Herman alias Moravec

Zdeněk Hrabica

Jeden ministr za českou kulturu, druhý za národní osvětu. Jeden vyměnil kněžský ornát za civilní oblek a vypravil se na tažení proti komunismu. Kompenzuje své ambiciózní tažení v štramáckém klobouku s kytičkou v ruce - a to nyní každoročně 17. listopadu i u Hlávkových kolejí. Druhý střídal uniformy, vyměnil legionářský stejnokroj za uniformu plukovníka Gšt. československé armády, nakonec dokonce za uniformu Protektorát Böhmen und Mähren. V baťovkách - holínkách, jaké si obouval nejenom Hermann Göring - s českým soukmenovcem MUDr. Františkem Teunerem z Kuratoria - zvedali pracky k pozdravu Heil Hitler. Jeden se stal nedávno na čas dokonce ředitelem Orwelovy Farmy zvířat - Ústavu pro studium totalitních režimů, druhý bušil do hlav poníženému českému duchu strachem z bolševismu. Jeden zval dušičky pod ochranu boží a Spasitele, druhý pod ochranu Velkoněmecké říše a jejího Vůdce. Jeden již mluví v Českém rozhlasu - na stanici PLUS - z pražské Vinohradské 12 - o své výpravě na sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu, druhý pravidelně promlouval z protektorátního rozhlasu na pražské Adolf Hitler Strasse 12, každý týden v nechutné relaci (Tři roky před mikrofonem, 1942) k poníženému a krvácejícímu českému národu. Jeden se ohání familiérním vztahem k současné hlavě státu a ostrakizuje jeho Ovčáčka za pronesené nesmyslnosti, nabírá víru od Mesiáše, který se jako první sudetským Němcům omluvil za české zločiny, druhý nám vyhrožoval v rajtkách zničením české kultury i českých dějin, pokud se neskloníme. Jeden nynější den české vlády - s pověstí nepříliš valnou, již vystupující ve smokingu před herci, druhý člen protektorátní vlády, ministr školství a lidové osvěty s nevalnou a pošramocenou pověstí - našel zalíbení v uniformě předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Stejnokroj pro sebe sám navrhl.

Jeden zaujal místo v Nostickém paláci, druhý v Kolovratském paláci. Jeden se letos jako den české vlády, vedené sociálně demokratickým předsedou, vypravil v den terezínské tryzny do Norimberka, sám přesvědčený jako jeho představený, že se má historie druhé světové války přepsat.

Přesvědčený, že se již snad definitivně mají ze sudetských Němců udělat nikoliv oběti Adolfa Hitlera, ale oběti po odplatě prahnoucích krvelačných Čechů. Posselt, s nímž se už žoviálně družíme a s nímž v Praze také úřadujeme, se nechal slyšet v bavorských novinách, v mnichovském Merkuru v rozhovoru nadepsaném titulkem „Chladnokrevně připravený zločin" - jako ještě nikdo. Ani muk o Hitlerovi a jím vyvolané druhé světové válce. Přetřásal odsun sudetských Němců. Ten druhý, který s Němci kolaboroval, mnoho desítek let dříve mluvil hodně podobně z Kolovratského paláce o „nové Evropě" - o „nové pravdě".

Jeden teď mluví z ČRo PLUS o Norimberku z posledního víkendu jako o folklorním vystoupení sudetských Němců, které nazval „milými krajany" - druhý však své Čechy určil mnohem jasněji, přisoudil jim germánské kořeny.

Jak Eman skončil, není třeba připomínat.

Haló noviny, 1.6. 2016, str. 14