K článku „Menšinová politika je mírová politika

Pan Koschyk ve svém příspěvku doslova uvedl: „Německo musí být příkladem menšinové politiky, pro menšiny na svém vlastním území.“

Nevím, zda pan H. Koschyk, dosud odpovědný za národnostní menšiny a přesídlence,  zná menšinovou praxi SRN.  Čechů, žijících dlouhodobě v Německu, je s největší pravděpodobností mnohem více, než je Němců v ČR. Když jsme před lety jednali s Německem o přiznání zde žijícím Čechům práv národnostní menšiny, neuspěli jsme. Dodnes naši krajané, ne ti, které Herman a Bělobrádek považuje za milé krajany, tato práva nemají.

Pokud jde o Slovensko, situace je stejná. Podobně i pro Poláky. Zde však je jiný vztah Polska k Polákům, žijícím v Německu. Polsko čas od času tento problém otevře a důrazně žádá o menšinová práva .pro Poláky zde žijící. Výsledky, pokud vím, jsou však i nadále nulové.

V mezinárodním právu platí princip reciprocity. V praxi to znamená, že německá menšina žijící na území ČR, by měla mít tolik práv, kolik jich má česká menšina v Německu, podobně tento princip by měl platit i pro SR a Polsko. Ale neplatí!

Proč? Němci si schválili menšinový zákon, který poskytuje menšinová práva menšinám,. Jen když splní zákonem daná kritéria. Například tento zákon požaduje, aby takováto menšina žila v Německu delší dobu a většinově i na určitém území. Možná, že tento zákon by nebyl až tak špatný, pokud by předtím v Německu nevládli krvavou pěstí nacisté.  Nacisté dělali vše, a to dokonce i za použití násilných prostředků, aby v Německu existující menšiny co nejrychleji germanizovali., Své by mohli vyprávět i Lužičtí Srbové. Ti dokonce žili na sv§m původním historickém území, ale nebylo jim to nic platné.

Slované byli nacistgy považovaní za méněcennou rasu. Jednání s nimi probíhalo nikoliv v rukavičkách, ale s plnou drsností a hlavně s použitím násilných prostředků. Jak např. Poláci mohli dlouhodobě žít na území Německa, když toto udělalo vše, hlavně to nacistické, aby se odnárodnili a zgermanizovali.

I česká menšina žila v Německu historicky dlouhou dobu. Po bitvě na Bílé hoře do Německa odcházely celé zástupy evangelíků, českých bratrů v domnění, že si zachovají svou víru a jazyk   Zle se mýlili. Brzy sami poznali.

A právě vzhledem k uvedenému, zvláště ke snahám Němců, někdy přiměřených, jindy násilných, směřujících ke germanizaci všech menšin, měl zákon činit výjimky a česká, slovenská a polská menšina měly získat menšinová práva.

Pro úplnost ještě dodáváme, že Německo své menšiny v zahraničí silně finančně i jinak podporuje a tak z nich opět dělá privilegované menšiny. I mocensky nad nimi drží ruce, i proti vládám států, v nichž Němci žijí. A to je krajně nespravedlivé. Princip reciprocity je německou menšinovou politikou deformován. Je nutné v době co nejkratší menšinovou politiku všech států postavit plně na tomto principu a všechny diference v postavení menšin vyrovnat. Německé menšiny se nemohou těšit nadpráví, zatímco některé slovanské menšiny nejsou v Německu vůbec uznávány. Takovéto postoje německé vlády poškozují vztahy k jiným státům.

J. Kovář.