K článku Rusko má právo na preventívne použitie sily pri ochrane Donbasu

O otázkách války a míru ve světě rozhoduje, pokud nejde výslovně o obrannou válku proti agresorovi, pouze Rada bezpečnosti OSN. Nerozhodne-li však o užití vojenské síly v konkrétním případě, žádný stát na světě, ať již jde o USA, Rusko, Čínu nebo Velkou Británii, nemá právo preventivního úderu.

Pokud s tímto principem, který rozvrací mezinárodní právo, budeme souhlasit, pak na světě může dojít, ostatně jak již v současnosti se  často stává, k nekontrolovatelnému násilí silných států vůči menším. Války by propukaly na nejrůznějších místech světa, kde by velmoci  chtěly  prosadit svoje zájmy, když předtím neuspěly jednáním. Svět by se měnil v džungli, kde by vládlo právo silnějšího.

Aby tomu tak nebylo, byla po druhé světové válce založená Organizace spojených národů. Charta OSN a principy mezinárodního práva jsou ochranným štítem  slabších proti silnějším. Nesmí proto dovolit, je jich v OSN velká většina, aby byly zbaveny této ochrany a velmoci si dělaly, co by chtěly, a to na jejich úkor.

K rozložení světového bezpečnostního systému by značnou měrou mohlo přispět i tzv. právo preventivního úderu. Vždyť agrese NATO vůči Srbsku,  útok proti Iráku, Libyi a Sýrii by mohly být označeny za preventivní údery,  v nichž agresoři, skrývající se i pod hlavičkou  tzv. mezinárodního společenství, NATO, pokračovali pod nejrůznějšími záminkami. Stačí si přece vymyslet, že tam či onde, jako např. tomu bylo v Iráku, se chystají již již použít zbraně hromadného ničení a zasadit jim preventivní úder, a následně další údery, poněvadž nebezpečí pro lidstvo nebylo zažehnáno.

Agresoři by zásadně měly být postaveny před mezinárodní trestní tribunál, souzeni a odsouzeni podle zásady „padni, komu padni“. Pokud by byli odsouzeni rozhodující ústavní činitelé útočného státu, pak by svět byl bezpečnějším místem. Bohužel tomu tak není. Dnes víme, že nám o důvodech války proti Iráku lhali, ale přesto  viníkům žádné trestněprávní sankce nehrozí. Někteří dále obelhávají svět a pokračují ve své dobrodružné politice. Proto zahynulo v bojích statisíce lidí, miliony jich bylo vyhnáno ze svých domovů, jejich státy rozvráceny, a my dnes stojíme před problémem migrace.

Snažme se alespoň o to, aby agresoři zaplatili obětem všechny škody, které jim agresí vznikly, včetně dopravy migrantů do států, jež jsou jejich domovem. Nebudeme za agresory platit ani korunu, nebudeme řešit problém migrace.  Je to jejich starost! Peněz se nám nedostává ani pro naše sociálně potřebné spoluobčany. Jde jen o to, aby naši příslušní ústavní činitelé projevili alespoň trochu odvahy a hájili české národní a státní zájmy.

J. Kovář