Erdogan vlepuje Německu veřejně políček

Dmitrij Sedov

Charismatický Erdogan dokázal za 14 let svého vládnutí sestavit obšírný soupis hříchů Evropské unie a mnohokrát slíbil se s ní vypořádat.

Evropští politici se dosud nevzpamatovali z Erdoganových loňských urážek. Dost nepříznivě reagoval na to, že vehementně odsoudili tvrdé potlačení loňského puče v Ankaře. Němci si to také slízli za přijatou rezoluci o genocidě Arménů. Poté přišla další bomba. Turecký prezident sám sebe překonal a hned si opět vzal na mušku Němce. Obvinil jejich vedení z nacismu. Na mnohatisícovém shromáždění v Istanbulu minulou neděli zvolal: „Zburcuji celý svět. Německo, nemáš žádný vztah k demokracii a musíš vědět, že tvé současné činy se nijak neliší od praktik z doby nacistického režimu. Uštědřujete nám lekce o demokracii, ale nepovolujete našim ministrům u vás vystoupit. Budeme mluvit o jednání Německa na mezinárodním poli a zahanbíme vás před celým světem. Nechceme už v Německu více vidět nacismus. Mysleli jsme, že ta doba minula, ale vypadá to, že ne. Přijedu do Německa, kdykoliv budu chtít, a když mě nevpustíte, vyburcuji celý svět!“

Dne 16. dubna bude v Turecku referendum ohledně přechodu z parlamentního na prezidentský režim. V Turecku nemá myšlenka referenda moc velkou podporu, lidé si myslí, že Erdogan usiluje o osobní moc. Pro referendum má nemalý význam postoj početné turecké diaspory v Evropě, která udržuje těsné svazky s vlastí a podněcuje opozici uvnitř země. Mezi budoucími účastníky je 1,5 milionu německých Turků. V EU žije přibližně 6 milionů etnických Turků podle různých právních základů a k tomu ještě mnoho dalších muslimů prakticky neasimilovaných. Dospělo již nové pokolení „tureckých Evropanů“, kteří vstoupili do politiky.

V Německu je jedním z vůdců Zelených přistěhovalec z Turecka Cem Özdemir, populární je člen SPD Vural Öger, ministryně pro rodinu, ženy a sociální rozvoj a integraci Dolního Saska Aygül Özkamová, čtyři takoví poslanci jsou za Levicovou stranu a ještě další. V Bundestagu je celkem 11 poslanců tureckého původu. V zemích EU jsou ministři tureckého původu, kteří vyzývají tamější Turky, aby hlasovali pro navržené ústavní reformy.

Evropané změny ústavy v Turecku nevítají. Kritizují stav lidských práv. Rakouský kancléř Kern vyzval k zákazu agitačních cest tureckých politiků po Evropě. Rakousko a Nizozemí prohlásily takové cesty za nežádoucí. V Německu se tato věc řeší na úrovni samospráv. Berlín řadu vystoupení zakazuje.

V Bádensku-Würtenbersku zakázali vystoupení tureckého ministra spravedlnosti z „bezpečnostních důvodů“. V Kolíně nad Rýnem a Frechenu zakázali vystoupení ministra hospodářství. Tato opatření znechutila Erdogana, který obvinil Německo z obnovení nacistického režimu.

Merkelová jako obvykle mlčí, zato její spolustraníci o sobě dali vědět. Vedoucí frakce CDU Kauder prohlásil na ústředním kanále ARD: „Tato neuvěřitelná vystoupení si dovoluje hlava státu NATO k jinému státu NATO. Hlavně je to lídr státu, který má velké problémy s lidskými právy. Je potřeba mu dát jasně najevo, že podobné formulace na německé půdě nestrpíme.“ Místopředsedkyně CDU Klöknerová uvedla pro Bild: „Pan Erdogan reaguje jako rozmazlené dítě, když něco nedostane. Srovnání s nacismem je vrchol nezodpovědnosti. Postupuje bezostyšně.“

Němce dopálilo i Erdoganovo obvinění dopisovatele novin Die Welt Denize Yucela, že je agentem Kurdské strany pracujících (PKK) a obvinění Německa, že tím, že do něho zakazuje vstup tureckých představitelů, podporuje mezinárodní terorismus.

Turecký ministr zahraničí Čavušoglu prohlásil, že turečtí politici budou nadále navštěvovat Německo: „Nikdo z vás nás nemůže zastavit. Můžeme jít, kamkoliv chceme, abychom se scházeli s našimi občany.“

Trpět takové jednání není zvykem Němců. Erdogan svým obviněním současného Německa z nacismu si to u Němců polepil. Notu nastavili v Bavorsku, když bavorský ministr vnitra Herrmann řekl: „Kategoricky odmítám tureckou volební kampaň na bavorské půdě.“

Skandál teprve začíná. Veřejný políček dostalo celé Německo. Kancléřka musí odpovědět, ať chce nebo nechce. Je co odpovědět. Zavedená propagandistická mašina v Německu by to v případě Erdogana mohla udělat dost efektivně, ale chce to politické řešení. Opatrná Merkelová k tomu sotva přistoupí. Vždyť se nikam nevytratilo postavení Turecka v NATO a neodešly ani davy běženců. S největší pravděpodobností žádný protiúder ve volebním roce nebude – nová ztráta tváře pro Merkelovou.

Převzato z Fondsk.ru,

7. března 2017

outsidermedia.cz