Jurečka - Proč jsme ztratili voliče?

Rozvod se Starosty i výroky předsedy, že pes nemůže umřít. (Seznam Zprávy)

Je zajímavé, že řada politiků, kteří komentují  výsledky voleb do Poslanecké sněmovny PČR, mluví o všem možném, jen ne o skutečných důvodech fiaska jejich stran. Pan Marián Jurečka, druhý muž KDU, dokonce přispěl těžkým argumentem, že pan P. Bělobrádek, předseda strany, tvrdil na veřejnosti, že pes nemůže zemřít.

Pana M. Jurečka není výjimkou mezi osvědčenými vykládači jako je L. Zaorálek,. M. Chovanec a jim podobní.

Myslíte si, pane místopředsedo, že četné cesty do Mnichova k jednání s představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu, byť některé se konaly pod hávem pěstování a upevňování vztahů se sesterskou bavorskou stranou CDU, pro voliče nic neznamenaly?  Že hraní pana P. Bělobrádka a pana D. Hermana na „sudetoněmeckém písečku“ voliči přijímali s pobavením?  A co projevy těchto pánů na sjezdech sudetů?  Jejich obsah svědčil, že  Vaši představitelé přejímali do značné míry i terminologii sudetů. Vyhánění německého obyvatelstva, etnické čistky, princip kolektivní viny, trestné činy části Čechů proti německému obyvatelstvu, o tom všem pánové z vaší strany mluvili a sudeti jásali, zatímco my, když jsme se o tom dozvěděli z německých médií, jsme z toho všeho byli více než zarmoucení.  Pan Bělobrádek se snažil některé své kroky před českou veřejností vylepšovat. Pro něj byl „Sudetoněmecký dům“ místem setkávání bavorských politiků, nikoliv tedy sídlem orgánů „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. V Posseltovi viděl předního bavorského politika, nikoliv předsedu a mluvčího SL.  A tak dále.

Pan P. Bělobrádek se i tvůrčím způsobem zajímal o tzv. sudetoněmeckou otázku“. Rozlišil Sudety na geografické a politické. K těm druhým přiřadil Šumavu a město Brno. To ani A. Hitler nedokázal, ač na něj brněnští nacisté tlačili, jak mohli. Pn Bělobrádek se pak i prohlásil za sudetského Čecha. Nestačil však nám odpovědět otázku, co po jeho vymezení „politických Sudet“, nám z ČR dosud zbývá.  Vy, jako první zástupce pana Bělobrádka v KDU, byste snad nám mohl tuto otázku vyjasnit. On totiž, podle našich zkušeností, komunikoval s námi snad nejhůře ze všech vládních činitelů za posledních několik let. 

A ten prasečinec, který pan D. Herman za vládu koupil téměř za půl miliardy korun, ten vám také nikdo neodpáře, zrovna tak jako pomoc „oprávněným subjektům“ při církevních restitucích.   

Pokud, pane ministře Jurečko, chcete hledat vysvětlení vašeho katastrofického volebního fiaska, musíte hledat pravdu, i když bude pro vás nepříjemná. Řada voličů byla a je přesvědčena, že zájmy republiky, českého národa, o němž snad ani nikde se nezmiňujete, jste podřadili zájmům jiným, např. tak zvaně eurounijním, „sudetoněmecké věci“ a všestrannému přibližování se k Bavorsku. Slavné sobotkovské vládě bylo a je jedno, že jednala s bavorskou vládou, či jejími ministry, přestože Bavorsko je pouze jednou zemí SRN, která má pouze fragmentární svrchovanost, kdežto ČR je státem. Dokonce „české vládě“ nevadilo ani přímé jednání s tzv. sudetoněmeckým landsmanšaftem, tedy spolkem, který nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu a proto nemůže být stranou v mezinárodněprávních jednáních. Vládu jste soustavně pozemšťovali a dokonce jste jako strana přispěli k jejímu „zespolkovatění“. Pan P. Bělobrádek byl jedním z těch,, kdo na úrovní vlády jednal přímo s představiteli tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Jsme přesvědčeni, že o uvedeném se snad ani slovem nezmíníte. Otázky česko-„sudeto“-německých vztahů neměly být objektem předvolebních bojů, přestože se stále více dostáváme do německého područí. Někteří naši politologové mluví om tom, že jsme německým dominiem, jiní v  republice vidí německou kolonii a špidlovci a hermanovci o nás uvažují jako o možné 17. zemi SRN. A zřejmě právě proto byly volební diskuse o vztazích k Německu a k sudetům považovány za politicky nekorektní. Jde však o naši budoucnost. Proto právě na tyto otázky jsme měli klást důraz. Třeba i Vy, pane ministře Jurečko, je zvednete se země, kam byly zašlapovávány, zadupovávány  již dlouhodobě. Pochybujeme však, že tak učiníte. Naděje však vždy umírá poslední.

J. Kovář