Horst Wessel a Beethoven - Jan Kubelík – Anglo-americká spolupráce

15. ledna 1941

Včera hrála londýnská filharmonie Beethovenův klavírní koncert. Sólista Salomon - asi žid - hrál znamenitě a je to slavná skladba. Tak mi napadlo, kolik desetiletí karantény bude muset dnešní Německo prodělat, než bude po válce připuštěno mezi národy, které smějí poslouchat Beethovena. Země, která zároveň oslavuje Horsta Wessela a Beethovena, nepatří mezi národy civilisované.

A tak jsem si při tom koncertě vzpomněl na nebožtíka Jana Kubelíka. Znali jsme se 40 let. Jeho mladší bratr a já jsme se učili hrát na klavír u téhož učitele. Měl jsem dokonce čest Kubelíka jednou v soukromé společnosti doprovázet. Byl to poctivy muzikant, i když z něho udělali hlavně technikáře. Jeho zdánlivá chladnost skrývala čisté, muzikantské srdce. Kubelík v životě mnoho zkusil, ale utrpení snášel mužně a bez reptání. V posledních letech často u mne bydlíval. Po práci jsme sedávali v knihovně a filosofírovali. Kubelík kouřil delší fajfku - říkal tomu čibuk – a u krbu omládl, rozpovídal se a jeho jednoduché a nesmlouvavé češství bylo příjemno pozorovat. Dlouho nám po světě dělal čest. Requiescat in pace.

Předevčírem zase Hitlerovi žháři chtěli zapálit několik čtvrtí v Londýně. Už jsme na ně připraveni a nepovedlo se jim to. Rooseveltův přítel a důvěrník jedná právě s anglickou vládou o detailech anglo-americké spolupráce. To budou Němci koukat a vy taky! Tak jen klid a důvěru a hlavy vzhůru!

Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 97

reprint vydání z roku 1948