K vládě Marie Terezie

Habsburkové z českého státu, jehož stavové si zvolili Habsburky za panovníky, udělali postupem doby pouhou zemi, jíž trestali krutě, popravovali, věznili a vyháněli ze země zejména nekatolické, obyvatelstvo. Ždímali z nás daně, které tvořily značnou část přijmu monarchie. Slovanské obyvatelstvo, nejen Češi, bylo pro ně něčím méněcenným. Jejich osudem měla být germanizace. Habsburkové nám brali i náš jazyk, kulturu

Náš národ však i pod jejich jhem se zformoval a vyrostl, zbohatl a struktury Rakouska se pro něj staly těsnými, nepřátelskými. Ochuzen o svou státnost, jíž nahradila pouhá zemskost, nezapomínal na doby slávy svých králů. Na základě práva historického i přirozeného se začal dožadovat větší samostatnosti  a nakonec i obnovy českého státu. Překážkou těchto tužeb byli Habsburkové a monarchie, jíž ovládali Němci, kteří nechtěli slovanský živel, představující v monarchii většinu, pustit k vládě, odpovídající jejich početnosti. A tak Češi se dostali do permanentního konfliktu s Habsburky i rakouskými Němci. Po staletých bojích s nimi Češi zvítězili a obnovili svůj stát – Československou republiku.

Marii Terezii , jakož i ostatní Habsburky, nepovažujeme za naše krále. Zradili nás, podmanili, přivlastnili si české království silou své moci. Proto jsme šli vlastní cestou a proti nim.

Vydávat Marii Terezii za naši panovnici je, podle našeho názoru,  falšováním dějin. Dělat z ní nadto dobrotivou vladařku je již přespříliš.

Co pro nás znamená? Kromě uvedeného se zapsala do našich dějin tím, že ve válkách s pruským králem nám prohrála téměř celé Slezsko, které nám patřilo Tyto války stály hodně našich životů, hodně krve a velké množství českých peněz Takto jsme platili za další imperiální výboje rakouské monarchie. I v první světové válce. Z ní jsme vyšli vítězně, kdežto Habsburkové, rakouští Němci i vilémovští Němci válku na celé čáře prohráli.

Žádnou sochu či pomník, ani pamětní desku Marie Terezie nechceme. Je dost českých vynikajících osobností, které svou službou pro český národ si takové pocty zaslouží. Z habsburského chomoutu jsme se po třech století dostali. Vracet se do něj nechceme. Odmítáme jakékoliv přepisování našich dějin.

J. Kovář