I v České republice by měla být konečně zahájena diskuse o obsahu pojmu "národ", diskuse široká a otevřená

Hledáme a hledáme, zda někde, kromě Českých národních listů, již neprobíhá. Nikde jsme se zatím s podobnou diskusí nesetkali. Je však povzbuzující, že o českém národu a jeho významu se tu a tam přece jenom mluví.

Panevropané, multikultisté, globalisté by nejraději slovo národ vyškrtli ze slovníku, a to nejen českého, ale i z německého, jak se dovídáme z níže uvedeného článku. Obdobně tomu je i v řadě dalších evropských států. Tento trend, který se tam prosazuje, v ústavách těchto států i ve slibech ústavních činitelů je již provedena změna, místo o národu se mluví o lidu, nemá nic společného s pokrokem. Je dokonce jeho opakem.

Budoucnost nám dává naději. Že konečně i v Evropě si lidé uvědomí význam národů pro současnost i budoucnost. Němci, kteří se snaží o obnovu německého národa, dělají totéž, co my činíme v ČR. Z uvedeného hlediska máme k ním blízko, stejně tak k hledajícím Francouzům, Holanďanům a dalším. Odpůrce, stejně jako oni, vidíme v těch, kteří pohřbívají národ.

Je zajímavé, že mezi ty, kteří tak činí, Gernot Facius v článku " Gauck, národ a krize v Evropě", řadí i B. Posselta. O to významnější je tento odkaz, že je obsažen v oficiálním tiskovém orgánu "Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska", v Sudetenpost.

Ne Posselt, který veřejně káže neustále více Evropy na jedné straně, aby na druhé, za oponou, pak se snažil "vytvořit ze sudetů nový národ", je apoštolem budoucnosti, ale jsou to ti, kteří i v landsmanšaftu usilují o rehabilitaci pojmu národ, nikoliv však o konstituování "národa sudetského", který byl a je umělým produktem henleinofašismu.

Udělejme si malou exkurzi do minulosti. Již v 50. letech minulého století uzavřeli sudeti s generálem Prchalou a jeho lidmi úmluvu, podle které se sudeti měli vrátit do republiky jako druhý státotvorný národ a s českým národem pak vytvořit česko-německou federaci, v níž by se střídali čeští a němečtí prezidenti. Ještě ne příliš dávno pan B. Posselt vzpomínal na tuto úmluvu a zdůrazňoval, že jednání s českou stranou by orientačně měla sledovat i cíle dříve již vytýčené s tzv. Wiesbadenskou úmluvou, jíž označil za vizionářský dokument.

Národ, národní státy, Evropa jako svobodné společenství spolupracujících svrchovaných národních států, nikoliv zemí s fragmentární suverenitou, jsou našim zítřkem. K tomu pracujme!

Dr. O. Tuleškov