Jiří Vyvadil: Mladičký Zdeněk Ondráček činil jen to, co milióny policistů dnes a denně činí na celém světě
8. 12. 2017 15:34
Měli bychom poděkovat Michalu Horáčkovi, muži s temnou minulostí vechsláka, spolupracovníka STB, muže, který byl jedna ruka s represivními orgány režimu před rokem 1989, že nastolil téma „mlátičky Ondráčka“.
Snažím se ze všech sil být myšlenkově mladý a setřást ze sebe minulé vzorce chápání i vlastní prožitky.
I já jsem se jednou nepřímo s oním mužem setkal, když jsem organizoval v listopadu 1989 za Československou stranu socialistickou první setkání Václava Havla a jeho lidí s představiteli oficiální moci, tedy předsedou vlády ČR Adamcem v Obecním domě. Jsem tam na televizních záběrech a ten černovlasý a dokonale štíhlý mladý muž stojící za předsedou ČSS Dr. Bohuslavem Kučerou a předsedou vlády Vladimírem Adamcem jsem já.
A někde na straně sedí zpěvák Kocáb a textař Horáček. Kocába jsem znal, Horáčka až do jeho kandidatury na prezidenta nikoliv.
Ještě tak před 15 lety jsem se také lehce dojmul a měl pocit, že jsem se spolupodílel na čemsi velikém. Už tak před pěti lety jsem si uvědomil, že toho cinkání klíči už bylo dost. Bylo to prostě předání moci a bohudík, na rozdíl od Rumunska bylo spořádané a vlastně pohodové.
Ale čas jde dál. Kdyby Horáček, v zoufalství, že mu jeho tip na prezidentství zřejmě nevyjde, nezačal kopat kolem sebe a nevyzval premiéra Babiše, aby se nezasadil o to, aby Ondráček coby „mlátička“ nebohých demonstrantů nebyl navržen coby předseda Stále Komise pro kontrolu GIBS, asi bych nezačal více přemýšlet.
Nevolil jsem komunisty, nemám tedy ani apriorní potřebu, abych se jich zastával, a mohu svobodně přemýšlet. A tak svobodně přemýšlím.
A kromě faktu, který jsem již uvedl, že v listopadu 1989 došlo v podstatě k velmi pokojnému předání moci ze strany KSČ na nové politické formace vedené tehdy Občanským fórem, jsem v těchto dnech naprosto racionálně dospěl k názoru, že mladičký příslušník VB Zdeněk Ondráček nedělal nic jiného, než na celém světě provádí statisíce a zřejmě milióny pořádkových policistů, tedy na základě rozkazu chránil veřejný pořádek.
Když dnes vidíme statisícové stokrát násilnější demonstrace například při poslední G 20 v Hamburku, kde se to mydlí o sto šest, když vidíme zásahy demokratické policie v USA, která často a ráda i střílí, když vidíme brutální zásahy opět demokratické španělské policie proti Kataláncům, kteří prostě chtějí jen nezávislost a svobodu, tak věcně musíme konstatovat, že policejní zásahy v průběhu roku 1989 byly vlastně krotké a na dnešní způsoby chování policie celého světa vlastně mírné.
Ondráček měl jediný problém: To co by dnes bylo akceptováno jako zcela přiměřené, činil jako reprezentant moci, která následně padla. Ale ani to asi není to nejdůležitější. Česká socialistická republika před rokem 1989 absolutně nebyla zvyklá na to, co zažívají trvale protestující v Německu, Francii, USA, Španělsku atd. a co systém rozhodně nemůže vykolejit. Je prostě na to zvyklý. Československá socialistická republika jak ze strany protestujících, tak ze strany orgánů pořádku byla prostě z demonstrací zcela paf.
Jinými slovy v podstatě banální demonstrace v České republice (Palachův týden, Národní třída 17. listopadu) ten předchozí systém rozvrátily a člen SNB Zdeněk Ondráček se tak na rozdíl od svých dnešních západních kolegů dostává do pozice zločince. Potřebujeme jak svobody, tak i řád a pořádek.
Znovu děkuji vechslákovi Horáčkovi za jeho podnět.
Konečně totiž odhazujeme další a další nánosy falešného vidění. Je to prosté: Ondráček konal jen svou povinnost a plnil zákony.
95% z nás by jistě nechtělo být policisty, i když například taková Černochová z ODS, tedy ideologická protivnice KSČM se jako policajtkou s kvérem chová v každé minutě.
Ale my všichni ty policisty potřebujeme a potřebovali jsme je i před rokem 1989. Dnes jistě mají větší důvěru, i když kriminální seriály z minulé doby jsou nepřekonatelné.
Přál jsem si jistě v roce 1989 konec vlády jedné strany.
Ale ten konec také znamená, že je možné o všem, zdůrazňuji o všem svobodně diskutovat, tedy i o odpovědnosti či bezúhonnosti Zdeňka Ondráčka.
A ještě jedna poznámka:
Horáčka za jeho pokrytectví jsem tvrdě zkritizoval. Je poslední v této zemi, kdo má morální právo kohokoliv soudit.
Ale když načisto, tak načisto. Už asi dva roky jednoznačně podporuji myšlenku, že Andrej Babiš bude premiérem. Nuže, kdo sám možná nemá čistou minulost – podobně jako Horáček – neměl by soudit. I Andrej Babiš by se měl zdržet komentářů na téma Zdeňka Ondráčka.
Česká republika jej potřebuje jako premiéra, ale ať se moc nemíchá do věcí před rokem 1989. A navíc i komunisty i okamurovce bude potřebovat.