K výměně obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem po druhé světové válce

Z prohlášení Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí ČSR

(předneseného na 42. schůzi ústavodárného  Národního shromáždění republiky Československé, konané dne 20. března 1947)

„… Bylo již jasné od počátku, že problém maďarské etnické skupiny na Slovensku, třebaže u porovnání s odsunem Němců celkem nepatrný, bude představovat po stránce mezinárodní a diplomatické problém daleko obtížnější. Odsun Němců byl rozhodnut již v Postupimi, kdežto odsun Maďarů mohl být řešen až v mírové smlouvě uzavírané již s uznanou, právoplatnou maďarskou vládou. Přes opětovné pokusy v tomto směru učiněné, nepodařilo se, aby náš požadavek maďarského odsunu  byl pojat do návrhu mírové smlouvy. Bylo třeba spokojit se  možností  navrhovati jej až na konferenci samotné. Uplatňovali jsme plné oduznání Vídeňského tzv. rozhodčího výroku do všech důsledků, dále úpravu hranic u Bratislavy, zákaz revizionistické propagandy, provedení zásady národního státu Čechů a Slováků odsunem obyvatelstva Maďarského z Československa a souběžně s Jugoslávií – vydání předmětů tvořících kulturní dědictví našeho státu, které se dostalo před rokem 1919 do Maďarska. …

V komisích bylo československým požadavkům vyhověno; návrh odsunu 200 000 Maďarů byl sice uznán konferencí jako odůvodněný, nebylo však možno docíliti toho, aby byl Maďarsku uložen mírovou smlouvou jako závazek. Československo změnilo tedy svůj původní návrh a žádalo, aby bylo Maďarsku uloženo přímé jednání s Československem o problému těchto obyvatel, kteří nebyli přesídleni do Maďarska v rámci dohody ze dne 27. února 1946.

Podávajíc  svůj návrh, upozornilo Československo na světovém fóru na naléhavost problému pro evropský mír. Požadavek odsunu byl podporován delegacemi SSSR, Ukrajinské a Běloruské SSR a Jugoslávií. Polsko v politické a územní komisi pro Maďarsko nebylo zastoupeno. Rovněž podpora Francie u prvého návrhu byla zajištěna. I ty delegace, které se postavily proti původně navržené formulaci návrhu, plně uznaly právo Československa na národní stát a nad to byla zástupci všech velmocí velmi jasně vyslovena zásada, že po zkušenostech druhé světové války nelze již otázku národnostních skupin řešit pouhým poskytnutím menšinových práv. ..

SSSR, ČSR a Jugoslávie obdrží od Maďarska v období 8 let na reparacích úhrnem 300 milionů dolarů, z čehož na … ČSR připadá 30 milionů. …

Jednání s Maďarskem jsou vám už dobře známa. I naše dobrá vůle při nich. Shrnuji naše zkušenosti v této oblasti v toto: budeme další náš postup vůči Maďarsku a naše vztahy k němu upravovat výlučně podle činů Maďarska. …“.

Na vystoupení dr. Jana Masaryka reagoval poslanec  Žiak, člen Demokratické strany Slovenska, slovy:

„… Pan minstr zahraničí v závěru svého expozé říká, že československá zahraniční politika se může vykázat za posledních 12 měsíců kladnými výsledky. Dovolím si vyslovit úctu i vděčnost za tyto kladné výsledky. Ale nemohu nepoukázat na jeden bolavý neúspěch naší zahraniční politiky, který se týká hrozného utrpení a ponížení půl milionu Slováků a Čechů, našich rodáků v Maďarsku, z kterých se 100 000 přihlásilo k přesídlení.

Vítězné mocnosti neřešili problém maďarské menšiny na Slovensku tak, jako řešili otázku menšiny německé v Čechách a na Moravě. Přestože je Slovensko nedělitelnou součástí republiky a přestože je maďarská menšina podněcovaná maďarským revizionizmem a iredentou z maďarského anyaországu, od začátku republiky v roce 1918 usilovala o rozklad Československa a dávala bezprostřední příčiny k porušování míru ve střední Evropě, rozhodnutí velkých mocností nevyznělo tak rázně a zaslouženě vůči Maďarům, jak vyznělo vůči Němcům. A prohlašuji, že Slovákům rovněž tak záleží na slovanskosti naší republiky, jak jistě záleží i bratrům Čechům. A tento rys slovanskosti jsme mohli docílit jen a jedině vystěhováním Maďarů ze Slovenska do Maďarska, tak jak jsme vystěhovali Němce do Německa. A mohli jsme tento rys zejména podepřít přistěhováním Slováků ze zahraničí, především největší slovenské menšiny, Slováků z Maďarska.

Vyvstává otázka, zda naše zahraniční politika nezmeškala učinit patřičná opatření ještě před skončením války, či se učinilo z naší strany, ze strany naší vlády všechno, aby velmoci maďarskou otázku dořešili na poradách v Postupimi…

V Maďarsku žije bezmála čtvrtina Slováků. Jsou naší krví a našimi kostmi. A my pozorujeme, jak ta naše slovenská rodina se nám národně ztrácí, jak nám umírá. Budou-li se věci vyvíjet tak jako dosud, zanedlouho jí připravíme pohřeb. Ale my živelně cítíme, že oni jsou naši, mluví slovensky, modlí se slovensky, čerpali v staletích z těch samých duchovních a morálních zdrojů jako my, Slováci, zde v Československé republice. Trpěli jsme s nimi společné utrpení do roku 1918, až tehdy jsme se rozešli, když jsme se zde svobodně rozvíjeli, a oni zůstali v hrozném národním, kulturním, hospodářském a sociálním otroctví. V tom je ten velký rozdíl. A my se hlásíme k nim a nesmíme ani nechceme dopustit, aby se nám ztratili, aby nám národně umřeli.

Před rokem, 27. února 1946, zástupci vlád československé a maďarské podepsali dohodu o výměně v Pešti. Lituji, že o této dohodě pan ministr zahraničí nemluvil ve svém expozé obšírněji, poněvadž ji považuji skutečně za  bolavou věc naší zahraniční politiky. Co se v této dohodě řeklo?  ´Maďarská vláda nebude překážet v přesídlení osobám národnosti slovenské a české z Maďarska do Československé republiky. Československá republika vyslala nebo vyšle do Maďarska na svoje vlastní útraty zvláštní komisi, kterou jsme nazvali Československá přesídlovací komise. Maďarsko poskytne ČPK všechnu podporu a ochranu, potřebnou ke splnění jejího úkolu.

Přihlášky Slováků na přesídlení se vyřizují ve lhůtě tří měsíců. Seznam osob, které se přihlásí k přesídlení, předloží zvláštní komise maďarské vládě. Ve lhůtě šesti měsíců, počítaných ode dne podpisu, československá vláda předá maďarské vládě seznam osob určených k přestěhování. Maďarská vláda se zavazuje přijmout na svoje území osoby takto přistěhované, O podrobnostech dohodne se a potřebná opatření udělá smíšená komise. Obě vlády si navzájem poskytnou všechnu pomoc a podporu potřebnou k výkonu přestěhování.

Toto je asi krátký obsah dohody. Ukázali jsme v ní z československé strany skutečně dobrou vůli a snahu a byli jsme přesvědčeni, že dohodou o výměně pomůžeme maďarské demokracii, která se fakticky rodila v těchto těžkých časech, aby se zbavila revizionizmu, aby se zbavila národní nesnášenlivosti. Ale, věci se mají tak, že jsme nepomohli ani maďarské demokracii a nadevšechno jsme nepomohli ani našim bratrům Slovákům, jejichž utrpení volá do nebes.

Dohoda o výměně obyvatel byla komentovaná většinou příznivě. … Ale ozývaly se už tehdy hlasy, že v dohodě zůstávají otevřené věci, které by bylo správně hned při podpisu vyřešit a nenechat je smíšené komisi, nespoléhat se, že věci budou řešené ke spokojenosti Slováků i Čechů, ke spokojenosti československé vlády a nadevšechno ke spokojenosti těch, kteří se k přesídlení přihlásili. Šlo nám o to, že výměnou obyvatelstva, Slováků i Maďarů, vytvoříme potřebné podmínky pro zdravé, sousedské  soužití mezi Československou republikou a maďarským státem. A věřím, že my v Československu, kteří jsme proniknutí demokracií, humanitou, kteří si držíme na štítě i v srdcích odkaz našeho velkého … Tomáše G. Masaryka … jsme připraveni na tento smír, pro tuto mezinárodní spolupráci i s Maďary.

Otevřené věci se – řeknu bez servítků – jako nedostatky smlouvy ukázaly, projevily a projevují až dodnes. Totiž myslím, že naši diplomati, naše Ministerstvo zahraničí nepočítalo s jednou skutečností, že zatímco naše ministerstvo plné cti, smyslu pro právo a čestné slovo, je ochotné dohodu a každou smlouvu dodržet, v maďarské povaze a v povaze maďarské diplomacie je to tak, že oni svoje dané slovo, svoje čestné přísliby splnit nedokážou. Jenže chyba je v tom, že na tuto nedokonalost a nešlechetnost partnera umírají a hynou naši rodní bratři v Maďarsku. Takto je přelstěné Ministerstvo zahraničí, československá vláda a nejbolavěji jsou dotčeni naši rodáci v Maďarsku.

Dosud podle rozhodní smíšené komise podařilo se nám přesídlit 8.000 nebo 10. 000 Slováků, ale to jen na základě jednostranného odsunu. Ve skutečnosti Maďary od nás do Maďarska jsme ještě podle dohody neodsunuli. Jako přímý spolupracovník Československé přesídlovací komise pracoval jsme v Maďarsku minulý rok bezmála 6 měsíců. Pokládám za povinnost přednést několik poznámek a zkušeností o práci Československé přesídlovací komise v Maďarsku a vůbec o problémech, které jsem viděl zblízka.

Do Maďarska jsem odjel 5. března 1946. Na začátku jsme se setkali s maďarskými výhradami a neochotou. Nedbali jsme. Rozjeli jsme se do 17 oblastí a domlouvali jsme se s našimi slovenskými rodáky. Řekli jsme jim, že nadešel den s novým slunkem, den skutečné národní svobody a to i svobody pro ně. Hrozná válka skončila vítězstvím pravdy, vítězstvím demokracie, vítězstvím slovanským. Nastal čas, aby se Slováci podle hlasu slovenské krve, podle slovenského původu a svědomí rozhodli přesídlit z maďarského moře domů do Československé republiky. Setkali jsme se i s netrpělivými, kteří očekávali náš příchod jako vědomí Slováci, v kterých ani tisícileté otroctví a maďarské násilí nezlomilo zdravý slovenský cit a slovenskou lásku k rodu. Ale setkali jsme se i s nedůvěrou pomýlených, nebo s nezájmem úplně pomaďarštěných. Vřelá slova pracovníků Československé přesídlovací komise, apoštolská horlivost při probouzení slovenského povědomí nezůstaly bez účinku. V obcích, o kterých maďarské statistiky uváděly, že v nich žije 100% Maďarů, našli jsme až 90% Slováků a jen 10% Maďarů. S pohnutím, se slzami v očích a se slovenskou písní na rtech vítali nás naši rodáci a projevovali jediné přání – co nejdříve přesídlit na Slovensko.

Musím vděčně vzpomenout, že naše práce v Maďarsku nebyla by se začala a ani předpoklady by nebyly bývaly pro ní takové, jaké byly, i když výsledky dosud jsou také trpké, nebýt spřátelené mocnosti, našeho bratrského Sovětského svazu a jeho zástupců v Maďarsku, kteří nám vyšli skutečně bratrsky vstříc. Bez sovětské pomoci bychom nemohli ani dohodu uzavřít a natož v Maďarsku mezi Slováky pracovat. …

Na naší práci se ozvala maďarská protipropaganda. Maďaři předpokládali, že z Maďarska odvezeme nejvíce 15.000-20.000 lidí. Když se projevovala živelná tužba přesídlit na Slovensko, když naši Slováci sebevědomě zvedali hlavu, tu začala maďarská propaganda se všemi svými záludnými způsoby.  Vláda a úřední kruhy naoko plnily ustanovení dohody o náboru, ale maďarský tisk, nižší úřady, četníci nám od začátku házeli klacky pod nohy, jen aby se práce přesídlovací komise nedařila. Nesmyslné nepravdy o Československé republice, o chudobě Slovenska, o hladu na Slovensku, o zotročených přesídlených Slovácích z Maďarska, o údajném odtransportování těch, kteří přesídleli z Maďarska jako Slováci, prý na Sibiř, takováto propaganda měla odradit Slováky v Maďarsku od rozhodnutí přihlásit se k přesídlení. Ale síla slovenského povědomí, bratrské příbuznosti je silnější. Sto tisíc lidí se přihlásilo. Poslali své důvěrníky na Slovensko, aby se přesvědčili, jaké poměry u nás skutečně existují. Přišli spokojení, ba nadšení. Ale mnohé desítky tisíců Slovensko neviděly, podívat se tu nebyly, ale přesto uvěřily. …

Naše uvědomovací práce skončila v polovině dubna minulého roku; do konce května, resp.do konce června se konal soupis slovenských lidí k přesídlení. Nikde v domácích činnostech nefunguje spolupráce příslušníků různých politických stran tak, jak mezi pracovníky  Československé přesídlovací komise v Maďarsku….

Když skočil čas k přihlášení a po úředních náležitostech jsme se připravili na přepravu přihlášených, a to autokolonami i železnicí, ukázala se pravá maďarská falešná tvář. Maďaři, posíleni mezinárodní politickou konstelací, zásadně překáželi uplatnění dohody. Úmyslně protahovali jednání smíšené komise a připustili jen taková rozhodnutí, která v podstatě neumožnila přesídlení širokých mas slovenských na Slovensko a nepřipustila přesídlení Maďarů ze Slovenska do Maďarska. Tady se ukázaly nedostatky dohody. Dohoda ponechala důležité věci na rozhodnutí smíšené komise a jedině správné by bylo, kdyby hned při uzavírání dohody se dohodlo o všech podrobnostech a jmenovitě, kdyby se určil čas, kdy toto přesídlení začne, dokdy má být skončené a případně i tresty, když ne alespoň hospodářské sankce a záruky, se měly vyjasnit a uzavřít.

Následky těchto nedostatků se odráží nejen v tom, že nás dosavadní práce v Československé přesídlovací komisi stojí desítky, ba stovky milionů, ale projevují se v hrozném zvýšení utrpení přihlášených Slováků na přesídlení v Maďarsku.

Kdo je odpovědný za to, že tisíce Slováků v Maďarsku propustili veřejných úřadů z továren, dílen? Že Slováky a jejich rodiny vyhazují z bytů? Že Slovákům nedávají příděly potravin a denních potřeb? Že Slovákům-zemědělcům nesemelou obilí v mlýnech?

Jistěže jsou na prvním místě zodpovědní maďarští úřední činitelé, kteří překážejí výměně, kteří nedrží dané čestné slovo. V nemalé míře jsou zodpovědní z naší strany ti, kteří nepracovali dost obezřetně a nepřímo jsou příčinou kalvárie Slováků v Maďarsku. Příliš cítím bolest, křivdy a utrpení Slováků v Maďarsku a na tomto místě za ně volám i do svědomí všech svobodomilovných demokratických národů, aby uvážily situaci a nekladly překážky jedinému možnému řešení, dořešit a provést  prakticky dojednanou dohodu o výměně obyvatelů. Vždyť současný hrozný stav našich rodáků nás nutí zeptat se: Kdo vyhrál světovou válku? Maďarská Levente, Šípové kříže, Horthyho vítézi  anebo slovanské národy  pod vedením slavného Sovětského svazu s demokratickými národy západu? Krev tuhne v žilách a pěst se zatíná při pomyšlení, že demokratickou Československou republiku více než rok v šachu drží stát. stát poražený, který byl bezvýhradným satelitem Německa a typickým vzorem feudalismu a politické podlosti. Kde je chyba? Snad v poměru západního světa k východu? Nechci věřit, že by národy, z kterých vyšli takoví přátelé, jako byl Seton Watson, Arnošt Denis, prezident Wilson, básník Björson, neměly zájem  o spravedlnost pro půl milionu Slováků a Čechů v Maďarsku… .

Slavné ústavodárné Národní shromáždění! Slováci i Češi v Maďarsku čekají okamžitou neodkladnou pomoc. Zklameme je? Dopustíme, aby slova, kterými se obrátil k našim rodákům v Maďarsku pan prezident Beneš a ujistil, že v Československé republice najdou svůj šťastný a trvalý domov, aby tato slova vyšla nazmar? Dopustíme, aby slova a řeči, které pronesli naši popřední političtí činitelé, kteří byli v Maďarsku a promlouvali k slovenskému lidu, též jako i naši pracovníci Československé přesídlovací komise,  vyzněla jako nepravdivá?  Jak se budou dívat na československý stát, na náš parlament, na naši vládu a na nás všechny naši rodáci-Slováci v Maďarsku, naši trpitelé, které jsme vyrušili z umírání a potom je nechali dokonat, ale jak se bude dívat na nás ostatní svět? Jde o naší národní a státní čest.

Prosím slavné Ministerstvo zahraničí, celou československou vládu i toto ústavodárné Národní shromáždění a všechny činitele, abychom učinili vše pro záchranu slovenských rodin v Maďarsku, a to rázným a rychlým jednáním. Pro konečné a spravedlivé řešení situace Slováků v Maďarsku a definitivní vyřešení maďarské menšiny na Slovensku, zavazuje nás i odpovědnost před dějinami. V naději, že se ze strany Ministerstva zahraničí podnikne vše, co je potřebné v této věci vykonat a rázně a neodkladně vykonat, a s připomínkou, že k jiným otázkám, nadhozeným v expozé, řeknou ještě svoje slovo zástupci naší Demokratické strany, prohlašuji, že jinak, vyjma této otázky, rádi bereme na vědomí expozé pana ministra zahraničí a prohlašuji, že Demokratická strana se k němu staví kladně.“

Poznámka redakce: Bylo štěstím pro nás,, že velmoci v Postupimi rozhodli, také především v zájmu  zachování míru v Evropě, o odsunu Němců z Československa. ČR má své problémy s 30 tisícovou německou menšinou. Jaká by byla naše situace, kdyby jich zde bylo milion?

Část představitelů maďarské menšiny ve SR usiluje o revizi současné situace, někteří dokonce pracují pro dosažení autonomie. Tento stav je také důsledkem toho, že se nám nepodařilo odsunout 200 000 Maďarů ze Slovenska, jak naše vláda i všechny politické strany usilovaly.

Spolupráce Maďarů s Němci proti Slovanům, která má své již historické kořeny, je politickou skutečností i současnosti. ČR a SR by jejich tlakům, příp. za pomoci i jiných slovanských států, měly společně.čelit.  České  a slovenské ústavní orgány by si vzájemně měly poskytovat úplnou a rychlou podporu  proti maďarskému či německému revizionizmu

Našim společným zájmem jsou i reparace ve výši přibližně 360 miliard předválečných korun, které nám SRN dosud nezaplatila, ač je povinna tak učinit.

Blízkou spolupráci mezi SR a ČR je v zájmu nás všech nejen uchovávat, ale i rozšiřovat. Slovenský národ je pro nás tím nejbližším národem na světě.