák: Katastrofální a šokující oficiální statistika

Následující oficiální vládní statistika, zpracovaná ke konci roku 2008, ukazuje katastrofální podmínky, jaké vládnou v Iráku od americké invaze a okupace této země.

1. Milion ovdovělých iráckých žen (podle údajů iráckého ministerstva pro ženské záležitosti).

2. Čtyři miliony osiřelých iráckých dětí (podle odhadů iráckého ministerstva plánování).

3. Dva a půl milionu (2 500 000) zabitých Iráčanů (podle iráckého ministerstva zdravotnictví a soudního lékařství).

4. 800 000 Iráčanů zmizelo v tajných věznicích patřících různým vládnoucím stranám (podle stížností registrovaných iráckým ministerstvem vnitra).

5. 340 000 iráckých vězňů zatčených bez obvinění zmizelo v amerických věznicích, věznicích irácké vlády a věznicích na území Kurdistánu (podle iráckých, arabských a mezinárodních organizací lidských práv včetně organizací OSN). Americké okupační síly oficiálně přiznávají, že počet iráckých vězňů v jejich věznicích se pohybuje kolem 120 000).

6. Čtyři a půl milionu (4 500 000) Iráčanů uprchlo za hranice Iráku (podle statistik osob žádajících o pas u Generálního ředitelství pasů).

7. Z dvou a půl milionu (2 500 000) Iráčanů se stali uprchlíci ve vlastní zemi (podle iráckého ministerstva pro uprchlíky).

8. Registrováno je 76 000 případů AIDS; před invazí a okupací Iráku nepřekročil počet těchto případů 114 (podle statistiky ministerstva zdravotnictví).

9. Hrozivé rozšíření užívání drog mezi mládeží (podle iráckého ministerstva zdravotnictví a Centra pro boj s drogami)…

10. Tři z každých čtyř sňatků končí od invaze a okupace Iráku rozvodem (podle iráckého ministerstva zdravotnictví).

11. Více než 40% Iráčanů žije pod hranicí chudoby (podle iráckého ministerstva pro lidská práva). Skutečné procento je patrně mnohem vyšší a může překračovat 55%.

12. Pokles úrovně a kvality základního i terciárního vzdělávání podle prohlášení představitelů UNESCO vede tuto organizaci k odmítnutí uznávat univerzitní hodnosti vydávané iráckými univerzitami a fakultami…

16. V zemi působí 126 bezpečnostních společností kontrolovaných cizími tajnými službami a registrovanými iráckým ministerstvem vnitra. Údajným úkolem těchto společností je ochrana cizích ambasád, cizích diplomatů a prominentních návštěvníků. Jejich tajné úkoly však  známy nejsou…

17. V zemi je 43 oficiálně registrovaných  ozbrojených milic spojených s politickými stranami.

18. Existuje 220 listů a tiskových publikací financovaných zahraničními tajnými službami (podle Svazu iráckých novinářů). Specifickým účelem těchto publikaci je vymývat Iráčanům mozky, zabránit jim v přemýšlení nad různými projekty, jejichž cílem je rozdrobení Iráku na sektářské, regionální a etnické ministáty, a zničit jejich národní identitu.

19. Existuje 45 televizních kanálů financovaných cizími tajnými službami (podle prohlášení managementu televize Nilesat a Arabsat).

20. Existuje 67 rozhlasových stanic financovaných cizími tajnými službami (podle prohlášení Irácké informační komise)…

To je špička ledovce z toho, co se děje v „novém demokratickém Iráku“ od americké invaze a okupace.

Sabáh al- Baghdádi, www.zvedavec.org/komentare, 27.10.09

Alois Tybrych:

Kanadské problémy

Ty kapitalistické potvory zase zvedl cenu benzinu. Litr už stojí 1.20 dol. Kurs dolaru a Kč vzal šlak, benzin dnes v Česku je také za 30,20 Kč (96). Vymluvili to tím, že v létě prodávali benzin bez profitu a teď si musí trochu namastit kapsy. Ovšem jako obyčejně, všecko jsou bláboly a lži o zlých Arabech, kteří zvyšují neustále cenu ropy, byť opak je pravdou. To vyplývá ze zpráv i v televizi. Čili cena suroviny klesá, ale cena finálních produktů stoupá.

Poplatky u lékařů se v Kanadě prozatím neplatí, pochybuji ovšem, že se již brzy neobjeví Cikrtovi podobný machr a budou zavedeny. Konečně tu jsou jiné metody na tahaní peněz z kapsy prostých a nemocných lidí. Stát, který hospodaří s deficitem 4,5 miliardy dolarů, dluhu jako u vás, nebude mít na vybranou a jistě se rád poučí v Evropě. No a kde jinde než u Cikrta a Julínka. Dokonce se začínám obávat i o svůj skromný důchod. Takže Evropu začneme brzy dotahovat, ne-li předhánět, zkrouhneme důchody a přidáme to „celebritám“. Národ je stádo beranů, ten snese hodně, a pokud by se bouřil a neopakoval „co my zmůžem“, máme přeci zdatné policejní sbory na potlačování nepokojů nebo si přizveme na pomoc některého mocného souseda.

K panu prezidentu Obamovi, již nedlouho po jeho nástupu do funkce, jsem řekl i napsal, že tento pán, mnou přezdívaný  Gorbačov Ameriky, se stane hrobařem naší křesťanské civilizace a možná, nejenom jí. Již dávno prohraná válka v Afghánistánu názorně ukazuje na neschopnost americké vlády, natož s Obamou v čele. Moc bych se nedivil, kdyby za zády lidu už vyjednávali s Talibanem jak z té pasti ven. Ukazuje se prastará pravda, že je možno zvítězit v bitvě a obsadit území, ale je daleko těžší je udržet. O tom se přesvědčil  například Napoleon, a to nebyl žádný hlupáček. Teď, jak jsem se dočetl, že Obama prosadil, aby do armády mohli být přijímáni i homosexuálové. Již se těším na to, jak si hošíci budou v zákopech pod palbou Talibanu lakovat nehty a ošetřovat své intimní části těla. Co na tom, že není munice, důležité jsou zásoby prezervativů, neb AIDS je potvora. Vcelku se mi zdá, že americká vláda řeší různé zbytečnosti, místo aby účinně zasáhla. Buzeranti do armády nepatří. Stačí, že je jich dost ve vládě.

Vidím, že jsme na tom našem světě poměrně pesimisticky naladěni. Že se máme na co těšit v příštích letech, či dokonce měsících, o tom není sporu. Spousta otázek, která trápí tento svět je prostě neřešitelná, protože vyplývá z historických či filosofických základů. Děláme pořád stejné chyby, stačí si přečíst Bibli, především Starý zákon a trochu se povrtat v novodobých dějinách. Snadno najdeme příměry, byť se liší v malých podrobnostech, výsledky jsou pořád stejné. Lidstvo je zkrátka nepoučitelné a na to také zajde.  Jako člověk, žijící se zvěří, snadno pozoruji, že zákony vlčí smečky platí i pro lidi.  Máme zde však malý, vcelku zanedbatelný rozdíl. Zatímco staří vlci jsou na sklonku života roztrháni a sežráni  mladšími, nám se prozatím ještě vyplácejí, byť vesměs nedostačující důchody. Potom také to, že vlci zřídkakdy zabíjejí více než stačí sežrat. Lidští vlci nemají v zabíjení nikdy dost a dokonce si na to vymysleli zbraně, včetně těch hromadného ničení. Pak, abych neopomenul hlavní rozdíl, zatímco ve vlčí smečce útočí osobně a vždy v čele první ze smečky (náčelník), lidští náčelníci se ukryjí do betonového podzemí a odtud v bezpečí vydávají rozkazy k vraždění.

Ale i u některých zvířátek najdeme sklony k hromadění majetku. Uvedu například kavku. Nenápadný pták, který má nezvyklou zálibu shromažďovat různé lesklé předměty. Ty pečlivě ukrývá a hlavně je důkladně střeží před jinými kavkami. Existuje však jistý druh afrického opeřence, který dokonce pořádá z odcizených předmětů výstavy, aby ochromil svou samici. Podobných příkladů by se dalo najít ve zvířecí říši více. Ať si tedy namlouváme cokoliv, jsme v podstatě jen jiný druh zvěře, byť si myslíme, že máme o špetku inteligence navíc. My však moc toho o naší inteligenci nevíme, natož o té zvířecí. I můj pes má sny. Co se mu zdá, to se nikdy nedovím. Ale je fakt, že je schopen ve snění mě sežrat i ohromit přízní. Sny jsou pro mne projevem určité formy myšlení, tedy i pes myslí, ovšem po svém, psím způsobu. Ale zřejmě se nesnižuje k tomu, aby si vymyslel různá božstva, případně církve, jak my lidé s oblibou činíme. Nevylučuji ovšem, že případná psí evoluce k tomu může jednou, po stovkách let, vést.

V průběhu dějin nedošlo jen k vývoji lidských ras, jak je známe ze současna. Některé rasy se vyvíjely rychleji, což zřejmě věděli již Hindové a proto přišli s uspořádáním kast.  Bylo to přehledné, duševně slabší se nekřížili s nadanými a každý měl předem v životě určené postavení a ani jej nenapadlo, aby se drápal výše, než mu příslušelo, tedy kastě, z níž vzešel. Tento kastovní systém byl do jisté míry napodobován v našich končinách šlechtou, zemany a nevolníky. Byl však poněkud liberálnější a na různých úrovních docházelo k výjimkám. Nám se však podařilo vytvořit kastu, kterou nazýváme politická. Ta ač rozdílného sociálního původu, si vypěstovala smysl pro podvádění, lhaní, korupci a okrádání či ožebračování ostatních. V krizi, viz například u vás pan Bursík a paní Jaques (Au,Au), přivedou na svět potomky. Ti se v domácím prostředí od mládí budou zdokonalovat ve výše zmíněných dovednostech. Další znalosti z tohoto oboru jim dodá škola, pochopitelně privátní. Až se tito mladí zoufalci jednoho dne vzbouří, tak budou jako obvykle zneužiti vládnoucí kastou, zvláště až splní, co se od nich očekává, pak budou rázně vybiti. Mouřenín udělal svou práci, co s mouřenínem…? Je velice snadné zblbnout zvláště mladé, a říci jim, že za všechno mohou např. Židi, Arabové, Cikáni či jiná sebranka. Na každém šprochu je pravdy trochu a jen dodávám slova strýčka Goebbelse, (byť to jistě řekl někdo dávno před ním), že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Definici pravdy, to ponechám moudrým filosofům. Ale naprosto souhlasím s panem Werichem, že pravda je pojem relativní.

Kanadské počasí se zataženým nebem, ale hlásí, že se vyjasní. V neděli má pršet a teplota vyleze na víc než 14°C. Tedy počasí, jaké tu nepamatuji.Ovšem já nejsem odborník na počasí jako váš prezident. Obyčejně v tuto roční dobu jsem byl již uzavřen sněhem a dopravoval jsme se jen na mém motorovém skutru. Asi důsledek fenoménu El Nino, který řádí víc než 6000 km od mého bydliště, kdesi v Pacifiku, ale zahřívá Kanadu po celé rozloze. Takže ledovce vesele tají, moji přátelé Eskymáci tvrdě pracují s hevery a podkládají své chaloupky vším možným, protože už „ermafrost“ neexistuje a domečky se začínají zabořovat do bláta až propadat. Poblíž Hudson Bay teď zase stěhují celou vesnici od moře, přestože byla již jednou před čtyřmi lety zhruba přemístěna. Eroze totiž postupuje nevídaným tempem a již znovu dosáhla okraje vesnice. Moře, značně mělké, je však čím dál tím méně způsobilé pro plavbu, což znemožňuje zásobování vesnic v širokém okolí. I rybolov. Ani tuleni, hlavní potrava, se nedají ulovit. Dostane se hamburger, který zdejší Eskymo rádi nemají.

Mějte se všichni dobře a vesele! Bude hůř!

Česká národní politika

Z projevu Václava Havla:

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože už brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak by se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. Pro mne není rozhodující s jakým sloven jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.“                                                       (Připravil: ing.J. Pelíšek)

V listopadu 1989 jsme jednoznačně byli pro další cíle vyhlášené „sametovou revolucí“, např. zrušit Varšavskou smlouvu a NATO, svět bez válek, odzbrojit, neutralita, sociální republika.

Jaká je situace dnes? Jsme v NATO, zbrojíme, podpořili jsme agresi NATO v Jugoslávii, náš “humanista“ V. Havel mluvil  o „humanitárním bombardování“, i když NATO používalo zbraně s ochuzeným uranem, a jeho cílem byly i civilní objekty, uznali jsme „samostatnost“ Kosova, občanská armáda se změnila v žoldnéřskou, čeští vojáci válčí, krvácí,  umírají  i zabíjejí v Afghánistánu, republika není sociální, máme desítky tisíc bezdomovců, kteří umírají i zimou,  statisíce nezaměstnaných, průměrné mzdy nedosahují asi dvě třetiny pracovníků, téměř deset procent lidí žije v chudobě, ale také se můžeme „pochlubit“ více než tisícem multimilionářů a snad i nějakou desítkou miliardářů.

Nedostatečné finanční prostředky znemožňují potřebný rozvoj školství, vědy a kultury. Společenské postavení  spisovatelů, vědeckých pracovníků, historiků, učitelů je tristní. Celkovou situaci korunují snahy o likvidaci České akademie věd. Korupce je téměř všudypřítomná,  vysoká kriminalita nás začíná ohrožovat i v našich domovech.

Média jsou ve značné části v cizích rukou, zvláště německých. Kult násilí a sexu znemravňuje naší společnost, ale na druhé straně tato je „chráněna“ před českým vlastenectvím a údajným českým nacionalismem.  Naše banky, spořitelny, průmyslové i zemědělské ústavy vlastní ve velkém cizí kapitál, opět zejména německý. Jejich zisky ve výši stamiliard korun ročně jsou převážně převáděny do domovské země kapitálu.  Dluhy státu dosahují mnohem více než 1 bilión korun. Zadlužen je privátní sektor i domácnosti.

Srovnejme si to, co nám slibovali, v co jsme věřili a co jsme sami chtěli, s dnešní skutečností. Od slibované sociální republiky jsme se dostali neoliberálnímu kapitalismu, z míru do války. To jsme nechtěli a nechceme!

Ano, polistopadová doba má též hodně předností. Především vědecký a technický pokrok pomohl zvýšit objem vytvářených materiálních hodnot. Jejich sociálně nespravedlivé rozdělování však vedlo ke zvětšování společenských rozdílů.

Je jistě dobré, že se těšíme politickým a občanským svobodám, těšíme se do určité míry i demokracii zastupitelské. Část vládnoucí elity však se brání jejímu rozšíření o prvky demokracie přímé a o rozšíření demokracie politické na pole hospodářské a sociální.

Sliby V. Havla se od reality zásadně liší. Když se naši politici častují slovem lhář, není tomuto označení zvlášť blízko právě V. Havel?

Dr. V. Beneš

Pohled na naše hospodářství, zvláště zemědělství

Od 90. let bylo naše zemědělství opomíjeným oborem, dotovaným jen jednou pětinou toho, co dostávaly vyspělé země EU. Bezdůvodně vychvalovaný exministr V. Dlouhý podepsal pro naše zemědělství omezení, která odmítli jak Poláci, tak Maďaři. Z vývozců cukru jsme se stali dovozci, dumpingový dovoz téměř u nás likvidoval chov prasat a v současnosti je veden útok cizími obchodními řetězci proti pilíři zemědělství, výrobě mléka.

V r. 1989 představovala naše zemědělská produkce 108 miliard korun. V r. 2007 po zapojení do evropských struktur jen 73 miliard. V roce 2003 před vstupem do EU jsme byli v potravinách soběstační na 127%, v r. 2008 pouze na 70% a letos se očekává další pokles až na 60%! V součtu všech plateb v r. 2013 bychom byli jen na 50% podpor vyplácených zemědělcům v Rakousku. Ignorace tohoto skutečně strategického odvětví byla zločinná, zejména ze strany pravicových vlád.

Všichni zemědělci v nových zemích EU požadují vyrovnání přímých plateb na úroveň vyplácenou starým zemím EU, a to již od roku 2010 a nikoliv až v roce 2013, kdy by mohlo být již pozdě. Příkladem v tomto směru musí být pro nás Maďarsko, kde byl schválen nový zákon, na jehož základě byl vypracován etický kodex, zavazující obchodní řetězce prodávat 80% zboží domácího původu. Přechod na tržní hospodářství nás stál 577 miliard. Některé náklady bankovního sektoru se budou splácet do r. 2016.

Současná krize stála vůdčí ekonomiku USA již více než 800 miliard dolarů. Připravila též o střechu nad hlavou 900 tisíc rodin. U nás má za následek nové desetitisíce nezaměstnaných každý měsíc. Potřebovali bychom, aby nám Němci uhradili aspoň část z uznaných reparačních nároků v celkové výši 360 miliard předválečných Kč…

Nikdo nám zadarmo nic nedá. Máme jen tuto rodnou zemi. Nesmíme dopustit, aby se některé části naší vlasti staly oblastmi bídy tak, jak je tomu v Německu. Z původních 17 milionů obyvatel se na západ muselo vystěhovat 2,5 milionu lidí. Některá města na východě zejí prázdnotou. Bourají se celé městské čtvrti.

Naši noví miliardáři by měli s lužickosrbskými podnikateli investovat v blízké Lužici a přispět tak k její obnově…

Myslím, že mladí lidé nesmějí být k politice lhostejní. Kam dospěla snaha po privatizaci důchodového zabezpečení, prokázala např. Argentina, kde důchodci po insolventnosti soukromých důchodových fondů museli dělat do padnutí nebo se nechat živit dětmi. Máme 1200 multimilionářů, ale každý desátý občan žije v nouzi. Nejhůře je na tom asi 80 000 bezdomovců. Zadlužení občanů roste, roste i jejich neschopnost půjčky splácet. Zásahy exekutorů těžký život  chudých spoluobčanů dále zhoršují. Nelze se divit, že za těchto podmínek roste i počet sebevražd.

Nezabývat se v této situaci politikou, nejít volit je sebevraždou sui generis.

F. Truxa

Barroso se Sarkozym si oddechli:

 Třetí irské referendum nebude třeba

Miliony Eur z rozpočtu EU investované do vymytí irských mozků se vyplatily. Z Bruselu se ozývá jásot, protože Irové konečně na druhý pokus rozhodli, jak bylo třeba. Co na tom, že na referenda je to zatím nerozhodně 1:1. Nesmí se zapomenout ani na to, kolik peněz stál EU každý hlas pro a jaká mediální masáž druhé referendum provázela.

Opakované irské referendum bylo nelegální. Skutečné referendum totiž nelze opakovat, aby byl zajištěn žádaný výsledek. Lidový plebiscit nelze legitimně zopakovat jen proto, že se vládě nelíbí jeho výsledek.

Irové čelili v posledních měsících nebývalé propagandistické masáži. Mluvčí irské strany Sinn Fein protestoval, že kampaň byla zaměřena především na lépe manipulovatelnou mládež do 26 let. Irská kina byla na náklady Evropské komise zaplavena reklamou na web www.talktoeu.ie. Tato webová prezentace je vskutku unikátním brainwashingem. Dozvíme se, že třeba strýček Barroso slíbil propuštěným dělníkům továrny Dell pomoc ve výši 14,8 milionu Eur. Nikde se už nepíše, že se továrna Dell má stěhovat do Polska do Lodže, kde Dellu už polská vláda slíbila 50 milionů Eur úlev a investičních pobídek.

Náklady na kampaň talktoeu.ie  se udávají ve výši 1,3 mil Eur. Můžeme si představit větší politickou korupci, když jsou veřejné peníze používány na přesvědčování voličů, aby hlasovali pro vládu nebo Brusel? Celé referendum je neplatné a nelegitimní už proto, že zatímco strana YES dostávala miliony Eur z bruselské kasy a irské vlády na kampaň, odpůrci Lisabonu nedostali nic.

Nezůstalo jen u bruselských peněz. Podle deníku Irish Times strávila generální tajemnice Evropské komise Catherine Day v Irsku na počátku září týden intenzivní prolisabonskou kampaní. Komisař pro dopravu Antonio Tajani brázdil Irsko s kampaní „Ano Lisabonu“, organizované Michaelem O´Learym, šéfem leteckého dopravce Ryanair. Firma Ryanair zaplatila na kampaň půl milionu Eur. Šéf firmy Intel v Irsku  Jim O´Hara v srpnu ohlásil, že utratí za prolisabonskou kampaň stovky tisíc Eur.  Velké firmy oprávněně očekávají,  že jim jejich úlitby Brusel oplatí. Intel se nyní odvolává proti obrovské pokutě od Evropské komise ve výši přes jednu miliardu Eur. Peníze má zablokované na účtě a čeká na rozhodnutí Evropského soudu první instance.  Také Ryanair ví, proč platit bruselskou kampaň. Vede totiž před evropskými soudy spory o 30% akcií bývalých státních aerolinek Aer Limbus, které získal a především by chtěl souhlas Komise pro odkup dalšího podílu v Aer Limbus, čímž by mohl kontrolovat lety z Dublinu. Tak vypadá demokratická evropská korupce.

Evropská komise zaplatila za to, aby byl do 1,1 milionu výtisků novin v Irsku v poslední neděli před referendem vložen  16 stránkový pamflet oslavující EU. Jak informoval Irish Times, náklady 150 000 Eur na propagandistickou kampaň šly z rozpočtu 1,6 milionu Eur, který přiklepl Brusel PR firmě Edelman (www.edelman.com). Obsah pamfletu byl komický. Nejprve se volič dočetl o euroráji „užívání si bohatství, volném trhu s jedinou měnou, která dělá trh jednodušším a efektivnějším, vytvoření milionu pracovních míst, zvýšení práv zaměstnanců, svobodě cestování a lepším životním prostředí“. Nakonec se volič dozvěděl, že „toto

jsou hlavní cíle a Lisabonská smlouva je navržena tak, aby dala EU nástroje k jejich dosažení“.

Na nezákonnou intervenci Komise v irském referendu upozornil britský Daily Telegraph. Bývalá poslankyně Evropského parlamentu Patricia McKenna protestovala v tisku proti obrovské kampani financované EU: „Bylo jasně porušeno irské právo stanovené rozhodnutím Nejvyššího soudu v případě McKenna v roce 1995, podle kterého nemohou být peníze daňových poplatníků použity k podpoře jedné strany v referendu.“

Bruselští úředníci pořádali spanilé jízdy Irskem a naproti tomu někteří protilisabonští aktivisté byli zatčeni. Aktivista Sean Clinton, člen organizace Irští přátelé Palestiny proti Lisabonu (IFPAL), byl 18. září zatčen policií poblíž izraelské ambasady za transparent s nápisem „Izrael zabil v lednu 300 palestinských dětí – EU dosud neuvalila sankce. Politika EU usnadňuje izraelskou genocidu – volte NE Lisabonu“. Detaily příběhu najdeme zde: http://www.indymedia.ie/article/94104.

Další kampaň pro Lisabon hradila přímo irská vláda. Snad každý Ir dostal domů leták s textem, že není jiné cesty než říci ano. Jinak přijde konec a peklo! Nezaměstnanost v Irsku dosahuje dle vládních údajů 13% a stoupá. Irští voliči tedy uvidí, zda jejich ANO přinese opravdu spásu v podobě ekonomického boomu.

Brusel vsadil v kampani hlavně na sliby peněz a světlých zítřků. Barrosův web obsahuje celé seznamy finanční pomoci, jakou Irsko dostalo a pokud bude správně hlasovat ještě dostane. Irové jsou zoufalí a jejich republikánská vláda je vede již 12 let pomalu ke dnu. Jak napsal britský deník Daily Mail, nezávislé Irsko ještě nemělo více nepopulární vládu , než je ta současná Briana Cowena slepená z republikánů (strana Fianna Fail) a Zelených. Úkolem kampaně bylo tedy využít ekonomickou krizi a vyvolat v Irech pocit, že když Lisabon znovu odmítnou, definitivně se ekonomicky pohřbí. Irové ještě netuší nebo si nechtějí přiznat, že v ekonomickém hrobu již jsou a hrobník se jmenuje Barroso.

Richard Král, 5.10.2009, Zvědavec, www.zvedavec.org

Stanovisko

Českého národního sdružení

České národní sdružení (ČNS), které sdružuje zástupce českých vlasteneckých organizací, ve čtvrtek 15.10.2009 na svém pravidelném zasedání zhodnotilo současnou politickou situaci. ČNS plně podpořilo postup prezidenta České republiky Václava Klause k ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Prezident republiky Václav Klaus se právě v předvečer 28. října a 20. výročí listopadových událostí statečně postavil na obranu českých národních zájmů v Evropské unii. Připomínáme, že české národní zájmy vycházejí z historických zkušeností českého národa. Odmítáme snahy evropských, ale i domácích politiků o diskreditaci postupu prezidenta České republiky Václava Klause. Je příznačné, že v čele těchto snah stojí europoslanec Bernd Posselt, mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení.

Svým stanoviskem vyzýváme k podpoře prezidenta České republiky Václava Klause jak veřejnost, tak i ostatní politické a vlastenecké organizace.

V Praze dne 15.10.2009

Za České národní sdružení:

RNDr. Viktor Trkal, CSc., v.v.    PhDr.Karel Šplíchal, v.v.           Přemysl Votava,v.v.

předseda ČNS                          poslanec Parlamentu ČR,          člen výboru ČNS

                                                 místopředseda ČNS

Pozn. red. Křesťanskosociální hnutí je jednou z vlasteneckých organizací, podílející se na založení i činnosti Českého národního sdružení.

Braňme svého prezidenta!

19. listopadu od 17 hodin se konala polotichá demonstrace odpůrců Lisabonu v dnešní podobě proti propagandistickému „happeningu“ havlovské „elity“, útočící na prezidenta republiky.

Měl jsem smůlu. Na začátku jsem se  dostal  mezi několik desítek účastníků prolisabonské akce. Když jsem protestoval proti podepisování petice, aby prezident Klaus, pokud Ústavní soud České republiky shledá, že Lisabonská smlouva neodporuje naší ústavě, tuto smlouvu podepsal, tedy bez jakéhokoliv dodatku, byl jsem poučen, že žádný dodatek k Lisabonské smlouvě není zapotřebí, že to všichni říkají, politici, a dokonce právníci, že prezident Beneš chrlil dekrety jako švec boty atd. Hlavně mě však překvapila atmosféra takovéhoto poučování, byl z ní cítit vztek a možná, bohužel, ať raději se mýlím, i nenávist.

Když jsem přicházel mezi své, vítali mě různé transparenty. „Pryč s Lisabonskou smlouvou.“ A jiné. Mohl jsem si promluvit nejen s kolegou s Křesťanskosociálního hnutí, ale i s paní ing. Jana Bobošíkovou a dalšími.

Polotichou demonstraci, která nebyla ani povolená, rozpustil pan Mach, který nás pozval na další akce za přijetí dodatku k Lisabonské smlouvě tak, aby nemohly být prolomeny „Benešovy dekrety“.

Věřím, že na dalších povolených demonstracích se nás sejde mnohem více.

Josef Brhel

Hradčany na nás nevydělají

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha

„Ach, synku, synku, doma-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi…“

Tuhle znárodnělou jsme slýchali za první republiky velmi  často. Je lhostejno, zda to bylo proto, že se líbila TGM, jak se říkalo, či z důvodů výchovných.

Bývalo jasné, že když se zlámalo, musí se spravit, a že synek se musí učit hospodařit. Tehdy ještě nevládli ekonomové a předsedové družstva, ale v hospodářském rozhlase pro zemědělce byly rozhovory dvou rozumných sedláků, Josefa a Václava, kteří si vzájemně radili, co a jak a kdy dělat na poli či v maštali.  Skromně a pozorně jsem je poslouchával, a když se paní učitelka Šedivá ptala, čím chci být, odpověděl jsem hrdě: „Rolníkem!“

Tehdy vládla ještě rozumná Agrární strana a její předáci věděli, že jedině budeme-li pracovat na svém a po svém, že se můžeme nejen udržet v soutěži národů, ale i vysoukat na světovou špičku. Měli jsme na to!

V roce 1954 jsem s Vysokoškolským uměleckým souborem mašíroval naposled na prvního máje  večer k Máchovi. Když jsme z Opletalky, kde VUS měl v koleji sídlo, přicházeli ke kavárně Slávii, dýchl na nás nejprve skvost Národního divadla a pak, jak všichni známe, nás oslnil unikát rozzářených, vznešených a neopakovatelných Hradčan.. Kdosi jasným mezzosopránem nadšeně, napůl rozverně, napůl s hrdostí a pýchou vykřikl: „Ejhle, Hradčana, vlastenci!“ Kdo by nebyl okouzlen. Byl první Máj, mládí a lásky čas.

Pod mostem Legií uplynulo od té doby tolik vody, že by to pomalu naplnilo Baltik, a událostí s ní, že se nám točí z toho hlava, jak z lochnesky a ruského kola dohromady.

Chudák sv. Vít se ani nestačí divit, co mu s jeho katedrálou dělají a udělali a jak na ní dokonce chtějí vydělávat. Sv. Václav ve své kapli pláče, že mu zpod jeho sarkofágu dokonce vyloupli polodrahokámek. Že se Karel IV., nesvatý, leč Otec vlasti, obrací v těsné schránce a pod nerez pláštěm z první republiky a zoufá si, když mu pronajímají jeho Karlštejny a jiné části země, kterou povýšil na sídelní Svaté říše Římské, lze jen domyslit. To už není ani na prof. Černého „Pláč koruny české“. To je prostě průšvih.

Pamatuji si, jak jsem jako čerstvý inženýr prohledával v podzemí pod bývalým generálním ředitelstvím Škodovky v Jungmannově ulici její archiv a žasl jsme, co jsme za první republiky stavěli továren, lihovarů, cukrovarů po celém světě. Měli jsme v tom svoji osvědčenou praxi! Vždy jsme si sami vyprojektovali a vystavěli desítky svých podniků a produkty, včetně výborného řepného cukru, vyváželi do celé Evropy jako své bílé zlato. Sami a z vlastního umu a iniciativy! Dnes s hrůzou čtu, že i cukr dovážíme…

Jaká bilance slibně nadneseného „sametu“, když jsme i za ubohé, nehezky překřtěné doby sovětské nadvlády, totiž „totáče“, byli výzkumným a projektovým ústavem pro celý socialistický blok. Nebýt našeho feropyralu, ruské družice by těžko vzlétaly.

Dnes si necháme diktovat od těch, co nás podceňují a své výrobky chtějí u nás prodávat. Jen proto, že se u nás dal kdosi lacino koupit a že jejich vlastní trhy byly a jsou jejich vlastní nadvýrobou přesyceny. Naši výrobu ovšem předem za babku vykoupí a pak vzápětí zničí, jak ty farmaceutické závody u Opavy a jiné. Nemá nám nás samotných být líto? KI čemu ta honba za penězi? Zapomněli jsme na pohádku Sůl nad zlato?

Když jsme s profesorem Zeleným přednášeli pro Československou stranu lidovou na jejich soustředění v roce 1990 jak nejlépe přistupovat k privatizaci, pamatuji se, jak se tam pan ing. Lux uchichtával ještě s nějakým jiným parťákem do hrsti. Měl zřejmě pravdu. My byli pro ně zřejmě hodně naivní národovci. Ing. Lux věděl už předem, že pojede do Ameriky, a o přípravě velkovýprodeje našeho hospodářství. A tihle lidé se vydávají za křesťany, neřku-li za katolíky!?!

Díky „sametu“ ze světového žebříčku průmyslové, především strojírenské a hutní výroby, kde jsme byli skutečnou minivelmocí, dnes konvergujeme k bezvýznamnosti. Vždyť jsme byli desátí v absolutní výrobě oceli na světě a náš odborný časopis Hutník se kompletně překládal do angličtiny, jak jsme našel v Londýně!

Už jsme mnohokrát poznali, že zlodějna rozmělňuje bohatství a znehodnocuje cenu práce vůbec. A je úplně jedno, kdo krade. I světová ekonomická velmoc Amerika se zmítá pod nájezdem velkozlodějů. Prof. Sachs odpomohl všem lidodemo od národních majetků a teď už odpomáhá samotné Americe. Jak je i tam možné, že stát mu z kreditního krachu, na kterém se spolupodílel, pomohl miliardovými „půjčkami“, a on vzápětí sám sobě a svým spolugeniům připisuje miliardové bonusy z okamžitých závratných výdělků jeho bankovního království, které z peněz amerických daňových poplatníků zázračně restauroval!?!

Tito američtí finanční geniové spekulují, jak napálit Čínu, která je nyní největším věřitelem USA. Za americké dlužní úpisy dostane Čína zaplaceno znehodnoceným dolarem. To zkráceně. Tedy ta bída a mé stýskání se netýká jen mé rodné země! Chtěl bych ale, abychom my, naše republika (a doufám i spolu se Slováky a Podkarpatorusy), byli první, kteří se chopí poctivě svých věcí a začnou hospodařit na svém a po svém, bez cizí „pomoci“.

Jak  z rodícího se evropského „žaláře národů“? S panem prof. Klausem jsem se v minulosti neshodoval, ale on sám dnes může vidět, že kdo nevyhoví evropskému diktátu, stává se vyvrhelem. Dle The Sunday Times z 11.10.2009, na str. 29 v článku „Germans seek way to oust Czech leader over EU treaty“, naši dávní „přátelé“ navrhují cesty, jak prof. Klause z jeho prezidentského křesla odstranit! Ejhle, evropská demokracie v praxi! Prezident Klaus v roce 2007 mé návrhy na neutralitu – dopisem z 18. června 2007 ústy pana Ladislava Jakla – a moje důvody odmítl! Není nevyšší čas změnit stanoviska!?!

Jak se ale dostat z obecné hospodářské a politické šlamastiky u nás?

Předně rozpustit politické strany, které jsou naprosto neužitečné a v parlamentě pracují proti našim národním zájmům (viz odhlasování radaru), a jejich majetky převést na Fond přímé demokracie.

Přistoupit k likvidaci korupce na všech stupních politického a hospodářského života. A konečně s okamžitou platností zastavit odprodávání našeho národního i soukromého majetku do ciziny a do rukou cizích státních příslušníků, a majetek zašantročený navrátit. To byl, jak historie učí, už požadavek za Jiříka z Poděbrad.

Londýn, 24. října 2009

Je Ondřej „Fuchs“ Liška dlouholetým

agentem Landsmanschaftu?

Při výpadech mladého kariéristy mířených proti ústavnímu činiteli, který jej dokonce svého času jmenoval do funkce ministra školství, je nasnadě otázka, co vede Ondřeje Lišku k střemhlavému sebevražednému náletu na prezidenta republiky.

Na čí Befehl může Liška jako manchuriánský kandidát cílit své verbální útoky na samostatnou hlavu státu a provádět pokusy o „Rufmord“, „Verleumdung“, či „Anschwärzung“, „üble Nachrede“ a „Beleidigung“? Kým je tento „Danaus stěhovavý“ programován, když „Manchurian Global Corporation“ je výplodem literární fantazie?

Není kouře bez ohně. Liška stojí za sdružením „Mládež pro Interkulturní Porozumění“, iniciativou, „která byla probuzena k životu setkáním s tématem německých vyhnanců z bývalého Československa“, jíž byl také mluvčím. V rámci této iniciativy v květnu roku 2000 „upozornil MIP prostřednictvím výzvy brněnské radnici na tragické výročí vyhnání brněnských Němců z města“. Dozvídáme se, že toto sdružení spolupořádalo aktivy v rámci festivalu Jeden svět, který pořádá kontroverzní nevládní organizace Člověk v tísni, které dlouhou dobu předsedal Tomáš Pojar, náměstek Alexandra Vondry, zakladatele instituce Collegium Bohemicum, která se při Městském muzeu Ústí nad Labem věnuje „historii a současnosti česko-německých vztahů“, a někdejší zaměstnanec podezřelé Marshallovy nadace zvané „The German Marshall Fund“, Miloš Pojar, otec Tomáše Pojara, někdejší velvyslanec ČR v Izraeli, byl mimochodem dlouhá léta členem správní rady dobře dotovaného Česko-německého fondu budoucnosti, nominovaný Federací židovských obcí v ČR.

V tomto kontextu se již jeví méně zvláštní, že MIP pořádá každým rokem v srpnu česko-německý workcamp, který si klade za cíl rekonstrukci zničeného židovského a sousedícího německého hřbitova v Jiřicích u Miroslavi.  „Jednou z důležitých rovin projektu je spolupráce mladých lidí se starší generací a v neposlední řadě také neziskové organizace s místní samosprávou, komunitou (zapojení místních dětí do obnovy), židovskou obcí a sudetoněmeckou křesťanskou organizací. Propojují se tak po celá desetiletí zpřetrhané vazby.

MIP je členem Česko-německého fóra mládeže zřízeného Koordinační radou Česko-německého diskusního fóra. MIP zastupuje jeden člen Rady. Fórum mládeže je nejvyšším orgánem česko-německých vztahů na úrovni mladé generace obou zemí. MIP získává granty od Česko-německého fondu budoucnost, Evropské komise, Robert Bosch Stiftung a Goethe Institutu – zde se prolíná i dráha kolegyně Kateřiny Jacques, držitelky Bolzanovy ceny.

Aktivity Ondřeje Lišky směrem k česko-německému porozumění přechází v podobném formátu do Společnosti Bernarda Bolzana (SBB), které je členem, a to spolu s dalšími exponenty jako:

- Petr Pithart - předseda, publicista, politolog, před rokem 1989 disident. Poté v politice – první porevoluční předseda české vlády, později senátor a předseda Senátu Parlamentu ČR,

- Petr Prouza – místopředseda, spisovatel, 1991-2002 jednatel Nadace Bernarda Bolzana, předchůdkyně Společnosti Bernarda Bolzana,

- Franz Olbert, místopředseda, bývalý dlouholetý generální sekretář Ackermann-Gemeinde, hlavního německého partnera SBB,

- Ondřej Matějka – jednatel, historik, politolog. Jednatel SBB od roku 2004. Jednatel občanského sdružení Antikomplex,

- Blanka Mouralová, dříve ředitelka Českého centra v Berlíně, dnes ředitelka Collegia Bohemica v Ústí nad Labem,

- Jan Šícha, dříve ředitel Českého centra v Mnichově, dnes diplomat a novinář,

- Václav Žák, novinář, po roce 1989 místopředsedou parlamentu, dnes předseda  Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

- Matěj Spurný, historik, jednatel Nadace Bernarda Bolzana 2002-2004, předseda sdružení Antikomplex,

- Mojmír Jeřábek, dříve diplomat, nyní vedoucí Odboru zahraničních vztahů Magistrátu města Brna,

- Adolf Ullmann, spolkový předseda Ackermann Gemeinde – sdružení „Oráč z Čech“, kterého vznešeným cílem je „přispívat ke konstruktivnímu utváření budoucnosti Evropy“. Činí tak u vědomí staletí trvajících společných dějin Čechů a Němců. Svou prací se zasazuje o smíření obou národů a o uchování vědomí společné kultury, vycházejíc z křesťanských zásad.

Nejpozději při neuvěřitelné svatováclavské návštěvě papeže Ratzingera v Brně nabývá tento kartel patřičného významu.

Římsko-Katolická vazba je také dána dlouholetými pokusy o restituce nejen církevní, zejména v případě dosavadních neúspěchů Řádu německých rytířů a snahy mnohých teutonských šlechtických rodin, zejména rodiny Lichtenštejnů (knížete Hanse Adama II., formálně hlavy Svaté říše římské národa německého a jeho choti Marie Aglaë, hraběnky Kinské z Vchinic a Tetova, vévodkyně Opavské a Krnovské, hraběnky z Rietbergu, narozené roku 1940 v Praze).

Prezident Klaus je velmi ostražitý, vnímá-li stejně zřetelně  signály, jak je sdružení exilových českých Němců vysílá, když se definuje jako „spolek lidí, kterým nezávisle na původu – leží na srdci německo-české a německo-slovenské sousedství. Tento cíl sledujeme tím, že se zasazujeme o dodržování lidských práv a základních svobod, zejména dodržování a naplňování práv menšin a národností.“

Je Ondřej Liška obhájcem práv a svobod vyhnanců oloupených o rodinné majetky běsnící lůzou, nebo je to lobbyista, který pomáhá elitám vrazit klín do české svébytnosti? Je prezident Klaus zaslepeným pošetilcem, nebo hájí zájmy republiky  a jejich současných občanů nad zájmy teutonských kartelů o znovunastolení velkoněmecké svaté říše římsko-katolické?

Zcela legitimní požadavek prezidenta Václava Klause na doplnění Lisabonské smlouvy o český dodatek, jako rozhodnutí hlavy státu, která koná v souladu s ústavním slibem věrnosti České republice „zastávat úřad prezidenta v zájmu všeho lidu a podle nejlepšího vědomí a svědomí“ se jeví v tomto světle jako prozíravý.

Text Lisabonské smlouvy leze oproti tomu pokládat za nepřehledný a její ustanovení za natolik komplexní, že není možné předvídat, kterým směrem se bude ubírat její implementace a judikatura. Záruky pro Českou republiku a její občany, které se týkají integrity státu, jsou malou cenou za odevzdání politické suverenity novému nadnárodnímu centralistickému uspořádání Evropské unie.

Liška si je patrně velmi dobře vědom, jaká karta se zde hraje, a jeho zadání zdá se být jasné. „Češi jako by si nezasloužili svoji zemi, stejně ji ukradli jiným“. Stínový protektor a „magnus prior“ říše římské, kapitoly české, Karel Schwarzenberg si nadřazeně utahuje ze situace vtipem, jak v lůně panenské přírody vede rozhovor matka tasemnice se svým synem… …. . Nezasvěcení to možná shledají vtipné, pro zasvěcené je to signál k poplachu. Předek tohoto neartikulujícího vtipálka, samozvaného předsedy torza politické strany, Karel ´Bojna´ Schwarzenberg byl svého času aktivním členem fašistického sdružení Vlajka.

Ondřej Liška by tuto Vlajku patrně znovu rád vztýčil co nejrychleji nad Pražským hradem.

Daniel Solis, 14.10.2009, www.czechfreepress.cz

Několik poznámek k uvedenému článku

Z výroční zprávy Mládeže pro interkulturní porozumění (MIP) pro rok 2001, které podepsal O. Liška, absolvent biskupského gymnázia v Brně, jako mluvčí, citujeme:

„Oficiálním datem vzniku organizace Mládež pro interkulturní porozumění je 18. listopad 1998, kdy byla jako občanské sdružení zaregistrována Ministerstvem vnitra ČR. Tomuto kroku však předcházelo poměrně dlouhé období neformálních aktivit, které teprve později dostaly „oficiální“ rámec.

Vznik MIP si nelze představit bez setkání s mladými lidmi z německé organizace Junge Aktion der Ackermann-Gemeinde. Ta od poloviny 90. let pořádala pravidelná setkání a semináře mladých lidí z Německa a České republiky s cílem podpořit rozvoj vzájemného porozumění, odstranit nejrůznější předsudky a pokusit se společně uvažovat o současných tématech, která nás spojují a nikoliv rozdělují. Prvního setkání tohoto druhu se v Plzni v roce 1994 zúčastnil také jeden z pozdějších spoluzakladatelů MIP…

Od roku 1995 se tak uskutečnila řada akcí např. každoroční česko-německý letní týden v Chudenicích u Klatov, česko-německo-polské setkání v Pirně u Drážďan (1997), workcamp na opravu kláštera v Teplé...

V listopadu se MIP stal členem Česko-německého fora mládeže zřízeného Koordinační radou Česko-německého diskusního fora… MIP zastupuje jeden člen Rady…

S ohledem na minulost, přítomnost i plánovaná rozvoj MIP lze hovořit o třech okruzích aktivit…

a) Okruh česko-německých vztahů…

Hospodaření MIP v roce 2001

Od koho: ČNA Mládež …….. 36 500,00

                 Fond budoucnosti  36 000,00

                 ČNA Mládež ……..70 000,00

                 Fond budoucnosti  50 000,00

Celkem                                 203 500,00

Na závěr roku 2001 schválila nadace Roberta Bosche (Robert Bosch Stiftung) investiční grand do infrastruktury MIP ve výši 6.800 eur, která bude čerpán v období 2002 a 2003.

MIP je financován i z členských příspěvku (30,- Kč/rok).“

Pozn. red. bylo-li v tu dobu v MIP asi 70 členů, pak příjem z členských příspěvků za rok činil pouhých 2100 Kč. Různé dotace a dary na jednoho člena na rok však činily téměř 3000 Kč. Srovnejte příjem MIP a vlasteneckých organizací, které financují svou činnost převážně nebo zcela jen z příspěvku členů. Vlastenecká činnost v ČR je léta již znevýhodňována.

V r. 2000 vyzval MIP brněnského primátora i Radu města k omluvě  za vyvedení části Němců ve dnech 30. 31. května 1945 mimo město. Výzva obsahovala zejména následující věty : „… dne 30. května 2000 uplyne 55 let od násilného vyhnání německých obyvatel z Brna. Pochod smrti nebyl zdaleka jen spontánním výbuchem nenávisti nahromaděné během okupace, ale vědomě naplánovanou akcí … Během noci a k ránu pak bylo donuceno se vydat na pochod k rakouským hranicím procesí čítající 20 až 35 tisíc osob… Podle očitých svědků mnozí zemřeli na cestě vyčerpáním, jiní byli ubiti či zastřeleni. Celkový počet obětí vyhnání z Brna … dosáhl několik set až tisíc osob…“.

„Tisková zpráva – Usnesení Rady města Brna k pochodu smrti je alibistické

V Brně, 17. května 2001

Je tomu právě rok, co sdružení Mládež pro interkulturní porozumění (MIP) vyzvalo brněnskou radnici, aby jasně odsoudila vyhnání brněnských Němců v květnu 1945. Tuto krutou etnickou čistku, která vešla ve známost jako Brněnský pochod smrti, nařídil a organizoval svou vyhláškou poválečný brněnský Národní výbor, tedy přímý předchůdce dnešní radnice. Nyní, po schválení usnesení Rady města, můžeme prohlásit, že radní nenašli odvahu odsoudit činy svých předchůdců. Nevyužili bezprecedentní šanci překonat jedno historické trauma a ukázat tak vyzrálost naší společnosti více než půl století po válce. Místo toho zametli celý problém znovu pod koberec.

Radní po obdržení naší výzvy nejprve došli k názoru, že nejsou schopni morálního úsudku, aniž by měli dostatek odborných podkladů. Jmenovali proto pracovní skupinu, která měla události spojené s pochodem smrti prošetřit a poskytnout jim informace, na jejichž základě by mohli rozhodnout… Komise se během roku sešla pouze několikrát… Výsledkem její práce je jediná historická zpráva zpracovaná pouze jedním historikem (dr. Libor Vykoupil), která neprošla žádnou oponenturou. Není divu, že taková zpráva je dosti jednostranná a místy jednoznačně nesprávná. Mezi nespornými historickými fakty, o nichž jakoby již nebylo třeba diskutovat, zpráva např. uvádí: ´Němci vysídlení za hranice nebyli odsunem nijak zásadně poškozeni na zdraví nebo dokonce na životech´. Hroby dodnes lemující tehdejší cestu vyhnanců na rakouské straně svědčí o pravém opaku a vyvracejí historikovo tvrzení…

Nyní Rada města Brna schválila konečně usnesení k celé problematice. S dikcí samotného, velmi obecného usnesení nelze souhlasit. Radní však vůbec neodpověděli na naší výzvu. Potíž je v tom, že usnesení se o vyhnání brněnských Němců zmiňuje pouze jednou větou a o odpovědnosti brněnských úřadů pak mlčí úplně…  Tím, že pouze obecně odsoudili válku, radní sdělili světu, že Brno dosud není schopno přiznat ani špetku vlastní odpovědnosti za jeden z jejích ´důsledků´…

Zatímco usnesení Rady má alespoň obecně humanistický tón, text jeho odůvodnění předloženého pracovní skupinou je poněkud jiného ražení. Vyhláška poválečného národního výboru prý nenařizovala odsun, ale pouhé ´vyvedení z města jako organizační opatření evakuačního typu´, a to z ´obecně akceptovatelných důvodů´, jako bylo nebezpečí epidemií, špatná bytová situace i ochrana Němců před rozhořčenými Čechy. Tato obhajoba vyhánění lidí nahání hrůzu a je podle nás skutečně skandální…

Za MIP Martin Konečný a Ondřej Liška

Pozn. red. Činnost O. Lišky v česko-německých vztazích byla a je velmi bohatá. Liška účinkoval i v pořadu německé televize.  V Sudetendeutsche Zeitung, orgánu landsmanšaftu, z 28.6.2002 je publikován článek „Prolomit ducha doby“. Je o pořadu německé televize, který se zabýval několika událostmi po skončení války. Pořad měl dokumentovat beztrestnou brutalitu Čechů, což měli dosvědčit tehdejší údajní svědkové. K věrohodnosti tohoto zvráceného tvrzení měli přispět i pánové Bohumil Doležal, proněmecký politolog a publicista, a Ondřej Liška, tehdy již „známý“ svými brněnskými i dalšími aktivitami.

Sudetendeutsche Zeitung z 30.8.2002 obsahoval pozvánku na odborný kongres mladé a střední sudetoněmecké generace, který se měl konat ve Würzburku pod heslem „Sudetoněmecké kořeny – sudetoněmecká budoucnost“. Název článku zněl „Böhm a Posselt zvou na kongres budoucnosti“. O. Liška byl uveden jako jeden z referentů na kongresu.

Zaslouženou pochvalu z úst dr. E. Stoibra, bavorského ministerského předsedy, kterou přednesl na 52. sjezdu odsunutých Němců z Československa v r. 2001 v tom smyslu, že brněnská skupina MIP  je příkladem změn postojů mladých Čechů, jistě O. Liška náležitě ocenil. O. Lišku si pochválil i B. Posselt na nedávném 60. sjezdu odsunutých Němců z Československa. Za pozitivní znamení označil, že „český ministr školství Ondřej Liška zavádí učebnice, ve kterých budou lepší informace o vyhánění, než v některých německých učebnicích“.

Spolupráce s „mladými“ Němci z Ackermann-Gemeinde a různé datace a dary zřejmě pomohly vykrystalizovat MIP do podoby, jež odráží i výše uvedená tisková zpráva. MIP, pouhá skupinka několika desítek lidí, převzala nejen terminologii landsmanšaftu, ale i některé pohledy na naši poválečnou minulost. Snad vše vidí německýma očima. Skandálně to považuje za objektivní pohled na květnové a pozdější události  v r. 1945 a v dalších letech. Početně slabý MIP uspořádal, za cizí peníze, s cizí pomoci, s podporou části našich médií, ne jednu pro nás škodlivou nátlakovou akci. Své hodnocení situace považuje MIP, jako každý zaslepenec, za jediné pravdivé. To, že jej podepsal i O. Liška, mluví o jeho ´kvalitách´. Položme si otázku, jak vůbec takový člověk mohl zastávat funkci ministra školství v ČR, jaké k tomu měl předpoklady? Jak může stát v čele strany Zelených, pokud se od ní neočekává právě to, čím O. Liška překypuje.

J. Patočka v článku „Chtělo by to nějakou zelenou stranu“ říká o O. Liškovi: „Ondřej Liška je ukázkový budulínek. Moc pěkně se směje, snaží se být s každým zadobře a kohokoli, spočítá-li si, že to prospěje jeho kariéře, bez váhání podrazí… Jaká je dnešní Strana  zelených? V politickém smyslu je to už strana Liškova.“ (www.hnutizeleni.cz )

Ackermannovský spřízněnec a „mládežník“, O. Liška, snaživý přepisovač dějin, podněcovatel zrušení Akademie věd ČR, neúspěšný ministr školství, odmítnutý kandidát do školského výboru PS  PČR, nedávno bezostyšně žádal hlavu prezidenta V. Klause. Tak se stává jedním ze sólistů orchestru, jehož dirigenti  řídí své hudební těleso zřejmě převážně ze zahraničí.

To je dost důvodů, proč Stranu zelených, přestože ji V. Havel, nebo i právě proto, voličům doporučuje, nevolit. Podle našeho názoru  současné vedení této strany nedbá dostatečně českých národních a státních zájmů a podle mínění některých dokonce plní úlohu proněmeckého trojského koně.

Bližší údaje o přesídlení brněnských Němců najdete na webstránce  www.ksl.wz.cz,  rubrika základní řada, v díle prof. PhDr. Vojtěcha Žampacha, CSc., Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6. - 7.7.1945“ a v brožurce „MIP opět o brněnských Němcích“.

Posselt na nedávném 60. sjezdu odsunutých Němců z Československa

„Vyhánění bude ještě stále prostředkem pro politiku. To je příznačné – já jsme např. zpravodaj pro Kosovo v Evropském parlamentu -, lze poděkovat, že NATO zastavilo vyhánění kosovských Albánců, ale tehdy jistý Václav Klaus veřejně vysvětloval, že je proti této intervenci, neboť jinak by mohli také jiní přijít a podobným způsobem trvat na svém právu na domov. Tento nerozum musí být z Evropy vypovězen. K tomu potřebujeme partnera v českém národě.

Milí krajané, obraz českého národa a české politiky bychom měli vidět velmi diferencovaně. Můj politický učitel, Heinrich Aigner, dávno zemřelý evroposlanec, mi řekl: ´Jsou tací a tací, ale bohudíky jsou tací  v převaze.´ Musíme bojovat za to, aby tací byli v převaze. To ještě nejsou. Ale když nějaký český ministr zahraničí Karl kníže Schwarzenberg v Ústí nad Labem vysvětluje, nebyly jen Lidice, nýbrž stejným dechem říká, byl také Postelberg (Postoloprty), kde byli mladí sudetští Němci masakrováni, když český ministr školství Ondřej Liška zavádí učebnice, ve kterých budou lepší informace o vyhánění, než v některých německých učebnicích, když český ministr pro regionální rozvoj  jménem Cyril Svoboda v Evropském parlamentu nám posílá velmi pozitivní signály a na mé pozvání přijede do Štrasburku – včera byl zvolen předsedou českých křesťanských demokratů -, pak jsou to pozitivní znamení.

Víme, že mezitím samozřejmě prezident Klaus využil těsnou většinu této vlády v parlamentu, aby docílil uprostřed českého předsednictví v EU pád této vlády. Ale tím něco dokázal, co by oba tábory pravděpodobně nedokázaly: Totiž proevpropské, kteří jsou vůči Němcům a sudetským Němcům vstřícní, v dosavadní vládní většině a v dosavadní opozici sjednotil… První výraz souhry velkých sil byla ratifikace Lisabonské smlouvy v Senátu dvoutřetinovou většinou. Milí krajané, širší shoda demokratů musí také změnit vztahy k německému národu i vztahy k sudetským Němcům. A Egomany na čele bychom měli nechat osamocené s těmi, kteří je ještě nyní skutečně podporují, totiž s komunisty a několika nacionalistickými frakcemi.“                                                        Připravil dr. O. Tuleškov

Z tisku

Posselt: Klaus chce omezit lidská práva sudetských Němců

„Za cynickou hru a pokud omezit lidská práva sudetských Němců označil Bernd Posselt, mluvčí odsunutých Němců, požadavek českého prezidenta zanést úpravy do Lisabonské smlouvy tak, aby podle jeho mínění neumožňovaly odsunutým obcházet české soudy při domáhání se majetku…“. (Právo, 12. října 2009)

DPA (Německá tisková agentura):

„Celé měsíce vodil český prezident Unii jako medvěda za kroužek v nose. Teď se jeho sólové vystoupení blíží ke konci. Pokud starce na Hradčanech zcela překvapivě nenapadne ještě něco nového, může smlouva záhy vstoupit v platnost.“

(Právo,4.11.09)

Němečtí a francouzští diplomaté: jak na Klause

Němečtí a francouzští diplomaté v diskusích se svými českými kolegy hledají způsoby, jak odstranit poslední překážku k ratifikaci Lisabonské smlouvy v podobě českého prezidenta Václava Klause. Napsal to britský list The Sunday Times s tím, že zvažují dva způsoby: Klausovo sesazení, nebo změnu ústavy do podoby, která by znemožňovala hlavě státu dokument vetovat.

´Jestliže prezident brzdí demokratický proces a klade odpor rozhodnutí parlamentu stejně jako vůli lidu, pohybuje za hranou zákona a bude muset čelit důsledkům,´řekl nedělníku nejmenovaný německý diplomat.“ (Právo, 12. října 2009)

Možnost, že by soudní spory mezi jednotlivci a státy EU řešil soud v Lucemburku podle Listiny práv EU, vedla prezidenta Klause k obavám, že by vysídlení Němci tam mohli být ve svých majetkových nárocích úspěšní. Proto podmínil podepsání Lisabonu sjednáním výjimky, že Listina práv EU nebude pro ČR právně závazná.

(Novinky,cz 21.10.2009, Jan Rovenský)

Prezident Václav Klaus k podpisu Lisabonské smlouvy

„Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru ÚS, Česká republika přestane být suverénním státem. Tato změna  - pro dnešek i pro budoucnost - legitimizuje snahy té části  naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat“.

(Právo, 4.11.2009)

Devět z deseti Čechů je nespokojeno s politickou situací v zemi, jak vyplývá z průzkumu agentury Median.

V souvislosti s vnímáním politické situace byly hodnoceni i politici. Nejlepší průměrnou známu získal prezident Václav Klaus, a to 3,1. Předsedové politických stran získali hodnocení od 3,6 do 3,9. Nejhůře dopadl M. Topolánek s průměrem 4.

Podlost Topolánkovy vlády nemá hranic

Bývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli. Jsem pobouřena bezcharakterností, s jakou čelní politici ČR lžou v přímém přenosu (Nedělní Partie a OVM) do očí občanům ČR, že neměli žádné informace o problému, který nyní veřejně odkryl prezident  ČR Václav Klaus v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy.

Právní studii k možnému prolomení  Dekretů prezidenta Beneše v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv EU, včetně výjimky, kterou si vyjednaly Polsko a Velká Británie, jsem zaslala ještě jako poslankyně EP členům vlády ČR, Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR dne 2. dubna 2008 a opakovaně  30. listopadu 2008. Členům Senátu Parlamentu ČR, mezi nimiž je i proradný Alexandr Vondra, jsem studii poslala ještě 6. května 2009, v předvečer hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Dále – od 28. dubna 2009 je veřejně k dispozici odborný článek s názvem: „K problematice dekretů prezidenta republiky ve vazbě na Lisabonskou smlouvu“, který napsala Mgr. Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, LL.M., která působí v Praze v Parlamentním institutu (poradní orgán Parlamentu ČR). Článek najdete v plném znění v časopise Právní rozhledy 8/2009, vydaném 28. dubna 2009 na stránkách 267-304.

O problému, která ohrožuje majetkové vztahy v ČR, byli politici informováni. Kdo tvrdí, že nebyl, neumí číst nebo záměrně lže.

Předseda ODS Mirek Topolánek a senátoři Vondra a Schwarzenberg nesplnili usnesení vlády, které byli členy. O riziku, jaké pro občany ČR představuje Listina základních práv přitom prokazatelně věděli, dokonce ji v roce 2007 projednávali na zasedání vlády. Přiložené dokumenty (schválené usnesení 471/2007 a Pozice ČR) toto tvrzení jasně dokládají…“. Jana Bobošíková, 23.10.09, EUportál

Prohlášení EUportal.cz k LIsabonské smlouvě a boji za státní samostatnost Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu.

Po ratifikaci Lisabonské smlouvy již není Česká republika suverénním státem de facto, je jim pouze formálně de iure. Lisabonská smlouva je protiústavní…Budeme usilovat o obnovení naší samostatnosti. Ostatně není to v historií poprvé, kdy Češi o svou nezávislost přišli a museli o ni znovu bojovat. Slovy Ladislava Rašína: ´Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikosti odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svou revizi. I my musíme čekati… Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti.´

Proto chceme vyzvat všechny vlastenecké Čechy a přátele EUportálu, aby neklesali na mysli. Jdeme dál a boj o obnovení samostatnosti našeho státu nadále pokračuje. Evropská unie zde nebude na věky a věřme tomu, že ještě během našich životů obnovíme nezávislý český stát jako součást rodiny evropských suverénních států. Udělejme pro to vše, co je v našich silách…

Nesmíme dopustit, aby krev Čechů padlých na řece Lechu, u Chlumce, na Moravském poli, u Domažlic, u Vídně, u Zborova, v bitvě o Anglii, na Dukle a mnoha dalších místech a v mnoha válkách byla prolita marně. Dlužíme to našim předkům, kteří po mnoha staletí žili a umírali pro naši nezávislou vlast.

Byli jsme i před unií, budeme i po ní!

Z projevu A. Dvořákové při oslavách vzniku Československa:

Zapomněli jsme na ty, kteří položili život za naši svobodu

Pomalu, ale jistě se blížíme k oné magické cifře, která nám sděluje, že to bude pomalu sto let od okamžiku, kdy byla obnovena státnost českého státu a vznikla samostatná Československá republika. Tedy republika, za níž odbojáři umírali a jež zanikla, aniž by se nejen jich, ale i občanů někdo ptal…

Stále však přetrvává hendikep, který vyplývá z malého státu, na nějž se podle těch velkých nemusí brát ohled. Evropský parlament pak přijímá některá nesmyslná rozhodnutí, která však silně ovlivňují náš život. Především však berou víru v budoucnost, v příští existenci národa a touhu něco dokázat…Přitom by stačilo kdyby naši zástupci v Bruselu… za tyto naše zájmy… skutečně bojovali. Je jich tam dost, o kterých jsme za tu dobu vůbec neslyšeli…

Právě takováto zkušenost vyvolává obavy o budoucnost národa… Je mi líto, ale těžko najdeme ve světě pokornější lokaje než jsme my. To se týká především regionálních politiků, na jejichž chování veřejnost vlastně nevidí, a kteří si dělají, co se jim zlíbí, aniž berou ohled na zájmy státu anebo občanů. Jen proto je nejhorší situace ve vztahu k sudetským Němcům právě v regionech. Tam totiž platí, kdo platí, ten jede. Státnost, zájmy občanů, ty ať jdou podle místních politiků k čertu. Hlavně že to nese peníze. Od sudeťáků. A jejich počínání již nese první ovoce. Jako houby po dešti se v poslední době rojí nároky sudetoněmeckých spolků na budování hrobů pro oběti takzvaného divokého odsunu, ke kterému těsně po válce došlo. Zakrývat bychom to nechtěli, a nemyslíme, že bychom to měli zakrývat. Ale umírněnost by byla na místě. Divoký odsun byl jistě tragický, ale pouze epizodní.  Většina Němců odcházela řízeným odsunem, za nějž dostalo Československo pochvalu od Mezinárodního Červeného kříže. Umírněnost je nutná především proto, že budeme-li budovat pohřebiště pro sudetské Němce po pětašedesáti letech, měli bychom budovat spíše pohřebiště  pro oběti pochodů smrti. A dokonce se dnes stává, že hromadné hroby obětí nacismu dnes vydávají některé německé spolky za oběti  odsunu. A analýza pak potvrdí, že se spolky mýlí. Tento problém přetrvává, a je v mnoha případech docela zbytečný. Je třeba v této souvislosti připomínat, že Československo nebylo zdaleka jediné, odkud Němci museli odejít. Připomeňme si Francii. Ta se ke svým Němcům nechovala vůbec v rukavičkách a problém dnes již vůbec neexistuje. Totéž platí o Holandsku, či Norsku. Konečně ani Poláci se příliš s touto otázkou nezabývají, a tak si myslíme, že bychom měli mít jiné starosti, než právě hromadné hroby. Nechme ty mrtvé spát…

Sudetští Němci začínají ovlivňovat i samotný život občanů v regionech. Jejich soustředěná práce působí na místní představitele a ti například prosazují změny na pomnících z druhé světové války. To se netýká pouze Brna, ale i památníku na Ploštině, kde byla odstraněna socha partyzána a kde byly pochopitelně odstraněny i symboly. Takových příkladů máme více. Je to záměr  vedoucí k revizi výsledků druhé světové války. Pro nás je to nebezpečné proto, že naše mládež je v oblasti historie nevzdělaná a přijímá i nevěrohodné výklady. Zde je chyba nejen v rodině, ale i u nás odbojářů. Zapomněli jsme na ty, kteří položili život za naši svobodu, a neochránili jsme jejich památku. Ale může za to především škola, protože nevede mládež k úctě k tradicím a k vlasti. Často to dříve zapříčinili i někteří politici svými neuváženými omluvami sudetským Němcům. V této situaci je třeba poděkovat prezidentu Václavu Klausovi za jeho obranu Benešových dekretů. Jeho současné vystoupení není první. Již na pietním aktu v červnu v Lidicích upozornil na fakt, že toto nebezpečí hrozí, a že je třeba zaujmout stanovisko k Lisabonské smlouvě stejně tak, jak to udělaly některé evropské státy. Jeho výzva však vyzněla naprázdno, a naši politici, kteří měli v referátu zahraniční otázky, na to vůbec nereagovali. A proto by měla být pro občany důležitá i diskuse, která se rozvinula nad jeho rozhodnutím. Argument těchto politiků, že tedy skutečně se mohou dekrety Lisabonskou smlouvou prolomit, ale že to vláda neřešila, protože v názoru nebyla jednotná, jsou slova, která neměla vůbec zaznít. Jsou totiž věci, o kterých, nezlobte se, nelze vůbec diskutovat…

Jsme si vědomi toho, že náš boj nekončí, že i dnes v Evropské unii musíme probouzet v národu pocit hrdosti nad naší minulosti. Český svaz bojovníků za svobodu hájí a bude vždy hájit historickou pravdu, ať se to komu líbí, nebo ne. V den devadesátého výročí vzniku Československa jsem pověřena jménem Svazu bojovníků za svobodu vám tento slib dát…

www.halonoviny.cz , 30.10.09,(hel)

Thomas Mann, velký německý spisovatel žijící v exilu v USA, v relaci BBC „Deutsche Hörer“ z 30.12.1945 řekl: „…kdo si již dávno v bezesných nocích maloval, jak hrozná bude odplata, která na Německo má dopadnout za nelidské skutky nacismu, ten nyní v tom, co se Němcům děje od Rusů, Poláků nebo Čechů, nemůže se vší lítostí vidět nic jiného, než jen mechanickou a neodvratnou reakci na zločiny, které spáchal lid jako celek, přičemž bohužel nehraje roli ani individuální spravedlnost, ani vina a nevinna jednotlivce“.

„Dle dnešního stavu francouzských výzkumů lze např. říci, že de Gaullovi Svobodní Francouzi přesně aplikovali  polský, Armií Krajovou roku 1943  deklarovaný model. Po vstupu do Alsaska postříleli tamních 8000 Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu“ útěku nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců, ale i části nacismem zkompromitovaných německých starousedlíků.“ ( Z knihy „Rozumět dějinám, Útěk, vyhnání, odsun, část Evakuace a útěk, vydala Gallery, s.r.o.,  pro Ministerstvo kultury, 2002);

Pozn. red. O  polském modelu Armii Krajowe byl v předstihu informován jak F.D. Roosevelt, tak i W. Churchill.

Vážená paní

Irena Kuncová

předsedkyně Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

místo setkávání W. Hensela

Moravská Třebová

V Praze dne 18. září 2009

Věc: prosba o zařazení brožurky „Němci vyškovského jazykového ostrůvku nedílná součást henleinovské páté kolony v Československu“ mezi exponáty výstavy o Němcích z jazykového vyškovského ostrůvku

Vážená paní předsedkyně,

z Vašeho tisku jsme se dozvěděli, že v těchto dnech je v Moravské Třebové instalována výstava o Němcích z vyškovského jazykového ostrůvku.

Jsme přesvědčeni, že k objektivizaci pohledu na jejich život a úlohu, kterou sehráli na Vyškovsku v době první Československé republiky, by bylo dobré dodatečně mezi exponáty výstavy zařadit, alespoň volně, i obě části výše uvedené brožurky, jíž Vám postupuji v příloze.

Pokud tak neučiníte, z důvodů, které budete považovat za významné, navrhuji, abyste v Landeszeitungu, Vašem tiskovém orgánu, uvedli alespoň výňatky z tohoto významného díla, jehož autorem je PhDr. Václav Šůstek.

Můžeme Vám postoupit k využití i další materiály o činnosti „vyškovských“ Němců, např. Soud dějin, autorem je ing. J. Mikš, Ztracené domovy, pojednávající o vyhánění Čechů z Vyškovska v době nacistického teroru v ČSR, autorů ing. J. Mikše a PhDr. D. Stryjové, pokud o to projevíte zájem.

Víme, že Landeszeitung, kromě význačné podpory, jíž se mu dostává z Německa, získává každý rok i značnou finanční pomoc z českých státních prostředků. I z tohoto důvodu považujeme za velmi žádoucí, aby Zemské shromáždění Němců…,jeho funkcionáři, jeho tiskový orgán používali terminologii Postupimské dohody a dalších návazných spojeneckých smluv a nikoliv sudetoněmeckého krajanského sdružení.

Děkuji Vám, že mé prosby, které nejsou jenom osobní, alespoň z části vyslyšíte a tak zprostředkujete pro Vaše čtenáře objektivnější pohled na lidi, jejich aktivity, o nichž píšete.

S úctou

JUDr. O. Tuleškov

Z odpovědi I. Kuncové, prezidentky Sdružení Němců, :„…Děkuji za Vaše informace, brožůrky budou k dispozici v naší knihovně. Musím Vás však velmi zklamat, naše výstava a naše setkání s vyškovským folklorním souborem byla záležitost ryze etnografická…

Naše generace se narodili buď těsně před koncem války nebo již v době míru. 60 let života jsou tři mladé generace, které vedle sebe budou muset žít ve společné Evropě v míru a spolupráci. Proto si velice vážím osob, které se snaží po pravdě rozpracovat dějiny – ne proto, aby učili dále nenávisti a zlobě, ale aby varovali před situacemi, které lidstvo zahnalo do záhuby. Vážím si všech lidí, kteří se zasazují o lepší a přátelské vztahy do budoucnosti.

Také naše Sdružení Němců i naše regionální Společnost česko-německého porozumění se řadí k těm organizacím, které se nebojí říci pravdu o poměrech, které vládly a nebojí se také křivdy napravovat – na obou stranách, protože žádná mince nemá jednu stranu.

Nemáme se za co stydět, i když jsou pro nás válečná léta těžkým břemenem do dnes…“.

S pozdravem

Irena Kuncová, prezidentka  SN Praha

Sudetští Němci v Kanadě

Čelní představitelé sudetoněmeckých sociálních demokratů v době

 2. světové války

Patří k dosti málo známé části našich dějin, že dosti velký počet sudetských Němců Hitlera nepodporoval. Byli to především sudetoněmečtí sociální demokraté (Deutsche Sozialdemokratische Partei, DSP), které vedl do r. 1938 dr. Ludwig Czech, narozený r. 1870 v dnešním Lwowe (tehdejším Lembergu). Czech, brněnský advokát, patřil k tzv. sudetoněmeckým „aktivistům“, kteří byli pro spolupráci  v rámci čs. předválečné demokracie a v roce 1929 vstoupili do vlády.

Czech se stal ministrem sociální péče a s jeho jménem jsou spojeny tzv. „Czechkarty“, které zejména pomáhaly lidem postiženým hospodářskou krizí třicátých let. Krize, která všeobecně způsobila vysokou nezaměstnanost, zasáhla oblast tehdejších Sudet velmi těžce. V roce 1934 převzal Czech ministerstvo práce a v roce 1935 ministerstvo zdravotnictví. V pohnutém roce 1938 vystřídal na předsednickém místě DSP L. Czecha Wenzel Jaksch. Czech byl židovského původu, z rasových důvodů byl nacisty uvězněn, a zemřel na zápal plic v terezínském koncentračním táboře v r. 1942…

Dle současných sudetoněmeckých pramenů v předmnichovské ČSR měla DSP asi 80 000 členů, z nichž asi jen 5000 mohlo po Mnichovu emigrovat. 20 000 sudetských sociálních demokratů bylo zatčeno po nacistickém obsazení Sudet. Nacisté zatýkali nejen příslušníky DSP, ale i jiné sudetoněmecké odpůrce Hitlerova a Henleinova režimu, zejména z církevních a měšťanských kruhů.

Sám Wenzel Jaksch s několika spolupracovníky prožil léta války většinou v Londýně. O svých trpkých zkušenostech s exilovou vládou Edvarda Beneše ( a též s válečnou britskou vládou) napsal knihu „Evropská cesta k Postupimi“, která vyšla v několika vydáních (pozn. red., o trpkých zkušenostech čsl. exilové vlády s W. Jakschem a jeho stoupenci si dovolíme napsat později).  Mám pro statečného antifašistu Jaksche velký obdiv, ale musím napsat, že kniha bohužel není zcela objektivní a uvádí některá i dosti důležitá fakta nesprávně. Je dobré tyto cenné paměti porovnat s ostatní dějepisnou literaturou. V r. 1953 se stal Jaksch poslancem v německém Spolkovém sněmu, byl prezidentem Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Bundesversammlung der Sudetendeutschen) – což není stejná organizace jako dnešní SL – a prezidentem celoněmeckého Spolku vyhnanců (Bund der Vertriebenen). Jakschovi se dostalo četných poct, mezi nimiž nechybí ani čestný doktorát jedné americké univerzity. Jaksch zemřel v roce 1966 ve věku 70 let v německém Wiesbadenu…

První sudetoněmečtí emigranti po Mnichovu v druhé polovině září r. 1938 přicházeli do okleštěného Československa společně s českými a židovskými uprchlíky. Wenzelovi Jakschovi a jiným čelným funkcionářům DSP bylo jasné, že zmenšené české vnitrozemí nebude schopno větší počet německých uprchlíků absorbovat, zejména ne kvůli protestům nacistického Německa…

Možnost emigrovat do jiných zemí západní a severní Evropy byla na konci vleklé hospodářské krize pro příslušníky DSP velmi omezená, i když v nich sudetoněmečtí emigranti dočasně pobývali. Největší počet těchto emigrantů byl shromážděn ve Velké Británii…

Naděje sudetoněmeckých emigrantů se soustředily na Kanadu. 13. ledna 1939 rozhodla kanadská federální vláda přijmout všechny „fyzicky vhodné rodiny“, a to bez ohledu na to, zda to byli zemědělci či nikoliv. Kanadská vláda vyslovila podmínku, že každá rodina musí vlastnit na tehdejší dobu značnou sumu 1500 kanadských dolarů a že též nově příchozí si musí hradit všechny dopravní náklady. Sudetoněmečtí emigranti, kteří byli většinou bez finančních prostředků, využili rozhodnutí britské vlády, která v rámci neblahé Mnichovské dohody přislíbila finanční dar k obnově pomnichovské ČSR. Tento dar se týkal též péče o uprchlíky.

Po dlouhém vyjednávání získali představitelé sudetoněmeckých emigrantů sumu 4 milionů britských liber… Rodiny nedostaly peníze přímo, ale tyto byly převedeny britskými úředníky úředníkům kanadským…

Další sudetští Němci přišli do Kanady …po poválečném odsunu nebo vyhnání, povětšinou koncem 40. let a začátkem 50. let. Jednalo se zejména o ty sudetské Němce, kteří byli násilně přemístěni do tehdejší NDR…

Pro Kanadu sudetští Němci rozhodně dodnes představují jednoznačně pozitivní faktor.

Aleš Zeman, podle Willi Wanka: Dokonce dvakrát ztracená vlast, Deutsche Presse, 1985

Nezapomeňme, že Wenzel Jaksch, jeden z vedoucích činitelů odsunutých Němců z ČSR, v r 1951 prohlásil, že cesta do Sudet vede už pouze přes sjednocenou Evropu!

Brno se potýká s požadavky Němců

Zástupci 16 vlasteneckých občanských sdružení pod vedením Čs. obce legionářské už čtyři roky těžce prosazují a postupně budují z občanských sbírek pomník prezidentu Budovateli, Edvardu Benešovi, před právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně. Shromáždění občanů k 91. výročí samostatného státu se konalo včera večer u nehotového Benešova pomníku s tím, že bude slavnostně odhalen až na jaře 2010.

První náměstek brněnského primátora Daniel Rychnovský u základů pomníku potvrdil, že někteří brněnští Němci v dopisech magistrátu spílají prezidentu ČSR Benešovi a nechtějí instalaci pomníku dopustit. Podobně i např. někteří bývalí rektoři brněnských vysokých škol. Část brněnských Němců zazlívá Čechům v čele s Benešem krutosti poválečného odsunu soukmenovců z ČSR do své vlasti z rozhodnutí vítězných mocností. Naopak nechtějí slyšet, že např. v budově Právnické fakulty MU, před kterou v těžkostech vzniká první pomník E. Beneše v Brně, bylo za druhé světové války župní velitelství gestapa. Jeho příslušníci měli  předzahrádky ke svému sebezásobení výpěstky, které hnojili popelem ze spálených umučených českých vlastenců z nedalekého koncentračního tábora ve studentských Kounicových kolejích.

www.halonoviny.cz , 29.10.09

Vážení přátelé,

pište dopisy i vy, ať již jde o otevřené dopisy nebo petice v souladu  s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem. Uvědomte si, že petici můžete podepsat a zaslat adresátovi zcela sám. Jemu vůči Vám pak vzniknou určité povinnost petičním zákonem stanovené, např. je povinen Vám do jednoho měsíce na petici odpovědět. Petici můžete též osobně doručit adresátovi do podatelny a nechat si  potvrdit její převzetí.-red.

Z jubilejního projevu T.G. Masaryk ze dne 28. října 1928:

„Netoliko naši Němci, nýbrž stejně ostatní příslušníci třeba menší a malé minority, jsou všichni teď našimi spoluobčany a tudíž budou požívat demokratické rovnoprávnosti. Rozumí se, že kdo chce mít stejná práva, musí loajálně vykonávat i rovné povinnosti, musí respektovat ústavu a zákony. Kdo se staví mimo a nad zákon, tomu se nemůže svěřit spoluspráva státu“.

Pokus o založení „Sudetoněmeckého krajanského sdružení

v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“

V nedávné době Ministerstvo vnitra ČR odmítlo návrh přípravného výboru, složeného z Jana Šinágla, Tomáše Peciny a Wolfganga Habermanna, na registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách…

Podle kopie návrhu stanov sdružení odmítá jakékoliv etnické čistky a vyhnání po druhé světové válce na území střední a východní Evropy a je přesvědčeno, že osoby, které se na něm podílely, nebo k němu daly podnět, by měly být považovány za válečné zločince.

Přípravný výbor sdružení označuje Benešovy dekrety za protiprávní a požaduje jejich zrušení.

Podle kopie rozhodnutí MV ČR mimo jiné dospělo k názoru, že záměrem sdružení je porušovat ústavu a zákony.

Přípravný výbor verdikt vnitra považuje za skandální a nedemokratický. Podal proto správní žalobu a vyhrožuje štrasburským soudem pro lidská práva.

Připravil J. Skalský, iDNES, 30.8.09

Achtung!

Die EU ist mit

dem Beneš – Virus

infiziert!

Připravil ing. J. Liška, tiskový orgán rakouského sudetoněmeckého landsmašaftu „Sudetendeutsche Post“,11/08

Proč je těžké se dívat na televizi?

Soukromé televize ve východní Evropě mají výjimečné postavení. Z jejich programové skladby se na nás valí záplava zla. Útočí na nás programy, snažící se rozkládat celou společnost, podsouvat nám neschopnost a přesvědčuje nás o naší zaostalosti. Programy propagují hlupáky a ztotožňují je s celým národem. Zradu a kolaborantství povyšují nad čest a vážnost, zatímco jakoukoliv národní myšlenku znevažují, aby člověk ani nepomýšlel zvýhodnit vlast před zahraničním kapitálem. Systematická destabilizace nastupující generace s propagováním zla, aby si ho už nikdo ani nevšiml.

Každý večer se televizi podaří získat „otřesné“ záběry hořícího psa, „šokující“ záběry jak třináctiletá školačka měla orální sex a videonahrávka koluje po škole… apod. Cílenou propagaci takových věcí nezakryje ani moderátorka, která se přitom tváří zděšeně, zatímco inkriminované programy nabízí divákům.

Vyvstává otázka, proč se vysílají programy, které negativně ovlivňují a zesměšňují morální hodnoty. Proč primitivismus, bezohlednost a další negativa jsou oslavována? Vlastníci televizí se uchýlili k triku, když většinu lidí přesvědčili, že vysílají to, co má sledovanost a to co si divák přeje. Podsunuli nám, že oni jsou jen zrcadlem našich amorálních a stupidních požadavků, oni vysílají jen to, co chceme vidět. Oni jen musí vytvářet zisk apod. Takto je najednou celá ta propaganda zla ospravedlnitelná. Už to nejsou oni, co nás cílevědomě ničí, už jsme to my sami, co se ničí svým zvráceným vkusem. Každý z nás si myslí, že on je v pořádku, to jen ti ostatní, kteří tvoří většinu, si ti přejí. A my trpíme kvůli těmto asociálům, na jejichž úroveň se musíme snížit. Kdokoliv by však začal hledat tu záhadnou většinu, nenajde nikoho. Zvláštní…

SA,www.dolezite.sk, 29.10.09

Pozn. red. Domníváme se, že toto hodnocení se vztahuje i na některé veřejnoprávní televize, např. na ČT1. Zatímco se nám podsouvá terminologii i některé myšlenky landsmanšaftu, naše národní a státní zájmy jsou často jaksi „opomíjeny“. Již několikrát jsme i o uvedeném psali  představiteli ČT1, jednou společně i s dr. Pavlem Macháčkem, ale zatím vždy bez výsledku.  

Příklad hodný následování

Neúprosný běh času nás vzdaluje od doby, kdy po mnichovském diktátu musel náš národ prožívat těžké období pod nacistickou nadvládou. Více než 70 uplynulých let se projevuje i tím, že neustále řídnou řady těch, kteří tohle vše prožívali i jako postižení. S pamětníky v nenávratnu mizí  svědectví z oné zlé doby i možnost uchování vzpomínek na události pro budoucnost. To je nenahraditelná škoda. Vím to z vlastní zkušenosti…

Právě z těchto důvodů jsme se v Plzni rozhodli pro zatím asi ojedinělý pokus. S námětem přišel dr. Jan Boštím z MěV Klubu českého pohraničí a Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí se přidal. Chceme v máji příštího roku vydat sborník vzpomínek na období od mnichovského diktátu do léta 1945, kdy se po válce začínalo s obnovou republiky a osídlování pohraničí. Vedle vzpomínek pamětníků chceme text obohatit o další fakta z kronik a různých písemností…

Třebaže není získávání podkladů a informací ještě u konce, jsme ohlasem velmi spokojeni. Je sice pravdou, že ne všude jsme byli vyslyšeni, ale vstřícnost a pochopení mile překvapily…

Během pololetí jsme oslovili téměř 150 adresátů a bude jistě z čeho vybírat. Kromě sborníku budeme mít ještě podklady na další články, které v tisku bude možné využít…

J. Sedlák

Pryč s Trianonem!,

znělo na shromáždění několika tisíc účastníků, pořádaném extrémistickým pravicovým Hnutím za lepší Maďarsko-Jobbik, v Budapešti. Stovky účastníků byly v uniformách zakázané „Maďarské gardy“.

Vedoucí delegace Jobbiku v Evropském parlamentu prohlásila, že vládnoucí Maďarská socialistická strana musí zmizet v propadlišti dějin. Zároveň vyjádřila sympatie G. Budaházimu, který je ve vyšetřovací vazbě a čelí obvinění z terorismu.

Gábor Vona, předseda Jobbiku, zdůraznil, že jeho strana bude v brzké době nejsilnější v Maďarsku.

Zatímco maďarští vládní představitelé odmítají byť zmínku o dekretech prezidenta Beneše s odůvodněním, že je nutné hledět jen do budoucnosti, a nikoliv se vracet do minulosti, v Budapešti a jinde extrémisté nerušeně žádají zrušení Trianonu, tedy obnovení maďarského státu v době před první světovou válkou. Zde nejde již jen o revizi, ale i o pokusy o revanš.

Připravil ing. P. Šuranský, aktuality.sk, 29.10.09

Byli jsme na Slovanském sjezdu

V sobotu 3. října 2009 za účasti více než 120 delegátů a hostů se konal v Praze 6 ve Velkém sále Ruského střediska vědy a kultury  Českomoravský slovanský sjezd. Zastoupeny byly četné vlastenecké, folklorní a národopisné organizace v ČR, zejména Českomoravský slovanský svaz – iniciátor svolání sjezdu a jeho organizátor, Folklorní sdružení České republiky, Veleobec sdružených obcí baráčníků, Slovanská vzájemnost (Plzeň), občanská sdružení Mistra Jana Husa (Teplice), představitelé České pravoslavné církve a také organizace řady národnostních menšin.

Sjezd podpořily svou účastí a projevy delegace slovanských organizací z Ukrajiny, Bulharska, Slovenska a Polska. Z řady jiných slovanských států přišly písemné pozdravy.

Sjezd se přihlásil k pokrokovým tradicím slovanské vzájemnosti formulovanými předchozími Všeslovanskými sjezdy. Kriticky zhodnotil současný stav slovanského hnutí v Čechách, jeho roztříštěnost a malou schopnost dosavadních struktur izolovaných od hlavních proudů mezinárodního slovanského hnutí a zdůraznil potřebu sjednocujících podnětů a formulování nového pojetí slovanské myšlenky u nás.

Mezi hlavní úkoly do budoucna vytýčil mj. péči o zachování mateřského jazyka, osvětu a bádání v oblasti slavistiky, podíl na formování slovanské filosofie, upevňování mezinárodního postavení Slovanů, zejména v Evropské unii, podporu slovanských národních tradic a kultur, důraz na získávání mladé generace pro slovanskou myšlenku. Vyslovil se pro konstruktivní spolupráci se Slovanským výborem, jehož  dosavadní záslužnou činnost ocenil.

Sjezd schválil organizační a programové dokumenty Českomoravského slovanského svazu (ČMSS) jako nepolitického občanského sdružení, „v němž se nezkoumá politická ani náboženská příslušnost“, usnesení a memorandum. V přijatém usnesení se mj. uvádí, že globalistický přístup „Rozděl, konzumuj a panuj“ je třeba nahradit slovanským principem „Sjednocuj, buduj a braň“. Memorandum sjezdu zdůrazňuje zejména  „právo slovanských národů na společný život v Evropě v rovnoprávných podmínkách s národy jinými, neslovanskými“.

Delegáti zvolili nové orgány ČMSS. Jeho předsedou se stal JUDr. Zdeněk Opatřil.

Členové tříčlenné delegace Křesťanskosociálního hnutí se zúčastnili konání Slovanského sjezdu jako čestní hosté.

Z dostupných materiálů připravili J. Brhel a P. Formánek

Křesťanskosociální mírové forum

Charta za svět bez násilí

Násilí je nemoc, které můžeme předcházet.

Žádný stát nebo jedinec nemůže být bezpečný v nebezpečném světě. Uvedení hodnot nenásilí do našich záměrů, úvah a činů přerůstá z možného v nezbytné. Tyto hodnoty jsou vytlačovány z jednání mezi státy, skupinami a jedinci.

Jsme přesvědčeni, že zachovávání hodnot nenásilí povede k mírovějšímu, civilizovanějšímu světovému pořádku, ve kterém se může stát realitou efektivnější a spravedlivější vládnutí, respektující lidskou důstojnost a posvátnost života jako takového.

Naše kultury, naše historie a naše jednotlivé životy jsou vzájemně propojeny a naše konání je vzájemně závislé. Zvláště dnes jako nikdy předtím věříme, že tato pravda leží před námi: náš osud je společným osudem. Tento osud bude v budoucnu určen našimi dnešními úmysly, rozhodnutími a činy.

Dále jsme přesvědčeni, že budování kultury míru a nenásilí, jakkoli je tento proces obtížný a dlouhý, je jak nezbytné, tak vznešené. Všeobecné přijetí hodnot obsažených v této Chartě je životně důležitým krokem k zajištění přežití a rozvoje lidství a k dosažení světa bez násilí.

My, držitelé Nobelovy ceny míru - jednotlivci i organizace, s ohledem na přijatý závazek Všeobecné deklarace lidských práv;

hnáni potřebou ukončit šíření násilí na všech úrovních společnosti a zvláště hrozbami globálního rozměru, které ohrožují samu existenci lidstva;

s přesvědčením, že svoboda myšlení a vyjadřování je základem demokracie a kreativity;

se zřetelem na to, že násilí se projevuje v mnoha formách, jako jsou ozbrojené konflikty, válečné okupace, bída, ekonomické vykořisťování, devastace životního prostředí, korupce a předsudky založené na rase, náboženství, pohlaví či sexuální orientaci;

obavou, že oslava násilí, jak je vyjádřena skrze komerční produkci, může přispívat k přijímání násilí jako normálního a akceptovaného stavu;

s vědomím, že většina obětí násilí jsou těmi nejslabšími a nejzranitelnějšími;

majíce na paměti, že mír není pouze absencí násilí, ale že je přítomností práva a blaha lidí;

s vědomím, že selhání států v přijetí etnické, kulturní a náboženské rozmanitosti je kořenem mnohého násilí ve světě;

rozpoznávajíce urgentní potřebu vytvoření alternativního přístupu ke kolektivní bezpečnosti, založené na systému, ve kterém se žádný stát, žádná skupina zemí, nespoléhá na vlastnictví nukleárních zbraní;

s vědomím, že svět nutně potřebuje efektivní globální mechanizmy a postupy pro nenásilná řešení a předcházení konfliktům, které budou nejúspěšnější, pokud budou aplikovány co nejdříve;

s tvrzením, že lidé, kteří mají v rukou moc, jsou nejvíce zavázáni ukončit násilí, kdekoli se objeví, a předcházet násilí, kde je to jen možné;

s přáním, že hodnoty nenásilí musí zvítězit na všech úrovních společnosti, jakož i ve vztazích mezi státy a národy;

Žádáme globální společenství, aby přijalo následující principy:

Za prvé: V tomto provázaném světě vyžaduje prevence a ukončení ozbrojených konfliktů mezi státy či uvnitř států kolektivní akci mezinárodního společenství. Bezpečnost jednotlivých států může být nejlépe dosažena rozvojem globální humánní bezpečnosti. To vyžaduje posílení realizační schopnosti systému OSN, stejně jako regionální spolupráci dalších organizací.

Za druhé: K dosažení světa bez násilí musí státy dospět prostřednictvím práva a vždy ctít své právní závazky.

Za třetí: Je zásadní přistoupit bez dalšího váhání k všeobecnému a prokazatelnému odstranění nukleárních a jiných zbraní hromadného ničení. Státy, které mají v držení takovéto zbraně, musí přijmout konkrétní kroky k odzbrojení a k bezpečnostnímu systému, který není postaven na nukleárním zastrašování. Stejně tak musí státy vytrvat v úsilí upevnit systém nešíření jaderných zbraní s použitím takových nástrojů, jako je posílení mnohastranných prověrek, ostraha nukleárního materiálu a urychlení odzbrojení.

Za čtvrté: K odstranění násilí ve společnosti musí být omezena a striktně kontrolována výroba malých a lehkých zbraní na mezinárodní, regionální, státní a místní úrovni. Navíc musí existovat všeobecný a plný tlak na dohodu o mezinárodním odzbrojení, jako tomu bylo například v roce 1997 u Smlouvy o zákazu min, a musí být podporována nová úsilí zaměřená na odstranění oběťmi aktivovaných náhodných zbraní, jako je šrapnelová munice. Musí být přijata komplexní a efektivní smlouva o prodeji zbraní.

Za páté: Terorismus nesmí být nikdy ospravedlňován, protože násilí plodí násilí a protože žádný teroristický akt proti civilnímu obyvatelstvu nesmí být proveden ve jménu jakékoli věci. Boj proti terorismu naproti tomu nesmí vést ke znásilňování lidských práv, mezinárodních humanitárních zákonů, kulturně přijatých norem a demokracie.

Za šesté: Ukončení domácího a rodinného násilí vyžaduje bezpodmínečný respekt rovnosti, svobody, důstojnosti a práv žen, mužů a dětí ze strany jednotlivců, státních institucí, náboženské a občanské společnosti. Taková ochrana musí být ukotvena v zákonech a konvencích na lokální a mezinárodní úrovni.

Za sedmé: Každý jedinec a stát sdílí zodpovědnost za prevenci násilí na dětech a mladistvých, naší společné budoucnosti a nejdražším daru. Všichni mají právo na kvalitní vzdělání, efektivní základní lékařskou péči, osobní bezpečnost, ochranu ve společnosti, plný podíl na společenství a otevřené prostředí, které upevňuje nenásilí jako životní cestu. Výchova k míru, propagace nenásilí a zdůrazňování soucitu jako přirozené lidské vlastnosti musí být základní částí osnov vzdělávacích institucí na všech úrovních.

Za osmé: Jako prevence konfliktů způsobených vyčerpáním přírodních zdrojů, zejména energetických a vodních, je třeba, aby státy deklarovaly a skrze vytvoření právních mechanismů a standardů zajistily ochranu životního prostředí a měli lidi ke snižování spotřeby na základě dostupnosti zdrojů a skutečné lidské potřeby.

Za deváté: Naléhavě žádáme OSN a její členské státy, aby podporovaly uznání etnické, kulturní a náboženské rozmanitosti. Zlaté pravidlo nenásilného světa: Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.

Za desáté: Základními politickými nástroji na cestě k nenásilnému světu je fungování demokratických institucí a dialog založený na důstojnosti, znalosti a shodě, budované na bázi rovnováhy mezi zájmy zúčastněných a - kde je to vhodné - zahrnující zájmy dotýkající se lidské celistvosti a přírodního prostředí.

Za jedenácté: Všechny státy, instituce a jednotlivci musejí podporovat snahy odhalit nerovnosti v distribuci ekonomických zdrojů a řešit rozpory hrubých nerovností vytvářejících podhoubí pro násilí. Nerovnováha v životních podmínkách nevyhnutelně vede k nedostatku příležitostí a v mnoha případech ke ztrátě naděje.

Za dvanácté: Občanská společenství, včetně ochránců lidských práv, míru a životního prostředí, musejí být uznána a chráněna jako základ budování nenásilného světa, tak jako všechny vlády musí sloužit potřebám svých lidí, ne naopak. Musí být budovány podmínky pro umožnění a rozvoj spolupráce občanských společností, zvláště těch ženských, v politických procesech na globální, regionální, národní a místní úrovni.                                                                         

Za třinácté: Pro zavedení principů této Charty do praxe vyzýváme všechny ke společné práci na spravedlivém světě prostém zabíjení, kde každý má právo nebýt zabit a povinnost nezabíjet.

Abychom pojmenovali všechny formy násilí, voláme po vědeckém studiu lidské spolupráce a dialogu a v zájmu spolupráce na tomto díle zveme akademické, vědecké a náboženské společnosti, aby napomohly přerodu v nenásilnou a nezabíjející společnost.

Signatáři z řad držitelů Nobelovy ceny míru:

Mairead Corrigan Jaguáre, His Holiness the Dalai Lama, Mikhail Gorbachev, Lech Walesa Frederik Willem De Klerk, Archbishop Desmond Mpilo Tutu ,Jody Williams, Shirin Ebadi, Mohamed ElBaradei, John Hume, Carlos Filipe Ximenes Belo, Betty Williams, Muhammad Yunus, Wangari Maathai ,International Physicians for the Prevention of Nuclear War, Red Gross, International Atomic Energy Agency, American Friends Service Committee, International Peace Bureau

Chartu dále podporují:

Mr. Walter Veltroni, Former Mayor of Rome, Mr. Tadatoshi Akiba, Mayor of Hiroshima, President of Mayors for Peace, Mr. Agazio Loiero, Governor of Calabria Region, Italy, Prof. M. S. Swaminathan, Former President of the Pugwash Conferences on Science and World Affairs, Nobel Peace Laureate Organization, David T. Ives ,Albert Schweitzer Institute, George Clooney, Don Cheadle, Bob Geldof, Peace People - Belfast (Northern Ireland), Memoria Collettiva, Association, Hokotehi Moriori Trust, New Zealand.

www.nenasili.cz , 3.11.2009

USA opět navýšily vojenské výdaje

Americké globální síly dobra potřebují dalších 30 miliard dolarů

Prezident Barak Obama podepsal 28. října nový rozpočet ministerstva obrany. Vojenský rozpočet USA činil v roce 2009 650 miliard dolarů, ale pro rok 2010 bude navýšen o 30 miliard dolarů, přestože Obama podporuje nevojenská řešení všech sporů a konfliktů.

Je tu ještě jeden kuriózní detail. Na internetu se nedávno objevila reklama propagující americké námořnictvo novým sloganem - „Globální síly dobra“.

Obama řekl, že nový rozpočet ušetří desítky miliard dolarů zastavením ztrátových projektů. Vysocí američtí armádní představitelé trvali na mnohem vyšším zvýšení – na 815 miliard dolarů. Obama škrtl 145 miliard dolarů.

Vladislav Šurygin věří, že důvod k navýšení vojenského rozpočtu leží ve vojenských operacích v Iráku a Afghánistánů, kde byly USA po několik let velmi neúspěšné. „Dále bychom neměli zapomenout na inflaci. Je jasné, že dolar ztratí v roce 2010 svou hodnotu a USA potřebují zkompenzovat tyto ztráty. USA se zbavily programu stíhaček F-22, ale pokračují v programu jiného stíhače páté generace F-35. Země pracuje na vytvoření dalších zbraní, což dokazuje, že USA se snaží mít nejsilnější ozbrojené síly na světě“, řekl Šurigyn.

Sergej Balmasov, www.chlemendik.sk ,4.11.09

Nová architektura americké globální protiraketové obrany

Vladimír Litovkin v Izvestijích ukazuje poslední vývoj ve vztazích mezi USA a Ruskem s ohledem na protiraketovou obranu. Píše, že mnozí se oddychli, když se dozvěděli o tom, že Barack Obama odmítl rozmísťování americké protiraketové obrany ve východní Evropě. Mysleli si, že to je právě onen nový začátek ve vzájemných vztazích. Ale tak snadné to není a měl pravdu ruský ministr Lavrov, když po rozhovoru s Hillary Clintonovou řekl, že by chtěl mít více jasno v těchto otázkách. Je to prostě tak, že nová PRO je už ve skutečnosti vytvořena a je silnější než ta, která měla být rozvinuta v ČR a v Polsku.

Vladimír Dvorkin, bývalý náčelník čtvrtého vědeckovýzkumného ústavu Ministerstva obrany, který se zabýval plánováním použití jaderných zbraní, uvedl, že Američané nejen vytvořili inovovaný, lacinější a efektivnější systém rozvinutí globální PRO, ale už ho také uvedli do praxe.

Když Moskva polemizovala s Washingtonem o možném rozmístění PRO v Polsku a ČR, jakoby se zapomnělo na to, že paralelně s tím USA aktivně rozvíjejí a zkoušejí systém nejnovější protiraketové obrany umístěný na moři Standard-SM3. Jak známo, sestřelil v únoru 2008 americký torpédoborec Lake Erie poškozenou americkou výzvědnou družici USA - 193, která letěla rychlostí více než 27 tisíc km/hod tj. téměř 7,6 km/sec. Tento pokus je dokladem toho, že Američané mají nejen efektivní protidružicovou obranu, ale i nový systém PRO umístěný na moři. A tento pokus také otevřel Barackovi Obamovi cestu ke kompromisu s Moskvou o systému PRO ve východní Evropě.

Proto také Robert Gates říká, že USA neruší PRO, ale naopak ji upevňují. Říká, že dnes máme možnost rozmístit nové antirakety na severu a jihu Evropy. V nejbližší perspektivě budeme mít dostatečnou obranu před bezprostřední raketovou hrozbou ze severní Koreje či z Íránu. Nová struktura PRO v Evropě zabezpečí spolehlivější, promyšlenější a rychlejší ochranu ozbrojených sil USA.

Nový plán USA v budování PRO má několik etap. První etapa předpokládá, že v roce 2011 bude 22 křižníků typu Ticonderoga a přibližně 50 torpédoborců typu Arleigh Burke vyzbrojeno novou antiraketou Standard-3. Ta má dvě modifikace - s dálkou střelby do 1000 km (blok 1) a 1500 km (blok 2). První modifikace je schopna zasahovat balistické rakety středního doletu a je již rozmístěna na válečných lodích. Druhá se objeví kolem roku 2015 a bude schopna bojovat se strategickými raketami. A k roku 2020 se počítá se třetí modifikací Standardu – s ještě větším akčním radiem zásahu cíle a také s možností zasahovat balistické rakety již v počáteční startovní fázi letu, tedy bezprostředně nad územím protivníka. Podle údajů amerických vojenských představitelů ponese každý modernizovaný křižník 122 antiraket a každý torpédoborec až 90 kusů.

Nová architektura PRO předpokládá, že ve Středozemním a Severním moři budou trvale hlídkovat 3 válečné lodi amerického námořnictva s raketami Standard-3. Počet těchto lodí se může kdykoli zvýšit. Přitom Američanům nebude nikdo bránit, aby tyto lodi nemohly navštěvovat také Baltské moře, nebo Barentsovo či Japonské moře. Stejně tak mohou hlídkovat u břehů Íránu či severní Koreje.

Ani jeden stát nemá totiž formální důvod, proč by tyto lodě nemohly proplouvat v těchto místech, protože tato nová PRO nijak nenarušuje žádné mezinárodní dohody. Dokonce tyto rakety Standard – 3 mohou být umístěny i v Polsku, protože se na ně nevztahují ani dohody o strategických raketách, která omezuje rakety GBI a proto jejich umístění v Polsku nemůže formálně znepokojovat Moskvu.

Nejzajímavější je, že nová varianta PRO je mnohem jednodušší a lacinější pro USA. Do vytváření PRO již Washington investoval 50 mld. dolarů, přitom potřebuje minimálně dalších 60 mld. Přitom výsledek je velmi pochybný. Antirakety GBI umístěné v silech na Aljašce a v Kalifornii se stejně nenaučily zasahovat balistické cíle.

Britské listy, 28.10.09, США развернут ПРО в океане

Odmítnutí malthusiánské teorie přelidnění

Dr. Jacques Diouf, který je vedoucím činitelem organizace OSN pro Potraviny a zemědělství, promluvil na synodu v Římě ke shromážděným africkým biskupům. Jednoznačně prohlásil, že učení Thomase Malthuse o tom, že nárůst populace bude mít za následek nedostatek potravin, je zcela nesprávné. Uvedl dále, že všechny ekonomické teorie, které předpovídaly světu hladomor z důvodu neregulovaného  růstu počtu obyvatelstva, nepočítaly s vědeckým a technologickým pokrokem. Podstatné též bylo, že ujistil přítomné africké biskupy, že zajištění dostatečného množství potravin v Africe je možné bez redukce obyvatelstva, pakliže k tomu bude politická vůle. Afričané mohou vyrábět dostatek potravin pro sebe.

Podle internet. mat. připravil J. Skalský

Velkomoravský kníže Rostislav a pravoslavná církev

Věřící pravoslavné církve si bohoslužbou v brněnském chrámu sv. Václava připomněli 15. výročí od svatořečení velkomoravského knížete Rostislava. ČTK to sdělil kněz Jozef Fejsak.   28. říjen, který je dnem jeho svátku, je  pro pravoslavnou církev jedním z nejvýznamnějších dnů v roce. Rostislav byl iniciátorem byzantské mise, pozval slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Knížete Rostislava prohlásila pravoslavná církev za svatého na Moravě a v Čechách 30. října 1994, pouze o jeden dříve byl Rostislav prohlášen za svatého na Slovensku v katedrálním chámu sv. Alexandra v Prešově.

Pravoslavná církev se obává, že po Kosovu

 bude na řadě Vojvodina

Svatý synod srbské pravoslavné církve důrazně upozorňuje, že po násilné okupaci Kosova by mohlo dojít k dalšímu okleštění  srbského státu. Varuje před novým statutem Vojvodiny, který je protiústavní, a vyzval poslance, aby se postavili proti němu.                                                                  

Ze zahraničního tisku přeložil ing. J. Liška

Vatikán přitahuje zklamané anglikány

Vatikán vytvořil novou církevně právní strukturu pro anglikány, kteří jsou přitahováni ke katolické církvi. Konvertité obdrží zvláštního ordináře. Nejzajímavější je, že též ženatí anglikánští kněží, kteří dostanou katolické kněžské vysvěcení, mohou být nadále činní jako kněží.

Podle kardinála Levanty reaguje tak Vatikán na zklamání četných anglikánů na kurz anglikánské církve, kde ženy a též homosexuálové mohou být kněžími, a žehná manželstvím partnerů stejného pohlaví, napsal list Neue Zürcher Zeitung (244/09)

Přeložil ing. J. Liška

Podle prohlášení Vatikánu však budou ženatí anglikánští kněží přijímáni jako dosud, tj. případ od případu.(Christnet.cz 1.11.2009)

Kázání

„Povidlové díkůvzdání“

Sedím nad skleničkou povidel – domácích. Dostal jsem je od babičky. A žasnu nad tím, jak dlouho mi vydržela. Víc než dva měsíce jsem si na nich pochutnával a vždy mi přinesla posílení i potěšení – chutnala výborně. Navíc jsem si při tom nemohl nevzpomínat na babičku, která je dělala – viděl jsem ji, co jí to dalo práce – na sad, na němž švagr natrhal ty výborné švestky – ten už, pravda, není takový, jako býval (myslím ten sad), je z něho jenom malinkaté torzo. Pár stromů. Všechny ostatní musely ustoupit … čemu vlastně? – Nic pořádného tam není, ani pole, ani nový sad, ba ani dům – jenom zarostlá louka. Prostě – nebyli lidi, nebyl, kdo by se dál s láskou staral o ovocný sad..

Šel jsem tuhle po tom sadě, zbytku sadu, a obdivoval jsem, kolik se toho letos urodilo. Ale pak jsem šel za pár týdnů zase stejným místem a nestačil jsem se divit – tu bohatou úrodu snad nikdo nesklidil…?? Co bychom za ni dali… tak dobré ovoce a co ho letos bylo… Nikdo to nechce. Nejsou lidi, poučila mě babička. My, staří, už na to nestačíme a mladí nemají čas – musejí vydělávat – aby mohli kupovat. Ale co budou kupovat, když úroda zůstane ladem?

Zase mi sklouzne pohled na tu skleničku a lákavým obsahem a děkuji za ni. Za to, co bylo uvnitř, tak chutné, i za to, co na první pohled není vidět – za tu práci, kterou tam vložili všichni ti, díky nimž se dostala až ke mně na stůl. Za babičku, za švagra, za sadaře, hospodáře, který si kdysi dal tu práci, aby založil a ošetřoval sad, za to množství sluníčka a vláhy, jež dokázaly vykouzlit tak chutné plody – a tím vším vlastně Tomu, kdo to všechno umožnil. Bez Něho by to vůbec nešlo. Není dost slov na to, abychom dost poděkovali…

Napadá mi: Zkus si spočítat, kolik bys utratil za jiný proviant, kupovaný tady ve městě, kdybys nedostal ta skvělá povidla?  Kde bys na to vzal? A co by se ti nad nimi vybavovalo? Regály hyper – supermarketů přeplněné uniformovaným zbožím, chemicky ošetřeným, uměle nastaveným, dovezeným z kterési exotické země. Kolik strojů se podílelo na výrobě tohoto produktu, kolik dopravních prostředků jej transportovalo, jak vysoce účinné konzervanty obsahuje, že to všechno vydržel? – Možná je to úžasné, ale nějak se mi na těchto cestách ztrácejí lidé. – Moment, proč vlastně „nebyli lidi“? – I oni jsou tak nějak ztraceni – už jim neprochází rukama ovoce, ale krabice, řídí „výrobu“ na dálku, počítají čísla, podílejí se na obrovském soukolí, ale zprostředkovaně. Už si nepředávají osobně to, co vypěstovali, sklidili, zavařili. A tak jim ani nikdo neřekne: děkuji. (Abych nezapomněl: Babičko – děkuji! Ta povidla se ti moc povedla …) Svou odměnu mají v penězích – a těch je pořád málo.

A všechno je stále dražší a dražší… A odcizenější a umělejší…

Díky, Pane, za ta povidla – musím říci, že se moc povedla. A co a kam mne zase přivedla … a co všechno mi pověděla.

Amen.                      Jaromír Strádal, Druhý žižkovský sbor ČCE, připravil ing. I. Herold,CSc.

Z Ahmadinežádova projevu na Valném shromáždění OSN, 25.9.2009

Děkuji bohu všemohoucímu za to, že mne opět dopřál tuto příležitost, abych oslovil toto důležité mezinárodní shromáždění…  Mluvil jsem o dvou protichůdných pohledech, které v našem světě převažují; jeden je založen na nadvládě jeho materialistických zájmů prostřednictvím šíření nerovnosti a útlaku, chudoby a nedostatku, agrese, okupace a podvodů, který se snaží dostat celý svět pod svoji kontrolu a vnutit svoji vůli jiným zemím/národům. Tento pohled nevytvořil nic než frustraci, rozčarování a temnou budoucnost pro celé lidstvo.

Druhý pohled se druží s vírou v jednotu boha všemohoucího, řídí se učením Jeho posla, respektuje lidskou důstojnost a snaží se vytvořit bezpečný svět pro všechny členy lidského společenství, ve kterém se všichni mohou stejným způsobem těšit požehnání udržitelného míru a spirituality. Posledně zmíněný je pohled, který respektuje všechny lidské bytosti, národy a vzácné kultury vzdorující všem typům diskriminace ve světě, a oddávající se nepřetržitému boji za prosazení rovnosti před zákonem pro všechny, na základě spravedlnosti a bratrství, pokládající pevné základy pro zaručení stejného přístupu všech lidských bytostí k jejich snahám vyniknout znalostmi a ve vědě.

Přátelé a kolegové:

Dnes si přeji podělit se s vámi o několik bodů týkajících se změn, ke kterým by mělo dojít.

Za prvé:

Je jasné, že přetrvání stávajících poměrů ve světě je nemožné. Současný nespravedlivý a nepříznivý stav jde proti samotné podstatě lidstva a ubírá se směrem, který odporuje pravdě a záměru stvoření světa.

Není již nadále možné lít tisíce miliard dolarů neskutečného bohatství do světové ekonomiky jednoduše tak, že se tisknou bezcenná papírová aktiva nebo se přesouvá inflace, a stejně tak sociální a ekonomické problémy, na jiné, prostřednictvím vytváření závažných rozpočtových schodků. Motor divokého kapitalismu s jeho nespravedlivým systémem uvažování a vnucování něčích názorů mezinárodnímu společenství s cílem ovládnout svět ve jménu globalizace, a éra vytváření impérií je pryč. Není již nadále možné ponižovat národy a uvalovat na světové společenství politiku dvojího metru.

Přístupy, ve kterých realizace zájmů jistých mocností je považována za jediné kritérium demokracie, a používání těch nejhnusnějších metod zastrašování a podvodů pod pláštíkem svobody za projev demokracie, a přístupy, jejichž prostřednictvím jsou někdy diktátoři vykreslováni jako demokraté, postrádají legitimitu a musí být zcela odmítnuty.

Nadešel čas konce těch, kdo definují demokracii a svobodu a nastavují normy, zatímco sami jsou těmi prvními, kdo její základní principy porušují. Takoví již nemohou být zároveň soudci a zároveň vykonavateli a stavět se proti demokraticky zvoleným vládám.

Probuzení národů a rozšiřování svobody do celého světa jim již nadále neumožní pokračovat ve svém pokrytectví a zkaženém postoji. Právě z těchto důvodů většina zemí, včetně Spojených států, čeká na skutečné a hluboké změny. Uvítaly změny, a nadále budou změny vítat.

Jak si jen může člověk představit, že by nelidská politika v Palestině pokračovala, kde je vyháněna celá populace země ze své vlasti již více než 60 let prostřednictvím používání síly a násilí; kde se na ni útočí všemi typy zbraní, dokonce i zakázanými; kde je lidem upíráno jejich legitimní právo na sebeobranu, zatímco k velkému zármutku mezinárodního společenství jsou okupanti nazýváni milovníky míru a oběti jsou líčeny jako teroristé.

Jak mohou být zločiny okupantů proti bezbranným ženám a dětem a ničení jejich domovů, farem, nemocnic a škol bezvýhradně podporovány jistými vládami, a zároveň utlačovaní muži a ženy mohou být vystavováni genocidě a nejtvrdší ekonomické blokádě a tím jim upřeny základní potřeby, potraviny, voda a léky.

Není jim dokonce ani dovoleno znovu postavit své domovy, které byly během 22 dní barbarských útoků sionistického režimu zničeny, ačkoliv se blíží zima. Zatímco agresoři a jejich stoupenci podvodně pokračují ve své rétorice obrany lidských práv, aby jiné dostali pod tlak.

Není již nadále přijatelné, aby malá menšina ovládala politiku, ekonomiku a kulturu velké části světa prostřednictvím své spletité sítě a nastolovala novou formu otroctví a špinila dobré jméno jiných zemí, dokonce i evropských zemí a USA, aby dosáhla svých rasistických cílů.

Není přijatelné, aby někteří, kteří jsou tisíce kilometrů od Středního východu, posílali své jednotky do vojenské intervence a pro šíření války, krveprolití, agrese, teroru a zastrašování celého regionu, zatímco vinu svalují na nesouhlasící země v regionu, které se obávají o svůj osud a svoji národní bezpečnost, a tento nesouhlas vydávají za protimírový akt a za vměšování se do záležitostí jiných. Podívejte se na situaci v Iráku a Afghánistánu.

Není již nadále možné okupovat cizí zemi ve jménu boje proti terorismu a pašování drog, zatímco produkce ilegálních drog se zvýšila, terorismus vzrostl a zesílil své sevření, zatímco byly zabity, zraněny nebo vyhnány tisíce nevinných lidí, byla zničena infrastruktura a regionální bezpečnost byla vážně narušena; a ti, kdo současnou katastrofální situaci vytvořili, nadále obviňují jiné. Jak můžete mluvit o přátelství a solidaritě s jinými zeměmi, když rozšiřujete své vojenské základny v různých částech světa, včetně Latinské Ameriky. Tato situace nemůže pokračovat. Tím méně je možné prosazovat expanzionistickou a nelidskou politiku na základě militaristické logiky. Logika donucování a zastrašování přinese strašlivé následky, zhorší stávající globální problémy.

Není přijatelné, aby vojenský rozpočet některých vlád značně převyšoval rozpočty celých států ve světě. Vyvážejí ročně zbraně za miliardy dolarů, hromadí chemické a biologické zbraně, ustavují vojenské základny nebo jsou vojensky přítomni v jiných zemích, zatímco obviňují ostatní z militarismu, a mobilizují své zdroje ve světě, aby zabránili vědeckému a technologickému pokroku jiných zemí, pod záminkou zamezování šíření zbraní. Není přijatelné, aby OSN a Rada bezpečnosti, jejichž rozhodnutí musí vyjadřovat názory všech zemí a vlád prostřednictvím uplatnění těch nejdemokratičtějších metod v jejich rozhodovacím procesu, byly ovládány několika málo vládami a sloužily jejich zájmům. Ve světě, kde by určujícími faktory měly být kultura, myšlenky a veřejné mínění, je pokračování stávající situace nemožné, a zásadní změny se zdají být nevyhnutelné.

Za druhé:

Jakákoliv změna musí být strukturální a základní jak v teorii, tak v praxi, a musí obsáhnout všechny oblasti našeho života. Zastaralé mechanismy, které samotné byly nápomocny hlavní příčině a byly hlavní příčinou současných problémů v lidské společnosti, nelze pro nastolení změn a vytvoření žádoucího stavu světa nikdy použít. Liberalismus a kapitalismus, které odcizily božské a morální hodnoty lidským bytostem, nikdy štěstí lidstvu nepřinesou, protože jsou hlavním zdrojem všech osudových válek, chudoby a strádání.

Všichni jsme viděli, jak byly nespravedlivé ekonomické struktury, kontrolované jistými politickými zájmy, použity pro drancování národního bohatství zemí ve prospěch skupiny zkorumpovaných podnikatelských obrů. Současné struktury nejsou schopny současnou situaci napravit.

Vládci, jejichž srdce nebijí láskou k lidstvu a kteří ve své mysli obětovali ducha spravedlnosti, lidstvu slib míru a přátelství nikdy nenabízí. Z boží přízně je marxismus pryč. Je nyní historií. Expanzionistický kapitalismus potká nepochybně stejný osud…  

Všichni musíme zůstat ostražitými, abychom zabránili snahám kolonialistů, diskriminačním a nelidským cílům, schovaným za slogany změn a v nových strukturách. Svět potřebuje projít zásadními změnami, a aby k nim došlo správným směrem, musí se všichni zapojit kolektivně, a v rámci těchto snah se nikdo a žádná vláda nesmí považovat za výjimku nebo za nadřazenou, a nesmí se pokoušet vnutit svoji vůli ostatním tím, že se prohlásí za vůdce světa.

Za třetí:

Všechny v dnešním světě existující problémy plynou z faktu, že vládci se distancovali od lidských hodnot, morálky a učení poslů božích. Je politováníhodné, že v současných mezinárodních vztazích nahradila sobeckost a nenasytná hrabivost takové humanitární koncepty, jako láska, smíření, důstojnost a spravedlnost. Víra v jednoho boha byla nahrazena sobeckostí. Někteří si osobili místo boha a trvají na vnucování svých hodnot a přání ostatním. Lži nahradily upřímnost; pokrytectví nahradilo integritu a sobeckost nahradila smíření. Podvody ve vzájemných vztazích jsou nazývány prozíravostí a státnickostí; loupení bohatství jiných zemí je nazýváno snahou o rozvoj; okupace je představována jako dar prosazení svobody a demokracie, a bezbranné národy jsou podrobeny útlaku ve jménu obrany lidských práv.

Přátelé a kolegové,

Řešení globálních problémů a dosažení spravedlnosti a udržení míru se zhmotní pouze při kolektivním odhodlání a spolupráci všech národů a států. Éra polarizace světa stojící na hegemonii nebo nadvládě několika vlád skončila.

Dnes musíme proti stávajícím výzvám povstat společně v kolektivním odhodlání; musíme brát změnu vážně a pomoct ostatním, prostřednictvím kolektivní práce, vrátit se k základním morálním a lidským hodnotám. Bohem byli sesláni posli, aby lidstvu ukázali světlo pravdy, přišli, aby lidi spravili o jejich individuálních a sociálních závazcích. Úcta, víra v Alláha a jeho posuzování lidského chování či počínání v příštím světě, víra v nadřazenost spravedlnosti v obou životech, hledání svého štěstí, blaha a bezpečnosti ve štěstí, blaha a bezpečnosti ostatních, respektování člověka, snaha šířit lásku a soucit proti nepřátelství, to vše bylo vrcholem učení poslů božích, od Adama po Noema, od Noema po Abrahama, Mojžíše, Ježíše Krista a posledního proroka, Mohameda (mír jeho duši). Ti všichni přišli učinit něco, aby odstranili války a nevědomost, vymýtili chudobu a vykořenili diskriminaci, aby šířili štěstí v celém světě. Oni jsou nejlepšími dary, které bůh všemohoucí seslal lidským bytostem…

Za čtvrté:

Podle mého názoru nás čeká několik důležitých věcí k projednání… Restrukturalizovat OSN, aby se toto světové těleso transformovalo do efektivní a plně demokratické organizace, schopné hrát objektivní, spravedlivou a efektivní roli v mezinárodních vztazích; zreformovat strukturu Rady bezpečnosti, obzvláště zrušit diskriminační privilegium veta; obnovit nezcizitelná práva Palestinců prostřednictvím zorganizování referenda a svobodných voleb v Palestině, aby se připravily základy pro celou palestinskou populaci, včetně muslimů, křesťanů a židů, aby mohli žít společně v míru a harmonii; skoncovat se všemi typy zasahování do záležitostí Iráku, Afghánistánu, Středního východu a všech zemí v Africe, Latinské Americe, Asii a v Evropě.

Jak řekl náš velký prorok, vláda může přežít za rouhání, ale nikdy ne za útlaku. Útlak Palestinců a porušování jejich práv stále pokračuje; nová skupina Palestinců, kteří žili v al-Qod al-Sharif, byla opět vyhnána ze svých domovů, jak pokračuje ničení jejich domů okupanty; bombardování v Afghánistánu a Pákistánu zatím neustalo; a věznice na Guantanamo nebyla doposud zavřena a stále existují tajné věznice v Evropě.

Pokračování stávající situace přispívá k válce a násilnostem. Útlak a vojenská agrese musí být zastaveny. Bohužel oficiální zprávy ohledně zvěrstev sionistického režimu v Gaze nebyly zveřejněny v úplnosti. Generální tajemník a OSN mají v tomto ohledu zásadní zodpovědnost, a mezinárodní společenství netrpělivě čeká na potrestání agresorů a vrahů bezbranných lidí v Gaze.

Zreformovat stávající ekonomické struktury a ustavit nový mezinárodní ekonomický řád založený na lidských a morálních hodnotách a závazcích. Je vskutku potřeba nového kurzu, který by pomohl prosadit spravedlnost a pokrok na celém světě, rozkvětem potenciálu a vloh všech národů, a tím dosáhnout blaha pro všechny a pro budoucí generace;

Zreformovat mezinárodní politické vztahy a postavit je na prosazování trvalého míru a přátelství, vykořenit závody ve zbrojení a odstranit všechny jaderné, chemické a biologické zbraně;

Zreformovat kulturní struktury, respektovat různé zvyklosti a tradice všech národů, podporovat morální hodnoty a spiritualitu zaměřené na institut rodiny jako páteř všech lidských společností;

V celosvětovém měřítku se snažit chránit prostředí a plně dodržovat mezinárodní dohody a smlouvy, aby se zabránilo zničení nenahraditelných přírodních zdrojů.

Za páté:

…Celých posledních třicet let jsme byli předmětem nepřátelského přístupu těch, kdo podporovali Saddámovu vojenskou agresi a jeho používání chemických zbraní proti nám, a pak v Iráku provedli vojenskou akci, aby se ho zbavili. Dnes naše země usiluje o vytvoření světa, ve kterém zavládne spravedlnost a soucit. Oznamujeme svůj závazek zúčastnit se procesu budování trvalého míru a bezpečnosti na celém světě, pro všechny národy, založeného na spravedlnosti, spiritualitě a lidské důstojnosti, avšak zároveň zůstaneme oddáni silné obraně našich legitimních a zákonných práv.

Aby se tyto cíle vyplnily, je naše země připravena potřást si všemi rukama, které jsou nám nabídnuty upřímně…  

Člověk je středem vesmíru. Jedinečnou vlastností člověka je jeho lidství. Stejná vlastnost, která usiluje o spravedlnost, úctu, lásku, vědění, uvědomělost a všechny další vysoké hodnoty. Tyto lidské hodnoty by měly být podporovány, a každičký spolučlověk by měl dostat příležitost jich dosáhnout. Zanedbání jakékoliv z nich se rovná vynechání jedné složky lidství. Toto jsou společné prvky, které spojují všechna lidská společenství a představují základ pro mír, bezpečnost a přátelství.

Za šesté:

Svět prochází neustále změnami a vývojem. Slíbeným osudem lidstva je nastolení čistého humánního života. Nadejde čas, kdy spravedlnost zvítězí na celé planetě a každičká lidská bytost se bude těšit respektu a důstojnosti.  

Ano; Vskutku, zářná budoucnost lidstva nadejde.

Při očekávání těchto budoucích skvělých časů a v rámci kolektivního odhodlání přispějme k položení základů a přípravám podmínek pro vytvoření této skvělé budoucnosti.

Ať žije láska a spiritualita; ať žije mír a bezpečnost; ať žije spravedlnost a svoboda.

Boží mír a požehnání vám všem. 

(Připravil ing. J. Chromík, projev vyšel v plném znění na serveru politicaltheatrics.og 24. září, překlad L.Janda)

 Církve vyzývají k jadernému odzbrojení

"Nastal čas pokračovat v jaderném odzbrojování", připomněly čtyři světové, oblastní  a národní  ekumenické organizace vůdcům NATO, EU, USA a Ruska. "Stávající příležitosti je třeba využít  k účinným  opatřením ... Obnovená snaha  odstranit jaderné zbraně dokáže pozvednout v celém světě naději ", konstatovali představitelé téměř 200 církví v Evropě  a Severní Americe ve svém dopise z 28. října. "Obracíme se na všechny jaderné státy a na státy, které přechovávají jaderné zbraně na svém území, aby podpořily nadějný směr současného vývoje."  Dopis byl zaslán  presidentům  USA a Ruska jako vůdcům zemí, ovládajících na 95% veškerých jaderných zbraní na světě, sekretáři NATO a představitelům  EU, s výzvou, aby "podpořili tento nový směr."

Podepsán byl generálními sekretáři Světové rady církví, Konference evropských církví, Národní rady Církví Ježíše Krista v USA a Kanadské rady církví.

Signatáři dopisu vysoce oceňují všechny nedávné známky pokroku na poli jaderného odzbrojení, které se projevily v USA, Rusku, NATO a Německu. Poukazují současně na  nastávající příležitosti jako je obnova smlouvy START, nová strategická koncepce NATO  a připravovaná konference ke smlouvě o zákazu šíření jaderných zbraní. Plný text dopisu je na www.oikumene.org.

Podle e- dopisu WCC z 02/11/09,připravil ing.I.Herold,CSc. 

Po papežově návštěvě v Čechách

Skončila papežova návštěva u nás a myslím, že díky za ni. Ukázala, že ona teze o nejateističtějším národu v Evropě není tak jednoznačně pravdivá, jak se mnohým zdálo. Účast, se kterou se setkala, nebyla jen davově zvědavá ( i když naše sdělovací prostředky pro  to udělaly při dlouhodobé přípravě I návštěvě  samé vše, co jen mohly),  ale u mnohých zřejmě skutečně srdečná. Vítáme ji a nelze než souhlasit s tím, co vážený host pověděl o kořenech Kristova evangelia, ze kterých jsme spolu s Evropou jako národ vyrostli a ke kterým je potřebí se vracet a je prohloubit a očistit.

Někdy nás evangelíky ale nejen oči bolely, ale i srdce se zachvělo při srovnání předváděné okázalosti a nádhery s pokorou  a tichostí Kristovou, a při projevech vzývání a poct, které patří jedině Bohu, prokazovaných tu lidem, jejich výtvorům a tělesným pozůstatkům. Co jsme pak hlavně hledali a žel postrádali, je to, co nás v poslední době nejnadějněji s římskokatolickými bratry sbližuje. Je to jejich obnovená pozornost a úcta k Bibli, která je pro nás nepominutelným základem a která toho tolik i v dějinách tohoto národa znamenala. V papežových promluvách se snad ani v přejném náznaku neozvala.

To je škoda. Máme tu při úkolech, které tu společně máme i k užším bratrským vztahům, a  které si i upřímně přejeme, velikou pomoc a také jedinečně nadějnou možnost konečného  překonání  našeho rozdělení. Nadějeme se však a doufáme, že tato obnovená láska, úcta, respekt a obecná přístupnost k Bibli pro všechny trvá a dostane se jí nových účinných impulsů a iniciativy.

Z Evangelického týdeníku, připravil Ing. I. Herold, CSc.

Příčina poklesu počtu kněží v Evropě

Před nedávnem vydalo Vatikánské knižní nakladatelství statistickou církevní ročenku… Podívejme se především na údaje o počtu kněží – diecézních i řeholních – které jsou nejsnadněji registrovatelné a mají poměrně velkou, byť nepřímou výpovědní hodnotu, pokud jde o stav katolické církve. V celosvětovém souhrnu došlo za posledních 30 let, přesněji mezi lety 1978-2006 k nepatrnému dvouprocentnímu poklesu počtu kněží, ale to jenom díky Africe a Asii, kde jejich počet stoupl skoro o 100%.

Dramaticky odlišná je však situace, soustředíme-li se na náš starý kontinent. V Evropě počet všech kněží za posledních 30 let klesl o 20% a v severní Americe dokonce o 25%...Přestože v globálním měřítku zůstává počet katolíků stále za hranicí 17% celkového počtu lidí, žijících na Zemi… je masivní pokles kněží v Evropě nepopiratelným faktem…

Například v Itálii, které je zemí se silnou katolickou tradicí, se mezi lety 1978-2006 snížil počet diecézních kněží o 25% a řeholních kněží dokonce o 40%. Tento pokles bývá vyrovnán kněžími, kteří přicházejí pracovat do Itálie ze zahraničí. U nás tomu není jinak.

V listě adresovaném biskupům celého světa z 10. března letošního roku, Benedikt XVI. píše: „V naší době je víra na rozsáhlých územích vystavena nebezpečí zániku jako plamen, který už nemá čím se živit…“.         

Milan Glaser, Rádio Vaticana, 30.8.09

Milí čtenáři,

víme, že většina z vás nemá přístup na internet, tedy ani k našim webovým stránkám. Je proto zcela samozřejmé, že i v roce 2010 budeme pokračovat ve vydávání našich tiskovin v obvyklém rozsahu i počtu. Unikátnost některých materiálů o česko-německých vztazích zachováme. Dostanete do ruky překlady, které, bohužel, jsou v ČR zatím jedinečné.

Některé naše brožurky, díky internetovým novinám Britské listy, Zvědavci a na Slovensku pak  poslanci Slovenské národní rady, S. Chelemendikovi, ale také KCPRymarov, tak čtou desítky tisíc čtenářů, kteří mají internet. Nejen však čtou, mnozí si i naše tiskoviny stahují a dále rozšiřují. Jsme rádi, že naše služby využívají. Považujeme to za velký úspěch. Pro následující rok bychom si velmi přáli, abychom byli alespoň stejně  tak úspěšní jako tento rok. Problémem zůstává naše webová stránka. Její návštěvnost, důvodů je jistě více, mezi nimi i neznalost naší webové adresy, činí asi 350 návštěvníků měsíčně. Nemůžeme si dovolit tento problém řešit placenou reklamou. Alespoň některá opatření, směřující ke zvýšení návštěvnosti naší webové stránky, v roce 2010, jistě učiníme. I vy můžete pomoci tím, že budete upozorňovat na adresu naší webstránky (www.ksl.wz.cz) alespoň své přátelé, známé. Děkujeme vám i za takovouto spolupráci. Je totiž nesmírně důležitá.-red.

K situaci v médiích

Jak nás informují „české“ noviny v německých rukou, co nám říkají televizní stanice, všichni víme. Informační embargo, neoficiálně vyhlášené na některá témata, naše tiskoviny, stejně tak jako další alternativní média, nerespektují a informujeme vás i o skutečnostech, o nichž se píše jen okrajově nebo vůbec ne.

Např. vlastenecká tématika, informace o Kosovu, Srbsku, často v běžných médiích v objektivní podobě často chybí. Alternativní média se tento informační deficit  snaží podle svých možností odstraňovat.  Proto vaše podpora našeho tisku je i z širšího hlediska velmi důležitá. Zachovejte nám i nadále svou přízeň. Děkujeme vám moc. –red.

Vážení přátelé,

víme, že mnozí z nás, z našeho křesťanskosociálního společenství, patří k sociálně slabším skupinám, které za poslední čas, v důsledku krize, se dále početně rozrůstají. Je proto pro nás velmi těžké  za této situace vás oslovit.

Povzbuzuje nás však skutečnost, že řada z vás přes tíživost životních podmínek, v kterých žijete, nám již zaslala dobrovolné příspěvky na příští rok, určené k vydávání našich tiskovin . Můžeme vás ubezpečit, že i sebemenších darů od vás si velmi vážíme.

Vážení přátelé, vaše příspěvky jsou hlavním a rozhodujícím zdrojem financování naší činnosti. Věříme, že i v následujícím roce svým  peněžním nebo jiným příspěvkem naši společnou činnost podpoříte.

Vztahy mezi námi nemají a nebudou mít nikdy tržní charakter, naopak vycházejí z principu solidarity.  Velmi prosíme .proto ty, kteří mají vyšší příjmy, aby byli štědří, abychom i nadále mohli naše tiskoviny  zasílat bezplatně především  těm, kteří celá léta na naši společnou činnost  přispívali a nyní v důsledku krize trpí nedostatkem.

Za finanční příspěvky na rok 2010  srdečně děkujeme  a o morální, autorskou podporu i o kopírování a další rozšiřování našich brožurek velmi prosíme.                       Redakční rada

Milostiplné Vánoce a Boží požehnání v novém roce Vám,

vážení čtenáři, přátelé, přeje redakce.

Pokoj a dobro všem!

Vydává ÚV KSH. Redakční uzávěrka tohoto čísla byla 6. listopadu 2009. Kontaktní adresa: dr. O. Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6 – Dejvice.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                  E-mail: Vydavatel@seznam.cz