Křesťanský sociál  

listopad, prosince 2015

Jak dosáhnout míru?

„…Pokusy prosazovat model jednostranné dominance všemi prostředky, a už jsem o tom mnohokrát mluvil, způsobily rozkolísání systémů mezinárodního práva a globální regulace, a to znamená, že existuje hrozba, že se konkurence – politická, ekonomická, vojenská – může stát neovladatelnou…

Již se objevila koncepce tzv. prvního odzbrojujícího úderu, včetně použití přesně naváděných nejaderných prostředků velkého doletu, srovnatelných svým účinkem s jadernými zbraněmi…

Podstata spočívá ve snaze zničit strategickou rovnováhu, změnit poměr sil ve svůj prospěch tak, aby se nejen dosáhlo dominance, ale aby se získala možnost diktovat svou vůli všem, jak svým geopolitickým konkurentům, tak i, myslím si, svým spojencům. Je to velmi nebezpečný scénář vývoje událostí, je škodlivý pro všechny, včetně, podle mého názoru, samotné Spojené státy…

Co je třeba podle našeho názoru udělat pro podporu dlouhodobého urovnání v regionu a pro jeho sociální, hospodářskou a politickou obrodu? Především vyhnat teroristy z území Sýrie a Iráku a nedovolit jim, aby přemístili své aktivity do jiných oblastí. Ale k tomu je nutno spojit všechny síly: pravidelná armáda Iráku a Sýrie, oddíly kurdské domobrany, nejrůznější opoziční skupiny, připravené skutečně vnést svůj reálný vklad do porážky teroristů, zkoordinovat aktivity zemí regionu i zemí mimo region, které čelí teroru. Společné protiteroristické aktivity musí mít samozřejmě oporu v mezinárodním právu…

Z vystoupení Vladimíra Putina na zasedání XII. Mezinárodního diskusního klubu Valdaj

Arcibiskup Amel Šimon Nona z Mosulu varuje Evropu před příliš liberální politikou

Arcibiskup Amel Shimon Nona z iráckého Mosulu vzkazuje nám Evropanům:

„Naše dnešní utrpení je pouze ochutnávkou toho, co vy Evropané a křesťané zažijete v blízké budoucnosti. Ztratil jsem své biskupství. Prostory mého apoštolátu byly obsazeny islamistickými radikály, kteří nás chtějí vidět buď konvertovat k islámu, nebo mrtvé. Ale moje společenství ještě žije.

Prosím pokuste se rozumět. Vaše liberální demokratické principy zde nemají žádnou cenu. Musíte pochopit realitu na Blízkém Východě, když vítáte stále rostoucí počet muslimů ve vašich zemích. Ale i vy jste v nebezpečí. Musíte přijmout pevná a odvážná rozhodnutí a to i za cenu toho, že se budou příčit vašim zásadám.

Věříte, že lidé jsou si rovní, ale to není pravda. Islám neříká, že všichni lidé jsou si rovní. Vaše hodnoty nejsou jejich hodnotami. Když to dost rychle nepochopíte, stanete se obětí nepřítele, kterého jste si sami pozvali domů.“

Arcibiskup Nona na otázku, zda je islám sám o sobě nebezpečný, odpovídá:

„Ne, přirozeně ne. Většina muslimů nechce žít jinak než vy nebo já. Žít spolu v míru. A také tak žijí. Zcela bez pochyb. Na Západě je však nebezpečí, které vychází z Islámského státu, salafistů a džihádistů, stále ignorováno. Vy na Západě jste naivní. Islám, šária, propaguje částečně jiné hodnoty. Ty nejsou s hodnotami Západu často kompatibilní.

Islám se nachází v hluboké krizi. Již po staletí. Má jistě, to nelze zpochybnit, nesmírný spirituální, teologický a humanistický potenciál. Jenomže ten leží ladem. Mnoho muslimů je tedy náchylných naslouchat různým ideologům a demagogům, kteří interpretují základy víry po svém. Následky vidíte nyní zde. A časem je pocítíte i vy na Západě.

V Evropě existuje již dnes nezastavitelný a stále rostoucí džihádistický potenciál, který nenávidí Západ. Západ nedokáže najít odpověď na toto nebezpečí. To, co se rozvinulo, se bude nadále šířit a vzmáhat a nezastaví se na vašich hranicích. Dorazilo to již k vám.“                                                      UnserTirol,  11. října  2015

Katoličtí biskupové ze Sýrie chválí zásah Ruska. O Asadovi lze vyjednávat až po porážce ISIS

Blízkovýchodní biskupové se v uplynulých dnech vyjádřili pozitivně k intervenci Ruska v Sýrii. Řeckokatolický melchitský arcibiskup Jean-Clement Jeanbart 9. října v rozhovoru pro švýcarskou televizi přivítal vojenský zásah Ruska ve prospěch prezidenta Assada, protože "slouží kauze křesťanů".  Mluvil rovněž o "obnovení důvěry" mezi křesťany v Sýrii, kteří - jako jiné náboženské menšiny - trpěli hrozným pronásledováním ze strany IS. Putin "problém řeší", řekl arcibiskup.

Arcibiskup Jeanbart náleží k melchitské řeckokatolické církvi. Ta je jednou z východních katolických církví (tvořících unii s Římem). Celkově se jedná o 1,6 miliónů věřících, kteří žijí především v Libanonu a Sýrii.

Gregorios III. Laham, syrský melchitský řeckokatolický patriarcha Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma, 29. září při zasedání shromáždění OSN (zdroj agentura Sir) položil otázku, "proč nevytvořit koalici pro boj proti IS, která by zahrnovala také Sýrii? Až by došlo k porážce tohoto nepřítele, jsem si jistý, že se najdou politická řešení". Gregorios III. vyjádřil i toto podivení: "Ptám se, jak je možné myslet si, že bráním nějaký národ před nepřítelem, aniž bych jej chtěl zapojit. Nemluvím o prezidentu Assadovi, ale o státu. Nemůžeš bojovat s nepřítelem v mém domě, aniž bys mne konzultoval. Chtějí vyhnat Asada tím, že budou prolévat krev jeho národa? Kdo mne má bránit? Mají to snad být americká letadla, která přilétají z daleka nebo ten, kdo je zde, vláda s armádou? Chtějí pohřbít národ, aby zabili jednoho člověka, prezidenta. To je zločin, který by měl stíhat mezinárodní soudní tribunál v Haagu." A pokračoval: "Tváří v tvář mezinárodnímu riziku je naléhavě potřebné dosáhnout společného mezinárodního postoje – Sýrie, Iráku, Turecka, Kataru, Saudské Arábie, Íránu, Číny, EU, USA, Ruska atd...Hlas, který by uznal, že nebezpečí se týká všech a nejen Blízkého východu. Odstranit Assada bez alternativy je absurdní. V Sýrii působí na 28 opozičních skupin. Jsou to malé skupiny ozbrojenců, kteří jsou rozděleni i uvnitř a dříve nebo později přejdou k bojovníkům Islámského státu."

Ve stejné době přišlo vyjádření apoštolského vikáře z Aleppa pro katolíky latinského ritu, kterým je mons. George Abou Khazen: "Jediní, kdo bojují proti Islámskému státu jsou kurdové a vojáci regulérní syrské armády. Pokud to v New Yorku myslí vážně, nemohou si dovolit vyloučit Assadovu vládu." Road map, kterou biskup doporučuje, je následující: "Až po porážce Islámského státu ať se vyjednává o přechodu, ale je důležité nevytvořit (mocenské) vakuum kvůli riziku, že dopadneme jako Libye nebo ještě hůř. Velké mocnosti, bohužel, hledí jen na své zájmy, také protože ten, kdo platí, je tento ubohý lid, zbavený všeho - citů, zaměstnání, domova. Požadujeme příměří, aby bylo zastaveno krveprolití", dodal a vyjádřil se, že vůbec neoceňuje vojenské zásahy Západu, zvláště ne Francie, která ještě před Ruskem začala bombardovat ISIS. Podle něj je to "další epizoda ze série akcí a neuvážených rozhodnutí západních mocností v rámci konfliktů, které masakrují národy Blízkého východu." Pro agenturu Fides (29/9) řekl: "Od počátku války se ptáme, co skutečně vede Francii k těmto rozhodnutím. Snad to jsou ekonomické zájmy, ale nevím, zda to stačí k ospravedlnění některých tak nesmyslných a protichůdných směrnic, jako je rozhodnutí podporovat a důvěřovat rebelům spolu s bombardováním v uplynulých dnech, namířeným proti Islámskému státu, který by nikdy nezískal takovou sílu nebýt podpory a financování ze strany těch zemí v oblasti, které jsou největšími spojenci Západu."

Také podle syro-katolického arcibiskupa Damašku, mons. Eliase Tabe, referuje agentura Sir, je "prezident Asad jediný, kdo ještě může udržet pohromadě zemi, navzdory protichůdným tlakům. Protože byl zvolen svým lidem, musí být zapojen do pokusu čelit Islámskému státu." Podpora Ruska je vítána, "neboť mělo vždy silné vazby na Blízký východ", vysvětluje Tabe, přičemž si je dobře vědom, že "je zbytečné zapírat, že zde Rusko hájí i své vlastní zájmy." Přesto je třeba porazit "teroristy Islámského státu."

Protesty Spojených států již proti prvnímu bombardování ruskými letadly, které začalo 30. září, protože bylo vedeno také proti jednotkám bojujícím proti Asadovi a vycvičenými CIA, rozčílily syrského arcibiskupa Jacquese Behnan Hindo, který stojí v čele syro-katolické archieparchie (arcidiecéze) Hassaké-Nissibi. V rozhovoru pro Fides řekl: "Americký senátor John McCain protestoval, že Rusové nebombardují pozice Islámského státu, ale spíše anti-Asadovské rebely, vycvičené CIA. Podle mne to jsou znepokojivá slova. Představují nestoudné přiznání, že za válkou proti Assadovi stojí také CIA a že se jedná o konflikt, který řídí mocenské kruhy daleko od Sýrie a jejich spojenci v blízkovýchodním regionu." "Západní propaganda", zdůraznil Hindo "stále mluví o umírněných rebelech, kteří neexistují – mezi všemi ozbrojenými skupinami najdeš ty ze Svobodné syrské armády jen, pokud je budeš hledat za pomocí lupy. Všechny ostatní značky, kromě Islámského státu (Daesh), splynuly a byly pohlceny frontou Al-Nusra, což je militantní odnož Al-Kájdy v Sýrii". "Je to všechno velmi znepokojující", řekl a poznamenal: "Máme tu super-mocnost, která 14 let od 11. září protestuje, že Rusové zasahují proti milicím Al-Kájdy v Sýrii. Co to znamená? Že je teď Al-Kájda spojencem USA jen proto, že v Sýrii má jiné jméno? Skutečně tak moc pohrdají naší inteligencí a naší pamětí?"

zdroj: Adista, http://www.umlaufoviny.com

Jak se připravovali monarchisté a katolíci z Brna

na oslavu 28. října 1918?

„Sdružení monarchisté z.s. Brno“, ve spolupráci  s římskokatolickým úřadem  v Brně a vojenským špitálním řádem sv. Lazara jeruzalémského, vyvěsilo na dveřích brněnské katedrály na Petrově pozvánku:

„Slavnostní mši svatou k upomenutí a uctění památky JCKV blahoslaveného Karla I. (1887-1922), posledního císaře rakouského, krále českého, a markraběte moravského. Mše se bude konat  26.10. v 10.30 a bude celebrována katedrálním farářem Mgr. Ing. P. Kouzubem.“

Mše se v uvedené době skutečně konala. Účastnilo se jí i asi 12 rytířů z uvedeného řádu (jedna byla žena), v rozevlátých pláštích tmavozelené barvy s černými křižáckými kříži. Následovali je čtyři bělovlasí rytíři řádu moravského v pláštích modrých, zlatě prošívaných. Hrdě nesli své dvě vlajky. -in

Poznámka redakce: Karel I. Posílal do války naše vojáky, aby umírali za zájmy Rakouska-Uherska a Německa. Kolik životů má na svědomí? Kolik našich zajatých legionářů nechal popravit? Kdyby válku vyhráli Germáni, pak i v Rakousku-Uhersku měli být Češi potlačeni a germanizováni. Habsburkům jsme překáželi. Tři sta let dělali, co mohli, aby nás zničili. Nepovedlo se jim to. My jsme naopak Habsburky zbavili veškeré moci nad našim národem a československým státem. A to jednou provždy!

Katolická církev byla vždy více či méně  prohabsburská. Co učinila však téměř v předvečer našeho státního svátku, je nejen varovné!

Malá vzpomínka

V devadesátých letech, když byl předsedou ČSSD ing. Miloš Zeman, Křesťanskosociální hnutí iniciovalo v této straně vznik Křesťanské platformy. Na bohumínském sjezdu nás zastupoval prof. ThDr. Vladimír Benda, který seznámil tuto stranu s našim projektem. Bez problému byla platforma schválena. Později se nám ještě podařilo zajistit její transformaci v křesťanskosociální. Mnozí z nás v té době pracovali  v Komisi pro církve a náboženské společnosti. Jejím předsedou byl jeden ze spolupracovníků V. Havla. Nemyslíme si, že by tato komise ČSSD pracovala vzorně, spíše naopak. Důvodů byla celá řada. Poslední kapkou byla návštěva pan D. Hermana na zasedání komise, jejíž vedení ukázalo takovou všestrannou vstřícnost vůči hostu, že jsem, když jsme byli opakovaně požádáni, abychom hlasovali jen na základě ústního vysvětlení několika bodů, tedy zcela bez  písemných podkladů, jednoznačně odmítl. Na opakovaný nátlak jsem reagoval slovy, že odmítám tak hlasovat a z jednání jsem okamžitě odešel. O situaci v komisi jsem informoval pana ing. M. Zemana. Po krátké době jsem dostal návrh, abych vstoupil do další celostátní odborné komise ČSSD, do kulturní. Její podkladové materiály pro jednání byly vzorové. O takových jsme v předešlé komisi si mohli nechat jen zdát. Po krátkém rozmyšlení, byl jsem již některými okolnostmi v ČSSD značně unaven, jsem se skutečným a upřímným poděkováním odmítl, aniž bych však na ČSSD nějak zanevřel.

Pokud si ještě dobře pamatuji, pak zanedlouho komise pro církve a náboženské společnosti byla vedením ČSSD zrušena. Její předseda na tento fakt reagoval nějakým pamfletem. Ani to mu nepomohlo. Vody se rozstoupily a hladina času jej překryla.                                                                                               

Po delší době noví snaživci v ČSSD křesťansko-sociální platformu v ČSSD probudili k životu. Ať již to mysleli jakkoliv, její plody nejsou zrovna pro ČSSD typické. Je-li i jejich dílem smíření strany, která původně brojila proti církevním restitucím a dokonce uvažovala o referendu o nich, s církevními restitucemi v rozsahu stanoveném nečasovsko-schwarzenbergskou pravicovou vládou, pak můžeme konstatovat, že napomohli ke vzniku nové sociální demokracii, v níž vládne „křesťan“ B. Sobotka ve prospěch katolického kléru, nikoliv českého lidu. Křesťanskosociální platforma tak přestala být sociální a zřejmě i křesťanskou. Je katolicko-církevnická se všemi negativními příznaky. Jen nevím, v čem vlastně B. Sobotka se odlišuje od P. Bělobrádka, náčelníka tzv. KDU-ČSL.  Dr. O. Tuleškov

Credit Suisse: V USA je více chudoby než v Číně

Švýcarská banka Credit Suisse zveřejnila svou každoroční zprávu o globálním bohatství. Vyplývá z ní, že 1 % populace vlastní 50 % světového bohatství a že procento chudých lidí v Evropě i USA je vyšší než v Číně.

10 % obyvatel Evropy  a 20 % obyvatel USA žije pod hranicí chudoby. Ve zprávě není měřítkem chudoby výše příjmu, ale prosperita tj. bere se do úvahy majetek spolu se zadlužením.

25 % amerických domácností je de facto insolventních. Dluh Američanů tvoří 60 biliónů USD. Americký student končí studia v průměru s dluhem 35.000 USD. Vláda USA má dluh 18 biliónů USD a nesplacené závazky v hodnotě 42 biliónů USD.

Zdroj: http://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/2015/10/22/credit...

Pan Pelikán, ministr spravedlnosti, se nechal slyšet, že by nás migranti mohli žalovat u soudů.

Takže, když k nám přijdou  nezvaní, ilegálně překročí naše hranice, tak se máme o ně starat lépe než o naše sociálně slabé spoluobčany?

Neměli bychom se spíše mít výčitky svědomí, v jakých nelidských podmínkách žijí naši bezdomovci, jak strádají mnohé naše děti z neúplných rodin, jak živoří naši dlouhodobě nezaměstnaní, starodůchodci, naši chudí?

My již nyní stojíme před  stolicí toho Nejvyššího, který nás soudí, a nemáme co říci na svojí obhajobu. Mezi námi souzenými v první řadě stojí i pan Pelikán. Co všemu tomu říká jeho svědomí?-red.

Projev papeže Františka v americkém Kongresu

24. září 2015 přednesl papež František svůj projev na půdě amerického Kongresu. Informovala nás o tom řada médií, vybírala si však jen něco. Považujeme za vhodné uveřejnit celý projev přeložený do češtiny, aby si jej čtenáři mohli přečíst bez mediálních filtrů.  

Kapitol Spojených států, Washington D.C., 24. září 2015

Pane viceprezidente, pane předsedo, vážení členové Kongresu, drazí přátelé

Jsem velmi vděčný za vaše pozvání, abych mohl hovořit ke společnému zasedání Kongresu v „zemi svobodných a domovu statečných“. Rád bych si myslel, že důvodem je to, že jsem také synem tohoto velkého kontinentu, od kterého jsme všichni tolik dostali a vůči kterému sdílíme společnou zodpovědnost.

Každý syn a dcera dané země má poslání, osobní a sociální odpovědnost. Vaší vlastní zodpovědností jako členů Kongresu je umožnit této zemi pomocí vaší legislativní činnosti, aby jako národ rostla. Jste tváří tohoto lidu, jejich zástupci. Jste povoláni k obraně a zachování důstojnosti svých spoluobčanů při neúnavné a náročné snaze o společné dobro, protože to je hlavním cílem všech politik. Politická společnost vytrvá, pokud hledá uspokojení společných potřeb tím, že stimuluje růst všech svých členů, obzvláště těch zranitelných a těch v nebezpečí. Legislativní činnost je vždy založena na péči o lidi. K tomu jste byli přizváni, povoláni a svoláni těmi, kteří vás zvolili.

Vaše práce podle mě ve dvou směrech odráží postavu Mojžíše. Na jedné straně patriarcha a zákonodárce izraelského lidu symbolizuje potřebu lidí udržet při životě svůj smysl pro jednotu právě prostřednictvím legislativy. Na druhé straně nás postava Mojžíše vede přímo k Bohu a tím k transcendentní důstojnosti lidské bytosti. Mojžíš nám poskytuje dobrou syntézu vaší práce: jste žádáni o ochranu prostřednictvím zákona, obrazu a podobenství od Boha v každé lidské tváři.

Dnes bych rád oslovil nejen vás, ale skrze vás celý lid Spojených států. Zde, společně s jejich představiteli, bych rád využil této příležitosti k dialogu s mnoha tisíci mužů a žen, kteří se snaží každý den dělat poctivě svou práci, přináší domů denní chléb, šetří peníze a postupně budují lepší život pro své rodiny. Jsou to muži a ženy, kteří jednoduše nemají obavy ze splácení daní, ale svým vlastním tichým způsobem udržují ve společnosti život. Svým jednáním vytváří solidaritu a vytváří organizace, které nabízí pomocnou ruku těm nejpotřebnějším.

Rád bych také vstoupil do dialogu s mnoha staršími osobami, které jsou zásobárnou moudrosti kované zkušenostmi, které se mnoha způsoby, zejména dobrovolnou prací, snaží sdílet své příběhy a postřehy. Vím, že jsou mnozí z nich unavení, ale stále aktivní; pokračují v budování této země. Také chci dialog se všemi těmi mladými lidmi, kteří pracují na realizaci svých velkých a vznešených aspirací, kteří nejsou svedeni zkratkovitými návrhy a kteří čelí obtížným situacím, často jako důsledek nezralosti ze strany mnoha dospělých. Přeji si dialog s vámi všemi a rád bych tak učinil prostřednictvím historické paměti vašeho lidu…

Rád bych zmínil čtyři z těchto Američanů: Abraham Lincoln, Martin Luther King, Dorothy Day a Thomas Merton.

V letošním roce si připomínáme sto padesáté výročí atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna, strážce svobody, který neúnavně pracoval na tom, aby „tento národ pod Bohem zažil nové zrození svobody“. Budování budoucnosti svobody vyžaduje lásku k obecnému dobru a spolupráci v duchu subsidiarity a solidarity.

Všichni z nás si jsou celkem vědomi a hluboce znepokojeni sociální a politickou situací dnešního světa. Náš svět je čím dál tím více místem násilného konfliktu, nenávisti a brutálních zvěrstev páchaných dokonce ve jménu Boha a náboženství. Víme, že žádné náboženství není imunní před formami individuálního klamu nebo ideologického extremismu. To znamená, že musíme být obzvláště pozorní před každým typem fundamentalismu, ať už náboženského či jiného druhu. V boji proti násilí páchanému ve jménu náboženství, ideologie nebo ekonomického systému je vyžadována křehká rovnováha a zároveň zajištění náboženské svobody, intelektuální svobody a individuálních svobod. Je tu však další pokušení, před kterým se musíme chránit: zjednodušující redukcionismus, který vidí pouze dobro nebo zlo; nebo chce-li lidi spravedlivé a hříšníky. Současný svět se svými otevřenými ránami, které ovlivňují tolik našich bratrů a sester, vyžaduje, abychom konfrontovali každou formu polarizace, která by ho rozdělila do těchto dvou táborů. Víme, že ve snaze být osvobozeni od nepřátel vnějších můžeme mít pokušení krmit nepřítele vnitřního. Napodobování nenávisti a násilí tyranů a vrahů je nejlepší způsob, jak zaujmout jejich místo. To je něco, co vy jako lid odmítáte.

Naše odpověď musí být naděje a uzdravení, mír a spravedlnost. Jsme požádáni, abychom sebrali odvahu a inteligenci k řešení řady dnešních geopolitických a ekonomických krizí. Dokonce i ve vyspělém světě jsou příliš zřejmé účinky nespravedlivých struktur a akcí. Naše úsilí se musí zaměřit na obnovení naděje, nápravu křivd, dodržení závazků a tak podpořit blahobyt jednotlivců a národů. Musíme jít dopředu společně jako jeden v obnoveném duchu bratrství a solidarity, velkoryse spolupracovat pro společné dobro.

Výzvy, kterým dnes čelíme, volají po obnovení ducha spolupráce, který má za sebou tolik dobrého napříč historií Spojených států. Složitost, závažnost a naléhavost těchto výzev požaduje, abychom sdíleli naše zdroje a talenty a vyřešili podporu jeden druhého s úctou k našim rozdílům a přesvědčením.

V této zemi významně přispěly různé náboženské denominace k budování a posilování společnosti. Je dnes důležité, stejně jako v minulosti, naslouchat hlasu víry, neboť je to hlas bratrství a lásky, který se snaží odhalit to nejlepší v každé osobě a v každé společnosti. Taková spolupráce je mocný prostředek v boji za odstranění nové globální formy otroctví a odstranění vážné nespravedlnosti, která může být překonána pouze prostřednictvím nových politik a nových forem sociálního konsensu.

Uvažuji zde o politické historii Spojených států, kde je v mysli amerického lidu demokracie hluboce zakořeněná. Všechna politická činnost musí sloužit a podporovat dobro lidských osob a být založená na respektu k jeho nebo její důstojnosti. „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ (Deklarace nezávislosti Spojených států amerických, 4. července 1776). Pokud musí být politika opravdu ve službě lidí, vyplývá z toho, že nemůže být otrokem ekonomiky a financí. Politika je místo toho výrazem naší důrazné nezbytnosti žít jako jeden, abychom jako jeden vybudovali největší společné dobro: takové, kde komunita obětuje partikulární zájmy, aby ve spravedlnosti a míru sdílela své zboží, své zájmy, svůj společenský život. Nepodceňuji obtíže, které to znamená, ale povzbuzuji vás v tomto úsilí.

Myslím zde také na pochod, který vedl Martin Luther King od Selmy k Montgomery před padesáti lety jako součást kampaně ke splnění svého „snu“ o plných občanských a politických právech pro Afroameričany. Ten sen pokračuje v inspirování nás všech. Jsem rád, že Amerika pokračuje v tom být pro mnohé zemí „snů“. Sny, které vedou k akci, k účasti, k angažovanosti. Sny, které probouzí to nejhlubší a nejpravdivější v životě lidí.

V posledních stoletích přišly do této země miliony lidí usilujících o svůj sen vybudování budoucnosti ve svobodě. My, lidé tohoto kontinentu, nemáme strach z cizinců, protože většina z nás kdysi byla cizinci. Říkám vám to jakožto syn imigrantů s vědomím, že mnozí z vás jsou také potomci imigrantů. Je tragické, že práva těch, kteří zde byli dávno před námi, nebyla vždy respektována. Těmto lidem a jejich národům bych rád ze srdce americké demokracie potvrdil nejvyšší úctu a uznání. První kontakty byly často neklidné a násilné, ale je obtížné soudit minulost kritérii současnosti. Nicméně pokud se mezi námi objeví cizinec, nemusíme opakovat hříchy a chyby minulosti. Musíme řešit, jak žít nyní vznešeně a spravedlivě, jak jen to je možné, vychovávat nové generace, aby se neotočily zády ke svým „sousedům“ a k ostatním kolem nás. Budování národa nás vyzývá k tomu, abychom si uvědomili, že se musíme neustále vztahovat k ostatním, odmítnout nepřátelské myšlení, abychom přijali reciproční subsidiaritu v neustálém úsilí udělat v našich silách to nejlepší. Jsem přesvědčen, že jsme toho schopni.

Kardinál Duka - falešný samaritán

Otevřený dopis kardinálu D. Dukovi

Arcibiskup Pražský, Předseda ČBK

Dne 12. 9. 2015 časopis Bild uveřejnil návrh maďarského premiéra V. Orbána k řešení krize s běženci – dát potřebnou finanční pomoc zemím, které sousedí se Sýrií a v utečeneckých táborech poskytují uprchlíkům bezpečí. Potřebná suma je přibližně 3 miliardy euro, případně vyšší. Jde o státy Turecko, Libanon, Jordánsko. Až se situace v Sýrii stabilizuje, mohou se uprchlíci z těchto táborů vrátit do svých domovů.

Toto řešení je moudré a reálné. Ty ale máš, jako český kardinál, jiný názor: „Kdo se chce uchýlit k nám, chceme ho pozvat, aby se stal součástí naší demokratické společnosti.“

Jakým právem mluvíš za českou společnost, která proti kvótám na usídlení muslimů protestuje, včetně katolíků? Nemáš právo zvát muslimy natrvalo do farností či klášterů, a pak hodit ekonomickou, zdravotní a sociální zodpovědnost na českou „demokratickou společnost“, v jejímž jménu zde neseriózně vystupuješ.

V podobenství o milosrdném samaritánovi, které v této souvislosti používáš, se kromě samaritána mluví ještě i o dvou církevnících (kněz a levita), kteří ale sami nechtěli hnout ani prstem. O církevních farizejích Ježíš řekl: „Svazují těžká a neúnosná břemena a nakládají je lidem na ramena, sami však nechtějí hnout ani prstem“ (srov. Mt 23,4).

Konkrétní pomoc po vzoru milosrdného samaritána je v dané situaci tato: Ať k zabezpečení uprchlíků v zemích sousedících se Sýrií poslouží církevní restituce! Ty, spolu s ČBK, jim poskytněte 3 miliardy euro, které jste restitucemi pokrytecky vytáhli ze společného majetku sloužícího české demokratické společnosti! A pak je tu ještě známá Vatikánská banka! Rovněž František ať učiní konkrétní gesto!

13.9.2015

 V Kristu

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                     + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?page_id=27936

Kopie:

Arcibiskupu Graubnerovi a ostatním členům ČBK

Prezidentu a ex-prezidentu ČR

Vládě ČR

Masmédiím

Jak z obětí udělat zločince a ze zločinců  oběti

Když slyšíte neustále – a letos to z Augsburku na jejich sjezdu zaznělo znovu – o tom,  jak bezcitný, ba krutý  odsun  - tedy dle nich vyhnání, byl, když bavorský ministerský předseda volí o vyhnání  velmi tvrdá slova na naši adresu – plným právem očekáváte, co na to řeknou naši především vládní politici. A hle, oni jsou zticha. Premiér a současný pán v Černínu spíše nacvičují uctivé poklony vůči každému hostu z Bavorska. O topovcích a bělobrákovcích raději ani nemluvit. O těch novodobých kolaborantech, kteří jsou již i ve vládě, není třeba se šířit, vždyť mezi nimi jsou příkladní „křesťané“.

Je mnoho argumentů, kterými lze odsunuté Němce okřiknout. Zejména po té divadelní frašce v Brně, kde ostudnou roli sehrál i anovský primátor města. Uveďme si alespoň jeden příklad, tentokrát od sousedů v Polsku. Jak probíhalo vyhánění Poláků z polské Gdyně v roce 1939.  Tedy, jak  jej organizovali ti, jejichž potomci stále a všude pláčí nad svým zlým a samozřejmě zcela nespravedlivým osudem.

Zločinů vůči Polákům Němci se dopouštěli více než 100 let. Za nacistické éry dostoupily svého až zcela nelidského vrcholu. Německá diplomacie si léta s Poláky hrála na dobráky, kteří rozdávají plnýma rukama.  V onom období, dalo by se říci  v sanačně – hitlerovském flitru, jezdili Göring a Himmler na lov zubrů do Bělověžského pralesa.  V debatách přesvědčovali beckovské vládce o výhodách, pokud Polsko přejde na jejich stranu. Slibovali mu i kus Ukrajiny, pokud se zúčastní války proti bolševickému Rusku. Ale měli též „malé, zanedbatelné požadavky“. Požadovali Gdaňsk a exteritoriální koridor z říše přes polské území do tehdejšího německého východního Pruska. Když Poláci se neměli k naplnění německých požadavků, začalo Německo prudkou kampaň i proti nim. Podobala se jako vejce vejci kampani, již vedla říše s pomocí henleinovců proti Československu v r. 1938.  Na scénu přišla německá menšina, tentokrát v Polsku, jíž ti zlí Poláci nesnesitelně utiskovali, takže Hitler opět prohlašoval, že říše nebude k tomu lhostejná.

Jak to bylo ve skutečnosti? Německá menšina se organizovala, cvičila, ozbrojovala, vytvářela diverzní skupiny. Úkolem některých těchto formacích bylo zajistit nerušený vpád wehrmachtu na polské území a jeho rozvinutí. Proto byly určeny skupiny složené z příslušníků polské menšiny, které měly zajistit bezpečný průchod německým vojákům přes mosty i po železnici. Současně prováděli „věrní občané Polska německé národnosti“ masovou zpravodajskou činnost, dokonce sestavovali i seznamy polských vlastenců, které po vpádu Němců do Polska předávali příslušným okupačním místům. Nacisté tyto „vražedné seznamy“ použili a ocenili špinavou práci německé páté kolony v Polsku. Následovaly popravy. Byly masové již v prvních měsících okupace.   Tak třeba Lasach Piasnických vyvraždili od října 1939 do dubna 1940 kolem 12 tisíc gdyňských Poláků, nemalou část z nich tvořila inteligence. Polská Gdynia byla začleněna do Velkoněmecké říše. Odpovědnost za všechny zločiny připadala hlavně na gdaňského gauleitra Alberta Foerstera a samozřejmě i na tamní Němce.

Říšský vůdce SS a policie, H. Himmler, využil Hitlerův dekret  z 8. října 1939 a vydal rozkaz k okamžitému vyhnání Poláků ze Gdyně, Gdaňska a celého polského Pomoří. Následně se týkal území kolem Poznaně a celého dosavadního polského Slezska. Tam všude, v novém „Lebensraumu“ se mohli usídlit říšští Němci, jakož i Němci z baltských zemí, Ukrajiny, Běloruska a Rumunska.

První selekce vyhnaných Poláků byly s německou důsledností provedeny ji v září 1939 v podobě divokých  a násilných akcí pod vedením SS. Další následovala 12. října.  Překvapení Poláci byli vyhánění nelidským způsobem ze svých domovů. Akci organizoval přímo policejní prezident spolu s brigadeführerem SS, Christopem Dimem. Obyvatelstvo dostalo pouhých 20 minut na opuštění svých domovů. Všem, kdo by stanovenou lhůtu překročili – převažovaly ženy s dětmi, pohrozili zastřelením. Vše ve svých domovech museli nechat, včetně klíčů od bytů a domů. Velmi pečlivě na vše dohlíželi v Orlowě – gdyňské čtvrti, kde se nacházeli luxusní byty a domy. Jejich obyvateli byla polská inteligence, inženýři, specialisté. Muži tu již většinou nebyli. Byli dříve uvězněni, či zastřeleni.

 A co dovolili „nadlidé“ si Polákům vzít „na cestu“? Dospělá osoba mohla si vzít sebou 20 kg osobních věcí. Ženy  musely nést jak své zavazadlo, tak i malé děti či dítě. Muži se mezi vyhnanými vyskytovali ojediněle. Přes 4000 lidí bylo časně ráno vyhnáno bez potravy, ale i mléka pro děti, na cestu, která trvala několik dní. Vyhnanci cestovali v dobytčích vagonech, vždy po 60 osob, v zimě a hladu. Děti, co nepřežili, vyhazoval doprovod – němečtí nadlidé – na zastávkách.

26. října 1939 bylo z Gdyně takto vyhnáno přes 100 tisíc Poláků. V průběhu vyhánění a transportu zemřelo téměř 15 tisíc osob. Brzy nato jich bylo povražděno přes 25 tisíc. Z Polska, jeho části, vznikal tímto způsobem, podle zrůdných německých plánů „Generální gouvernement“.

Z českého pohraničí již v roce 1938 Němci vyhnali asi na 170 tisíc lidí, Čechů a demokratických Němců. Někteří z nich utekli přes zatčením či bezprostředním násilí henleinovců jen ve spodním prádle. Ti šťastnější vzali sebou alespoň nějaké osobní věci, hlavně doklady a peníze. Pravdou je, že někteří ještě v době, kdy v pohraničí se uplatňovala čs. státní moc, se i z větší části vystěhovali. Nemovitosti však zůstaly. Naši mrtvých počítali na desítky, zraněných či zmučených byly snad tisíce. Ti smůloví byli odeslání do německých věznic, koncentračních táborů. Jen část z nich se vrátila.

Dnešní pohrobci odsunutých Němců jak z Československa, tak i z Polska lkají nad krutostí Čechů, O tom, jak oni vyháněli lidi, Čechy, Poláky, Ukrajince, Bělorusy, Rusy, Jihoslovany, ze svých domovů, kolik jich povraždili, se nejen nechtějí znát, ale ani slyšet.  Odmítají svou spoluvinu na vypálené zemi a milionech zavražděných. Dnešní tzv. vyhnanci, včetně sudetů, dělají ze sebe oběti a z nás zločince. Přepisují dějiny. Od slov však hodlají přikročit i k činům.

V Polsku  mají obdobné problémy jako u nás. V r. 1997 tam vzniklo Sdružení vyhnaných Gdyňanů. Náhrady škod, které jim vznikly v průběhu války, se od demokratického Německa dosud nedočkali. I naši vyhnaní z českého pohraničí nebyli nijak odškodněni. V Polsku i u nás se setkáváme s odpadlíky od národního tělesa. Na Opolsku pan Henryk Król dříve hájil polské zájmy. Nyní se z něj stal Heinrich Kroll pracující v cizích službách. I my máme své zkušenosti s odpadlíky. Ale to je již jiná kapitola.                                                               Josef Sedlák, Plzeň

Milá Dášo, Vy nechápete, že Váš Vašek byl v morálním smyslu vrah?

Pronesla jste, že by Vašek jistě příjem uprchlíků podpořil… Nikdo z nás nepochybuje o tom, že by dnes někde stál a svým ráčkujícím způsobem mluvil o humanitě a nutnosti pomoci uprchlíkům.

Má to jednu chybičku.

Nuže Váš Vašek je z celé plejády všech českých politiků od roku 1989 ten nejodpovědnější za zvěrstva Západu, která nemohla skončit jinak než statisíci usmrcených a milióny uprchlíků…

Že si vymýšlím? Ale kdež.

Dodnes ho vidím, jak jako dychtivé dítě a jako první evropská hlava z Evropy dorazil po skončení bombardování, které označil jako vždy vtipně humanitárním (rád si pohrával slovíčky) a které trvalo přes tři měsíce na jakousi planinu v tehdejší Jugoslávii, pošlapával tu zemi a chválil tuto akci, která přinesla (odborníci opravte mne) tuším 3 000 mrtvých včetně humanitárně zavražděných dětí a moc v Kosovu islámskému teroristovi Thacimu, který svou osvobozeneckou armádu živil prodejem orgánů srbských bojovníků.

Milá Dášo, větší zvěrstvo v Evropě po roce 1989 nebylo.

Mimochodem, ten Thaci, kterého jako bojovníka za svobodu Západ prosadil do čela, dnes již definitivně zhrouceného Kosova, konečně čelí soudu.

Rozhodujícím zdrojem rozvratu byla nelegitimní a naprosto vylhaná válka v Iráku. Ta odstranila sekulárního autoritativního předáka Hussajna a odstartovala proces celkového rozvratu celého středního Východu.

Dášo, mezi námi, když se dnes Američané diví, že islámský stát je na rozhodujících místech tvořen bravurními důstojníky Husajnovy armády, tak si fakt říkám, že Vašeho Václava a dnešní Američany se v zájmu světa ani nemělo dovolit k zahraniční politice pustit.

No a kde by měli být, když ti boys je z irácké armády vyrazili? Chápu, že mi musíte položit otázku, proč Irák vůbec zmiňuji a co to má s Vaším Vašíkem společného. Nuže tehdy Vašek, v naprostém rozporu s Ústavou ČR, bez souhlasu obou komor Parlamentu a vlády ČR na zádech jakéhosi ometávače podepsal podporu této válce. A Bush jr., se o tuto žádost podobných blbečků opřel a vznikla tzv. koalice ochotných, ke kterým kvůli Vašemu Vaškovi patříme a která rozvrátila celou severní Afriku.

To ostatní už, milá Dášo byl jen dominový afekt.

Dášo, byla jste tuším nejlépe placenou socialistickou herečkou, takže mám právo od Vás chtít trochu soudružské sebekritiky. Jistě víte, že od roku 1948 – 1989 zde byl tzv. socialistický systém, který je dnes označován za zavrženíhodný a zločinný. Otázka zní, Dášo: kolika vojenských agresí se tento zavrženíhodný a zločinný režim od roku 1948- 1989 účastnil….

Nuže žádného: žádná mise, žádná agrese…teploučko a buzerace v kasárnách.

Dobře jste odpověděla.

A teď kontrolní otázka: Kolika vojenských agresí se účastnil režim, který Váš Vašek na počátku vybudoval…Pojďme počítat…

Válka v Iráku, humanitární bombardování Jugoslávie, válka v Afghánistánu, 2. a zásadní válka v Iráku, arabské jaro……které postihlo Tunisko, Maroko, Egypt, Libyi a s tím související útoky v Libyi a dnes válka v Sýrii.

Dášo, plně s Vámi souhlasím, že by Váš manžel se dnes zamýšlel nad uprchlíky a pečlivě by se snažil odklonit fakt, že je to, z hlediska odpovědnosti České republiky jeho dílo. Váš lidumil Vašek měl nástupce.  Byl jím sebestředný a arogantní Václav Klaus. Ne, nebyl lidumilem v očích havlistických následovníků Vašeho Vaška. Ale po celý svůj život v politice ostře protestoval proti humanitárnímu bombardování Srbska, válce v Iráku (velvyslance USA vyrazil ze dveří, když mu lhal o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku), či útoku na Libyi. A donedávna byl kritizován, že nechce vojenský útok na Rusko.

Milá Dášo, očekávám Vaši sebereflexi.

Ti uprchlíci jsou v našich poměrech, především dílem Vašeho manžela. Majetek, který jste po něm zdědila, je obrovský. Nejde o to, abyste poskytovala uprchlíkům jakousi humanitární pomoc z milosti. To ne. Povinnost Vaší rodiny je nabídnout jim kompenzaci z důvodu politické odpovědnosti Vaší rodiny za mezinárodní zločiny. Nabídněte jim Vaše nemovitosti, Vaše konta a proste je za odpuštění.

Pokud Vás přitom bude ještě bavit se modlit, což by u bývalé přední socialistické umělkyně bylo zvlášť pikantní, tak se modlete.

S přátelským pozdravem JUDr. Jiří Vyvadil

Když nacisté nemohli zavřít prezidenta Beneše,

zavírali a vraždili jeho příbuzné

Stále se u nás vyskytují všeznalci a písálci, kteří, jak se jen naskytne příležitost, plivnou si s gustem po bývalém prezidentovi dr. Edvardu Benešovi. Lehce se pozná, že jednají v cizím zájmu, o lokaje a ohnuté hřbety  nebyla u nás nikdy nouze. Ti, kdož životní dráhu dr. E. Beneše mohli sledovat, ví, co pro tuto republiku vykonal i jakého vděku na konci života se dočkal.  Jeho odboj a úsilí za druhé světové války nemohou zpochybnit žádné pomluvy, žvásty. Vzpomeňme třeba na ten surový útok s odrhovačkou, když odlétal do Anglie – „Popad Henku, vykrad banku…“

Málokdo asi muž ví, že Hitler, který Beneše zuřivě nenáviděl, v ničem nepolevil.  Obsazením republiky získal kořist – příbuzné prezidenta Beneše. Jeho represivní nástroj – gestapo, se do postihu vložilo s vervou. Perzekuci neušla neteř prezidenta , učitelka Emilie Vožehová, provdaná Kabátová z Kožlan. Gestapáci ji sebrali při vycházce, v kočárku s malým děckem, za ruku vedla osmiletou dceru.  Několik dní poté zatkli i bratra paní Kubátové, Stanislava Vožeha, který bydlel v Praze. Po několikatýdenních výsleších skončil v koncentračním táboru v Polsku. Propuštěn byl, až když na následky týrání úplně oslepl.

V té době v koncentračním táboře Osvětim, 7. října 1942 umírala manželka již zemřelého Bedřicha Beneše (bratr prezidenta), Marie. Později – 17. března 1943 zemřela i jejich dcera  Jarmila. Za necelých šest měsíců po zatčení   umřela v listopadu 1943 další příbuzná, Emilie Kubátová, matka dvou malých dětí. Jediným proviněním všech zemřelých i nadále vězněných bylo, že byli příbuzní prezidenta E. Beneše. Proto museli být potrestáni. Hitler byl mstivý a podlý. Jiří Beneš, synovec prezidenta Beneše, byl také vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se vrátil domů a napsal knihu „V německém zajetí“, s jejímž obsahem se postupně seznámíme.

Byla to opravdu krutá daň, kterou musel odvést kožlanský rod Benešů. Mnozí dnes odpočívají na tamním hřbitově. A i zde je třeba se zmínit – není tomu zas tak dávno, co hrob Benešových rodičů byl vandalsky poničen. Očekávat, že se o tomto někdo z těch, kdo umí házet jen bláto a pomluvy, se také zmíní, je marné. Za to by pochvalu a bakšiš jistě nedostali. Dokonce o tom dostatečně nahlas nemluvili ani ti, co by měli, od nichž by se to dalo očekávat.

Je vidět, že Hitlerovi pohrobci se toho u svého idolu hodně naučili. Bourat hroby nebo dokonce celé hřbitovy byla zvrhlá specialita nacistů. Dnes nejsou zatím dost  smělí, a proto si dovolí jen  na nějaký hrob, ale i to je odsouzeníhodná a neodpustitelná ničemnost, kterou civilizovaný svět již dlouhou dobu nezná.

Josef Sedlák, Plzeň

Evropská Charita: Tato krize není o migraci, ale o solidaritě!

Prohlášení Evropské charity z 23.9.2015

Caritas Europa apeluje na hlavy států a vlád Evropské unie, aby uznaly, že Evropa nečelí pouze „migrační krizi“, ale spíše sociální, ekonomické a politické krizi obrovských dimenzí, která vrhá miliony lidí v Evropě do chudoby a udržuje stovky tisíc migrantů a uprchlíků v naprosté nejistotě.

Roky tvrdých úsporných opatření, které v Evropě cílily na rozklad welfare států, nechaly členské státy klesnout na úroveň, kdy nejsou schopny absorbovat a reagovat na relativně nízký počet lidí přicházejících do Evropy. „477 906 lidí je pouze kapkou v oceánu 500 milionů občanů. Navíc je Evropa jedním z nejbohatších regionů na světě, což tuto situaci činí ještě více absurdní“, říká Shannon Pfohman, vedoucí odboru politiky a advokacie Evropské charity.

Evropské charity po mnoho let svědčily a kritizovaly špatný sociální dopad politiky fiskální přísnosti (austerity) v jejich zemích. 477 906 lidí přicházejících do Evropy by nemělo představovat pro EU nepřekonatelnou překážku, zvláště když vezmeme v úvahu, že globálně je nuceno přesídlit téměř 60 milionů lidí. Myslíme si, že aktuální překážkou je chybějící politická vůle přehodnotit stávající ekonomické paradigma a změnit příklon k politice austerity. Bez austerity by pravděpodobně členské státy Evropské unie odpověděly na krizi jinak. Solidarita se v Evropě stává raritou. Byly by schopny poskytnout migrantům, uprchlíkům a žadatelům o azyl nezbytné služby a kvalitní přijímací podmínky, které by se od Evropy daly očekávat.

Místo toho pokračuje zbytečné utrpení lidí. Caritas Europa apeluje na hlavy státu a vlád Evropské unie, aby přinesly humanitu a solidaritu zpátky k jednacímu stolu a vzaly v potaz naše návrhy na řešení pokračujícího exodu z Afriky a Blízkého východu do Evropy. Caritas Europa se domnívá, že je třeba zvolit čtyřbodový přístup, aby evropské vlády zastavily tuto krizi, chránily životy s účinností a lidskostí a poskytly dlouhodobá a trvalá řešení:

1. Implementovat společnou strategii, založenou na zodpovědnosti, solidaritě a důvěře.

2. Otevřít bezpečné a legální cesty do Evropy.

3. Zajistit vlídnou reakci, garantovat lidskou důstojnost a zdravé podmínky k životu.

4. Zajistit mír a rozvoj v zemích původu a v tranzitních zemích do Evropy.

Zdroj: www.caritas.eu, Evropská charita je zastřešující organizace pro 49 evropských charit, včetně Charity Česká republika.

Kéž by je  Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil

Vedle rozumných myšlenek obsahuje prohlášení Charity řadu mylných stanovisek nebo o podstatných okolnostech, které měly a mají vliv na proudy migrantů do Evropy, mlčí.

Nemluví o válkách, které probíhaly nebo dosud pustoší řadu států, zejména v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Jemenu a v Sýrii. Američané za podpory řady evropských států nebo dokonce i NATO a EU se svého času rozhodli dovést do Iráku a Libye  demokracii a lidská práva a vyměnit hlavy států. Saddám Husajna   nechali popravit a Muammar Kaddáfího zavraždit. Tzv. vedlejšími oběťmi byly statisíce lidí, kteří přišli o své životy, a miliony dalších, pravděpodobně o hodně více než pět, museli utéct ze svých domovů, aby se  zachránili. Naplnili, spíše přeplnili, řadu uprchlických táborů, kde živoří.

Kdosi těmto milionům vyhnancům, mluví se často o Američanech,  ukázal cestu do nové zaslíbené země – do Evropy, kam letos dorazilo již snad milion migrantů, kteří hledají své nové domovy především v Německu, Švédsku, Rakousku a Dánsku. Ostatní státy EU jsou pro ně převážně jen tranzitním územím, jež se snaží co nejrychleji překonat, aby dosáhli cílové státy.

Pokud války trvají, není naděje na zmenšování přílivu migrantů do Evropy. Čili nejprve ze všeho je třeba ukončit válečné konflikty a pak teprve může dojít ke skutečnému řešení problémů migrace. Pokud vím, války probíhají bez potřebného mandátu OSN, bez žádosti nejvyšších ústavních činitelů jednotlivých států o pomoc, výjimkou je Rusko, které se angažuje v boji proti IS na základě žádosti syrského prezidenta. Nejde tedy o nějaké mise, ale o skryté či dokonce zjevné agrese. Za této situace blok v čele s USA požaduje odstoupení prezidenta Asáda a dokonce podporuje vzbouřence a zasahuje tak zcela neoprávněně do války v Sýrii. I takovéto choutky musí být zastaveny.  Cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Tak tomu bylo v Iráku, Libyi a nesmí se již opakovat v Sýrii.  Cesta k míru vede jen přes dodržování Charty OSN a mezinárodního práva. Velmocenské zvůle musí skončit. I velmocenští státníci musí znát mezinárodní právo a dodržovat ho!

Obyvatelé států EU, zvláště těch nových, se dosud nevzpamatovali z vražedné úsporné politiky pravicových elit, léta poháněných merkelovským Německem. Jen u nás máme kolem 400.000 nezaměstnaných a zřejmě dalších téměř 200.000, kteří již byli vyřazení ze statistických údajů. Máme několik desítek tisíc bezdomovců, přes 100 tisíc lidí bydlí v nedůstojných podmínkách v ubytovnách. 100 tisícům dětí nemohou rodiče zaplatit ani školní obědy. Kolem 10% našich lidí žije v chudobě. Invalidé mnohdy jen přežívají díky svému rodinnému zázemí.

Máme svých sociálních problémů celou řadu. Musíme je řešit přednostně! Do té doby než  budou odstraněny nebo alespoň zásadně ztlumeny, bychom migranty neměli přijímat. Nemůžeme upřednostňovat migranty a jejich zájmy před našimi občany, zvláště těmi sociálně slabými.

Naši politici by měli rozhodně zasáhnout do diskusí o válkách a míru a pomoci těm, kteří o mír usilují, ať již je to ten či onen. Naše snažení po dosažení míru v Sýrii musí být společně s dalšími státy zaměřeno na pomoc Sýrii v Sýrii a vytvoření podmínek pro to, aby Syřané se mohli vrátit do vlasti. Podobný postup bychom měli volit i v případě migrujících příslušníků jiných národů.

Prohlášení kancléřsky A. Merklové, že migranti mají otevřené dveře do Německa, není ani rozumné, natož pak státnické. Pokud paní Merklová podnítila příliv migrantů do Evropy, a tím především do Německa, ať se tedy Německo o migranty stará a nevnucuje druhým státům EU nějaké rozdělovací kvóty. Musíme už konečně dokázat, že nejsme německá kolonie  a že nebudeme tancovat, jak Německo a Brusel  píská. Pokud to B. Sobotka a L. Zaorálek nedokáží, ať ze svých postů odejdou. Nestatečnost je „zdobí“ již delší dobu.                                  Dr. O. Tuleškov

Německé bezpečnostní složky vyzývají k okamžitému zastavení ilegální imigrace

Spolková zpravodajská služba (BND), Spolkový úřad vyšetřování (BKA - obdoba americké FBI) a Úřad na ochranu ústavy ostře varují před imigrační politikou Angely Merkelové. Úřady již nemohou zaručit bezpečnost v zemi a očekávají v Německu radikalizaci. Vyzývají k okamžitému zastavení nekontrolovatelného přistěhovalectví.Mezi úředníky vládne zmatek a velká nervozita, ale vnitřní kruh kolem Merkelové se dosud plně podřizuje jejímu vedení.

BND, BKA a Úřad na ochranu ústavy tvrdí, že v současných chaotických podmínkách již nemohou dále plnit povinnosti v souladu se svým zákonným mandátem. Nepodepsaný dokument, který koluje mezi vysoce postavenými bezpečnostními úředníky spolkové vlády, uvádí:

„S přihlédnutím k počtu migrantů a k existenci paralelních společností v Německu není integrace mnoha stovek tisíců ilegálních imigrantů možná. Místo kontrolované imigrace sem importujeme islámský extrémismus, arabský anti-semitismus, národní a etnické konflikty jiných národů a odlišné právní a sociální povědomí.

Německé bezpečnostní úřady nejsou a nebudou schopny řešit tyto importované bezpečnostní problémy a následné reakce části německé populace.“ Podobné obavy již vyjádřili i mezinárodní bezpečnostní experti a německá Policejní unie. Otevřená varování, předkládaná opakovaně bezpečnostními složkami, však naráží na „hluché uši“ nejvyšších úředníků spolkové vlády. "Vysoký příliv lidí z jiných částí světa povede v naší zemi k nestabilitě," varuje vysoce postavený bezpečnostní úředník. Muž, který stejně jako mnoho dalších vysokých činitelů nechce být jmenován, protože se obává represí, pokračuje:

"Současnou politikou vyrábíme imigrační extremisty. Občanská společnost se radikalizuje, protože většina občanů nechce toto přistěhovalectví, které je jim vnuceno politickou elitou. Zažijeme odchod mnoha lidí z tohoto konstitučního státu.

V prvé řadě potřebujeme obnovu právního stavu. Federální vláda nemůže bránit federální policii v odmítání cizinců, kteří se chtějí dostat do Německa bez povolení k pobytu. Pokud cizinec nemá právo k pobytu, je povinností federální policie jej odmítnout bez ohledu na odlišné instrukce federální vlády.“

Již od poloviny července chtěla federální policie zamítat vstup žadatelům z bezpečných zemí původu, ale bylo jí to zakázáno nařízením Ministerstva vnitra, podle kterého nesměl být žadatel o azyl odmítnut hned na hranicích. Bezpečnostní experti – většinou zkušení právníci – nad tímto příkazem vrtí hlavou. Zákon hovoří jasně. Zkušený právník sepsal dokument, který koluje po ministerstvu a v něm je uvedeno:

„Na cizince, který na hranicích žádá o azyl, se uplatní následující: Podle § 18, odstavce 2, čísla 1 může být cizinci odepřen vstup, pokud pochází z bezpečné země původu…“

A navíc:

„Pokud by tak pohraniční kontrola neučinila, dopustila by se podle § 96, odstavce 1, čísla 1 a § 96, odstavce 1, čísla 3 trestného činu podněcování nebo usnadnění nedovoleného vstupu cizincům a v případě opakování - pašování cizinců.“

Bývalý šéf Spolkové zpravodajské služby BND, August Hanning, který je šestým rokem v penzi, předložil desetibodový program, navracející do uprchlické krize právo a pořádek. Navrhuje následující kroky:

1.Prohlášení kancléřky nebo spolkové vlády, že se zastavuje registrace migrantů.

2. Uzavření hranic pro migranty bez vstupního povolení s důsledným uplatňováním národního a mezinárodního práva. Odmítnutí azylového řízení u žadatelů, kteří do Německa přijíždějí z bezpečných zemí původu. Výjimky pro nezletilé, kteří cestují sami a pro rodiny s dětmi. Urychlení úředních postupů registrace a identifikace rozšířením povinností žadatelů spolupracovat s úřady a zavedením sankcí pro žadatele v případě poskytnutí neúplných či nepravdivých údajů.

3. Okamžité zmrazení současného migračního toku podél tzv. balkánské cesty.

4. Omezení slučování rodin. Cca 80 procent imigrantů jsou muži mezi 17 a 35 lety, kteří většinou pocházejí z početných rodin. Očekává se, že každého takového migranta budou v průměru následovat další 4 členové jeho rodiny.

5.Zavést pro migranty povinnost zdržovat se v místě trvalého bydliště. Porušení této povinnosti trestat snížením či odejmutím sociálních dávek.

6. Okamžitý start komplexního programu na výstavbu přístřešků, a to jak v Německu, tak i na Středním východě. Spoluúčast budoucích obyvatel na výstavbě těchto ubytovacích kapacit. Získání finanční pomoci od států v Perském zálivu a od Saúdské Arábie. Cílem bude následná repatriace migrantů do jejich domovských regionů.

7. Okamžité zaměstnanecké programy, povinná integrace a jazykové kurzy pro migranty.

8. Svolat summit o "migraci" se všemi sociálními skupinami, kterých se tento problém dotýká.

9. Rozhovory kancléřky/spolkové vlády se zástupci obchodu, průmyslu a řemeslných odvětví s cílem zavázat účastníky k povinnému vzdělávání a zaměstnávání migrantů.

10. V souvislosti s novými výzvami okamžité posílení bezpečnostních agentur spolkové vlády a státních vlád. Najímání dalších pracovníků; zaškolování a výcvik personálu ve znalostech kulturního zázemí migrantů včetně příslušného jazykového vybavení.

O merkelovské politice „vlídné tváře“ a „otevřené hranice“ pochybuje ve vládním táboře stále více lidí. Bývalý státní sekretář a ex-prezident Spolkové zpravodajské služby BND, August Hanning, je však dosud jediným člověkem, který navrhl podobný plán. To ukazuje, nakolik jsou pod vedením ministra vnitra, Thomase de Maiziere, a kancléřky, Angely Merkelové, německé bezpečnostní složky paralyzovány.

Zdroje  BND: Politische Elite zwingt Deutschland die Zuwanderung auf Sicherheitsbeamte warten sehnsüchtig auf Merkels "Go" Zvědavec

Německo nacpe muslimy do bývalých kostelů

V Německu neproběhly protiprávní církevní restituce jako u nás. Proto německá katolická církev nedisponuje tak obrovským majetkem jako česká. Katolická církev v Německu je nucena hledat ekonomicky životaschopný model a to ji nutí zbavovat se nemovitostí.

V Německu jsou všechny kapacity plné, zbývají jen stovky prázdných bývalých kostelů. Bylo rozhodnuto, že právě do nich poputují muslimští migranti.

Jak symbolické ... Zdroj: http://www.welt.de/wirtschaft/article148111559

Protektorátní restituenti proti dekretům

V současnosti probíhají další kola právních reparátů, kterými se tzv. restituenti majetků zabavených podle dekretů snaží opět prorazit své nároky. Nejznámějšími jsou kauzy Dietrichstein, Colloredo-Mansfeldové, Czernin, Des Fours Walderode a Salm-Schoeller. Ve všech těchto kauzách jde o totéž. Restituenti se snaží jakkoli prolomit mantinely dekretů presidenta republiky a Národního shromáždění, bránící restitucím obrovských majetků. Proto se neustále ozývají zahraniční i domácí obhájci restituentů s požadavky - "zrušte konečně vy  bolševičtí Češi ty nehorázné zločinecké dekrety, které nepatří do "nové Evropy"! Tato monotonní mediální mantra, znějící jako obehraná gramofonová deska  zejména z úst landsmannschaftů a jejich emisara Posselta, je ryze politická - nemá totiž právní opodstatnění. Má jen vyvolávat morálně politický nátlak na orgány republiky. I kdyby byly dnes dekrety nasnadě zrušeny, soudům by přesto nezbývalo, nežli podle nich soudit tzv."staré kauzy" z letech 1945-1947. Neboť i takový kolos jako Evropská unie uznává zásadu neplatnosti neboli  nemožnosti retroaktivity  nově přijatého zákona, nebo opačně vzato zpětné neplatnosti zrušení zákona starého..

Na tomto základě lze odmítnout i výroky občana knížete Schwarzenberga, který veřejně opakovaně tvrdil nesmysl, že "nelze zrušit něco, co neplatí již dávno". Opak je pravdou. Dekrety podle práva republiky jsou zahrnuty v ústavě především ústavním dekretem č.33/1945 Sb. - a pokud jde o obnovené procesy restituentů, je neustále dekretem aktivním. Podobně aktivními jsou též účinky těch dekretů, které se vztahují k dotčeným kauzám. Toto dávno dokázali ústavní experti, jako například profesor Karlovy univerzity JUDr. Václav Pavlíček,CSc. Jak vlastně dekrety brání právním reparátům jmenovaných restituentů?

Dekrety se především vztahovaly na ty skupiny občanů, kteří se jakkoli provinili proti I. ČSR. Dekrety byly zaměřeny proti Němcům, Maďarům, gardistům, zrádcům, kolaborantům a nositelům tzv. Svatováclavské orlice neboli Čestného štítu protektorátu. Dekrety nejsou ani neplatné ani vyhaslé - pokud se týká historických kauz protektorátních restituentů. Toho jsou si jejich odpůrci velmi dobře vědomi - a proto proti dekretům neustále tak brojí všemi možnými, a zejména nemožnými způsoby.

Němci a Maďaři v protektorátu a za slovenského Tisova štátu byli povýšenými národy, požívajícími proti porobeným národům  privilegií agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR.

Zde je vyvrácena lež, kterou neustále šíří sudetské organizace, že prý Němci (i Maďaři!), "byli zbaveni dekrety československého  občanství jen pro svůj jazyk a národnost"! Němci a Maďaři v době I. ČSR požívali práv rovnocenných občanů. Přesto však v době ohrožení republiky opustili loajalitu k republice a přihlásili se k jejímu nepříteli.V tomto právě tkví zrada spáchaná na I.ČSR těmi Němci a Maďary, kteří se přihlásili k občanství III.říše nebo k občanství Horthyho fašistického státu, a tím zrušili loajální svazek s ČSR! Tak toto uvádí i nález Ústavního soudu v kauze Colloredo-Mansfeld z roku 2004, který je nezrušitelný.

Zrada proti republice mohla nabývat různých podob a stupňů. Od přihlášení se k říšskému nebo maďarskému občanství, nebo od vstupu do fašistických či nacistických složek, až po službu ve vojsku agresorů - ve wehrmachtu nebo ve spojeneckých fašistických armádách III.říše. A proto se protektorátní restituenti snaží za každou cenu všechny tyto důkazy zrady republiky popřít, zpochybnit nebo utajit za každou cenu. Někdy  i za cenu falšování skutečnosti nebo podávání vymyšlených nebo nevěrohodných svědectví o opaku.

Proto se po sedmdesáti letech v různých kauzách objevují náhlá "zázračně objevená svědectví" o ukrývaných nebo zazděných zbraních, které prý měly sloužit odboji, o vysílačkách na zahradách restituentů, o ukrývání odbojářů, o křivých tlumočeních restituentů wehrmachtu ve prospěch stíhaných osob, a dokonce i o neárijském  původu restituentů atd. atd., do nekonečna.

Přitom se vůbec neberou v potaz historické skutečnosti prověřování těchto svědectví orgány státu v době po osvobození - ani okolnosti jejich případné neexistence v oné době a jejich náhlého vynořování právě až v době pozdních právních reparátů. Zde pak platí ono pověstné CUI BONO ( V čí prospěch?) dvojnásob.

Toto vše pak při exaktním historickém rozboru působí o to nevěrohodněji, když se prokáže, že například ukrývaní odbojáři neexistovali, že vysílačky na zahradách restituentů nemohly být umístěny bez kontaktu s odbojářskými skupinami, že neárijci podepisovali říšské dotazníky o árijství, a tak podobně. Nejobludněji pak vyznívají argumenty typu "křivého svědectví tlumočníka wehrmachtu ve prospěch stíhaných osob", což vyvolává dojem naprostého historického nesmyslu, odporujícího reáliím III. říše. Jestliže orgán říše jako Abwehr v Praze měl samozřejmě kontrolní mechanismy, zabraňující tlumočníku svévolný křivý překlad, a jestliže takový tlumočník jako příslušník wehrmachtu skládal přísahu Adolfu Hitlerovi, pak je zcela nesmyslné a nepravdivé vyvozovat z takové domněnky odbojový charakter činnosti dotyčného.

Všechny tyto okolnosti vyvolávají potřebu precizně prověřovat taková náhlá svědectví vynořující se po sedmdesátiletí od konce II.světové války - a vždy záhadně jen ve prospěch určitých restituentů. Orgány státu budou mít s takovými prověřováním ještě spoustu problémů - pokud by nebylo lépe vůbec trvat na dekretálním základu těchto kauz, a z tohoto hlediska je definitivně uzavřít.  Desetiletí trvající soudní a správní průtahy těchto tzv.  protektorátních restitucí jen obrovsky škodí republice a všem občanům. Škodí jim nejen hmotně,ale i morálně. A nahrávají jen neustálým útokům sudetských organizací na zákony republiky.

Jiří Jaroš Nickelli, člen Historicko-dokumentační komise  ÚV ČSBS

Otevřený dopis vládě České republiky, 28/10/2015

Prezident ČR, Miloš Zeman, Pražský hrad, 119 08 Praha 1

Vláda ČR, nábř. Edvarda Beneše 4, 118 01 Praha 1

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní 4, 118 26 Praha 1 - Malá Strana

V Praze dne 28. října 2015

Vážený pane prezidente, zástupci vlády, vážené dámy a páni poslanci, vzhledem k nynější politické a ekonomické situaci v České republice, definitivně odmítáme poslušnost současné vládě a systému řízení státu.

Systému, který vyškrtl ze základu státu rodinu.

Systému, který neumožňuje občanům se domoci svých požadavků a práv.

Systému, který je založen na nedemokratickém volebním procesu, ve kterém kmotři rozhodují zpoza stranických sekretariátů, kdo získá politické mandáty, jaké a čí zájmy se budou prosazovat.

Systému, který demotivuje občany a úspěšné podnikatele žít a pracovat v České republice.

Systému, kde žijeme pod taktovkou zločinců.

Systému, který nastartoval bídu, ztrátu cti a morálky českých občanů.

Systému, ve kterém se ztrácí národní majetek, ukradené miliardy volně putují do daňových rájů a nikdo není potrestán.

Systému, který je postaven na invalidním právu.

Systému, který nemyslí na sociálně slabé a nemohoucí.

Systému, který je založen na korupci politiků a státních úředníků.

Systému, který zapomíná na seniory a terorizuje je.

Systému, který podporuje ilegální migraci a imigranty na úkor vlastních obyvatel.

Systému, který umožnil lobbistům manévrovat se státními zakázkami ve prospěch korporací, bez ohledu na zájmy občanů.

Systému, který neudržitelně roluje svou moc za hranici svobody projevu a demokracie.

Systému, kde již neexistuje právo ani dovolání obyčejným občanům.

Systému, kde justice legalizuje podvody české mafie.

Systému, který podporuje zrušení suverenity českého státu, federalizaci a globalizaci v rámci Evropské unie.

Systému, který podporuje války, špinavý business kartelů a upevňování globální moci nadnárodních organizací bažících po světové totalitě.

Naše země je rozprodaná a těžce zadlužená. K státnímu dluhu ještě přistupuje zadluženost firem, měst a obcí i našich domácností. Situace je natolik kritická, že jsme se rozhodli jako občané naší země, protestem a tímto dopisem, vyzvat Vás k radikálnímu řešení a nápravě, která by tento nepříznivý stav obrátila ku prospěchu národa.

Národ se ocitl za hranicí bídy, lidé páchají sebevraždy z existenčních důvodů, soukromí exekutoři zneužívají svých pravomocí a za malé přestupky likvidují majetky celých rodin. Střední vrstva prakticky vymizela, podnikatelé a drobní živnostníci zavírají své provozy či bankrotují. Vláda se pak z nepochopitelných důvodů diví, že i přes své reformy vybírá méně a méně daní.

Protože se představitelé státu zajímají především o to, komu přidělí jakou státní zakázku a „kolik za to“. Chceme vládu, která myslí v první řadě na své občany, kteří volají o pomoc ve své největší nouzi.

Většina občanů je zoufalá a vyčerpaná současnou ekonomickou situací. Vzhledem k tomu, že počet vládních přestupků a kauz již přesáhl míru zodpovědnosti státu, rozhodli jsme se my občané s touto situací vyjádřit nejen nesouhlas, ale i využít ústavního práva a práv vyplývajících z Listiny základních práv a svobod k vyhlášení občanského odporu. Lidé od počátku roku demonstrují po celé zemi, avšak jak vláda předchozí, stejně tak i ta dnešní, dokonce i média se rozhodly ve vzájemné spolupráci ignorovat hlas občanů.

Na základě nespokojenosti většiny občanů ČR, jsme se my občané, rozhodli uspořádat protestní akci pořádanou spojenými občanskými iniciativami na den 28. října 2015.

Žádáme představitele státu, aby v souladu s Listinou základních práv a svobod umožnili a nemařili protestujícím svobodné vyjádření požadavků na změny společenského a politického uspořádání.

Zdůrazňujeme, že iniciátorům občanského protestu nejde o převzetí moci či násilné provokace, nýbrž o narovnání současných pokřivených poměrů, nastolení práva a spravedlnosti. Požadujeme, aby iniciátoři byli vnímáni jako strážci hodnot, které ctí, a jejich nastolení je jejich jediným zájmem.

POŽADAVKY OBČANSKÝCH INICIATIV k datu 28. října 2015

Primární požadavek

Demise vlády Bohumila Sobotky do 17. Listopadu 2015 a její nahrazení prozatímní vládou odborníků a vyhlášení termínu předčasných voleb, tentokráte však dle pravidel přímé demokracie.

Základní požadavky

Zavedení přímé demokracie, osobní odpovědnost a možnost odvolatelnosti politiků

Zúžení parlamentu na 93 mandátů (okresy + obvody)

Posílení pravomocí prezidenta

Kompletní zrušení imunity vyjma ochrany ústního projevu na půdě parlamentu

Úprava volebního systému směřující k demokratickým volbám

Jmenování dočasné vlády

Vyhlášení nových předčasných voleb

Okamžité ukončení podpory nelegální migrace

Požadujeme zákon o všeobecném, závazném a neodvolatelném referendu

Vypsání referenda o vystoupení z EU

Vypsání referenda o vystoupení z NATO

Vypsání upřeného referenda o rozpadu ČSFR

Žádáme obnovu státních hranic

Žádáme státní suverenitu a neutralitu

Žádáme okamžité odvolání ředitele České televize a současného vedení vč. Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, zpřísnění zákonů o veřejnoprávních médiích a zavedení sankcí

Žádáme svobodu a demokracii, mír a prosperitu, všeobecný prospěch a lepší životní úroveň pro všechny občany

Žádáme, aby stát přestal upřednostňovat korporátní business na úkor svých občanů

Žádáme změnu zahraniční politiky!

Doporučené změny zákonů

Úprava zákona o Referendu tak, aby bylo závazné, občany vyvolatelné, všeobecné a celostátní, aby došlo ke snížení kvora, aby se referenda dala vypisovat častěji

Ústavně uzákonit bez- schodkovou politiku státu

Neprodleně pozastavit exekuce a provést revizi zákona o exekucích v současném znění, zvláště snížit odměny exekutorům, občané se musí pod tíhou exekucí a nemorálního zacházení exekutorů nadechnout a znovu narovnat aby byli schopni své dluhy platit. Je potřeba učinit revizi již proběhlých exekučních procesů, jelikož vidíme, že mnoho občanů této země bylo připraveno nelegálně o své majetky. Tito občané byli de-facto připraveni o své životy a budoucnost a jsou v bezvýchodné situaci, ze které není úniku.

Neprodleně provést revizi a úpravu daňové soustavy ve smyslu zrušením daně z příjmu fyzických osob a zvýšení daně nepřímé bez zpětných zápočtů DPH a zavedení „reverse chargé“.

Oddělit důchody od státního rozpočtu a zajistit stabilní růstu fondu

Zákaz lichvy

Žádáme přehodnocení protiústavního zákona o církevních restitucích a zpět navrátit majetky státu, které církvi nepatří a nikdy nepatřily. Majetek, který politici proti vůli majoritní části občanů zprivatizovali ve prospěch minorit. Obdobně žádáme příslušné státní orgány, aby prozkoumali rozhodnutí soudů v případě sporných restitucí jako je například restituce majetků zabavených dle zákona „Lex Schwarzenberg“.

Zákon o okamžitém a definitivním zákazu dovozu a výroby geneticky modifikovaných potravin

Posílit obranyschopnost státu na základě doporučení armádních velitelů

Žádáme změnu zahraniční politiky státu – žádáme o vypsání referend o vystoupení z Evropské, vystoupení z NATO a žádáme o vypsání upřeného referenda o rozdělení České a Slovenské Federativní republiky.

Reformovat zahraniční politiku státu směrem k posílení suverenity a neutrality

S pozdravem

Organizační výbor

Projekt Československo, Čest svoboda respekt, Za naši kulturu a bezpečnou zem, Holešovská výzva, Čas na změny a další občanské spolky, iniciativy a nespokojení občané ČR

projekt.ceskoslovensko@email.cz www.cesko-slovensko.org

Jsou oslavy 28 října vlastně jen vzpomínkou na  nezávislost?!

Ladislav Kašuka

Každý rok slavíme vznik nezávislého Československa a přitom úplně přehlížíme, že bylo neústavně roztrženo a uvrhnuto do područí „nového Rakousko -Uherska“ bruselské EU! Žijeme ve Čtvrté říši! Germáni, nebo chcete-li Němci (jak evropští, tak ti američtí), vždy usilovali o ovládnutí všech Slovanů a s výjimkou Ruska, se jim to také bohužel dost často na dlouhá období dařilo!

Když vynecháme temný středověk a budeme se věnovat jen tzv. moderním dějinám, můžeme říci, že poté co Němci prohráli první světovou válku, rozpoutali díky zradě a váhavosti západu a Polska za dvě desítky let druhou s tím samým cílem, kterým bylo především vyvraždění většiny Slovanů a zotročení těch, co se jim budou hodit na těžké a podřadné práce!

Tehdy se rozhodovalo a zániku celých národů, a zatímco západ vyčkával a lavíroval, na východní frontě (v Sovětském svazu) se bojovalo v bitvách, ve kterých proti sobě na obou stranách stáli miliony vojáků a desítky tisíc kusů techniky (neporovnatelně větších, než „bojůvky“ na západní frontě). Jen díky hrdinství a nesmírným obětem vojáků Rudé armády jsme dlouhé desítky let po válce nežili jako otroci v Třetí říši, ale ve svobodném, nezadluženém a prosperujícím Československu!

Pravda, museli jsme plnit určité hospodářské a vojenské závazky vůči svým spojencům v rámci RVHP (rady vzájemné hospodářské pomoci) a Varšavské smlouvy (na rozdíl od NATO čistě obranném vojenském paktu), ale to byla jen velmi malá cena za to, že jsme všichni žili po desítky let v klidu a míru, beze strachu o to, že nás někdo napadne a neubráníme se nebo, že nebudeme mít co do pusy, či ztratíme práci a skončíme pod mostem!

Tak to šlo až do Listopadu 1989, kdy zkažené, amorální vedení KSČ (komunistické strany Československa) předalo prostřednictvím akcí řízených STB (komunistická státní bezpečnost) a západními tajnými službami za obrovskou finanční odměnu a slib beztrestnosti partičce věčně opilých „disidentů“ a kádrovým rezervám KSČ moc v zemi. V zápětí byl nastolen kurz rozkrádání státního majetku, omezování práv pracujících a integrace do západních struktur (NATO a EU) s cílem postupné nenápadné ztráty suverenity Československa!

Celý proces začal rozdělením republiky na dvě části a skončil podepsáním Lisabonské smlouvy! Možná si to dámy a pánové neuvědomujete, ale v okamžiku, kdy pan prezident Václav Klaus pod tlakem „pravdoláskařů“ tu smlouvu podepsal, jsme ztratili svou svobodu a stali jsme se všichni součástí Čtvrté říše!

Dnes stejně jako na počátku druhé světové války už tedy mezi celosvětovou vládou germánské (anglosaské) světové populace nad zbytkem světa a svobodnou existencí států a národů na bázi vzájemné tolerance a respektování nezávislosti druhých, stojí pouze Ruská federace, která je nástupnickým státem Sovětského svazu, který tuto bitvu za nás za všechny již jednou vybojoval!

Pokud všechny ty diplomatické půtky a zástupné války, kterých ve světě vinou neustálého rozšiřování a neustávajících agresí ze strany NATO pořád přibývá, přerostou v něco většího, nezbude, než abychom se sami sebe zeptali, na čí straně budeme v tomto konfliktu stát a zda, pokud budeme bojovat jako součást Čtvrté říše a NATO proti Ruské federaci a zbytku svobodného světa, můžeme opět spoléhat na ruskou slovanskou velkorysost, s kterou nám dali svobodu v roce 1945, až Rusové díky svému hrdinství a vlastenectví i tuto válku vyhrají!

Vystoupení Vladimíra Putina na zasedání XII. Mezinárodního diskusního klubu Valdaj

„…A opravdu, mír, život v míru byl a zůstává ideálem lidstva. Státníci, filozofové, právníci nejednou nabízeli modely mírové součinnosti států. Různé aliance, koalice vyhlašovaly za svůj cíl zajištění trvalého, jak se kdysi říkalo, "věčného" míru. Problém je však v tom, že se východisko z nahromaděných rozporů často hledalo přece jen cestou války. Samotná válka pak sloužila jako prostředek k nastolení nových poválečných hierarchií ve světě.

Spolu s tím mír jako stav světové politiky nikdy nebyl stabilní a nevznikal sám o sobě. Mírová období jak v evropské, tak i světové historii vždy byla spojena se zakotvením a udržováním vytvořené rovnováhy sil. Tak to bylo v 17. století, Tak tomu bylo i v 19. století, v období Vídeňského kongresu. A také před 70 lety v Jaltě, když vítězové nad nacismem rozhodovali o ustavení Organizace spojených národů, o principech vztahů mezi státy.

Když se objevily jaderné zbraně, začalo být jasné, že v globálním konfliktu nemůže být vítězů. Výsledek mohl být jen jeden – zaručené vzájemné zničení. Nakonec to dopadlo tak, že člověk ve snaze vytvořit stále více zničující zbraně udělal velkou válku nesmyslnou.

Mimochodem, generace světových lídrů 50., 60., 70. a dokonce i 80. let skutečně nahlížela na použití vojenské síly jako na výjimečné opatření. A v tomto ohledu se chovaly zodpovědně, vážily všechny okolnosti a možné důsledky.

Konec „studené války“ znamenal také konec ideologického soupeření, ale základ pro spory a geopolitické konflikty vůbec nezmizel. U všech zemí vždy jsou a budou své zájmy, které občas protichůdné zájmy. A vývoj světové historie vždy doprovázela konkurence mocností a jejich aliancí. Což je podle mého názoru naprosto přirozené.

Hlavní je, aby taková konkurence probíhala v rámci určitých politických, právních, morálních norem a pravidel. Jinak rivalita, střet zájmů skrývají v sobě nebezpečí akutních krizí a dramatických nezdarů.

Nejednou jsme to viděli v minulosti. A dnes se, bohužel, opět setkáváme s podobnými situacemi. Pokusy prosazovat model jednostranné dominance všemi prostředky, a už jsem o tom mnohokrát mluvil, způsobily rozkolísání systémů mezinárodního práva a globální regulace, a to znamená, že existuje hrozba, že se konkurence – politická, ekonomická, vojenská – může stát neovladatelnou.

Co může znamenat taková neovladatelná konkurence například pro oblast mezinárodní bezpečnosti? Nárůst počtu lokálních konfliktů, zejména v "hraničních" regionech, kde se setkávají zájmy velkých mocností nebo bloků. A také pravděpodobný postupný rozpad systému nešíření zbraní hromadného ničení (což považuji za extrémně nebezpečné), a jako výsledek – nové kolo závodů ve zbrojení.

Již se objevila koncepce tzv. prvního odzbrojujícího úderu, včetně použití přesně naváděných nejaderných prostředků velkého doletu, srovnatelných svým účinkem s jadernými zbraněmi.

Jak víme, pod záminkou raketové a jaderné hrozby ze strany Íránu byla zničena hlavní opora současné mezinárodní bezpečnosti – Smlouva o omezení protiraketové obrany. USA ji jednostranně vypověděly. Dnes mimochodem je íránský jaderný problém vyřešen, žádná hrozba ze strany Íránu neexistovala, jak jsme o tom mluvili, a není.

Důvod, který prý přinutil naše americké partnery budovat systém protiraketové obrany, zmizel. Tedy měli jsme právo očekávat, že se práce na vývoji amerického systému PRO zastaví. A co vidíme ve skutečnosti? Nic takového se neděje, ba naopak – všechno pokračuje.

Před několika dny se konaly první zkoušky systému PRO USA v Evropě. Co to znamená? To znamená, že když jsme se přeli s našimi americkými partnery, měli jsme pravdu. Pokoušeli se nás, vlastně i celý svět, opět prachobyčejně uvést v omyl. A mám-li to říci na rovinu – klamali nás. Problém není v domnělé íránské jaderné hrozbě, která nikdy neexistovala. Podstata spočívá ve snaze zničit strategickou rovnováhu, změnit poměr sil ve svůj prospěch tak, aby se nejen dosáhlo dominance, ale aby se získala možnost diktovat svou vůli všem, jak svým geopolitickým konkurentům, tak i, myslím si, svým spojencům. Je to velmi nebezpečný scénář vývoje událostí, je škodlivý pro všechny, včetně, podle mého názoru, samotné Spojené státy.

Význam odstrašujícího faktoru jaderných zbraní se začal snižovat. U někoho možná dokonce vznikla iluze, že v globálním konfliktu lze opět dosáhnout reálného vítězství jedné ze stran, a to bez nevratných, jak říkají odborníci, nepřijatelných důsledků pro vítěze, v případě, že vítěz vůbec zůstane.

Za poslední čtvrt století práh použití síly se již zřetelně snížil. Získaná po dvou světových válkách protiválečná imunita, která existovala doslova na psychologické, podvědomé úrovni, začala slábnout. Samotné vnímání války se změnilo: pro diváky u obrazovek televizorů se proměňovala a stala se dnes efektním mediálním obrázkem, jakože v průběhu vojenských akcí neumírají a netrpí lidé, neničí se města a celé státy.

Bohužel, vojenská terminologie zní dnes prakticky ve všech oblastech života. Tak tedy, realita dnešní globální ekonomiky to jsou obchodní a sankční války, to už se stalo stereotypem médií. Přitom sankce jsou využívány .., jako nástroj nekalé konkurence, s cílem omezit nebo zcela "vytlačit" soupeře z trhů. Jako příklad uvedu skutečnou epidemii pokut ze strany Spojených států vůči firmám, včetně evropských společností. Používají se vymyšlené důvody, tvrdě jsou trestáni ti, kteří se odvážili porušit jednostranné americké sankce.

Víte, samozřejmě, není to možná ruská věc, ale máme tu diskusní klub, proto se přece jen dovolím zeptat: jedná se tak se spojenci? Ne, tak zacházejí s vazaly, kteří se odvážili jednat na vlastní pěst. Jsou trestáni za špatné chování. Tedy, jen v loňském roce byla jedné z francouzských bank uložena pokuta ve výši téměř 9 miliard dolarů, 8,9, domnívám se. Toyota zaplatila 1,2 miliardy dolarů, německá Commerzbank podepsala dohodu o zaplacení do amerického rozpočtu 1,7 miliardy dolarů, a tak dále.

Vidíme také, jak se vyvíjí proces vytváření neprůhledných ekonomických bloků, přičemž proces tvorby těchto struktur, vykazuje téměř všechna pravidla konspirace. Úkol je jasný: přeformátovat světovou ekonomiku tak, aby přinášela ještě větší rentu z vlastní nadvlády a šíření svých standardů ekonomické, obchodní a technologické regulace.

Formování ekonomických bloků tím způsobem, že se budou vnucovat své podmínky nejsilnějším hráčům, nepochybně neudělá svět bezpečnějším, ale pouze pokládá časované miny, připravuje půdu pro budoucí konflikty. Byla přece kdysi vytvořena Světová obchodní organizace. Ano, složitě se tam debatuje, ano, kolo jednání v Dauhá se možná dostalo do slepé uličky, ale přesto je třeba stále hledat východiska a kompromisy, protože jen kompromisy mohou vytvořit dlouhodobý systém vztahů v jakékoliv oblasti, včetně ekonomiky. A jestliže se jen předstírá, že tyto obavy některých zemí, účastníků mezinárodního ekonomického komunikace, nejsou zajímavé, že je lze tak nějak obejít, pak tímto nikam nezmizí, tyto rozpory, nikdo je přece nevyřeší, zůstanou a to znamená, že jednou o sobě dají vědět.

Víte, my máme jiný přístup. V průběhu vzniku Euroasijské hospodářské unie se snažíme budovat vztahy s našimi partnery, včetně vyladění společné práce v rámci čínské iniciativy Hedvábná stezka. Aktivně a na zcela rovnoprávném základě pracujeme v rámci BRICS, APEC, skupiny G20.

Globální informační prostor dnes, obrazně řečeno, také otřásají války. Agresivně se vnucuje "jediný správný" názor a výklad událostí, upravují se anebo zamlčují určitá fakta. Už jsme si všichni zvykli na označování nálepkami a na vytváření obrazu nepřítele.

Úřady zemí, které, zdálo by se, vždy vyzývaly ctít hodnoty svobody slova, volného šíření informací (jak často jsme tohle slyšeli v dřívějších dobách!), se nyní snaží bránit šíření objektivních informací a jakýkoliv jiný názor, lišící se od jejich vlastního, označují za nepřátelskou propagandu, s níž je třeba bojovat, přičemž zjevně nedemokratickými prostředky.

Bohužel slova "válka", "konflikt" se stále častěji používají, když se hovoří také o vztazích lidí různých kultur, náboženství, národností. V současné době se stovky tisíc migrantů pokouší integrovat do jiné společnosti, přičemž nemají profesi, neznají jazyk, tradice, kulturu zemí, do nichž se stěhují. A domorodí obyvatelé, samozřejmě – a o tom je třeba otevřeně mluvit, není možné vše lakovat na růžovo – původní obyvatelé podrážděně hovoří o cizím vpádu, o zhoršení kriminální situace, o penězích, které jsou vynakládány na uprchlíky z rozpočtů příslušných zemí.

Samozřejmě, mnoho lidí, většina lidí, soucítí s uprchlíky, chtějí jim pomoci. Otázkou je, jak to udělat a při tom nepoškodit zájmy obyvatel v těch zemích, kam běženci směřují. Ale šokový, hromadný, neregulovaný střet různého způsobu života může vést a již vede k růstu nacionalismu a nesnášenlivosti, k vyvolání permanentního konfliktu ve společnosti.

Vážení kolegové, buďme realisté: vojenská síla samozřejmě je a bezpochyby ještě dlouho bude nástrojem mezinárodní politiky. Ať je to dobře nebo špatně, prostě to tak v životě chodí. Jde ale o něco jiného: bude síla zbraní použita pouze tehdy, až budou všechny ostatní prostředky vyčerpány? V případech, kdy je potřeba čelit obecným hrozbám, takovým jako například terorismus, a podle známých pravidel, která jsou zformulována v mezinárodním právu? Nebo dojde na pěsti z jakéhokoli důvodu, občas prostě proto, aby si svět připomněl, kdo je doma pánem, bez přemýšlení o legitimitě použití síly a o důsledcích použití síly, přičemž problémy se tím nevyřeší, jen se znásobí.

Vidíme, co se dnes děje na Blízkém východě. Po celá desetiletí, možná někdy dokonce i po celá staletí se zde kumulovaly etnické, náboženské a politické rozpory, velice ostré sociální problémy. Zkrátka, výbušná směs se hromadila, a hrubé pokusy přetvořit region, tím spíše, že byly zvenčí, se staly právě tou zápalkou, jež vyvolala skutečný výbuch, zánik státnosti, vlnu terorismu a nakonec i zvýšené riziko pro celý svět.

Je nemožné zvítězit nad terorismem obecně, pokud se část teroristů používá jako beranidlo ke svržení nevhodných režimů.

Teroristická organizace, tak zvaný Islámský stát, kontroluje obrovská území. Jak se jí to podařilo? Jen si pomyslete: v případě obsazení Damašku nebo Bagdádu mohly teroristické skupiny získat status prakticky oficiální moci, byla by vytvořena platforma pro celosvětovou expanzi. Zamýšlí se nad tím někdo, nebo ne? Celé světové společenství by mělo konečně pochopit, s čím máme tu čest. V podstatě s nepřítelem civilizace, lidstva a světové kultury, který je nositelem ideologie nenávisti a barbarství, popírá morálku, hodnoty světových náboženství včetně islámu, tím, že ho kompromituje.

A není třeba slovíčkařit, dělit teroristy na umírněné a neumírněné. Bylo by dobré pochopit, v čem je rozdíl. Podle názoru některých odborníků pravděpodobně v tom, že umírnění zločinci utínají lidem hlavy v přiměřeném počtu, nebo citlivě.

V podstatě teď vidíme opravdový propletenec teroristických skupin. Ano, občas bojovníci Islámského státu, Džabhat-an-Nusrá, a další nejrůznější následovatelé a odnože Al Káidy spolu dokonce válčí, ale oni válčí pro peníze, o rozdělení peněz, o zdroje příjmů, o území slibující obživu, to je to, o co bojují. Nebojují z ideologických pohnutek, jejich podstata a metody jsou však stejné: teror, vraždy, přeměna lidí v ustrašenou, vylekanou, poslušnou masu.

Během posledních let se situace stále zhoršovala, infrastruktura teroristů se rozrůstala, počet ozbrojenců se zvyšoval, přičemž zbraně, které byly předávány tak zvané «umírněné opozici», «umírněným opozičním silám», se nutně dostávaly do rukou teroristických organizací. Řeknu také, že někdy na jejích stranu přecházely hned celé zločinecké skupiny, jak se říká, se vší parádou.

Proč snahy, dejme tomu, našich amerických partnerů a jejich spojenců v boji proti Islámskému státu nepřinesly zřetelné výsledky? Je zřejmé, že tady nejde o nedostatek vojenského materiálu či potenciálu. Je nepochybné, že Spojené státy disponují obrovským vojenským potenciálem, který je největší na světě. Prostě je vždy těžké hrát dvojí hru. Mluvit o boji proti teroristům, a zároveň se snažit využívat část z nich k rozestavování figurek na blízkovýchodní šachovnici ve svém zájmu, zdánlivě ve svém zájmu.

Není možné zvítězit nad terorismem obecně, pokud se část teroristů používá jako beranidlo pro svržení nevhodných režimů. Před těmito teroristy není možno se nikam schovat, je to jen iluze, že později se podaří se s nimi nějak vypořádat, odstranit je od moci, nebo se s nimi nějak domluvit. Nejlepším příkladem toho je Libye. Budeme doufat, že nové vládě se podaří stabilizovat situaci, to však ještě není jisté, i když je samozřejmě nutno napomáhat stabilizaci.

Dobře chápeme, že ozbrojenci, kteří válčí na Blízkém východě, představují hrozbu pro všechny, mimo jiné i pro nás, pro Rusko. V naší zemi víme, co to je teroristická agrese, víme, co prováděli teroristé na Severním Kavkazu. Pamatujeme si krvavé teroristické útoky v Buďonnovsku, v Moskvě, v Beslanu, ve Volgogradu a jiných ruských městech. Rusko vždycky bojovalo proti terorismu ve všech jeho podobách, důsledně se snažilo o reálné spojení snah světového společenství čelit tomuto zlu. Právě to bylo základem našeho návrhu na vytvoření široké protiteroristické koalice. Tento návrh zazněl nedávno v mém projevu na půdě Organizace spojených národů.

Po žádosti oficiálního syrského vedení o podporu jsme přijali rozhodnutí o zahájení ruské vojenské operace v této zemi. Ještě jednou zdůrazňuji: je naprosto legitimní, jediným jejím cílem je napomoci nastolit mír. Jsem přesvědčen, že akce ruských vojáků budou mít na situaci pozitivní vliv, pomohou oficiální státní moci vytvořit podmínky pro další kroky v oblasti politického urovnání a udeřit jako první na teroristy, kteří ohrožují také naši zemi, Rusko. Pomoci tak všem zemím a národům, které jsou nepochybně v nebezpečí, pokud se tito teroristé vrátí do svých domovů.

Co je třeba podle našeho názoru udělat pro podporu dlouhodobého urovnání v regionu a pro jeho sociální, hospodářskou a politickou obrodu? Především vyhnat teroristy z území Sýrie a Iráku a nedovolit jim, aby přemístili své aktivity do jiných oblastí. Ale k tomu je nutno spojit všechny síly: pravidelná armáda Iráku a Sýrie, oddíly kurdské domobrany, nejrůznější opoziční skupiny, připravené skutečně vnést svůj reálný vklad do porážky teroristů, zkoordinovat aktivity zemí regionu i zemí mimo region, které čelí teroru. Společné protiteroristické aktivity musí mít samozřejmě oporu v mezinárodním právu.

Za druhé. Je zřejmé, že samotné vítězství ve válce nad teroristy nevyřeší všechny problémy. Vytvoří však podmínky pro to hlavní – pro zahájení politického procesu za účasti všech rozumných, vlastenecky naladěných sil syrské společnosti. Právě Syřané musí rozhodovat o svém osudu za výlučně korektní a uctivé součinnosti mezinárodního společenství, nikoli pod nátlakem zvnějšku cestou ultimat, vydírání a hrozeb.

Naším cílem je zvítězit nad terorismem a pomoci prezidentu Asadovi porazit teror a tím vytvořit podmínky pro zahájení a, doufám, úspěšné provedení politického procesu urovnání.

Chtěl bych připomenout, že Blízký východ se během svých dějin často stával místem střetů různých říší a velmocí. Přizpůsobovaly si hranice a politické uspořádání v regionu podle svých představ a řídily se při tom svými vlastními zájmy. Důsledky nebyly vždy příjemné a dobré pro lidi, kteří tam žili. Ano, vlastně se jich zpravidla nikdo ani neptal. Poslední, kdo se dozvěděl, co se děje v jejich vlastních zemích, byli právě lidé, kteří žili na Blízkém východě.

Samozřejmě, nabízí se otázka: není už načase, aby mezinárodní společenství odsouhlasovalo všechny své akce s těmi lidmi, kteří žijí na těchto územích? Myslím, že už je dávno načase, je nutno se k těmto lidem, stejně jako ke všem ostatním, chovat s úctou.

Zásadní význam má zapojení do procesu politického urovnání muslimského duchovenstva, islámských vůdců, nejvyšších představitelů muslimských států. Počítáme s jejich konsolidovanou pozicí a součinností, s jejich morální autoritou. Je velice důležité ochránit lidi, především mládež, před destruktivním vlivem ideologie teroristů, kteří se je snaží využít jako potravu pro děla, nic víc. Je třeba jasně rozlišovat mezi skutečným islámem, jehož hodnoty jsou mír, rodina, šlechetné činy, pomoc bližnímu, úcta k tradicím, a tou lží, nenávistí, kterou rozsévají ozbrojenci, zaštiťující se při tom islámem.

Za čtvrté. Již nyní musíme vypracovat itineráře hospodářské a sociální obnovy regionu, obnovy základní infrastruktury, bydlení, nemocnic, škol. Jen taková tvůrčí práce v místě samém po odstranění terorismu a politickém urovnání může zastavit ohromný proud uprchlíků do evropských zemí a vrátit do vlasti ty, kteří již odjeli.

Je zřejmé, že Sýrie bude potřebovat obrovskou finanční, hospodářskou a humanitární pomoc, aby zahojila válečné rány. Musíme stanovit formát, v jehož rámci bychom mohli provádět tuto práci a zaangažovat do ní dárcovské

mezinárodní finanční instituce. Teď se o problémech Sýrie diskutuje na půdě OSN a jiných mezinárodních organizací, v rámci mezistátních styků. Ano, zatím se vždy daří dosáhnout pochopení, je neuvěřitelně těžké zbavovat se nerealizovaných očekávání a kalkulů, které nevyšly. Přes to přese všechno je zde pokrok.

Vidíme, že v rámci protiteroristické operace jsou postupně, i když ne tak aktivně a rychle, jak bychom si přáli, navazovány kontakty po linii resortů obrany. Důležitým krokem bylo odsouhlasení rusko-amerického dokumentu o zajištění bezpečnosti letů bojových letounů obou zemí nad Sýrií.

Rovněž máme v úmyslu zahájit výměnu informací s našimi západními kolegy o pozicích a přesunech ozbrojenců. To všechno jsou bezpochyby kroky správným směrem. Hlavní je, abychom jeden druhého chápali jako spojence ve společném boji, abychom se chovali čestně a otevřeně. Pouze tak je možno zaručit vítězství nad teroristy.

Sýrie se, nehledě na dramatičnost současné situace, může stát modelem partnerství ve jménu vyšších zájmů, modelem řešení problémů, které se týkají všech, modelem vytvoření efektivního systému řízení rizik. Takovou šanci už jsme měli po skončení studené války. Bohužel jsme ji nevyužili. Stejná možnost existovala i na začátku tisíciletí, když Rusko a USA a celá řada jiných zemí byly konfrontovány s teroristickou agresí. Bohužel ani tehdy se nepodařilo udržet dobrou dynamiku spolupráce. Nebudu se vracet k tomu, proč se to nepodařilo. Zdá se mi, že to stejně všichni víme. Teď je třeba vzít si správné ponaučení z toho, co bylo v minulosti, a jít dopředu.

Jsem přesvědčen, že zkušenosti, které jsme nashromáždili, i samotná současná situace nám nakonec umožní správně se rozhodnout – rozhodnout se pro spolupráci, vzájemného respektu a důvěry, rozhodnout se pro mír.

Děkuji za pozornost.                                                       (29.10.2015 Střípky ze světa)

Někteří katolíci v Chorvatsku hrají na ustašovskou notu

O případném znovuzavedení ustašovského pozdravu Za dom spremni (Připravený pro vlast) v ozbrojených silách Chorvatska by měli občané rozhodnout v referendu. Včera se tak vyjádřil, jak informuje mimo jiné chorvatský portál tportal.hr, zadarský arcibiskup Želimir Puljič Na počátku týdne petici k zavedení fašistického pozdravu v armádě podepsali katoličtí biskupové Valentin Pozaić a Vlado Košić, což vyvolalo bouřlivou debatu.

 Podstatná část katolického kléru totiž byla úzce spojena s fašistickým ustašovským režimem. Prvním velitelem chorvatského koncentračního tábora Jasenovac, kde podle údajů Jad Vashem zřejmě zahynulo až 600 tisíc lidí, v naprosté většině Srbů, byl františkán Miroslav Filipović-Majstorović. Do stejného řádu patřil původně také Petar Brzica, který 28. srpna 1942 speciálním nožem e nazývaným „srbosjek“ podřezal hrdlo 1360 lidem. S ustašovským režimem spolupracoval i samotný chorvatský katolický arcibiskup Alojzije Stepinac, po válce velmi mírně odsouzený k domácímu vězení. V roce 1998 byl ovšem Janem Pavlem II. ratifikován a jeho věznění bylo prohlášeno za komunistické bezpráví. Nyní se očekává jeho svatořečení. Arcibiskup Želimir Puljič prohlásil, že podpis obou biskupů je jejich osobní záležitostí. Mimo jiné v prohlášení biskupské konference uvedl, že každý, kdo se pod tuto výzvu podepsal, musí být připraven reagovat na odůvodněné požadavky o vysvětlení a argumenty k předmětu apelu. Iniciativu, aby pozdrav Připravený pro vlast byl v armádě zaveden, odmítla v minulých dnech prezidentka Kolinda Grabarová-Kitarovičová.

Nelze mlčet ani po třech letech

Otevřený dopis Sdružení Msgre Jana Šrámka Předsednictvu KDU, k rukám předsedy MVDr. Pavla Bělobrádka, PhD., Palác Charitas, Karlovo náměstí v Praze.

Vážení, je tomu tři roky, co jste obdrželi podobný dopis, na nějž jsme dostali odpověď asi až po půl roce, podepsaný byl dr. Bělobrádkem, předsedou KDU. Nemělo už smyslu na tuto odpověď reagovat, avšak je zapamatovatelná až k dnešku. Připomeňme, že dopis se dotýkal dvou otázek: Předseda KDU nejdřív obhajoval spolupráci se Sudetoněmeckým Landsmanschaftem/SL a chtěl téměř prokázat naše antiněmectví; dále už to byla jen samochvála na své vedení, této prý Lidové strany; jinak jsme se nic zajímavého nedočetli.

Od té doby se toho jistě moc změnilo, ne vždy k lepšímu. Tak např. KDU nemohla dříve přijít na jméno „socanům,“ t.j. sociální demokracii; vše bylo jinak po volbách na podzim 2013, kdy vznikla koalice vedená Sobotkou a Babišem. Ejhle, už zmínění pro KDU „nepáchnou,“ vždyť jde až v první řadě o prebendy. Leč jak jinak - předseda Bělobrádek se nejdřív musel dovolit pro účast ve vládě v USA. No a, že sociální demokracie umí už pokolikáté zapomenout na své ideje, tak i na názory svých členů a sliby voličům, je dost známo. Naši lidé s tímto mají značnou zkušenost, ne tak dávnou. Premiér Sobotka nedal na naše rady, že KDU nemůže být nástupkyní Šrámkovy strany!!!

Vážení, ale jde o aktuální záležitosti, k nimž se musí SJŠ, jako křesťanskosociální a vlastenecká složka zodpovědně vyjádřit. Je to náš prioritní úkol, abychom zůstali věrni odkazu tradic Šrámkových! Znovu opakujeme, tak jako před třemi lety, KDU zneužívá doplňku - ČSL. Čím? Křesťanští demokrati nejsou totiž ani vlastenečtí, ani sociální. To zdatně předvádějí svou každodenní politikou, jak zmíněno, obelhávají především své členy!! Historie bývá vždy zdatnou učitelkou národů. Ne tak u činitelů KDU, kteří zapomínají na tradici, která byla vlastní šrámkovské ČSL v letech 1918-1948, částečně 1968 - 1969, naposled v naději pro vzkříšení řádné demokracie 1989-1992; to bylo zakončeno luxovským převratem, k čemuž se hlásí i „mladé vedení“ KDU! Závažným problémem, který se očividně nabízí, je upevňující se přátelství vaší strany s revanšisty ze SL. Vrcholem politické drzosti je zdravice, kterou zaslal dr. Bělobrádek potomkům heinleinovců na sjezd v Bavorsku.

Vážené vedení KDU, jistě si alespoň ze studií pamatujete, že Mnichovská dohoda z podzimu 1938 byla určující pro likvidaci ČSR - státu Masaryka, Beneše, Šrámka a dalších. Ale právě SL se k této potupě našeho národa hlásí! Také se nabízí otázka, když KDU uvádí, že se zbavila veškerých dluhů, kde na to vzala? Nemravné přilepšení od přátel z Bavorska? Proto přece ty opětovné návštěvy na sekretariátě sudeťáků v Praze, čímž se netají ani generální sekretář KDU Hořava! Tím dává i příklad pokračování třeba pro poslance KDU z našeho Slovácká, jak je zdokumentováno: Benešík ze Strání, Hovorka ze Šumic, možná i jiní. A tady se tážeme, jestli ví tito „lidovečtí pokračovatelé,“ že za svobodu národa položili své životy v nacistických koncentrácích i stateční činitelé právě Slováckého kraje, bratři: Frant. Stanislav, poslanec ČSL ze Strážnice, Ant. Hrubý, přední funkcionář křesťanských v odborů z Uh. Brodu a další. Výše zmínění to asi neví, neboť by jinak měli zájem podpořit akci SJS k 70. výročí národní svobody, která byla vybojována především zásluhou Rudé armády, Osvoboditelky většiny ČSR. Naše Sdružení si výročí připomnělo dle svých možností v sobotu 9. května t.r. v Uh. Brodě. O to trapněji se zachovala KDU na sjezdu ve Zlíně, když přijala rezoluci, prý proti agresi Ruské federace, ba přihlásila se k polofašistickému režimu současné Ukrajiny. My, křesťanskosociální lidovci, organizovaní v řádně registrovaném SJŠ, máme za to, že i v řadách KDU je spousta slušných lidí a možná i funkcionářů, o čemž jsme se několikrát přesvědčili. Žádali jsme o účast na sjezdu ve Zlíně, abychom jako hosté a bez cenzury mohli říci delegátům své mínění o stavu křesťanské politiky v našem státě. Mamě. Kompetentní činitelé byli zcela hluší, nechápající. Místo starolidovců dostali přednost politici z vládní koalice, ale i z tzv. demokratické pravice.

Dáváme tímto na vědomí zajímající se a sympatizující veřejnosti také vzkaz: sociální a vlastenečtí křesťané Čech, Moravy a Slezska, probuďte se z letargie, odmítněte laciný antikomunismus KDU. O to více si raději připomeňme stále platné heslo otce národa Fr. Lad. Riegra „aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachoval!“

Děkujeme za přečtení dopisu, odpověď od KDU nežádáme /asi bychom se zase načekali/ - Nelze mlčet: Vlasti zdar!!!

V Uherském Brodě dne 10. 6. 2015

Za SJŠ:

Předseda: Ing. Josef           Kapsa v.r.

Místopředseda:  Bernard Franta v.r.

Tajemník: Stanislav Lukáš

Den vlasti 2015, Klosterneuburg, Babenbergerhalle, Rakousko,13. září 2015

Motto Dne vlasti 2015:Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců. B. Sobotka mluví o vstřícnosti sudetů k nám.  Tady je! Uvedené motto  přepisuje historii. Byli to Němci, kteří chtěli náš národ zlikvidovat. My jsme Němci jen odsunuli „Heim ins Reich“, jak sami požadovali a jak rozhodli vítězní spojenci.

Ještě, že ta Česká písnička vydržela ...

Svátkem naší republiky je 28. říjen. Tedy Den republiky. Je smutnou skutečností, že prvorepubliková vážnost a úcta k tomuto dni mizí. Mediální scéna tomuto významnému svátku nepřeje. Význam 28. října je záměrně ponižován, zlehčován.  Cíleně mizí úcta k osobnostem naší historie. Příkladů je dosti.  Kdo z mladší generace dnes něco ví o osobnostech, které stály u zrodu naší republiky ?  Jména, která prvorepubliková generace měla v úctě, jako byl Tomáš G. Masaryk, Dr. Edvard Beneš, Antonín Švehla či Rostislav Štefánik, jsou potlačována. Ze školních učebnic i z paměti mladší generace mizí hrdinství našich legionářů, ale i těch, kteří nám vraceli svobodu v období 2.světové války.  Místo skutečných hrdinů, se rodí v médiích virtuální hrdinové, idea vlastenectví je vulgarizována.....Osobnosti českých dějin jsou převlékány do nových kabátů........ Také historie je přepisována. Veřejnosti jsou vnucováni noví hrdinové. Zatím co ti skuteční hrdinové, pamětníci té poslední velké války, stojí někde zapomenuti v koutě. Tato generace skutečných hrdinů pomalu odchází… 

Místo "befelů" z Vídně, nám dnes chodí "rady a nařízení " z Bruselu. Ještě, že nám ti vašnostové z Bruselu nezakázali tu českou písničku…          Přemysl Votava, ČNS

Vážení a milí,

především bychom Vám všem chtěli poděkovat za spolupráci o poprosit o další i v příštím roce.  Každý může přispět ke zdaru společné práce svým dílem. Ti aktivní pokračují v rozšiřování našich textů, informují nás o důležitých událostech v jejich okolí, píší články nebo zajímavé texty přeposílají. Jiní alespoň půjčují brožurky svým známým. Někde si pořídili i pořadník. Naše aktivity se neobejdou bez Vaší finanční podpory. Přikládáme poštovní poukázku. Doporučený minimální příspěvek činí 350 Kč, z toho poštovné a obálky stojí asi 110 Kč, 50 brožurek ročně, které Vám posíláme, jen těžko dostáváme do zbývajících 240 Kč. Věříme, že i tentokrát náš samizdat podpoříte.  Vřelý dík za vše.

Co chceme příští rok Vám přinést? Vzhledem k tomu, že informací o aktivitách sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v republice je jako šafránu, hodláme Vám přiblížit alespoň ty nejdůležitější kroky některých představitelů SL, zvláště pak jejich jednání s českými sudetomilnými a gemanofilními politiky i představiteli katolické církve. A tak budeme ostřeji vidět, kdo je kdo. Sami si budete moci udělat obrázek o stoupencích „sudetoněmecké věci“.

Důležité budou jistě i základní informace o určité části německých elit, které tradičně šilhají na východ, aby ho mohli dále „kolonizovat“. Proto také trvá jejich podpora politice SL.

Zastáváme stanovisko, že naši politici by neměli být proameričtí, ani proněmečtí či prounijní, dokonce ani ne proruští, ale v každém případě výrazně pročeští. Každý národ, každý stát má své zájmy, máme je i my. K tomu ale potřebujeme politiky, kteří tuto skutečnost vezmou za svou a nebudou se bát ozvat třeba části Evropy. Neměli bychom si nechat dále vykrádat suverenitu, ale naopak ji dostávat z rukou čtvrtého rajchu zpět do republiky. 

Podporujeme transformaci systému unipolárního v multipolární. Jsme proti válkám, pro mír. Jsme na straně těch, kteří ve své činnosti vycházejí z Charty OSN a mezinárodního práva. Zvůle velmocí či dalších států musí přestat. Jakékoliv akce, které nebudou v souhlasu s příslušnými právními normami, nejsou nějaké indiferentní mise, ale agresí. Myslíme si, že konečně svět jim musí říci dost. Neuděláme-li tak, svět nebude bezpečným místem. 

Pokud někdo mluví o lidských právech, měl by si především uvědomit, že se jim mohou těšit jen ti živí, nikoliv mrtví. Jen živí mohou prožít, v sociálně spravedlivé společnosti, důstojný lidský život. A od něho jsme příliš daleko a dokonce se mu dosud jen a jen vzdalujeme. A o tom všem a dalším chceme psát, přinášet informace. Pokud se budeme snažit společně, budeme úspěšnější. –red.

Milostiplné Vánoce a Boží požehnání v novém roce Vám všem přeje redakce Křesťanského sociála.

Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 30. října 2015. 

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz, e-mail: vydavatel@seznam.cz