Jurij Chěžka - 100 let od narození

Lužickosrbský básník Jurij Chěžka je právem považován za zakladatele moderní lužickosrbské poezie. Okouzlen Máchovým dílem a ovlivněn českou poezií první poloviny 20. století dospěl k vlastní poetice, jíž nesporně obohatil lužickosrbsky psanou literaturu. Letos si připomínáme 100. výročí jeho narození.

Jurij Chěžka se narodil 22. července 1917 v lužickosrbské vsi Horkách. Jeho matka Hana byla známá lidová vypravěčka (psal o ní Pawol Nedo), jejíž talent nepochybně měl vliv na budoucího básníka. Na doporučení chrósčického faráře Jakuba Šewčika odešel Chěžka v roce 1929 studovat na osmileté Arcibiskupské gymnázium v Praze. Vyučovacím jazykem zde byla čeština a Chěžka, podobně jako jiní lužickosrbští studenti, udržoval znalosti mateřštiny v obnovené Serbowce na hodinách dr. Miklawše Krječmara. Navštěvoval také přednášky Josefa Páty, když se po maturitě v r. 1937 rozhodl pro studium bohemistiky, germanistiky a sorabistiky. Páta jako první (v máchovském sborníku 1936-37) upozornil na mladého básníka J. Hórčanského (což byl Chěžkův pseudonym) v souvislosti s jeho poémou W nocy napsanou na počest slavného českého romantika. O prázdninách roku 1937, v podkrovní místnůstce hájovny v českých Jabkenicích, napsal 23 básní, které nazval Na puču za druhej domiznu. V té době již byla nacisty zakázána činnost Domowiny a veřejné používání lužické srbštiny. Tato rukopisná sbírka tvoří základ jeho nerozsáhlého literárního díla.

Další Chěžkovy básně a prózy se uchovaly v rukopisném studentském časopisu Gmejnska heja (říjen 1937 - červen 1938), který Chěžka založil a redigoval. Jeho básně znamenaly v porovnání se současnou lužickosrbskou poezií výrazný umělecký posun k moderní poezii. Svůj záměr - získat československé občanství, jak mu radil básník S. K. Neumann, k němuž chodil na doplňkové hodiny němčiny - bohužel nestihl realizovat. Po obsazení ČSR v roce 1939 byl vyslýchán gestapem a převezen do vězení. Nedlouho po propuštění byl povolán do wehrmachtu a odvelen na frontu ve Francii a poté na Balkáně. Mezi 13. a 17. říjnem 1944 Chěžka zahynul v Srbsku poblíž města Kragujevce (pravděpodobně) při pokusu přeběhnout k partyzánům.

Chěžkův literární odkaz zpřístupnil Miklawš Krječmar v roce 1961 v edici Pomniki serbskeho pismowstwa> výbory s překlady do němčiny vydali Kito Lorenc (Poezija malej komorki / Poesie der kleinen Kammer, 1971) a Róža Domašcyna (Zelene zet / Das grúne Gej, 1998), dva obsáhlejší soubory vyšly v edici Serbska poezija (1987 a 2002). Výbor Chěžkových básní do ruštiny přeložil a v roce 1985 vydal Kajrat Bagbergenov. Čeští čtenáři se mohli s Chěžkovou poezií seznámit zatím jen v menších ukázkách např. v překladech Josefa Suchého (osm básní v antologii Vřesový zpěv, 1976) a Zuzany Bláhové-Sklenářové (příležitostně v Česko-lužickém věstníku). Ve spolupráci s posledně jmenovanou nyní připravuje autor článku knižní vydání podstatnějšího výboru z Chěžkovy poezie.

Milan Hrabal, Česko-lužický věstník, č. 7-8/2017, str. 60