Evropa potřebuje více závaznosti

46. andechský Den Evropy pořádaný Panevropskou unií

Studijní text 

„EU… pouze jako skutečná federace se silnými institucemi má budoucnost.“ Toto vysvětlil Bernd Posselt, evropský politik CSU, prezident Panevropské unie Německa a mluvčí sudetoněmeckého etnika, při 46. Dni Evropy pořádaném nejstarším evropským sjednocujícím hnutím v hornobavorském klášteře Andechs.

Pouhá mezivládní spolupráce je netransparentní a neefektivní. Schopna jednat by byla EU pomocí metody Společenství, kterou je většinové hlasování v Radě a skutečné rozhodovací pravomoci pro Evropský parlament ve všech oblastech politiky, které by neměly být regulovány na národní nebo regionální úrovni. Evropa nepotřebuje žádný centralismus, ale větší závaznost rozhodnutí. Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe vyčetl Posselt "obnovu národněstátního myšlení". Bavorská ústava hovoří o bavorském lidu, německém z Němců, "proč by tam neměl vstoupit jako třetí prvek jakýsi evropský národ z různých jazykových skupin?"

Franz Josef Strauss měl Evropské společenství za "větší vlast" a varoval před příliš národním státem prohlášením: "Ti, kteří hledají jen Evropu národů, skončí vlastí bez Evropy." Egoismus vždy v prvé řadě škodí v střednědobém a dlouhodobém horizontu. To bylo zřejmé, když bojoval bývalý český prezident Václav Klaus za radikální kapitalistické "tržní hospodářství bez atributů", proti němuž je nutné posilovat sociálně tržní hospodářství, ale i za nacionalismus, "jehož historie je politikou kolektivního egoismu".

Bavorský ministr spravedlnosti Wilfried Bausback řekl, že svobodný stát je daleko víc než dobře fungující společenství: Byl doma v základech křesťanského Západu. Právní stát má kulturní kořeny, mezi něž patří zejména lidská důstojnost, individuální svoboda, rovnost a právo na sebeurčení, ale také k nim patří odpovědnost za život.

Ministr uvedl v přednášce současnou diskusi o evropské, německé a bavorské dominantní kultuře, ve střetnutí s výzvami, které představuje integrace uprchlíků a obhajoba jednotného právního systému, proti pokusům ukotvit v Německu zvláštní práva z jiných kultur. Jako příklad uvedl manželství dětí a mladistvých, které je v islámském světě. Vysvětlil také, že došlo, z roku na rok, k nárůstu ze 400 nezletilých bez doprovodu na 16.000, což si vyžádalo úplnou transformaci soudního procesu.

Profesor Pavo Barišič z Filosofického ústavu v Záhřebu a Filozofické fakulty Univerzity ve Splitu zkoumal etické podmínky společenství, a to zejména pro demokracii. Její "elixír života" je veřejnost, ale může být také nebezpečný. Přirovnal demokracii k léku, který obsahuje i  toxické složky a v závislosti na dávce může škodit. Veřejnost často věří informacím, ve kterých jsou lži a pravda smíšené: "V tom spočívá velké nebezpečí." Často se předpokládá, že demokracie podle ústavního modelu je založena v první řadě na názorech a činech občanů. Avšak do značné míry závisí na médiích a politické moci. Zvláště nová média a sociální sítě transformují soukromí a dostávají se do středu společenského života: "Dobyly jej - od politiky po umění a dokonce i náboženství."

Z tohoto důvodu se dnes někdy mluví kriticky o mediokracii nebo dokonce mediální tyranii. "Jedinec je podroben neomezené transparentnosti médií, a je tím i trvale monitorován", řekl Barišič, který je zároveň předsedou Panevropské unie Chorvatsko a sekretářem mezinárodní Paneuropy. Ve starověkém Řecku vybudovali demokracii na myšlence, že je možné organizovat společné záležitosti prostřednictvím slov a přesvědčování, a nejen prostřednictvím pouhé moci. V žádné jiné kultuře není známo takové vysoké hodnocení řečnictví, umění rétoriky a individuálního výcviku.

Napětí mezi evropskými a vnitrostátními právními předpisy osvětlil spoluzakladatel Evropského právního institutu, právní vědec, profesor hrabě Friedrich von Westphalen. Ačkoli EU je jak právním společenstvím, tak společenstvím hodnot, je chápána širší veřejností pouze jako bruselská byrokracie. Zdánlivý rozpor mezi skutečností, že národní státy tvoří EU, a existencí demokraticky legitimizované instituce společenství, obojí bylo odvozeno od občanů, má řešení. Spolkový ústavní soud má při převodu pravomocí na evropskou úroveň vypracovat určité limity. Hlavní body výkladu pravomocí Evropského soudního dvora v Lucemburku by bylo obtížné přijmout bez nové ústavy.

Digitální a globální výzvy není možné na národní úrovni překonat, což nutí k evropské úrovni. 1000 let historie Němců v nadnárodním právním řádu Svaté říše římské načrtl Prof. Peter Claus Hartmann. Německý lid tvořil srdce Evropy a bude tomu tak i nadále. Od dob Karla Velikého a Otty prokázala nesmírnou cenu pro největšího národ našeho kontinentu federální struktura, nikoliv centralizovaný národní stát.

Přes některé politické a vojenské slabiny měla Říše až do r.1806 jedinečnou kulturní rozmanitost, s množstvím nezávislých center, a  tři vyznání. Národní a náboženské menšiny často nacházely v menších územích Říše podmínky  pro svobodný rozvoj. V říšském sněmu nemohl rozhodovat katolický a protestantský korpus bez katolického císaře. Tedy příslušné konfese neměly možnost převládnout navzájem ve věcech náboženství.

Princip anticentralistické subsidiarity se odrážel v ustavení říšských kruhů, které přijímaly regionální rozhodnutí. Říšský komorní soud a Říšská rada se odrážela v rozhodování nižších říšských kruhů. Takže Střední Evropě regionů v EU by mohla Říše sloužit jako model v mnoha ohledech, a to i závěrečné fáze své 1000-leté historie po Vestfálském míru, od kterého uplynulo 160 let. Německá konfederace naopak existuje pouze 51 let, malá německé říše Hohenzollernů existovala 48, Výmarská republika 15 a "Třetí říše" dvanáct let.

Předseda chorvatské biskupské konference, arcibiskup Zelimir Puljič ze Zadaru, celebroval mši k poctě sv. Hedviky ve Wallfahrtskirche. Podle bible "nesmíme ustat vyčerpáním v konání dobra", řekl v kázání o Svaté Hedvice, narozené v Andechs. Dobro je jako světlo, které prostoupí a ozáří celou oblast. Vévodkyně Slezska je symbolem ztracených domovů a usmíření mezi Němci a Poláky.

Arcibiskup Zelimir Puljič odpověděl na otázku, jaké základy a standardy by mohly být stanoveny pro Evropu, citacemi z Bambergerského programu Panevropské unie, ze dne 9. června 1996: Křesťanství jako duše Evropy a křesťanský obraz člověka v boji proti všem tendencím, které ničí duchovní a morální sílu Evropy - proti nihilismu, ateismu a nemorálnímu konzumerismu - ",  lidská důstojnost a úcta k Bohu a jeho tvorbě.

Modlitba a boj jsou dva způsoby léčení Evropy. Popsal přínos programu Panevropské unie jako "hnutí snílků v pozitivním slova smyslu". Jen je třeba odvaha, aby se sen křesťanské obnovy našeho kontinentu stal skutečností;  ale pevně v něj věří.

Sudetendeutsche Zeitung, 21.10.2016, str. 1,3,  bez autora a značky

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf