Evropa ztratila deset tisíc dětí a připravuje se na nejhorší

23. května 2017 Viktorija Nikiforova , Foto: Alexandros Avramidis / Reuters

Humanitární organizace a aktivisté za lidská práva bijí na poplach: více než deset tisíc uprchlických dětí v Evropské unii z Afriky, Asie a Středního východu, jednoduše zmizelo - zmizelo v Evropě. Dala by se tušit chyba nebo podvody statistiky, ale pravda se ukázala být mnohem horší – můžeme mluvit o skutečných ghettech s obchody s otroky, o dětské prostituci a obchodu s orgány.

V popředí fotografií článků o těžkém životě uprchlíků v Evropě jsou většinou děti. Jejich obrovské orientální oči smutně hledí na evropského muže na ulici, a muž na ulici utírá slzu a obětuje ve prospěch dětí jedno, nebo dvě, eura. Co se bude dít dál s těmito dětmi, tím se nezabývá.

Na podzim loňského roku Europol oznámil, že po celou dobu migrační krize  v Evropské unii zcela zmizelo více než deset tisíc uprchlických dětí. A to nebylo v hustých lesích na Balkáně a v nejbezpečnějších zemích v Evropě - absolutní jedničkou v této tabulce je Německo, v  Itálii jde o několik tisíc, o několik set dětí v Anglii.

Policejní úředníci říkají, že některé z nich právě utekly ze zadržovacích středisek a nyní bloudí v Evropě bez dokladů. Nicméně aktivisté věří, že ve skutečnosti jsou děti využívány a nuceny páchat zločiny, a policie zavírá oči a podceňuje počet zmizelých.

V posledních letech se do EU dostalo alespoň sto tisíc „nezletilých bez doprovodu“ ročně. Zhruba 90 procent z nich jsou chlapci. Více než polovina z Afghánistánu. Některé z dětí jsou ztraceny v chaosu stálých přemisťování. Některé záměrně odděleny od svých rodin, aby pašeráci vytáhnuli z rodin víc peněz. Ale mnohé byly poslány do Evropy samotnými svými rodiči.

Podle četných rozhovorů je snadné si představit cestu  do zaslíbené země - jak pracuje  mechasmus podnikání pašeráků. V centrální Sýrii nebo Afghánistánu  rodiny obvykle nemají dostatek peněz na plné zaplacení propašování do Evropy. Pak zoufale seženou půl nebo dva tisíce dolarů  pašerákovi, pro přepravu alespoň jednoho dítěte. Nejčastěji je to teenager 14-16 let. Jeho posláním je dostat k nějakému, velmi vzdálenému příbuznému v Evropě, usadit se na novém místě a pozvat k sobě – už oficiálně - rodiče, bratry a sestry.

Na jedné straně musí teenager dojmout přijímací stranu. Na druhé straně mají rodiče pocit, že je již dostatečně nezávislý, aby se postaral sám o sebe - na východě dodnes dospívají dříve než na Západě. Kromě toho se blíží povolávací věk a útěk do Evropy je nejlepší způsob, jak se vyhnout pádu do rukou armády.

Pašerák dostane peníze v ruce najednou. Dá sjednanou částku do úschovy do místního obchodu nebo směnárny. V případě, že dítě nebude moci překročit hranice a vrátí se rodičům, dostanou peníze zpět. Pokud vše půjde dobře, prostředky připadnou pašerákům, jejichž služeb v různé míře využívají téměř všichni imigranti. Města jako Istanbul a Izmir, se staly skutečnými obchodními centry pašování lidí na území EU. Roční obrat nezákonné přepravy osob se odhaduje dnes na 5 – 6 miliard EUR a nezaostává za obchodem s drogami.

Pašeráci, stejně jako cestovní kanceláře, loví své klienty na ulicích a nabízí jim poslání do Evropy jako „balíček“ pro každý vkus a rozpočet. Za tisíc eur na ruku může být přepraven z Turecka do Řecka v gumovém člunu. Za více než deset tisíc - na jachtě.

Dříve, když většina migrantů přicházela do Evropy  „ balkánskou cestou ,“ pašerák vzal peníze od příbuzných dítěte jen jednou.  Nyní, když vlády balkánských zemí zavedly přísnější hraniční kontroly, je možnost dostat se na Západ stále těžší, teenager prochází „z ruky do ruky,“ od jednoho pašeráka k druhému, je třeba platit za každou fázi.

Rodiče dostávají výhružné telefonáty a platí dále. V určitém okamžiku dojdou peníze, a teenager uvízne někde v táborech zadržujících uprchlíky. Nemá žádné doklady, ani prostředky - jen doufá, že dostane na místo, kde žije vzdálený příbuzný, kterého možná neviděl nikdy ve svém životě.

V tomto bodě začnou dospívající obtěžovat  pašeráci, nebo jejich zástupci, kteří se ho snaží přesvědčit, aby uprchnul z uprchlického tábora. Když souhlasí, zadluží se jim. Tuto částku pak měsíce dává dohromady - kradením, žebráním, prostitucí, prací na černo, nebo sloužením jeho „ochráncům“. A tak se ocitne v obrovské podzemní síti, ze které se často nemohou dostat ven.

Slabinou je, že pašeráci raději pracují se svými krajany. Syřané využívají Syřany, Afghánci - Afghánce, Libyjci - Libyjce. Lépe navazují vztah důvěry s krajany, a dospělí imigranti mají tendenci reagovat na krajany příznivěji. Osamělé děti se stanou závislými - finančně a psychologicky - mnohem rychleji. Neznalost jazyka hostitelské země, mají strach z každého policisty, a ani je nenapadne požádat o pomoc zástupce příslušných úřadů. A upadají do otroctví.

Nelze říci, že se někteří aktivisté nesnaží zachránit děti uprchlíků od podobného osudu. Neustále připomínají, že orgány příslušné země musí udělat vše pro to, aby našly jejich příbuzné v Evropě a poslat je k nim. Do té doby by měly dostat vzdělání a lékařské služby na rovnoprávném základě s místními dětmi. Nicméně v praxi se to většinou nestane.

S popraskem selhal zákon, přijatý v roce 2016 ve Spojeném království, navrhovaných lordem Alfredem Dubsem. Dubs, ještě jako dítě, uprchl z Československa dětským transportem, ilegálním systémem pašování dětí z nacistického Německa. Na základě jeho návrhu souhlasila vláda Spojeného království přijmout neomezený počet dětí-uprchlíků bez doprovodu. A začal neslavný živelně vzniklý uprchlický tábor v Calais, s názvem „Džungle“ . Tam, ve volné přírodě a přeplněných nehygienických podmínkách, byly děti, a mladiství, nuceni žít s dospělými uprchlíky. Byli okrádáni, znásilňováni, trpěli podvýživou, nachlazením a nemocemi. Ale první „várka“ uprchlických dětí z Calais zklamala Brity.

Děti z první várky byly v Doveru přijaty slavnostně. Ale hned další den nechal novinář Daily Mail  přezkoumat fotografie dětí prostřednictvím speciálního programu k určení stáří a zjistil, že mnozí z těchto dětí byli dospělí, dokonce se zjistilo, že jeden již dovršil 39 let. Tak se ukázalo, že dospělí uprchlíci prostě nedovolili dětem dostat se do Anglie a zaujali jejich místa.

Po 350 imigrantech, přestěhovaných  z Calais do Anglie, byl Program Alfreda Dubse pozastaven až na lepší časy. A "Džungle" byla zničena. Téměř všichni její mladiství obyvatelé unikli policii a nyní žijí pod nadjezdy a na skládkách mezi Dunkerque a Calais. Vyskytují se na parkovištích, kde si můžete skočit na náklaďák pro cestování do Anglie, stejně jako na všech přístupech k vlakům. Gangy Afričanů a Afghánců zkoušejí každý pokus, jak se dostat se do vlaku nebo auta. 

V současné době je ve všech velkých městech západní Evropy  snadné najít děti ulice bez dokladů. Kradou a žebrají, všechny peníze odevzdávají převaděčům a dalším otrokářům. Pro oficiální úřady tyto dětí prostě neexistují. V centru Atén jsou afghánští adolescenti zapojeni do prostituce za 10-15 eur - a to není to nejhorší, co se může stát dětem - imigrantům.

Loni v létě zatkla italská policie gang pašeráků s 38 trajekty pro uprchlíky z Afriky do Evropy. Jeden z nich přiznal při výslechu, že přistěhovalci, kteří nemohli zaplatit pašerákům, byli zabiti a jejich orgány prodávány. Mezi zabitými byly podle deníku La Reppublica i děti. 

Osud těchto nezletilých uprchlíků přináší děsivé důkazy o tom, jak v srdci progresivní Evropy roste obrovské imigrantské ghetto, který žije podle norem, jaké byly před staletími. Kriminalita, prostituce, drogy, obchodování s lidmi. Mafiánské klany si rozdělily prostor evropského kontinentu a vynucují tam své vlastní zákony. V nich, ať už si Brusel vykládá, co chce, neexistuje nic takového, jako „evropské hodnoty“.

https://vz.ru/world/2017/5/23/871290.print.html

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf