Jen odvahu diskutovat!

Říká se, že dialog je nejvyšší formou komunikace. Zní to dobře. Ale vyvolat dialog není jednoduchá věc. Člověk k tomu potřebuje profesionální zprostředkování: médium, které pokrývá celé spektrum názorů. Pouze tímto způsobem je možné pomoci příjemci, aby si vytvořil úsudek. To platí i pro složitou problematiku „smíření“. Při 68. Sudetoněmeckém dni (68.SD) přispěl „Sudetenpost“ konstruktivně tím, že na téměř každý stůl umístil slogan 68.SD „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“ (Verständigung suchen - Europas Mitte gestalten) ... Kdo se poptával mezi návštěvníky, rychle se dozvěděl, že přítomnost listu byla vítána. Měsíčník „Sudetenpost“ nepopírá zlepšení atmosféry ve vztazích sudetoněmecko-českých. Nachází jej, ale zkoumá jeho význam. Hájí pluralitu, a proto nesouhlasí s vyloučením pozic, které neodpovídají „orientaci na budoucnost“. Vnímá výzvu, aby i nadále mapoval sudetoněmeckou rozmanitost. Odvaha k dialogu – by měla posilovat landsmanšaft, dogmatismus nebo přeceňování malých pokroků může spíše ublížit. „Český uzel“ nebude rozvázán bez zásadních změn v pražské politice. Překonání pozůstatků z doby českého šovinismu je samozřejmě i 28 roků po „sametové revoluci“ Václava Havla (ještě) v nedohlednu. Zjišťování nemá nic společného s nepřátelstvím. Nestabilita struktury českých politických stran poskytuje malou naději na dosažení dohody v sudetoněmecké otázce. Premiér Bohuslav Sobotka získal hodně potlesku za své prohlášení v rozhovoru v roce 2016, že sudetští Němci jsou přirozenými spojenci a partnery jeho země v Evropě. Souhlasu se mu dostalo za jeho větu: „Je úkolem naší generace najít společnou řeč.“ V Praze byl za to pranýřován. Teď je zřejmě u konce své kariéry, s předsednictvím ve své sociálně demokratické straně se již rozloučil. Jaký vztah budou mít muži nebo ženy k němu v opozici je otevřená otázka. Jako je otevřená otázka, zda to, co vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) vynášelo jako „orientaci na budoucnost“, nebylo spíše předjímáním poslušnosti, nebo jestli to dokonce nebyl „historický kámen úrazu“, jak varoval „Sudetenpost“ před dvěma lety. Jistě, je třeba ocenit porozumění, které se objevuje na nižší české úrovni, nepodceňovat to. Čestný způsob vypořádání se s vyhnáním stále není. Příznivce a odpůrce odděluje příkop. Dokonce vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU  se při svém vystoupení před „drahými krajany“ v augsburgské Švábské hale vyvaroval  jakéhokoli závazku ke konkrétnímu způsobu nápravy nespravedlnosti vyhnání. Pro tento účel měl  zaklínadlo „budoucí“ konjunktura. Je toto uhýbání způsobeno pouze volební kampaní v České republice? Těžko uvěřit. Také Bělobrádkova malá KDU-ČSL plave, se vší vstřícností k sudetským Němcům, s hlavním proudem politického názoru. Ten představuje - žádné kompromisy, pokud jde o vlastnictví a Benešovy dekrety. Mír v SL nesmí být použit pro všechno. Spíše je možné, že Augsburg v roce 2017 dále přikrmil generační rozdíly.

Gernot Facius, Sudetenpost, 6.7. 2017, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf