Jugoslávie byla signatárním státem Pařížské reparační smlouvy

Nevíme nic o tom, že by se těšila dobrodiní německých reparací. Ač bylo povinností SRN, která je nástupnickým státem hitlerovského rajchu, uhradit válečné škody, které Němci barbarským vedením války Jugoslávii, stejně tak i dalším postiženým státům, způsobili. Němci si zřejmě myslí, že mohou cizí státy okupovat, provádět tam masové vraždy, které se svými rozměry blíží ke genocidě, vysávat je, loupit a nakradené si odvážet do Německa, aniž by museli respektovat zásadu mezinárodního práva, nejen tedy výše uvedenou reparační dohodu, že agresor je povinen uhradit své oběti škody, které jí agresí vznikly.

Ale situace v Srbsku, které je nástupnickým státem Jugoslávie, je ještě horší. Nejenže Srbové nedostali od Německa reparace, ale zřejmě byli donuceni, aby „vyhnaným“ švábským Němcům sami ještě platili. O tom mluví následující článek “Srbové odškodňují dunajské Šváby“:

"Před několika dny mne informoval předseda landsmanšaftu dunajských Švábů v Horním Rakousku, Anton Ellmer, o dalších soudních rozhodnutích ve věcech náhrady za škody, způsobené dunajskošvábským  válečným zajatcům a internovaným" řekl prezident VLÖ (Svazu německých Starorakušanů) a předseda dunajsko-švábského sdružení v Rakousku, Dipl. Ing. Rudolf Reimann. Tak například z Horního Rakouska. Advokátní kancelář Hasch & Partner (právník Ralf Brditschka) uspěla s dvěma nároky na odškodnění. Jeden pro znemožnění péče, protože otec klienta byl internován na tři roky a u druhého na dobu jednoho roku, v zajateckém táboře. Výše odškodnění za dobu jednoho roku v zajateckém táboře odpovídá 12.000 Euro (asi 30 eur za den), a za znemožnění péče asi 7300 eur (asi 7 euro za den), "uvedl Reimann". Je ovšem třeba poznamenat, že zde popsaná jednotlivá rozhodnutí a součty jsou pouze orientační a nejsou zaručeny" zdůrazňují Reimann, společně s Antonem Ellmerem. "Ukazuje se v každém případě zcela jasně: Srbsko přijímá rehabilitační legislativu velmi seriózně a pokračuje především s případy hodnými povšimnutí", uvedl Reimann. Sudetenpost, 4.5.2016, str. 4, bez autora a značky Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

Samozřejmě, že někteří landsmani se v „srbském vypořádání se s minulostí“ vidí. Je to pro ně příklad hodný následování. Samozřejmě, že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft se v tomto směru činí. Sám Posselt slíbil landsmanům, že restituce i odškodnění budou. G. Zeihsel vyhlašuje, že v ČR se vedou přímá jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tedy opět landsmanů. Vláda ČR popírá jednání, že odškodňovací jednání se vedou. Ale svými kroky, vláda směřuje k něčemu podobnému, co se Němcům podařilo v Srbsku. Zatím k tomu asi nedozrál čas. Ale odškodnění pro Němce, například pro ty, kteří byli nasazeni po válce na nucené práce, by mohlo přijít např. i z Česko.německého fondu budoucnosti, zn něhož již před lezy Němci chtěli čerpat peníze za nucené práce, ale neuspěli. Stopku jejich snahám postavil prezident V. Klaus a členka fondu  A. Vollmerová, jíž sudeti již dávno nemohou přijít na jméno. Pozor, pozor!  Vláda převedla v nedávných měsících do fondu asi 270 milionů korun. Tak vzniklo opětně nebezpečí, že sudeti se budou snažit z něj vytahat vše, co jen bude možné. Naše laxnost může k tomu připravit cestu.

Pokud vládní trendy nebudeme bedlivě sledovat, uvedená srbská cesta, třeba i v jiné formě, se může uplatnit i u nás. Naší vládě v tomto směru nemůžeme důvěřovat. Zdá se, že její loajalita k občanům republiky je menší než k landsmanům, které dokonce sám premiér Sobotka prohlásil za naše spojence.

J. Kováš