Evropo, dýchej!

V těchto dnech vyvolává velkou diskusi na sociálních sítích i jinde song mladé zpěvačky Olivie Žižkové s názvem Evropo, dýchej! K písni je natočený i velmi působivý klip o Evropě, který odkazuje na Paříž a migranty, v záběru se mihne i kancléřka Merkelová.

 Samozřejmě že píseň vyvolává velký odsudek „sluníčkářkých“ obhajovatelů migrace. V této souvislosti se nestačíme divit, že tito „sluníčkáři“, kteří stále kritizují prezidenta Zemana za jeho „sprostou“ mluvu, se na adresu této mladé zpěvačky vyjadřují jako „pitomá husa“, její píseň je prý „Kokotina roku“, hudebně je strašlivá, blbá, apod. Nedá se tedy říci, že by slovník našich kritiků byl příliš intelektuálský, když známý kritik používá takových slov!

Na druhé straně nemůže udělat písni větší reklamu, každý si ji jistě rád poslechne a udělá si názor!

Všichni naši „sluníčkářští“ kritici si neuvědomují, nebo možná si ani nechtějí uvědomit, že i kdyby byla píseň sebehorší a mladá zpěvačka se chtěla zviditelnit, nic to nemění na tom, že její píseň je pravdivá, neuvěřitelně pravdivá. Slova jsou pravdivá, záběry jsou pravdivé. Nikdo ani kritici nemohou popřít sérii atentátů, vražd, znásilňování nezletilých dětí i zletilých dívek a žen, okrádání důchodců, neplacení v obchodech, zneužívání sociálního systému, a to vše ve jménu zvrhlého náboženství. Jak jinak nazvat náboženství, které hlásá, že musíme zabít a zlikvidovat každého, kdo myslí a vyznává jinak? Nic to nemění na tom, jsou-li jeho někteří vyznavači „duševně choří“, jak se nám v poslední době snaží namluvit naše média. Je-li duševně choré celé náboženství, jsou pochopitelně choří i jeho vyznavači, kteří jsou v tomto vychováváni.

V této souvislosti je velmi podivné, že všichni obhájci migrace a s tím souvisejícím náboženstvím a neuvěřitelným právem „šaria“, naprosto odporujícím Listině práv a svobod, kterou s takovou slávou přijala EU, si neuvědomují, že si podřezávají větev, na které i oni sedí. Nikomu nepřejeme nic zlého, ale pak by se jim velmi brzy mohlo stát to, co onomu hodnému francouzskému knězi, který velice podporoval muslimy a sháněl jim pozemek pro postavení mešity. No a oni se mu za to odměnili tak, že mu podřízli krk. To je realita. Vzpomeňme si na jednu scénu ze známého amerického filmu, kdy naši planetu napadla velmi agresivní mimozemská civilizace, kterou ale skupina „sluníčkářů“ nadšeně vítala, lidé tancovali na střeše jednoho mrakodrapu a vztahovali ruce k blížícím se kosmickým lodím. No a agresoři to okamžitě do nich napálili a „sluníčkáři“ měli po sluníčku. Takhle to chodí, nebráníme-li se zlu. Zbývá jen jedno jediné, spolu s Čapkovou matkou si říci: „Vezmi si zbraň a jdi!“

Ludmila Jarošová, Brno