Jakov Kedmi-USA se přemění na Japonsko

Ljubov Stěpušova, Sergej Valentinov

Ještě před volbami předpověděl J. Kedmi vítězství Trumpa. O tom, co nově zvoleného prezidenta čeká v dohledné budoucnosti, pohovořila s analytikem Ljubov Stěpušova.

Tendence informačních prostředků, vlády a ústředí Demokratické strany ve Spojených státech neodpovídaly reálnému vývoji událostí. Tyto složky nechápaly, co se v zemi děje. Země nechtěla žít po staru a předchozí vláda  nedokázala žít nově. Kdyby nebylo špinavých metod Clintonových, probíhal by předvolební boj mezi Sandersem a Trumpem, starým židovským socialistou a stoprocentním Američanem – miliardářem. To se v Americe ještě nestalo. Avšak zafungoval byrokratický aparát a do voleb nešel Sanders, ale Clintonová, čímž byl Trump ve velmi výhodné pozici. Obecná nespokojenost se projevila vůči Clintonové, která měla pokračovat v Obamově politice. To si Američané nepřáli a hlasovali pro Trumpa.

Americká společnost se dostala do velmi vážné krize, charakteristické uvědoměním mladé generace, že ač vyrostli v bohatší Americe než jejich rodiče, mají i lepší vzdělání, ale přesto se jim nikdy nepodaří být stejně úspěšní jako jejich rodiče. Tato část hlasovala jak proti republikánům, tak proti demokratům.

Nově zvolený prezident řekl, že odmítá to, co je, a chce něco jiného. Clintonová by ponechala stávající, což nechtěli lidé v USA. V posledních dvaceti létech nastaly kolosální neúspěchy politiky amerických presidentů. Spojené státy se dostaly do konfliktu se svými vnitřními problémy a rovněž v zahraničí. Jejich politika zkrachovala všude – v Evropě, na Dálném východě, na Blízkém východě i v Jižní Americe. Ač se Američané příliš nezajímají o zahraniční politiku, přece to ovlivnilo veřejné mínění negativně. Američané řekli, že chtějí žít v jiné Americe.

Trump chce Ameriku vrátit do dřívějšího stavu, kdy byly základní druhy výroby ve Spojených státech a hromadění kapitálu také. Kvůli tomu se Amerika musí zříci role, kterou ve světě hraje dnes. Vzala si příliš velké sousto. Ohromné intelektuální a materiální bohatství bylo soustředěné v důsledku dvou světových válek, které zničily celý svět, ale USA obohatily. Tato země se rozvíjela ve skleníkových podmínkách, ale časy se změnily.

Současná americká politická hegemonie slouží americké ekonomice. Americké, většinou transkontinentální společnosti, mají své zisky mimo USA. Vrátit je do USA by znamenalo vybudovat jinou ekonomiku, jinak řečeno, změnit USA na Japonsko, které žije na svůj účet, ze své práce a vlastního rozvoje. Japonsko je však omezeno na své ostrovy.

Trumpův plán je vrátit USA do svých přirozených hranic. Posílí je to vnitřně a zároveň to omezí moc a zisky největších mezinárodních monopolů. Právě o to bude nejzávažnější zápas. Tento nyní zahajovaný proces znamená návrat USA do své přirozené velikosti a je to proces nezvratný.

Ačkoliv má Trump před sebou maximálně 8 let vládnutí, může za tuto dobu dosáhnout mnoho. Příkladem je, bez ohledu na detaily, období Hitlerovy vlády. Tento kancléř byl schopen za 6 let od roku 1933 z Německa udělat jednu z nejsilnějších zemí světa, s mocnou ekonomikou a silnou armádou.

Z druhé strany je příklad Sovětského svazu. V roce 1932 zde nebyla moderní armáda, průmyslová infrastruktura, s obtížemi zde dávali dohromady stav, který byl před revolucí a první světovou válkou. Od roku 1932 do roku 1941 udělala země takový skok, že mohla ustát těžkou válku.

Co vztahy USA a Ruska?

Američané neberou v potaz nikoho jiného než sobě rovné. I Trump se považuje za prvního z prvních. Až dosud Američané uzavírali veškeré dohody s Ruskem stejně jako třeba s Indiány a na Rusy se dívali jako na Rudochy sobě nerovné. Takové vztahy mají k celému světu a ty se silně zakořenily v amerických ekonomických, státních, politických a intelektuálních elitách. Je to druh rasismu: patřím do lepší společnosti, a proto mi náleží více práv a vám primitivnějším musím předepisovat, jak máte žít. Obama to řekl naplno: my stanovujeme pravidla, jimiž se svět musí řídit.

Postoj Trumpa tak ostrý a agresivní nebude. Ovšem pojem „rovnost“ je v rozporu s americkým systémem, s americkým chápáním. Pro něj je hlavní princip: „Dokaž, že jsi silnější!“ Avšak být „lepší“ a úspěšnější nedává nikomu právo určovat jiným lidem způsob jejich života. V Americe ale ano.

Čína a Rusko mají silnou ideologii. Čína nebude bojovat, ale bude do světa pronikat prostřednictvím ekonomiky, přičemž s těmi národy nebude splývat. V Rusku je ideologie pravoslavná. Vrací se sem křesťanství a panslavismus jako státní ideologie, která je silná a jejím základem je víra v duši jakožto prvotní, je o ni třeba pečovat a teprve potom přijdou materiální požitky.

Čína je civilizací, která není expanzívní, na rozdíl od západní civilizace. Číňané si nepřejí, aby západní barbaři ovlivňovali jejich společnost. Sami nikdy nechtěli dobývat cizí země. Jejich zásadou je od jiných národů získávat to, co potřebují,  mírovou cestou. K sobě je pouštět nechtějí. Zde je rozdíl mezi Číňany a Američany, kteří jsou přesvědčeni, že jen oni jsou ti praví a všichni ostatní jsou povinni uvažovat stejně jako oni. Číňané myslí jinak: „Jak vy žijete, je vaše věc. Hlavně aby vaše zájmy nepřekáželi našim a my abychom z vás mohli mít prospěch“.

V Rusku je to jinak. Rusko po všech katastrofách, které prožilo od doby Petra Velikého, hledá usilovně odpověď na otázku, co jsou ruská civilizace a ruský národ. Ne co znamená být občanem Ruska, ale co znamená být součástí ruské civilizace. To, že se nad tím zamýšlejí a vkládají do toho nejlepší intelektuální síly, vypovídá o tom, že jsou ve společnosti zdravé síly. Jestliže se zamýšlet přestanou a začnou tvrdit, že je jim všechno jasné a všechno je dobré, potom končí rozvoj. To je velmi nebezpečné. Dokud to vře, dokud je pro lidi důležité chápat, kdo jsou a ne co jedí, chápat jaké mají hodnoty, jak se chovají jeden ke druhému, na jakém mravním základě se nacházejí, budou ve společnosti zdravé síly.

Dnešním hlavním problémem Ruska je určení toho, jaké má Rusko státní zájmy, jaké mají národy Ruska a celkově ruský národ národní zájmy. Zde ještě odpovědi nenašli a to je hlavní problém. Všechny ostatní jsou druhořadé. Hospodářské a politické jsou problémy tradiční, všechno jsou to buď nemoci růstu nebo přežitky minulosti. Jsou vždy a u všech.

Druhý problém je korupce. Ještě u dvou národů je korupce národním rysem. Je to Čína a Indie. Existuje další země, ve které žijí Číňané a Indové, je to Singapur a tady korupce není. Znamená to, že problémy z dřívější doby je možné překonat.

Třetí problém Ruska je nehospodárnost. To je důsledek nevolnictví. Když bylo nevolnictví nahrazeno státní mocí, nepodařilo se odstranit pocit „to není moje“. S tímto problémem se bude muset ruská společnost vyrovnat.

13. ledna 2017

Převzato z Pravda.ru

Outsidermedia.cz