Je třeba Rakousko zničiti
F.P. Vožický : Kronika světové války 1914-19 - XII.
2. prosince. Výročí 66letého panování císaře Františka Josefa. Městské rady vydaly provolání, aby majitelé domů vyvěsili prapory. Na hlavních třídách pražských skutečně jsou tu a tam domy ověšeny prapory červenobílými a částečně též černožlutými, zvláště na veřejných budovách. Na ulicích vybírá se na sirotky a děti postižené. V kostelích jsou mše. Smutné jubileum.
Hospodářská situace — nelze si mysliti horší. Ruch podnikatelský stojí úplně. Stavebnictví utrpělo nesmírně nejistotou doby, nedostatkem peněz a úvěru. Krise vleče se již více let, dospěla nyní vrcholu. Do Německa vyváží se denně až 26 vagonů husí z Čech. — Výnos stát. daní činil v král. Českém za říjen 36,5 mil. kor., o 5 mil. méně než loni v říjnu; o 15 mil. jsou menší příjmy celní, pivní daň o 1 mil. Dosud v r. 1914 vybráno v Čechách za 10 měs. na přímých i nepřímých daních 133 mil., o 11 mil. kor. méně než loni.
Persekuce. Úředně rozpuštěny spolky v Praze „Ruský kroužek“ a „Klub charvatskosrbských techniků“. Ve vyšetřující vazbě jest mnoho veřejně činných osob a redaktorů předních listů, — Spolky neodvislých socialistů v Mostě, Lipětíně, Kopistech, Zábrží a Chudeříně úřed. rozpuštěny.
„Nár. Listy“ v Praze byly úředně na 8 dnů zastaveny „na základě suspense tiskové a čl. 12. stát. zákl. zákona o všeobecných! právech občanů“. — Časopisy varují obyvatelstvo před různými známými i neznámými udavači a provokatéry. Všeobecný stav společenských i právních řádů jest nejvýš smutný, smýšlení tísnivé, ale vzdorné.
„Krvavý markýz Gero“, arcikníže Bedřich, podává 5. prosince císaři tajný rozklad, aby místodržitelem v království Českém jmenován byl generál, pověřený mimořádnou pravomocí. Návrh tento odůvodňuje vrchní armádní velitelství těšínské líčením o nespolehlivosti českých vojáků, kteří zavinili porážku 21. zeměbranecké divise pražské z prvé ofensivy v Srbsku, kteří 4. a 95. zeměbr. brigádu pražskou a 11. brigádu jičínskou učinili neschopnými, aby v ruském Polsku a v Krakově s úspěchem mohly operovat. Také 6. pražská zeměbranecká brigáda selhala v boji proti Srbům. Dále se sděluje, že několik setnin 36. pěš. pluku mladoboleslavského a 36. pěšího pluku vysokomýtského v boji u Jaroslavi 30. října 1014 Rusům se vzdalo bez náležitého odporu. Toto chování českých vojáků bylo zaviněno dlouholetou propagandou říši nepřátelskou, proti níž úřady v Čechách nezakročovaly. Poněvadž od místodržitele a jeho úřednictva nelze očekávali odpomoci, poněvadž okamžitá náprava je nutná a poněvadž je třeba bezohledně zakročiti, žádá se na císaři působiti rozkazně, aby politická správa v Čechách byla vypojena a dosazen vyšší generál, aby všestranně přísně bylo na každého dokročeno, aby nespolehliví úředníci všech hodnostních tříd byli bez milosti odstraněni, duchovní se státem nepřátelsky smýšlející soudně potrestáni, rozširovatele různých provolání a povinností nedbalí redaktoři dle stanného práva odsouzeni, aby sbory, zneužívající autonomii, byly této zbaveni, všechny politické spolky bez výjimky rozpuštěny atd.
7. prosince. Rusové vnikli do Bezkyd a byli odraženi. (Rak. zpr.) Tato zpráva později (v dubnu!) opravena: Rusové dostali se na hranice župy Saryšské, do Alzopagony a Bardyjova. Rakušané ustoupili do Korokrátu. (Berliner Taglbl-att.) — Dle něm. zprávy, dobyli Němci Lodž. Bitva, jež zde zuří, jest nejkrvavější v této válce. — Německo úředně dementuje zprávy anglické á francouzské, že Němci ustoupili u Yserského průplavu. Není to pravda, ale ustoupili jen proto, že zatopené území působilo obtíže. — „Operace podmíněné dobytím Bělehradu, vyžadují nyní změny v seskupení našich sil, jež přirozeně nemohou býti oznámeny.“ (Rak. zpr.) — „Universul“ čítá dosavadní srbské ztráty na 98.734 mrtvých a raněných.
Vyučování zastaveno a lazarety zřízeny na školách v Hranicích, Místku, Frýdku, Polské Ostravě. — Agrár. týdenník „Český Venkov“ přestal dobrovolně vycházeti protože dostal úř. výstrahu.
11-12. prosince. Maffie. Při jménu tomto vždycky vynoří se zároveň prof. Masaryk. Vyvíjela se zprvu z osobních styků Masaryka s dr. Benešem, dr. Veselým, dr. Šámalem, dr. Boučkem, dr. Herbenem, red. Duškem, Dubským, dr. Frantou a j. Ostatní, dříve již jmenovaní přibíráni teprv později. Tento úzký kroužek sešel se asi v prosinci 1914 u Masaryka v bytě. Masaryk vrátil se právě z Holandska, kde kul pikle proti Rakousku a sezval své stranníky, aby se poděkoval z předsednictví strany pokrokové, která by jeho jednáním mohla trpěti. Resignaci jeho nepřijali a dali mu dovolenou. Po té v Akademické kavárně naléhali naň, aby jim sdělil účel a výsledek své cesty. Sešli se pak u dra. Boučka. Zde zdělil M. obsah dopisu, jejž mu poslal do Rotterdamu šéfredaktor „Timesů“ Steed, že již asi v květnu zasáhnou do války Italové a Rumuni co spojenci dohody. M. psal z Amsterodamu Denisovi dopis o setkání neb informace. Steed poslal k M-ovi z Londýna Scota Viatora, s nímž sešli se v noci v pokoji M-ově, a celou noc i následující den bez vycházení tajně rokovali a shodli se na tom, že třeba Rakousko zničiti. Na cestě z Holandska stavěj se M. v Berlíně, kde vyhledal redaktora „Vosische Ztgu, aby vyzvěděl, jaké smýšlení je v Německu a zda bychom mohli od Němců něčeho dosáhmouti, kdyby snad válka skončila přece pro čtyřdohodu nepříznivě. Odpověď zněla, že Němcům v říši také prý záleží na lepší úpravě poměrů v Rakousku, ale určitého nechtěli říci nic. Potom jel do Vídně jednat s německými politiky, se Srby a Chorváty, zvláště i se Supilem. V druhé schůzce, konané u Dra Boučka, předčítal Masaryk spis, který poslal místodržitel Thun ministru vnitru Heinoldovi a v němž vyslovoval se proti válečnému dozorčímu úřadu a proti návrhům, jež činila tato vojenská strana na zdolání národa českého. Zvěděli, jaké kroky navrhují se proti velezrádným českým městům, zvláště proti Radnici, Benešovu a Jindř. Hradci, o jejichž „rejdech“ místní vojenská velitelství podávala vždy ihned zprávu. Mohli tak ohrožené osobnosti hned včas varovati, zvláště Dra Lohaře a Dra Lederera v Jindřichově Hradci. Starý pán odpovídal za těchto schůzek na všechny dotazy a tak první schůzka u Dra Boučka trvala přes 1 hodinu v noci, kdy starý pán teprve s Dubským odešel. Když Masaryk v prosinci 1914 odjel zase do ciziny — svolal Maffii několikrát ke schůzce Dr. Beneš. Masaryk a Beneš setkali se pak ve Švýcarsku, kdež zřídili naši nejlepší a největší tiskovou kancelář, odkudž posílány byly články a informace o českých snahách do různých časopisů. Zde měli jsme přátele: univ. prof. Francoise, posl. Chapuisata, Maurice Mureta dopisovatele „Journal des Débats“, žurnalistu Alberta Bonarda, Dr. Victora Kühna z „Tribune de Genéve“ a j. Čtyři cesty vykonal z Prahy do Curychu V. L. Fáček, jenž donášel různé důležité zprávy, jež se dávaly do rukojetí holí neb deštníků, do dutinek na cigarety, do krabic od cigaret a zápalek, do násadek na péra, do dutých tužek a „samopsacích“ per, do desek cestopisných a zábavných knih, do pilulek, do kufříků s dvojitými dny a stěnami, v nichž byla prkénka tak zlisována, že nejbystřejší zrak nemohl znaménka sklížení postřehnouti. Nejzajímavější však bylo, že „Maffie“ dorozumívala se s dalekou cizinou pomocí „Národní Politiky", „Prager Tagblattu* a „Bohemie“ v části insertní.
Výňatky z knihy
F. P. Vožický: Kronika světové války 1914-19 , str. 108-114
Vlastním nákladem vydal F. P. Vožický na Král. Vinohradech, čp. 623. Hálkova 35.
Vychází 4krát ročně. – Tiskem Obchodní knihtiskárny „Merkur“ v Praze
ROČNÍK III. 1919 , belletrie , číslo 6