Jak D. Herman doporučoval ČSBS Posselta
Je to o něco více než rok, ne-li dokonce dva, co byl pan D. Herman pozván na zasedání svazu bojovníků.
Tam se vyjádřil asi v tom smyslu, že kdyby členové svazu bojovníků osobně poznali B. Posselta, pak by si ho jako dobrého člověka oblíbili.
Jednu chvíli to vypadalo, že uspěl. Bojovníci předpokládali, že diskuse o uvedeném i dalším bude pokračovat. Na štěstí nepokračovala. Nadto ČSBS zkritizoval "sudetoněmecký landsmanšaft".
Ti, kteří si mysleli, že ČSBS lze transformovat v poddajnou organizaci, zřejmě neuspěli. Otázkou je, jak souvisí spory uvnitř svazu s působením vnějších sil, včetně těch zahraničních, zřejmě i tzv. sudetoněmeckých. Lze se domnívat, že souvislosti zde jsou.
ČSBS je jednou z vlasteneckých organizací. Na jeho bázi se vzniklo Vlastenecké fórum, které se podílelo v prezidentských volbách na té správné straně.
Když si toto i další dáme dohromady, přijdeme k myšlence, že preventivně musí být svaz oslabován, aby přestal hrát úlohu přední vlastenecké organizace, a aby, nedej Bože, opět příp. pomohl M. Zemanovi k prezidentskému stolci.
A tak vystoupil ministr Stropnický. Ve hře o ČSBS však hraje úlohu nedůstojnou i horšího herce. Jistě mnozí z nás by mu nesvěřili ani družstvo vojáků, aby je vedl,. natož pak Ministerstvo obrany. Přesto toto všechno, budeme o Stropnickém dále slyšet. Je totiž možné, že se již vpasoval do role kandidáta na funkci prezidenta a tak si bude jistě umetat cestičku, aby dosáhl kýženého cíle. Stropnického za prezidenta republiky si nepřejeme, a bude-li kandidovat, volit ho nebudeme. Je to naše demokratické právo.
A ještě jednu malou připomínku. Když chce pan ministr kázat o morálce, měl by nejdříve zamést před vlastním stranickým prahem. V Brně, kde jeho kolega P. Vokřál staví naše dějiny na hlavu a připojuje se k hanobení našeho národa, je toho nejvíce zapotřebí. Situace v moravské metropoli, díky anoistům, je již taková, že pan P. Bělobrádek dokonce mluví o tom, že Brno je součástí politických „Sudet“. Souhlasí s tím i pan P. Vokřál? Nevíme, mlčí. Mlčí i šéf anoistů a pan ministr jakbysmet. Pan ministr obrany mlčí tam, kde by měl mluvit, a mluví tam, kde by spíše měl mlčet a hledat usilovně pravdu a vinu v předmětné kauze. A teprve po nalezení hledaného jednat se svazem se snahou o odstranění zjištěných nedostatků tak, aby nebyla narušena autorita svazu, jíž se obecně i nadále těší. Nebo nejde tolik o pravdu a morálku, ale o dehonestaci svazu a jeho finanční zruinování?
J. Skalský