Hitler a jeho tlupa

– Světový ohlas pražských poprav

8. října 1941

Když jel tuhle Hitler do Sportpalastu pronést svoji obsahem slaboučkou, hlasem jako vždy skřípavě sonorní řeč, doprovázel ho v autu pražský loupežný vrah Heydrich. Par nobile gangsterorum. Hned po řeči Hitler odletěl na ruskou frontu a Heydrich zpět do naší Prahy, tak aby se oba mohli co nejdříve vykoupat v nevinné krvi. Ale alespoň tu chvíli strávili spolu jistě v družném rozhovoru. Vykládali si o vraždách a mrtvolách a oči jim jistě jiskřily chutí a rozkoší. Ten německý automobil vměstnal do sebe kargo v historii lidského pokolení nejnepěknější. Kratičká cesta do Sportpalastu byla však rozhodně kilometříkem na cestě, kterou těm dvěma a statisícům jejich spoluvinníků chystá neúprosný soud rozhořčeného svědomí lidstva. Göring s Hitlerem nejel, ani při jeho řeči nepředsedal. Jen aby nám ho vůdce neoddělal, než si s ním vyrovnáme my před - a pomnichovské účty. Povídá se totiž, že je v hrubé nemilosti u Roehmova vraha. Ale i když budeme musit přenechat Göringa Hitlerovi, budeme doufat, že Himmler a jeho nad učitele vynikající žák Heydrich nám budou zachováni.

To jste to dopracovali potomci Siegfriedovi, walhallští kulturträgři! Ale dost o vraždících skopčácích a něco o vás. Všichni slušní lidé v necensurovaných zemích vás tento týden pohladili, polaskali a i trochu odprosili - vás hrdinné strážce srdce Evropy. Z Ameriky, Ruska, Číny, od Poláků, Jugoslávců, Norů, Belgičanů, Francouzů, Holanďanů, Řeků, z Jižní Ameriky hrnou se na mne v posledních dnech vzkazy obdivu a porozumění. Pochopil slušný svět, trochu snad pozdě, jakou úlohu vám, našim doma, přidělila nesentimentální Prozřetelnost. Hlídat, varovat, strážit a nedat srdce kontinentu, z něhož vykvetla evropská civilisace. I ten nadutý Bismarck věděl, že Čechy jsou a zůstanou nejvitálnějším orgánem těla evropského.

Hitler se pokouší prostřednictvím svého slizkého krvavého miláčka Heydricha zastavit puls zemědílu, na němž bývalý německý národ, dnešní vzteklá smečka, jsou rušivým nádorem. Nádor bude vyoperován a srdce všem zachráněno. Vy svou klidnou hrdinností budete na tom mít zásluhu největší. Dnes snad si můžete a my s vámi připomnět Kozinu Sladkého. Vy, naši doma, stali jste se Chody, Psohlavci Evropy. Tehdejší Neurath Lomikar alespoň dovolil Janovi, aby se s ženou a děcky rozžehnal. „Teď jsem zas doma, pod rodnou střechou“ - směl Kozina říci den před šibenicí. Byla to malinká útěcha; dnes ani té není. Neurath-Lomikar a jeho nástupce, vzteklý popravčí Heydrich, neznají našich žen a děcek. Dlouho týrané otce, bratry a milence vraždí chladnokrevně a s gustem jen proto, že se to stalo jejich každodenní potřebou. Kdybych vám mohl přečíst ty dopisy, kterých je přede mnou kupa, potěšili byste se a snad by vám to dodalo ještě více odvahy, potřebujete-li jí ne k nepředloženým výbuchům, ale k pomalému a jistému připravování smyček na nečisté krky bývalých tak zvaných Němců. Psohlavci, strážci od Domažlic, vám žehnají. Vám, naši noví nesmrtelní, naši noví Kozinové Sladcí, a vám, strážci srdce Evropy.

Já vám žehnám ve víře, lásce, naději a v naprosté jistotě, že zase budete doma, pod rodnou střechou, a nebude už Lomikarů-Neurathů, ani prašivých, vzteklých hyen Heydrichů. A dá-li Pán Bůh, přijdu vám pokorně poděkovat a pak půjdeme do Národního na Libuši - ne do lóže, na první galerii, tam je nejlepší akustika - a vyslechneme to, co jste vy, naši doma, a my, vaši služebníci v exilu, vždy věděli: „Národ český neskoná.“

Dej vám Pán Bůh dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 173-174

reprint vydání z roku 1948