Jde o vlastizradu nebo rozvracení republiky, či jen o přípravu těchto trestných činů, nebo o jiné  protispolečenské jednání?

Pan D. Herman mluvil, čistě teoreticky, jak sám zdůraznil, o tom, že bychom se mohli stát jednou ze zemí Německé spolkové republiky. Je ministrem vlády ČR, lze tedy předpokládat, že si představuje  náš vstup do SRN jako celek, tedy ČR se stane součástí Německa. Pomyslet jen na to, že by   nejdříve někdo rozbil republiku na země, a pak by nás přihlásil do spolku, je  pro nás těžko myslitelné, i když se domníváme, že tato cesta  je jednou z variant germanofilů.

Pouhý pohled na mapu nás uvede do reality. Na mapě není uvedená ČR jako jednotná složka svazu, ale ČR je rozčleněna na Čechy, Moravu a Slezsko. Zřejmě jsou chápány tyto složky jako samostatné nové spolkové země. Pak samozřejmě by Německo mělo nikoliv 17. zemí, ale rovnou 19.

Je rovněž velmi důležité si všimnout, že na mapě není uvedená Slovenská republika. Její území se stalo součástí Uherska.

O takovémto rozčlenění se mluvilo v jistých kruzích již v 90. letech 20. století. Mapa nyní  odráží to, co bylo předmětem tiché "diskuse" po úniku informací.

Pokud někdo z vlády, z poslanců, senátorů a jiných ústavních činitelů  pracuje pro tento plán, pak, jak se domnívám, by se mohl dopustit trestného činu vlastizrady nebo rozvracení republiky.

Úvahy o výše uvedeném jsou v souvislosti s bezprostřední blízkosti 28. října, kdy slavíme vznik republiky, jistě nemístné, poněvadž my republiku nechceme rozdávat a strkat do nějakého chomoutu, ale upevňovat a postavit se proti jejímu pozemšťování, jemuž se naše vláda v čele s B. Sobotkou věnuje s velkou oblibou.

A jak vlastně můžeme z hlediska trestně právního hodnotit takové běžné pozemšťování republiky?  Jistě je rozdíl, když mluvíme o republice jako o zemi, než když svými konkrétními činy republiku pozemšťujeme. Ale  to či ono bychom měli považovat za společensky nebezpečné a zcela nežádoucí zavrženíhodné jednání.

Naši předkoví svou krví, oběťmi proměnili zemi, jíž jsme do 28. října 1918 byli v rámci Rakouska, v samostatný stát – Československou republiku.  My bychom tento stát měli nejen udržet, ale i dále rozvíjet, aby pro nás byl dobrým domovem. Proti rozbíjení naší státnosti se rozhodně stavíme.

J. Skalský