K ohlasu na článek „Nebuďme nespravedliví“

Prof. PhDr.Stanislava Kučerová, CSc. 

 

Překvapivě velký ohlas na článek  je svědectvím o tom, že  tolik našich čtenářů chce být spravedlivých. Že chtějí znát příčiny a následky, cíle, úmysly, podmínky a prostředky  důležitých  činů a dějů, odmítají být neinformovanými obětmi účelových manipulací. Ten ohlas je svědectvím o shodě názorů, o společenském konsensu, bez kterého zdravá společnost nemůže existovat. Objevilo se pouze  několik hlasů  odmítavých. Napadly samu existenci Československa, vznik a  rozvoj Československé republiky v době mezi dvěma válkami. Nebudu jmenovat ani citovat autory, kteří  opakují názory ctitelů starého mocnářství, spokojeného s útlakem Čechů od privilegovaných Němců a s  ještě krutějším útiskem Slováků ze strany Maďarů, nebudu připomínat názory pangermánů, kterým bylo proti mysli všechno slovanské, co se nechtělo spokojit s područím pod německou mocí.  Nebudu opakovat ani názory kolaborantů, kteří si dodnes  libují v roli lokajů cizího panstva. Připomenu jen fakta, která nepřátelé zamlčují.  

 

Vzájemnost Čechů a Slováků má své kořeny již ve Velké Moravě, od dob husitských byla čeština na Slovensku spisovným jazykem a buditelé, např. Slováci Kollár a Šafárik, hovořili o československém národě s naprostou samozřejmostí, stejně jako Češi, např.  Jungmann a Havlíček. Havlíček poukazoval důrazně  na to, že třetina  našeho národa trpí pod maďarským útiskem. A  k jazykové odluce došlo právě  s ohledem na maďarskou vládu, která všechno spojení  s Čechy tvrdě pronásledovala.  A přece  v Praze, při kladení základního kamene
Národního divadla,  zástupci Slováků hovořili jménem větve  československého národa, stejně jako legionáři na bojištích první světové války. Při vzniku Československé republiky se mluvčí Slováků   prohlásili   v Martině  30. 10.  1918 za větev československého národa.  Jestliže se v dalším vývoji  začalo uvažovat o dvou bratrských národech, jde o poctivé hledání  míry vzájemnosti a svébytnosti.  Mluvit o lži v souvislosti  s českoslovenstvím je  nepřátelská arogance. Vždycky šlo a půjde i v budoucnosti o vzájemnost, založenou a zpečetěnou úsilím mnoha generací.  Arogantní nepřátelské odsudky naší první republiky stojí v příkrém  protikladu jak k historickým dokumentům, tak k hodnotícím výrokům významných evropských osobností té doby, jako byl např. filozof  K.Popper,  dramatik a myslitel B. Shaw, spisovatelé bratři Mannové. Ti všichni se shodli na tom, že Československo je nejotevřenější a nejsvobodnější demokratický stát své doby a jeho prezident, T.G. Masaryk, by byl nejvhodnější hlavou budoucí evropské federace.  O tom všem mohou zájemci najít informace v řadách uložených příspěvků ČNL. A na závěr? Moc děkuji za kladné ohlasy a jsem šťastna, že zůstáváme věrni i  s tím závěrečným překlepem.