Jaký je rozdíl mezi Bělobrádkem a Orbánem  v jejich vztahu k bavorské CSU?

Pan Bělobrádek, ještě ve funkci místopředsedy vlády ČR, viděl v CSU sesterskou organizaci, která pro něj  jaksi zastínila snad vše další v Bavorsku. Tzv. Sudetoněmecký dům byl pro něj místem, kde se schází bavorští politici, nikoliv tedy především sídlem orgánů „sudetoněmeckého landsmanšaftu“(SL). V B. Posseltovi viděl, jak nám také napsal, předního bavorského politika, a ne, jak ho známe my všichni, jako předsedu SL.

Panu Bělobrádkovi Bavorsko, zejména snad Mnichov, přirostlo jaksi k srdci. A když se konal sjezd SL v r. 2015 poslal  tomuto křesťanskému setkání video pozdrav. Jako prvního oslovil váženého Horsta Seehofera, jako druhého milého Bernda Posselta. A co se nestalo? Oba dva páni vystoupili na sjezdu s projevy.

H. Seehofer, jako ministerský předseda Bavorska a současně i jako patron „sudetských Němců“, bil do nás Čechů hlava nehlava, bez ohledu na křesťanské pozdravení páně Bělobrádka. Stojí to za to si alespoň několik vět z jeho projevu opětně připomenout: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden.

Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost..“.

Bernd Posselt byl k nám o něco „laskavější“. Na naši adresu prohlásil: „Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.“

Když jsme se později pana Bělobrádka ptali, co udělal proti těmto zlovolným protičeským útokům, nic jsme se v podstatě nedověděli. Čili pan P. Bělobrádek nebyl schopný požádat oba jmenované CSU politiky, které oslovil svým video pozdravem, a žádat alespoň vysvětlení, když ne rovnou omluvu. Mohl se jako místopředseda vlády také obrátit na MZV ČR nebo rovnou na zasedání vlády pana ministra L. Zaorálka. Ale neudělal ani jedno, ani druhé.

Ostatně měl i velký příklad v panu premiérovi Nečasovi. Ten také byl „pod tlakem přání“ SL, nejdříve ze strany pana H. Seehofera a následně paní kancléřsky A. Merkelové, abychom již zahájili přímá jednání vlády ČR s reprezentací SL.  Co udělal pan premiér Nečas? Mlčel a činil podle pokynů. Nakonec do Mnichova, města zaslíbeného pro naše sudetomily, přijel a poklonil se u vrbiček, hluboko, hodně hluboko, ale přesto přímá jednání se SL nezačal. Lze se však domnívat, že někteří členové jeho státní delegace kontakt se sudety neoficiálně navázali. Ale to je jen náš dohad. Proč by tam jinak jezdila mnoho členná delegace?

V r. 2015, v době sjezdu SL,  byl B. Sobotka předsedou vlády již více než rok. Sám musel být informovaný o úletech obou „úctyhodných mužů“, ale také mlčel jako ryba. MZV ČR onačilo tyto projev jako předvolební a nic neudělalo.

Vzhledem k uvedenému, byl P. Bělobrádek ne prvním, kdo měl protestovat proti výše uvedeným výrokům. Ale přesto si myslíme, že měl tak učinit i vzhledem k tomu, že křesťansky svým video pozdravem oslovil oba muže. Neučinil tak, ač učinit, jak jsme přesvědčeni, měl.

Bavorská CSU má určité připomínky k výrokům páně V. Orbána, maďarského ministerského předsedy. Jistě mnozí funkcionáři CSU jen těžko dovedou skousnout  jeho odvážnou kritiku Bruselu a nakonec i Německa, dokonce jmenovitě i zacílenou na paní kancléřku Merkelovou. Ale přesto si nedovolují nějak Orbána strhat. Jde i z CSU hlas, že by to bylo nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí Maďarska. Čili Maďarsko a zvláště premiér V. Orbán se těší respektu CSU i Bavorska.

Na rozdíl od tohoto postoje, CSU a  též i Bavorsko, jak vyplývá z uvedeného, si nedělají z toho, co řeknou na naši adresu snad nic. Kdyby si skutečně nějak P. Bělobrádka vážili, neřekli by na sjezdu to, co shodili proti nám se sjezdové tribuny. Naši politici, diplomaté to zkousli, zřejmě bez velkých problémů, stejně tak i pan Bělobrádek.  Kdyby si však podobně či jinak vzali na paškál Maďarsko a Maďary, V. Orbán by nesmlčel. Vítězným smečem by  skóroval ve prospěch své země a svého lidu.

Byli bychom moc rádi, kdyby naši dnešní ústavní činitelé se shlédli ve statečností, s níž V. Orbán hájí zájmy Maďarska,  kdyby se shlédli v houževnatosti a pevnosti, s níž Orbán hájí i Polsko, které je ve sporu s namyšlenou EU, jež překročila vůči tomuto členu višegrádské čtyřky únosné hranice. Budeme mít takové politiky také my?  Moc je potřebujeme. Věřme, že mezi námi se objeví jako novodobí blaničtí rytíři!

J. Kovář