Jaderný úder proti Rusku?

Rozhovor na aktuální téma s plukovníkem v. v. Jiřím Burešem, předsedou Asociace VPV

• Při jedné diskusi k současné situaci v oblasti bezpečnosti, války a míru na téma »Jak porazit kremelskou dezinformační kampaň?« se poslankyně Helena Langšádlová (TOP 09) měla vyjádřit, že »jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností a bojem za naši svobodu*. Co vy na to jakožto bývalý voják?

I když pomineme skutečnost, že tento výrok vykazuje znaky trestného činu podle § 407 trestního zákona Podněcování útočné války, tak pokud je informace pravdivá, normálnímu člověku zůstává rozum stát. Že orgány činné v trestním řízení nekonaly, co konat měly, je zřejmé.

Ale rojí se další otázky. Co lidskost, odpovědnost ve své funkci, spravedlnost a další? Zná vůbec tato žena obsah těchto pojmů? A co poslanecký slib? Slibovala snad paní poslankyně svým voličům, že bude požadovat zabíjení ruských občanů? Nebo slibovala, že bude prosazovat zákony a jednání státních orgánů ohrožujících bezpečnost, majetek a životy občanů ČR?

Dosti dobře nerozumím ve zmíněném výroku části»... a bojem za naši svobodu«. Jakou svobodu má paní Langšádlová na mysli a kde by si ji chtěla užívat? Má snad rezervované protekční místo v hlubokém krytu pro »globální elity«, které rozpoutaly »její« jadernou válku? A bylo by tam dost zásob pro všechny na přežití, než opadne radioaktivní zamoření planety? A co potom na mrtvé planetě, nebo její větší mrtvé části? Jaderná munice paní poslankyně nebude přeci padat jen na území Ruska. A ani radioaktivní spad a zamoření nebude pouze na území Ruské federace.

Pokud se hovoří o vedení jaderné války proti Rusku, je třeba počítat, že se Rusko bude bránit. Je již obecně známo, že připravený odvetný úder by se realizoval automaticky. Byl by veden na celou infrastrukturu Evropy k vyřazení existujících základen USA a vojsk NATO a znemožnění komunikace a zásobování vojsk USA a NATO rozmístěných u hranic Ruska od Baltu po Černé moře. Samozřejmě, tato odveta by se také citelně dotkla území a obyvatel USA.

• Odbočím poněkud od jaderné války k jinému, i když souvisejícímu problému. Paní poslankyně Langšádlová je mimo uvedeného výroku také signatářkou návrhu na změnu Ústavy ČR. Navrhovaná změna má být v úzké souvislosti s dokumentem Koncepce k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí, vypracovaným odborníky ve Vojenské akademii Vyškov. Oč vlastně v této koncepci jde?

Zmíněná koncepce detailně rozepisuje všechny požadavky, úkoly a opatření, aby záměr byl do detailu splněn. Název nám říká, oč jde. Pro lepší pochopení uvedu pouze několik ukázek. V úvodu je formulována hlavní myšlenka. JOAC (Joint Operational Access Concept - Department of Defense) popisuje způsob, jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu do zájmových oblastí tváří v tvář této strategii.

• Co je to ale ten »operační přístup*? Omluvte mě, vojenské termíny neznám dost přesně.

Pod pojem operační přístup je nutno chápat širší soubor aktivit, činností a opatření, jehož cílem je příprava a realizace přesunu sil a prostředků z domovských základen, mnohdy na velké vzdálenosti a přes území různých států, do operační (zájmové) oblasti a jejich rozvinutí. V našem případě se tedy nejedná o pouhý vstup vojenských sil do operační oblasti jako takové, ale o komplexní přístup k této oblasti se všemi aspekty. Ústřední myšlenkou JOAC je dosažení a znásobení společného úsilí (synergie) ve všech doménách (všech typech prostředí - vzdušný, kosmický, pozemní, námořní, podmořský a kybernetický prostor a elektromagnetické spektrum).

Ale pokračuji: Historicky vzato, jedním ze způsobů, jak snižovat negativní vliv vzdálenosti, je budování předsunutých základen a udržování části potenciálu domácích základen v těchto vzdálených místech. Čím více kapacit může armáda na předsunutých základnách nashromáždit, tím více sníží negativní vliv vzdálenosti.

Navíc, základny tohoto typu mohou přispívat k získání partnerů a taktéž mohou protivníky odrazovat. Schopnost budovat základny nebo zdokonalovat ty existující může sloužit jako prostředek odstrašování. Oproti tomu, předsunuté základny se stávají prvkem, který vyžaduje ochranu a údržbu a může se stát politickým problémem, který způsobuje třecí plochy s hostitelskou zemí nebo v daném regionu. Za zmínku stojí ještě toto:

JOA-028. Schopnost budovat vztahy a přátelství a sdílet schopnosti a kapacity k zajištění přístupu do zájmových oblastí k dosažení dlouhodobé regionální stability.

JOA-029. Schopnost zabezpečit od regionálních partnerů oprávnění k budování základen, k navigaci v pobřežních vodách a k přeletu vzdušného prostoru a k uzavírání dohod o podpoře.

JOA-030. Schopnost poskytovat výcvik, zásoby, vybavení a další pomoc regionálním partnerům ke zlepšení jejich schopností v oblasti přístupu do zájmových oblastí.

• Stále mně není jasné naše, tedy české k připojení k této doktríně?

Česká republika je v současné době díky současné vládě v pozici aktivního plnění této koncepce... Připomínám v této souvislosti návrhy na zmíněnou změnu Ústavy, podřizování částí Armády České republiky jiným zemím, zahraniční mise, mnohonárodní cvičení vojsk NATO na našem území a ve vzdušném prostoru. Zeptejme se: Kolik asi základen na našem území je při průjezdech vybudováno a ošetřováno cizími jednotkami.

• Vraťme se ale k výroku poslankyně Langšádlová. Šlo opravdu o trestný čin, anebo o výrok svědčící o naší demokracii, kde každý může vše?

Jedná se o trestný čin podle § 407 trestního zákona, ale toto jednání není trestné, a to na základě § 408 Společné ustanovení.

Podle toho přípravou a podněcováním útočné války není jednání související a) s vyhlášením válečného stavu, hrozí-li, že bude Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení; b) s účastí České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem; c) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, s kterými vyslovuje souhlas Parlament České republiky nebo vláda České republiky.

Je to paradox a výsměch míru. ČR je členem »obranného« systému mezinárodní organizace NATO. Tedy té organizace, která ztratila svůj (sporný) obranný charakter definitivně na summitu NATO v Lisabonu v roce 2010 přijetím Nové strategické koncepce, ve které deklarovala připravenost a úmysl převzít roli Rady bezpečnosti OSN a úmysl zasahovat vojensky i mimo euroatlantický prostor a do vnitřních záležitostí »nestabilních« států, přičemž nestabilitu určují Spojené státy. Tyto úmysly NATO, resp. USA, stále tvrději a bezohledně prosazují dosud. Stanovisko k NATO a jeho další existenci vyžaduje samostatné vysvětlení.

Ukazuje se, že je nezbytně nutná důslednější ochrana míru, nejlépe samostatným ústavním zákonem s jasnými formulacemi.

• Co pro to však dělat?

Přijetí takového zákona je ale odvislé od složení parlamentu a tlaku občanů na zvolené poslance. O složení Poslanecké sněmovny budeme rozhodovat ve volbách my. Je proto třeba při výběru pečlivě vybírat a volit ty kandidáty, u kterých máme na základě jejich dosavadní činnosti záruku, že své předvolební sliby budou důrazně prosazovat. Občané ČR si zaslouží poctivější vládu hájící důsledně zájmy nejen státu, ale především svých občanů.

Po 28 letech »demokratického« experimentu již nemáme právo se mýlit. 

Jaroslav Kojzar, Haló noviny, 3.7.2017, str. 3

Přišlo e-mailem