K ohlasu na článek „Nebuďme nespravedliví“
Prof. PhDr.Stanislava Kučerová, CSc.
Překvapivě velký ohlas na článek je svědectvím o tom, že tolik našich čtenářů chce být spravedlivých. Že chtějí znát příčiny a následky, cíle, úmysly, podmínky a prostředky důležitých činů a dějů, odmítají být neinformovanými obětmi účelových manipulací. Ten ohlas je svědectvím o shodě názorů, o společenském konsensu, bez kterého zdravá společnost nemůže existovat. Objevilo se pouze několik hlasů odmítavých. Napadly samu existenci Československa, vznik a rozvoj Československé republiky v době mezi dvěma válkami. Nebudu jmenovat ani citovat autory, kteří opakují názory ctitelů starého mocnářství, spokojeného s útlakem Čechů od privilegovaných Němců a s ještě krutějším útiskem Slováků ze strany Maďarů, nebudu připomínat názory pangermánů, kterým bylo proti mysli všechno slovanské, co se nechtělo spokojit s područím pod německou mocí. Nebudu opakovat ani názory kolaborantů, kteří si dodnes libují v roli lokajů cizího panstva. Připomenu jen fakta, která nepřátelé zamlčují.
Vzájemnost
Čechů a Slováků má své kořeny již ve Velké Moravě, od dob husitských byla
čeština na Slovensku spisovným jazykem a buditelé, např. Slováci Kollár a
Šafárik, hovořili o československém národě s naprostou samozřejmostí, stejně
jako Češi, např. Jungmann a Havlíček. Havlíček poukazoval důrazně
na to, že třetina našeho národa trpí pod maďarským útiskem. A k
jazykové odluce došlo právě s ohledem na maďarskou vládu, která všechno
spojení s Čechy tvrdě pronásledovala. A přece v Praze, při
kladení základního kamene
Národního divadla, zástupci Slováků hovořili jménem větve
československého národa, stejně jako legionáři na bojištích první světové
války. Při vzniku Československé republiky se mluvčí Slováků
prohlásili v Martině 30. 10. 1918 za větev československého
národa. Jestliže se v dalším vývoji začalo uvažovat o dvou
bratrských národech, jde o poctivé hledání míry vzájemnosti a
svébytnosti. Mluvit o lži v souvislosti s českoslovenstvím je
nepřátelská arogance. Vždycky šlo a půjde i v budoucnosti o vzájemnost, založenou
a zpečetěnou úsilím mnoha generací. Arogantní nepřátelské odsudky naší
první republiky stojí v příkrém protikladu jak k historickým dokumentům,
tak k hodnotícím výrokům významných evropských osobností té doby, jako byl
např. filozof K.Popper, dramatik a myslitel B. Shaw, spisovatelé bratři
Mannové. Ti všichni se shodli na tom, že Československo je nejotevřenější a nejsvobodnější
demokratický stát své doby a jeho prezident, T.G. Masaryk, by byl nejvhodnější
hlavou budoucí evropské federace. O tom všem mohou zájemci najít
informace v řadách uložených příspěvků ČNL. A na závěr? Moc děkuji za kladné
ohlasy a jsem šťastna, že zůstáváme věrni i s tím závěrečným překlepem.