Jak z rakouských sudetomanů udělat Starorakušany…

„Nyní je to více než 70 let od okamžiku, kdy miliony Starorakušanů s německým mateřským jazykem musely navždy opustit svůj milovaný domov. Ačkoli uplynulo více než 70 let, minulost ještě nebyla zcela překonána.

Mnohé rány se ještě nezhojily a různé politické skupiny stále odolávají uznání vlastní nespravedlnosti a přijetí nápravy. Nápravy, a to nejen ve finančním vyjádření, ale také jednoduchých a obyčejných ústupků.“

To vše a další nám řekla  ve svém projevu Anneliese Kitzmüller, poslankyně Národní rady za FPÖ, mluvčí vyhnaných,  na Dni vlasti v Klosterneuburgu, 17 září 2017. Z uvedeného citátu vyplývá, že na Dni vlasti nebyli  „vyhnaní sudeti“, ale Starorakušané. Proč ta náhlá přeměna  „vyhnaných“ Němců z Československa, nichž část zůstala v Rakousku, na Starorakušany?

V 60.  letech Československá socialistická republika zahájila jednání s Rakouskem o úpravě vztahů i o náhradě, kterou měli dostat tzv. Starorakušané za majetek, který jim byl v ČSR konfiskován, či jinak uzmut. V průběhu tohoto jednání byly vytvořeny dva základní termíny, a to Starorakušané, kteří měli být odškodněni, a Novorakušané, tj. ti, kteří získali rakouské občanství po 27. dubnu 1945. Novorakušané, ve skutečnosti odsunutí Němci z Československa, neměli získat žádné odškodnění. Nadto rakouská vláda se smluvně zavázala, že nebude podporovat jakékoliv nároky Novorakušanů. V 70. letech jsme s Rakouskem uzavřeli smlouvu a vyplatili Rakousku 1 miliardu šilinků.

To by však paní poslankyně A. Kitzmüller  měla vědět. Pravděpodobn+ě ví, ale nedbá. Termínu Starorakušané užívá, ale pod něj se snaží zařadit i všechny Němce, jež jsme odsunuli z Československa a kteří získali následně i občanství Rakouska, tedy po 27. dubnu 1945.

Co tím paní poslankyně sleduje vyplývá z jejího projevu. Požaduje po nás nápravu ve finančním vyjádření a ústupky.

Rakouský sudetoněmecký landsmanšaft je součástí celoněmeckého SL. A ten se údajně vzdal práva na vlast a práva na odškodnění či restituce. O tom, jako o hotové záležitosti mluvil opakovaně nejen pana premiér B. Sobotka, ale i pan P. Bělobrádek.

Posselt to vytruboval do světa. A nyní, co zjišťujeme, že opět na nás žádají náhrady. Nově i v Rakousku. Když MZV ČR k prohlášením tohoto druhu jen mlčí, zdůrazňujeme, že tzv. sudetští němci nemají žádný nárok na tzv. původní vlast, že nemají, a opět podle mezinárodního práva, nárok na jakékoliv odškodnění.

Jaká je jejich strategie? Budou neustále mluvit  „svých právech“. Získávat i na místní úrovni pro jejich pochopení starosty, zastupitele, primátory i hejtmany. To vše zahalí do roušky „smířování“. Naši sudetomilové časem ve vládě vyhlásí, že vyhnání bylo zločinem, bez ohledu na to, že německé obyvatelstvo z Československa jsme nevyhnali, ale odsunuli a spojenci za vzorné provedení odsunu nám poděkovali. Poté vládní sudetomilové ve spolupráci se sudetomily v Poslanecké sněmovně a Senátu, pokud si je opětně zvolíme, prosadí alespoň určité odškodnění pro tzv. sudetské Němce. Budeme ještě rádi, že tito našemu národu odcizení „politici“ neschválí majetkové restituce pro odsunuté Němce. Vše bude probíhat v určité době, v jejímž průběhu naše dějiny, hlavně ty 20. století, budou přepisovány. Termíny, které si sudeti vymysleli a sobě nadělili, budou postupně vnuceny i nám. Televize, média, jejich redaktoři budou do roztrhání těla papouškovat „sudeťácké“ polopravdy nebo dokonce i lži.  Z obětí německé agrese, jimiž jsme byli, z nás postupně udělají zločince. Ze skutečných zločinců  se stanou oběti. Těm budeme ještě platit. O reparacích, které nám mají Němci zaplatit ve výši více než 3 bilionů korun, bude nekorektní mluvit i psát, pokud nedojde přímo k zákazu se jakkoliv šířit o tomto tématu. Naši sudetomilové budou neustále prohlašovat, že reparačních nároků jsme se vzdali, i když, jak jsme přesvědčeni, to zdaleka pravda není. Naše reparační nároky, jak se také vyjádřil i prof. JUDr. B. Pavlíček, CSc., trvají. Tak lež má zvítězit nad pravdou.

Tento scénář je možný. Sudeti sami bez pomocí našich sudetomilů jej nemohou uskutečnit. Měli bychom se nad vším uvedeným dobře zamyslet. Co můžeme udělat naopak k tomu, aby zvítězila pravda nad lží? Nevolit strany, které v minulosti i v současnosti prokázaly a prokazují, že „věc sudetoněmecká“ je jim bližší, než zájmy republiky a českého národa. Domníváme se, že k těmto stranám patří zejména TOP 09, KDU a převážně i část současné ČSSD a ODS. Sudetomilové z ANO, např. brněnští, jsou součástí uvedeného politického uskupení.  Pokud si tyto nám cizí politiky zvolíme, přijdou i další pohromy. Nastěhují se k nám  novodobí národní hosté, republika bude postupně zbavena další části svrchovanosti. Staneme se součástí evropského federálního státu, v němž se časem rozplyneme.

Jak oslavíme stoleté výročí vzniku československého státu?  Tím, že budeme hájit uhájíme vše to, co nám předcházející generace předaly. Tím, že odmítneme již probíhající procesy, jež vedou k zániku naší státnosti a národa!

J. Skalský