Gorlovka - setkání  s Alexejem a Nasťou Kucharčukovými

Po stopách „Příběhu zabitých dětí 2“

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/sbiral-jsem-kousky-sve-male-dcerky-170220.htm

Gorlovka, Doněcká lidová republika, osada Kurganka (současný název: Komarova). Rozhodl jsem se v Gorlovce najít také Alexeje a jeho dcerku. Najít jejich dům bylo ještě těžší než v případě rodiny Konopljovových. V příběhu byla uvedena jen čtvrť Kurganka, ale ne název ulice. Kurganka leží na severozápadě Gorlovky, 5 km od centra, 2-3 km od ukrajinských pozic. Přijel jsem městským autobusem na okraj Kurganky. Ochotná paní mě dovedla k obchodu. Alexeje Kucharčuka nikdo neznal. V dalším obchodě jej také nikdo neznal. Prodavačka pak volala různým lidem. Někdo jí řekl, že se pan Kucharčuk odstěhoval. Nakonec se dovolala k člověku, který jej znal a dal jí adresu. Prý každý víkend pan Kucharčuk přijíždí domů. Byla neděle… Paní, která se mnou šla od autobusové zastávky a která mezitím také přišla do obchodu, mě doprovodila až do ulice Jermolové. Našel jsem číslo 66.

Pan Alexej Kucharčuk už mě čekal (mezitím mu zavolali). Znovu mi vyprávěl celou tragédii jeho rodiny, ženy Jeleny a dcerky Viky. Poklidný den 29.1.2015 najednou narušila dělostřelecká palba ukrajinských vojsk. Pálili po obytných domech čtvrti Kurganka. Následky byly strašlivé. Zahynuly žena Alexeje Jelena a jeho mladší dcerka Vika (necelé 3 roky). Spolu s dalšími lidmi podal Alexej na Ukrajinu žalobu k Mezinárodnímu soudu v Haagu. Na ulici, kousíček od plotu jeho domu, mě pan Alexej ukázal místo tragédie. Starší dcerka Nasťa (12 let) se v domě bojí, tak bydlí u dědečka v centru. Projevil jsem přání setkat se s ní. Alexej mě autem dovezl do města. Dědeček mě pozval dál a pohostil mě. V obývacím pokoji na skříňce jsou vystaveny fotografie Jeleny a Viky. Seznámil jsem se s Nasťou. Zpočátku byla nedůvěřivá, když jsem ale vyprávěl o naší Společnosti přátel LLR a DLR a o naší pomoci a podpoře Donbasu, pookřála. Vyprávěla mi o škole, o kamarádech, o plánech na prázdniny. Předal jsem Nastě dárky, českou vlaječku a pozdravy od naší Společnosti a všech přátel Donbasu. Ještě jsme dlouho debatovali. Alexej mě pak ještě autem vozil po pamětihodnostech Gorlovky. Děkuji Alexeji za cenné svědectví a ochotu, Nastě a jejímu dědečkovi za vlídné přijetí. Splnil jsem tak další svůj cíl-najít a navštívit Alexeje a Nasťu Kucharčukovy, předat Nastě dárky a navštívit místo tragédie Jeleny a Viky. Čest jejich památce!

Z návštěvy Gorlovky a míst tragédií, z rozhovorů s přeživšími i dalšími lidmi jsem si odnesl tyto poznatky. Lidé se již nechtějí vrátit k Ukrajině. Tzv. příměří (Minské dohody) vyhovuje jen Ukrajině, která dál beztrestně a bez povšimnutí světa zabíjí občany Donbasu. Lidé na Donbasu si přejí ze všeho nejvíc mír. Jsou vděčni za pomoc a podporu přátel v ČR a děkují jim.

Je ostudou české vlády a parlamentu, že podporuje banderovský režim na Ukrajině (zapomněla, že banderovci zabíjeli v letech 1945-47 naše občany v Československu a za celou dobu války na Donbase 2014-2017 ani jednou neprotestovala proti zabíjení lidí a dětí na Donbasu.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Gorlovka, DLR

 .