Jak pan Bělobrádek odpovídá na dotazy? II.
II. Ing. P. Rejf:
Nejen ve vyjádřeních představitelů SL, ale i v prohlášeních řady německých politiků, se mluví o zločinech, jichž jsme se pří vyhání Němců měli dopustit. H. Seehofer mluví v těchto souvislostech o zločinech proti lidskosti, B. Posselt o válečných zločinech a rakouský SL konal Den vlasti 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“.
Dovolím si opakovat výše uvedená tvrzení v širším kontextu.
1. Na 66. sjezdu SL, který se konal v květnu 2015, promluvil i Horst Seehofer. Jak o nás mluvil, nejlépe vystihuje několik vět z jeho projevu. „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbavení práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden. Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost..."
Na témže sjezdu k nám byl B. Posselt mírnější. Obvinil nás jen z válečných zločinů, i když jindy byl mnohem útočnější. Rakouští landsmani se sešli v září 2015 na Dni vlasti v Klosterneurburgu. A tam „sněmovali" pod mottem „Dne vlasti 2015: Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“. Takže z nás udělali genocidní zločince. Pod tím mottem vystupovali i někteří rakouští ústavní činitelé. Žádný z nich se neohradil.
Snad zbývá dodat, že na uvedených akcích sudetů byli i naši diplomaté. Myslíte, že protestovali? Nikoliv. Mlčeli, protestního hlásku nevydali. Na některých podobných akcích dokonce popřáli hodně zdaru, nechť se dílo podaří. Je samozřejmé, že spíše bychom čekali námitky od Čechů, někteří z nich byli dokonce našimi ústavními činiteli, zde přítomných. Ale i ti mlčeli. Neřekli jediného slova na obranu republiky, našeho národa, na obranu pravdy.
I v současnosti mnozí z uvedených mluví o nutnosti zrušit tzv. Benešovy dekrety, správně dekrety prezidenta republiky, běžně používají termín vyhnání. Oni jistě ví, že s vyhnáním, které je jednostranným protiprávním aktem, mezinárodní právo spojuje právo na návrat do původního sídla a náhradu škod, které vyhnáním vznikly.
Používáte, pane místopředsedo vlády, také termín vyhnání s vědomím možných důsledků pro republiku, přestože zřejmě víte, že Němci z Československa nebyli vyhnáni, ale přesídleni, odsunuti, transferováni, to jsou termíny používané Postupimskou smlouvou. Spojenci v Postupimi vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a tím je zlegalizovali.
W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „...Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: „Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou.“ ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fénix, 1996, str. 20). Toto „proroctví" W. Churchilla se v Československu nenaplnilo.
Představitelé Spojenecké kontrolní rady nám k přesídlení Němců z Československa poděkovali za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu. Žádné vyhnání se tedy nekonalo, šlo o transfer německého obyvatelstva, o němž rozhodli Spojenci v Postupimi.
1. Ing. P. Rejf: Co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho jste se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl?
Odpověď pana Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR
Pokud jste došel k názoru, že je těmito výroky ohrožena naše republika, obraťte se prosím na Ministerstvo zahraničních věcí, které je zmocněno chránit zájmy České republiky v zahraničí.
Náš komentář: Petiční právo je zakotveno jak v Listině základních práv a svobod, tak i v petičním zákoně. Podle § 5 odst. (2) tohoto zákona státní orgán, jemuž je petice adresována, pokud věc nepatří do jeho působnosti, postoupí petici do 5 dnů příslušnému orgánu a o tom uvědomí petenta.
Vzhledem k tomu, že pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, petici převzal a nepostoupil ji jinému příslušnému příslušnému orgánu, je povinen odpovědět. V odpovědi je povinen uvést stanovisko k obsahu a způsob jejího vyřízení. Tolik zákonná ustanovení
Když se pana P. Bělobrádka něčím dotkla paní N. Lísková, podle sdělení této dámy dostupné na internetu, pan místopředseda vlády na ní požadoval, aby všechny články, v nichž se ho dotýká, stáhla, jinak údajně hrozil právníky a soudy. Paní N. Lísková neučinila tak a ve své odpovědi ho označila za zrádce. Tak je pan P. Bělobrádek citlivý na svou „pověst“.
Když však někdo nás obviňuje ze zločinů proti lidskosti, z chladných válečných zločinů nebo dokonce z genocidy, tak to pana Bělobrádka, jak vyplývá z jeho reakce, nevzrušuje. Mluví o ohrožení republiky, ač ví, že jde o dobré jméno republiky, o čest milionů našich spoluobčanů, ať již mrtvých či živých.
Genocida je hrozný mezinárodní zločin a když jsme z něj i z dalších obviňování státními činiteli, politiky CSU, bavorské sesterské politické strany KDU, s nimiž je ve styku nejen písemném, ale i osobním, tak by jeho povinností bylo, o tom jsme přesvědčeni, se proti těmto protičeským lživým útokům postavit a minimálně požadovat vysvětlení a pokud by nebyl vyslyšen, pak se sám měl již dávno obrátit na MZV ČR, což také neudělal.
Zda při tom, podle nás hrubém zanedbáním svých povinností ústavního činitele, naplnil podstatu nějakého trestného činu, může rozhodnout pouze soud. My se domníváme, že takového jednání se dopustil.