Jak žije lužickosrbsko-česká rodina?
Společnost přátel Lužice / Towarstwo přećelow Serbow (SPL / TPS)
2 srpen v 10:14 •
V půlce prázdnin Lužickosrbský rozhlas přinesl reportáž o soužití česko-lužickosrbské rodiny v Budyšíně a Kolešovicích "západně od Prahy", jak je označen okres Rakovník. Hrdinkou reportáže je rodina české učitelky na Lužici Jany Štillerové a jejího manžela, šéfredaktora dětského časopisu Płomjo Pětra Šołty. Je to skutečně poutavý poslech:
Autor příspěvku Beno Bělk například uvádí, že nebýt pomoci mapy a navigace, zapadlou ves Kolešovice by nenašel. Sugeruje to, že lužickosrbské vsi jsou centrem světa, kam dorazit je snadné. K tomu uveďme, že Kolešovice mají víc obyvatel než třeba Chrósćicy. Beno si také stěžuje na stav českých silnic, což je milé pošťouchnutí v tom, že v té chvíli z Bena zjevně hovoří německý občan, nikoli Lužický Srb.
Dále je zmíněno, že rodina, aby uchovala dětem všecky tři jazyky, v nichž vyrůstají, neustále každý víkend pendluje z Budyšína na středočeský venkov. A chválí se, že v rodině všichni mají čistou řeč. To samozřejmě je propaganda, neboť děti slyšitelně mají v češtině srbský přízvuk a paní Štillerová v srbštině český (vládne-li pan Šołta česky, se nedozvíme). Něco takového jistěže lze čekat, je to úplně v pořádku, jen není nutné to zastírat.
Padnou taky podstatné údaje o tom, že Lužičtí Srbové jsou uzavřeni do sebe a cizincům se vyhýbají, takže Jana Štillerová ani po dvanácti letech není "jejich" a nemá přátele svého věku. Skutečně potvrzujeme, že je to tak a že srbská společnost je uzavřenější. Atd., poslechněte si vše sami (neznalí lužické srbštiny se nemusejí bát, že by nerozuměli, reportáž je způli česky).
http://www.mdr.de/serbski-program/rozhlos/audio-449058_zc-e69288eb_zs-d584fc5f.html