Křesťanský sociál

listopad, prosinec 2008

17. listopad

Vážení spoluobčané,

před devatenácti lety mnozí z nás uvěřili, že naši zástupci v parlamentu už nebudou moci činit závažná rozhodnutí proti vůli většiny občanů.

Jak je to dnes? Co je to za demokracii ve státě, kde vláda může proti vůli většiny občanů prosazovat otázky celospolečenského významu jen za pomoci dvou, tří přeběhlých poslanců opozice? Co s vládou, která v otázce bezpečnosti státu jde proti názoru sedmdesáti procent obyvatel a chlubí se  ještě údajnou odvahou, že se „neschovává“ za názory vlastních občanů?

Náš vzkaz poslancům a senátorům pro nadcházející hlasování o smlouvách k radaru zní jasně!

Vážení poslanci a senátoři, nejste naši poručníci, ale zástupci. Jako takoví nemáte naše svolení schválit cizí vojenskou základnu na území České republiky.

Jakým právem nám upíráte většinou občanů požadované referendum?

Nezůstávejme již nadále neteční! Ještě je čas odmítnout aroganci současné moci. Ještě je čas zastavit rozšíření systému protiraketové „obrany“ USA na našem území. Nečekejme na jeden, dva, tři koupené hlasy, které ukáží více než dvěma třetinám národa zdvižený prostředníček na desetiletí dopředu!

POJĎME  ZNOVU  DO  ULIC !

(Z výzvy Iniciativy Ne základnám občanům)

O co v současnosti jde?

Velmi zjednodušeně řečeno: Spojené státy se těší postavení jediné světové supervelmoci, které získaly v době zániku SSSR. Aby uchránily monopolární uspořádání světa, svou světovou hegemonii,  využívají všechny myslitelné mocenské i jiné prostředky, včetně ozbrojených sil. Rusku ani Číně  nehodlají v současnosti ani blízké budoucnosti přiznat statut dalších a s nimi zásadně rovnocenných světových mocností. Tato skutečnost je základním mezinárodním problém, který je zdrojem nejrůznějších napětí a nebezpečenství ve světě. Potlačování snah Ruska a Číny nejrůznějšími prostředky a jejich úsilí o emancipaci bude mezinárodní politiku provázet po delší  dobu přechodu od monopolárního uspořádání světa k multipolárnímu, v němž musí být dostatek nového prostoru pro Evropu, Indii, Brazílii i Japonsko a další mocenské subjekty, a především pro mezinárodní morálku, právo.a spravedlnost.

Přechodné období může být bohaté na konflikty, lokální války. V zájmu lidstva je nedopustit, aby přerostly v jaderný střet.

Proto úsilí o jaderné odzbrojování, veškeré protiválečné aktivity,  zachování míru by měly být ve středu zájmů nás všech,  samozřejmě i křesťanů, kteří v současném mírovém zápasu jsou velmi málo vidět.

Naše podpora mírovým iniciativám, především Ne základnám, Ne násilí, je trvalá. V naší republice však určité mocenské síly, které představují jen zlomek obyvatelstva, nás ženou do zbrojení, k účasti na okupaci území různých států, do války v Afghánistánu a také i do vybudování americké radarové základny. V jejich službách je velká většina médií, značná část politiků, převážně těch, kteří jsou součástí „havlovské kliky“, a další, jež jsou jim poplatní. Je přímo skandální, že o našich osudech rozhoduje poslanecká většina, zajišťovaná „přeběhlíky.  Tato praxe je arogantním výsměchem moci demokracií.

Pokud uvedená nepatrná menšina protlačí i parlamentem své válečnické představy, další má jistě v záloze, prohráli jsme jednotlivou srážku, i když velmi významnou, nikoliv celé tažení! Ve svém úsilí budeme pokračovat. Můžeme doufat i v to, že B. Obama, nový prezident Spojených států, zřízení americké radarové stanice v ČR a raketové základny v Polsku alespoň oddálí.

Dr. V. Beneš

Co by se stalo, kdyby Západ rozpoutal válku s Východem

Pod tímto názvem uvádí víkendové číslo Izvěstií obsáhlý rozhovor s generálplukovníkem Leonidem Ivašovém, prezidentem Akademie geopolitických studií, který ještě před několika lety řídil na ruském ministerstvu obrany oddělení zahraničních vztahů. Je to také reakce na některé výroky amerických politiků, zejména pak kandidátky na viceprezidenta S. Palinové, která prohlásila, že nevylučuje válku mezi Ruskem a USA. Ivašovovy názory na řadu otázek odrážejí názory ruských politických elit…

Rovnou se na to přímo zeptám – hrozí v nejbližší budoucnosti válka mezi Ruskem a USA?

Ivašov: Je třeba rovnou říci, že ´studená válka´ mezi USA a Ruskem nikdy neskončila. Soupeření dvou světových center – námořního a kontinentálního – je založeno v anglosaské geopolitice. A proto soupeření ozbrojených sil těchto zemí je trvalé, nehledě na změnu ideologií.

Nemůžeme tedy žít v míru?

Ivašov: Západ je svými nadnárodními finančními strukturami zaměřen na vytvoření kontroly nad celou planetou, na vytvoření jednopolárního světa. Všichni klasici geopolitiky říkají, že Rusko … je centrem kontinentálního světa, vždy bude překážet vytvoření takové světové nadvlády…. A dojde-li k tomu, že vše nakonec skončí velkými ozbrojenými střetnutími nebo se vše zakončí ´studenou válkou´(což nevylučuje lokální konflikty), to v mnoha směrech závisí na Rusku, na stavu našeho geopolického potenciálu a na naší schopnosti způsobit dostatečně velkou škodu USA nebo jejich spojencům v případě vojenské agrese vůči naší zemi.

Jsme schopni provést takový úder?

Ivašov: Po celou dobu reforem probíhal proces jakoby vzájemného odzbrojení, zejména ve sféře jaderných zbraní. Ale o žádné vzájemnosti se zde nedá hovořit… Rusko na počátku devadesátých let velmi blahosklonně přijalo návrh Západu na snížení úrovně strategických zbraní. Tento proces byl nutný. Ale Rusko již od prvé dohody o snížení útočných zbraní (START 1) v podstatě dělalo ústupky Západu. Američané si mohli zachovat a zvyšovat svoji základní součást jaderné triády – námořní síly. My jsme likvidovali své síly – vysoce chráněné rakety v jaderných silech, zejména těžké rakety, a získali jsme právo rozvíjet námořní síly. Američané kalkulovali s tím, že naši ekonomiku čekají zlé časy a že  nebudeme moci v plné míře rozvíjet  naše námořní síly.

Za druhé v čem jsme jim ustoupili – likvidovali jsme jako kategorii rakety taktické a operační. Zlikvidovali jsme unikátní komplexy SS-20 Pionýr. Američané zlikvidovali mnohem slabší komplexy Pershing-2A, přitom v mnohem menším počtu.

…a co dohoda START 2?

Ivašov: Také zde byla řada omylů. Když se vytvářela, museli jsme kompenzovat škodu, která vznikla dohodou START-1. Ale nakonec jsme zase šli na řadu ústupků. Nakonec jsme ratifikovali START 2 a téměř na polovinu jsme snížili náš potenciál  a potom Američané odmítli dohodu ratifikovat. Nakonec vystoupili z dohody o protiraketové obraně a začali zvyšovat svůj potenciál protiraketové obrany, čímž ještě více devalvovali náš raketojaderný potenciál.

Máme tomu snad rozumět tak, že zítra bude válka?

Ivašov: V současnosti je válka mezi Ruskem a USA, dokonce s použitím zbraní hromadného ničení, prakticky nemožná. Dosud máme možnost odvetného úderu, který by v podstatě Ameriku zničil. Proto Američané velmi pozorně usilují o … degradaci naší jaderné triády. Na druhé straně – vyvíjejí globální systém protiraketové obrany a realizují koncepci rychlého globálního úderu. Na realizaci tohoto programu Kongres vyčlenil 277 mld. dolarů Konkrétně to znamená, že se vytváří souvislé radiolokační sledování celého území Ruska a jeho vzdušného prostoru. Jde o pozemní radary (který má být postaven v České republice) a námořní radary (např. na Aleutských ostrovech) a jde také o kosmické radary a radary umístěné na letadlech.

Vytváří se vícevrstvý systém působení na naše jaderné síly a strategické letectvo. Američané si vytýčili za cíl mít do roku 2015 k dispozici 100 000 křídlatých raket. Od roku 2009 bude do výzbroje zavedena unikátní útočná raketa, kterou je prakticky nemožné sestřelit. Dokonce i při obvyklém vybavení má být schopna k úderům na základní prvky naší jaderné triády. To je první vrstva obrany.

Druhá vrstva – kosmická a vzdušná. Na Boeingy  747 budou umístěny chemické lasery, které budou schopny efektivně zasahovat mezikontinentální balistické rakety, Tato letadla budou střežit prostory, kde hlídkují naše strategické ponorky. Dále sem patří i tři kosmické prvky PRO. Na oběžnou dráhu bude uvedeno 16 kosmických základen s chemickými lasery na palubě (což je mimochodem náš systém, který jsme na počátku devadesátých let doslova darovali Američanům) – které budou schopny ničit naše rakety za letu. Kromě toho je zde ještě mnohonásobný kosmický  útočný systém, na který také Kongres vyčlenil peníze. V určitou dobu bude tento systém vynesen na oběžnou dráhu a bude schopen ničit zadané cíle, což mohou být družice  a po tomto úkolu je schopen  se vrátit na Zemi a znovu být vyzbrojen. A nakonec jsou to i družice útočné zasahující jen svou kinetickou energií.

Konečně jde o třetí vrstvu – antirakety pozemní a námořní, které se mohou umísťovat jak na území USA, tak i na blízkém území. Ty rakety, které proletí předchozími stupni obrany, budou zničeny systémem teritoriální obrany USA.

Jsou nebezpečné antirakety, které chtějí USA rozmístit v Polsku?

Ivašov: Jistě. I když Američané neuvádějí jejich technicko taktické parametry, experti předpokládají, že tyto nejnovější rakety budou schopny doletět až 5000 km a do výšky až 1500 km. Hlavice těchto raket budou mít kazety, kde bude kolem 40 náloží a budou používány proti raketám ve startovní fázi letu a také na střední dráze letu.

A co se stane, když budou mít proti naší zemi takový nástroj?

Ivašov: Když budou Američané přesvědčeni, že mohou ´pokrýt´ náš raketojaderný potenciál, tak jejich politika a vojenská strategie vůči nám se kardinálně změní. Budou nám moci předkládat nejrůznější ultimata, požadovat další odzbrojení: Prostě takový model se již nyní projevuje v americké vojenskopolitické strategii.

Tento program mohou Američané uskutečnit nejdříve v letech 2015-2017. Ale do té doby nedají pokoj. Jejich vojenské akce budou mít charakter lokálních konfliktů. Mohou použít některé vlády, které jsou pod americkou kontrolou. Proč by například nemohli vyprovokovat konflikt třeba s Norskem. Jsou zde problémy se Špicberky a také s rybolovnými pásmy. Nebo to mohou být problémy s Pobaltím a také vztahy s Polskem jsou napjaté. Nakonec na Ukrajině trvají problémy se základnou Černomořské flotily. Prostě budou nás trvale udržovat v napětí.

Nakonec i konflikt s Gruzií byl něco podobného. Byla to prověrka toho, zda ruské velení má dostatečnou politickou vůli. Byla to také prověrka bojeschopnosti našich ozbrojených sil, které mají celou řadu nedostatků. Hlavní však bylo diskreditovat Rusko a představit ho jako agresora a zastavit narůst mezinárodní prestiže naší země.

Jaké jiné síly mohou ještě použít proti nám?

Ivašov: Ty další nejsou tak zjevné. Na základě iniciativy Američanů se vytvářejí soukromé ozbrojené síly. Na světě je již více než 200 firem takového charakteru. Aktivně to dělá Izrael, USA i Velká Británie. Např. v Iráku již Pentagon uzavřel dohody s 68 takovými organizacemi. Proto tam snižují svůj kontingent, ale přitom narůstá počet těchto žoldnéřů, kteří se zabývají ochranou, ale i specifickými úkoly.  Nakonec i v Abu Ghrajb jen 30% personálu byli američtí vojáci. Ostatní jsou zaměstnanci vojenských firem, které se specializují na výslechy. 

Stejní žoldnéři byli i v Gruzii. Dnes je všude na internetu plno inzerátů podobného charakteru, kdy se nabízejí tyto služby. Je velké nebezpečí, že tyto firmy se mohou vymknout kontrole. Za určitou cenu se mohou zabývat´situací v určité zemi. Nakonec my máme podobné poznatky ze severního Kavkazu.

Co proti tomu můžeme dělat?

Ivašov: Musíme vytvořit reálné hrozby. Proto musíme rozvíjet naší armádu a především síly speciálního určení tak, abychom vždycky mohli zasáhnout území USA. Musíme rozvíjet naše námořnictvo, zvyšovat počet našich družic na oběžné dráze. Potřebujeme vojenské základny v zahraničí, a třeba i na Kubě. Musíme se vážně zabývat strategickým letectvem. Potřebujeme mobilní síly strategického určení, což jsou také výsadkové jednotky, ale k tomu nemáme dostatečné dopravní letectvo. Proto stejně tak potřebujeme mít námořní síly a letectvo, které jsou schopny proniknout protiraketovou obranou. Rozvíjet musíme skoro všechno, ale v prvé řadě síly, které jsou schopné zasahovat území případného protivníka. K tomu potřebujeme i oddíly speciálního určení, které mohou nepozorovaně působit na území pravděpodobného protivníka.

Nemůžeme se jenom bránit. Srbové se také chrabře bránili, stejně jako Iračané byli schopni sestřelovat vrtulníky. Ale oni nemohli zasadit úder na území protivníka. Proto Rusko musí mít schopnost preventivními údery odvrátit možnost zahájení války proti Rusku. Prostě to je málo jenom se bránit.

Kdybych měl říci, co je taková schopnost obrany, pak jde o to způsobit protivníkovi nepřijatelné škody. Musíme proto pochopit, kdo vládne Americe. To nejsou prezidenti, ale velké kapitálové skupiny. Pro ně ztráta několik tisíc lidí nic neznamená. Proto jako minimum je nutno počítat s možností zasadit alespoň 40 úderů na největší centra. I když bych byl nejraději, kdyby k ničemu takovému nedošlo.

Britské listy, 7.10.2008, www.blisty.cz

Tajné armády NATO v Evropě – Inscenovaný teror a utajené vedení války

Evropa po druhé světové válce: Svobodné demokracie nebo satelity USA?

V brilantně napsané výše uvedené práci Ganser, švýcarský historik,  předkládá dobře srozumitelná fakta… Skutečnosti, které Ganser odhaluje, zásadně pozmění psaní historie o době studené války. ..

Ganser dokládá, že po druhé světové válce, až do roku 1990 existovaly v zemích NATO paralelně k regulárním jednotkám NATO – tajné armády (nazývané i Stay-behind nebo Gladio), které byly vybudovány americkou tajnou službou CIA a britskou tajnou MI 6. Tyto tajné armády NATO byly vedeny a koordinovány tajným bezpečnostním úřadem v centrále NATO v Bruselu. NATO zase podléhalo Pentagonu ve Washingtonu – a tím prezidentu Nixonovi.

Zástupci tajných armád se každoročně setkávali. „Při konferencích Stay-behind byli vždy přítomni představitelé CIA“, informoval generál Serravalle, který v letech 1971 až 1974 vedl italskou Stay-behind.

Tajnými armádami NATO byly vytvořeny tajné struktury, aby se západní Evropa vyzbrojila proti sovětské invazi, zabránila komunistům v možném převzetí moci v evropských zemích. CIA a MI 6 financovaly výstavbu a provoz těchto tajných guerillových jednotek, cvičily je a zakládaly tajné sklady zbraní a trhavin.

Ganser popisuje aktivity tajných armád NATO ve Velké Británii, USA, Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Belgii, Holandsku, Lucembursku, Dánsku, Norsku, Německu, Řecku a Turecku. V těchto zemích byli o existenci tajných armád informováni jen někteří  vybraní političtí představitelé. Parlamenty volené lidmi o tom neměly zpravidla ani potuchy. Tím byly tajné armády NATO zbavené jakékoliv demokratické kontroly.

Field Manual 30-31B

Podle tajného základního předpisu amerického generálního štábu (Field Manual 30-31B) měly tyto armády NATO mimo jiné úkol zabránit vládám, anebo je odstranit, pokud nevyhovovaly USA. V roce 1961 plánovala tajná armáda NATO, avšak bez úspěchu, puč proti vládě generála de Gaulla. V Řecku tajná armáda NATO svrhla v roce 1967 Papandreovu  vládu a nastolila brutální vojenský režim. V Turecku byla tajná armáda NATO zapojena při vojenských pučích v letech 1960, 1971, stejně jako i při vojenském puči generála Evrena v roce 1980.

False flag operations

Ve Field Manual 30-31B byly popsány i „false flaf operations“. Šlo o teroristické útoky, které byly zadány nebo uskutečněny tajnými službami, nebo tajnými armádami NATO a potom připsané socialistům nebo komunistům. V některých členských státech NATO byla tato tajná operace - říká Ganser – uplatněna: „tento boj proti vnitřnímu nepříteli byl v některých zemích částí koncepce. . Byl založen na tzv. „strategii napětí´ a byl budován na teroru. V Itálii a Turecku byly tyto, skoro až ďábelské strategie nejúspěšněji realizovány: bombovými útoky a masakry proti vlastnímu obyvatelstvu, které byly potom připsány politickému nepříteli, tedy levici.“

Tajná válka v Itálii

Jak Ganser podrobně dokládá, mezi lety 1945 - 1993 USA masivně ovlivňovaly politiku v Itálii.

CIA, italská tajná služba, italská tajná armáda NATO (Gladio), jako i pravicoví radikální teroristé vedli tajnou válku proti italským komunistům (PCI) a socialistům (PSI).

Na jedné straně byli křesťanští demokraté při svých volebních kampaní podporováni miliony dolarů z USA. Na druhé straně byly uskutečněny krvavé teroristické útoky. Tak například explodovaly krátce před Vánoci na hustě frekventovaných náměstích v Římě a Miláně čtyři bomby a 16 lidí přišlo o život. Tento krvavý čin byl připsán komunistům.

V roce 1972 explodovala v blízkosti italské vesnice Peteano bomba a zabila tři karabiniéry. O dva dny později dostala policie typ, že pachatelem jsou Rudé brigády. V roce 1974 vybuchla další bomba přímo na protifašistické demonstraci: 8 mrtvých a 102 zraněných.

V srpnu 1974 vybuchla další bomba v „Italicus expresu“ z Říma do Mnichova. 12 lidí bylo usmrceno 48 zraněno. Na železniční stanici v Bologni bylo 2. srpna usmrceno bombovým útokem 85 lidí a 200 bylo zraněno. Média a vysoká politika označily  za pachatele Rudé brigády.

Aldo Moro, oběť Gladia?

16. března 1978 byl na cestě do parlamentu unesen Aldo Moro. Po 55 dnech ho nalezli mrtvého v kufru auta v Římě. Rozhořčení nad tímto zákeřným krvavým činem, který byl připsán Rudým brigádám, bylo velké. Italská levice se dostala pod silný tlak a ztratila mnoho sympatií v západním světě.

K případu Aldo Moro shromáždil Ganser mnoho indicií, které poukazují na „false flag operation“ Gladia. Od roku 1972 se Aldo Moro stále pokoušel dostat italskou levici do vlády, což by odpovídalo jejímu volebnímu výsledku. Jako italský ministr zahraničních věcí letěl  Moro  v r. 1974 s předsedou vlády G. Leonem do Washingtonu. Měli v úmyslu připustit účast  PCI a PSI ve vládě. O tom chtěli jednat s Američany.

Po svém návratu do Itálie byl A. Moro nějaký čas nemocný a zvažoval svůj odchod z politiky. Podle jeho manželky dostal Moro ve Washingtonu následující odpověď: „Musíte se vzdát své politiky, sjednotit všechny politické síly v zemi ke společné spolupráci. Buď se vzdáte této politiky, nebo za to draze zaplatíte.“ V národních volbách v r. 1976 komunisté se 34,4 % porazili DCI. Jako její předseda A. Moro toto vítězství uznal. Rozhodl se předložit parlamentu plán o účasti komunistů ve vládě. Sbalil příslušné doklady a vyzval svého šoféra, aby ho zavezl do parlamentu. Na této jeho cestě byl jeho bílý Fiat zastaven a A. Moro unesen..

K ospravedlnění teroru

Pravičák Vinciguerra, který byl pachatelem atentátu v Pateano, vypovídal před senátem. Odhalil existenci Gladia, italské tajné armády NATO. Vypověděl, že Gladio bylo v atentátech zapojené, tyto byly připsány Rudým brigádám. Gladio mělo v prospěch USA zabránit tomu, aby italská levice přišla v Itálii k moci. Gladio bylo přitom podporováno oficiálními tajnými službami,  politickými a vojenskými silami.

V roce 2000 potvrdila jedna italská parlamentní vyšetřovací komise výpovědi Vinciguerry, poté, co přezkoumala Gladio a italské masakry…

Tajná válka v Turecku

Turecko bylo a je mimořádně důležité pro geostrategické zájmy USA. Během studené války mělo Turecko společné hranice se zeměmi Varšavské smlouvy a mimo jiné i se Sovětským svazem. Vybavené moderními prostředky z USA sloužilo Turecko jako zpravodajské ucho do Východního bloku. ... Bylo a je i důležitým přemostěním pro operace USA a NATO na ropu bohatém Středním východě a kavkazském regionu, tak jako i v první válce v zálivu v r. 1991.

Při budování své tajné armády NATO „Konter-Guerilla“ v Turecku využily USA panturecké hnutí, ve kterém hrál ústřední roli plukovník Alparsan Türks, obdivovatel Hitlera. Konter-Guerilla byla odpovědna za tři krvavé protivládní puče proti zvoleným tureckým vládám, jako i za masakr Kizilder (1972), za strašný masakr v Istanbulu (1. května 1977), masakr v Bahcelivler (1978). Eskadry smrti tajné armády NATO hráli i pochybnou roli v krvavém potlačování tureckých Kurdů.

Nitky v neutrálních zemích

Ganser musel při svém zkoumání konstatovat, že i ve čtyřech neutrálních zemích: Finsku, Rakousku, Švédsku a Švýcarsku existují tajné armády s nepřímým napojením na NATO. I k tomuto tématu zveřejnil Ganser fakta.

Evropa, americká kolonie

Poté, co bylo v roce 1990 známo, že ve všech evropských zemích operovaly tajné armády NATO, nastal velký skandál. I když se ve všech parlamentech ozývaly hlasy, požadující vysvětlení této temné kapitoly dějin, vyšetřovací komise zřídily jen Belgie, Itálie a Švýcarsko. Jejich výsledky byly poté předloženy veřejnosti. Ve všech ostatních zemích, i ze strany EU, bylo všechno maximálně utajováno a lháno. Přiznalo se jen to, co se dalo prokázat.

Na podobnou zeď mlčení narazil D. Ganser při svých rešerších k tajným armádám NATO v Evropě. K dispozici měl pouze veřejně přístupné procesní akta a dokumenty. NATO a britská tajná služba MI 6 mu odmítly přístup do archivů. Utajené operace zvláštních tajných služeb (vraždy, masakry, puče a teroristické útoky) v evropských demokraciích nemohou být odhaleny… Ganser tudíž mohl prozkoumat jen špičku ledovce. To, co se mu podařilo dostat na povrch, je temné a vyvolává otázky, zda evropské země byly a jsou ve skutečnosti suverénní. Demokracie se stala fraškou a volení zástupci lidu loutkami, které neměly žádné potuchy, kolik tajných operací proběhlo v jejich zemích od r. 1945. 

Politika omezené suverenity

Výzkum tajných armád NATO vychází z toho, že se tajné služby členských států NATO při svém vstupu do NATO musely zavázat, že nepřipustí, aby se v jejich zemích dostali k moci komunisté. Prezident de Gaulle měl při vystoupení Francie z NATO tento postup explicitně odmítnout jako zásah do národní suverenity.

V r. 1967 zveřejnili norští novináři přísně tajný dokument NATO, který byl podepsán zastupujícím velitelem amerických ozbrojených sil v Evropě J.P. McConnelem. „V případě vnitrostátních nepokojů, které by mohly ovlivnit americké jednotky, nebo jejich mise, jako vojenská povstání, nebo silný vnitrostátní odpor proti vládě, musí americká armáda udělat všechno, co je v jejích silách, aby potlačila  takovéto nepokoje nasazením vlastních zdrojů.“…

(www.prop.sk , přeložil J. Messin)

Nové války a kolonizace Slovanů

Na počátku minulého století tzv. západní civilizace, zlískavší odvahu z průmyslových a vědeckých revolucí, pochopila, že jí výsledky technického pokroku mohou posloužit k novému dobývání světa. Nešlo jí pouze o území Asie a Afriky, ale i o země bohaté na nerosty a energetické zdroje, které obývali Slované, především o obrovská prostranství, na kterých se rozprostírá Rusko.

Počátkem minulého století centrum politické moci a tzv. civilizace postupně opustilo Evropu. Rodila se nová zámořská koloniální velmoc, která se opírala o zkušenosti své anglofonní matky. Tato velmoc má velké „zásluhy“ za spoustu lokálních dobyvačných, nebo lépe řečeno „drancovacích“ výprav  v průběhu 20. století.  Postupně si pomocí vojenského průmyslu a politiky nátlaku a násilí získala kontrolu nad světovým kapitálem, finančními toky a sociálním a politickým děním ve světě.

Již začátkem minulého století zrozená „skrytá“ světová vláda, která na tomto zámořském území sídlí, úspěšně začala provádět státní revoluce v jiných státech. A postupně se jí během dvacátého století podařilo vnutit tzv. světovému společenství nejen svůj jazyk jako mezinárodní jednací jazyk, ale hlavně svou peněžní jednotku jako prostředek mezinárodních obchodních aktivit Tím pádem se do jejích pokladny stékají z obchodních styků proudy finančních zisků.

Cílem nové kolonizace je především Rusko a potencionálními nepřáteli téměř všechny slovanské státy, které by se mohly stát jeho spojencem. Rusko je cílem kvůli svému nerostnému bohatství a energetickým zdrojům, ostatní, zvláště východoevropské slovanské státy jako cesta k Rusku. Ty všechny byly zatahovány do světových projektů jako „spojenci“. Jedině jako ke spojenci se lze dostat do nějakého státu a zevnitř ho rozdrobit. To je nová taktika v dobyvatelské politice. O této taktice Napoleon málo přemýšlel.

Takovéto spojenectví zakusili Slované, a především Rusové, během a po obou světových válkách. Zakusila je i Jugoslávie a všechny její národy.  Konflikty začaly státy germanofonního národa, v devadesátých letech podporované USA. Velmi zajímavým je fakt, že anglofonní a frankofonní západní státy, ačkoliv se slovanskými státy byly ve spojenectví, hned po druhé světové válce začaly tajnou válku proti svému spojenci. Snad ze strachu před Ruskem, aby se nestalo příliš silným. Tento strach provází zámořskou velmoc již od počátku 20. století.

Zvlášť zajímavá je situace po druhé světové válce, kdy vznikala nová agresivní strategie USA. Byla provázena i s následnými úvahami. Skončí válka, všechno nějak zevšední, ustálí se a uklidní. Lidské vědomí je přístupné ke změnám. Zasejeme tam chaos a nahradíme skutečné lidské hodnoty falešnými.  Najdeme s námi stejně smýšlející spojence a pomocníky v samotném Rusku. Uhasne jeho sebevědomí.

Z literatury, umění postupně odstraníme jejich sociální podstatu. Literatura, divadlo, film budou zobrazovat nejnižší lidské pudy a vášně. Podpoříme kult sexu, násilí, sadismu a zrady. Chaos a nepořádek bude vlastní řízení stát. Budou vyrůstat z nepoctivosti a svévolnosti úředníků, korupce. Čestnost a poctivost budou patřit minulosti. Rozkladným způsobem rozložíme generaci za generací.

Na jižní frontě krok za krokem: po rozbití Jugoslávie, která za Tita naslouchala americkému hlasu, hlavní útok byl zaměřen na nejpočetnější národ – na Srby. Agrese, byť ve skrytější podobě, pokračuje dále. Srbové nesmí žít v jednom státě. „Srbská“  část Jugoslávie a dokonce ani samotné Srbsko nesmí zůstat pohromadě. Po Černé Hoře a Kosovu se mají oddělit i další části země. Na řadě je nyní Vojvodina.

Nedávno srbský předseda vlády Cvetkovič, člověk dosazený prezidentem Tadičem a Západem, navštívil hlavní město srbské oblasti Vojvodina – Novi Sad, kde jednal s předsedou Výkonné rady kraje a podepsal dohodu o novém zákonu, který by umožnil přenesení některých správních kompetencí orgánů republiky na krajské orgány.

Zde je třeba připomenout, že na politické scéně dnešního Srbska není žádná opozice. Ta, která donedávna existovala a bojovala proti integracím s aliancí, která bombardovala Srbsko a uvěznila kompletní politické a vojenské vedení, byla neutralizována. Dokonce i předseda Socialistické strany Srbska byl „koupen“ a nyní sedí ve vládě vedené politickou stranou Djindjiče a Tadiče, kteří poslali do Haagu své politické protivníky. Radikální strana Srbska, která byla označována jako ultra, extra, super … nacionalistická, byla rozdrobena, bůhví jakými prostředky.

Asi před měsícem byl v parlamentu kraje Vojvodina přijat statut, který nabude účinnosti až poté, co ho odhlasuje parlament Republiky Srbské (Národní skupština). Vše má proběhnout velmi rychle. Tlak je vyvíjen zřejmě ze zahraničí. Nedávno totiž představitelé Vojvodiny, kde žije 13% maďarská menšina, podepsali zvláštní akt o spolupráci s EU.

Přispívá tak Vojvodina, zřejmě v zájmu určitých zahraničních mocenských elit, k „novému evropskému projektu“ kolonizace Slovanů, který se začal realizovat velmi krvavě před sedmnácti lety za rozhodující pomoci Německa a Vatikánu, a to na úkor nejpočetnějšího jihoslovanského národa? Z tohoto procesu nic se neodvíjelo a neodvíjí náhodně, ani z naivity, ani s dobrým úmyslem.

V této souvislosti si vzpomeňme na slova srbského prezidenta Slobodana Miloševiče, která pronesl po puči v r. 2000. „Vážení občané,…v naší veřejnosti je již dlouho přítomná skupina lidí, která pod jménem opoziční politické strany demokratické orientace hájí zájmy států, které jsou hlavními aktéry nátlaku na Jugoslávii, a zvláště pak na Srbsko… Tato skupina se během těchto voleb objevila jako Demokratická opozice Srbska (DOS). Hájíce takové zájmy tato skupina lidí posílá naší veřejnosti vzkaz, že pod jejím vedením Jugoslávie bude mimo jakéhokoliv nebezpečí války a násilí, že zajistí ekonomickou prosperitu, viditelně a rychle vyšší standardy života a takzvaný návrat Jugoslávie do mezinárodních institucí atd…Je mou povinností upozornit vás, že tyto sliby jsou lživé. Nastolením vlády, kterou podporuje, vlastně instaluje společenství států kolem aliance NATO, Jugoslávie se nevyhnutelně stane zemí, jejíž území rozdrobí. Toto není pouze úmysl NATO, toto jsou i předvolební sliby Demokratické opozice Srbska. Jejich sliby se týkají také autonomie Vojvodiny, kterou jí nejen oddělí od Srbska a Jugoslávie, ale  učiní ji i součástí sousedního Maďarska Podobně by se oddělily i jiné oblasti, zvláště pohraniční. Jejich připojení k sousedním státům je již dlouho horkým tématem v těch státech, které podněcují příslušníky národnostních menšin v Jugoslávii, aby požadovaly připojení k nim… V rámci této politiky rozdrobení Jugoslávie by Kosovo bylo první obětí. Jeho nynější statut by byl vyhlášen za legální a definitivní. Toto je první území, kterého by se Srbsko mělo zříci…“

To však S. Miloševič ještě nemohl znát slova, která 15. srpna 2001 pronesl, jak napsal srbský deník Kurir, J. Solana při rozhovoru se známým „prosrbským fandou“ W. Clarkem: „Měli jsme Srbsko srovnat se zemí“. Jak se zdá, tak němečtí politikové, kteří chtěli srazit Srbsko na pouze na kolena, byli ve srovnání se J. Solanou ještě lidumilové.

Nikos Kosmopoulos

Aparát chlupatou dekou

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha

„Někomu přece musíme věřit“, slyšel jsem k mým kritikám vládních činitelů po Sametu. Správně. Každý loajální občan věří, má či musí věřit svým vládám. Vždyť si je důvěřivě zvolil!

Po sedm let každý slušný, poctivý občan „dobře informovaného Západního světa“ věřil a věděl, že ta zpropadená Al-Queda (Al-Kejda) provedla v Americe, bezprostředně po sražení dvojčat věží WTC „9/11“ 2001, bakteriologický útok na vládní místa anthraxem. Vedle toho ti zlí muslimové chystali ještě vyhození důležitých mostů v New Yorku, že.

Leč ne všichni jsou hotovi věci předložené k věření hned přijmout bez logického zvážení. Tak zpráva o tom, že mladí muslimové srazili věže, ve mně vyvolala hlubokou nevíru. Na to, aby po čtyřech neprokázaných letových hodinách výuky na sportovním letadélku se dokázali strefit a srazit hned napoprvé dopravním linkovým tryskáčem ne jednu, ale hned dvě věže, a ještě před tím přemoci celou posádku, by museli být supermani se stupněm nedostižitelné geniality. Konečně psal jsem o celé této události podrobně (viz mé články „Řím-Reichstag-WTC“, „Státy ve státě“ atd. z roku 2001). Oficiální zprávy o události byly nestravitelným soustem i pro jiné publicisty. O tom svědčí článek na příklad „11. septembr? A Zionist plot!“ v New Statesman, a podobně.

O pochybách, kdo je opravdu za anthraxovým útokem, jsem psal v článku „WTC-Anthrax- a za pět minut válka“ z 10.10.2002. Byl jsem přesvědčen, že celá záležitost měla pro Bushovu administrativu stejný smysl jako pro hitlerovské Německo zapálení Reichstagu, totiž propagandisticky připravit půdu pro vlastní výboje.

Je proto důležité zopakovat tezi shora uvedeného článku doslova: „Ten, kdo osnoval anthraxový útok, musel plánovat použití časovaně (totiž vzhledem k obtížné manipulaci s bakteriemi), a tedy musel nutně vědět o přípravě atentátu 11. září 2001! Jinak by nemohla panika a hysterie být použita tak, jak bylo potřeba. Osobně nepochybuji, že historie jednou odhalí fakt, že pravým viníkem nebyl žádný z obviněných muslimů.“

Rok se s rokem sešel.

3. srpna 2008 se ve světovém nedělníku The Sunday Times dočítáme, že anthraxový vědec dr. Bruce Ivins, o kterém se v poslední době v kruzích FBI soudilo, že byl za anthraxovým útokem, spáchal sebevraždu. Jako na objednávku! Jako to bylo s tím Janem Masarykem, co v roce 1948 vyskočil z okna a ve své pořádkumilovnosti za sebou zavřel okno.

Ivinsovi se samozřejmě přišilo, že byl duševně vyšinutý a kde co. Podobně jako státní vědec Britanie dr. Kelly, který toho věděl příliš mnoho k „dossier“ o nutnosti napadnout Irák, skrze údajnou Saddamovu atomovou bombu, a ten také spáchal sebevraždu.

Pro jistotu FBI také už zjistila, že dr. Ivins byl při páchání nepravostí docela sám! Pochopitelně, že nebudou hledat, teď když je mrtev, návaznosti a souvislosti, které by ukázaly třeba na levé křídlo CIA a politické vedení „špinavých triků“. Třeba by to mohlo vést až k Wolfowitzovi a Bushovi a to by byl malér.

Nicméně jako že šídlo v pytli neutajíš, a že pravda z US vládních míst leze jak z chlupaté deky, jsem přesvědčen, že kdyby bylo nutností zastavit další válčení proti muslimům a případně zabránit třetí světové válce, že by FBI mohla odhalit, kdo skutečně byl za sražením věží WTC.

To si ale počkáme. Válečné šílenství „proti teroristům“ je rozjeto příliš daleko.

Tajné jednání Bilderbergů 5. až 8. června 2008 v Chantilly, Virginia, USA, o kterém přinesl závažné skutečnosti dr. Josef Dolejší v článku nazvaném „Bilderbergům by se to určitě nelíbilo“ naznačuje, že situace je urgentní a velmi vážná. Jak dr. Dolejší zvažuje, vysoce exponovaní průmyslníci a finančníci z Bilderbergů rozhodují i o válkách.

Ruská federace dělá všechny nutné kroky k obraně země. Ne nadarmo mají v řízení států bývalá esa KGB. Osobně jsem přesvědčen, že i ve zdokonalení nové třídy ponorek (Kursk II?) a s vychytáním much na odpalovacím systému torpédo-raket typu „Granit“, se od roku 2002 značně pokročilo. Rusové nejsou nováčci v raketovém průmyslu, a v systémech vodorovného odpalování raket z torpédových trub jsou minimálně pět až sedm let před Britanii. Připomeňme, že ruské rakety Granit jsou zamýšleny jako zbraň proti mateřským letadlovým lodím! Mají mít „dostřel“ až 320 mil.

S takovýmhle arzenálem není radno si zahrávat. I když má Amerika permanentně k dispozici minimálně deset bitevních grup vedených nepotopitelnými mateřskými letadlovými loďmi (viz článek „Námořní bitva“ z 9. června 2008), nebylo by příjemné ztratit ve válečném nárazu třeba jen jedinou třídy Nimitz. To by totiž bolestivě ukázalo, že neexistuje nepotopitelná loď, a s tím všechny komplikace. Ztráta posádky od pěti tisíc mužů a žen nahoru by strategicky zoufale morálně poškodila i celý národ, a otřásla americkou nezranitelností či rovnou vírou v neporazitelnost. Podobně jako potopení německého „nepotopitelného“ křižníku „Bismarck“ (o výtlaku 45.000 tun), zatřáslo nacistickou pýchou a domýšlivostí za druhé světové války v roce 1941!

Bylo by tedy velmi zajímavé vědět, co Bilderbergové skutečně diskutovali a k čemu se dostali. Povolili tito pánové a dámy Izraeli útok na Irán, přes nechuť rozumnějších Američanů a přes varování admirála Mika Mullena, náčelníka US generálního štábu? Ekonomická situace světa a jeho finanční systémy jsou hluboko pod bodem mrazu. Recese či deprese nikdy nevedla k ničemu dobrému, vzpomeňme třicátá léta minulého století…

Londýn, 8.8.2008

Elitáři z Bilderberg Group ovládají svět, jen 130 mocných rozhoduje, jak bude žít šest miliard lidí

Americký filmař Alex Jones ve svém dokumentu, určeném nezávislým médiím, seznamuje s řadou informací o Bilderbergské skupině (BS). Stanoveným cílem pro ně je vytvoření celosvětového systému moci. Jeho pilíři mají být Evropská unie, Severoamerická unie a Asijská unie.

Plán na vytvoření sjednocené Evropy zatím dosud vždy ztroskotal. Globalisté v utajení však mají šanci.  Dalším stupněm v tomto „sjednocovacím“ procesu bude sjednocení EU se Severoamerickou unii a nakonec i s Asijskou unii.  A. Jones uvádí: „Národní státy tak přestanou existovat, všechny lidské jistoty i rodina budou pod kontrolou. Každá země, která se stane obětí tohoto plánu, přijde o ústavu. Nebude již existovat cesta zpět.“

Další informace o plánech BS je však již téměř neuvěřitelná. Elity údajně připravují eliminaci značné části světové populace, z dosavadních 6 miliard na 500 milionů. Početné obyvatelstvo pro BS představuje hrozbu. Není jen nadbytečné, ale mohlo by účinně volat  po alternativě k prosazovanému systému jednotné světové vlády elit.

 Připravil Ing. P. Rejf,CSc.

Česká národní politika

Václav Havel:

„Československo by se mělo podle mých představ stát součástí Evropy, společenství svobodných, demokratických států. Podle této vize by měly zmizet v Evropy také všechny bloky a pakty a také obě supervelmoci by se měly nějakým důstojným způsobem z Evropy stáhnout. Napříště už nebudeme trpět komplexem těch, kteří musí trvale někomu za něco děkovat.“ (Z rozhovoru pro americkou stanici ABC 3. února 1990)

Premiér M. Topolánek

se nás snaží přesvědčit, že zahraniční politika jeho vlády je pokračováním polistopadové zahraniční politiky. I z výše uvedeného citátu vyplývá, že se mýlí. Naše zahraniční politika po „sametové revoluci“ požadovala zrušení Varšavské smlouvy, NATO, omezení zbrojení, odzbrojování, neutralitu ČSR a mír v Evropě i na celém světě.

Pan Topolánek se svou vládou nás vede k vybudování americké radarové základny v Brdech, stále větší účasti čs. bojových jednotek na akcích v Afghánistánu, k podpoře „nezávislého“ Kosova,  „demokratické“ Gruzie, ke schválení Lisabonské smlouvy a dokonce k určité vstřícnosti k landmanšaftu, v níž ho snad překoná  jen ministr Schwarzenberg, C. Svoboda, O. Liška a D. Stehlíková.

Pane Topolánku, lež má krátké nohy…

Včera v pondělí 10. listopadu, proběhlo v zasedací místnosti radnice města Rožmitál  setkání brdských starostů s nezávislým italským poslancem Evropského parlamentu, panem Guilietto Chiesa. Přítomni byli také organizátoři akce, mluvčí občanské iniciativy Nenásilí – Jan Tamáš, Jan Bednář, Ivona Novomestská, dále poslankyně Hana Čurdová, Dana Feminová, mluvčí Europe for Peace…

Po úvodních projevech jsem se zeptal pana poslance, jaký je asi poměr zastánců radaru a odpůrců radaru. Míněno v Evropském parlamentu.

Pan poslanec všechny přítomné šokoval konstatováním, že do dnešního dne se Evropský parlament jako celek problematikou amerického radaru nezabýval. Pokud by se zabýval, došlo by se s největší pravděpodobností k závěru, že s jeho umístěním v Brdech není evropský parlament ztotožněn.

Pane Topolánku, to znamená, že evropský parlament by s radarem zřejmě nesouhlasil. (Opakuji to znovu, protože ve Vaší interpretaci je vždy všechno jinak).

Vy nám například tvrdíte, že evropské státy, jejich vládní představitelé, jsou radarem nadšeni, souhlasí s jeho umístěním, uznávají jeho nevyhnutelnost, jsou si vědomi své zodpovědnosti, schvalují bilaterální počiny Vaše a Vašich poskoků … to parafrázuji, ale tak nějak to je – tedy ve Vašem podání.

Pan poslanec se takovým tvrzením jen zasmál a vysvětlil, že tomu tak ani zdaleka není. Že kdyby Vás potkal, řekl by Vám, že lidem lžete. Evropské státy a jejich vlády nejsou pro radar – to výslovně zdůraznil. Jen vyčkávají, jak se situace vyvine.

Nastínil, že my sami, tj. starostové, občanské iniciativy, občané, - bychom se měli dopisy a e-maily obracet na Evropský parlament. Měli bychom žádat, aby jednal, zaujal stanovisko – je to přece i náš parlament. Nás českých občanů.

Řekl, že evropské vlády, zejména Francie, Německo (pozn. red. – i Itálie, Slovensko), s radarem nesouhlasí.

Pane Topolánku, tak jak je to?...Vy nám prostě lžete. … Za Ligu starostů Vám připomínám, budeme bojovat proti Vaší aroganci, proti záměru umístit do Brd monstrum, které může mnoha lidem přivodit mnoho bolesti. …

Za sebe osobně, pane premiére, za občana Jana Neorala, Vám na základě dříve mnou uveřejněných faktů opakuji:nezasloužíte si zastupovat občany této země. Podejte demisi, tato země si vydechne.                                                    Jan Neoral, Britské listy

„Svěží vánek, Topolánek“, je předsedou nejméně oblíbené vlády za  téměř posledních dvacet let. V nedávných volbách, které byly i referendem o politice jeho vlády, vyjádřil lid požadavek, aby se svou vládou odešel. On však v rozporu s přáním lidu zůstává a jak vyplývá z uvedeného, nám i lže.

Pane Topolánku, hlas lidu, je hlasem Božím! Respektujte ho a odejděte!

Z mírotvorce V. Havla se stal hlasatel humanitárního bombardování a bojovník za americkou radarovou základnou s americkými vojáky na území naší republiky. Jeho současné postoje jsou zradou ideálů Listopadu 1989!

Nicolas Sarkozy: „Vybudování systému protiraketové obrany v Evropě by evropské bezpečnosti nepřineslo nic. Jen by to věci zkomplikovalo.“

„Francouzský prezident N. Sarkozy se připojil k Rusku

a odsoudil plány Pentagonu na vybudování systému protiraketové obrany ve střední Evropě. Sarkozy rozhodně podpořil plán ruského prezidenta Dmitrije Medvědova na celoevropskou bezpečnostní dohodu, který Západ dosud ignoroval.“ Britské listy, 15.11. 2008

Silvio Berlusconi, předseda italské vlády:

„Raketová obrana USA v Evropě je provokace stejně jako možný vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO.“

Irské „Ne Lisabonské smlouvě“

Jana Bobošíková, poslankyně Evropského parlamentu, dnes blahopřála panu Declanu Ganleymu, hlavnímu protoganistovi irského Ne Lisabonské smlouvě. D. Ganley dnes v Senátu ČR převzal Antibyrokratickou cenu Michala Tošovského za rok 2008 od sdružení eStat.cz pro občany Irské republiky právě za odmítnutí Lisabonské smlouvy.

„Velmi si vážím toho, že Irové jasně svými činy prokázali, že k tomu, aby respektovali čtyři základní unijní svobody, nepotřebují další byrokratické velmocenské smlouvy a příkazy. A že, na rozdíl např. od Německa a Rakouska, otevřeli svůj pracovní trh všem občanům EU. Nepovažují totiž za Evropany ty, kteří pod rouškou ´evropanství´ pouze skrývají své velmocenské ambice, ale ty, kteří každodenně naplňují hodnoty, na nichž základy evropské integrace stojí. Jednou z takových hodnot je svobodný pohyb pracovních sil. … píše v dopise Jana Bobošíková a dodává: „stejně jako prezident České republiky Václav Klaus jsem přesvědčena, že Rada EU by měla respektovat pravidla a okamžitě ratifikaci mrtvé Lisabonské smlouvy ukončit. A stejně jako Vy se domnívám, že kdo chce EU zachránit, musí být proti Lisabonské smlouvě. Strana, které předsedám, bude kandidovat v červnu 2009 do Evropského parlamentu s jasným programem. Ne Lisabonské smlouvě, ano ekonomickým svobodám EU…“

www.zvedavec.org/prispevky /2008

Otázky

Platí-li při rozhodování o zásadních unijních záležitostech princip jednomyslnosti, pak by, jak jsme přesvědčeni, neměl dále pokračovat proces ratifikace Lisabonské smlouvy v jednotlivých státech.

Je nepřípustné, aby na státy, které Lisabonskou smlouvu ještě neratifikovaly nebo odmítly ratifikovat, byl vyvíjen tlak anebo dokonce byly nuceny, aby o Lisabonské smlouvě hlasovaly tak dlouho, dokud by ji v opakovaných reparátech neschválily. Je nepřípustné, aby politici, včetně našeho prezidenta Václava Klause, kteří usilují o dodržování platných principů a pravidel, byli skandalizovaní. Jaké síly  prosazují nedemokratické postupy v EU? Koho reprezentují, komu slouží, co je jejich cílem? Proč podněcují útoky na prezidenta ČR? Proč vytvářejí obranný a podpůrný štít pro současnou vládu?

O Lisabonské smlouvě, tak jako o americké radarové základně v ČR, by měl rozhodnout lid v referendu, a to ve všech státech Evropy. 

EU nemůže být důvěryhodná, pokud porušuje principy, která si sama stanovila. Jsme pro EU nikoliv jako nedemokratický superstrát, ale jako demokratické společenství národních států.                                                                                                                     J. Skalský

Americký profesor Noam Chomsky: radar je útok, není obrana

V této souvislosti je slova obrana nesprávné pojmenování. Obrana to není. Všechny strany se shodují na tom, že takzvaná raketová obrana je útočným systémem. Číňané mají z této zbraně obavy. Vidí v raketové obraně obojí, štít i meč. Souhlasí s tím i američtí analytikové, kteří používají téměř stejné výrazy. Rand Corporation, hlavní výzkumné a poradní pracoviště Ministerstva obrany USA, popisuje raketovou obranu jako štít a jako něco, co umožní úder tím, že poskytne systém, díky kterému budou Spojené státy moci použít jak konvenční, tak i jaderné síly, aniž by se obávaly odvety. Pokud bude systém raketové obrany někdy technicky úspěšný, můžeme od něj čekat, že snad bude schopen zneškodnit odvetný úder. To je maximum, co můžeme očekávat. A takto to chápou všechny strany. Schopnost zneškodnit odvetný úder ale znamená možnost udeřit jako první. Proto je raketová obrana vnímána jako útočná zbraň. Na všech stranách. Stejně ji chápou američtí strategičtí analytici a jejich potencionální protivníci.

Pokud jde o raketovou obranu ve východní Evropě, její forma a její umístění je výslovná provokace ruské obrany. A opět, stejně to vidí američtí strategičtí analytici. Přední z nich, jako je např. můj kolega Theodore Postol, který nedávno v Arms Control Today, nejznámějším odborném časopisu, který se této problematice věnuje, publikoval článek, který se zaobírá plánovanou raketovou obranou ve střední Evropě z pohledu ruských stratégů.  Upozorňuje na to, že tyto plány musí být nutně interpretovány jako první krok k  vážnému ohrožení jejich obrany. A proto na tyto plány budou muset reagovat. Vlastně už reagovali. Přesně tak, jak se očekávalo. Dále – všechny strany dobře ví, že takzvaná raketová obrana je prostě jen krokem k něčemu mnohem horšímu a zlověstnějšímu než „jen“ vyzbrojení vesmíru. Tím mám na mysli umístění celých systému smrtonosných zbraní do vesmíru, které mohou udeřit téměř okamžitě – během několika minut na jakoukoli část světa. Systémů, které jsou řízeny špionážní technologií, která dokáže rozeznat, zda někdo v Praze přechází ulici. Systémů, které ohrožují všechny lidi.

A to je oficiální politika Spojených států, která se ubírá tímto směrem. Nesmí se to říkat nahlas, ale stačí si přečíst dokumenty a bude vám jasné, že Clintonova administrativa se formálně zavázala k tomu, co nazývali „kontrolou vesmíru pro vojenské účely“. Nyní se Bushova administrativa posunula k „vlastnictví vesmíru pro vojenské účely.“ To je velké rozšíření tradiční pozice, která tu byla už po druhé světové války. USA budou dominovat světu, nebudou tolerovat žádné hrozby vůči jejich kapacitám a budou jednat a používat vojenskou sílu k udržení této dominance. Nebude tolerována žádná alternativní forma suverenity. A prostředky zde jsou.

Vyzbrojení vesmíru by znamenalo, dříve či později, umístění zbrojních stanic, - pravděpodobně napájených jadernou energií, což samo o sobě by bylo extrémně nebezpečné – které by byly hrozbou pro každého. Opravdu pro každého, nejen pro státy, které vlastní jaderné zbraně. USA odmítly přijmout omezení pro použití jaderných zbraní, které zakazuje užití nukleárních zbraní v prvním úderů proti státům, které  jaderné zbraně nemají. USA to odmítly, což znamená, že každý je potencionálním terčem. Zápas o zabránění rozvoje vojenských základen a systémů raketové obrany v Polsku a České republice má mimořádný význam. Ve skutečnosti není nadsázkou říci, že osud druhů na této planetě závisí na těchto rozhodnutích.

Když slyším heslo „Dejme šanci míru“ v mém věku, přemýšlím o svých vnoučatech a zoufale si přeji, aby mohli žít ve světe, kde je možné přežít. A to se stane pouze, pokud budeme vědět, jak dát míru šanci a zároveň se postaráme o to, aby ta šance byla realizována. Převážná většina lidí na světě chce mír … a oponuje válečným akcím, které vedou jejich vůdcové. Tak to vždycky bylo. Je na nás, abychom zjistili, jestli dokážeme tuto naději uskutečnit.“

Rozhovor Jana Tamáše s prof. N. Chomským, www.nenasili.cz

Theodore Postol, profesor vědy, techniky a národní bezpečnostní politiky, který pracoval i pro Pentagon, přijel do Prahy na pozvání Greenpeace. Pan profesor je významným kritikem americké protiraketové obrany. V rozhovoru, jenž poskytl M. Kloubkovi tvrdí, že americký radar, který má být umístěn na území ČR, nemůže plnit deklarované funkce. Pokud Obering tvrdí něco jiného, pak není dostatečně informován nebo lže. Je naprosto správné, že nový americký prezident B. Obama chce ještě před svým rozhodnutím o umístění radaru v ČR nechat provést nové analýzy.

Ty pak podle profesora Postola prokáží technickou nedostatečnost uvažovaného radaru. Dále prof. Postol doporučuje poslancům i senátorům českého parlamentu, aby před svým rozhodnutím se seznámili ještě s dalšími údaji o radaru, jinými slovy doporučuje rozhodnutí odložit. (Vloženo po uzávěrce KS-red.)                              www.greenpeace.cz

PhDr. Pavel Macháček, tajemník Kruhu občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, zemřel dne 5. listopadu.

Pro nás všechny, kteří jsme ho znali, byl  příkladem pracovitosti a optimistického vlastenectví. Přes všechny zdravotní potíže, které se u něj projevovaly v posledních letech, spolehlivě vykonával svou funkci v Kruhu.

Spolupráce  Kruhu a Křesťanskosociálního hnutí přinášela po celá léta konkrétní výsledky, jež dalece přesahovaly rámec obou dvou vlasteneckých organizací.

Pavle, nezapomeneme!

Doc. MUDr. J.A.Tichý, CSc.,                                                                  JUDr. O. Tuleškov,

místopředseda KSH                                                                                      předseda KSH

K vzniku Československé strany lidové

Sjezd Křesťanskosociální strany, který se konal ve dnech 20.-21. května 1918 v Brně, rozhodl, na základě návrhu svého předsedy, dr. Jana Šrámka, aby bylo  zahájeno jednání s Katolickonárodní stranou vedenou dr. Mořicem Hrubanem o vytvoření jednotné křesťanské, skutečně lidové, národní, demokratické a sociálně reformní strany.

10. září 1918 se sešli členové výkonných výborů, říšští i zemští poslanci a redaktoři stranických listů Křesťanskosociální strany a Katolickonárodní strany na společném zasedání, na němž zvolili přípravný výbor, jehož hlavním úkolem bylo politickoorganizačně zabezpečit zformování nové strany, která by svorně s ostatními českými stranami pracovala k dosažení vlastního československého státu, skutečně demokratického a sociálně spravedlivého.

Na zemském sjezdu důvěrníků spojených katolických stran, jež se konal 28. září 1918 v Praze, dr. Jan Šrámek prohlásil: „Dosti již je debat, když jest již o naší další politice rozhodnuto…i my jdeme s celým národem za jediným cílem, jímž je náš samostatný československý stát!“

„Zde za nadšeného souhlasu delegátů ujal se profesor Šrámek fakticky politického vedení sjednocené strany lidové.“ (Dr. Josef Doležal, Politická cesta českého katolicismu 1918-1928, Praha 1928, str.9)

Přípravný výbor vydal 7.10.1918 prohlášení, v němž konstatoval, že došlo ke splynutí katolických stran na Moravě v jednu stranu, jíž tehdy označil za křesťanskou stranu lidovou.

21.10.1918 přípravný výbor veřejně vyhlásil sjednocení Křesťanskosociální a Katolickonárodní strany v Československou stranu lidovou. Můžeme konstatovat, že lidová strana se označila za československou ještě před vznikem Československé republiky.

25.10.1918 jeden z tiskových orgánů ČSL napsal: „Československá strana lidová chce soustředit ve svých řadách všecky lidi dobré vůle, kteří chtějí, aby československý stát vybudován byl na základech opravdu národně demokratických, kteří chtějí dospět ke spravedlivému vyrovnání třídních rozporů cestou sociální reformy a kdož trvají na tom, aby svobodný národ proniknut byl křesťanským idealismem v myšlení i konání, jímž by se řídil i v politice mezinárodní.“ (Našinec)

V první československé vládě ČSL zastupoval dr. M. Hruban. Byl ministrem bez resortu. Předsedou poslaneckého klubu lidoveckého v Revolučním národním shromáždění se stal dr. J. Šrámek, místopředsedou Andrej Hlinka.

Formální sjednocení katolických stran v Čechách i na Moravě a jejich přetvoření v Československou stranu lidovou bylo vyhlášeno až na jejich zemských sjezdech, které se konaly v lednu 1919.

O této skutečnosti svědčí i projev dr. J. Šrámka, v němž na I. zemském sjezdu v Brně 26.1.1919 prohlásil: „Dnes nastává dějinná chvíle, ve které tyto dva proudy konají jednotný sjezd, skutečně organizační sjezd, který má navždy tyto proudy sjednotit v jediný! To jest. předním úkolem sjezdu, aby o tom učinil závazné usnesení. Jest dále úkolem vašim, aby jste dali organizačně sjednocené jednotné straně vůdčí vrchní sbor.“

V tomto smyslu mluví i přední historik ČSL dr. J. Doležal, který ve výše citovaném díle též uvádí: „Sjezd vyslovil se (jedná se o sjezd Křesťanskosociální strany v květnu 1918 v Brně – autor. pozn.) pro sjednocení se stranou katolicko-národní v jednotné straně lidové: ustavena byla však až na sjezdu brněnském 26. ledna 1919.“ (c.d.,str.9)

Teprve v lednu 1919 byl na zemských sjezdech proces formování ČSL zásadně dovršen.

Dr. O. Tuleškov

Poznámka: Další materiály o vzniku, činnosti ČSL budou obsaženy v dalším čísle Křesťanského sociála. Vzhledem ke značnému zhoršení slovensko-maďarských vztahů jsme základní informace o jejich vývoji zapracovali přímo do obsahu tohoto KS. –red.

I na Moravě se slavilo

Sdružení Jana Šrámka (SJŠ) – organizace křesťanskosociálních vlastenců, uskutečnilo celkem tři akce k letošním výročím naší národní historie.

Dr. P. Carbol, místopředseda Společnosti E. Beneše, nám v dominikánském klášteře v Uherském Brodě přiblížil několik událostí, a to 90. výročí vzniku ČSL, republiky, mnichovské události a dílo dr. E. Beneše.

Velmi zajímavá byla i diskuse. V jejím průběhu vystoupil i poslanec za KDU-ČSL ing. J. Carbol, vzdálený příbuzný hlavního řečníka. Ač výměna názorů byla vedena čestně a otevřeně, účastníci akce ve své většině nabyli dojmu, že bratr poslanec tolik kritických hlasů, jak k situaci ve státě, tak i k vývoji křesťanské politiky, již dlouho neslyšel, jak na vždy horlivém a upřímném Moravském Slovácku. Ostatně brzy po říjnových volbách se celé vedení KDU-ČSL.mohlo přesvědčit o skutečné náladě a názorech občanů.

Závěrečnou akcí v našem historickém vzpomínání byla oslava 90. výročí vzniku Československa. Z iniciativy SJŠ se připojila i KDU-ČSL, Orel, Moravsko-slezská křesťanská akademie v Uh. Brodu. Začínalo se bohoslužbou v dominikánském kostele za dobro Vlasti a poděkováním předcházejícím generacím za vybojování národní a státní svobody. Společné zasedání bratrských organizací řídil br. ing. Kapsa, předseda SJŠ. Úvodem zazněla slova br. S. Lukáše, tajemníka SJŠ, k dvou výročím, k 90. výročí vzniku ČSR a ČSL!  Předseda brodské odbočky Křesťanské akademie promluvil na téma „Tolerance a naše současnost“.

V předvečer našeho velkého národního svátku, 27. října, navštívili zástupci křesťanských organizací posvátný Velehrad, aby zde u hrobů Otců zakladatelů – Msgre J. Šrámka a arcibiskupa A.C. Stojana, tatíčka Moravy – vzdali těmto velkým mužům hold modlitbou a květy. Vždyť i oni to byli, co vedli naše předchůdce na cestách počátků a budování našeho národního státu – Československé republiky.

St. Lukáš, Uherský Brod

Reakce na kritiku údajné naříkavosti katolíků

Musím reagovat na snahu PhDr. Šíska usměrnit údajnou naříkavost katolických věřících i na obdobné stížnosti k české kritičnosti a údajné závislosti na novinářích v cizích službách.

Asi bude třeba nalézt základní příčinu nespokojenosti v době, kdy si podle některých představitelů žijeme jako nikdy dříve. Je totiž nutné si přiznat, že takto příznivě to vidí zejména 17. tisíc zázračně zbohatlých dolarových milionářů a že naše životní úroveň je zaplacena enormním zadlužením obrovské většiny národa. Je ale pravda, že ve srovnání s dobou pozemského života Ježíše Krista si žijeme na úrovni tehdejšího šlechtice. Máme, v naprosté většině, více než jedny šaty a nemáme strach, že se příští den nenajíme.

Jen bychom se měli smířit s tím, že pravda, čest a morálka jsou již překonané pojmy. Že vše lze přeplatit a zkorumpovat. A že i Ústavní soud rozhoduje „politicky“ a tedy nedůvěryhodně. Ač máme více příslušníků bezpečnostních složek než za totality, náš pocit jistoty zcela zmizel. Podle těch spokojených bychom si měli zvyknout, že humánní soudci občas předčasně pustí vrahy, aby mohli opět vraždit, i na to, že naproti tomu budou od soudů odcházet se směšnými tresty podnapilí či zdrogovaní vrazi za volantem. Vždyť třeba jenom zabijí matku s dítětem – ale to přece nebyla vražda.

Měli bychom si zvyknout, že při nekonečných soudních procesech se najdou samosoudci s plastickým svědomím, kteří darují obrovský majetek kolaborantské šlechtě v rozporu se zákony, např. s dekrety prezidenta republiky. Měli bychom se smířit s tím, že protilidová vláda daruje z kapes nejchudších za recepty v lékárnách bohatým lékárníkům další 1,2 mld. korun jen za půl roku a nadto i s tím, že tato vláda, proti vůli naprosté většiny občanů, chce „privatizovat resort zdravotnictví.“

Při přebytku 20 mld. korun z výběru nemocenského a důchodového pojištění a přebytku dalších miliard ve zdravotních pojišťovnách máme uvěřit, že zdravotnictví je podfinancováno  a že i u nás proto budou muset lidé, kteří si nebudou moci připlatit, předčasně umírat, tak jak to v současnosti je i v USA. Dále bychom měli rezignovat na to, že  je systematicky likvidován sociální stát, zejména rušením projevů lidské solidarity, zvyšováním nemocenského pro bohaté a připravovanou reformou důchodového zabezpečení, podle níž se důchodu nemají dožít těžce pracující lidé. Měli bychom však také rezignovat na protislovanskou agitaci démonizující zejména Srby a Rusy, nově i Slováky. Měli bychom se konečně smířit s tím, že označení někoho za vlastence se stává urážkou.

My jsem se však s tímto nám vnucovaným stavem nesmířili. Volby, které byly zároveň i referendem o protilidové politice Topolánkovy vlády, přímo smetly jeho soustraníky z krajů, obdobně dopadli Bursíkovi zelení, tvořící agresivní a netolerantní havlovské bratrstvo, a nakonec i KDU-ČSL. Hlas lidu, hlas Boží se ozval a před jeho soudem Topolánkova koaliční vláda, která v zájmu zachování své moci se musí zcela zjevně nemorálně opírat o „přeběhlíky“, byla neodvolatelně shledána nehodnou! 

Katolická církev je jako všichni křesťané proti sebevraždám. Přesto od „sametu“ hořelo více  než 10 lidských pochodní. Tito lidé neumřeli nadarmo! Většina z nich před svým politování hodným činem napsala, že nemohou žít v takovémto systému. Ti zoufalí mladí lidé, pane doktore Šístku, chtěli svým činem probudit ty „spokojené“ a lhostejné!

Odklon lidí od víry a jejich přechod ke konzumerismu je uměle vyvolávan, např. i reklamou. Zhoubná agresivní reklama má na svědomí vícero sebevražd lidí, kteří se octli v nouzi a neměli peníze na splátky. Oproti vaší informaci si nejsem vědom toho, že v 50. letech „dojížděl“ systém preference pro katolicismus. Obroda církve z přelomu osmdesátých a počátku devadesátých let minulého století, a viditelný vzrůst jejího vlivu na společnost, vašemu tvrzení odporují…

Křesťanské desatero, základy morálky, pravdomluvnost a poctivost, ochrana rodiny je zahleděním do minulosti? Ano, současné tržní hospodářství umocněné globalizací způsobilo křesťanství těžké rány. I katolíků od sametu ubylo, asi 1 milion. Byli však mezi nimi i ti, kteří se vezli na tehdejší módní vlně, od níž očekávali profit. Těch není rozhodně škoda. Většina křesťanů již nechodí na pravidelně každou neděli na mši. Mezi věřícími v kostelech se však stále více objevují mladí lidé. Množí se případy pokřtěných ateistů i v dospělosti.

Mládež je však třeba chránit, zvláště před užíváním drog. Jsou známé případy, že na učilištích v některých třídách propadá až 2/3 žáků, uživatelů drog. Mládež by neměla číst bulvár, ale odebírat mládežnické a křesťanské časopisy, včetně měsíčníků české provenience jako např. Svědomí, Zpravodaj Křesťanskosociálního hnutí, Slovanskou vzájemnost….

Také v mezních situacích u našich vojáků v zahraničních misích je hledána pomoc Boží. Jak v závěru prohlásil jeden z těch, který si v Afghánistánu zachránil život: „Když se v životě dostanete na mezní hranici možného, tak se nakonec obrátíte na Boha. Po tom, co jsme zažil, už vím, že žádní ateisté neexistují! Hrají si na něco a dělají, že Boha nepotřebují. Ale on si je nakonec stejně najde.“

Myslím, že každý jsme za svůj život odpovědni a že také máme právo kritizovat všechno zlé. Po nás na této Zemi zůstane to, co jsme dobrého za život udělali. Jedno přísloví bratrského – a přes jejich samotné volání o pomoc, zaslané tehdy již nemocnému papeži  Janu Pavlu II.- námi málo podporovanému národu Lužických Srbů, říká: „Hdyž k njeskutkam mjelčiž, skutkuješ sobu.“  V překladu – „Jsi-li lhostejný ke zlému, jsi spolupachatel.“

F. Truxa

Pešek:  „Benešovy hrozné dekrety“

„Hrozné Benešovy dekrety jsou součástí poválečné legislativy, ale nejsou slučitelné s Chartou lidských práv OSN,“ prohlásil pražský historik Jiří Pešek z Univerzity Karlovy v pátečním rozhovoru pro agenturu DPA na závěr 47. kongresu německých historiků v Drážďanech.  Dekrety podle něj nepatří k „aktuálnímu českému právu“. Je to součást historie, kterou nemůžeme vymazat, historický fenomén a nic, co by mělo zatížit česko-německé vztahy.“ Česko je podle Peška nemyslitelné bez Německa, „historicky patří obě společnosti, obě území funkčně k sobě“ a přes všechny problémy je toto partnerství „nekonečně produktivní“. (Právo, 6.10.2008)

Slavnostního večera, který se konal 1.7. v Černínském paláci u příležitosti 10leté práce Česko-německého fondu budoucnosti, se také zúčastnil Ondřej Liška, ministr školství. Informační list Sdružení Ackermann-Gemeindeč. 3/2008 uvádí, že pan ministr je spoluzakladatelem Česko-německého fóra mládeže.

Lze sledovat, jak usilovně pan O. Liška již léta pracuje na poli česko-německých vztahů. Konkurovat mu může jen málokdo. Za novátora v těchto vztazích však platí především pan K. Schwarzenberg, jenž, přestože je ministrem zahraničí ČR,  používá termín vyhnání, vlastní landsmanšaftu, místo odsun nebo transfer, které odpovídají terminologii Postupimské dohody.   –red.

Eva Kristinová: Přežijeme, když se přestaneme bát

 „Přežijeme, když se přestaneme bát, abychom svým bývalým pánům náhodou neublížili, když se přestaneme nesmyslně snažit, abychom se jim zalíbili. Zatím nám ještě nedošlo, že už jsme páni na svém a jako takoví neseme za sebe plnou odpovědnost. I v televizních debatách vidíme, jak si poslanci Stranu maďarské koalice chrání své. A naši? Kydají na vlastní místo toho, aby řekli, že se to asi celkem dobře nechápe. Nejsou připravení a také neumí argumentovat, i když jsme v právu...

Měla jsem jednoduše štěstí narodit se ve slovenské rodině. Když byl můj otec malý chlapec, maďarská vrchnost brala děti-sirotky do Maďarska na převýchovu. Vzhledem k tomu, že nebyl sirotkem, přišli se zeptat mého dědy. Má dobrou hlavu, bude z něho pán. Děda se zeptal:´Jaký pán? Maďarský?´ Odpověděli mu, že samozřejmě. Můj děda odpověděl: Když říkáte, že má dobrou hlavu a má být z něho pán, tak bude slovenský pán. Ne maďarský. Dědové by se v hrobě obraceli.´…

Co to znamená veřejnoprávní (televize-pozn.red.)? Máme i plno privátních, které jsou výslovně protislovenské. Nemá kdo bránit náš dům, naši vlast, tento stát. Žádáme státní televizi a státní rozhlas…

Dnes víme, že osmdesátý devátý byl připravený, šlo o obrovské peníze. I Maďaři již před převratem, ještě koncem října 1989 vystoupili s tvrdými požadavky, jejichž splnění jim slíbil Havel. Maďaři ani v době totality neztratili spojení s krajany v zahraničí. Sice ne na oficiální úrovni, ale s emigrací spolupracovali. Začátkem roku 1989 jsem byla v USA. V té době byl na desetiměsíčním přednáškovém turné po amerických univerzitách Miklóš Duray, které mu zorganizoval profesor Yalské univerzity Borsódy. ..

Hlavní věc, že maďarské hnutí 64 žup může beztrestně pochodovat v našich městech. V Šahách jim společnost dělali i pánové Bugár a Csáky. Když se jich novináři ptali, proč tam byli, Bugár odpověděl, že to bylo v pořádku, poněvadž to mělo demokratický průběh…

Proto my skutečně potřebujeme slovenský názorovětvorný deník, aby slovenské vlastenectví nebylo pro smích, jak to dnes prezentuje takzvaný slovenský tisk….

(Z rozhovoru, která jmenovaná, dřívější herečka SND, účastnice SNP,funkcionářka Matice slovenské, poskytla měsíčníku Extra plus; 1.9.tr. převzala od prezidenta SR Řád Ludovíta Štúra I. třídy za mimořádné zásluhy v oblasti rozvoje divadelního umění a kultury.)

Podnětné pro nás

Když se podíváte na internetové stránky Matice slovenské, můžete tam najít článek: Jaroslav Baška podepsal dohodu s Maticou. Citujeme: „Ministr obrany Slovenské republiky Jaroslav Baška  a předseda Matice slovenské Jozef Markuš podepsali dnes na půdě MO SR Dohodu o vzájemné spolupráci mezi Ministerstvem obrany SR a Maticí slovenskou.

Účastníci dohody se zavázali spolupracovat na příklad  při formování historického vědomí a národního povědomí směrem k vlastenectví a národním a duchovním hodnotám i tradicím. Spolupracovat budou i v oblasti posilování branného vědomí občanů a jejich odpovědnosti za obranu Slovenské republiky. Dalšími oblastmi možné spolupráce je například podpora spolupráce mezi složkami ozbrojených sil a Domy matice slovenské na regionální úrovni nebo koordinovaného postupu při přípravě významných vzpomínkových oslav, které se týkají slovenských dějin.“

Vážení přátelé, dovedete si představit, že dr. V. Parkanová, současná ministryně obrany ČR, by podepsala podobný vlastenecký dokument? My nikoliv! Paní ministryně  nadšeně zpívá častušku o americkém radu, horlivě usiluje o vysílání dalších našich vojáků do bojových akcí v Afghánistánu, kde se řídí heslem: Najdi a znič! Čili najdi nepřítele, zabij ho a znič jeho postavení! Vše samozřejmě za peníze nás, daňových poplatníků, a to nemalé. Vlastenectví je však pro ni zřejmě neznámým pojmem.

Nemusíme být zarmouceni. Ví asi velmi málo nejen o českých národních zájmech, ale také, ač prohlašuje, že je křesťanskou, a dokonce křesťanskou KDU-ČSL ve vládě zastupuje, asi také moc neví ani o lásce k bližnímu a o Božím přikázání Nezabiješ!

Přiznejme s úctou, že v tomto směru jsou Slováci zcela bezpochyby daleko před námi. Co sami dokázali již uskutečnit, je pro nás zatím jen snová .vidina¨. Věřme však, že naplnitelná! – red.

K slovensko – maďarským vztahům

Slovenský národ je nám, jistě pro většinu Čechů,  nejbližší z celého světa. Jakákoliv politicky konjukturální konkurence tohoto více či méně konstantně dobrého vztahového stavu, ať již americká či ruská, je vždy, vzhledem již k více než staletým česko-slovenským vztahům, dočasná, pomíjivá tak, jak existence jejích mocenských politických nositelů. V této soutěži germanofilové, vzhledem k výrazně negativním historickým i nedávným zkušenostem našeho národa s Němci, k velkému štěstí pro nás všechny, nemohou nikdy uspět.

Vzhledem k uvedenému by se dalo očekávat, že nás naše média budou průběžně a dostatečně objektivně informovat o životě a problémech slovenského národa, zejména i o vývoji a současném stavu slovensko-maďarských vztahů. Bohužel se však tak, až na občasné světlé výjimky, neděje.

Na Slovensku je situace do určité míry obdobná. O česko-německých vztazích, včetně česko-„sudetoněmeckých“, se tam také zpravidla téměř nic nedozvíte.

Co na Slovensku bychom však měli nejen velmi pozitivně hodnotit, ale i zdravě závidět, je existence poměrně silného vlasteneckého uskupení. V politické oblasti jej reprezentuje především Slovenská národní strana, jejíž preference ve SR  již dlouhodobě oscilují kolem 15%, a je tak druhou nejsilnější stranou na Slovensku.  Ale ani Ficův Směr, Mečárovo HZDS nejsou národně indiferentní. V občanské společnosti za národoveckou je správně  považována např. též Matice slovenská a Slovenské hnutí obrody.

Můžeme konstatovat, že národní a státní zájmy Slovenska jsou institucionálně plně zabezpečené a v každodenní vnitřní i zahraniční politice, na rozdíl od ČR, jsou celkově alespoň přiměřeným způsobem hájeny a prosazovány. Slováci, jak jsem přesvědčen, také živěji národně cítí. Můžeme dokonce se právem domnívat, že i někteří politici Křesťansko demokratického hnutí, např. nám známý dr. Ján  Čarnogurský, dobře ví, že jsou nejen Slováky, ale také vnímají i své slovanství. Jak bychom si přáli, abychom se s takovými politiky mohli setkat i u nás v KDU-ČSL, ale zatím tam takoví, jak se domnívám, bohužel nejsou. ODS, která v době, kdy jejím předsedou byl V. Klaus, hájila naše národní a státní zájmy; v současnosti pod vedením M. Topolánka, ztrácí svůj vlastenecký charakter.  Takže v tomto ohledu jsme na tom opět mnohem hůře než Slováci..

Dlouhodobě rostoucí informační deficit, uveřejněním několika brožurek slovenských autorů a následujících článků, či jejich částí, ze slovenských vlasteneckých médií, bychom chtěli, alespoň v dosahu našich samizdatů, zmírnit. Přirozeně totiž chápeme revizionistické snahy maďarské menšiny na Slovensku za ohrožení i oprávněných českých  zájmů. Jsme přesvědčeni, že část Slováků chápe německý Drang nach Osten též za ohrožení vlastního národa. Nejen v dějinách, ale i v současnosti není těžké odhalit německo-maďarskou spolupráci v již více než tisíciletém protislovanském tažení, které  nás, Čechy a Slováky, stále ohrožuje a bude pro nás v blízké budoucnosti zcela mimořádně nebezpečná, pokud jí nebudeme společně, a případně i ve spolupráci s dalšími slovanskými národy, čelit.  

 J.Skalský

Byly vzneseny územní požadavky

„Maďarský expremiér József Antall požadoval při prvních jednání s Vladimírem Mečiarem pro Maďarskou republiku Žitný ostrov. V diskusní relaci TV Joj De facto to řekl předseda LS-HZDS Vladimír Mečiár. ´Při mých prvních rozhovorech s maďarským předsedou vlády byly vznesené územní požadavky a byly smetené ze stolu,´ řekl dodatkem, že různé tlaky z maďarské strany jsou permanentní. ´Maďarská republika se bude podle něho neustále snažit vstupovat do vnitřních věcí SR. A Slovensko se permanentně nesmí dát…“                                                                    www.sho.sk, TASR

Slovensko znepokojily protesty k Trianonu

Slovenské ministerstvo zahraničních věcí znepokojily poslední protesty v Maďarsku u příležitosti 88. výročí uzavření Trianonské mírové smlouvy. Účastníci této akce smlouvu, která připravila Maďarsko o území Slovenska, zpochybňovali.

„Vyvolávání duchů minulosti a volání po opětovném překreslování hranic střední Evropy je nepřijatelné“, uvedlo ministerstvo v tiskové zprávě. … „Je politováníhodné, že tentokrát se  těchto akcí zúčastnili i zástupci maďarské parlamentní opozice…“.                      www.chelemendik.sk

Maďarsko financuje revizionizmus

Maďarský spolek Mladí Maďaři vydává a rozšiřuje CD s názvem Aktualizované revizionistické písničky. Vydání CD finančně podpořil Výbor pro společenské organizace parlamentu Maďarské republiky. CD obsahuje výběr osmi revanšistických písní, prodává se v Maďarsku a odtud ho přinášejí k nám.  Slovenska se dotýká zejména píseň Mindent vissza, tedy Vše nazpět a Lesz, lesz, lesz, co znamená Bude, bude, bude.

My vám přinášíme překlad těchto dvou písniček, aby si každý Slovák uvědomil, že hrozba  obnovy Uherska není výmyslem slovenských národovců, ale že je to promyšlená politika, která se uskutečňuje i za finanční a politické podpory maďarského parlamentu.

Vše zpět? Nad Ostřihomem maďarská vlajka, ale ještě čeká na Komárno, Bratislavské korzo, most a zříceninu košického hradu. Lid Lučence, Rožnovy, Užhorodu přijímá naše heslo!  Všechno zpět, všechno zpět, všechno zpět!

Zpět každý vrch -, údolí naší krásné Horní země! Zpět každý jeden dub našich bohatých lesů!  Řeky, kterých vodu naše země pije! Vše zpět, vše zpět, vše zpět!

Údolím Váhu se maďarská píseň vznáší do vysokého nebe. A na hřebenech Karpat naše ohně hoří……

Bude, bude, bude… přesto tomu bude. Na horách a v údolích hostina. Oslava bude! Bude, bude, bude. Přesto tomu bude. Naše ještě budou Košice, Bratislava, Prešov!

Jakkoliv se vzpírají. Bouří se – vzpírají. O to se postará bravurní Maďar. Bude, bude, bude. Přesto tomu bude. Tato země znovu jen naše bude. Naše byla tisíc roků. Ani jednu dědinu jim nenecháme. Toto, toto, toto bude vyznáním víry každého Maďara. Bude, bude, bude, přesto tomu bude, Maďarsko znova velké a šťastné bude!

www.sho.sk

Maďarské konfrontační postoje a kroky zhoršují vztahy

Ministerstvo zahraničních věcí a předseda vlády Robert Fico odmítli obvinění maďarské ministryně zahraničních věcí Kingy Gönczové, která poslední kroky Slovenska v oblasti slovensko-maďarských vztahů a postavení maďarské menšiny na Slovensku považuje za „nepřijatelné a nepochopitelné v hodnotovém vztahu svou demokratických sousedních zemí, patřících do Evropské unie a Severoatlantické aliance.“

Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) SR důrazně odmítlo prohlášení MZV Maďarské republiky… jako celek i v jeho jednotlivých částí. Jeho tón, jakož i jeho neopodstatněná tvrzení jsou nepřijatelná. Takovéto záměrně konfrontační postoje a kroky, které jsou v politice Maďarska vůči SR přítomné od počátku existence demokraticky zvolené vlády SR pod vedením premiéra Roberta Fice, nemohou nic jiné, než zhoršovat vztahy mezi oběma zeměmi.

Bezmezná, etnicky motivovaná politika zasahování do vnitřních záležitostí jiných států se v Evropě ukázala jako tragicky zhoubná jak v polovině, tak také na konci minulého století a zjevně nevymizela ani začátkem tohoto století. Za zamyšlení stojí, že toto prohlášení MZV Maďarské republiky na podporu Pála Csákyho, předsedy opoziční SMK, která je součástí slovenského a ne maďarského politického systému, přišlo jen několik dní po setkání na území SR předsedy Csákyho s předním představitelem rumunských Maďarů a Maďarské rady autonomie Karpatské kotliny biskupem Lászlem Tökéšem k otázkám autonomie. Po dobu tohoto setkání zazněla podle médií i slova, že Maďaři budou žádat zpět zabrané území podle izraelského modelu „území za mír“ a na tomto území se bude uplatňovat právo na sebeurčení podle kosovského modelu. Na nebezpečí a nepřijatelnost podobných extrémistických výroků a postojů upozornil …i ministr zahraničních věcí SR Ján Kubiš na tiskové konferenci.

Právě Lászlo Tökéš  jménem Rady a též jménem SMK pohrozil v otevřeném dopisu účastníkům summitu NATO v Bukurešti, že neexistence autonomie na etnickém principu ve střední Evropě je vážným bezpečnostním rizikem, jako to údajně ukázal příklad Kosova. 

MZV SR považuje za potřebné též upozornit, že v současných měsících se výrazně aktivizovala i instituce Národního shromáždění Maďarské republiky – Fórum maďarských poslanců Karpatské kotliny, na jehož práci se aktivně účastní i poslanci NR SR za SMK – poslanci zvolení pro práci v NR SR, a ne v orgánech NR Maďarské republiky. MZV SR přesto chce doufat, že toto vyjádření MZV Maďarské republiky není nutné vykládat jako snahu Maďarska podporovat v sousedních zemích politiku a politiky s extrémistickými názory. Chceme zároveň potvrdit neustálý zájem SR o dobré sousedské vztahy s Maďarskou republikou.

R. Fico se vyjádřil v tom smyslu, že maďarská vláda má problémy, tak provokuje.

www.prop.sk

Nechte nám práva, bude mír

Známý maďarský radikál Lászlo Tökéš, žijící v Rumunsku, poskytl exkluzivní rozhovor o setkání S Pálom Csákym v Dunajské Stredě.

Hovořili jste v Dunajské Stredě s Pálom Csákym o autonomii?

V naší neoficiální debatě jsme mluvili i o autonomii.

Trváte na tom, že Maďaři budou žádat zpět zabraná území podle izraelského modelu „území za mír“… podle kosovského modelu?

Otázku jste položil chybně. Model „území za mír“ používám jako analogii. Při našem setkání jsem se o tom ani nezmínili. Mluvíme o modelu „územních práv“. Když jsme již ztratili území, tak na revanš máme mít zabezpečená lidská a menšinová práva. Když to budeme mít, tak určitě bude mír. Kosovo by se neodtrhlo od Srbska, kdyby tam nedošlo k vyvražďování lidí, kdyby měli zabezpečená práva.

www.chlemendik.sk

Předseda SNS Jan Slota je zhrozený dalšími činy a provokacemi Maďarské gardy

J. Slota reagoval na avizované kroky Maďarské gardy a Jobbika odstranit ze slovenské vlajky dvojkříž  a blokovat hraniční přechody z Maďarska na Slovensko.

„Cyrilo-metodějský kříž je sice symbolem křesťanství v celé Evropě, ale věrozvěsty  Cyrila a Metoděje byzantský císař vyslal právě na Slovensko a ne do Uher, ani Velkého Maďarska, proto ho považuji za náš symbol. Ani se mi nechce komentovat takové jednání extrémistů z Jobbiku.

Neonacistům z Maďarské gardy chci vzkázat, aby svým přátelům v Komárně domluvili, aby dovolili sousoší Cyrila a Metoděje postavit na tak významné místo, jaké těmto křesťanským patronům přísluší. … Tímto se důrazně obracím … především na ministra zahraničních věcí SR, aby se okamžitě obrátil na svoji partnerku v Maďarské republice s jednoznačnou otázkou, co chce maďarská vláda dělat s neonacisty a velkomaďarskými šovinisty, kteří jim denně pochodují po ulicích Budapešti. Jejich jednání a absurdní projevy nemají nic společného s mírovým soužitím v Evropské unii.“

www.sns.sk

Nebezpečné překračování hranic

Už dlouho se znepokojením sleduji projevy národnostní a rasové nesnášenlivosti v politickém životě jak v Maďarsku, tak bohužel i na Slovensku, a to nejen mezi politiky maďarské národnosti. Z protislovenských výroků mnohých maďarských politiků, ale také i politiků maďarskou i slovenskou národností p. Duraye, Cszákyho a jiných, ve slovenském parlamentu by se už pomalu dal sestavit pamflet nekulturnosti, netolerance a agresivity.

Ale ještě povážlivější je skutečnost, že na tyto xenofobní řeči, na míle vzdálených od skutečného vlastenectví, nepřichází žádná zásadnější kritická odezva od jejich koaličních partnerů, z evropských institucí, ba ani z médií. Naopak, jak politici, tak média tyto jejich výroky úplně ignorují a všímají si jen reakcí na tyto jejich výroky od slovenských politiků, přičemž si paradoxně nejvíce všímají výroků jistého Jana…

Slovenská média namísto toho, aby jasně odsoudila všudypřítomné osočování a znevažování slovenských hodnot a tradic, významných historických osobností a bohaté historie a kultury celého slovenského národa, tyto protislovenské výroky naopak podporují.

Co však je ještě nebezpečnější a zkázonosnější pro občany Slovenska bez ohledu na jejich národnost a víru je, že slovenská média a různí občané sympatizující s maďarskou národností nebo židovskou vírou každou bezvýznamnou reakci slovenského politika zaměřenou na nějakého konkrétního Maďara nebo Žida interpretují tak, že je namířena proti celému maďarskému národu, nebo všem věřícím Židům, nebo přímo jako antisemitskou. A později různé maďarské a židovské skupiny ještě apelují na vícero slovenských představitelů, kteří s tím nemají nic společného, aby se jim omluvili.

Takovéto jejich podrážděné jednání je však úplně neadekvátní, protože je otázkou, zda Slováci vůbec  způsobili ve své historii jinému národu nějakou křivdu. Já si myslím, že ne. Nemyslím, že je něco, co by nám jiný národ mohl spravedlivě vyčítat. Slováci v celé své dlouhé historii byli vždy mírumilovnější, tolerantnější, dobrosrdečnější a pohostinnější něž jiné národy a kmeny v okolí. … Slováci nezačali, ani nevyprovokovali žádnou válku. Neparazitovali na jiných národech. Neměli žádné kolonie, nezotročovali a nepodmaňovali si jiné národy. …

Objektivně a kvantitativně toto jasně dokumentují čísla. Například v Uhersku ještě před první světovou válkou, v době maďarizace, nátlakem, ať již přímým nebo nepřímým, a často i násilně pomaďarštili, kromě jiných národností, podle různých odhadů 500 tisíc až 1,5 milionu Slováků. Následně po tom, co Rakousko-Uhersko prohrálo válku a hranice mezi nově vzniklým Maďarskem a Československem byla spravedlivě vytýčena středem smíšeného území, zůstalo v Maďarsku přibližně 300-400 tisícová slovenská menšina. Maďarizace však v Maďarsku dále pokračovala stejně jako před válkou v Uhersku a pokračuje dodnes, čehož důkazem je drastické zdecimování slovenské menšiny v Maďarsku na dnešních méně než 20 tisíc lidí.

Na Slovensku navzdory tomu, co se dělo v Uhrách a Maďarsku k podobným praktikám nedocházelo a ani dnes se k nim nesahá, čehož nejlepším důkazem jsou nezměněné počty maďarské menšiny na Slovensku od skončení první světové války (400-500 tisíc)… V boji proti fašismu zahynulo též hodně Slováků a vůbec nejvíc obětí ze všech tvořili Slované. Celkově v druhé světové válce jich podle odhadů zahynulo asi 30 milionů, což je nejméně pětkrát více než byl počet obětí holocaustu. Čest jejich památce!

Tato paradoxní a nespravedlivá skutečnost, když se z úst různých maďarských politiků a médií, ale též z velké části slovenských médií, které jsou zřejmě pod silným vlivem jak židovské obce, tak i maďarské menšiny, se množí hlasy hanící vše slovenské, dostává slovenskou společnost do nové situace, protože posouvá úroveň politické kultury i celkový duchovní stav Maďarska, částečně i Slovenska, do mimořádně nebezpečné zóny.

Nacionalistická rétorika z Maďarska se stala zbraní, apelující na nejprimitivnější pudy, založené na negativních stereotypech. A zdá se, že je to účinné…

Urážení a znevažování všeho slovenského a extrémní intolerance k projevům ze slovenské strany vyústily až do formování maďarské gardy, a též i k hlasům volajícím po autonomii na jižním Slovensku ze strany různých maďarských iredentistů nejen z Maďarska, ale též ze Slovenska.

Bez ohledu na to, jaké ideové a politické přesvědčení jednotliví aktéři zastávají, považuji za skandální, že na půdě parlamentu, jako i jinde, nejen v Maďarské, ale i v Slovenské republice odezněla slova a tvrzení, které mají protislovenský podtón. A pokládám za hanebné, že se toho dopustili někteří politici a významní občané Maďarska a též ze Slovenska. Tyto výroky jsou nejednou cílené nejen proti jednotlivcům, ale i všeobecně proti Slovákům a proti hodnotám a osobnostem, které uznává většina slovenských občanů, z kterých většina má rodinné předky, nebo členy, kteří se stali obětí národnostního útlaku z maďarské strany z období ještě před první světovou válkou a které probíhá v Maďarsku ještě dnes a  rasového násilí v období druhé světové války namířeného kromě jiného proti všem Slovanům.

Není asi náhoda, že svojí dikcí připomínají vystoupení vícerých maďarských politiků, politologů, novinářů řečmi, které zaznívaly v 30. letech v německém Říšském sněmu a v době druhé světové války ve fašistickém Maďarsku, které tam mají tradici a zapuštěné kořeny ještě z Uher a z doby, kdy bylo vězením národů…

Už delší čas s vážným znepokojením pociťuji, jak nebezpečný je tento vliv na celkové společenské klíma i na Slovensku. Protislovenské postoje a projevy antislovakizmu, antislavizmu jsou součástí širšího fenoménu etnické nevraživosti. …

Vyzývám politiky a společenské činitele jak v Maďarsku, tak na Slovensku: přestaňte používat iredentistický, velkomaďarský, nacionalistický, protislovenský, xenofobní nebo rasistický slovník. Vyzývám veřejnost, aby k tomu nemlčela a dala najevo svůj nesouhlas…

Marián Orávám, analytik, v první řadě člověk a v neposlední Slovák

www.prop.sk.

Anna Belousovová: U části maďarských politických elit ještě přetrvává tlak  traumatu z Trianonu

… Podle první místopředsedkyně SNS totiž u části maďarských politických elit stále přetrvává pocit nadřazenosti politické státotvornosti Maďarů v Karpatské kotlině a tlak traumatu z Trianonu, z nichž vyplývají také jejich autonomistické snahy. Neuvědomují si nebo si uvědomit nechtějí, že Uhersko, v němž bylo Maďarů jen 40%, nerozbili Slováci, Rumuni, Srby ani další národy, ale samotní Maďaři a jejich politika v 19. století…

Dodává, že snaha části maďarských elit pokračovat v podobné politice i v 21. století nemůže být konstruktivní a ani úspěšná.

Zdroj: TASR, www.sns.sk

Ján Slota: Řešme situaci a podmínky slovenské menšiny v Maďarsku recipročně

…Předseda SNS Ján Slota ve svém… parlamentním vystoupení zdůraznil, že činnost poslanců za SMK nesleduje slovenské národní a státní zájmy, že naopak ve spolupráci s různými organizacemi a různými formami se podílejí na oslabování svrchovanosti SR…

Zároveň se jednoznačně vyslovil pro to, že je třeba konečně řešit těžkou situaci slovenské menšiny v Maďarsku, která se asimiluje a při nečinnosti maďarské vlády v tomto směru navrhl reciproční řešení, které by bylo spravedlivé. Zároveň vyzval Maďarskou republiku, aby se omluvila za dlouhodobé historické křivdy na slovenském národě…

I když Maďarsko přesvědčilo svět, že oni jsou bojovníci za práva menšin, ví svět, co se děje s menšinami v Maďarsku?

„V Maďarsku se píše a mluví o ´slovenském školském systému´, ale slovenské školství v pravém smyslu, kdy by se všechny předměty kromě maďarštiny vyučovaly slovensky, v Maďarsku neexistuje. Takové školy mají označení ´Slovenská národnostní škola´, v nichž vyučuje maďarský učitelský sbor všechno maďarsky a v maďarském duchu, jenom slovenština se vyučuje týdně čtyři hodiny… Když chce u nás maďarská menšina protestovat, poněvadž jim ministr školství hodlá zvýšit rozsah povinného vyučování slovenštiny v jejich školách, můžeme jim nabídnout maďarský menšinový model školní výuky, podle kterého by se všechny předměty musely vyučovat slovensky, ale měli by povolenou i maďarštinu čtyři hodiny týdně jako cizí jazyk…“.

Maďaři si suverénně staví sochy i na Slovensku. Mají Arpáda v Číčové, Kossutha v Rožnově, Jánoše Esterházyho v Búči, v Tvrdošovcích sv. Ištvána, v Košicích Rákócziho, v Komárně Klapka … Slovensko má na svém území trojmetrovou sochu … hunského Atily. Když však SNS začala stavět symbol křesťanství a slovenské státnosti – dvojité kříže po celé zemi, někdo mezi představiteli SMK to nemohl přežít.

www.sns.sk

Anna Belousovová: SNS dlouhodobě upozorňuje na nebezpečí ze strany maďarských radikálů, dnes neupozorňuje, ale varuje

Jak se Anna Belousovová vyjádřila, SNS dlouhodobě upozorňuje na realitu, že politici a politické orgány Maďarské republiky s politiky maďarských politických subjektů v okolních státech cílevědomě usilují o vytvoření autonomie na území jiných států, kde žije obyvatelstvo maďarské národnosti. Jde především o Rumunsko, Srbsko, Slovensko a dnes i v menší míře i o Chorvatsko a Slovinsko. …

„Za svým cílem jde maďarská vláda promyšleně a postupně: 26. května 2008 Lászlo Tökéš (evangelický biskup a europoslanec maďarské národnosti za Rumunsko), Viktor Orbán (předseda Fideszu a poslanec maďarského parlamentu) a Jenö Szasom (předseda Ma’darské strany v Rumunsku) otevřeli v pořadí již šestou kancelář euvroposlance. Podle Tökése se v nich mají shromažďovat  podněty Maďarů k otázce jejich integračního procesu a autonomii. Z hlediska moderní vědy jde o klasické vytváření síťových struktur, které je možní kdykoliv aktivovat ke společnému vystoupení za určitým cílem – nyní pro autonomii.

Tato síťová struktura je prvním institucionalizovaným krokem k naplnění strategické myšlenky předsedy Fideszu Orbána „vytvořit z autonomních oblastí řetěz, který by se připoutal k Maďarsku.“ Nově vytvořená situace v Sikulsku má plnit úlohu velvyslanectví a europoslanec Tökéš má otázku autonomie zastupovat před Evropským parlamentem…

Koncem května 2008 se v parlamentu Maďarské republiky konalo zasedání Hospodářského výboru Fóra maďarských poslanců Karpatské kotliny. Maďarští poslanci z okolních zemí mají v parlamentech svých domovských zemí iniciovat návrh na výstavbu  a obnovu cest  i výstavbu dalších přeshraničních přechodů mezi Maďarskem a příhraničními oblastmi. Návrh bude připravený ve spolupráci s maďarskými institucemi. Strategie je připravena tak, aby iniciativa vycházela z Maďarska a Maďarů žijících v sousedních zemích. SMK již oznámila, že s takovou iniciativou do parlamentu půjde, ale i tlak na výstavbu mostů přes Ipel a též tlak na výstavbu jižního silničního koridoru Bratislava-Dunajská Streda-Komárno je v rámci tohoto programu. Ze strategického hlediska jde o hospodářské sjednocování území s maďarským obyvatelstvem a Maďarskem (zčásti za naše peníze).

…7. června 2008 ve dvou městech na Slovensku se uskutečnila přednáška o učení Svaté koruny (rozuměj svatoštěpánské) a Země Marie. Na Slovensku byl založen Řád Svaté koruny, uskutečnily se mše ve dvou kostelech. Organizátorem akce bylo Občanské sdružení Pázmaneum z Dunajské Stredy, které soustřeďuje ve svých řadách především maďarské faráře a věřící. Uskutečnil se i dobrovolný akt  přísahy účastníků na Svatou korunu a zápis do přísežné knihy.

Státní tajemník Úřadu ministerského předsedy Maďarské republiky pro menšinovou a národnostní politiku Ferenc Gemesi oznámil, že se dospělo k rozhodnutí, že již na podzim 2008 začne svoji činnost  Rada Maďarů žijících roztroušeně. Gestorem jejich činnosti je maďarská vláda. … Nadace Rodná zem na podporu jejich činnosti bude disponovat sumou dvou miliard forintů…

Když vezmeme do úvahy to, na co SNS od začátku upozorňovala, že Kosovo vytvořilo precedent, kteří i Maďaři se budou snažit využít, potom je nemožné se divit, že ze strany maďarských politiků se ozývají hlasy: „Jedině cesta zbraní je podporovaná?“ Jde o pokus získat mezinárodní souhlas a podporu i pod hrozbou použití násilí.

Tuto otázku kladli na protestní demonstraci organizované  desetkrát Hnutím mládeže 64 žup (HVIM) v Budapešti 6. června 2008. Zúčastnily se jí mládežnické maďarské organizace Rumunska, Srbska a Slovenska. Dokonce i před velvyslanectvím Francie a USA. Spolu s mladými pochodovala i Maďarská garda. Cíl je jasný – anulovat Trianon  a získat pro tuto politiku podporu … Francie a USA.   

Je to úsilí zaměřené na získání mezinárodní podpory s použitím síly, pokud by nestačily aktivity Maďarů v rámci EU a Evropského parlamentu. Zacituji v této souvislosti větu, kterou používá Csáky „ nemůžeme donekonečna ustupovat, když bude třeba, musíme ukázat svoji sílu i na ulici.“  …

Proč je tedy potřebný zákon na ochranu republiky, který je iniciativou SNS? … Tento zákon by měl být zaměřený na postihování aktivit v zahraničí zaměřených na porušení územní celistvosti SR a aktivit … směřujících k omezení nebo odstranění výkonné moci slovenských orgánů na domácím území. …

Proč Maďarsko provokuje o otevírá konfliktní témata se Slovenskem? Maďarsko dosud nestrávilo problém Trianonu a je 160 roků na špatné historické cestě, již od roku 1848. Francouzská revoluce měla nosné principy: svobodu, rovnost, bratrství. … Maďaři tento princip žádali pro sebe, ale upírali jiným. V podstatě ho upírají i dnes, když žádají autonomii na jihu Slovenska, a i v jiných státech, přičemž zároveň tímto negují práva Slováků a jiných národností, kteří na tomto území žijí ve většině, s výjimkou v okrese Dunajská Streda a Komárno. To je nepřijatelné…                                            www.sns.sk

Místopředseda vlády SR pro vědomostní společnost, evropské záležitosti, lidská práva a menšiny Dušan Čaplovič

Vážený pane předsedo NR SR, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

Dovolte mi říci několik poznámek, připomínek, úvah, informací a doporučení či položených otázek v souvislosti s transformací Fóra maďarských poslanců Karpatské kotliny (dále Fórum) na vlastní, stálou instituci maďarského parlamentu. Konkrétně usnesením Maďarského parlamentu z 3. března 2008. Samozřejmě prioritně se budu věnovat i účastí poslanců NR SR za SMK na plenárním zasedání 12. a 13. září 2008.  Vzpomenutá fakta vyvolávají legitimní otázky postupu slovenských ústavních činitelů maďarské národnosti i z mezinárodně-právního hlediska.

1. Několik poznámek o mezinárodně-právním aspektu účasti poslanců NR SR za SMK na činnosti FMPKK při maďarském parlamentu. Současně se vyjádřím k otázkám podřízenosti volených zástupců jiného státu či jiných států maďarskému státu.

Schválením usnesení se toto původní „konzultační fórum parlamentní diskuse“ stalo institucí, která je financována z rozpočtu maďarského parlamentu. V čele fóra je předsedkyně maďarského parlamentu paní Katalin Sziliová a usnesení ukládá vládě  MR povinnost informovat Fórum o krocích vlády v oblasti politiky vůči maďarské menšině v zahraničí. Fórum schválilo strategii národní politiky (jejíž autorem je Katalin Szili) – dokument, který akcentuje vytvoření autonomie na základě údajně legitimních precedentů západní Evropy a v jiných zemích.

Statut Fóra prezentuje tuto organizaci jako poradní orgán maďarského parlamentu, ale z činnosti Fóra a z usnesení jeho podvýborů vyplývá, že Fórum má možnosti – když ne dokonce pravomoci – ukládat vládě MR a parlamentu MR realizaci jednotlivých úkolů, potom už nemůžeme mluvit o diskusním Fóru. Fórum se stalo institucí, která se podílí a zvláště se bude podílet na tvorbě maďarské státní politiky v širším mezinárodním prostoru.

Ve statutu Fóra můžeme najít i takovéto ustanovení: „Do programu Fóra se dostávají otázky strategické, principiální povahy… důležitou činnost (Fóra) představuje v prvním řadě formulování národněpolitických stanovisek, které usměrňují politiku Maďarů  za hranicemi a zahraniční maďarskou politiku Maďarska“. Jinými slovy Fórum tvoří a formuluje maďarskou zahraniční politiku. Poslanci slovenského parlamentu se tak podílejí na tvorbě zahraniční politiky MR. Toto je už „silná káva“ pro slovenský parlament, pro vládu SR a každého loajálního občana SR.

Celá řada faktů z činnosti Fóra a jeho podvýborů svědčí o silovém postavení Fóra a jeho právu ukládat vládě MR konkrétní úkoly. Uvedu jen několik příkladů pro ilustraci: Z usnesení právního podvýboru Fóra z 22.4.2008 vyplývá, že podvýbor vyzval vládu MR, aby mu do 31. května 2008 písemně předložila informaci o možných formách vytvoření autonomií na principu teritoriálním, kulturním a personálním a o možnostech jejich podpory, berouce při tom na zřetel západoevropské, slovinské, chorvatské, srbské, makedonské a moldavské precedenty.

Z usnesení podvýboru Fóra pro kulturu a vzdělávání z 23.4.2008 vyplývá, že podvýbor žádá maďarskou vládu, aby učinila vše v zájmu toho, aby slovenský školský zákon neobsahoval ustanovení (koncepce(, které by diskriminovaly národní menšiny.

Aktivity Fóra – bez ohledu na jeho deklarativní statut – tak přímo zasahují do činnosti dvou základních pilířů maďarského státu – parlamentu a vlády MR. Vzájemně se jejich činnost prolíná – a na této činnosti se začali podílet poslanci slovenského parlamentu za SMK – jakož i parlamentů a samospráv dalších sousedních států – Rumunska a Srbska, Chorvatska, Slovinska, Ukrajiny, včetně poslanců EP zvolených za maďarské strany. Toto jen dále zvyšuje podezření ze záměrů tohoto fóra. Dochází tím k vážnému mezinárodně-právnímu problému spočívajícímu v tom, že Fórum podřizuje volené zástupce jiného státu (jiných států) maďarskému státu.

Fórum vytváří jakousi síť – propojení – mezi maďarským státem a volenými zástupci jiných států na etnickém principu, čímž politicky podřizuje oficiální představitele jiných států maďarskému státu. V našem případě jde o podřízenost ústavních činitelů SR – poslanců NR SR za SMK – státním subjektům MR! Toto je stav bezprecedentní, ve světě zvláštní a nebezpečný. Je součástí koncepce, v rámci které se MR snaží systémově si zavázat politickou elitu menšiny, žijící u nás.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

Je na zákonodárném sboru Slovenské republiky, na poslancích NR SR, zda takovou podřízenost části svých poslanců subjektům maďarského státu budou akceptovat a tolerovat…

2. Několik poznámek k prosazování autonomních koncepcí a kolektivních práv

Dalším velmi vážným a vysoce problematickým, mezinárodně-právním aspektem v činnosti Fóra je prosazování autonomních koncepcí, včetně teritoriální autonomie, bez souhlasu dotčených států a které nejsou součástí existujících standardů na ochranu osob patřících k národním menšinám. Prosazování takovýchto koncepcí je prosazováním kolektivních práv, které – a to je třeba zdůraznit – nebyly akceptované mezinárodním právem. Tu se zjevně dostává Fórum do rozporu s mezinárodním právem. A když se poslanci NR SR za SMK podílejí na takovéto činnosti Fóra, dá se z toho odvodit, že konají a mají dlouhodobý záměr konat i  v rozporu s mezinárodním právem.

Problematickými jsou však všechny aspekty a aktivity Fóra, cílem kterých je zasahování do vnitřních záležitostí SR. Prosazování myšlenek a požadavků  „autonomie jakékoliv národnostní menšiny“ jednoho státu v druhém státu, je resp. by bylo zasahováním do jeho vnitřních záležitostí. Toto je s mezinárodním právem neslučitelné. Se státem, subjektem mezinárodního práva, je totiž neodmyslitelně spojený princip suverenity, kterým se rozumí výlučné právo státu vykonávat na svém státním území veřejnou moc vůči obyvatelstvu, občanům státu, jako i všem záležitostem či věcem, které se na jeho státním území nacházejí a rozhodovat o nich samostatně a nezávisle na komkoliv.  Státní suverenita … je chráněna mezinárodním právem. Z tohoto hlediska považujeme aktivity Fóra (např. právního podvýboru Fóra) směřující k požadavku „vytvoření autonomie na principu teritoriálním, kulturním a osobním a o možnostech jejich podpory, berouce při tom na zřetel západoevropské, slovinské, chorvatské, srbské, makedonské a moldavské precedenty“ za nelegitimní a v rozporu s mezinárodním právem, tedy za porušení principu suverenity.

Poukazuji na to, že povinnost  nezasahovat do vnitřních záležitostí jiného státu patří mezi základní zásady mezinárodního práva stanovené v příslušných mezinárodněprávních dokumentech. Týká se to Charty OSN, Deklarace zásad mezinárodního práva, jež se týká přátelských vztahů a spolupráce mezi státy z r. 1970, Helsinské deklarace zásad řídících vztahy mezi účastnickými státy KBSE z r. 1975 a mnohé další.

Na tomto místě chci poukázat, zvýraznit, že jakékoliv dokumenty-konkrétně rozhodnutí Fóra nesmí mít exteritoriální účinky, může být platné výlučně jen na území MR. V opačném případě by zasahovaly do vnitřních záležitostí jiných států a byly by porušením mezinárodního práva.

I když je zatím strategie Fóra svojí povahou politickou platformou, Fórum vytváří předpoklady pro postupné, a více či méně skryté přerůstaní do platformy mezinárodně – právní, z které by mohly vycházet požadavky s přímým dopadem na územní celistvost a integritu SR a dalších států střední a východní Evropy…

„Právo na sebeurčení národnostních menšin“, na které se odvolává strategie Fóra, dnešní mezinárodní právo nezná. Tímto právem disponuje výlučně „národ“, ne však „národnostní menšina“. Proto není možné dovolávat se práva na sebeurčení maďarských menšin v sousedních státech a prezentovat, že SR popírá právo na zformulování tohoto požadavku. (Cituji ze Strategie Fóra: „Právo na sebeurčení maďarských menšin v sousedních státech nejenže nebylo zabezpečené jako průvodní jev euroatlantické integrace, ale v některých případech – nejotevřeněji na Slovensku – stát popírá i právo na zformulování tohoto nároku, požadavku.“ Současné mezinárodní právo tzv. „kolektivní práva národnostních menšin“, na kterých je založena celá koncepce strategie Fóra, nezná. Lidská práva mají v mezinárodním právu všeobecně uznávaný individuální charakter…

Koncepce kolektivních práv se neprosadila ani v Evropě ani jinde a nenašla si místo v žádném lidsko-právním dokumentu OSN, RE, OBSE, nebo EU…

V roce 1995… byl přijatý Rámcová dohoda Rady Evropy o ochraně národnostních menšin. Pro tento důležitý dokument, který už ratifikovalo 39 států, jsou charakteristické dva klíčové momenty:

a) že je evropským standardem ,… že je základem i pro dvoustrannou spolupráci v otázce ochrany národnostních menšin,… a že

b) uznává jen individuální práva osob patřících k národnostním menšinám, odmítajíc princip kolektivních práv.

Dovolím si proto připomenout, že toto Fórum, založené na etnickém principu, je exemplárním případem politiky maďarského politického establishmentu prosazujícího kolektivní práva národnostních menšin, které Evropa odmítá. …

Vážení přítomní,…

Dovolte mi připomenout z Prohlášení vlády Slovenské republiky ke schválení novely zákona o Maďarech, žijících v sousedních zemích, parlamentem Maďarské republiky z 23. června 2003:

Vláda Slovenské republiky je přesvědčena, že většinu z toho, co maďarská strana chce uskutečnit metodou jednostranných opatření, dokáží obě strany mnohem stabilněji a pro občany stejně účinně realizovat na základě dobré sousedské spolupráce. Ponechává proto naší diplomacii prostor k dalšímu jednání s využitím dvoustranného smluvního rámce. Věří, že tato povede k řešení založeném na principech a hodnotách Evropské unie, do níž oba naše státy vstupují.“.

Připomeňme si znovu, proč musela slovenská vláda přijímat tehdy svoje prohlášení a jaká je paralela s dnešní situací? Maďarští zákonodárci se tehdy rozhodli svými zákony regulovat poměry na Slovensku–vydáváním etnických průkazů, poskytováním finančních prostředků na Slovensku na etnickém základě. Zákonitě a logicky došlo ke střetu mezi SR a MR. A jak se zachovali poslanci NR SR za SMK tehdy? Tak, že politicky a morálně podpořili ne svůj stát – SR, ale podpořili Budapešť.

Z toho se dá dnes vyvodit, že současný problém, který řešíme je v linii událostí, které tu už byly. Je tu znovu, tentokrát nový jev - Fórum – které je pokračováním něčeho, co tu už bylo. A toto nás velmi vážně znepokojuje.

Výše uvedené opět potvrzuje, že poslanci NR SR za SMK se vydali cestou, která není v souladu s mezinárodním právem, která nebyla akceptována ani Organizací spojených národů, ani Radou Evropy, ani Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a ani Evropskou unií.

Na závěr této části vystoupení mi dovolte prosím jednu poznámku k momentálně nejvíc skloňovanému slovu „učebnice“ ze strany maďarských kolegů. Problém učebnic je zástupný problém. Zdá se však, že je zájmem někoho odvést pozornost od hlavního problému, kterým je existence Fóra a účast poslanců SMK na jeho činnosti. …

3. … chci zdůraznit, že Evropské právo nepřiznává kolektivní práva…

Páni poslanci z SMK-neustále zdůrazňujete, že SMK vyznává evropské hodnoty a pasujete se za jakousi vzorovou evropskou politickou stranu. Ale svou účastí na činnosti Fóra demonstrujete  svoji pravou tvář – de facto i de iure jednáte v rozporu s evropským právem, v rozporu s evropskými normami, nemluvě již o etické stránce věci. Fórum, na jehož činnosti se zúčastňujete,  není evropské. Toto Fórum je pokusem o oživení dávno překonaného konceptu tzv. mateřského státu s reminiscencemi  na Velké Uhersko….

V této souvislosti mi dovolte ještě jednu poznámku. Ani 15 roků po přijetí národnostního zákona v MR, kterého nejvýznamnějším prerogativem mělo být zastoupení menšin v maďarském parlamentu, se toto právo do současnosti nerealizovalo. Na případné otázky MR reaguje poznámkou, že věc se snaží řešit, ve skutečnosti však není dostatek politické vůle. …

Proto je na zákonodárném sboru SR, na poslancích NR SR, zda budou podřízenost části svých poslanců subjektům maďarského státu akceptovat a tolerovat. …Předpokladem výkonu funkce poslanců je, aby republice byli věrní a nesloužili místo svému – státu a občanům – cizí moci.

www.prop.sk

Usnesení NR SR k činnosti Fóra poslanců Karpatské kotliny schválené i hlasy SNS

Parlament žádá poslance slovenského parlamentu za SMK, aby důsledně naplňovali slib poslance NR SR a doporučuje předsedovi NR SR, aby využil všechny diplomatické možnosti na prohlubování dialogu mezi SR a Maďarskem. Vyplývá to z usnesení NR SR k Informaci o vztazích a možných negativních dopadech institucionalizace FPKK při maďarském parlamentu na politický a společenský vývoj ve střední Evropě, které dnes vzali poslanci na vědomí. Sněmovna tak reagovala na účast zákonodárců opoziční SMK na činnosti tohoto fóra v Budapešti.

www.sns.sk

Slovenští politici, zejména ze Slovenské národní strany, žádají důraznější postup vlády proti stupňujícím se maďarským provokacím

Slovenská policie zadržela 28 maďarských občanů pochodujících v polovojenských uniformách, které byly kopiemi někdejších nacistických. Slovenský premiér Fico se vyjádřil v tom smyslu, že pokud někdo tvrdí, že za zhoršenými slovensko-maďarskými vztahy stojí obě strany, vytváří falešný obraz. Slováci nepálí maďarské vlajky, nejezdí do Maďarska na fotbalová utkání, aby tam provokovali výtržnosti, ani nevykřikují urážlivá hesla. Tím premiér narážel na jednání maďarských fanoušku v Dunajské Stredě, kde Maďaři vykřikovali např. hesla „Slovensko, nenávidíme tě“, „Slováci, nemáte žádnou vlast“.

Členové maďarské Národní stráže, která je sesterskou organizací Národní gardy, v uniformách fašistických „Šípových křížů“ z 30. a 40. let 20. století, chtěli položením věnců připomenout výročí tzv. Vídeňské arbitráže, která přinesla značné okleštění slovenského území ve prospěch Maďarů a obsazení Podkarpatské Rusi maďarským vojskem.

Domníváme se, že jde o zcela zřejmé projevy nejen maďarského revizionizmu, ale dokonce i revanše.

Výzva

Pokud útoky maďarských fašizujících subjektů na Slovensko považujete, vážení přátelé,  za odsouzeníhodné, jsme přesvědčeni, že jsou dokonce i  porušováním  zásad mezinárodního práva, pozvedněte svůj hlas na obranu bratrského slovenského národa! Máte možnost se obrátit s otevřeným dopisem na velvyslanectví Slovenské republiky (Pod hradbami 1/666, 160 00 Praha 6) s jednoduchým sdělením, že jsme s nimi, že je podporujeme, že jejich problémy jsou i našimi. Nebo naopak napsat otevřený dopis velvyslanectví Maďarské republiky ( Pod hradbami 17/658, 160 00 Praha 6) a požadovat, aby maďarské ústavní orgány všemi zákonnými prostředky důrazně stíhaly všechny fašistické, revizionistické a revanšistické projevy, aby nadále nedovolovaly, fašizujícím maďarským subjektům zasahování do vnitřních záležitostí SR, zpochybňování  územní celistvosti SR a natrušování její suverenity.

Vzhledem k tomu, že v čele Ministerstva zahraničí ČR stojí K. Schwarzenberg, který je známý svými proněmeckými stanovisky, můžete se případně, podle Vašeho uvážení, obrátit  na V. Klause, prezidenta ČR, aby se k atakům části maďarských politických struktur veřejně vyjádřil. Věříme, že pan prezident v tomto směru učiní potřebné jemu možné kroky.

Můžete využít i další možnost, a to obrátit se i na Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny P ČR, či na jednotlivé poslance. Velmi důležité je, aby v předmětné záležitosti konali i čeští poslanci Evropského parlamentu. Nečinnost evropských institucí a orgánů je nepochopitelná.

Udělejte, prosíme, pro bratrský slovenský lid, co je v vašich společných silách! Pomoc pronásledovaným je výrazem nejen našeho křesťanského cítění, ale i slovanské vzájemnosti. Děkujeme za vše, co učiníte pro to, slovensko-maďarské vztahy byly oproštěny od všeho destruktivního, aby slovenský a maďarský lid mohl žít v dobrých sousedských vztazích.

Redakční rada Křesťanského sociála

Maďaři v Srbsku o autonomii

„Kdyby srbský parlament odmítl nový statut Vojvodiny, vyslalo by to negativní signál nejen domácí, ale i zahraniční veřejnosti. Uvedl to předseda Svazu vojvodinských Maďarů (VMSZ) Uštván Pásztor. V diskusi o úloze maďarské komunity při definování vojvodinského statutu Pásztor uvedl, že tato komunita dostala „realistický rámec k rozšiřování svých autonomních práv“, citovala ho agentura Tanjug. www.sho.sk

Rumunští Maďaři, kteří usilují o autonomii, požádali o podporu NATO

…V Budapešti začala svou činnost Rada autonomie karpatského regionu – fórum, které vzniklo v r. 2004. Na jejím zasedání se zúčastnili představitelé maďarských obcí a organizací z této strany hranic, včetně prezidenta Demokratického svazu Maďarů v Rumunsku Marka Beli a europoslance Lászlo Tökéše.

Maďarsko bylo zastoupené osobou Zsolta Nemetna, prezidenta parlamentní komise v oblasti zahraniční politiky a Komise zahraničních Maďarů. Nejdiskutovanější bylo téma úsilí o autonomii Maďarů z karpatského regionu a způsoby, které se dají využít k tomu, aby problém autonomie pronikl na evropskou úroveň.

Ve vyhlášení, které biskup L.Tökéš učinil před začátkem jednání, zdůraznil, že získání částečné autonomie by se velmi zjednodušilo, kdyby všechny maďarské organizace karpatského regionu využily podpory Maďarska. „Jak budeme na problém autonomie nahlížet jako na národní problém, a ne jako na osobitý zájem každé menšiny, tak možnosti jejího získání významně narostou“, dodal.

www.chlemendik.sk

Zakarpatští Rusíni žádají autonomii pod hrozbou vyhlášení státnosti

Mukačevo 26. října (TASR) – Delegáti II. Evropského kongresu zakarpatských Rusínů, kteří se sešli v Mukačevu, vyzvali Zakarpatskou oblastní radu, aby k 1. prosinci 2009 zřídila Rusínskou autonomní oblast s vlastní samosprávou. V opačném případě avizovali vyhlášení samostatné republiky.

Šlo o delegáty společného fóra tzv. Sojmu zakarpatských Rusínů a Národní rady zakarpatských Rusínů republiky Podkarpatská Rus, která vznikla 22. listopadu 1938.

Ve smyslu tohoto rozhodnutí však dojde k vyhlášení samostatného státu Rusínu jen v případě, že kompetentní ukrajinské orgány nevyhoví uvedenému požadavku, který je údajně v souladu s výsledkem referenda  z roku 1991, když se pro autonomii vyslovilo 78% občanů.

Nejvyšší představitel Sojmu zakarpatských Rusínů Dimitrij Sidor současně pro média uvedl, že usnesení kongresu o samostatné státnosti zakarpatských Rusínů by získalo platnost okamžitě v případu:

- vyhlášení výjimečného stavu ukrajinskými orgány;

- pronásledování anebo represí v vůči rusínským aktivistům;

- pokusu o změnu územně-samosprávné jednoty příslušné oblasti;

- pokusu ukrajinských nacionalisticko-teroristických skupin o okupaci území.

Sidor zároveň vyjádřil vděčnost přibližně 500 aktivistům proruské strany Rodina, kteří přicestovali do Mukačeva z různých koutů Ukrajiny a pomáhali zabezpečit  nerušený průběh kongresu Rusínů.

www.chelemendik.sk

Jak myslíte, že na tento požadavek reagují některá ukrajinská média? Jednoduše, hnutí Zakarpatských Rusínů je financováno Moskvou, samozřejmě, že její zpravodajskou službou,  která poskytuje též peníze na obnovu tamních ruských škol. V tomto smyslu píší noviny „Mladá Ukrajina“, které patří blízkému příteli prezidenta Juščenka.

Www.prop.sk: Podle posledních statistik žije v Maďarsku 4 miliony lidí pod hranicí chudoby. (10.11.2008). Podle obdobných slovenských statistik, je asi 70% příslušníků Maďarské menšiny ve SR hrdých na to, že jsou občany SR. Naproti tomu asi jen 19% z nich si přeje územní autonomii.

Jsou nutné narůstající slovensko-maďarské konflikty proto, aby maďarská vláda odvrátila pozornost svých občanů od hospodářského krachu maďarského státu? –red.

Zuřivě dunící fašismus v Maďarsku

Tóti jsou na Felvidéku dočasnými hosty

Pan Szigeti, místopředseda Jobbíku, kromě jiného uvedl ve svém vystoupení dne 5.11. 2008 na demonstraci před velvyslanectvím SR v Budapešti:

- Slovenská vláda soustavně provokuje Maďary, poněvadž trpí menšinovým „komplexem“.

-   „Vědí (Slováci-pozn. red.), že nemají historii, nemají státní symboly, nemají vlastní jazyk a nemají ani stát.“

-   „ Ví, že jsou tam, kde jsou, jen dočasnými hosty!“

Dále povídal:

„Tóti provokují 15 milionů Maďarů v Karpatské kotlině, vystupují brutálně vůči Maďarům, už chtěli jít s tanky na Budapešť, nechtějí maďarské biskupství, maďarskou autonomii. Stavějí dvojkříže, které nejsou jejich symbolem…“.

„Ne, nezapomeneme na pogrom vůči Maďarům v Dunajské Stredě, všichni jeho aktéři budou patřičně potrestáni. Maďarští fanouškové nebyli jako chuligáni na zápase, ale do jednoho jako vlastenci, kteří hájí maďarské zájmy“.

Závěrem oznámil plánované blokování hraničních přechodů na Slovensko …a zvýšeným hlasem zvolal: Pryč s Trianonem! www.prop.sk

Jestliže USA a NATO napadnou Rusko…

(Výňatky z odpovědí dr. Jána Čarnogurského ruským tazatelům)

„… Podle průzkumů veřejného mínění jsou pro Slováky nejbližším národem Češi a pro Čechy Slováci…

Všechny větší průmyslové podniky jsou v zahraničních rukách, rovněž větší banky, televizní stanice … nedokázaly se v konkurenci udržet bez zahraničních investic. … Je nejvyšší čas, aby některé velké podniky, banky nebo média ovládl ruský kapitál…

Členství v EU vůbec nepřekáží přátelským vztahům k Rusku. Ruský kapitál má silné pozice ve slovenském dřevařském průmyslu. Já sám jsem ve správní radě soukromé vysoké školy v Bratislavě, která se opírá o ruský kapitál….

Stručně řečeno, největší noviny ovládají soukromé společnosti z Německa, největší soukromé televizní stanice společnosti z USA…

EU vojensky neohrožuje Rusko. NATO je nástrojem Spojených států pro zasahování do evropské politiky… Myslím si, že bývalé socialistické země a zvláště Slovensko, neměly vstupovat do NATO. …  Rozšířením NATO na východ USA porušily slib daný M. Gorbačovovi při jednáních o ukončení studené války. Politika zatlačování Ruska ven z Evropy na východ, kterou provádí USA, škodí Evropě…S Ruskem bude Evropa bezpečnější, ekonomicky zabezpečenější surovinami a průmyslovou a vědeckou výměnou a kulturně bohatší. … Bez Ruska pokrok ve světě nebude.

Slováci v celých svých dějinách vidí v Rusku svého vzdáleného spojence… Česko a Polsko dělají hloupou politiku, když postaví na svém území americké základny PRO…

Jak USA a NATO napadnou Rusko, utrpí porážku, jak dosud všichni nájezdníci na Rusko…

Rusko má právo na politický systém, který se vyvinul z ruských zkušeností. Když se to některým novinářům na západě nelíbí, nic si z toho nedělejte. Psi štěkají a karavana jde dál…

„Z politiky jsem odešel, poněvadž jsem neměl dostatečný prostor ve vlastní straně (KDH). A též proto, že jsem nesouhlasil se směřováním Slovenska do NATO a dalšími věcmi. V r. 1999 jsem ve vládě nehlasoval pro povolení přeletu letadel NATO přes Slovensko k bombardování Jugoslávie.“

(4.4.08.) www.chelemendik,sk

Pozn. red. Po listopadu 1989 Československá strana lidová a Bendova Křesťanskodemokratická strana byly v konfliktních vztazích. Na naše pozvání přijel do Prahy dr. J. Čarnogurský, jemuž se podařilo, alespoň na kratší čas, jejich koexistenci zlepšit. Výsledek jeho snažení byl pozitivní. V ČSL zavládla velká euforie. Jednotný křesťanský tábor bude napříště významnou politickou silou v republice. KDS toho využila, přesněji řečeno zneužila, aby na bedrech ČSL, za její peníze, se dostala do nejvyšších zastupitelských sborů. Avšak již v průběhu volební kampaně křesťan Václav Benda se svou partou pokračovali ještě důrazněji  v tažení proti ČSL 

Tlak proti ČSL vystupňovalo i Občanské fórum. Bez ohledu na dohodu o slušné volební kampani, dokonce několikrát obnovované, jsme se opakovaně setkávali s jeho podpásovými údery. Po vystoupení J. Rumla, tehdy náměstka ministra vnitra dr. R. Sachra, ve večerním televizním vysílání bezprostředně po ukončení volební kampaně, lidovecké sny byly konfrontovány s tvrdou nepřátelskou realitou a pokračujícím tlakem.

To byl začátek procesu, který vedl k tomu, že z dřívější křesťanské strany sociálně, vlastenecky a demokraticky orientované se stala současná KDU-ČSL, která se pohybuje, ke spokojenosti mnohých „politiků“ na hranici volitelnosti. Čeká jí podobný osud jako KDS? Jsou straničtí funkcionáři, kteří o to usilují. Věříme však, že v budoucnost se objeví i lidovečtí politici formátu dr. J. Čarnogurského.

Křesťanskosociální hnutí zastává stanovisko, že KDU-ČSL by se měla vrátit ke svým křesťanskosociálním šrámkovským kořenům.

Připravila redakce ve spolupráci s ing. P. Šuranským

Vážený pan

Ing. M. Topolánek,

předseda vlády ČR

V Praze dne 27. října 2008

Vážený pane předsedo vlády,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracím s návrhy, s žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem a odpověď na vznesené otázky.

I. Ve svém dopisu z 11. června 2008, č.j. 086557/08-KPV, adresovaném paní Ing. J. Bobošíkové, poslankyni Evropského parlamentu, jste mezi dalším napsal: „K Vašim spekulacím o mém opakovaném setkávání se s bavorskými politiky, opřeným o tvrzení bavorské strany, bych rád uvedl  tyto skutečnosti: Na mém jediném pracovním setkání s tehdejším ministrem vnitra Becksteinem (dne 12. září 2007) jsme se zabývali tehdy velmi aktuální otázkou technických a bezpečnostních a zároveň i politických aspektů spuštění schengenského systému, který umožní volný pohyb osob přes česko-bavorskou hranici. Dalším bodem našeho jednání byly možnosti posílení česko-bavorských hospodářských a obchodních vztahů. Otázky dekretů prezidenta republiky, odsunu či majetkových požadavků nebyly tématem našeho setkání. …“.

Na sjezdu odsunutých Němců z Československa, který se konal v květnu 2008 v Norimberku, dr. G. Beckstein, tehdejší ministerský předseda Bavorska, však mimo jiné prohlásil: „ Všichni víme, že jsem byl vloni – ještě jako ministr vnitra - v Praze. Mluvil jsem tam s premiérem Topolánkem a ministrem zahraničních věcí Schwarzenbergem. Mezitím jsem se s oběma již vícekrát setkal.

Svého času jsme řekl Topolánkovi: Vím, co udělali Němci Čechům v době mezi roky 1938 a 1945. … Byli to nejtěžší zločiny proti lidstvu a zanechalo to  u Čechů hluboké rány. Řekl jsem mu však také: pro mne jako demokrata a člověka, který je hluboce poután k právnímu státu, nemůže být nikdy oprávněno znásilňování žen, věšení Němců na lucerny, pochod smrti v Brně, nucené práce, zbavení práv, vyvlastnění a vyhnání, i když předtím postihla Čechy válka a bylo jim učiněno velké bezpráví. Kolektivní vina a kolektivní potrestání nikdy nesmí být odpovědí na předcházející bezpráví.“

Výše uvedená Vaše tvrzení a tvrzení dr. G. Becksteina jsou v příkrém rozporu. Buď je pravdou to, co tvrdíte Vy, nebo to co říká dr. G. Beckstein. Pokud pravdě odpovídá Vaše tvrzení, nemluví tehdejší bavorský ministerský předseda pravdu. V tom případě by bylo, jak jsem přesvědčen, Vaší povinností nejen jako člověka, ale především jako ministerského předsedy, abyste se obrátil na pana dr. G. Becksteina, a to i s poukazem zejména na Postupimskou dohodu, Pařížskou dohodu o reparacích, a žádal jej o vysvětlení a písemnou omluvu. To bylo a je Vaší ústavní povinností, jak se domnívám. Jedině takové jednání je souladné se slibem věrnosti České republice, který jste složil. Vzhledem k tomu, že jste tak dosud neučinil, dokonce jste ani neuložil ministru zahraničních věcí, aby proti takovým výrokům protestoval, mnozí z Vašich spoluobčanů se mohou domnívat, že tvrzení uvedeného bavorského politika jsou pravdivá, včetně jeho zlovolných a pomlouvačných slov o našich údajných zločinech vůči Němcům po druhé světové válce. V takovém případě dobré jméno naší republiky je, slušně řečeno, pošpiněno, naše národní zájmy opuštěny.

Proto se na Vás, pane předsedo vlády, obracím se žádostí, pokud mluvíte pravdu Vy, abyste konal  uvedeným způsobem a současně požádal dr. G. Becksteina a nového bavorského předsedu vlády, aby se podobného jednání napříště zdrželi. Jen tak proces zlepšování česko-německých vztahů, soustavně ohrožovaný z Bavorska, především tzv.sudetoněmeckým landsmanšaftem (SdL), může i nadále probíhat.  Prosím, plňte své ústavní povinnosti!

II. A nyní k dalšímu tvrzení, obsaženému ve Vašem výše uvedeném dopisu: „Není žádnou novinkou, že se v rozhovorech členů české vlády, včetně ministra zahraničí, s bavorskými a saskými či případně dalšími zemskými partnery  objevují také témata politická, resp. historicko-politická. Přestože jsou v těchto otázkách, která se rovněž dotýkají majetkových a právních jistot občanů České republiky nejen známá, ale i neměnná, podobným diskusím iniciovanými výhradně našimi partnery se nelze vyhnout. Charakter „vyjednávání“ tyto kontakty rozhodně nemají.“

Několik slov z projevu B. Posselta na 59. sjezdu odsunutých Němců z Československa: „ … Chceme vést rozhovory, a sice s volenými reprezentanty českého národa… “ Dále mluvčí SdL uvedl, že mluvčí Ministerstva zahraničních věcí ČR řekla, že se sudetskými Němci bude vláda vést rozhovory, ale jednání prý nepřichází v úvahu. A B. Posselt hned dodal, že o jednáních ani on nemluvil. „Lepší rozumný, rychlý a cílevědomý rozhovor než vést jednání vládních byrokratů, ze kterého nic nevzejde.“

Rozhovory tedy ano, vyjednání nikoliv? Několik diskusních setkání, rozhovorů jsou již vyjednáním. Domnívám se, že takto Vaše vláda k rozhovorům s tzv. sudetskými Němci, jejichž protičeský revizionistický program je obecně znám, otvírá zadní dvířka, aniž by k takovým rozhovorům-vyjednáním byly nějaké skutečně relevantní mezinárodně právní důvody.

Při rozhovorech členů Vaší vlády s německými ústavními činiteli, pokud tito otevřou otázky odsunu, konfiskaci majetku atd., by Vaši ministři měli vždy zásadně vycházet z platných norem mezinárodního práva, včetně povinnosti SRN uhradit nám i SR reparace ve výši zhruba 360 miliard předválečných korun, které nám Pařížská reparační dohoda platně  přiznala.

O kvalifikovanosti jednání některých Vašich ministrů s německými ústavními partnery má značná část našich občanů silné pochybnosti, zvláště  o jejich loajalitě k českým státním a národním zájmům a především k plnění jejich ústavního slibu.

Paní ministryně D. Stehlíková v novoročním blahopřání německé menšině v ČR se dopustila jednání, jež ti naši občané, kteří měli možnost se s ním seznámit, silně odsuzují.  Několik vět z jejího dopisu „… Česká republika jako nástupnický stát Československa má vůči Vaší společnosti  stále velký morální dluh. … Čeští zločinci z té doby nebyli potrestáni, naopak řada aktivních německých antifašistů byla ponížena a oloupena o svůj majetek. Dlouhodobě indoktrinovaná a morálně devastovaná česká společnost nebyla s to ani po demokratické transformaci jasně a srozumitelně odmítnout princip kolektivní viny.“ Myslím, že tyto věty do běžného novoročního blahopřání nepatří. Paní ministryně vlastně tak vyjadřovala stanoviska SdL, nikoliv česká. Žádám, aby zmíněné jednání bylo prošetřeno a byly z něho vyvozeny odpovídající důsledky. Takto by žádný český ministr neměl mluvit a psát.

Pan ministr O. Liška již v době svých studií udržoval kontakty s odsunutými Němci a jejich organizacemi, zvláště s Ackerman-Gemeinde. Je znám i svým bojem za omluvu města Brna za tzv. pochod smrti. Jeho interpretace historických událostí již tehdy v informované části české veřejnosti vzbuzovala značné pohoršení. Pokud je mi známo, pan ministr vystupoval i na akcích SdL jako řečník, účastnil se pořadu v německé televizi, kde se mluvilo o „vyhnání“ Němců z ČSR. V blízké budoucnosti se má tento ministr zúčastnit v Bavorsku jednání, jejichž součástí bude i diskuse o způsobu zachycení a prezentace otázky poválečného odsunu ve výuce škol v České republice. Jsem přesvědčen, že takovéto jednání je zbytečné. Pokud by však k němu vůbec mělo dojít, pak by se mělo vzhledem k jeho vyváženosti jednat i o úloze německé znacizované menšiny v době před a po Mnichovu, o prezentaci odsunu Němců z ČSR  ve školách na území SRN. Náš ministr není povinen se s bavorskými institucemi dohadovat o tom, jak se bude v českých školách mluvit o odsunu. Nejsme a nebudeme bavorským protektorátem. Není možné, aby bavorští politici se vměšovali do našich vnitřních záležitostí.  Proto navrhuji, aby zamyšlená cesta pana ministra do Bavorska byla zrušena.

III. Další věty z Vašeho dopisu: „ V souvislosti s terminologickou problematikou týkající se označování nucených přesunů obyvatelstva po druhé světové válce lze konstatovat, že v oficiální terminologii Ministerstva zahraničních věcí, resp. v dikci smluvních dokumentů, se uvedené události označují i nadále jako odsun. Pokud se dnes ovšem zachází v publicistice či v neoficiální politické komunikaci s uvedenou terminologii volněji, nelze to, mimo jiné i s poukazem na oficiální anglické verze materiálů z Postupimské konference, považovat za pochybení, natož pak za porušení slibu věrnosti České republice.“

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., jeden z našich nejvýznamnějších znalců mezinárodního práva, ve své stati „Mezinárodní právo a transfer Němců z Československa“, obsažené ve sborníku „Právní aspekty odsunu sudetských Němců“  (vydal Ústav mezinárodních vztahů v Praze, 1996), zdůrazňuje: „.. Mezinárodní právo zná institut přesídlení (transfer) části obyvatelstva jednoho státu na území druhého státu. … Z rozboru XIII. části Berlínské (Postupimské) dohody o přesídlení se podává, že ve čtyřech odstavcích této části bylo k popsání hlavních stránek institutu přesídlení (transferu) v autentickém anglickém znění použito tří odlišných  výrazů v různém počtu : „transfer“ čtyřikrát, druhý termín „removal“ jednou a třetí obrat „expulzion“ rovněž jednou. Bylo to nedopatření nebo nepřesnost při formulování textu této části? Mám za to, že nikoliv! Autoři tímto způsobem zachytili jednotlivé rysy či fáze transferu. ´Transfer´ jakožto operace záležející v přeložení, přemístění věcí nebo lidí, lze česky pro živé bytosti vyjádřit jako přesídlení. ´Removal´ značí česky odsun, odstranění, přemístění ale též přestěhování. ´Expulzion´ pak vyhnání, vyloučení ale právně i vyhoštění.

Německá odborná terminologie má pro ´transfer´ výraz Umsiedlung nebo Überführung. Pro ´removal´ pak Abschaffung a pro ´expulzion´ termín Ausweisung.

Je proto přinejmenším s podivem , že mluvčí sudetských Němců a i někteří němečtí historikové a politikové ´překládají´ autentický anglický termín ´transfer´ ve XIII. části Berlínské (Postupimské) dohody jako Vertreibung, což lze česky přeložit jako ´vyhnání´.

Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanu cosi vnitřně říká, že ´vyhnání´ nemá nic společného s transferem. Institut přesídlení předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání  naopak bývá jednostranným  aktem státu…“.

Z tohoto kvalifikovaného juristického výkladu by měla vycházet i naše publicistika. Novináři a především politici mají být natolik vzdělaní, aby znali platné mezinárodně právní i politické termíny a věděli, jaké dopady jejich užití má.

Jsem přesvědčen, že terminologická volnost, o níž ve svém dopisu mluvíte, by   neměla v žádném případě platit pro ústavní orgány ČR, především pak pro ministra zahraničních věcí. Činí-li jinak, poškozuje republiku. Jeho užití termínu vyhnání, který je vlastní landsmanšaftu, místo výrazu odsun, přesídlení, transfer, vzbudilo velké potěšení německých revizionistů a rozhořčení značné části české veřejnosti, která takové výroky ministra zahraničních věcí považuje za porušení slibu věrnosti České republice, za pomoc notorickým německým přepisovatelům dějin. Žádám Vás, abyste takovéto jednání panu ministr Schwarzenbergovi vytkl a požádal ho, aby napříště, pokud bude ministrem, jej nepoužíval, příp. po prošetření zmíněného jednání  navrhl jeho odvolání z ministerské  funkce. Pokud pan ministr neovládá ani základy mezinárodního práva, pokud nechce se  poučit ani z postojů pana Václava Klause, prezidenta České republiky, a dokonce proti nim ke škodě republiky vystupuje, měl by být odvolán ze své funkce pro neschopnost, neznalost, pro ztrátu důvěry.  Dosud jsem myslel, že ministrem ve vládě České republiky může být jen občan ČR, který umí česky. Mýlil jsem se. Pan ministr Schwarzenberg češtinu dostatečně neovládá a přesto je ministrem ve Vaší vládě, což Vám neslouží ke cti. Viditelné problémy s češtinou bohužel má též paní ministryně D. Stehlíková.

Pane předsedo vlády, Vámi uznaná tzv. terminologická volnost je v rozporu s výše uvedeným odborným právním výkladem. Žádám proto, aby  praxe vaší vlády  v tomto směru byla napříště s ním souladná. Tak obsah uvedených termínů a jejich význam chápe také značná část české veřejnosti. Vámi uváděná terminologická volnost může být mostem, sloužícím k plnému opuštění obhajoby českých státních a národních zájmů a  k postupnému přebírání terminologie landsmanšaftu.

ODS, v době, kdy v jejím čele stál prof. V. Klaus, byla považována za vlasteneckou stranu. S Vaším příchodem do vedení strany se obrana českých zájmů postupně ztrácí. Pokud jde o tendenci nezměnitelnou, pak tento naprosto nežádoucí přerod ODS  lze považovat za druhý Sarajevský atentát, namířený nejen proti Otci zakladateli strany a  značné části jejích členů,  nýbrž i proti celému českému národu, který  svými hlasy v nedávných  volbách řekl Vaší politice jasné ne. Nechcete-li nebo nemůžete-li změnit uvedené směřování ODS a své vlády, prosím, odstupte ze své funkce.  Musíme dát jasný signál i SdL, že ani jeho nová strategie nebude úspěšná.

Děkuji Vám za pozornost, jíž mé petici věnujete, a za věcnou odpověď.

S pozdravem

JUDr. O. Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6-Dejvice

Na vědomí zasláno prezidentu ČR V. Klausovi,  předsedovi PS PČR Miloslavu Vlčkovi

Text této petice uveřejnil známý internetový zpravodaj „Zvědavec“ (www.zvedavec.org/komentare), v jehož nabídce byl nezkrácený. Během asi čtyř dní petici přečetlo téměř 4 tisíce návštěvníků. V současnosti je petice zpřístupněna ještě v archivu Zvědavce, v části došlo e-mailem.

Na Slovensku nezkrácenou petici na svých internetových stránkách uvedl S. Chelemendik, poslanec NR SR za Slovenskou národní stranu,  (www.chelemendik.sk). K nalezení je tam dosud. Na naší webové adrese bude k nahlédnutí v plném znění jak v Křesťanském sociálu, tak v rubrice „Další“.

Uvedené jen potvrzuje již naše dřívější zkušenosti, že naše média, jejich hlavní proud, jen zcela výjimečně publikují články, otevřené dopisy, petice, které mají výrazně vlastenecký, sociální a demokratický charakter. K jejich publikování napomáhají samizdaty a zvláště značná část internetových stránek. Až sem dosud cenzura nepronikla, dokonce ani cenzura mlčením, tichem, v běžných médiích tak úspěšně využívána.

Se sílící cenzurou stoupá význam samizdatů a internetových stránek. Svého času jsme z internetu stahovali film „Uloupené Kosovo“. Když asi 100 tisíc diváků jej takto shlédlo, milostivě jej uveřejnila i naše televize.

V současnosti můžeme vidět na www.Russia.ru dokumentární film o válce mezi Gruzií a Ruskem, Válka 08.08.08., umění zrady.  Kdo máte možnost, podívejte se tento dokument. Má jak ruskou, tak anglickou verzi (tuto shlédlo již více než 200 tisíc diváků). Doufejme, že se v dohledné době dočkáme alespoň českých titulků k ruské verzi.

Velmi podivný osud má dokumentární film Zero „9/11 Vyšetřování od nuly“, jehož tvůrcem je pan Giulietto Chiesa, poslanec Evropského parlamentu za Itálii. Když jsem 10.11. tr. v zařízení, které je součástí Poslanecké sněmovny P ČR, slyšel z jeho úst o různých peripetiích, jež jeho dílo potkaly, nestačil jsem se divit. Film  zpochybňuje oficiální verzi o událostech 11. září 2001, k nimž došlo v USA. Ač řadou odborníků byl přijat souhlasně, nenašla se ani jedna distribuční filmová společnost, která by zajistila jeho promítání pro širší diváckou veřejnost. Poslanec konstatoval, že současné fungování většiny médií přímo ohrožuje demokracii.

Z diskuse k filmu ZERO na 1. programu Ruské televize, která film odvysílala.

G. Chiesa: „Film byl s velkým úspěchem uveden v říjnu na mezinárodním festivalu v Římě. Prakticky všichni kritikové film viděli a psali o něm kladně. Potom se však náhle objevilo několik článků… zvláště v „Corierr Della Sera“ a „La Republica“. S velmi ostrými výpady, hlavně osobními. Nikoliv věcnými, ale osobními. Šlo o osobní obvinění a urážky. A potom jsme v Itálii nenašli ani jednoho distributora. Film jsme tedy uváděli sami, k dnešnímu dni jej vidělo kolem 30 000 lidí, většinou v malých kinech….

I my jsme najednou pochopili, že oficiální verze je takříkajíc nekritizovatelná. Oficiální vyšetřování ponechává nezodpovězené množství otázek. Pochopili jsme, já i moji přátelé, že 11. září se udál neuvěřitelný historický zvrat a nejen to. Pochopili jsme, že ti – není důležité, kdo – kteří tuto tragédii zorganizovali jako celosvětové divadlo, věděli velmi dobře, co se stalo. … Oni zvítězili.“

Někteří účastníci diskuse zaujali stanovisko, že není možné, aby tak primitivní organizace jako je Al Kajda zorganizovala  takovou velmi složitou akci. Část diskutujících zaujala stanovisko, že to mohla být určitá mocná skupina lidí v USA, nelze údajně vyloučit ani účast speciálních jednotek, která touto akcí vědomě ovlivnila strategické záměry americké zahraniční politiky. –www.messin.estranky.cz  

Ještě v době volební prezidentské kampaně se na www.osud.cz objevilo video, v němž nás americký historik a spisovatel Webster Tarpley seznamuje se svým názorem na Obamu. „Obama není, co si myslíte. Kdo jsou lidé stojící při a nad hodným strýčkem Obamou?“ V podstatě se jmenovaný historik soustředil na Z. Brzezinského. Ano, tento dosavadním plánům amerických neokonzervativců říká jasně ne. Domlouvá jim, že ztratili rozum, když chtějí pokračovat ve válce s Afghánistánem, bombardovat Irán, vyhrocovat nepřátelství se Sýrií. Již jsem vám dříve ukázal, jak se to má dělat. Afghánistán jsem nebombardoval, ale postavil jsem ho proti sovětům. Je třeba jej postavit proti Rusům znova, pokusit se o to i s Iránem, udělat obchod se Sýrií, aby zrušila ruské základny na svém území, a pokud možní ji také postavit proti Rusku.

V Číně jsou nejen Tibeťané proti ústřední moci, ale také čínští muslimové. Nechť tedy také bojují proti Číně.

Amerika si musí uvědomit, říká dále Z. Brzezinski, že světovými centry jsou Moskva a Peking. Pokud má být zachována americká nadvláda nad světem je nutné se utkat nejen s Ruskem, ale i s Čínou. Z. Brzezinski zdůrazňuje, že USA musí jak muslimy, tak Evropany využít jako potřebný kanónenfutr v budoucích válkách.

Proto  Webster Tarpley soudí, že dosavadní imperialistické plány amerických neocons budou nahrazeny akcemi ještě šílenějšími a nebezpečnějšími. Nebude je provádět, jak je Tarpley přesvědčen, nikdo z neocons, ale levicový „demagog“ Obama, a to zásluhou lidí, kteří stojí vedle něj a nad ním, včetně Trilaterální komise, bankéřů D. Rockefellera a G. Sorose.

Chceme doufat, že uvedená tvrzení byly jen součástí kampaně proti Obamovi a že Obama přinese Americe i světu potřebné změny.

Připravila redakce za součinnosti ing. Josefa Chromíka

Křesťanskosociální mírové forum

Evropa pro mír, za Evropu bez jaderných zbraní

Vědci a umělci, vojáci i pacifisté, ženy i muži, mladí i staří na celém světě říkají: válka je katastrofa!

Evropa pro mnohé znamená ekonomický model, kulturní vzor, samostatnou myšlenku blahobytu a sociálních jistot. Evropská unie se rozrůstá a stále další státy se chtějí stát její součástí. Evropa chce „prosazovat mír, své hodnoty a blahobyt svých národů“, ale toto přání se sráží se skutečností, která se za posledních pár let velmi rychle změnila: mezinárodní terorismus, válka v Iráku, obrat k násilí ve snaze řešit mezinárodní, regionální i lokální konflikty, strategie preventivních válek a především nové bláznivé závody v jaderném zbrojení.

Rozpaky a hrůzu nahání deklarace Spojených států a Francie, připouštějící možnost použít proti terorismu jaderné zbraně jako první, prohlášení Japonska o možnosti vstupu do světa jaderných mocností z obranných důvodů…

Evropa, která se vzdává své role ekonomické a kulturní světové velmoci, roztříštěná ve svých národních vládách a podřízena militaristicko politické strategii Spojených států, přijímá instalace nových vojenských základen a napomáhá tak zhoršování mezinárodního napětí.

Národy Evropy ale naopak žádají: dejme šanci míru!

Evropa nesmí podporovat žádnou politiku, která směřuje naši planetu ke katastrofě: zde je ve hře samotná budoucnost lidstva, jsou ve hře životy milionů lidí. Jaderné zbraně je třeba odstranit dříve než budou použity, potom už by bylo příliš pozdě! Ať jsou politici na úrovni této situace, nebo ať odstoupí stranou.

Evropa má historickou příležitost stát se pozitivním vzorem pro ostatní regiony – pro mnoho zemí které míří k regionální integraci v Latinské Americe, Asii i Africe. Evropa má příležitost změnit směr událostí a zahájit politiku mezinárodního uvolnění napětí a míru, která by otevřela nové horizonty a nové cesty, kterými se lidé potřebují vydat. …

Naléhavě žádáme, aby se Evropa rozhodla pro velmi silnou, nenásilnou politiku – pro politiku míru. Žádáme několik velmi jasných a uskutečnitelných kroků:

* Evropu bez jaderných zbraní; stáhnout veškerý jaderný arzenál USA ze všech základen USA – NATO pro jejich definitivní likvidaci a odstranit jaderný arzenál Francie a Velké Británie, jako první kroky programu globálního jaderného odzbrojování pod dohledem OSN.

* Prohlásit jaderné zbraně za protizákonné podle rozsudku Mezinárodního soudního tribunálu z roku 1996

* Zrušit jakékoliv dohody o instalaci nebo rozšiřování cizích vojenských základen na evropském území.

*  Stáhnout vojenské jednotky evropských zemí z okupovaných území.

*  Iniciovat diplomatická jednání a vést dialog o řešení konfliktů…

Přátelé z celé Evropy, silou nenásilí vytvořme mírovou Evropu!

www.EuropeForPeace.eu

K otázkám míru

Mluvíme-li o míru, máme zpravidla na mysli určitou kvalitu vztahů mezi jednotlivými státy. Mír má však i vnitrostátní rozměr. Je žádoucím, aby uspořádání vztahů a jejich úprava v jakékoliv společnosti byly výsledkem nenásilného střetávání zájmů jednotlivých sociálních skupin a měly právní charakter. Panství práva je příznačné pro právní stát. O kvalitě práva však zásadně rozhoduje charakter státu, jeho demokratická podstata.

Ústava ČR charakterizuje náš stát jako svrchovaný, jednotný a demokratický a právní. Z hlediska ústavněprávního bychom mohli být zásadně spokojeni s jeho konstrukcí, přestože postrádáme sociální určení jeho podstaty a výslovné zakotvení forem přímé demokracie, především referenda.

Demokratický charakter republiky má svůj výraz především v zakotvení zásady, že lid je veškerým zdrojem státní moci. Tolik teorie. A nyní k politické praxi.

V parlamentních volbách občané svými hlasy svěřili výkon zákonodárné moci Poslanecké sněmovně PČR do rukou poslanců rovnoměrně zastupujících pravici a levici. Toto složení bylo výrazem vůle lidu. Pak následovalo nejdříve „získání“ dvou poslanců  zvolených za ČSSD, kteří svým hlasováním se zařadili k pravici, a poté pravice časem z části získala ještě další dva sociálnědemokratické poslance.

K ospravedlnění těchto postupů sloužilo tvrzení, že poslanci při výkonu svého mandátu nejsou vázáni žádnými příkazy (Ústava ČR čl. 26). Opomíjí se však další část ustanovení ústavy, že poslanci vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem. A právě ten obsahuje povinnost poslance vykonávat mandát  v zájmu všeho lidu. Lid v parlamentních volbách vyjádřil svoji vůli svými hlasy, jímž svěřil výkon zákonodárné moci rovnovážně pravici a levici. Zájmem lidu bylo zachování tohoto rovnovážného stavu v PS PČR. Přeběhlíci tuto vůli lidu nerespektovali. Naopak jednali v rozporu s ní, porušili tak svůj poslanecký slib. Co se stalo? Pravice se stala vládnoucí silou, v rozporu s vůli lidu vyjádřenou v hlasování, v republice. Do určité míry bychom mohli kroky pravice, vedoucí k jejich rozhodujícímu postavení ve státe, označit za jakýsi coup d´etat.

Podle výtoků bývalého poslance za ODS, Moravy, o pozitivním a jiném motivování poslanců, o jeho konkrétních krocích zaměřených na sbírání materiálů o  poslancích a jejich rodinách, podle informací o již dřívějších snahách o uplácení poslanců, bychom mohli přijít k závěru, že „přeběhlictví“ poslanců bylo výsledkem nějakých mimořádně silných, skrytých tlaků na ně. Tyto tlaky byly a jsou jistě nelegální, protiústavní.

Můžeme odvodit, že je vážně narušen jak právní, tak demokratický charakter republiky. I vůli lidu, vyjádřenou v nedávných volbách, jež byly referendem o vládě M. Topolánka, pravice a její spojenci nehodlají respektovat. Jak deklarují, mají v úmyslu, rozporu s vůlí většiny lidu, prosadit smlouvy o zřízení radarové základny USA na našem území, předat další část naší svrchovanosti do rukou Bruselu a pokračovat v protilidových „reformách“.Uvedený rozpor mezi právním a faktickým stavem vytváří a posiluje konfliktní situace na nejrůznějších společenských úrovních. Jejich  vyjádřením je i růst  ultrapravicových sil a jejich protizákonných aktivit. V některých místech republiky dochází již i k masovějším a dokonce též ke krvavým střetům fašizujících bojůvek s policií. Pravicová vláda není schopná se vypořádat s rozsáhlou korupcí, morální devastací, s pokleslou politickou kulturou a především s hlubokým demokratickým, sociálním i právním deficitem její vlády. Přesto je odhodlána dále vládnout, snad za každou cenu. Tváří se i nadále, že jakési svobodné rozhodnutí přeběhlých poslanců váží více než vůle lidu, ač nejen odborníkovi na ústavní právo, ale i obyčejnému člověku se zdravým rozumem je jasné, že tomu tak není a ani nikdy v demokratickém státě nemůže být.

Od uvedených skutečností pravice odvádí pozornost veřejnosti budováním obrazu nepřítele, jímž jsou, jak tvrdí, vnitřně především komunisté, a ve vnějších vztazích pak Rusko. Tato zcela falešná představa nepřátel jen prohlubuje porušování vnitřního míru v naší republice a dává jí i mezinárodní rozměr. Jsme přesvědčeni, že vnitřní mír v naší republice je stále více ohrožován pravicí a jejími spojenci

Trvalý mír, vnitřní i vnější, může být vybudován jen na principu spravedlnosti, především sociální spravedlnosti, lidských právech a plné demokracie. Snažme se, abychom nenásilnými prostředky, a alespoň v dosahu našich možností, přispěli k obnovení míru v našich vnitřních i vnějších vztazích.  

Říkáme ne válce v Afghánistánu, ne americké radarové základně v Brdech, ne dalšímu zbrojení, ne protilidovým „reformám“ pravicové vlády, na fašizujícím bojůvkám, ne neustále více podněcovanému honu na vnitřního „nepřítele“!

Dr. O. Tuleškov

Chrysostomos II., arcibiskup kyperský, mluvil při svém setkání s Benediktem XVI., ke kterému došlo v červnu 2007, o cestě k plné jednotě křesťanů. Prohlásil: „Dialog pokračuje. My, jako kyperská církev, tento dialog podporujeme. Rozhodli jsme se, že jeho další fáze v příštím roce bude probíhat tady, na Kypru. Jako místní církev jsme připraveni poskytnout své síly k jeho dobrému výsledku, protože je nepřijatelné, aby Kristova církev byla rozdělena. Pohled na roztrhanou církev je neúnosný, církev musí být jednotná“.

V těchto dnech probíhá na Kypru 22. setkání „Lidé a náboženství“, které nese název  „Civilizace míru, dialog konfesí a kultur“. Účastní se ho desítky osobností náboženského a politického života z 60 zemí světa, mezi nimiž jsou zejména prezidenti Černé Hory, Malty, Albánie, Bosny a Hercegoviny, velký rabín Izraele a 9 katolických kardinálů. (Pozn. red. Je velká škoda, že jednání se nezúčastní představitelé kosovské a srbské pravoslavné církve, kteří by jistě k probíhajícímu dialogu měli co říci.)

Od setkání se očekávalo, že přispěje i k řešení letitého sporu Kypru s Tureckem. Arcibiskup Chrysostomos II. k probíhajícím jednáním řekl: „Problémů dialogu je celá řada. Na Kypru jsou dva státy. Cílem jednání je rozpustit Kyperskou republiku a vytvořit dva nezávislé státy, které budou ve velmi úzkém vztahu, mělo by jít o jakousi konfederaci. Ankara ovšem požaduje právo zachovat na Kypru své vojenské jednotky s právem intervence, což je pro nás nepřijatelné. … Evropská unie uznala Kypr jako jediný stát. Evropa si myslí, že Řekové a Turci tady mohou žít v míru.“

Účastníci setkání došli k zajímavému a důležitému závěru, že nastalo zřejmé uvolnění napětí, a že pronásledování křesťanů na Středním východě, od Libanonu až po Irák nemá již náboženský, ale politický ráz. Všichni si uvědomují, že naděje vzbuzené volebním vítězstvím  B. Obamy mohou být klamné, pokud se nezmění jazyk politiků, kteří vytvářejí fobie na obou stranách domnělého střetu civilizací.- red.

Vatikán se záměrně pokouší rozněcovat nepřátelství mezi katolicismem a pravoslavím

Vztahy mezi katolickou a pravoslavnou církví je sotva možné označit za přátelské. Ukrajina momentálně představuje největší překážku, poněvadž tamní řecko-katolíci obsadili pravoslavné kostely. Rovněž situace na Balkáne není růžová. Tam se bojovní katolíci snaží konvertovat pravoslavné Srby na katolickou víru a oslabit Srbsko natolik, jak je to možné. Pravda v této souvislosti položila několik otázek srbskému historikovi Nemaniovi Kaličovi, který je předním členem srbské pravoslavné církve v Chorvatsku.

Podkopala Vatikánem vedená politika v Srbsku myšlenku opět vytvořit sjednocenou křesťanskou církev“

První polovina 20. století zanechala mnoho nezhojených ran v dějinách srbského národa a srbské pravoslavné církve. Vatikán se už dlouho snažil oslabit pravoslaví na Balkánu a možná ho dokonce i úplně zničit. Zatím to většinou dělal mírovou cestou, přestože při tom často používal i sílu a snažil se dosáhnout svůj cíl za každou cenu. A katolická církev v Chorvatsku mu v tom ochotně napomáhala. … Aby Vatikán mohl realizovat své plány, zneužil kombinaci náboženského a národního šovinismu v Chorvatsku. …

www.prop.sk , pravda.ru

„Je třeba – to od nás Pán žádá – abychom poctivě a věrně dělali své povolání: politika, vědce, profesora, podnikatele či dělníka. A také povolání penzisty; křesťan, kterému leží celý život na srdci sociální dimenze evangelia se vzdává nároku na odpočinek a pracuje, dokud si ho Pán nepovolá do Království, po němž celý život toužil.“ (Žeň veřejné diskuse  k Listu Pokoj a dobro, str. 8)

To Pán žádá i na nás, křesťanských sociálech. Pracujme s křesťanskou láskou v srdci  pro mír na světě, pro sociální spravedlnost i národní smíření, pracujme pro dosažení Království Božího na Zemi, jímž nám je sociálně spravedlivá společnost, abychom mohli být povoláni do Království nebeského.

Pro nás je příznačná drobná práce. Každý z nás, i ti, kteří již málo vycházejí ze svých domovů, může přispět ke zdaru dobré věci. Tou nejméně náročnou činností je půjčování Křesťanského sociála a dalších brožurek. Kdo má větší možnosti, často dále kopíruje naše tiskoviny. Jde třeba o jeden či více výtisků jednoho titulu. Z informací, které jsme obdrželi, víme, že mezi námi jsou lidé, kteří jsou schopni rozmnožit jeden titul i o 40 výtisků. Samozřejmě jde o nám známé maximum.  Velmi záslužné též je, mnozí z nás to však podceňují, šířit adresu naší web. stránky – www.ksl.wz.cz  . Jejich návštěvníků, dosud něco přes 300 měsíčně, je velmi málo. Víme, že naše internetové stránky jsou chudé celkovou úpravou, ale obsahově bohaté. Určité informace o česko-německých vztazích  poskytujeme výhradně my, např. překlady materiálů ze sjezdů odsunutých Němců, výňatky projevů z tzv. Dne vlasti i volné překlady z Landeszeitung, opět zvážíme publikování i některých překladů ze Sudetendeutsche Zeitung.  Tato skutečnost bohužel je velmi málo známá. Rozšiřujte ji!

Petiční aktivity, které zpravidla uskutečňujeme ve spolupráci s dalšími vlasteneckými subjekty, jsou důležitou formou činnosti nám vlastní. V této souvislosti apelujeme na vás,  vážení přátelé, věnujte pozornost  „Petici proti nezákonnému uznání Kosova, za odvolání ministra K. Schwarzenberga“. Bohužel, dosud jsme nesoustředili ani 1000 podpisů. Víme, že petiční akci jsme začali nepříhodně v červnu, kdy řada z nás již byla mimo Prahu a další větší města. Nyní však jsme všichni doma a tak máme možnost vše dohnat. Snažme se!

Vážení čtenáři,

děkujeme vám za dosavadní spolupráci, dopisy kritické, pochvalné i podnětné, za redakční spolupráci, za finanční příspěvky, které  nám podle svých možností zasíláte. S vaší pomoci již delší dobu můžeme pokračovat v samizdatové činnosti, kterou považují za důležitou i další vlastenecké organizace a dokonce i řada známých  vysokoškolských pedagogů. Velmi si vážíme zvláště činnosti našich autorů jednotlivých titulů či článků, překladatelů, důvěrníků v terénu a redakčních spolupracovníků. Spolupráce s mnohými  z nich je již delší než 10 let, někteří dokonce patří k spoluzakladatelům Křesťanskosociálního hnutí.

I tentokrát se na vás, vážení čtenáři, obracíme s prosbou o  finanční podporu na rok 2009. Do všech zásilek přiložíme poštovní poukázky.Věříme, že ti, kteří jsou majetnější, nám pošlou větší finanční dary, abychom mohli i nadále zdarma posílat naše tiskoviny  těm, jejichž sociální situace není dobrá.Víme, že takovýchto lidí bude v nastávajícím roce ještě více. Víme však také, že ne ojediněle právě takoví lidé přispívají do našeho společného tiskového fondu pravidelně a relativně vyššími částkami. Velmi děkujeme všem za  sebemenší příspěvek. –red.

Milostiplné Vánoce a Boží požehnání v novém roce všem lidem dobré vůle!

Vydává ÚV KSH. Redakční uzávěrka tohoto čísla byla 17. listopadu 2008. Kontaktní adresa: dr. O Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6. Web. stránka: www.ksl.wz.cz  , E-mail: Vydavatel@seznam.cz