Dvě zlé dámy, Madeleine a Hillary

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.

          Když jsem koncem července 2016 v Českém rozhlase slyšel bývalou (1997-2001) americkou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou, jak do nebe vychvalovala Hillary Clintonovou v den její nominace na kandidáta Demokratické strany pro volbu prezidenta USA, vzpomněl jsem si na pár událostí z kariéry obou dam, pro které bych je nikdy nevolil pro tyto mocné a vysoce odpovědné funkce. Následkem některých jejich významných rozhodnutích bylo totiž příliš mnoho obrovského ničení a zbytečného masového zabíjení,  nejednou spojené s pokrytectvím ve jménu „demokracie“.

          Když paní Albrightová byla velvyslankyní Spojených států při OSN (1993 - 1997), probíhala právě v Rwandě přes tři měsíce koncem jara 1994 skutečná strašlivá genocida. Kmen Hutu surově (často mačetami) a jednoznačně prokázaně povraždil 800 000 - 900 000 příslušníků kmene Tutsiů  i něco mírumilovných členů Hutu, kteří se vraždění Tutsiů nechtěli účastnit. V té době americký prezident Bill Clinton i paní Albrightová sehráli téměř  roli mrtvého brouka - prakticky nic efektivního včas proti tomu skutečně masovému vraždění nepodnikli, kromě diplomatických jednání, frází a tvrdých projevů naprázdno. „Vojsko OSN“ bylo tehdy z  Rwandy staženo a vraždění klidně do konce pokračovalo Snad údajně prý neměli dostatek informací, aby nějak významně i vojensky zasáhli (?!) a aby se Spojené Státy intenzivně angažovaly a další genocidě zabránily. V té době zřejmě USA o to neměly zájem, jaký měly později (1991-95 a 1999), když byla ničena Jugoslávie, hlavně Srbsko, na podkladě NESKUTEČNÉ, ÚDAJNÉ, ZCELA VYMYŠLEMNÉ GENOCIDY KOSOVSKÝCH ALBÁNCŮ, ŠÍŘENÉ A VYMYŠLENÉ ZÁPADEM A PŘED TÍM JEŠTĚ ÚDAJNÉ GENOCIDY (prý nad 8 000 mužů a chlapců) S PODIVNOU DEFINICÍ A MNOHA NEJASNOSTMI V  BOSNĚ A HERCEGOVINĚ KOLEM SREBRENICI, postihující nereální, vymyšlené počty postižených údajnou genocidou, a to POUZE JEDNÉ z účastněných stran, muslimů, i když ta druhá, srbská strana, měla prokázaně také hodně mrtvých , včetně zničených vesnic Východní Bosny.

          V létech 1991 až 1995 se Západ, za stoupajícího „přispění“ Spojených Států, podílel na rozbití úspěšného státu Jugoslávie, počítaje v to, kromě dovozu zbraní, i Američany sponzorovaný „dovoz“ teroru muslimských mudžahedínů do občansko-etnicko-náboženské války v Bosně a Hercegovině (BaH), kteří svou přítomností tam válku nejen rozšířili a prodloužili, ale učinili ji i mnohem surovější. V té době však bylo Kohlovo Německo hlavním motorem rozbití Jugoslávie, zničení Srbska, ve kterém sehrál významnou roli rozbíječe míru a tedy i zločince proti míru (jak to uváděl soud s  válečnými zločinci v Norimberku v 1946), tehdejší ministr zahraničí Německa Hans-Dietrich Genscher, svoji deklarací v Maastrichtu 17.prosince 1991. Během této, za vydatné pomoci Vatikánu, přinutil Genscher prodejné Evropské společenství (budoucí Evropskou unii, EU) předčasně uznat Chorvatsko a Slovinsko za samostatné státy, doplněné později, už 6.dubna 1992, i Bosnou a Hercegovinou, s následnou další krvavou občansko-etnicko-náboženskou válkou. Klaus Kinkel, ministr zahraničí Německa (1992-98), se jako šéf jeho zpravodajské služby, BND (1979-82), velmi „zasloužil“ spoluprací s bývalými ustašovci a částí katolického kléru v Chorvatsku také o rozbití Jugoslávie (viz knihu E .Schmidt .Eenboom Der Schattenkrieger-Klaus Kinkel und der BND, /Válečník ve stínu - Klaus Kinkel a Svazová Zpravodajská Služba, BND, 1995). Kinkel navrhl 1992 zřízení Mezinárodního trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii (ICTY), s výrazně proti srbským zaměřením. Toho se ihned ujala Madeleine Albrightová (1993), která z ICTY udělala významný instrument pro protiprávní uskutečňování amerických zájmů.

Paní Albrightová velmi dopomohla k falešné „legalizaci“ kriminální agrese NATO s mnoha mrtvými a obrovským ničením (24.března po 10.června 1999) proti “Malé Jugoslávii“ (Srbsko+Černá Hora, SRJ), když na základě výmyslů a dezinformací o dění na Kosovu a Metohiji, BEZ POVOLENÍ RADOU BEZPEČNOSTI OSN, letectvo NATO 78 dnů a nocí bombardovalo, ničilo, zabíjelo a mrzačilo v Srbsku, když jeho prezident Slobodan Milošević odmítl podepsat ponižující diktát paní Albrightovou organizované konference v Rambouillet v březnu 1999. Na rozsáhlém ničení a zabíjení v Srbsku se podílelo nejen letectvo USA, ale i letadla té „hodné, vzorově demokratické, humánní“ Evropské unie.. Takže díky „skvělé práci“ paní Albrightové měla německá armáda, letectvo, už po třetí za necelých 90 let možnost ničit a zabíjet v Srbsku.

 Jako předseda Nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců jsem měl možnost navštívit srbská rozbombardovaná města a zničenou infrastrukturu a průmysl země ,„nositelem a ochráncem západní demokracie“, organizací NATO. Zcela přesný počet obětí zločinů NATO není znám. ale oficiálně se udával i jako 2 768 zabitých civilů, včetně jedné z prvních obětí NATO agrese, 3leté Milici Rakić, z jednoho předměstí Bělehradu, a 1 031 vojáků a policistů, při více než 11 000 zraněných. A NATO bomby zničily v té době prý doslova jen několik (5-10 možná i méně, (?) tanků, obrněných transportérů, dělových systémů armády SRJ!

          V té době na Západě někdo prý nazval paní Albrightovou „balkánskou řeznicí“. Ve stejné době většina západních medií, neokonzervativních politiků a liberálně intervencionistických odborníků, členů ICTY, i náš bývalý prezident Havel, nazývala pro jeho údajné zločinecké aktivity v Bosně a Hercegovině srbského prezidenta Slobodana Miloševiće druhým Hitlerem, vrahem, genocidním diktátorem, který ničení a vraždění na Balkáně připravil a uskutečňoval. A najednou, s mnohaletým opožděním,  z ICTY 1.srpna v roce 2016  vyšlo,  že ten Milošević ty válečné zločiny vlastně v Bosně a Hercegovině vůbec nespáchal (o tom „překvapení“ ironicky například psal známý západní novinář Neal Clark, 2016). A kdo má pak tomu soudu ICTY věřit ? A zřejmě mnoho občanů České republiky musí být šokováno když se dozví, že paní Albrightová je údajně financována českou vládou po dobu 4 let v rámci dvou doktorandských stipendií v rámci  bohemistiky na univerzitě v  Glasgow předsedou české vlády, Mgr. B.Sobotkou (24.listopadu 2014, usnesení vlády 970), což  představuje 4. 340 000 .- Kč. Je to vůbec pravda?  Proč to někdo nedementoval, nebyla li to pravda: V této souvislosti by nebylo špatné prověřit i údaje o nemalé finanční zainteresovanosti a ne vždy čestném obchodování skupiny kolem paní Albrightové v novopečeném „státě“ Kosovo v tamním systému komunikací. Ani „ničitel“ Kosova NATO bombami generál Wesley Clark nebyl bez finančních zájmů ve „státě“ Kosovo.

          V  době NATO agrese proti Srbsku (1999) bylo dobře známo, že manželka prezidenta Clintona, paní Hillary, tvrdě nutí svého manžela, prezidenta, aby co nejdříve zahájil bombardování Srbska, prý pro genocidu, nikdy neprokázanou, kosovských Albánců. A také podpořila odtržení Kosova a Metohije od Srbska. Paní Hillary, jako senátorka, se významně zasazovala už v 2002 o válku proti Iráku (v té době se o to zasazoval i náš prezident Havel), na základě zcela vymyšlených údajů o zbraních hromadného ničení, které údajně vlastnil Irák (tvrdil to například i britský politik Tony Blair), které se nikdy nenašly. Zahynuly statisíce Iráčanů, mnoho set tisíc jich opustilo své domovy. A tak byl Irák jako prosperující stát už podruhé a teď definitivně, zničen, s obrovským nárůstem původní nenávisti sunnitů a šiitů. A paní Hillary, jako ministryně zahraničí USA, také stála za bombardováním, ničením a zabíjením v Libyi v roce 2011, na základě vyložených  smyšlenek. Krajně trapné bylo její glosování vraždy vůdce Libye Muamara Kaddáfiho. Velmi prosperující stát Libye byl tedy také zničen. A o něco později velmi podporovala agresivní paní Hillary bombardování a ničení celkem prosperující Sýrie (vyspělé zdravotnictví, školství, náboženská snášenlivost) vedené prezidentem Bašarem. Asadem.        Co by mohl očekávat svět, stala-li by se „vražedná“ paní Hillary Clintonová prezidentem USA? Voliči mocných USA, jistě s mnoha rozumnými a skutečně demokraticky naladěnými lidmi, neměli snadnou volbu mezi „bombardující a k válkám trapně pohotovou“ paní Hillary Clintonovou a přebohatým , poněkud prostořekým Donaldem Trumpem, i když byl Trump jistě přijatelnější - alespoň  tolik nešermoval smrtonosnými zbraněmi a měl rozumné mírové řeči k Putinovi a k Putinovu Rusku. Nakonec byl Trump lidem i skutečně zvolen, jako by lid už přestalo bavil to vedení za nos finanční elitou a chudnutí té kdysi velmi prosperující střední třídy Američanů. Ta „elita“ porážkou paní Hillary utrpěla skutečně strašný šok. Jen aby to světu a míru skutečně prospělo.

          Je dobré si občas některé souvislosti uvědomit.