Falešné slzy sudetomanů

V nedávné době jsme si mohli v tiskovém orgánu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“: přečíst  článek o úpadku českého pohraničí. Samozřejmě, že o něm nemluvili v souladu s existujícím územně správním rozdělením ČR, ale jako obvykle o tzv. Sudetech. Úpadkové regiony podle sudetů dokonce připomínají svým geografickým vymezením  bývalé čtyři německé provincie. Jak je to možné, ptají se, že existují takové sociální problémy v kdysi bohatých průmyslových centrech?

V článku „Zaostávání“ se Sudetendeutsche Zeitung zabývá obzvlášť situací mladých lidí v bývalých sudetských oblastech.  A div, že nad nimi nepláče. V prvním i druhém článku mluví o úpadku a zaostávání  našeho pohraničí. A podivuje se. Proč?

Stačí, když by se SZ podívaly na území bývalé NDR a jistě i tam by mohly zjistit obdobnou situaci obyvatelstva, zvláště těch mladých. Ještě dnes některá východoněmecká města jsou zčásti vylidněná. Je málo pracovních příležitostí, a proto sta tisíce východních Němců odešlo do západního Německa za prací. V důsledku tohoto procesu odešla ze své domoviny i značná část mladých Lužických Srbů, což pro tak málo početný národ byla obrovská ztráta.

Ekonomické důvody jsou příčinou tohoto stavu, jak v bývalé NDR, tak i v českém pohraničí. Nejde jen a jen o určité zákonitosti ekomického pohybu, ale i konkurenční boj, skupování podniků a jejich likvidaci, tedy i o určité subjektivní faktory. Výsledkem je, že většina našich podniků je v zahraničních rukou, pokud ještě existují. Hospodaří v nich cizí ruce, ty české dělají jen obvyklou práci.

To vše by autor měl vědět. A možná dokonce i ví, ale zřejmě nedbá. Protože v „bývalých Sudetech“ je vše horší, než bylo zřejmě i v době nacistického Německa, kde vše vzkvétalo, samozřejmě kromě českého obyvatelstva. To nemělo žádná menšinová práva. České školy Němci zavírali, české knihovny též. Nepotřebné knihy pálili. Mladí Češi s bídou se dostali do učení na nějaké řemeslo, do vyšších českých škol nemohli jít, nebyly. Čeští obchodníci přicházeli postupně o své obchody, zemědělci o svá hospodářství. Mluvit česky na veřejnosti se nedoporučovalo. Češi  v pohraničí anektovaném Němci měli být co nejrychleji germanizováni. 

Co kdyby i o tom napsaly někdy SZ. Ale pravdu, ne výmysly!  S radostí bychom si takový článek přečetli. Zvláště když by konečně psaly o českém pohraničí a na pohádky o „Sudetech“ by zapomněly. Rovněž tak bychom uvítali, kdyby místo vylhaného vyhánění důsledně mluvili o přesídlení německého obyvatelstva z Československa. A kdyby SZ se alespoň zmínily o tom, že tisíce Němců jsme nestíhali, když trestní sazba za jejich zločiny proti republice a českému národu byla nižší než 10 let, a dokonce je propustili z vězení, aby mohli do odsunu se svou rodinou, byli bychom téměř na vrcholu blaha. Požadujeme toho hodně? Nikoliv, jen a jen pravdu! 

J. Kovář